(Po sedmi dílech) Důstojný zástupce moderního amerického dramatického seriálu od tvůrců "Dvacetčtyřky", která pro mne byla prvním zástupcem této kategorie. Mnohem méně akce, ale téměř stejné napětí, pouze schované do dialogů. Nakonec, když se to tak vezme, akce je už jen technickým provedením katarze napětí, které se v dialozích nahromadí, a její absence ani nemusí vadit. Damian Lewis a Claire Danes jsou nedostižní, ale ostatní jim i tak šlapou na paty. Vedlejší dějové linie místy svými vibracemi přebíjejí tu hlavní, občas působí přece jenom malinko ploše. Pořád ale ještě na maximální hodnocení. Homeland nesrší dynamikou, ale rozebírá vás zevnitř tím, že nikdy nic nemusí být tak, jak se zdá, a někdy to dokonce i tak může být. :-)
Sympatický film, který asi neměl být variací na Prcičky a proto je hřích ho s nimi srovnávat. Z pozice rodiče, kterému potomci zrovna na růžích nestelou, straní film výrazně těm mladším, ale dělá to tak inteligentně a neokázale, že mě mladá banda kolem Loly skorem nevytočila. Anglická pasáž výborná, dialogy zkomponované citlivě a se srdcem, občas je všechno až příliš jednoduché a snadné (otec na konzertě), ale na slabou čtyřku to dá.
Jedno z plus, které u mne Jodie Foster doposud měla, je, že hrála v dobrých filmech. Proto nechápu, jak se mohla nechat uvrtat do takovéhle slátaniny. Všechno, co tady bylo, už bylo mnohem lépe podáno jinde a role JF je naprosto magorsky šílená. A když už přestane otravovat s tím nepříčetným výrazem "všichni se proti mně spikli", naběhnou další "borci" (Sarsgaard) v rolích ještě debilnějších a celá dějová konstrukce definitivně krachne. Dvě hvězdičky za hezký záběry vnitřku tohohle velkýho letadla, sympatického kapitána a pár scén, kde J.F. připomíná velkou herečku.
Sice hrozí, že vám hrábne z pomalé naprosté bezútěšnosti putování, ale černošedé zoufalství postapokalyptické reality je dost často až zvráceně krásné a scény, kde se otec hrozí svézt dolů za hranu lidství a jaho syn ho na ní křečovitě drží, hodně silné. Ale přece jenom by to chtělo malinko větší dynamiku. Vigo Mortensen (a jeho maskéři!) vynikající, horší to bylo s dabingem druhého hlavního hrdiny, který má celou dobu hlásek, jako by mu bylo pět. A proto nakonec přidávám jednu hvězdičku, neboť jsem přesvědčen, že nedabovaný originál by měl zmáknul lépe
Z upoutávek a z rozhovorů Macháčka a Polívky pro přílohu Dnes jsem čekal něco úplně jiného, pořádnou ironickou sondu do současných masivních změn v mužských a ženských rolích, kde si jeden už nemůže být jist vůbec ničím. Nakonec jsem dostal něco zcela jiného, odlehčeného, asi zábavnějšího, ale kupodivu se jako celek docela dobře vyhýbajícího klišé (kterému českému filmu z poslední doby se to povedlo?) a stokrát viděným stereotypům (v detailu jsou těch stereotypů mraky, ale naštěstí je vždycky hned něco vygumuje nebo překryje), až na jeden příklad - naprosto otřesný časový skok do mládí v závěrečné jízdě na horské dráze. Prvních pět minut přitom šustí papírem, že by jeden ohluchnul, ale pak přijde Vica Kerekes, naši bardi zapomenou, že natáčejí film a začnou se chovat jako ti správní samci, kteří jsou v každém z nás (ano, ještě je nutné vytěsnit z paměti trapnou scénu na houpacím křesle, ale pak už je to opravdu lepší a lepší). Scénky u kulečníku a odběru spermií nakopnou Vaši náladu a ochotu spolupracovat definitivně do té lepší poloviny a pak už se tak nějak nezávazně vezete na vlně našeho chlapského osudu. Že bude dobrý Jiří Macháček, to jsem tak nějak očekával, ale velmi příjemně překvapil Bolek - jak jinak, když ani nemusel hrát...
Ano, na sledování tohohle filmu musíte být naladěni a nesmíte být šťouralové, ale tři hvězdičky mi přijdou málo. Jo, a kdyby nic jiného, tak za tu čtvrtou hvězdičku stojí scénka se "zlým" chlapečkem ubližujícím "hodné" holčičce, i když je smutné, že v podobném duchu jsem původně očekával celý film...
Myslím si, že ti, kteří dávají pod *** , nehodnotí dokument, ale své smutné bolavé já, třebaže někdy hodně hluboko ukryté. Jinak řečeno, zajímalo by mne, zda Generaci singles dá pod *** někdo, kdo žije ve šťastném vztahu, okořeněném rodičovstvím. Navenek není tenhle dokument nijak moc atraktivním produktem, ale čas od času dokáže obnažit podstatu problému (ano, pro mne jde o problém!) takovým způsobem, že vás zamrazí ("Neblázni, já přece nebudu s holkou, která se mnou nepůjde na kolo"), a navíc pro vnímavého diváka z nenápadných střípků skládá i společenské pozadí a procesy, které nám generaci singles vytvořily a dále rozšiřují (i na touze nebýt sám se dají pod pláštíkem duševně-sexuální ccharity vytřískat prachy - kdybych absolvoval seznamku s medem kolem úst jako málo zkušený panic, asi bych už NIKDY nebyl schopen balit). "Pasivní" přístup autorky, kterou budou někteří shazovat pro pasivitu a neumětelství v mylné představě, že se do diskuse více nezapojuje, protože neumí, je naopak základním pozitivem, protože dokázal vysát z lidské duše šesti vybraných opravdu hodně a čas od času vykrystalizoval až v neuvěřitelně emotivní zpověď. Výběr "účinkujících" musel být obtížný už svou neodhadnutelností, co se z nich vlastně nakonec vyvrbí, ale povedl se velmi dobře a předhodil nám šest nejednoznačných charakterů, jejichž osud zajímá. K maximálnímu hodnocení mi schází trochu širší výběr, který by umožnil na stejné časové ploše prostříhat některé trochu méně zajímavé nebo se opakující výpovědi a podal by portrét singles ještě o něco plastičtěji. Možná to tak autorka nezamýšlela, ale tenhle dokument je hodně varujícím obrazem budoucnosti, protože podle mého názoru příští "světová válka" bude globálním konfliktem nikoli mezi státy nebo národnostmi, ale mezi generacemi.
