Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Dokumentární
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční

Recenze (509)

plakát

Slunovrat (2019) 

Švédské pohanství v celé sve "kráse". Lidský život nemá cenu. Odpudivý pohanský bůh vyžadující lidské oběti. Bohu díky za svaté Cyrila a Metoděje a zvěst o Bohu lásky.

plakát

Třináct dní (2000) 

Film popisuje období Kubánské krize ve dnech 16.-28.10.1962.  Citát JFK ze závěru filmu: "What kind of peace do we seek? I am talking about genuine peace, the kind of peace that makes life on earth worth living. Not merely peace in our time but peace for all time. Our problems are manmade - therefore, they can be solved by man. For, in the final analysis, our most basic common link is that we all inhabit this small planet. We all breathe the same air. We all cherish our children's future. And we are all mortal."  "O jaký mír usilujeme? Já hovořím o skutečném míru. O míru, v němž stojí za to žít na Zemi. Ne o míru současném, ale o míru věčném. Své problémy si způsobujeme sami, proto je také musíme sami řešit. Neboť nás všechny nakonec spojuje, že obýváme tuto malou planetu. Že dýcháme stejný vzduch. Že nám záleží na budoucnosti našich dětí. A že jsme všichni smrtelní..."  President John F. Kennedy, Washington, D.C., 10.6.1963

plakát

Vzpomínky Sherlocka Holmese - Lepenková krabice (1994) (epizoda) 

Sherlock se loučí slovy: „Jaký to má smysl, Watsone? Jaký má význam tenhle kruh neštěstí a násilí, řekněte? Mělo by to mít smysl. Je nemyslitelné, že by vesmír neměl žádný řád. Jenže nevíme jaký. To je velký problém lidstva, pro který rozum zatím nenašel řešení.“

plakát

Raná díla (2019) (seriál) 

David Lynch: „Když jsem točil Sloního muže, bylo to brzy ráno, než jsme začali natáčet, tak... Jonathan Sanger, producent, koukám, jak kráčí chodbou ke mně a za ním jdou dva muži. Došel s nimi ke mně a představil mi je: patřili k týmu natáčejícímu Hvězdné války a byli se v Anglii podívat na studia v Elstree. A povídají mi: "Chceš něco slyšet?" A já na to, že jasně. A jeden z nich povídá: "Včera jsme byli v Elstree a potkali jsme Kubricka. Zeptal se nás, jestli bychom chtěli večer přijít k němua podívat se s ním na jeho nejoblíbenější film. A my nato: "Děláš si legraci? Jasně že přijdeme!" A tak šli večer k němu a on jim pustil Mazací hlavu. Tehdy jsem si uvědomil, jak je Kubrick inteligentní a skvělý.“ Lars von Trier: „Já dělám film kvůli sobě a pro sebe coby diváka. Všichni režiséři takříkajíc mají křivku, která svým způsobem někde vrcholí, a někteří dojdou na vrchol docela brzy a potom se začnou opakovat. Já se snažím, seč jsem, abych se neopakoval. Ano, jsem tvrdohlavý, ale režiséři většinou tvrdohlaví jsou. Kubrick byl tak tvrdohlavý, že by člověk zešílel. Teď si ale říkám, že jsem byl chytrý. A dokázal jsem točit jiné filmy, než jaké lidé očekávali. Mým cílem bylo film obohatit, takže pokud se mi to aspoň v jedné drobné scéně podařilo, pak jsem uspěl.“

plakát

Socha Svobody (2019) (TV film) 

Historie sochy Svobody je opravdu pestrá. Ale její autoři úspěšně překonali technické, organizační a finanční překážky. Dar francouzského lidu lidu Spojených států vznikl díky tvůrčímu duchu nejlepších francouzských umělců a techniků své doby: Eugenovi Viollet-le-Ducovi, Gustavu Eiffelovi a hlavně pak neúnavnému Fredericu Augustovi Bartholdimu. Výsledkem je unikátní monument, symbol demokratických hodnot a svobody.

plakát

Jackie Kennedyová, bojovnice za rovnoprávnost (2018) (TV film) 

