Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krimi
  • Drama
  • Komedie
  • Pohádka
  • Dobrodružný

Deníček (34)

The Musketeers 2014

Rozpracované hodnocení: Tři mušketýři (2014)

V dobách dávno minulých (když mi bylo tak nejvýše čtrnáct) jsem byla zamilovaná do postav z Dumasových románů. Nejprve to byli právě (čtyři) Mušketýři, oba díly - s Ludvíkem na obalu prvního dílu a kardinálem (na obalu) toho druhého - měli rodiče doma. Jak jsem si knihy začala obstarávat sama, přešla jsem nejprve k jiným Dumasovým hrdinům (krásný La Mole, statečný de Bussy) a posléze i k úplně jiným autorům a jiným oblíbeným hrdinům (což mi vlastně zůstalo až dosud).

Návrat zpět se už nekonal. Vlastně jsem se o něj i pokusila, ale nějak to nedopadlo. Jelikož zatímco opakované čtení Krále železného a zlatého skončilo fiaskem až teprve nedávno, pozdější četba Mušketýrů tak dopadla už dlouho před mým dvacátým rokem. Dumas byl sice skvělý vypravěč ale také velký fabulátor, a jeho romány i přes veškerou snahu Augusta Maqueta (jeho dvorní historik) neodpovídaly realitě. Proto ani nevadí, že tento seriál vůbec neodpovídá předloze. Navíc se v titulcích uvádí, že byl natočen pouze "na základě charakterů spisovatelových postav". Některé tyto charaktery tvůrci malinko změnili k lepšímu, jiné přidali, a jejich přítomnost vedla občas k horšímu nebo rovnou mně ku vzteku (hlavně postava ze třetí řady Sylvie mi byla vysloveně nesympatická a přišla mi naprosto zbytečná, pouze pro naplnění kvót).

Vzhledem k tomu, že z obdivu ke knize jsem už dávno vyrostla, příliš mě neoslovilo ani žádné filmové zpracování, které se předlohy drželo jako cosi košile, ať už v něm D'Artagnana ztvárnil Barray nebo York. Proč vzpomínám právě D'Artagnana? Vždycky mi největší problémy s přijetím činil on. Nejinak zde. Všichni ostatní mě dříve či později něčím zaujali a ještě před koncem první série si mě úplně získali. V knize (pokud si pamatuji) byl nejoblíbenějším Athos, tady bych si dost možná ani nedokázala vybrat. :-)) A asi bych dlouho váhala mezi Athosem a Aramisem, i když bych je při svém konečném rozhodnutí stejně ponechala jejich krásným ženám (jimiž myslím Milady a královnu Annu, opravdovým jménem té první jmenované nejsem si jista, ale myslím, že byly obě Anny). Tím jsme se dostali k postavám samotným a k představitelům jednotlivých rolí. Santiago Cabrera mě jako Vronský v Anna Karenina ničím nenadchl. Zato tady... Ani jsem nechtěla věřit, že tenhle extrémně přitažlivý Aramis je týž chlap...

 

PS: Jak jsem si procházela Deníček, tak jsem našla tento poněkud nedokončený příspěvek, který dozajista někdy v budoucnu dokončím. Buď až najdu své poznámky, které jsem si tehdy napsala nebo až znovu seriál zhlédnu...

The Musketeers 2014

PF 2018

Šťastný a úspěšný nový rok 2018.

PF 2018

Vánoce 2017

Felix diem nativitatis Domini nostri Iesu Christi opto.

 

Přeji všem svým oblíbeným uživatelům a také všem ostatním krásné prožití vánočních svátků.

Vánoce 2017

Sběratelé kostí

Zdaleka ne poprvé (a dozajista ani naposledy) nyní sleduji tento seriál, který řadím mezi své nejoblíbenější. Jelikož od sedmé řady již není k dispozici rozdělení na jednotlivé díly a nemám tudíž kam psát hlášky a komentáře, rozhodla jsem se k tomuto účelu založit tento deníčkový příspěvek. Brzy doplním postřehy k prvním dílům sedmé řady.

07/01 ****

07/02 *** Nový stážista, obvyklý způsob řešení případu ale v pro mě dost neatraktivním prostředí. Kůstka s Boothem řeší krom totožnosti neznámé s krajtou také ultrazvuk svého dítěte. Pro mě bohužel toto byla jediná zajímavá část dílu o pojídačích hotdogů.

07/03 **** Atraktivnější prostředí než v předchozí epizodě - hračky a princ žabák, související s pokusy Angely složit chodítko pro Michaela a "zbraněmi" na pěnové míčky, jež si domů přinesla Kůstka, a tím to celé tak nějak propojené s povolením pro Sweetse nosit zbraň u skutečných případů.

07/04 *** Jeden z dílů, kde byla "vztahová" část lepší než případ samotný, u něhož mě zaujala snad jen podobnost gilotiny s řezačkou na papír. Kůstka zde ukázala, že empatie má rozhodně dost.:-))

07/05 **** V epizodě o tornádech jsme se naštěstí vrátili k vyvážení obou složek - případu i vztahů. 07/06 ***** První setkání s Pelantem a hned takhle zajímavé...

07/07 **** Případ zase nic moc, kdyby nás (no spíše Bootha a Kůstku těsně před porodem) nezavedl do přísně střežené věznice. Končí se opravdu šťastně a vím, že tvůrci chtěli vzbudit dojem, že se správným chlapem lze zvládnout úplně všechno (a u Bootha a Kůstky to určitě platí), ale ten porod stejně jako jejich sblížení v epizodě 06x24, šlo natočit jistě líp (a tím nemyslím více sexu či intimností). 07/08, 09 *** - **** Znovu díly, kde vztahová složka převažuje nad případy (a nejedná se pouze o vztah Kůstky a Bootha), ono taky pořád hledat nové a neokoukané zápletky nejde snadno.

07/10 a 11 **** 07/12 *** - ****Díl z natáčení filmu podle Kůstčiny knihy lze nazvat takovým zajímavým zpestřením, stejně jako jím byla pro náš tým Camillina někdejší rolička v céčkovém filmu.

07/13-08/01 ***** Sledujeme vyšetřování vraždy zešílevšího matematika, který ač byl kdysi Kůstčiným přítelem, chtěl vymítat ďábla z její dcery, na scéně se objevuje opet Pelant, jehož případ Kůstka s oním matematikem konzultovala a pěkně nebo spíš nepěkně nám zamíchá s osudy hlavních hrdinů.

 

Nakonec poslední díl (s12/e12) dosledován 13. října. Ještě si sem musím vypsat ty díly, které mě zaujaly a doplnit k nim i své komentáře.

