Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Pohádka
  • Romantický
  • Krimi

Oblíbené filmy (10)

Dvanáct rozhněvaných mužů

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)

Nemám slov, jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla, a důkaz toho, že film nepotřebuje nic jiného než několik skvělých herců a vynikající scénář. Precizně vykreslené povahy všech postav, které všechny svým způsobem chápete, ačkoli vám nemusejí být sympatičtí. Není snad scéna, která by mě nudila, a když Henry Fonda vysvětluje své pochybnosti ohledně případu, když jeden porotce za druhým pochybnosti získávají a přiznávají svůj omyl a počáteční nabubřelou lhostejnost a přezíravost, tají se dech. I když už je zhruba v polovině filmu poměrně jasné, jak to celé skončí, filmu to neubírá napínavosti ani za mák, protože nejvíce vzrušující není sledovat, kdy, ale proč se porotce rozhodne změnit svůj názor. Jeden z filmů, pro které by se měla zavést šestá hvězda.

Barevný závoj

Barevný závoj (2006)

Příběh dvou lidí, kteří se vzali, potkali a zamilovali. To je sice motto ze Zelené karty, ale klidně by se mohlo použít i pro Barevný závoj. Ústřední dvojíce je zde také tak odlišná, že odlišnější být nemůže. Kitty baví večírky, zábavné hry a klepy o londýnské smetánce, rezervovaného a seriózního doktora Waltera zase bakterie a knihy. Může tohle manželství skončit jinak než nešťastně? Filmu se vyčítá předvídatelnost. Možná je to tím, že jsem zabedněný divák, a to, co je většině zřejmé už v půli filmu, zjišťuju až v závěrečných titulcích, ale já jsem film s napětím sledovala až do konce. Další častou výtkou je jeho odtažitost. S tím také nemohu, než nesouhlasit. Když jsem viděla Závoj podruhé a věděla jsem, jak to všechno skončí, řvala jsem už na začátku v tom květinářství:-) Možná je to tím, že mám slabost pro Nortona i první polovinu 20. století. Možná je to krásnou hudbou. Možná, že jsem citlivka. Pro mě je ale BZ jeden z nejhezčích romantických filmů, co znám.

Černá kniha

Černá kniha (2006)

Verhoeven si sice představuje válku jako ten pověstný Hurvínek (romantické kempování na romantickém místě bylo už i na mě moc), ale zas proč ne, když film jako celek skvěle funguje? Přes hrozivou délku mě film bavil až do posledního záběru a dokonce jsem se i zdržela svého ohavného zlozvyku filmy posunovat, když se tam (dle mého názoru) nic moc neděje.:-)) Vím, že ted budu pro všechny fanoušky Tarantina za svůj kacířský názor mrtvá, ale mě to svou jinakostí připomínalo Hanební pancharty. A stejně jako při nich jsem se bavila.