Jara.Cimrman.jr

"Ty pokusy děláme z jistejch důvodů a oba víme, že pro blaho lidstva to není." Genetický pokusy považuju za svinstvo, ale bez nich bych zase neviděl, jak vlk trhá vrtulníky, gorila vrhá tanky po armádě a zmutovaná vodní ještěrka kouše letadla. A přišel bych o něco? No jistě! Přišel bych o spoustu prostý adrenalinový zábavy. Taky bych přišel o první film, ve kterým je The Rock bez pochyby to nejmenší zvíře. Kromě toho mě dost bavil sprostej albín, zábavnej byl i agent kovboj Russell, s Dr. Caldwellovou bych si zase rád vyměnil tělesný tekutiny a se zápornou Claire asi taky. Prostě primitivní zábava pro lidi, kteří se chtějí bavit a logiku hledají až po zhlédnutí filmu při řešení problému P versus NP.

"Až nadejde čas, jestli nepřijdeš k Lagardérovi, Lagardér přijde za tebou." Hrbáč je prostě klasika a já si rád jednou za čas pohladím jeho hrb pro štěstí. A není to kvůli sázkám, protože sázkové kurzy na vítězství Lagardéra při šermířských soubojích jsou hanebně nízké. Neporazitelnost hrdiny je prostě pohádkově zajištěna, sarkasmus sluhy Passepoila je nakažlivý a vítězství cti nad intrikami mě vždy potěší. Tak se těš de Gonzague, čeká na tebe Neversova finta v o podání Lagardéra, jak už to bývá ve světě, ve kterém má pravdu ten, kdo vyhraje souboj.

"Zaženu ho do pasti a dám mu babu do obličeje ... ale v hloubi duše nějak vím, že se to nestane." Tohle je film pro mladé kluky uvězněné v ne až tak mladých tělech. Tedy i pro mě. A já jsem celý film přemýšlel o tom, proč se nějaké podobné šílenosti neúčastním. Asi jsem nebyl ve správný čas na správném místě, ale nejsem zahořklý a s touto partou jsem si to báječně užil. Bavil mě neporazitelný Jerry, paranoidní Sable, zhulený Randy a zejména zuřivá Anna. A já chci hrát na babu, i když to znamená proskakování skly, pády z velkých výšek, rallye s golfovými vozíky, zásahy hasičákem či potrat. Jsem totiž ostražitý, mám brilantní strategii a u závěrečného masakru v nemocnici jsem si skutečně zařval smíchy.

"U kriminálních případů existují jen tři kategorie osob. Je to oběť, svědek a podezřelý. Svědek, který odmítá výpověď, se stává podezřelým." Je to hnusný film, při kterém jsem si prožil cizí peklo. Kdybych si měl prožít to svoje, tak pachatel pozná, jak se dělá námořnický uzel na pinďourovi a co všechno mě naučila Svatá inkvizice. Mě však nebaví prožívat žádná pekla, takže ani tohle jsem si moc neužil, ale napětí to mělo a konec mě moc potěšil.

"Na chrbte 25 kilový náklad a pľuzgiere neznesitelne pália. Dobre to začína." Nikdy jsem nezdolal žádný himalájský kopeček, takže se zdržím poznámek o tom, že když chci točit dokument o zdolávání osmitisícovky, tak si do batůžku přibalím alespoň jeden filmový štáb. Tady na to chlapci zabudli, ale přesto jsem si s nimi tuto výpravu užil. Musím se přiznat, že vlastní Tatrovka mě překvapila, pády lavin byly vynikající a hudba byla zoufale nervní. Horší pro mě bylo to, že jsem se s výpravou docela dlouho nudil v Indii, hlasům ve vysílačkách jsem příliš nerozuměl a kromě Juzeka Psotky jsem žádného z horolezců neznal.

"Když chcete začít válku, uneste prince a král ji začne za vás." Mistři světa v rozpoutávání válek na cizím území se opět pustili do akce a vítězem se stává ... Mexiko. Mně to obvykle vadí, ale pokud se jedná o zahájení války mezi drogovými kartely, tak v zásadě nejsem proti. To už mi víc vadilo, že jsem v tom drsném prostředí nenašel nikoho, komu bych mohl fandit. Přesto jsem byl napnutý a připravený vysypat hvězdy z rukávu, ale pak se to stalo. Scénárista patrně utrpěl povrchové zranění v podobě průstřelu hlavy a naservíroval konec hodný České sody. Sorry jako, ale tuhle koncovku jsem si nezasloužil.

"Chci tvoji mrtvolu, dokud je ještě teplá. Bůh má naspěch. Okamžik, Pane, už jde." Černí tulipáni byli dva, ale podle prince de Grasillacha je Černý tulipán rajče. A podle legendy zavinil Černý tulipán pád Bastily. Je to prostě zamotané a já jsem se přitom skvěle bavil. Bratři de Saint Preuxové jsou totiž ozdobou postele každé markýzy, Plantin je neobyčejně zábavný revolucionář, o bojovné Caro lze snít nejeden mokrý sen a o tajném rodinném výpadu z dílny strejdy Porthose se snad ani není třeba rozepisovat. Prostě tohle je jedno z nejzábavnějších dobrodružství mého mládí a já na něj nedám dopustit.

"Pravidla jsou jednoduchá: fackovat a kousat toho, kdo je na zemi." Pro koťata mám slabost, ale tohle mě moc nebavilo. Kotě na farmě bylo takové domácky obyčejné, toulavých Zrzků jsou i u nás plné ulice a přešlechtěné japonské číči mě nechávají chladným. Rozhodně považuju za zábavnější se hodinu kočkovat s kotětem než sledovat tento dokument. I náš Mourek u něj totiž usnul.

"Když šukáš svoji studentku, neseš následky. Když pomáháš ruské mafii, je to stejný." Určitě by mě nebavilo dělat spojnici mezi ruským mafiánským účetním a britskou tajnou službou, ale kdyby se můj svět skládal pouze z výuky poezie, tak bych do toho asi šel jako Perry. A mě bavilo chlastat s Dimou dobrotu za 16.000 Euro za flašku, hrát s ním tenis a spoléhat se na britský smysl pro fair play. Taky jsem si užil nějaké to napětí a musím uznat, že boj o život patrně dokáže stmelit uvadající vztah. Jen bych poprosil autory, aby už nikdo naháněný mafiány nepoužíval svůj chytrý telefon a nevyzrazoval jim, pod kterým kamenem se schovává. Děkuji.

"Lidé chodí na moji show pro potěšení dát se napálit." Stejně jako pan Barnum jsem i já měl sen. Ovšem já jsem se nechtěl stát cirkusákem, nýbrž rentiérem. Jen jsem nezjistil, kde se na to studuje. Ale vyšlo to Barnumovi, vyjde to i mě. Akorát se u toho nebude tolik zpívat, nebudu si pořizovat obludárium a neuslyším "upřímný" smích britské královny. Přesto mě to celkem bavilo, i když patrně nikdy nebudu vyhazovat peníze za to, abych viděl zpěvačku s plnovousem nebo liliputa jezdit na slonovi.