Sběratelé kostí

Paní de Monsoreau (Grafinja de Monsoro)

Grafinja de Monsoro

 

 

Nejprve si řekneme pár slov o předloze. Alexandre Dumas vycházel z několika událostí, které se opravdu staly (zřejmě mu je vyhledal jeho spolupracovník historik Auguste Maquet) a jež si dle vlastní potřeby upravil, vzájemně je propojil, ač ve skutečnosti spolu vůbec nesouvisely, a přidal k nim do vyprávění další zápletky a osoby. Nastiňme si nejprve tyto události:


V únoru roku 1578 se nejmladší z oblíbenců francouzského krále Jindřicha III., František d'Espinay, pan de Saint-Luc, oženil se slečnou Jeanne de Cossé-Brissac.


27.dubna 1578 se v pět hodin ráno měli na koňském trhu v blízkosti Bastilly (nyní je tam Place des Vosges) střetnout pan Charles Balzac, baron d'Entragues, řečený Entraguet, s panem Jacquesem de Levis, hrabětem de Caylus. Každého z nich pak doprovázeli dva svědkové, Entragueta pánové François Aydie Ribérac a Georges Schomberg; hraběte de Caylus, pak Louis de Maugiron a Guy Arces Livarot. Místo toho, aby se svědkové pokusili oba duelanty usmířit, utkali se mezi sebou - Ribérac s Maugironem a Livarot se Schombergem. Ribérac Maugirona zabil, ale posléze unesen svým vítězstvím se nabodl na jeho meč a druhého dne zranění podlehl. Také Schomberg byl těžce zraněn na hlavě, ale okamžitě odpověděl smrtící ranou do srdce svého soupeře Livairota. Caylus ještě před bojem ztratil svou dýku, a proto byl v nevýhodě proti Entraguetovi, jenž byl vyzbrojen mečem i dýkou. Když se de Caylus rukou pokoušel odvrátit Entraguetovy údery, utrpěl mnohá zranění, přesto se statečně bil. Byl devatenáctkrát zraněn na různých místech těla, z nichž nejvážnější byla ta poslední - přímo do prsou. To znamená, že Maugiron a Schomberg, zemřeli na místě, Ribérac svému zranění podlehl druhý den, a Caylus se trápil třicet tři dny v paláci Boisy, aby naposledy vydechl 29.května 1578 v náručí francouzského krále Jindřicha III. Livarot nakonec přežil poté, co se šest týdnů ze svých zranění zotavoval, ale zůstal zmrzačený. Ze strachu z trestu se Entraguet uchýlil pod ochranu vévody z Anjou, dokud od krále nedostal milost. Soudobí kronikáři (Montaigne a Brantôme) byli touto událostí zaskočeni, zejména proto, že svědci se také bili mezi sebou, zatímco jejich úlohou mělo být pouze zajistit hladký průběh klání.

 

A konečně 19. srpna 1579 byl oblíbenec vévody z Anjou, Ludvík de Clérmont d'Amboise, hrabě de Bussy, zabit jistým Karlem de Chambes, panem z Montsoreau, nejvyšším lovčím, jenž byl manželem jeho milenky Françoise, rozené de Maridor.

 

 

No a nyní již k jeho zpracování.

Naprosto geniální seriál pro ty, kteří se raději dívají na obrázky než čtou. Obrazem totiž zprostředkuje celý děj knihy, aniž by si ji člověk musel jedinkrát otevřít. To ovšem není můj případ, já už ji párkrát přečetla a navíc jsem ji musela otevřít i během sledování, protože moje ruština stojí za psí štěk a já jsem se nechtěla v ději ztratit.

E01-E03: Už když jsem viděla Saint-Luca a Jeanne na jejich svatebním plese, tak jsem věděla, že to půjde. No a, když na něj (ten bál) dorazil i de Clérmont Bussy-d'Amboise, tak bylo jasné, že kdybych nešla dalšího dne do práce, tak jsem snad ani nešla spát... Krásná adaptace, sice hodně podrobná, ale aspoň, když jsem úplně nerozuměla dialogům (no, v ruštině skutečně nejsem moc zběhlá), mohla jsem se podívat do knihy. Nádherné stavby (i když to teda není Francie, ale natáčeli to u nás) a podobně povedené kostýmy a casting (až na Chicota a Monsoreaua – kteří se mi více líbili ve verzi francouzské, Chicot pak své nedostatky ve vzhledu, rozuměj co do podobnosti s předlohou, nahrazoval hereckým výkonem), tak ten byl naprosto geniální, zvlášť Jindříšek III. vypadal místy, jako by si odskočit z tohoto obrazu. Proti knize bych měla výhrad dost, proti této její adaptaci (snad až na přílišnou podrobnost) dosud žádnou.
PS: Jindřich měl být správně mladší, jenže jak jeho životní styl (špatně jedl, příliš pracoval, střídal nálady, čas od času konal zbožné poutě atd.) tak tahle doba (občanských válek a neustálého strachu ať už z rodiny, kde se v podstatě mohl spolehnout jen na manželku Louisu, nebo z nepřátel) se na něm podepsaly a řekla bych, že vypadá, ač působí rozhodně starší, než kolik mu ve skutečnosti bylo (asi 25), velmi věrohodně. Schomberg, jehož syn se později stal za Ludvíka XIII. jedním z maršálů Francie, by si nevybral jako přátele d'Epernona či Maugirona a jim podobné, jak vyplývá také ze souboje, jímž se Dumas a Maquet inspirovali, kupodivu dvůr Jindřicha III. neobývali jen zženštilí mladíci pečující o svůj vzhled, ale i stateční muži jako třeba Chicot, Schomberg nebo Saint-Luc. To ale je už chyba předlohy, kdyby to ale tvůrci uvedli na pravou míru, vůbec bych se nezlobila. 

 

E4-E10: Během tří dnů jsem zvládla už 10 epizod (sledování seriálu jsem věnovala téměř veškerý svůj volný čas). Líčení Diany o útrapách, které přestála, mohlo být ( aspoň pro mě, Bussy by ale asi nesouhlasil, kdybych ho chtěla připravit o její přítomnost) o dost kratší, naopak mě příběh bavil v prostorách Louvru ať už jsme ho strávili s Chicotem, Jindřichem a královnou Louisou, nebo s Jeanne a Sain-Lucem. Je vidět, že najdeš-li dětem zábavu, nedokážou s ní přestat, i když svůj problém mají dávno vyřešen a nedají pokoj, dokud nedostanou pořádně za uši. Příběh o paní z Monsoreau se mi vždy líbil, ačkoli byl méně akční a dramatický než Královna Margot a méně romantický a zamilovaný než Krásná Gabriella, dnes už se ale spíše zamýšlím nad tím, kolik zbytečně zmarněných životů (a člověk by si řekl, že po bartolomějské noci dostanou lidi rozum) nám nabídl. Zajímaly by mě i ostatní lokality, kde se natáčelo, třeba ta část, co se měla odehrávat v Lyonu, kde se Chicotovi povedlo zamezit tomu, aby se Guisové (jak jinak než podvodem) dostali na francouzský trůn. Ačkoli Diana de Meridor postrádá i v tomto zpracování jiskru, pro mě je to nepodstatné, mně stačí, že to moc sluší oběma zamilovaným mladíkům; Saint-Luc (ten určitě) a d'Amboise de Bussy (zřejmě taky) vypadají totiž lépe než v obou francouzských zpracováních (filmovém i seriálovém) a že oheň v sobě má za obě ženské představitelky Jeanne. No a vždycky, když se na obrazovce objeví Jindřich s Chicotem, tak lituji, že moje ruština není lepší, leč domnívám se, že scénáristka postupovala natolik dle předlohy, že otevřu-li si ji, přijdu tak maximálně o vizuální zážitek, když se objeví Saint-Luc či Bussy nebo nějaká stavba a já ještě stále koukám do knihy, chtíc znát přesný průběh rozhovorů, zatím co na obrazovce už dávno jinde jsme, je to jiná vesnice... Události v opatství neměly chybu, jen se stále nemohu zbavit dojmu, že záporáci byli lepší ve francouzské seriálové verzi (především Monsoreau) a problém mám i s vizuální podobou královny matky, představitelka se Kateřině Medicejské vůbec nepodobá.

