Ainy

Geniální, naprosto geniální! Hans Zimmer se tady opět překonal. Jeho hudební pětihvězdičková delikatesa naprosto umocnila celkový mňamkózní zážitek a z pouštního příběhu vyčarovala neskutečnou velkolepost! Knihy mám rozečteny, takže jsem si ve filmu nedokázala některé kousky pospojovat, nedávaly mi smysl. Věřím, že až se těmi svazky prokoušu, přidám trochu toho koření! smysl mi dávat budou. :-)

Hej, jako klobouk dolů před všemi osobnostmi a odborníky, hovořícími v tomhle dokumentu! Já bych nedokázala zachovat vážnou tvář ani po stopadesáté klapce! "Mohu zcela zodpovědně říct, že jde o Cimrmanův rehabilitační přístroj, který se užíval k přípravě pacientů k operaci" nebo "Jára Cimrman je doslova uložen k ledu" ... no a už se zase směju ... Na anketu si vzpomínám, sama jsem v ní hlasovala a zodpovědně jsem volila našeho skutečně Největšího Čecha a nedoceněného vynálezce, vědce, meteorologa, kočovného dentistu, skladatele, cestovatele, dobrodruha, dramatika, učitele, filozofa a průkopníka slepých uliček! ♥

Pro mě temný a dosti depresivní příběh. Na tom ovšem nic nemění fakt, jak excelentně zahraný. Černobílá perla na náhrdelníku československé kinematografie.

Film jsem dnes viděla asi po stopadesátésedmé a i tentokrát jsem naplněna krásou příběhu, neuvěřitelnou něhou a chemií, která z obou hlavních aktérů jenom prýští. Jsem odkojená výlety do přírody, spaním pod stanem, jsem opíchaná miliony krvežíznivých komárů a jsem "oddělaná" vodou různých našich i zahraničních řek, takže si dokážu představit tu pohodu, kterou Libuška a Josef při téhle cestě k chomoutu prožívají. Je zároveň tak nádherné a zároveň velmi smutné se na to dívat. Jen málo z nás má to štěstí na svou spřízněnou duši, se kterou prožije v hluboké lásce a harmonii celý život a není schopen se smířit s jejím odchodem a jde za ní. Tenhle film je za celou galaxii hvězd, je to nejlepší česko - slovenský snímek, jaký jsem kdy viděla.

Geniální! Rosamund fantastická! Naprosto fantastická ... k tomu ta hudba ... všechno dohromady způsobilo, že jsem po více jak dvou hodinách při závěrečných titulcích zvolala "néné, ještě přece nemůže být konec!!! Tohle nemůže být konec!!!" A hned jsem se šla sem podívat, zda bylo natočeno pokračování :-))

Jedna z nejkrásnějších skladeb světa Tears in heaven by nevznikla bez obrovské tragédie, to všichni víme, ale až dnes jsem se dozvěděla, co a hlavně kdo byl jeho dlouholetou inspirací k napsání dalších skladeb jako je třeba neméně známá Layla. Deska, která se s touto písní vydala je celá o zlomeném srdci. Čím si od malička musel procházet, jak křehká může být duše introvertního kluka, který se dostal do velkého světa a jak dlouho mu trvalo odrážet se a hrabat se ode dna, než se z něj stal klidný a charismatický elegán s kytarou v ruce, jakého ho znám. Kolikrát jsem si v průběhu projekce říkala "tohle nemůže přežít" nebo "to špatně dopadne", a docela by mě to vzalo, kdybych nevěděla, že se zatím těší dobrému zdraví a že jsem zatím žádný nekrolog s jeho jménem nečetla ... Velmi působivý dokument, který mě ze svého sevření po celou dobu ani na okamžik nepustil.

Vydýchaný, těžký a horký vzduch v sále na nějakou dobu způsobil mou mírnou paniku, zda tu stopáž zvládnu a neuteču přes všechny hlavy ven.  Už jenom pro tu naprosto oslňující vizuální stránku podmořského světa bych na Avatara šla znovu. Viděla jsem se v té vodě s nimi, jak všechno objevuju a zkoumám. Obešla bych se kamarádšoftem s místními tulkuny, ti mě krapet děsili, ale jinak nádhera ... fakt se jim to povedlo.  Jediné, co mi na filmu vadilo, byla typická zápletka. Vím, že se odehrála po x letech od prvního vpádu nebešťanů, že měli místní domorodci dost času na oddych a plození dětí, ale i tak jsem spíše čekala něco originálnějšího. Upřímně si nedokážu představit zápletku trojky. Jestli zase zrecyklují starého záporáka s ještě větším vrtulníkem než minule, tak mě teda pěkně našlehají a to fakt nechtějí! I přes mou mírnou nespokojenost musím dát plný počet. Ten vizuál byl prostě vrcholně magický a jsem neskutečně ráda, že ho tam bylo opravdu hodně. Hodně toho dobrého a příjemného.

Tak nějak jsem tento kopec písku pořád obcházela, až jsem o něj zakopla a spadla přímo do něj a přímo na hubu. Chvíli ale opravdu jen chvíli jsem měla pocit, zda se neukoušu nudou, ale velmi brzy mi do písku spadla rovnou celá brada. Nádhera ... tak moc to na mě chtělo působit nezáživně, ale neodtrhla jsem oči od obrazovky. Všemi smysly až neuvěřitelně působivě na mě příběh nedochůdčete krve šlechtické zaútočil. Věřím, že hlavně díky naprosto geniálnímu hudebnímu doprovodu. Kdy je v plánu dvojka? Letos? Super.

Už jen za těch 10% jiné části mozku u Brady Pitta je za pět sluncí :-)) Tyvajo jak já se nasmála, když mu ustřelili tu palici :-))) pardon, spoiler! "pššššššš, už jsi v bezpečí" :-)))

Doufám, že se nechystá žádný comeback, tohle byl totiž velmi krásný návrat do minulosti a do vzpomínek!