Asi tady prostě byla potřeba ekologického filmu takového druhu a tvůrci si zaslouží aplaus za to, jak se trefili. Pro mne ale velké zklamání poté, co mne k návštěvě kina rozhejbaly právě komentáře na csfd. Opice jsou moc hezký, ale proč se sakra scénář musel uchýlit k těm nejklišovitějším (nejklišovějším?) prvkům stokrát (dobře, tak jen pětkrát) viděným jinde (nemocný otec coby pokusný králík, přicmrndávající kráska, zlý prospěchářský šéf, neobratný kolega v práci, další velmi zlý u opic atd. atd.)? Poté, co se dostal Caesar mezi opice, vylétlo moje hodnocení na 4/5, ale bohorovně servírovaná nelogičnost toho, co se děje v poslední půlhodině, není ubíjející, ale zabíjející. Malé plus za dost dobrý soundtrack, malé minus za lidské role, které absolutně nemají co hrát.
Přestože jsem celou dobu sám sebe ubezpečoval, že tak jako Barva kouzel mi Otec prasátek do oka nepadl, stejně nemohu jít s hodnocením níže. Scházela mi sice celoplanetární atmosféra zeměplochy a roadmovie kouzelné sešlosti se skvělým Barbarem Cohenem a banda kouzelníků odsud se zdaleka nevyrovnala intrikánům odtamtud, ale smrťák je opravdu parádní postava a celkově ta dobrá sluneční strana i přes občasné výkyvy poměru sil sympaticky měla navrch nad temnotou. A konečně jsem se dozvěděl, kde se vzal Boogeyman.
Na samotné hraně mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Výborně natočené, atmosferické, s velmi dobrou ústřední dvojicí (zajímavou zcela záměrným kontrastem mezi jeho civilností a její... neobyčejností) a s dobře vybranými zápornými rolemi. Jenže scénář, nemohu si pomoci, není zrovna vynalézavý, atmosférou v těch nejlepších pasážích příliš silně připomíná Zvětšeninu nebo jiné převzatosti, tam, kde se osamostatní, slábne, a nabaluje na sebe zbytečně mnoho (australská zeměpisná exkurze pro nakrmení příznivců telenovel a zcela nešvédská a o to více americká scéna se škrcením a ukecaným vrahem jsou zbytečnými přívažky - jako kdyby v té druhé chtěl scénárista Fincherovi velmi neobratně vyfouknout něco, co David umí pojmout stokrát lépe). Na čtyři hvězdičky film vytahuje velmi silná boční(?) dějová linie zneužívání hackerky. Věřím tomu, že Fincher bude ještě lepší.
Skvěle natočené, úžasný casting (královna, trpaslík, lord Stark, Malíček, Arya a mnoho, mnoho dalších) a dokonalé dialogy, které vypadají, že ani lepší být nemohly - než si přečtete knihu. Pak zjistíte, že s takovouhle předlohou má scénárista obrovský náskok, ale může ji také (logicky) dost pokazit. Je mi jasné, že HBO nemělo dost peněz na to, aby vznikl rozsáhlý epos rozměrů Pána prstenu (o který si předloha přímo říká!), ale v textu je řada nádherných obrazů, které ve filmovém zpracování prostě neměly být vynechány nebo osekány a naopak - některé "atraktivní" scény poplatné vkusu současného diváka jsou dodány navíc nebo s podstatně větší mírou naturalističnosti. A to nemluvím o "nenápadné" scénáristické kličce kolem velké bitvy - ano, peníze nebyly, ale tohle pomalu vypadalo jako z rejstříku Járy Cimrmana. Vlastně ta předloha asi pro scénáristu byla nakonec spíš problémem než plusem, protože až ji budete číst, asi těžce ponesete mírně odlišné vyznění některých charakterů (věřte tomu, že Tyrion je třeba v knize o dost větší borec).
Hodně silný zástupce české nové vlny, který se ale nevyrovná její úplné špičce. Scény v lese jsou přece jen místy rozvleklé (chudák Iva Janžurová si tedy opravdu zaběhala), už proto, že výprava filmu je, eufemisticky podáno, hodně stereotypní a koně, kteří jsou v záběru asi nejčastěji, mají herecký rejstřík taky trošku omezený. Jaromír Hanzlík je ve střídání krajních poloh vynikající, Iva janžurová skorem tak dobrá, až na poslední třetinu filmu, kde při tom nešťastném běhání chytne do visáže takový nějaký zvláštní prvek, který z ní pro mne udělal z ženské let čtyřicátých ženskou let devadesátých. Původní čtyři hvězdičky jsem málem sundal na tři, ale úplný konec je konečně oživen dalšími postavami a připomenul mi závěr výborného Habbermanova mlýnu.
Sled absurdních scén a dialogů je v první půli brilantní, ale schází mu gradace a závěr v zeleni je jen takovým nekonzistentním přívažkem, který vyznívá až do očekávaného ztracena. Jinak řečeno, to, co na počátku nadchne, po půlce už trochu nudí a později zcela vyšumí...Prostě jen další z překonaných filmů...mnohem barevnějšími lázněmi pro vymytí mozku... třeba od D.L.
Jen valím oči, jak je tenhle film všude (csfd, nezávislé recenze) z různých úhlů kritizován a shazován. Tak třeba jednomu recenzentovi vadí, že "film je dlouhý a pokračuje dále a dále..."... on to tedy napsal takto: "A tak ako dobre začínal film, tak veľmi zle končil. Po hodine sa samotný film zdal už dlhý a väčšina určite čakala, že niekde tam bude koniec, ale nie. Išlo to ďalej a ďalej." - což mi připomnělo slavnou sklepáckou scénu "Bible" (...ta kniha je především dlouhá...). Druhý recenzent zase Alici Nellis vytýká že "film je příliš komplikovaný, protože se zde protínají osudy čtyř dvojic a ještě se navíc scény opakují" - asi neviděl Oscarový Crash, kde je spleteno kolem patnácti dějových linií do úžasného mixu, dalšímu se zdá, že "film se nevyjadřuje ke konkrétním tématům" nebo že je příliš roztříštěný a témata spolu nesouvisejí(?!). Za sebe musím říci, že si myslím, že se Alice Nellis ve filmu velmi vyhraněně a otevřeně vyjádřila k tématům nejdůležitějším a souvisejícím tak, že více souviset nemohou, jenom to udělala trochu jinak, než je ochotné současné "masově intelektuálské" publikum unést . A na to dojela (kolik třicetiletých trapáků, kteří se ještě necítí na rodičovství se tady poznalo?). Jo a ano - to se vy, co jste filmu dali jednu hvězdičku, necítíte aspoň trochu blbě už kvůli famóznímu, neskutečnému výkonu Zuzany Bydžovské??