 

E10-E17: Jestli mi vydrží okouzlení touhle adaptací až do konce, tak by mi mohly stačit na dosledování 4dny... Mezitím jsem pokročila již k epizodě 17, oproti dílům minulým, v nichž se střídala romantika a politika, se v těchto epizodách objevují i zdařilé souboje, Jindřich, de Bussy i Saint-Luc je ovládají mistrně, rána toho posledního jmenovaného byla opravdu čistá (snad až příliš, když to dotyčný potom přežil a jakou paseku ještě způsobil). Mezitím jsem se poohlédla po dvd, zdá se, že kvalita, která není aspoň 576p mi nedostačuje, tak snad uspěju.

E18-E26 Tak nakonec mi ty dny na dosledování celého seriálu stačily jen tři, na to, že to bylo pouze televizní zpracování dávám za jedna hlavním představitelům, těm, již vybírali lokality pro natáčení, za hudbu, kostýmy a šermířské souboje i za tu trochu romantiky. No prostě za všechno co má podle mě mít správný historický seriál. No a vzhůru shánět ta dvd.

Paní de Monsoreau (Grafinja de Monsoro)

Vojna a mír - v Deníčku už podruhé.

Moje průběžné hodnocení k poslednímu filmovému zpracování románu L. N. Tolstoje Vojna a mír. Ponechávám své dojmy, jak byly napsány bezprostředně po zhlédnutí jednotlivých epizod bez dodatečných korekcí, které bych udělala po skončení série, ačkoliv výsledný dojem ze seriálu byl nakonec odlišný, zejména od komentářů k prvním dvěma epizodám.

 

Díl první: S tím, že by to bylo tak dobré jako první tři díly Bondarčukovy ságy jsem rozhodně nepočítala, ale zatím mám pocit, že je to ještě horší než ta evropská koprodukční s Poéssy a Bonim, což mě zklamalo. Jakž takž do role Andreje Bolkonského pasuje James Norton (a fakt nevím, co by se muselo stát, aby se mi někde nelíbil kníže Andrej), i když charisma předchozích dvou představitelů i u něj postrádám. U Pierra předpokládám vývoj postavy, a tak tam se zatím zdržím hodnocení. Lily pořád vidím jako lady Rose z Panství Downton, omlouvám se, ale ona pro mě v žádném případě není Nataša Rostovová... Avšak co pociťuji jako naprostou katastrofu, je Anatolij Kuragin. Nečekala jsem, že by se nově našel někdo, kdo by vypadal jako Vasilij Lanovoj, a donutil mě chápat Natašu, ale jak pitomá (s prominutím) by asi tak musela být, kdyby se zapletla s tímhle? A taky, co mají pořád s tím Mackem, on přece Ulm Kutuzovovi neoznamoval, ale už se to objevuje ve druhé verzi. Copak to L. N. Tolstoj ve své knize opravdu napsal? (Stále jsem to nečetla, zcela marně se mě snaží už druhý rok z autorových děl v mojí knihovně přesvědčit k přečtení Anna Karenina).

 

Díl druhý: I po druhém dílu zatím převažuje zklamání. Srovnávání s předchozími verzemi se nelze ubránit, a z něho tahle podle mého názoru nevychází příliš dobře. Co bylo zajímavé bylo (už taky podruhé) převzato z Bondarčukovy filmové ságy (včetně záběrů na nebe) a upřímně řečeno, to chci raději zdlouhavé čekání na dub (no já vím, že jsem to byla zrovna já, kdo na něj držkoval) ale s Tichonovem, Bondarčukem a Lanovojem, než tohle utahané a ukecané zpracování... Poetika je v háji, lyričnost je v háji a v háji je bohužel i krása (ať už to vezmu stran záběrů přírody nebo lidí). Ač tedy výpravné a kostýmní to zůstalo pořád dostatečně a šlechtická sídla jsou moc pěkná. Nejvíce se mi z celého osazenstva líbí s Bolkonskými, a dokonce musím říci, že i Callum Turner se při námluvách u kněžny Marji docela snažil. Tady jsem byla v pokušení mu toho Kuragina i věřit (ovšem jen do doby, kdy se k němu stočil můj zrak), přesto (a nebo právě proto) bych v tomto případě neměla ani nejmenší problém učinit moudré rozhodnutí jako Marja a ne pitomost jako Nataša... Zaostává i Pierre, moje představy o něm byly (ač asi mylně vedené oběma předchozími zpracováními, nikoli románem) poněkud odlišné. Měl by být naivní, ale ne naprostý trouba, zde jsem zatím nucena konstatovat, že nejen mladý Kuragin vypadá tak, že bych si o něj ani knihu neopřela. Špatné jsou (už poněkolikáté v tomto příspěvku musím použít slova bohužel) i titulky. Vím, že překládat dílo inspirované Tolstojem je těžké a je za tím kus poctivé práce, ale snad tomu někdo mohl udělat korektury, např. uváděné tituly působí nepatřičně (třeba Bolkonskij byl kníže a ne princ, to pak tahá oči a i uši); kdy se tyká a kdy vyká a vůbec... Když bude někdo dělat titulky k Shakespearovi, tak to rovněž musí přizpůsobit jeho zemi a jeho době, a tady to očekávám taky. Marně. No tak půjdu čekat k třetímu dílu a uvidíme.