V 60. a 70. letech byste skoro ve všech afroamerických domácnostech našli 3 portréty: Ježíše Krista, Martina Luthera Kinga a Johna Kennedyho. Jedním z důvodů, proč Afroameričané zůstali věrní Demokratické straně, je skutečnost, že si ji stále spojují s lidmi jako Jackie Kennedyová, kteří bojovali za rovná občanská práva. Rodina Kennedyových sehrála významnou roli v prosazování rovnoprávnosti a spravedlnosti. Jackie chtěla, aby odkaz, který Kennedyovi zanechali v oblasti občanských práv, přetrval navěky. A její přání se stalo skutečností.

plakát

Kirk Douglas – nespoutaný (2017) 

"Někdy jsme neměli co jíst. Často nám na dveře zaklepal nějaký tulák a chtěl jídlo. A moje matka mu vždycky něco dala. Matka mi říkala: "Musíš se starat o ostatní." A to se mnou zůstalo." Nikdy na to nezapomněl. Souvisí to i s židovskými hodnotami Tikun Olam (náprava světa). Vždycky se snažil udělat svět lepším. Tahle lekce ho provázela celý život. Za roli van Gogha v Žízni po životě získal další nominaci na Oskara. Vlastně to byl protiúkol, hrál citlivého člověka. To si s Kirkem Douglasem nikdo nespojoval. Dokonce za ním přišel John Wayne a ptal se ho, proč to dělá? Proč ukazuje své city a svou zranitelnost? Kirk toho ale nikdy nelitoval, tak to chtěl dělat. Když je člověk roli oddaný, dokáže zahrát cokoli. „Před lety jsem viděl jeden film, Zabíjení. Ohromilo mě to. Zavolal jsem režisérovi a ptal se ho, jestli má nějaké další projekty. Odpověděl, že ano. "Mám jeden projekt, ale nikdo do něj nechce jít!" "Tak mi ho pošlete." Když mi to přišlo, řekl jsem mu: "Tenhle film nevydělá ani dolar. Ale musíme ho natočit." Sehnal jsem peníze a moje společnost ten projekt převzala. Jmenoval se Stezky slávy. A režisér? Můj přítel Stanley Kubrick. Stanley Kubrick byl velmi mladý. Bylo mu něco přes dvacet. Ale vypadal jako teenager. Byl velmi sebejistý, měl velké sebevědomí. Ve Stezkách slávy natočil několik záběrů, které po něm napodobovala spousta režisérů.“ Jak Kirk předvídal, film nevydělal ani dolar, v několika zemích byl dokonce zakázaný, ale on na něj byl velmi hrdý. Začali s natáčením Spartaka, na tehdejší dobu měli obrovský rozpočet, skoro 12 milionů dolarů. Byl to film studia Universal Pictures, a celé studio mělo v 50. letech hodnotu jen o něco málo menší, než jaká byla cena za celý film. Proto byl pro něj úspěch filmu Spartakus naprosto zásadní. Obsazení bylo skutečně výjimečné.  Režisér, kterého si Kirk přivedl, Anthony Mann, vydržel jen 3 týdny. Prostě to nefungovalo. Bylo tam příliš mnoho talentovaných lidí, kteří měli na film jasný názor. A tak povolal mladého režiséra jménem Stanley Kubrick. Natáčel s ním už Stezky slávy. Kubrickovi bylo třicet. Byl to jediný film, který kdy natočil jako najatý režisér. Jediný film, který nebyl celý jeho.

plakát

Jsem Jackie Kennedyová (2020) 