Další z filmů, který pro mne nepřežil tok času. Od počátku sedmdesátých let právě žánr absurdní komedie nabral ve svém rozvoji neuvěřitelnou dynamiku a jeho vývoj mě zanechal u dohohle dílka v hodně rozpačitém rozpoložení. Strašně moc jsem se pokoušel hrát Buňuelovu hru s sebou, ale nemohu si pomoci - ta tolik vyzdvihovaná neuchopitelnost, snovost a jemnost jeho humoru je podle mne jen vynucena absencí větší naléhavosti a přesvědčivosti. Jako kdyby někdo vzal pořádný surrealistický zářez z let nedávno minulých a pro diváky ohrožené infarktem udělal ultralight verzi...Někdo tenhle film přirovnával k Monty Pythonům... ale kdeže...
Úžasné dílo, které, na rozdíl od jiných, o kterých se hádám na filmových diskusních fórech, protože kacířsky tvrdím, že je poznamenal zub času (Dvanáct rozhněvaných mužů), nezestárlo ani svým poselstvím ani zpracováním ani o vteřinu. Herecké výkony dvou hlavních představitelů jsou neuvěřitelné, scénář nese nadčasová poselství a vypovídá hodně o člověku jako takovém a ještě více o člověku slovenském (vím o čem mluvím, mám z východního Slovenska ženu a díky ní i spoustu příbuzných a známých) a kamera se nenápadně stává velmi podstatnou součástí vyprávění. Příspěvek do TOP10 historie českého filmu a naprosto zasloužený oscar.
No jo, má to Jack Sparrow těžký. V minulých dílech nyní už tetralogie udělal pro to, aby nás pobavil a dostal, o dost víc než musel a prostor pro invenci dochází. Ono je to krásný vytvořit v díle prvním velmi zlého pirátsky nasměrovaného zloducha, se kterým musí Jack vést nerovný boj, a v díle druhém ho trumfnout zloduchem ještě o řád lepším... jenže takhle nejde očekávání diváka gradovat do nekonečna. Čtvrtý díl tak neurazí, vcelku pobaví, ale nepřekvapí a v hlavě neutkví... a navíc mu schází dynamické scénáristické perly typu souboje ve stáji s oslíkem z dílu prvního nebo souboje na mlýnském kole z dílu druhého či bombastický souboj s mrtvými nemrtvými v měsíčním světle z dílu nevímjakého. Jedinou opravdu dobrou scénou, kvůli které za to film stojí vidět, je lov mořských panen na návnadu a ten trvá bratru deset minut. Protože ale hlavním hrdinům lze po stránce herecké sotva něco vytknout a Zimmerova hudba je tak bombastická, že je pořád silným zážitkem, i když už počtvrté opakovaným, je výsledný dojem pořád na velmi solidní trojce. A na závěr dvě rady: 1)pokud znáte dvojku Rodrigo y Gabriela, moc se netěšte, protože angažmá téhle dvojice folk rockerů jako skladatelů filmové hudby pro hollywoodský spektákl nevyprodukovalo nic extra - zato pokud je neznáte, najděte si je na youtube 2)podobně jako u předchozích dílů končí film až po dlouhém sledu závěrečných titulků a je to konec sice krátký, ale vtipný, který navíc značně přerozdává hlavním hrdinům karty, které dostali v závěru "oficiálním".
Poté, co moje ego objevilo tenhle titul náhodně na programu stanice Filmbox extra, a poté, co bylo celý půlrok po vstupu na facebookovou scénu masivně bombardováno nadšenými příspěvky velmi milé sedmnáctileté neteře, vynášející tenhle film do nebes, a poté, co se mu matně odkudsi vybavilo, že ve filmových diskusích je asi spíše synonymem braku, jsem Twilight dal neohroženě přednost před hokejem Slovensko-Finsko. Tak nějak jsem tušil, že to s tím brakem nebude od věci, ale přesto jsem byl uchvácen napřed neuvěřitelnou blbostí scénáře, a pak tím vším ostatním. Filmů s debilním scénářem jsem již viděl dosti, ale někdy i na průměrné hodnocení je vytáhla akční složka nebo o něco níž aspoň hezká podprsenka, popřípadě ještě lépe kalhotky nebo dokonce nic vedlejší hrdinky. Twilight je ale snad až úchvatný právě tím, jak je v něm falešně do modra upírsky rosesrané úplně všechno, co dělá film filmem, počínaje dialogy, přes casting a makeup těch přesvícených panáků a neuvěřitelně špatné herecké výkony upírské rodinky (hlavní hrdina má aspoň k dispozici dva ksichty, které vypadají trochu ozvláštněle, ale jeho kámoši fungují jak z nejhorší telenovely čtvrté cenové skupiny - ale například otec hrdinky si s nimi ve své uboze nelogické roli vůbec nemá co vyčítat), až po naprosto neoriginální a na rok 2008(!) primitivní trikové efekty (s výjimkou pár pěkně namalovaných krajinek). Jak si, kurva, vůbec někdo může dovolit natočit film, který nemá v žádném ohledu ani 20% potenciálu libovolného z Harry Potterů?! Jak je vidět, tak může - jen se jakákoli špetka kvality musí nahradit ubohou, poblázněnou falešnou originalitou, která zcela v duchu doby relativizuje všechny normální hodnoty, které tahle civilizace vždycky měla. A tak sice hlavní hrdina říká "pár lidí jsem taky zabil", ale hlavní hrdinka, káča blbá, s ním chce být (a asi taky žrát lidi, jak jinak?) navždycky a třináctileté divačky kolem dokola učůrávají pod sebe na gauč nebo v kině, lepí si jeho fotky na stěnu a vyhazují prachy za esemesky a stahování jeho fotek přes mobil. Hnus.
Představa, že na motiv počítačové hry bude natočen film, mě vždycky děsila, ale tenhle Perský princ je poctou zázraku, který jsem před dvaceti lety pařil. Ač přeplněné navátým pískem, velkolepě nasmínané, podmalované hudbou a barvou, v soubojích vcellku zábavné (něco zcela novátorského snad už ani dnes očekávat nejde) a okořeněné zlehčenými, málo šlechtickými dialogy mezi proletářským princem a jeho osudem v sukních, které silně připomínají atmosféru báječných Pirátů z karibiku. Parádní k odreagování.
První půlka mi přišla hodně schématická s kartami příliš jednoduše rozdanými, ale čím více se blížil konec, tím víc se prolínal s "obyčejnou" historickou zkušeností mých předků. Také jsme měli souseda revolucionáře, který před ustupujícími Němci v noci hrdě vyvěsil na barák velkou českou vlajku a zdrhnul do lesa... a mé rodiče pak druhý den ráno málem popravili. Zdaleka největší kurvy v téhle historické fresce podle záznamů skutečných událostí jsou bohužel, bohužel Češi... a nešlo zdaleka jen o vypořádání účtů, které by jeden i pochopil... Závěrečná "pointa" s židovskou hvězdou je dobrou symbolickou tečkou...