 

Díl třetí: Tak konečně to začalo vypadat jako Vojna a mír. Aspoň teda trochu, nejspíš proto, že se tam tentokrát Kuragin vyskytl jen jednou a krátce (ale jo já už s tím dám pokoj, alespoň do dalšího dílu, kde si ho bohužel „užiju" či spíše nadužiju a komentovat to budu muset), objevoval se však celkem pravidelně Andrej s Natašou a nebe, včely, stromy, listí a ... dub (opět jsem se na něj tolik těšila, jenže z jiného důvodu než u té ruské verze) a také tanec s princem... Možná mají mnou kritizované titulky přece jen ( aspoň v tomto konkrétním) případě pravdu, jelikož kníže Andrej je takový ten (pohádkový) princ, o němž tajně sní nejen Popelka a Nataša ale i královna Viktorie a (téměř) každá z nás. Jedna věc se asi tomuto zpracování podaří – přemlouvá mě po celou svou dobu k přečtení, jelikož mě tam překvapilo pár postav i jejich osudů oproti ostatním verzím (a není to Pierrův vstup k zednářům, o něm jsem informována) a já bych ráda věděla, jaký záměr s nimi měl samotný autor a nejen pánové režiséři. Tento díl si zatím u mě vede nejlépe, toto byly určitě čtyři hvězdičky, možná i malý kousek navíc.

 

Díl čtvrtý: Nataša se tady dala na můj vkus moc málo přemlouvat a velmi snadno podlehla... Nedozvěděli jsme se žádné pohnutky ani Helen ani Anatola k jejich jednání, prostě jsme se museli spokojit (a ještě nám je to později i potvrzeno), že to tak nějak patřilo k jejich povaze. K Natašinu "úletu" mohlo dopomoci (aspoň teda při tomto zpracování :-)), že se s Kuraginem setkala jen za nekvalitního osvětlení, setkali se v opeře, a u Bezuchovových (či spíše u Helen) kromě při tanci jen při jakémsi pěveckém vystoupení a pak v už v té šatně (či čem, kam utekla), a nikdy na něj pořádně neviděla. Jinak by to určitě došlo i jí... :-)) Ale omlouvám se, víc už Calluma Turnera opravdu nebudu pomlouvat, nemůže za to, že se mi nejen nelíbí, ale ani neodpovídá mým představám o svůdci... Tohle zpracování totiž dokázalo víc, než jakékoli před ním, byť se mi sebevíc líbilo, totiž, že jsem si (konečně) Vojnu a mír přiřadila na Databázi knih do Chci si přečíst.

 

Díl pátý a šestý: Ohodnotím (slovy) naráz, jelikož po dosledování toho pátého jsem musela (automaticky) zhlédnout i šestý. K oběma nemám žádné výhrady, snad jen k postavě Borise, která mi připadala celkem zbytečná, byť byl jedním z "osobních přátel" Helen a poslem cara k Napoleonovi a vyfoukl Nikolajovi jednu bohatou nevěstu. Naopak mě nadchlo vykreslení vztahu kněžny Marje a právě Nikolaje (když už jsem ho nakousla), bitva u Borodina, vyčkávací taktika generála Kutuzova, postupné vyzrávání Pierra, dojemné setkání Andreje s Anatolem na "operačním" stole po bitvě a samozřejmě usmíření Nataši a Andreje, včetně toho někde daleko v jejich myslích. Přesto ani jednou nesklouzlo z dramatu do melodramatu a já se chystám splnit svůj slib učiněný ohledně přečtení předlohy.

 

Hodnocení jednotlivých epizod: E1 70% E2 70% E3 85% E4 80% E5 100% E6 95%

Vojna a mír - v Deníčku už podruhé.

Vánoce 2016

Bonum et felicem diem nativitatis Domini nostri Jesu Christi omnibus amicis meis opto. - Všem svým přátelů přeji hezký a šťastný den narození našeho Pána Ježíše Krista. Tedy, přeloženo do srozumitelného jazyka přeju všem svým zdejším přátelům a oblíbeným uživatelům krásné a ničím nerušené Vánoce a hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a dobrých filmů v roce 2017.

 

PS: Letos jsem nějak naši filmovou databázi nestíhla, více času jsem strávila na té knižní. (Mihi in animo corrigere id est. - Mám v úmyslu to napravit.)

Vánoce 2016

Vánoce 2015

Bonum et felicem diem nativitatis Domini nostri Jesu Christi opto (Přeji hezký a šťastný den narození našeho Pána Ježíše Krista).

Vánoce 2015

Právě dokoukaný a vzápětí na to zrušený seriál Forever

Tak Ioanovi zase zrušili seriál viz http://hellogiggles.com/forever-cancelled-ioan-gruffudds-response-breaking-hearts/

 

 

Co se dá k první (a bohužel i poslední) řadě seriálu říci? Sice nic nového a převratného pod sluncem, ale byl už od druhého dílu plný zajímavostí - např. latinské věty či použití data bitvy u Actia jako hesla na vstupu, později potom přibyla vražda Julka Caesara o něco dříve artefakty z II. sv. války či doktor Mengele - a nalézalo se v něm tu více, tam méně chyb. Protože osobně Ioana považuji za Pana naprosto Dokonalého nebo minimálně Pana skrz naskrz Sympatického ani ty dedukce ala Sherlock mi nevadí a, jak už někdo napsal v komentářích k filmu, možná jím Henry i v některém ze svých životů byl, rozhodně by se tak dal zajímavě vysvětlit Reichenbašský vodopád :-))). Po celou dobu jsem vlastně byla spokojená a byla si naprosto jista tím, že pokud vydrží Ioan Forever hrát, tak já se na to jistojistě vydržím perpetuo dívat... ;-)) Nehodlám zde už dále pět ódy na Ioana (je to nošení sov do Atén) i když jsem za celý seriál jsem nenašla ani tu nejmenší chybičku - ve výkonu, ve vizáži, prostě nikde a i všechny Ioanovy dívky (ruskou violoncelistkou počínaje, přes Abigail, Jo, dále tu dominu až k sestřičce co mu chtěla zachránit život ještě dávno před Abigail) a samozřejmě Abraham a detektivní tým (včetně Ioanova kolegy ze soudního, který byl do seriálu "zapůjčen" Brenanovou a Boothem), i když byli vlastně jen takovým doplňkem, mě rozhodně nezklamali. Návraty do doby z před 200 let sice poněkud připomínají reklamu na whisky Jameson, a detektivní zápletky byly v některých dílech dost průhledné, ale jinak, poté co se Adam znovu objevil na scéně a po několika poučných úmrtích, jsem až na to multikulti, (které sice mělo své opodstatnění ve spojení s otcovou lodí, s níž Henry plul do Ameriky před svým prvním úmrtím) dost spokojená. Ale vůbec nejsem spokojená s tím, že se ABC rozhodlo seriál ukončit. Závěr byl (na rozdíl od Ringer) docela povedený (bylo vidět, že byli připraveni, že projekt se skončit může), přesto se domnívám, že se tak stalo předčasně. Jak píšu už v diskusi, měli tvůrci dostat prostor ve druhé sérii ty neukončené myšlenky (zejména ohledně Adamova prvního úmrtí i jeho totožnosti) rozvinout a vysvětlit. Ráda se někdy na seriál znovu podívám v celku, uvidím, zda se některé věci ještě spojí a některé získají jiný pohled, ale za mě si to ty čtyři hbězdičky na začátku udělené  poctivě zaslouží.

Právě dokoukaný a vzápětí na to zrušený seriál Forever

763. výročí narození švábského prince Konradina a jak asi vypadal podle mých představ.

