Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Oblíbené filmy (10)

Ima, ai ni jukimasu

Ima, ai ni jukimasu (2004)

Když jsem Ima, ai ni Yukimasu viděl poprvé, tak ve mně zanechal svůj nesmazatelný otisk. Dlouho jsem se na něj nechtěl podívat znovu, abych si udržel ten pocit z prvního zhlédnutí. ■ Když jsem se po několika letech odhodlal k dalšímu pokoukání, tak jsem opět, a vlastně o to více, musel konstatovat, že je to pro mě jedno z nejkrásnějších romantických dramat s nádechem fantasy, co jsem za všechna ta léta, po která jsem s vášní a empatií sledoval spousty filmů, viděl. ■ Témata: "mezi životem a smrtí" či "přechod na druhou stranu" nebo "ztráta milované osoby" mě fascinují a zajímají od nepaměti, a tak není divu, že je stále, v té či oné podobě, vyhledávám... ■ ...Jak chceš, vysvětlit něco, co vysvětlit nelze? Jak popsat něco, co ani nevíš, jak uchopit? Jak slovy ostatním sdělit to, co slovy sdělit nejde? Jak přeneseš to, co cítíš uvnitř? Jak? Jak? No jak? Na to neznám odpověď... ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Yûko TAKEUCHI [95/100] ● Shidô NAKAMURA [95/100] ● Akashi TAKEI [90/100] ● Mikako ICHIKAWA [90/100] ● Fumiyo KOHINATA [90/100] ● Karen MIYAMA [90/100] ● Chihiro ÔTSUKA [80/100] ● Yukiko "You" EHARA [80/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Artificial Intelligence: AI (2001) ● Tengoku no honya - koibi (2004) ● Hatsuyuki no koi / Cheot nun (2007) ● Bicentennial Man (1999) ● If Only (2004) ● Kytice (2000) ● Boku to tsuma no 1778 no monogatari (2011) ● Ôkami kodomo no Ame to Yuki (2012) ● D.A.R.Y.L. (1985) ● About Love (2005) ● Dolls (2002) ● Deváté srdce (1978) ● Seulpeumboda deo seulpeun iyagi (2009) ● The Blue Lagoon (1980) ● Tada, kimi wo aishiteru (2006) ● Den pro mou lásku (1976) ● Yomigaeri (2002) ● Jak se budí princezny (1977) ● P.S. I Love You (2007) ● Renai shashin (2003) ● Malá mořská víla (1976) ● Dying Young (1991) ● About Time (2013) ● One Week (2008) ● Lásky mezi kapkami deště (1979) ● Sekai kara neko ga kietanara (2016) ● Tatta hitotsu no koi (2006) ● Sekai no chûshin de, ai o sakebu (2004) ■ (Č) 2 ■ (P) [2006] [SD] [ϿϾ] [PZ-cz] [95/100] ■ (N) [Říjen 2011] [HD] [ϿϾ] [PZ-sk] [95/100] ■ (CSFD) zelvopyrdezorzmolotovtombacJossieMaemiMaykitanoGiggsPethushkaclix002Eksisun.eagleakneleHRoyBatty444ZaiGandalf.TJohnyTravaobscuritehaffenAdiegoAOrinajacksaxwerewolf69KurikmoonBenedygtusluk. ■ (Ú) [25-IX-2017] Celý komentář kompletně překopán... ■ (C) [95/100]

Život je pes

Život je pes (1933)