U prvních X-menů mi chvíli trvalo, že jsem přišel na to, že jsou o hodně lepší než Heroes, u druhých víc jak půlku filmu to, že se vyrovnají těm prvním. Filosofování mi nevadilo a myslím, že je ho víc jen o potřebnou trochu a poslední třetina filmu je tak krásně natočený akční nářez, že vám ani nevadí, že řadu jeho segmentů jste v podobné formě už viděli možná víc než jednou (praskající přehrada). Patrick Stewart se se svou rolí dostal někam na začátek druhé desítky nejlepších záporáků, které znám.
Asi tak čtvrthodinu jsem si říkal, že deset let X-menům nic neodpáře a kam že se to hrabe na Heroes. A pak už jsem jen koukal s otevřenou pusou. Vynikající scénář, střih, X-meni přes až moc silné schopnosti takoví dost uvěřitelní (asi díky velmi dobře naimportované lidské psychice), trikové efekty papírem zdaleka nešustí a finále má parádní švih a přesto, že celou dobu víte, že jde o pohádku, která dobře dopadne, zvedá vás ze židle. Ani nevím, proč nedávám za pět, možná mi scházely ještě jeden dva opravdu originální momenty.
Málokterý film mě v poslední době tak dožral. Způsob, jakým paní režisérka, zřejmě dominantní lesbička vyfackovala z filmu nejsympatičtější postavu, ve mně vyvařil krev na sto stupňů Celsia. Možná jsem to nepochopil a pak by byl film skorem na maximální hodnocení, ale je přece zcela přirozené, že v podobných filmech se na konci bilancuje a každý dostane, co si zaslouží... Ještě, že se Paulovi sborem nevymočili na hlavu, protože vlastně dopadl mnohem hůř než ten grázl, který podobné věci s chutí dělal během filmu. Samozřejmě, bráno čistě filmově, je to na velmi dobré hodnocení, všichni hlavní i vedlejší hrdinové hrají jako z partesu a scénář je opravdu vtipný a přiléhavý.
Forman v Americe (ale ani jinde) snad nenatočil průměrný, nebo nedej bože špatný, film. Ze začátku jsem jeho dílo vnímal jako portrét Andy Kaufmana, ale postupně v něm našel (přes snad životní výkon Jima Carreyho) daleko více portrét jeho okolí. A Andy mě spolu se svými diváky ve filmu několikrát přejel. Závěrečné umírání je stejně plné paradoxů jako celý Kaufmanův život a úplný konec řadím do TOP5 nejlepších filmových pohřbů.
Na maximální hodnocení film dostává úžasný herecký koncert Colina Firtha. Film je pocitově hodně silný, ale čekal jsem ještě silnější. Za nejlepší scénu považuji okamžik těsně po korunovaci, kdy se nový král poprvé potká se svými dcerkami.
Velice dobře natočené scifi o cestování v čase okořeněné perfektními hereckými výkony, kde mi k maximálnímu hodnocení schází pouze vynalézavější scénář.
V Černé labuti má Arofonsky nového a velmi dobře vybraného spojence - úžasnou hudbu a pohyb megaklasiky baletního žánru. Pokud ale zrovna nesleduji jednu z mnoha nádherných pasáží Labutího jezera, nejsou pocity a odezva mého já na úplně maximální hodnocení. Tleskám ve stoje za vystižení až zabijácky nemilosrdného prostředí křehkých labutí a profesně nenaplněné matky, pod jehož soustředěnou tíhou by se zbortil, popřípadě rovnou zbláznil, snad každý. Nemohu si však pomoci - vlastní přerod hlavní hrdinky mi přijde až příliš uspěchaný - možná i proto, že (kromě úžasných baletních scén) Arafonského filmu paradoxně schází dynamika. Asi tak od třetiny filmu se všechny akce (s výjimkou scén erotických) odehrávají víceméně pořád v rychlém pohybu a rychle po sobě a scény na pomezí sna, iluze, reality a pološílenství probíhají téměř bezhlasně, což je hrozná škoda, protože tak půlku herectví Natalie Portman tvoří verbální komunikace. Když si odmyslím úúúžasné a skvěle natočené baletní vsuvky, které obstarala dublérka (nejsem si jistý, zda si nemám odmyslet i postelovou scénu masturbační, která je tak chytlavá, že podezírám Arafonského z nasazení dublérky i zde, protože jsem si nikdy nevšiml, že by N.P. měla kromě nádherných očí a pěkné štíhlé figury i TAKHLE rajcovní choulostivé partie), zjistím, že toho vlastně Natálka zase tolik nenahrála a že marně pátrám po postupné proměně jejího výrazu (ano, samozřejmě, v jistém okamžiku k zásadnímu posunu na černou stranu dochází). Závěrečné představení a všechno kolem něj je samozřejmě skvělé, vše se logicky propojí a uzavírá a v kině si tak posedíte i celé titulky, abyste nabrali dech. Velmi silné čtyři hvězdičky a pozítří si dám repete, abych se rozhodl, zda to přece jen není málo.
Po celou první půlku jsem si říkal, že víc, než čtyři nedám. Obraz varšavského ghetta je pojat velkoryse rozmáchle - od dokonalého ztvárnění tenze davu až k desítkám velmi osobních (a velmi drastických) záběrů, ale občas ve vás trošinku probleskne podezření, že zvůle dočasných vítězů je přece jenom o příliš americky prokrášlená. To ale ještě nevíte, že před sebou nemáte (jen) lidsky procítěnou studii zvěrstev koncentračního tábora, ale, až na konec, který je z jiného soudku, poněkud mladší a komornější evropskou sestru Coppolovy Apokalypsy. Herecký výkon Adriena Brodyho je úžasný.
Z filmu od samotného počátku přímo dýchá úžasná pohoda, rozjetá scénou s chytáním vlaku, která se ale ve druhé půlce malinko vytratí. Herecký projev nejen George Clooneyho, ale celého Syslího bratrstva je doslova bombastický, řada scén se už měla stát kultovními. Coenovská absurdita má žně a je nastavena právě tak na optimální úroveň, aby zaskočila a neotrávila přílišnou vyumělkovaností. Dal bych maximální hodnocení, ale je mi líto vedlejší inkarnace Píta.
Spousty jedinečných záběrů si říkají o dobré hodnocení, ale spojovací prvky, které by vedly k hlubšímu zamyšlení téměř scházejí. Střihů mezi čtyřmi hlavními příběhy je necitlivě mnoho. Mezi miminy asi těžko najdete favorita, zamilujete si je všechna. A pozor, závěrečné titulky nepřinášejí jen rekapitulaci, ale pár pěkných záběrů navíc.
