Poslední recenze (96)
Zóna zájmu (2023)
Osvětim bez bezprostřední střelby, naříkání a umírání. Originální námět, kde lze ledacos vymyslet, nicméně kde také konstantě hrozí, že bez emocí nastane nuda. Glazer přichází s verzí, která v pravidelných intervalech disponuje nápady, jak dokreslit typický den "největšího" šéfa koncentráku před branami Auschwitzu. Vyloženě hluchá místa tu proto nejsou. Jako celek však snímek ve vší své artové všednosti nedokáže úplně strhnout. Všechna čest pouze některým výborným scénám, najmě nedělnímu rybaření nebo uvěznění ve skleníku.
Napoleon (2023)
Víc zábavné, než vyloženě dramaticky strhující. Místy jsem si vzpomněl dokonce na Yorgosovu Favoritku. V Napoleonovi pravděpodobně na place skvěle fungovala chemie Ridley-Joaquin-Vanessa, ale pokud by "vypravěči" Scarpovi při psaní nepomáhala sama historie, tak se obávám, že by se i zmiňované trio neubránilo utonutí ve vodách průměru. Velká výstraha před 2. Gladiátorem, který už bude jen čistě z jeho kebule. Nejlepší scény jsou proto spíš v malých hereckých detailech a když maestro historických velkofilmů začne malovat epické výjevy na bitevním poli. Waterloo po ridleyovsku mě rozhodně nezklamalo.
Hranice (2023)
Agnieszka přináší až nepříjemně autentické svědectví z polsko-běloruského pohraničí a rozhodně se přitom nebojí rýpat do místních režimů. Běloruská i již dnes bývalá polská garnitura tuhle imigrantskou noční můru napsaly de facto samy, tak proč také zbytečně chodit kolem horké kaše, že. "Nechtění" si v příhraničních lesech plných zákeřných močálů prochází peklem, kde logika i lidská práva berou za své, a nezbývá proto, než se ve výsledku spoléhat pouze na charaktery jednotlivců. Snad jen vyprávěných linek bych trochu ubral, ale chápu. Cílem bylo zachytit situaci komplexně, nikoli jedním velkým dramatickým příběhem. A to se v rukách zkušené režisérky podařilo. [Viennale 2023]
Poslední deníček (2)
Viennale 2023 (2. část)
Výhodou na Viennale je množství titulů, které během 13 dnů stihne nabídnout. Dřív nebo později se proto musí některý z nich trefit přímo na vaši komoru. Během první poloviny svého pobytu ve Vídni jsem si spíš snažil rozšiřovat obzory, a dostal jsem se tak třeba na nápaditý francouzský animák Mars Express, již v minulém příspěvku zmiňovaný dokument o Joan Baez nebo Nouveau Monde! (Le Monde à nouveau), experiment, který bych si sám doma v životě nepustil.
Směrem k druhému víkendu festivalu ale začal být pro mne, jako člověka tíhnoucího přeci jen trochu víc k mainstreamu, lineup nesmírně napěchovaný. Výsledkem bylo, že už jsem téměř nevytáhl paty z největšího jednosálového kina ve Vídni – z Gartenbaukino. A nelituji toho. Ve vší úctě k ostatním festivalovým kinům, Ferrari zkrátka chcete vidět na tom největším plátně. Paradoxně to však nakonec nebyl praotec rychlých aut, kdo mě v hlavním dějišti festivalu naprosto oslnil, ale jeden samotář v Londýně, kterému se stýská po rodičích. All of Us Strangers je pro mě hereckým i scenáristickým masterpiecem a pravděpodobně už nyní filmem roku.
V těsném závěsu za mým osobním festivalovým vítězem musím zmínit francouzský kulinářský zázrak Umění jíst a milovat. Nepamatuji si projekci, jež by byla od diváků obohacována tolika citoslovci jako „hmmm“ „ouu“ „hohohou“. Načasování projekce před obědem bylo téměř dokonalé nebýt malé komplikace, že jsem po promítání musel hned na další film v jiném kině, a nezbylo mi tudíž nic jiného, než ukonejšit svoje rozprouděné chuťové buňky méně labužnickou cestou… ano, došlo na Big Mac. Inu, i tohle je občas kouzlo festivalů. A víte co? Zas taková oběť to nebyla.
Pak tu máme i další filmové lahůdky v čele s Chudáčky a Holdovers. První si mě zcela obmotal šáhle emancipovanou Emmou Stone v překrásné výpravě, druhý podnapile zahořklým Paulem Giamattim v devadesátkově naladěných Vánocích 1970. Mnoho podobností mezi nimi nehledejte, ale jedno mají společné. V obou případech jde o setsakra kvalitní crowdpleasery. No a nakonec bych nerad opomenul i místní Die Theorie von Allem, kde Timm Kröger dokazuje, že noirovou estetiku lze krásně napodobit i dnes, a to v zasněžených Alpách.