Na dnešní den připadá sedmisté šedesáté třetí výročí narození mého nejoblíbenějšího (a vlastně prakticky jediného) historického syna, prince Konradina. Pokud se teda rozhodneme věřit kronikáři Herrmanu Altašskému. Případní zájemci (kteří tak ještě neučinili) si o něm mohou více přečíst tady... Zde bych se ale k tomuto dni chtěla zamyslet nad tím, kdo z herců během téměř celého uplynulého století by ho mohl a byl schopen ztvárnit, abych byla spokojená a vztekle nenapadala svůj počítač nebo tiše nebrečela v koutku, jak se stalo vždy, když se někdo rozhodl převést na plátno jinou mou oblíbenou historickou postavu, Záviše z Falkenštejna (Jan Kanyza, Radoslav Brzobohatý, Nicholas Ofczarek)... Nedělám si iluzi, že by mě někdo poslechl, navíc u dvou z nich už by to zjevně ani nešlo, a dokonce i na přiložených fotkách už jsou všichni prokazatelně starší než byl věk, jehož mladý princ dosáhl. Tak spíše pro zajímavost, jak by třeba mohl vypadat poslední ze slavného rodu Štaufů, kdyby se byl dožil svých osmnáctin, dvaadvacetin či svých dalších narozenin...

763. výročí narození švábského prince Konradina a jak asi vypadal podle mých představ.

Poslední Mohykán aneb jak jsem se znovu po více jak čtvrt století pustila do čtení

Před časem jsem viděla tolik opěvované Mannovo zpracování románu klasika americké literatury, J. F. Coopera, Poslední Mohykán. A říkala jsem si, proč si všichni scénáristé, do Prčic i do Sepekova, myslejí, že dokáží příběh nebo zápletku udělat lépe než autor (ať už se to týká totálního překopání detektivek Agathy Christie, hraběte Monte Christa, kde hlavní hrdina končí v náručí Mercedes nebo třeba zpracování probíraného románu)? Ale pak jsem si řekla: "Už je to tak dávno, co jsi to četla, co když si to pamatuješ úplně blbě..." No, tak jsem se po více jak čtvrt století pustila znovu do čtení. Tak obrovský dojem, jako když jsem byla dospívající holka, na mě kniha neučinila (podrobné hodnocení naleznete zde). Americká mentalita je mi jako člověku zvyklému na středověké rytířské příběhy cizí a mnohé jsem asi nechápala, jak jsem měla. Ale i tak jsem vyvodila, že indiánka je to velmi povedená, i když i před tím mnohým a mnohým časem premiérového čtení se mi líbila více autorova jiná díla (ta z dob války o nezávislost - Vyzvědač a Lodivod). Ale také si potvrdila, že právě ta zpracování, která se na csfd objevují v červených číslech se knihou skutečně pouze inspirovala. Tak mě napadlo, co by asi milovníci Quo vadis říkali, kdyby Ligia milovala místo Vinitia Petronia nebo spíše Nerona a kdyby třeba v Jih proti severu prohodili Melanii se Scarlet? A to nechci ani pomyslet, co by se mohlo stát v Babičce nebo Anně Karenině... No nic, zpátky k J. F. Cooperovi. Nakonec se mi paradoxně nejvíce líbilo to nejstarší (němé a samozřejmě černobílé) zpracování z roku 1920. Jistě, zub času na něm zahlodal slušně, ale pořád je podle mě tím nejhezčím a nejvěrnějším ztvárněním předlohy a já osobně se těším na filmovou verzi románu, pokud se někdo inspiruje právě jím a převede ho do modernější podoby.

 

Na obrázcích z filmu natočeného roku 1920 ten s kožešinovou čapkou, pro některé zřejmě překvapivě, ale skutečně je mjr. Heyward; v roce 1936 má neméně slušivou čapku Randolph Scott ale už v roli Sokolího oka...

 

Časem připíšu, jak se prokousávám filmovými zpracováními dalších Cooperových románů.

Poslední Mohykán aneb jak jsem se znovu po více jak čtvrt století pustila do čtení

Vánoční přání

Bonum et felicem diem nativitatis Domini nostri Jesu Christi opto (Přeji hezký a šťastný den narození našeho Pána Ježíše Krista).

 

A připojuji Madonu s Děťátkem, tentokrát od mého oblíbence z jiného oboru, malíře Albrechta Dürera

Vánoční přání

Výborné filmy, které už ale nikdy nechci vidět.

Už se vám stalo, že jste se dívali na film, zdál se vám skvělý nebo alespoň dobrý, ale přesto ho už nikdy vidět nechcete? Nebo alespoň, když nebudete dobře naladěni a on se objeví v televizi, tak se mu vyhnete, protože dbáte o své duševní zdraví? Mě tohle napadlo včera při sledování  Vávrova vynikajícího Kladivo na čarodějnice, k jehož sledování jsem se po dlouhé době odhodlala, ale po hodině a deseti minutách přerušila (těsně před tím než se začalo schylovat k závěru, film má 1h 42 min) s tím, že ho raději dokončím dnes. Rozhodně dokončím, i přes to, že je podstatně depresivnější počasí než bylo včera... (mimochodem, nevidím ho poprvé, znám jeho průběh, závěr, dost podrobně Velké Losiny i jejich čarodějnické procesy, ale obávám se, že už se zase dlouho dívat nebudu, jelikož do deprese mě dostala už úvodní melodie o Zubatém...)

 

No a ty další filmy: Černá smrt, Chlapec v pruhovaném pyžamu, Jezero smrti, Spalovač mrtvol

 

Zatím mě žádný další nenapadá, naštěstí, a snad se seznam nebude rozšiřovat, protože k dobrým či dokonce výborným filmům by se člověk aspoň čas od času vracet měl...

Výborné filmy, které už ale nikdy nechci vidět.

Homerum caecum fuisse narrant. - Vypráví se, že Homér byl slepý...