Moje komentáře
Homeland (TV seriál) (2011)
(Po sedmi dílech) Důstojný zástupce moderního amerického dramatického seriálu od tvůrců "Dvacetčtyřky", která pro mne byla prvním zástupcem této kategorie. Mnohem méně akce, ale téměř stejné napětí, pouze schované do dialogů. Nakonec, když se to tak vezme, akce je už jen technickým provedením katarze napětí, které se v dialozích nahromadí, a její absence ani nemusí vadit. Damian Lewis a Claire Danes jsou nedostižní, ale ostatní jim i tak šlapou na paty. Vedlejší dějové linie místy svými vibracemi přebíjejí tu hlavní, občas působí přece jenom malinko ploše. Pořád ale ještě na maximální hodnocení. Homeland nesrší dynamikou, ale rozebírá vás zevnitř tím, že nikdy nic nemusí být tak, jak se zdá, a někdy to dokonce i tak může být. :-)
LOL (2008)
Sympatický film, který asi neměl být variací na Prcičky a proto je hřích ho s nimi srovnávat. Z pozice rodiče, kterému potomci zrovna na růžích nestelou, straní film výrazně těm mladším, ale dělá to tak inteligentně a neokázale, že mě mladá banda kolem Loly skorem nevytočila. Anglická pasáž výborná, dialogy zkomponované citlivě a se srdcem, občas je všechno až příliš jednoduché a snadné (otec na konzertě), ale na slabou čtyřku to dá.
Tajemný let (2005)
Jedno z plus, které u mne Jodie Foster doposud měla, je, že hrála v dobrých filmech. Proto nechápu, jak se mohla nechat uvrtat do takovéhle slátaniny. Všechno, co tady bylo, už bylo mnohem lépe podáno jinde a role JF je naprosto magorsky šílená. A když už přestane otravovat s tím nepříčetným výrazem "všichni se proti mně spikli", naběhnou další "borci" (Sarsgaard) v rolích ještě debilnějších a celá dějová konstrukce definitivně krachne. Dvě hvězdičky za hezký záběry vnitřku tohohle velkýho letadla, sympatického kapitána a pár scén, kde J.F. připomíná velkou herečku.
Cesta (2009)
Sice hrozí, že vám hrábne z pomalé naprosté bezútěšnosti putování, ale černošedé zoufalství postapokalyptické reality je dost často až zvráceně krásné a scény, kde se otec hrozí svézt dolů za hranu lidství a jaho syn ho na ní křečovitě drží, hodně silné. Ale přece jenom by to chtělo malinko větší dynamiku. Vigo Mortensen (a jeho maskéři!) vynikající, horší to bylo s dabingem druhého hlavního hrdiny, který má celou dobu hlásek, jako by mu bylo pět. A proto nakonec přidávám jednu hvězdičku, neboť jsem přesvědčen, že nedabovaný originál by měl zmáknul lépe
Muži v naději (2011)
Z upoutávek a z rozhovorů Macháčka a Polívky pro přílohu Dnes jsem čekal něco úplně jiného, pořádnou ironickou sondu do současných masivních změn v mužských a ženských rolích, kde si jeden už nemůže být jist vůbec ničím. Nakonec jsem dostal něco zcela jiného, odlehčeného, asi zábavnějšího, ale kupodivu se jako celek docela dobře vyhýbajícího klišé (kterému českému filmu z poslední doby se to povedlo?) a stokrát viděným stereotypům (v detailu jsou těch stereotypů mraky, ale naštěstí je vždycky hned něco vygumuje nebo překryje), až na jeden příklad - naprosto otřesný časový skok do mládí v závěrečné jízdě na horské dráze. Prvních pět minut přitom šustí papírem, že by jeden ohluchnul, ale pak přijde Vica Kerekes, naši bardi zapomenou, že natáčejí film a začnou se chovat jako ti správní samci, kteří jsou v každém z nás (ano, ještě je nutné vytěsnit z paměti trapnou scénu na houpacím křesle, ale pak už je to opravdu lepší a lepší). Scénky u kulečníku a odběru spermií nakopnou Vaši náladu a ochotu spolupracovat definitivně do té lepší poloviny a pak už se tak nějak nezávazně vezete na vlně našeho chlapského osudu. Že bude dobrý Jiří Macháček, to jsem tak nějak očekával, ale velmi příjemně překvapil Bolek - jak jinak, když ani nemusel hrát... Ano, na sledování tohohle filmu musíte být naladěni a nesmíte být šťouralové, ale tři hvězdičky mi přijdou málo. Jo, a kdyby nic jiného, tak za tu čtvrtou hvězdičku stojí scénka se "zlým" chlapečkem ubližujícím "hodné" holčičce, i když je smutné, že v podobném duchu jsem původně očekával celý film...
Generace singles (2011)
Myslím si, že ti, kteří dávají pod *** , nehodnotí dokument, ale své smutné bolavé já, třebaže někdy hodně hluboko ukryté. Jinak řečeno, zajímalo by mne, zda Generaci singles dá pod *** někdo, kdo žije ve šťastném vztahu, okořeněném rodičovstvím. Navenek není tenhle dokument nijak moc atraktivním produktem, ale čas od času dokáže obnažit podstatu problému (ano, pro mne jde o problém!) takovým způsobem, že vás zamrazí ("Neblázni, já přece nebudu s holkou, která se mnou nepůjde na kolo"), a navíc pro vnímavého diváka z nenápadných střípků skládá i společenské pozadí a procesy, které nám generaci singles vytvořily a dále rozšiřují (i na touze nebýt sám se dají pod pláštíkem duševně-sexuální ccharity vytřískat prachy - kdybych absolvoval seznamku s medem kolem úst jako málo zkušený panic, asi bych už NIKDY nebyl schopen balit). "Pasivní" přístup autorky, kterou budou někteří shazovat pro pasivitu a neumětelství v mylné představě, že se do diskuse více nezapojuje, protože neumí, je naopak základním pozitivem, protože dokázal vysát z lidské duše šesti vybraných opravdu hodně a čas od času vykrystalizoval až v neuvěřitelně emotivní zpověď. Výběr "účinkujících" musel být obtížný už svou neodhadnutelností, co se z nich vlastně nakonec vyvrbí, ale povedl se velmi dobře a předhodil nám šest nejednoznačných charakterů, jejichž osud zajímá. K maximálnímu hodnocení mi schází trochu širší výběr, který by umožnil na stejné časové ploše prostříhat některé trochu méně zajímavé nebo se opakující výpovědi a podal by portrét singles ještě o něco plastičtěji. Možná to tak autorka nezamýšlela, ale tenhle dokument je hodně varujícím obrazem budoucnosti, protože podle mého názoru příští "světová válka" bude globálním konfliktem nikoli mezi státy nebo národnostmi, ale mezi generacemi.
Zrození Planety opic (2011)
Asi tady prostě byla potřeba ekologického filmu takového druhu a tvůrci si zaslouží aplaus za to, jak se trefili. Pro mne ale velké zklamání poté, co mne k návštěvě kina rozhejbaly právě komentáře na csfd. Opice jsou moc hezký, ale proč se sakra scénář musel uchýlit k těm nejklišovitějším (nejklišovějším?) prvkům stokrát (dobře, tak jen pětkrát) viděným jinde (nemocný otec coby pokusný králík, přicmrndávající kráska, zlý prospěchářský šéf, neobratný kolega v práci, další velmi zlý u opic atd. atd.)? Poté, co se dostal Caesar mezi opice, vylétlo moje hodnocení na 4/5, ale bohorovně servírovaná nelogičnost toho, co se děje v poslední půlhodině, není ubíjející, ale zabíjející. Malé plus za dost dobrý soundtrack, malé minus za lidské role, které absolutně nemají co hrát.
