Tuxedo

Tohle má být vtipné? Ti Francouzi jsou blázni. Film vyšel na videu pod českým názvem Absolutně Scary!

Hezky natočená splácanina.

Hodnocení po třech dílech. Pilot je fajn, má to tajemnou atmosféru, zajímavé vedlejší charaktery (upírobijec David Bradley) i pár gore momentů. Jenomže pak se děj začne tříštit do příliš mnoha směrů s příliš mnoho postavami, snesitelná klišé se překlápějí v nesnesitelná (nestačí, že hlavní hrdina zanedbává rodinu, on je ještě bývalý alkoholik), postavy s mocí jsou buď černobíle zlé nebo hloupé a namísto očekávaného masakru, který by byl po konci pilotu zcela na místě, se vyčkává, monstra se vytrácejí neznámo kam a vůbec je třeba celý koncept neúměrně natáhnout na 13 dílů.

Možná kdyby to natočil sám Kubrick... Ale Spielberg tomu vážně moc nepřidal. Osment sice hraje seč může, ale sám ten film neutáhne.

První série dokonalá, druhá jen z půlky a třetí pokračuje v zavedeném průměru udaném zbývajícími díly druhé série. UPDATE: Čtvrtá série je již čirá bída.

Nápadité, vtipné, pohodové. Škoda, že v našich končinách je podobných zatraceně málo.

Škoda toho pomalého začátku, protože ten konec je vážně bomba.

Manželé se nemohou přestat hádat, tak začnou své spory aspoň zhudebňovat. Zoe Lister Jones je bezesporu schopná renesanční umělkyně, ale je to přeci jen debut, se všemi klady i nejistotami, které se s tím pojí. Band Aid je silný v promyšlených vyhrocených momentech, ale divák se k nim musí prokousat přes druhořadou improvizovanou komedii snažící se připomenout raného Apatowa. Obzvlášť po nedávném "Pěkně blbě" je ten rozdíl patrný. Písničky jsou vtipné, ale není jich mnoho, nejde o hudební komedii, jak naznačoval trailer.

Nejslabší Burton, po němž dost možná zauvažuji o přehodnocení Planety opic. Co s dobrým castingem a pár burtonovskými pomrknutími, když přirozeně pohledná i půvabná Mia Wasikowska (a kdyby jen ona) nemá navzdory probleskujícím schopnostem takřka žádný herecký prostor (opakuje se tak situace Worthington/Avatar) a Burton namísto o vyzkoušení volajícím experimentování s látkou vsadil na jistotu. Unylé vyprávění, v kterém vizionář Burton rezignoval na jakékoliv režijní kočírování, vlastní nápady i poetiku a nekompromisně odškrtává scénu za scénou, přičemž kromě letmého míjení postav dochází k absolutní neujasněnosti, o čem film vypráví, jaká je jeho hlavní výpověď a kdo a jací jsou, byli nebo hodlají být jeho hrdinové, resp. hrdinka. Sen nebo realita? Pomohlo Alence toto bizarní dobrodružství dospět či se jen rozhodovat samu za sebe (a jak, když je celý její úděl v příběhu předem nastavený a všemi je do něj postrkována?) nebo si snad navždy uchovat dětskou duši a provázející vzpomínky na pouti dospělosti? Burtona bohužel více než pokládání těchto a souvisejících zásadních otázek (jež by za řádného provedení znamenaly zřejmě původně zamýšlený osudový, neopakovatelný a v závěru tesklivý příběh á la Cesta do fantazie), které se mu spíše mimoděk do vyprávění připletly, zajímá prvoplánové fantaskní tajtrlíkování a vskutku náročná a obdivuhodná, i když možná až příliš neživá, resp. neskutečná výprava a naprosto zbytečné 3D, které se v potenciálně zajímavých momentech (pád do nory) mění v koncepčně zbrklý vizuální bordel, jindy zas umocňuje slabší dojem z digitálních postav v jejich interakci s herci (prostorový efekt je např. takový, že herec je v popředí, zatímco dig. postava „přilepena“ za ním a nejednou tak vyvstane na mysli přes 20 let stará Falešná hra s králíkem Rogerem) a dává jasně najevo nevýhody postprodukčního 3D (viz. rozmazané objekty v popředí atd.). 5/10

Obsahuje to napřirozené prvky stejně jako Purpurová růže z Káhiry, ale zdaleka ne tak zajímavé postavy a scénář.