Miluji řecké báje, a tak samozřejmě sleduji i filmy a seriály podle nich natočené... 28. srpna roku 2014 jsem dosledovala 12. díl koprodukčního seriálu Odysseus (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10496943870-odysseus/213381476180012/). Bohužel musím konstatovat, že jediné, k čemu nemám ani ty nejmenší výhrady, je krása prince Télemacha, jeho klasický řecký a skutečně nádherný (no ano, viz přiložené foto) profil, se kterým by si z fleku mohl "střihnout" i mého oblíbence prince Konradina (ačkoli ten pocházel ze Švábska a byl králem sicilským a jeruzalémským)... Jenže Télemachova role byla tak blbě napsaná, že jsem ho celou dobu litovala jako ithackého prince a po skončení seriálu i jako SPOILER krále. Jestli tomuhle byla předlohou Homérova Odyssea, tak jsem opravdu reinkarnace Alžběty Bavorské... S Odysseem to nějakou dobu vypadalo jako v Čekání na Godota a dlouhou dobu poté, co se vrátil zpět, se celá Ithaka asi domnívala, že to tak mělo i zůstat. Já taky. Aspoň bychom si ho pamatovali jako chlapce od Tróje: "Měli jsme Achilla, ale Odysseus byl ze všech nejkrásnější." (slova jednoho z uchazečů o ithacký trůn a bojovníka od Tróje, Leokrita). Na samotném konci seriálu si to u mě Odysseus zase napravil a moudra nabraná během jeho bloudění od bohů, bohyň a kouzelnic (Kirké) mu byla přeci jen k něčemu. Zaručeně by seriálu pomohla také kratší stopáž a (aspoň dle mého názoru) trochu lépe napsané jednotlivé role.  Tímto se tvůrcům povedlo jen vytvořit pohledný ale dějově nepropracovaný kousek - kdysi krásný, ale dnes už jen šílený Odysseus, jenž trpí nočními můrami a představou, že ho všichni zrazují, (ač velice slušně zahraný Bonim), zmatená Penelope (i když krasavice, ale 20 let čeká na chlapa, kterýho vůbec nezná, a proto mám obavu, že ta by vše napravila, jen kdyby se konal pohřeb po indicku) a snad až příliš sličný Télemachos, výstižnější charakteristika mě nenapadá; měl být především citlivý a statečný, ale vše vyznívá tak, že za sebe nechává jednat druhé, tedy zejména ženy (své vlastní a matku), i když jemu pro tu krásnou tvářičku odpouštím (jestli to tak taky tvůrci nezamýšleli, darebáci ;-)). Ani hlavní dějová linie - láska ithackého prince a bývalé trójské princezny (která si nepamatuje na svou vlast, i když tam prožila 10 let) nemá hloubku a ani není nikterak přesvědčivá, to mnohem více člověka zaujme její matka Eurinomé vztahem k Mentorovi či útokem na krále nebo třeba Nausicaa svým obětováním se pro muže, jejž miluje (i bez spoileru jistě odhadnete, kdo to je). Ostatním pak, včetně ex-krále Laerta, sněmu svobodných ithackých mužů, Penelopiných ženichů, jejich synů, přítele Mentora a hradního věštce (kdoví proč) a obyvatel Sparty (díky Bohu,) nebyl dán větší prostor. Totiž, že byl Meneláos blb, vím sice dlouho (a ubezpečuji se o tom při každém zpracování čehokoli, co se točí kolem Iliady), ale že až takový, že bude obyvatele Ithaky, když se jim nedlouho před tím vrátil král po dobrodružné plavbě od Tróje, strašit Peršany, mě ani ve snu nenapadlo... A to prý máme osmé století a bojuje se železnými meči... A tak mi došlo, proč byl vlastně ten Homér slepý... V tomto seriálu se, ovšem zcela nepravdivě, dozvíte, jak k tomu došlo, neboť já jsem pevně přesvědčena, že si to způsobil sám... :-) Proč? No proč? Přece... Nemohl se na to dívat. Napřed Troja a Trojská válka a teď zase tohle... A není to jen o tom, že máme máchat meči bronzovými, pro jakýkoli historický seriál či film je totiž zapotřebí udělat si pořádek alespoň ve stoletích, aby se nám pak v nějakém filmu nesetkali Ramses II. s Xerxem (což tady by se téměř mohlo stát, když si dosadíme, že dobytí Tróje bylo zhruba v době Ramsese II. a Xerxes vedl Peršany dobýt Řecko), vážně nějaký rok sem nebo tam by mi už vůbec nevadil... No a k závěru bych podotkla, že se snad raději snad měl Télemachos pustit za kouzelnicí Kirké, (jak se stane podle jedné z verzí báje) a chtěla bych vidět, jak by vzniklou situaci vysvětloval svému tchánovi, fajáckému králi, až by mu přijel na pomoc v boji se Spartou... (No ano, Sparta neni jen fotbalový klub ale i město ve starověkém Řecku, jak už kdysi trefně poznamenal Toníček Novotný Theodoru Pištěkovi v Manželství na úvěr). Jelikož nechci zase až tak moc spoilerovat, už se mi to i tak povedlo, musíte ostatní posoudit sami. Zůstanu u třech hvězdiček a výše nepůjdu (ani kvůli Télemachovi) protože koukat se na to celé dalo, ale přemýšlet o tom nikomu příliš nedoporučuju...

Homerum caecum fuisse narrant. - Vypráví se, že Homér byl slepý...

Detektivní seriály

Jak lze vyčíst z mého profilu, tak jediné seriály, které jsem schopna sledovat, jsou ty detektivní a rozdělené na epizody. Ostatní musí mít do desteti dílu, výjimkou je pouze veleoblíbené Panství Downton a také se přiznávám, že jsem se před nedávnem dopustila úletu v podobě sledování něčeho, co se honosně nazývalo První republika, ale s ní to mělo společný jen název. K těm kompletně dosledovaným se právě řadí: kromě Poirota také Sherlock Holmes Jeremy Bretta (chystám se na sérii s Basilem Rathbonem), a dále všechny dosud natočené díly slečny Marplové a před časem jsem dosledovala také dosud natočené Vraždy v Midsomeru, kde zavládla a přetrvává spokojenost s častými patologickými vztahy a přehršlí mrtvých... Sice se mi to už občas zdá mírně stejné a taky je těch vražd už opravdu hodně a Ben Jones se tam pro mě vyskytoval snad až příliš dlouho, ale stále si to udržuje úroveň (dokonce odtud mohli původci PR čerpat námět pro ten svůj skvost, ale Angličanům stačila na vše hodina a půl a nepotřebovali k tomu 22*52minut). Všimla jsem si střídání různých scénáristů, tak příště sem napíšu, čí příběhy mi nejvíce sedí a čí bych naopak mohla vynechat, myslím, že se to bude dát hravě vysledovat... Nyní jsem se vrhla na velmi podobné Vraždy v Oxfordu, ale i když zde máme mnohem atraktivnější prostředí a zajímavé náměty ( matematický aparát ke kvantové teorii, automobilovou firmu, řecké mýty, bestseller od bývalého kriminálníka či padělky dopisů) kvalitou už to vražd v Midsomeru či dokonce Foylovy války nebo Případů bratra Cadfaela nedosahuje ani náhodou. Teď hltám další seriály a doufám, že mi ještě dlouho vydrží (Miss Fisher's murder mysteries, Profil vraha, Forever a další), neboť dny se nám začínají krátit a čekají nás dlouhé zimní večery... ;-)

Detektivní seriály

Vánoční přání

Přeji všem přátelům, kolegům uživatelům a spolukomentátorům i náhodným kolemjdoucím krásné a požehnané Vánoce (Bonum et felicem diem nativitatis Domini nostri Jesu Christi opto).