Otec prasátek (TV film) (2006)
Přestože jsem celou dobu sám sebe ubezpečoval, že tak jako Barva kouzel mi Otec prasátek do oka nepadl, stejně nemohu jít s hodnocením níže. Scházela mi sice celoplanetární atmosféra zeměplochy a roadmovie kouzelné sešlosti se skvělým Barbarem Cohenem a banda kouzelníků odsud se zdaleka nevyrovnala intrikánům odtamtud, ale smrťák je opravdu parádní postava a celkově ta dobrá sluneční strana i přes občasné výkyvy poměru sil sympaticky měla navrch nad temnotou. A konečně jsem se dozvěděl, kde se vzal Boogeyman.
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Na samotné hraně mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Výborně natočené, atmosferické, s velmi dobrou ústřední dvojicí (zajímavou zcela záměrným kontrastem mezi jeho civilností a její... neobyčejností) a s dobře vybranými zápornými rolemi. Jenže scénář, nemohu si pomoci, není zrovna vynalézavý, atmosférou v těch nejlepších pasážích příliš silně připomíná Zvětšeninu nebo jiné převzatosti, tam, kde se osamostatní, slábne, a nabaluje na sebe zbytečně mnoho (australská zeměpisná exkurze pro nakrmení příznivců telenovel a zcela nešvédská a o to více americká scéna se škrcením a ukecaným vrahem jsou zbytečnými přívažky - jako kdyby v té druhé chtěl scénárista Fincherovi velmi neobratně vyfouknout něco, co David umí pojmout stokrát lépe). Na čtyři hvězdičky film vytahuje velmi silná boční(?) dějová linie zneužívání hackerky. Věřím tomu, že Fincher bude ještě lepší.
Hra o trůny (TV seriál) (2011)
Skvěle natočené, úžasný casting (královna, trpaslík, lord Stark, Malíček, Arya a mnoho, mnoho dalších) a dokonalé dialogy, které vypadají, že ani lepší být nemohly - než si přečtete knihu. Pak zjistíte, že s takovouhle předlohou má scénárista obrovský náskok, ale může ji také (logicky) dost pokazit. Je mi jasné, že HBO nemělo dost peněz na to, aby vznikl rozsáhlý epos rozměrů Pána prstenu (o který si předloha přímo říká!), ale v textu je řada nádherných obrazů, které ve filmovém zpracování prostě neměly být vynechány nebo osekány a naopak - některé "atraktivní" scény poplatné vkusu současného diváka jsou dodány navíc nebo s podstatně větší mírou naturalističnosti. A to nemluvím o "nenápadné" scénáristické kličce kolem velké bitvy - ano, peníze nebyly, ale tohle pomalu vypadalo jako z rejstříku Járy Cimrmana. Vlastně ta předloha asi pro scénáristu byla nakonec spíš problémem než plusem, protože až ji budete číst, asi těžce ponesete mírně odlišné vyznění některých charakterů (věřte tomu, že Tyrion je třeba v knize o dost větší borec).
Kočár do Vídně (1966)
Hodně silný zástupce české nové vlny, který se ale nevyrovná její úplné špičce. Scény v lese jsou přece jen místy rozvleklé (chudák Iva Janžurová si tedy opravdu zaběhala), už proto, že výprava filmu je, eufemisticky podáno, hodně stereotypní a koně, kteří jsou v záběru asi nejčastěji, mají herecký rejstřík taky trošku omezený. Jaromír Hanzlík je ve střídání krajních poloh vynikající, Iva janžurová skorem tak dobrá, až na poslední třetinu filmu, kde při tom nešťastném běhání chytne do visáže takový nějaký zvláštní prvek, který z ní pro mne udělal z ženské let čtyřicátých ženskou let devadesátých. Původní čtyři hvězdičky jsem málem sundal na tři, ale úplný konec je konečně oživen dalšími postavami a připomenul mi závěr výborného Habbermanova mlýnu.
Studený bufet (1979)
Sled absurdních scén a dialogů je v první půli brilantní, ale schází mu gradace a závěr v zeleni je jen takovým nekonzistentním přívažkem, který vyznívá až do očekávaného ztracena. Jinak řečeno, to, co na počátku nadchne, po půlce už trochu nudí a později zcela vyšumí...Prostě jen další z překonaných filmů...mnohem barevnějšími lázněmi pro vymytí mozku... třeba od D.L.
Mamas & Papas (2010)
Jen valím oči, jak je tenhle film všude (csfd, nezávislé recenze) z různých úhlů kritizován a shazován. Tak třeba jednomu recenzentovi vadí, že "film je dlouhý a pokračuje dále a dále..."... on to tedy napsal takto: "A tak ako dobre začínal film, tak veľmi zle končil. Po hodine sa samotný film zdal už dlhý a väčšina určite čakala, že niekde tam bude koniec, ale nie. Išlo to ďalej a ďalej." - což mi připomnělo slavnou sklepáckou scénu "Bible" (...ta kniha je především dlouhá...). Druhý recenzent zase Alici Nellis vytýká že "film je příliš komplikovaný, protože se zde protínají osudy čtyř dvojic a ještě se navíc scény opakují" - asi neviděl Oscarový Crash, kde je spleteno kolem patnácti dějových linií do úžasného mixu, dalšímu se zdá, že "film se nevyjadřuje ke konkrétním tématům" nebo že je příliš roztříštěný a témata spolu nesouvisejí(?!). Za sebe musím říci, že si myslím, že se Alice Nellis ve filmu velmi vyhraněně a otevřeně vyjádřila k tématům nejdůležitějším a souvisejícím tak, že více souviset nemohou, jenom to udělala trochu jinak, než je ochotné současné "masově intelektuálské" publikum unést . A na to dojela (kolik třicetiletých trapáků, kteří se ještě necítí na rodičovství se tady poznalo?). Jo a ano - to se vy, co jste filmu dali jednu hvězdičku, necítíte aspoň trochu blbě už kvůli famóznímu, neskutečnému výkonu Zuzany Bydžovské??
Nenápadný půvab buržoazie (1972)
Další z filmů, který pro mne nepřežil tok času. Od počátku sedmdesátých let právě žánr absurdní komedie nabral ve svém rozvoji neuvěřitelnou dynamiku a jeho vývoj mě zanechal u dohohle dílka v hodně rozpačitém rozpoložení. Strašně moc jsem se pokoušel hrát Buňuelovu hru s sebou, ale nemohu si pomoci - ta tolik vyzdvihovaná neuchopitelnost, snovost a jemnost jeho humoru je podle mne jen vynucena absencí větší naléhavosti a přesvědčivosti. Jako kdyby někdo vzal pořádný surrealistický zářez z let nedávno minulých a pro diváky ohrožené infarktem udělal ultralight verzi...Někdo tenhle film přirovnával k Monty Pythonům... ale kdeže...
