Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (113)

plakát

Trhlina (2019) 

Pokud by se film více držel literární předlohy, nebyl by tak zmatený. Je v něm do značné míry změněn charakter postav i děj samotný. Uplně špatný ale není, například kamera tísnivou atmosféru dle mne navozuje zdařile.

plakát

MOST! (2019) (seriál) 

Seriál těžko hodnotit, jsem navyklý spíše na standardy zahraniční produkce, se kterou se ta tuzemská nemůže, už jen financemi, měřit. Na druhou stranu Most! byl po letech prvním seriálem, kvůli kterému jsem pravidelně TV sledoval. Určitě je Most! něčím, co značně zatuchlým tuzemským TV vodám alespoň trochu kyslíku dodalo. Seriál přišel s tématy, které za prvé nebyly v naší TV nikdy moc řešeny, za druhé je pojal velice svébytným stylem, který, jak je v ohlasech na seriál vidět, se české populaci líbí. Už je kvůli tomu, jakou pozornost vzbudil, se seriálem stojí za to seznámit. Nejsem si ale například vůbec jistý, jak úspěšná by byla jeho repríza. Zda to není dílo, které člověk vezme na vědomí, za nedlouho na něj ale dočista zapomene. Osobně se přikláním spíše k tomu, že takovým lehce zapomenutelným dílem Most! je.

plakát

Blade Runner 2049 (2017) 

Blade Runner je zkrátka má srdcovka. Ať už se jedná o literární dílo Philip K. Dick(a), film z roku 1982, nebo geniální soundtrack od Vangelise, který k filmu z roku 1982 vznikl. Byl jsem proto velice napjatý, když jsem očekával, jakou podobu bude Blade Runner 2049 mít. Uklidňovalo mne to, že jsem věděl, že na hudbě k filmu se bude podílet H. Zimmer, jelikož jeho tvorba jistě kvalitu má. Film Příchozí z roku 2016, co D. Villeneuve režíroval, byl také velice dobrý. Proto jsem se v posledních měsících začal na Blade Runnera 2049 těšit. Nyní, poté, co jsem film "2049" viděl, mohu konstatovat, že zklamaný rozhodně nejsem. Film je - dle mého - k atmosféře literární, v případě filmu "2049" ani ne tak předlohy, jako spíše letmé inspirace, v celku autentický. Rozhodně se nezvrtl v přehnanou akci, čehož jsem se trochu, i přes velice rozumně natočené Příchozí, obával. Jedná se zkrátka o pamalinku plynoucí, melancholické, audiovizuálně dokonalé dílo. Film bych sice řadil níže, než řadím prvotní zpracování, proto jsem dal původně pouze 4 hvězdičky. Nyní, když se mi to rozleželo v hlavě, když doma poslouchám vlastně velice povedený soundtrack (Vangelisův je ale samozřejmě "někde jinde" :) ), tak jsem si řekl, že film, který u mne bude pravděpodbně filmem roku, nemohu hodnotit jinak, než je hodnocení 5 hvězd.

plakát

Svět podle Daliborka (2017) 

Dlouho jsem se rozmýšlel, jak bych měl Daliborka ohodnotit, do nynějška si nejsem jist. Mé hodnocení se totiž odvíjí od toho, jako co Daliborka zařadit. Stále totiž nemohu přijmout fakt, že bych to měl hodnotit jako dokument. Přijde mi totiž nemyslitelně bizarní, že by to, co bylo natočeno, nebylo včetně dialogů předem přesně naplánováno. Nevěřím zkrátka, že to bylo autentické. Pokud by bylo, tak bych tomu asi na hodnocení přidal. Pokud je tomu ale tak, jak si myslím, tedy že se jedná o jakýsi (ne)film, tak je mé hodnocení naopak nadsazené. Protože sledovat hodinu a čtyřicet minut postavy, které se snaží velice špatně zahrát opravdový "výkvět společnosti", je prostě mučení. Přitom jediné myšlenka díla Daliborek, kterou jsem pochytil, bylo ukázat, jak je pro některé jedince složité orientovat se v dnešní změti mnoha informačních zdrojů, které jsou ale mnohdy daleko méně než nerelevantní.

