Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (897)

plakát

Peklo na talíři (2012) (pořad) 

Jasně, strefovat se do ošizenejch potravin je jednoduchý jak přeprání devadesátiletýho stařečka. Vaněk není sám, kdo to ví, stačí třeba jen všechny ty spotřebitelský testy jako přílohy v novinách a podobně. Lidi se pohorší, znechutí, zanadávají si a zasmějí, hnusný konzervy si nekoupí, ale u dalších potravin na složení radši moc nekoukají, aby se nemuseli vzdát chutného vlašského salátku. Nicméně čistě z diváckýho hlediska nemám námitek. Vaněk je sympaťák, co pro vtipnou prupovídku nejde daleko, je to zajímavý a člověk se dozví spoustu užitečnejch novinek. Jako například, že polovina sortimentu v hypermarketech je zdravotně závadná. Koukat se na tohle mě vyloženě baví, hlavně když u toho vařím.

plakát

Dr. Jekyll a pan Hyde (1931) 

Na svou dobu super, v dnešní době je třeba stále si připomínat fakt, že tohle je film starej 81 let. Miriam Hopkins je tu opravdu krásná a hraje skvěle, Fredric March je naprosto fenomenální. I přes to, že maska Hydea vypadá spíš jako takovej Yetty, co sešel z Himálají mezi lidi. Nicméně rozhodně dobře odvedená práce ze všech stran.

plakát

Hotel Berlin (1945) 

Moc to nestrhne. Pro filmy, kde se děj točí okolo pár postav v hotelu, mám slabost odjakživa. Tenhle je ale takovej mdlej, herci nic moc, vyniká tak leda Andrea King a pak ten chlap, co hrál hlavního hrdinu, klasickej tvrďák-klaďák Dušín type. Nepochopila jsem scénu, kde německej frajírek propleskl blonďatou hostesku a do toho hrála hudba, jak když Sam Hawkins trsá s Old Shaterhandem. Peter Lorre tam má tři výstupy, střízliv je v jednom, jinak je navátej jak dělo, ale bez debat podal nejlepší výkon, i když je jeho účast minimální. To už pomalu přestávám chápat, taková banda nýmandů se tam producíruje 98 minut a jemu z nich daj 5, no nic no, člověk nemůže mít všechno. Každopádně ne tak dobrej film, aby stál za to obtížný shánění.

plakát

Žába k zulíbání (2002) 

Rob Schneider je pro mě herec, jehož nejlepší rolí je pidirolička poldy v Demolition man. Výčet jeho další tvorby zahrnuje názvy jako: Evropský gigolo, Dobrej striptér, Pidihajzlík nebo Zvíře, znějící víc jak lahodně. Tyhle fekální, trapný a dementní buranský komedie jsou to poslední, co by mě kdy mohlo zajímat. Samotnou mě překvapilo, jak často jsem se u Hot Chick smála, i když většinou u tohohle typu filmů spíš brečím zoufalstvím. Není to nic dokonalýho, i nějaký ty hnusárny si neodpustili, naštěstí jich není moc. Dobrej námět skýtá prostor pro fajn vtipy jako močení ve stoje, chlapská rozmluva mezi otcem a zahradníkem, Schneiderovo dámičkovský pitvoření nebo místa, kde balí jinocha Billyho. A k tomu výtečná minorole zhulence Adama Sandlera a všechny scény s tím jeho šíleným bubnováním. Kdybych si měla vybrat, jakou přiblblou buranskou hovadinku si pustit, beru tohle.

plakát

Havran (1963) 

Závěrečná bitka s poletujícím křeslem, lejzrovejma paprskama, vrhanejma dýkama apod. je opravdovej klenot, vřele doporučuju. Líp by to nezvládli ani ZAZ.

plakát

Jump street 21 (2012) 

Kdyby tam nebyla ta jedna fakt humus scénka na konci, která se tam ani nehodila, neměla bych moc námitek. 21 Jump Street je totiž skoro stejná prdel, jako první Hangover, co víc, možná dokonce ještě větší, protože takovej záchvat smíchu jsem nedostala ani u zpívajícího Mika Tysona. Drogovej trip nebo bitka na lanech v Neverlandu jsou neuvěřitelný bomby, až mi tekly slzy. A to bylo vážně překvapení, protože očekávání se motalo kdesi u odvaru Hele vole, kde mám káru - málo vtipu, příliš pubertálního bahna. Ale i když pubertální je to místy dost, spíš si to z těhle zažitejch klišé dělá srandu, a to hodně dobrou. Jednou větou: Ujetá a vtipná akční komedie s nádechem parodie a neuvěřitelně sympatickou dvojkou trotlů Hill, Tatum. A jestliže Tatum někomu nevoní, protože ho považuje za dřevěnýho modela, tak ať se podívá na tohle. Možná mu tenhle druh role jen víc sedne, rozhodně mu ale patří chvála. Doufám, že tyhle dva spolu natočí ještě něco v podobným duchu. Říkám ano. 80%

plakát

Barbar Conan (2011) 

