Ainy

Pěkné, milé, ale jako přes kopírák původního filmu o Autech. Každopádně vhodné nejen pro animákové nadšence ale hlavně i pro malé děti. Což se nedá říct o Autech 2 alá akční bondovce.

Ve srovnání s tímto hororově akčním sci-fi jsou kratochvíle typu mytí nádobí a žehlení prádla ze tří praček mnohonásobně lepší zábavou a hodnotněji stráveným časem. Vcelku přesně to vystihl uživatel Lima a já s ním naprosto souhlasím. Jedna zářivá hvězda se zde ale přece jen našla ... Milla.

Věřím tomu, že existují světy a časoprostory, které zatím náš mozek není schopen poznat, prozkoumat či jinak chápat. Věřím tomu, že jsou místa se silnou energií, na kterých se v minulosti staly silné události. Věřím, že se občas někomu přihodí něco, co si nedokáže vysvětlit, že se cítí divně, že je svědkem nevysvětlitelných úkazů či zvuků. Občas logika bojuje s pocity a u mě je to zatím fifty fifty. Poznala jsem na vlastní kůži mrazení a tíseň, pokud jsem se ocitla na místech, kudy procházela nějaká historie ... Věřím, že se někteří snaží za každou cenu přijít záhadě na kloub a s pomocí počítačové technologie dokázat, že tam "něco" je a mluví s nimi, dokonce se jim na obrazovce zobrazuje ve formě čar a úhlopříček. Nevím, nejsem tam s nimi a ani po tom netoužím. Nicméně skepse mě při občasném zhlédnutí dosti svazuje. Na pobavení ale dobré. Každopádně netuším, jak to celé ohodnotit. :-)

Nevím, co to na tom Asgardu vypěstovali za matroš, ale patrně ho šňupe půlka vesmíru. A nebo! A to je pravděpodobnější, něco musí hulit v Hollywoodu. S Lokim to viditelně zamávalo nejvíc! Vůbec jsem toho zákeřného zmetka nepoznávala! Nemůžu říct, že mě ta smršť hlášek nebrala, ale spíše jsem čekala něco jiného. Ragnarok je taková groteska, docela zábavná groteska. Nenudilo mě tam nic, ani nedráždilo, neotravovalo, takže jsem zkusila nad tím moc nepřemýšlet, uvolnit se a bavit. Co to kecám ... smála jsem se všemu.

Jen jsem poslouchala. Připadala jsem si jako kdysi za dob svého dětství, kdy jsem sedávala každou neděli v jednu odpoledne u rádia a poslouchala rozhlasovou pohádku, jejíž děj mě celou prostupoval. Byly to mé posvátné chvíle klidu. Tohle válečné drama v podobě poslechu čteného slova jedné malé dívky mi to připomnělo, akorát jsem u toho vařila já a ne moje máma. Uf, velmi působivé a smutné. Mráz mi běhá po zádech ze zjištění, že lidstvo není schopno poučit se ze své historie a s rozmarem rozmazlených fakanů, co neví co s penězma a volným časem, chce rozpoutat třetí světovou, že Donalde a slezte z toho lustru, vidím Vás!

Musím uznat, že tohle bylo opravdu milé, dětské sci-fi. Nenáročná podívaná se skvělým Hughem. Trochu méně ... no, možná o něco víc méně sentimentality a byla by to čistá pětihvězda.

Ale jako dobré to bylo. Upřímně jsem se pobavila nad epickou bitvou, kdy na jedné straně stála armáda fanatického vůdce, vybavená kulomety a děly a na druhé stála armáda pošťáků. Při vzpomínce se ještě teď směju! Česká pošta by měla radost, kdyby její doručovatelky zajistily světový mír! Samozřejmě je zde spousta národní hrdosti tak, jak to v amerických filmech většinou bývá, ale co. Nechme jim ji, je to jejich film, je o nich, tak co. Každopádně se divím, že to v post apokalyptické budoucnosti bude vypadat jak ve středověku. Chvílemi jsem váhala, ve které době se vlastně ocitám.

Kate je zde tak úžasná mrcha, tak skvělá záporačka, že naštvat ji by si nepřál žádný chlap! Jako černá mamba syčí a je připravena okamžitě uštknou a nedat sebemenší šanci. Občas jsem se divila, kde bere tolik síly a energie. Dokonce jsem ji chvílemi podezírala, jestli to v ní taky netiká, jako v těch chodících plechovkách. Kurnik a jak vždycky věděli, kde je hledat, když už ani jeden z hlavních klaďasů neměli po ruce svůj mobilní telefon! Byla jsem ztracena nejen v překladu, ale v tak obrovském městě plném oceli, šedi, lidí, technických hračiček a udělátek, létajících aut, výtahových kostek ... tam se musí ztratit přece každý! Samozřejmě, že jsem si tuto akční záležitost docela užila. Ta lítací atrakce kolem zemského jádra byla bomba!

Co jsme si vychovali, to teď máme. Nemůžu uvěřit, že se dívám na realitu všedních dní dětí bez domova, které nemohou za to, kde a komu se narodily. Oproti praktikám zdejších vychovatelů je takové gestapácké řádění v koncentračních táborech pouhým čajíčkem pro batolata. Chvílemi jsem se cítila tak, že poběžím na wecko vyzvrátit dnešní večeři, jak se mi zvedl žaludek ... a smutno mi bylo. Klobouk dolů před tvůrci a všemi, kteří se natáčení účastnili. Reálnější než realita.

Komu zcela neplánovaně neukápla na samotném konci slza jako hrach, tak to celé vůbec nepochopil. Já vím, proč Woodyho miluji. Je to zlatíčko. Kromě toho, že v té škrabošce byl k zulíbání, tak znovu a opět dokázal, jak neskutečně úžasný herec to je. Není to první drama s komediálním nádechem, které jsem s ním viděla. Tady sice nebylo nic moc extra k smíchu naopak, ale jako Defendor, co měl svého Defendoga, jako takový Forrest Gump byl ve svém vážném a skutečném boji se zločinem tak moc milý, až to bralo dech. Každopádně jsem se zrovna stala součástí čistokrevného dramatu o jednom docela neobyčejném, lidském osudu.