Vánoční přání

Toníček Novotný :-))

Pokud by si někdo dal tu práci, aby si zjistil, jaké filmy v tu kterou roční dobu sleduji a jak si je vybírám, jednoznačně by dospěl k závěru, že čas od času totálně ujedu na nějakém herci a zhlédnu s ním veškeré dostupné tituly. U svých předchozích oblíbenců - von Thun, Taylor, Fassbender, Friend, Gruffudd..., jsem s touto svou úchylkou měla potíže, protože některé jejich filmy prostě u nás (rozuměj v Čechách, v Moravě a ve Slezsku) nejsou k dispozici (zvlášť u Taylora a von Thuna se kolikrát při procházení  různých internetových obchodů s dvd dostavil i pocit naprosté marnosti a prohledávání některých uložišť zase málem odnesl můj počítač).

 

U nejhezčího a mého jednoznačně nejoblíbenějšího českého herce z meziválečného a válečného období bylo všechno jaksi jednodušší (teda, hlavně to získávání filmů). Mám ho ráda už z dob svého studia, kdy mě zaujal jako Jindra Benetka ve filmu Škola základ života, nejen větou, která líčila trudný život domovníka za polárním kruhem. A přetrvalo to do až do dnešních dní, kdy jsem si kvůli němu na poště koupila časopis Rytmus života, tedy něco, čemu bych se za zcela normálních okolností obloukem vyhnula. Nyní jsem již viděla všechny filmy, které tehdy natočil (a to i ty, které dosud nemám ohodnocené, neboť jsem je nejprve chtěla zhlédnout opakovaně). Tady jsou malé ukázky z těch, které se mi líbily nejvíce:

http://www.youtube.com/watch?v=vTQZqXk9y_k (Katakomby)

http://www.youtube.com/watch?v=uWgeyjWLJX8 (Příklady táhnou)

Kromě nich také Hotel Modrá hvězda nebo již zmiňovaná Škola základ života. Pouze dva jeho filmy se mi dosud sehnat  nepodařilo a u obou marně čekám na jejich znovu uvedení v tv či na to, až vyjdou na dvd: Naše jedenáctka a Slávko, nedej se. První z nich jsem viděla už hodně dávno a tenkrát  jsem z něj byla unesená, druhý o něco později a ač duch obou filmů je si dost podobný (ano, týká se moderního života té doby, do níž sport, ať už amatérský tak profesionální, rozhodně patřil), už mě tak nenadchl. Ale i tak bych si ho znovu zhlédnout přála, alespoň proto, abych učinila svému šťouravému duchu zadost.

 

Zahrál si po boku tehdejších nejzářivějších hvězd a to nejen těch ženských - Mandlová (s níž mu to obzvlášť slušelo), Gollová, Kabátová, Baarová, Ferbasová ale i mužských - Burian, Haas, Marvan, Smolík, Pištěk, Nový či Plachta. Kdyby nebyly v roce 1939 zavřeny české vysoké školy, dostalo by zřejmě už tehdy přednost studium chemie. Stejně však filmový svět opustil již brzy poté a po účinkování ve velmi úspěšných, výše jmenovaných filmech (Katakomby a Hotel Modrá hvězda). A můžeme si jen lámat hlavu (aspoň já si ji lámu), proč tak učinil právě tehdy, když ke svému studiu chemie se mohl vrátit až v po válce...

 

K jeho filmům (k drtivé většině z nich jsem se snažila napsat  svůj komentář), ač některé se mi líbily více (byly zde již zmíněny) a jiné za mnoho nestály (např. Bíla jachta ve Splitu), nemohu než konstatovat, že mu to v každém velmi slušelo (viz také přiložené video pod jeho fotečkou ze špionážního filmu Vzdušné torpédo 48) a ani mi jeho herecký výkon, ačkoli tady mnozí psali něco o prknech, rozhodně žádný neznehodnotil. Naopak považuji jeho civilní herectví i v protikladu k jiným, kteří s ním hrávali a doma byli spíš na prknech, která znamenají svět (já si s těma plknama a prknama prostě nedám pokoj, asi dokud mě někdo nesekne nebo neutne) než před kamerou, za velmi příjemné. No pokud by mě někdo vyzval, abych ho charakterizovala pouze jedním slovem, tak mě napadá zcela a velmi jednoduše citoslovce Mňam... ;-))

Toníček Novotný :-))

Panství Downton

!!! V místě označení obsahuje spoilery !!! Velmi se omlouvám všem uživatelům, kteří si mě oblíbili, protože se jim zřejmě nesčíslněkrát objeví upozornění na to, že jsem upravila tento svůj deníčkový příspěvek. Stačí jen kolikrát jsem v tomto týdnu upravovala komentář k tomuto seriálu, i za to přijměte mou omluvu. Zcela jsem mu při sledování jeho první řady propadla . No a s tím, jak dlouhé jsem napsala její hodnocení a jak dlouhé píšu k té druhé, a jelikož nás (tedy mně určitě) čeká ještě třetí a (ostatní dle jejich uvážení, mě možná) čtvrtá a pátá řada seriálu, rozhodla jsem se, že mu věnuji jeden ze svých zdejších příspěvků.

Posléze bych rovněž chtěla doplnit některé hlášky sestřenky Violet (Maggie Smith), které seriál, hlavně tedy druhou řadu, společně s velmi hezkou tváří Matthewa (Dan Stevens) a úchvatnými kostýmy (z toho zase hodlám připojit fotečky), učinily tím čím je a zapříčinily, že nám nezabředla do bahna červené knihovny, i když  tam občas, i zde za přispění Matthewa :-)) ale zejména tedy lady Mary, zamířila.

 

Hodnocení první řady: Jak už jsem předeslala  v samotném komentáři k seriálu hlavním důvodem, který u mě, po zhlédnutí jednoho z dílů o staré a všetečné slečně Marplové, v němž se tato roztomilá dáma s klubíčky změnila v Nemesis, nejpve vzbudil zájem o tento seriál a nakonec  ho přiměl i zhlédnout, je herec v jedné z hlavních rolí.  A důvod, proč se mi jeho první řada tolik líbila? Nejen týž, i když ..., vlastně ten taky. :-)) Ale zejména obraz staré dobré Anglie a světa, který mám tak ráda a který je už pryč. Obraz dam a gentlemanů ne nepodobný americkému Jihu. Oba tyto světy pohřbila válka. Každý jiná a každý nenávratně. A co dalšího se mi líbí? Že si někdo dokáže tím, že se neumí správně rozhodnout, pokazit život ještě o cosi více než já (lady Mary). A také jsem seznala, že někdy se vztahy mezi sourozenci nevyvíjejí zrovna tak, jak by měly, ačkoliv je rodiče vůbec nevedli špatně (vztah lady Mary a lady Edith). Samozřejmě fandím Anně, kdo by taky ne, ač milé, hodné, půvabné a chudé dívky to mají a měly vždy těžké, a na prince na bílém, černém či jiném koni (nebo Aston Martinu) narážejí a narážely jen v hodně červené knihovně. Trošku mi vadí, tedy v některých případech jakási zkratkovitost a nedotaženost (např. zápletka s tureckým diplomatem nebo většina intrik chůvy paní domu O´Brienové s prvním lokajem Thomasem) a také jak málo prostoru se věnovalo mladším sestrám lady Mary (lady Edith a Sybil). Snad jen, aby ukázali ublíženost té prostřední (Edith) a laskavost, krásu a bojovného ducha té nejmladší (Sybil). A co považuji za nejhezčí a nedojemnější scénu z celé řady? Ó má duše romantická, takže ne atentát na arcivévodu (možná proto, že tam byl pouze zmiňován), ale jak Matthew odvádí po zranění z té demonstrace (či co to bylo) domů Sybil a jak se u toho Mary tváří... Škoda, že jsem se dozvěděla, jak vlastně všechno dopadne, ještě před rozsledováním druhé řady... Tam nám začala válka, tak uvidíme, co ta s tím vším provede a co se přihodí než se stane, co se stát má (a co už, bohužel, vím).