Obchod na korze (1965)
Úžasné dílo, které, na rozdíl od jiných, o kterých se hádám na filmových diskusních fórech, protože kacířsky tvrdím, že je poznamenal zub času (Dvanáct rozhněvaných mužů), nezestárlo ani svým poselstvím ani zpracováním ani o vteřinu. Herecké výkony dvou hlavních představitelů jsou neuvěřitelné, scénář nese nadčasová poselství a vypovídá hodně o člověku jako takovém a ještě více o člověku slovenském (vím o čem mluvím, mám z východního Slovenska ženu a díky ní i spoustu příbuzných a známých) a kamera se nenápadně stává velmi podstatnou součástí vyprávění. Příspěvek do TOP10 historie českého filmu a naprosto zasloužený oscar.
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
No jo, má to Jack Sparrow těžký. V minulých dílech nyní už tetralogie udělal pro to, aby nás pobavil a dostal, o dost víc než musel a prostor pro invenci dochází. Ono je to krásný vytvořit v díle prvním velmi zlého pirátsky nasměrovaného zloducha, se kterým musí Jack vést nerovný boj, a v díle druhém ho trumfnout zloduchem ještě o řád lepším... jenže takhle nejde očekávání diváka gradovat do nekonečna. Čtvrtý díl tak neurazí, vcelku pobaví, ale nepřekvapí a v hlavě neutkví... a navíc mu schází dynamické scénáristické perly typu souboje ve stáji s oslíkem z dílu prvního nebo souboje na mlýnském kole z dílu druhého či bombastický souboj s mrtvými nemrtvými v měsíčním světle z dílu nevímjakého. Jedinou opravdu dobrou scénou, kvůli které za to film stojí vidět, je lov mořských panen na návnadu a ten trvá bratru deset minut. Protože ale hlavním hrdinům lze po stránce herecké sotva něco vytknout a Zimmerova hudba je tak bombastická, že je pořád silným zážitkem, i když už počtvrté opakovaným, je výsledný dojem pořád na velmi solidní trojce. A na závěr dvě rady: 1)pokud znáte dvojku Rodrigo y Gabriela, moc se netěšte, protože angažmá téhle dvojice folk rockerů jako skladatelů filmové hudby pro hollywoodský spektákl nevyprodukovalo nic extra - zato pokud je neznáte, najděte si je na youtube 2)podobně jako u předchozích dílů končí film až po dlouhém sledu závěrečných titulků a je to konec sice krátký, ale vtipný, který navíc značně přerozdává hlavním hrdinům karty, které dostali v závěru "oficiálním".
Stmívání (2008)
odpad!Poté, co moje ego objevilo tenhle titul náhodně na programu stanice Filmbox extra, a poté, co bylo celý půlrok po vstupu na facebookovou scénu masivně bombardováno nadšenými příspěvky velmi milé sedmnáctileté neteře, vynášející tenhle film do nebes, a poté, co se mu matně odkudsi vybavilo, že ve filmových diskusích je asi spíše synonymem braku, jsem Twilight dal neohroženě přednost před hokejem Slovensko-Finsko. Tak nějak jsem tušil, že to s tím brakem nebude od věci, ale přesto jsem byl uchvácen napřed neuvěřitelnou blbostí scénáře, a pak tím vším ostatním. Filmů s debilním scénářem jsem již viděl dosti, ale někdy i na průměrné hodnocení je vytáhla akční složka nebo o něco níž aspoň hezká podprsenka, popřípadě ještě lépe kalhotky nebo dokonce nic vedlejší hrdinky. Twilight je ale snad až úchvatný právě tím, jak je v něm falešně do modra upírsky rosesrané úplně všechno, co dělá film filmem, počínaje dialogy, přes casting a makeup těch přesvícených panáků a neuvěřitelně špatné herecké výkony upírské rodinky (hlavní hrdina má aspoň k dispozici dva ksichty, které vypadají trochu ozvláštněle, ale jeho kámoši fungují jak z nejhorší telenovely čtvrté cenové skupiny - ale například otec hrdinky si s nimi ve své uboze nelogické roli vůbec nemá co vyčítat), až po naprosto neoriginální a na rok 2008(!) primitivní trikové efekty (s výjimkou pár pěkně namalovaných krajinek). Jak si, kurva, vůbec někdo může dovolit natočit film, který nemá v žádném ohledu ani 20% potenciálu libovolného z Harry Potterů?! Jak je vidět, tak může - jen se jakákoli špetka kvality musí nahradit ubohou, poblázněnou falešnou originalitou, která zcela v duchu doby relativizuje všechny normální hodnoty, které tahle civilizace vždycky měla. A tak sice hlavní hrdina říká "pár lidí jsem taky zabil", ale hlavní hrdinka, káča blbá, s ním chce být (a asi taky žrát lidi, jak jinak?) navždycky a třináctileté divačky kolem dokola učůrávají pod sebe na gauč nebo v kině, lepí si jeho fotky na stěnu a vyhazují prachy za esemesky a stahování jeho fotek přes mobil. Hnus.
Princ z Persie: Písky času (2010)
Představa, že na motiv počítačové hry bude natočen film, mě vždycky děsila, ale tenhle Perský princ je poctou zázraku, který jsem před dvaceti lety pařil. Ač přeplněné navátým pískem, velkolepě nasmínané, podmalované hudbou a barvou, v soubojích vcellku zábavné (něco zcela novátorského snad už ani dnes očekávat nejde) a okořeněné zlehčenými, málo šlechtickými dialogy mezi proletářským princem a jeho osudem v sukních, které silně připomínají atmosféru báječných Pirátů z karibiku. Parádní k odreagování.
Habermannův mlýn (2010)
První půlka mi přišla hodně schématická s kartami příliš jednoduše rozdanými, ale čím více se blížil konec, tím víc se prolínal s "obyčejnou" historickou zkušeností mých předků. Také jsme měli souseda revolucionáře, který před ustupujícími Němci v noci hrdě vyvěsil na barák velkou českou vlajku a zdrhnul do lesa... a mé rodiče pak druhý den ráno málem popravili. Zdaleka největší kurvy v téhle historické fresce podle záznamů skutečných událostí jsou bohužel, bohužel Češi... a nešlo zdaleka jen o vypořádání účtů, které by jeden i pochopil... Závěrečná "pointa" s židovskou hvězdou je dobrou symbolickou tečkou...