plakát

Dunkerk (2017) 

Mé hodnocení je silně ovlivněno tím, že jsem film viděl na plátně IMAX, kde veškeré superlativy filmu, které spatřuji v audio vizuální podobě, jsou vyšponované na maximum. Pokud bych film sledovat v kině obyčejném, případně doma, dal bych tomu asi o hvězdičku méně, protože scénář geniální rozhodně není. První dva zmiňované aspekty jsou ale silné a ve variantně, ve kterém jsem film sledoval, ve mne nechali zážitek enormní.

plakát

Lůno (2010) 

Při nejlepší snaze o to, abych napsal bezprostředně po shlédnutí filmu nějaký pokud možno vystihující komentář, absolutně nevím, jak bych ho měl psát. A zdaleka to není o tom, že by ve mně film nezanechal žádné emoce, je tomu přesný opak. Zanechal jich tolik, že je právě ani neumím specifikovat. Je to zkrátka něco, co nyní vidím jako počin, který se dosti vymyká všemu ostatnímu, co jsem ve filmové tvorbě doposud viděl. Je možné, že s rozestupem času, až se mi film v hlavě uleží, ho budu vnímat jinak. - Je také možné, že jsem se k jeho sledování rozhodl zrovna ve chvíli, kdy jsem byl naladěn tak, že na mne takto grandiózně zapůsobil. - Není ale nyní mým úmyslem s komentářem na případné uležení v hlavě čekat, protože v tomto případě se mi ty bezprostřední emoce, které po vypnutí přehrávače následují, velmi libí, tak se je alespoň pro sebe tímto komentářem budu snažit zachytit. Neboť je mi jasné, že pro kohokoliv jiného, kdo tento text bude číst, to bude absolutně nevypovídající výplod mé hlavy. PS: Jediný film, o kterém vím, že ve mě zanechal po sledování podobný pocit, byl kdysi snímek Splice.

plakát

Klub rváčů (1999) 

Klub rváčů považuji za vrcholné dílo spisovatele Ch. Palahniuk(a) , dílo popisující cestu z relativních výšin společenského žebříčku padajícího, ze začátku románu v našem konzumním světě úspěšného mladého muže. Muže, který vlastně hledá své dno, kterého se může až dotknout. Román, který může v našem světě na někoho působit jako pěst na oko se, myslím, D. Fincherovi podařilo zpracovat věrně, s myšlenkou tohoto skvělého románu se nerozcházejíc. Proto nemohu hodnotit jinak.

plakát

Sully: Zázrak na řece Hudson (2016) 

Člověk by se zprvu snad mohl bát, že film o kapitánovi, který bravurně přistane s letadlem plném lidí na řece Hudson, bude vybízet k patosu a davovým ódám na hrdinství, což je to, co zejména v USA "umí" točit v kvantitě značné. Nicméně zde se nic takového neděje, alespoň ne v míře kýčovité. Naopak většina filmu je příjemně civilní, tento děj je pak prokládán retrospektivou na samotné přistání, která filmu dodává i akci. Hodnotím 90%.

plakát

Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) 

Není téměř nic, co by šlo filmu vytknout. Je sice pravdou, že to, co považuji téměř za nemožné, tedy to, aby film dokázal zachytit 100% knižní předlohy, se nepovedlo ani zde, ale není to tak na škodu. Pravda je, že čtenář románu Kena Kesey(ho)) si při mnoha scénách filmu bude říkat, že ve snímku není vůbec zachyceno, co scéně předchází. Stejně tak postava indiána, v románu vypravěče příběhu, zde není zdaleka tak vystižena. Na druhou stranu film jako celek funguje i v této podobě téměř geniálně.