Sympatickej pár Momoa a Nichols (i když Momoa víc než germánskýho arnoldovskýho typa připomíná to, čím je, totiž jižanskýho havajčana), plakát dobrej, konec pozitiv. Rose McGowan je tady naprosto obludná a nesympatická, a to i vzhledem k tomu, že hraje zápornou postavu. Ron Perlman ve svejch pěti minutách stihne tak akorát předvýst megafousy, Stephen Lang jako záporák nulovej. Příběh - nějaká bad-ass maska, co potřebuje krev vyvolenýho a pak zničí svět a udělá z někoho boha, nuda. Scénky s Conanovou babou přivázanou k obřímu kolu tak moc připomínaj Indiana Jonese a Chrám zkázy, že chyběl jen objevivší se Harrison Ford, co by spustil "Kálí má, kálí má!" Krvavý efekty, co měly nejspíš prohloubit syrovost filmu, jsou tak debilní, až se člověk musí smát. Reálně rozhodně nepůsobí, když z někoho stříká krev po litrech, ať schytá jakejkoliv druh rány. To se dá tolerovat snad jen v anime. Cesta bojovníka sice horší, ale aspoň od toho nikdo nic nečekal. Tady se od Nispela taky nedalo čekat moc, ale že to zmršil kardiálně.

plakát

Musíme si promluvit o Kevinovi (2011) 

Pokud netrpíte vyloženě averzí k Tildě Swinton, bude tohle bolestná podívaná. V některejch scénách mi jí bylo líto tak moc, až jsem měla co dělat, abych nepoužila rychloposuv. A jejího syna budete mít chuť zabít už od jeho dvou let. Netradiční soundtrack hodnotím obzvlášť kladně. Vůbec se mi to ale nedostalo pod kůži, hlavně ta ústřední myšlenka - teda jestli to dobře chápu - a to je mateřeský pouto a láska k dítěti za předloženejch okolností. To téma je ve svý depresivnosti až neosobní. Nedokázala jsem se do matky vůbec vcítit, ani si představit, co prožívá. A po zhlédnutí jsem si na ten film skoro nevzpomněla. Ovšem jinak Tilda Swinton je naprosto dokonalá, herectví bez jediný chyby, film stojí a padá na jejím výkonu. Ezra Miller je aspirant na satana juniora roku, pak ještě John C. Reilly je v menší roli otce solidní. Pokud člověk snese víc depky, než obvykle, je to zajímavej film, co stojí za pozornost, ale za každou cenu bych ho nedoporučovala.

plakát

The Verdict (1946) 

Výborná detektivka s Christiovským závěrem, šmrcnutá noirem, a se skvělou atmosférou tajemného Londýna z konce 19. století. Tahle doba a místo mají ve filmu téměř vždy dost atraktivní podobu - samé smekání klobouků, pokuřování doutníků, šustění rób, klapání vycházkových holí o chodník... A nejinak je tomu tady. Navíc si nepamatuju, že by se tam kdy něco odehrávalo ve dne a noční scény doprovází solidní hudba. Sem tam se dostaví dokonce i joke (celkem vtipná postava domovnice). Širokoramenný Sydney Greenstreet má charizma na rozdávání (a je to jak můj instruktor z autoškoly přes kopírák) a Peter Lorre je tu v dost netradiční roli klaďase, velice příjemná změna. Verdict stál za to si sehnat.

plakát

Background to Danger (1943) 

George Raft jako hlavní hrdina á la Bogart mi byl krajně nesympatickej (kam se na Bogarta hrabe), stejně jako hlášky typu: "Vy všichni američané jste tak hodní," a podobně. A orientovat se v příběhu - navíc bez titulků - je celkem fuška, i když s titulkama by to asi taky nebylo nejlehčí. Aspoň je to ale napínavý od začátku do konce, na svou dobu přesvědčivě zfilmovaný akční scény (až na rychle jedoucí vlak, kterej je očividně malej elektrickej vláček, co si s ním hraje reverend Lovejoy) a stopáž příznivá tak akorát. Když vyřadím Rafta, tak se film ještě může opřít do hereckejch výkonů Greenstreeta, Lorrea a Brandy Marshall.