 

Hodnocení druhé řady: No, zdá se mi horší než ta první. Nevadí mi, že válka je tam jen na dokreslení osudů hrdinů (není to seriál o válce). Vyskytuje se tam ale několik zápletek jako z červené knihovny, např. vztah Mary, Matthewa a Lavinie či Matthewův příchod na Dowton poté, co byl pohřešován... Některé místní komentáře psaly o jejich vztahu jako o linii připomínající Jane Austin. Ta ale nebyla žádnou Rosamunde Pilcher z přelomu 18. a 19. století, psala romány velmi dobré úrovně a označovat je za červenou knihovnu je minimálně nemístné a spíše urážející. Když se ale osudy jejích postav nakříží s osudy hrdinů románu Margaret Mittchel Jih proti severu (Scarlet, Rhetta, Melanie a Ashleyho - přičemž Lavinie a Carlisle rozhodně nedosahovali charismatu svých amerických protějšků), tak ji máme jak vyšitou, a to se přesně tady stalo. No a zápletky, co nejsou jako z románů pro paní a dívky, jsou zase nepravděpodobné nebo složité (paní Batesová, irský šofér a jeho proletářské názory a jeho vztah k Sybil). A mezi námi, na lady Mary se dá naprosto bezchybně dokázat, že ženská sice neví, co chce, ale nedá ani na chvilku pokoj, dokud to nedostane... Matthew se sice čas od času taky choval jako pitomec, ale jeho chování mělo aspoň nějaký důvod (i když se , pokud tedy opět zabrousíme mezi zdejší  komentáře, dnes už některým čest dostatečným důvodem nezdá, protože někteří jeho důvody nechápou...). No, ještěže řada obsahuje spoustu výborných hlášek, které to celé drží nad vodou (u pátého dílu jsem se několikrát zasmála asi i docela cynicky), umírá se nejen ve válce, ale máme tam i nevyjasněné úmrtí, nicméně musím říci, že skutečně nevím, co chtějí v další řadě nového vymyslet ve vztahu Mary a Matthewa a SPOILER!!! vůbec se nedivím postoji jeho představitele, který zřejmě zapříčinil konec třetí řady (neviděla jsem, jen si nedopatřením přečetla).  Možná bylo na čase vypakovat je ze seriálu oba. I když by se bez nich stal méně koukatelným, neboť ona byla jako nevěsta úžasně krásná a na něj je v tomhle ohledu škoda plýtvat slovy (ach jo, kde jen jste angličtí gentlemani, proč vás taky někam tak nenávratně  odvál vítr???) KONEC SPOILERU A MÝCH ÚVAH!!!!  Nic to však nezmění na tom, že chci seriál do konce třetí série dosledovat, ohledně té čtvrté se uvidí.

 

Hodnocení čtverté řady: (ke třetí doplním komentář později) PRO TY, KDO NEVIDĚLI CELOU TŘETÍ ŘADU, OBSAHUJE HODNOCENÍ SPOILERY: Po Matthewově odchodu ze seriálu, jsem měla obavu, jak to celé bude pokračovat a jak moc mě budou iritovat Maryini nápadníci. Musím však tvůrce pochválit, poradili si s tím na výbornou, neboť se tam nesnažili dosadit nějakého hezčího chlapa ( zřejmě věděli, že to po Danu Stevensovi není dost dobře možné;-)) a ač mi pořád není jasný, co na Mary všichni vidí (když teda právě netahá kyble s vodou pro záchranu prasátek, to byla fakt úžasná), tak jsem byla v tomhle ohledu spokojená, pánové Blake i Gillingham působí celkem sympaticky. Jinak celá série kromě zápletky (asi v druhém díle série) s chůvou od Crawleyových mrňat, pak tím, co se stalo Anně Batesové a také co prožila Edith, včetně těžkého rozhodování na úplném konci, kdy se ukázala jako velmi statečná ženská, byla dosti poklidná. A i když je odchod Sybil i Matthewa znát, není to až zas tolik, aby člověk seriál přestal sledovat a já se moc a moc těším na řadu pátou (i když doufám, že bude již poslední, ptž do nekonečna nelze protahovat ani ten nejlepší seriál).

 

Tak a první z hlášek: (v tomto případě spíše z mravních poučení) ...Mary je někdy jako dítě - Co tím chceš říct? - Myslí, že když položí hračku, tak tam počká, až si s ní zase bude chtít hrát...

Panství Downton

Bonum felix faustum fortunatumque in anno 2013 sit

Přeji všem svým oblíbeným i dalším uživatelům csfd stejně jako všem náhodným návštěvníkům svých zdejších stránek v roce 2013 hodně zdraví, štěstí a také spoustu pěkných filmů

Bonum felix faustum fortunatumque in anno 2013 sit

Historické filmy, které musím vidět

Buď z důvodu, že jsem je ještě neviděla nebo už je to velmi dlouho, co jsem je viděla naposledy a konečně pár kousků jsem tam zařadila proto, že bych jim chtěla dát šanci napravit si reputaci, kterou mají u mě dost pošramocenou. Seznam není úplný a bude postupně doplňován.

Bez nějakého abecedního nebo chronologického pořádku a zatím i bez rozdělení do skupin to jsou tyto:

Salem witch trials

Perem markýze de Sade

Řád

Král tančí

Čest a sláva

Příběh Adély H.

Richard III.+Richard III.

Ludvík II.

Jindřich V. + Jindřich V.

Šalamoun a královna ze Sáby

Královský gambit

Camille Claudel

Evangelium podle Jana

Ať začne slavnost

Trajánův sloup

Francesco

Le Jugement de Dieu

König Ottokars Glück und Ende 

Alexander Veliký + Alexandr Veliký

Lady Jane

Cromwell

Ironclad

Bílá královna

Saigo no Chushingura (The Last Ronin) 

Wolf Hall

Decameron

Hry lásky šálivé

1612

1066

Konspirace v El Escorialu

+ celý tento tag  pokud jsem už neviděla, no a tento samozřejmě taky ;-)

 

Nějaký obrázek taky postupem času doplním...