X-Men 2 (2003)
U prvních X-menů mi chvíli trvalo, že jsem přišel na to, že jsou o hodně lepší než Heroes, u druhých víc jak půlku filmu to, že se vyrovnají těm prvním. Filosofování mi nevadilo a myslím, že je ho víc jen o potřebnou trochu a poslední třetina filmu je tak krásně natočený akční nářez, že vám ani nevadí, že řadu jeho segmentů jste v podobné formě už viděli možná víc než jednou (praskající přehrada). Patrick Stewart se se svou rolí dostal někam na začátek druhé desítky nejlepších záporáků, které znám.
X-Men (2000)
Asi tak čtvrthodinu jsem si říkal, že deset let X-menům nic neodpáře a kam že se to hrabe na Heroes. A pak už jsem jen koukal s otevřenou pusou. Vynikající scénář, střih, X-meni přes až moc silné schopnosti takoví dost uvěřitelní (asi díky velmi dobře naimportované lidské psychice), trikové efekty papírem zdaleka nešustí a finále má parádní švih a přesto, že celou dobu víte, že jde o pohádku, která dobře dopadne, zvedá vás ze židle. Ani nevím, proč nedávám za pět, možná mi scházely ještě jeden dva opravdu originální momenty.
Děcka jsou v pohodě (2010)
Málokterý film mě v poslední době tak dožral. Způsob, jakým paní režisérka, zřejmě dominantní lesbička vyfackovala z filmu nejsympatičtější postavu, ve mně vyvařil krev na sto stupňů Celsia. Možná jsem to nepochopil a pak by byl film skorem na maximální hodnocení, ale je přece zcela přirozené, že v podobných filmech se na konci bilancuje a každý dostane, co si zaslouží... Ještě, že se Paulovi sborem nevymočili na hlavu, protože vlastně dopadl mnohem hůř než ten grázl, který podobné věci s chutí dělal během filmu. Samozřejmě, bráno čistě filmově, je to na velmi dobré hodnocení, všichni hlavní i vedlejší hrdinové hrají jako z partesu a scénář je opravdu vtipný a přiléhavý.
Muž na Měsíci (1999)
Forman v Americe (ale ani jinde) snad nenatočil průměrný, nebo nedej bože špatný, film. Ze začátku jsem jeho dílo vnímal jako portrét Andy Kaufmana, ale postupně v něm našel (přes snad životní výkon Jima Carreyho) daleko více portrét jeho okolí. A Andy mě spolu se svými diváky ve filmu několikrát přejel. Závěrečné umírání je stejně plné paradoxů jako celý Kaufmanův život a úplný konec řadím do TOP5 nejlepších filmových pohřbů.
Králova řeč (2010)
Na maximální hodnocení film dostává úžasný herecký koncert Colina Firtha. Film je pocitově hodně silný, ale čekal jsem ještě silnější. Za nejlepší scénu považuji okamžik těsně po korunovaci, kdy se nový král poprvé potká se svými dcerkami.
Svěrací kazajka (2005)
Velice dobře natočené scifi o cestování v čase okořeněné perfektními hereckými výkony, kde mi k maximálnímu hodnocení schází pouze vynalézavější scénář.
Kupec benátský (2004)
Krásně natočená klasika, pro příznivce Ala Pacina povinnost.
Černá labuť (2010)
V Černé labuti má Arofonsky nového a velmi dobře vybraného spojence - úžasnou hudbu a pohyb megaklasiky baletního žánru. Pokud ale zrovna nesleduji jednu z mnoha nádherných pasáží Labutího jezera, nejsou pocity a odezva mého já na úplně maximální hodnocení. Tleskám ve stoje za vystižení až zabijácky nemilosrdného prostředí křehkých labutí a profesně nenaplněné matky, pod jehož soustředěnou tíhou by se zbortil, popřípadě rovnou zbláznil, snad každý. Nemohu si však pomoci - vlastní přerod hlavní hrdinky mi přijde až příliš uspěchaný - možná i proto, že (kromě úžasných baletních scén) Arafonského filmu paradoxně schází dynamika. Asi tak od třetiny filmu se všechny akce (s výjimkou scén erotických) odehrávají víceméně pořád v rychlém pohybu a rychle po sobě a scény na pomezí sna, iluze, reality a pološílenství probíhají téměř bezhlasně, což je hrozná škoda, protože tak půlku herectví Natalie Portman tvoří verbální komunikace. Když si odmyslím úúúžasné a skvěle natočené baletní vsuvky, které obstarala dublérka (nejsem si jistý, zda si nemám odmyslet i postelovou scénu masturbační, která je tak chytlavá, že podezírám Arafonského z nasazení dublérky i zde, protože jsem si nikdy nevšiml, že by N.P. měla kromě nádherných očí a pěkné štíhlé figury i TAKHLE rajcovní choulostivé partie), zjistím, že toho vlastně Natálka zase tolik nenahrála a že marně pátrám po postupné proměně jejího výrazu (ano, samozřejmě, v jistém okamžiku k zásadnímu posunu na černou stranu dochází). Závěrečné představení a všechno kolem něj je samozřejmě skvělé, vše se logicky propojí a uzavírá a v kině si tak posedíte i celé titulky, abyste nabrali dech. Velmi silné čtyři hvězdičky a pozítří si dám repete, abych se rozhodl, zda to přece jen není málo.
Pianista (2002)
Po celou první půlku jsem si říkal, že víc, než čtyři nedám. Obraz varšavského ghetta je pojat velkoryse rozmáchle - od dokonalého ztvárnění tenze davu až k desítkám velmi osobních (a velmi drastických) záběrů, ale občas ve vás trošinku probleskne podezření, že zvůle dočasných vítězů je přece jenom o příliš americky prokrášlená. To ale ještě nevíte, že před sebou nemáte (jen) lidsky procítěnou studii zvěrstev koncentračního tábora, ale, až na konec, který je z jiného soudku, poněkud mladší a komornější evropskou sestru Coppolovy Apokalypsy. Herecký výkon Adriena Brodyho je úžasný.
Bratříčku, kde jsi? (2000)
Z filmu od samotného počátku přímo dýchá úžasná pohoda, rozjetá scénou s chytáním vlaku, která se ale ve druhé půlce malinko vytratí. Herecký projev nejen George Clooneyho, ale celého Syslího bratrstva je doslova bombastický, řada scén se už měla stát kultovními. Coenovská absurdita má žně a je nastavena právě tak na optimální úroveň, aby zaskočila a neotrávila přílišnou vyumělkovaností. Dal bych maximální hodnocení, ale je mi líto vedlejší inkarnace Píta.
Mimina (2010)
Spousty jedinečných záběrů si říkají o dobré hodnocení, ale spojovací prvky, které by vedly k hlubšímu zamyšlení téměř scházejí. Střihů mezi čtyřmi hlavními příběhy je necitlivě mnoho. Mezi miminy asi těžko najdete favorita, zamilujete si je všechna. A pozor, závěrečné titulky nepřinášejí jen rekapitulaci, ale pár pěkných záběrů navíc.