Chtěla se stát spisovatelkou. A když se jí zeptali: "Slečno Bouviérová, co vás zajímá?" Řekla: "Všechno." Raději než celý den plachtit nebo házet míčem se posadila, zapálila si a přečetla knížku. Byla prostě usedlejší. Přitahovali ji starší a zralejší muži. Nemínila se však spokojit s průměrem. A to Jack Kennedy rozhodně nebyl. Jackovi imponoval její intelekt. Spousta citátů, které J.F.K. pronášel, když spolu chodili a když byli manžely, pocházela od ní. Jack a Jackie se vzali 12. září 1953. Jackie si vymínila, že tajná služba nebude její děti rozmazlovat. Zatímco se Jackie zotavovala z umrtí novorozeného syna, pozval ji pohádkově bohatý řecký rejdař Aristoteles Onassis na plavbu. Noviny po tomto skočily a Jackie z toho vyšla jako povrchní snob, který si užívá, když se to nehodí, což politicky nebylo dobré. Jackie to chtěla manželovi po návratu vynahradit a souhlasila, že ho v rámci kampaně doprovodí 22.11.1963 do Dallasu. Paní Kennedyová měla na šatech krev, krev svého manžela, když Lyndon Johnson toho dne skládal prezidentskou přísahu v letadle Air Force One. Manželka nového prezidenta se jí zeptala, jestli potřebuje pomoct s převléknutím. Ona řekla: "To ne. Chci, aby viděli, co udělali Jackovi." Z jejích dopisů je jasné, že sebevraždu nespáchala jenom kvůli dětem. Jak říkala, "jsou jediným důvodem, proč musím žít." V New Yorku na sklonku života byla velmi nemocná. Myslela si, že to zvládne a nemoc porazí. Před veřejností její diagnózu tajili: "Všechno je v pořádku," tvrdili. Věděla, že už jí zbývají pouhé měsíce či týdny. V ložnici měla krb, z trezoru vyndala své dopisy, jeden po druhém pročítala a házela do plamenů. Podle Johna Kennedyho mladšího byla jeho matka v posledních chvílích života obklopena láskou. Zemřela na rakovinu ve večerních hodinách ve svém newyorském bytě. Bylo jí šedesát čtyři let. Její představy a názory ovlivnily nejen manžela a prezidenta, ale celou zemi: „Ano, bylo to únavné, ale sdílela jsem manželovu snahu. Když se ohlížím zpět, na všechny ty kouty naší země a lidi, s nimiž jsem se setkala, učinilo to ze mě jiného člověka.“ Byla velmi skromná. Byla nejslavnější osobou na planetě, ale ona o sobě říkala, že je jen "známá". Protože slavný člověk něco dokázal, zatímco "známý" podle ní získal popularitu prostřednictvím spojení s někým slavným. Tvrdila, že nejste-li dobrou matkou, je vše ostatní nepodstatné. Její největší odkaz? Sama by řekla: "Moje děti." Pokud víte, že jste hluboce a bezpodmínečně milováni, dokážete se s životem vypořádat. To je základní princip rodičovské lásky. Musela jí dávat za dva rodiče. Musela zastoupit i otce. „Velmi promyšleně se starala, aby v naší výchově byly zastoupeny jak jeho zájmy a postoje, tak její, s nimiž se on neztotožňoval. Vznikla z toho určitá dynamika, která byla... zdravá.“ Věděli, že jsou nositeli fenomenálního významného historického amerického odkazu, jaký nemá obdoby.

plakát

Maginotova vs. Siegfriedova linie (2018) (TV film) 

1. světová válka hluboce zasáhla do myšlení lidí, a ti si řekli: "Když se zabarikádujeme v pevnostech, nic se nám nemůže stát." Vzorem tehdejších opevnění byla Maginotova linie ve Francii. Výrazně předstihla svou dobu: byly tam motorové generátory, vzduchové filtry a kolektivní filtry, chránící před bojovými plyny. Hitler zareagoval a v roce 1938 zahájil stavbu vlastního opevnění, Západního valu, označovaného Spojenci jako Siegfriedova linie. Vojáci Wehrmachtu zde čekali na konci druhé světové s výhodou strategického postavení. Německá fronta byla zásobována přímo z Říše, zatímco u amerických jednotek docházelo k opožďování dodávek. Němci čekali v úkrytu, zatímco Američané se pohybovali v otevřeném prostoru. Telefonní linky byly stále neporušené, spojení fungovalo dokonce i v lese. Bitva na německých hranicích byla nakonec krvavější než předchozí boje na západní frontě. Americkým jednotkám trvalo 5 měsíců, než překročily hranice Říše. Siegfriedova linie nemohla porážku Třetí říše odvrátit, prodloužila však agónii režimu za cenu mnoha lidských obětí. Utkání mezi Maginotovou a Siegfriedovou linií skončilo remízou. Přestože byly projektovány a vybudovány podle dvou diametrálně odlišných vojenských doktrín, ani jedné z nich se nepodařilo zachránit svou zemi před porážkou. Díky novým zbraním, jakými byly kumulativní nálož či masivní nasazení letectva, byly tyto objekty v moderní válce neúčinné a zastaralé. 2. světová válka znamenala poslední boj opevněných linií na evropském kontinentu.

Ovládací panel
10 bodů