pan Hnědý

Tam, kde nás andělská tvář pozoruje a dotýkáme se křídel. Snová, nadpozemská optika.

Pomalá, až snová kamera dotýkající se Carlose Reygadase. Neuvěřitelná část mezi stromy. Nevšední zážitek na pokraji zániku.

“Película en bruto”, Alemaña, 1968, b/n, son, 20′. [Fragment] 5:12 - verze 4*.

Skvěle rozjetý evropský drama, který se přibližuje k rape-revenge, bohužel od poloviny se ubírá špatným směrem, až s nádechem německého televizního (kriminálního) počinu z románu. Basic Instinct zůstává Verhoeveným vrcholem.

Destrukce podvědomí.

Když zapadne slunce a vychází hvězdy, rozhodně doporučuji velký obraz a sluchátka - ponoření do experimentálního filmu, nejen opticky, ale i fyzicky. Hudebně od Byrona Westbrooka esteticky, až snově propojené s obrazem. Clipson vytváří ultra-rychlý střih a pohyb Super8 - troufám si říct desetinásobně rychlejší, než v předešlých počinech, který vytváří až klaustrofobický pád do jiného světa. P.s. 15x a absolutně bez výhrad, a stále se mi potvrzuje Spectral Ascension, jako nejlepší Clipsonův obraz a pokud by mělo hudební podklad, jako v Total Fiction (Shinya Sugimoto & Jeremy Young - Fiction 4), jednalo by se o nejlepší performance mého života.

Přechod do jiné dimenze. Dotek 16mm estetiky, která přetrvává.

Beautiful. Paul Clipson se svou Super8 nyní zachytává noční panorama a detailní záběry západu slunce. Detail továrny, hvězd, odlesky slunce na hladině vody, přechod do jiných sfér s ambientní hudbou by Jeremy Young and Shinya Sugimoto, která odezní přesně s titulky a mrazivém pocitu na těle. Clipson bezkonkurenční experimentátor současnosti.

Geniální zvukový podklad, až neskutečně temný a pronikající ruchy nočního města v doplnění nádechu a výdechu hlavního protagonisty. Skvělá zpomalená kamera. Další nevšední strukturální experimentál Leightona Pierceho. Dále doporučuji vyhledat White Ash [2014].

Emir Baigazin má budoucnost na mladý věk. Pojednává o chudobě a těžké životní situaci hluboko v kazašské vesnici v optice zblízka. Neřekl bych že je Emir kazašský Haneke, ale má k jeho realistické optice velmi blízko - psychika, šikana, těžká životní situace v rodinách, děti bez budoucnosti a nesmírná chudoba, která světovému oku vyvolá silnou depresi. Optika tak blízko, až mě mrazí (kameraman Yves Cape odvádí perfektní práci). Hodiny harmonie mě odrovnali dvojnásobně, přesto festivalovka, která před plátnem působí velmi silně.