Život je pes je, co se týká HAASOVÝCH veseloher, ta mému srdci nejbližší. Takovou energii a gagy a navíc v takovém množství jsem už v následných filmech neviděl... ■ Adinu MANDLOVOU zrovna moc nemusím, ale v tomto filmu jí to opravdu skvěle sedlo a výborně sekundovala. ■ Několik pozdějších filmů se snažilo zápletku tohoto filmu parafrázovat, leč bezúspěšně, aneb: když jeden dělá totéž, není to to samé, jako když druhý dělá totéž... ■ Někteří odborní filmoví kritici stavějí do porovnávací rovnice Vlasta BURIAN kontra Hugo HAAS, což si myslím, že je chyba, neboť každý z nich má úplně jiný druh humoru a zcela odlišný způsob, jak zaujmout diváka. ■ Tam, kde mi BURIANŮV humor přijde nudný až trapný, tak HAASŮV naopak břitký, ale zároveň jemný, a hlavně jeho sebeironie mi přijde přesvědčivá a svým způsobem okouzlující. ■ Život je pes patří mezi ty filmy, které si mohu pustit kdykoliv a vždy mi zvedne náladu. ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Hugo HAAS [95/100] ● Adina MANDLOVÁ [80/100] ● Theodor PIŠTĚK [84/100] ● Světla SVOZILOVÁ [77/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Okénko (1933) ● Mazlíček (1934) ● Ať žije nebožtík (1935) ● Mravnost nade vše (1937) ● Jedenácté přikázání (1935) ● Eva tropí hlouposti (1939) ● Roztomilý člověk (1941) ● Hotel Modrá hvězda (1941) ● Důvod k rozvodu (1937) ● Kristián (1939) ● The Nutty Professor (1996) ● On je žena (2005) ● Mrs. Doubtfire (1993) ● Tootsie (1982) ● Bílá nemoc (1937) ● Hinokio (2005) ● Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu (2007) ■ (Č) 15+ ■ (P) [TV] [PZ] [95/100] ■ (N) [2016] [Doma] [SD] [ϿϾ] [PZ] [95/100] ■ (CSFD) blackrainsportovecdopitakJeanneKulmonZloděj kolAegnorVeseckýNonnaxenopusSubjektiv ■ (C) [95/100]

Nenávist

Nenávist (2002)

■ Pro mě je to jednoznačně nejlepší duchařina. Atmosféra filmu je výtečná. Silně doporučuju sledovat v původním znění. ■ Pokud ovšem nemůžeš jinak než s dabingem, tak se to dá snést a výjiměčně není český dabing zcela na....., jak bývá zvykem u japonských filmů, které se dostanou do české distribuce. ■ Doporučuju se nejdřív podívat na TV předchůdce: Ju-On a Ju-On 2. ■ EDIT (28/12/2012: Atmosféra je chvílemi tak mrazivá, že člověk má problém polknout slinu, aby mu ta ledová kostka neuvízla v krku... ■ [SPOILER] Když Misaki - hraje postavu Hitomi utíká před Kayako a konečně doběhne do svého bytu a po incidentu u vchodových dveří bytu a s televizí, se mlčky a se zjevným strachem v očích, přikryje dekou, a ta se náhle nadouvá a tu Hitomi deku nadzvedne a pod ní leží duch Kayako, tak v tu chvíli jsem měl husí kůži nejen na obou půlkách, ale i za ušima. ■ Když ke mně týden po vydání na DVD přišel kamarád a já se ho zeptal, zda nechce vidět novej japonskej horor, tak samozřejmě opáčil, že chce. Upozornil jsem ho, aby se šel vyprádnit, že film v žádném případě nebudu zastavovat. On jen mávnul rukou, že hororů už viděl tuny. Zatemnil jsem místnost. Pustil film na plný koule a skvěle se bavil. Po závěrečných titulcích, kterým kamarád říkával "rozsypaný čaj" a jménům "domečky", se mi přiznal, že sice viděl již hodně hororů, ale že tento měl tak fantastickou atmosféru, že při několika scénách měl fakt na kahánku... A když jsme probírali onu scénu s přikrývkou, přiznal, že se málem podělal... ■ Já jsem ještě asi týden vždy před spaním kontroloval, zda pod dekou nic není! [/SPOILER] ■ [Viděno poprvé: 100/100; viděno naposledy: 96/100]

Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol (1968)

Existuje perfektní filmové zpracování literárního díla? Ano. Existuje. Je jím Spalovač mrtvol. ■ Věta: "Dáš si rakvičku, nebo věneček?" tímto filmem dostává zcela nový rozměr. ■ Při scéně: "Drahá, co kdybych tě oběsil?" omdlévám hrůznou rozkoší. Tak krásné, tak spanilé, neotřelé, tiše suše hrůzostrašné a podmanivá kamera vše jen umocňuje, až se mi z toho motá hlava... ■ KOPFRKINGLŮV monolog: "Nikdo nebude trpět. Spasím je všechny!" je tak děsivý, odporný a fascinující zároveň, že člověk přemýšlí, zda je s ním všechno v pořádku... ■ Film popisuje lidskou zvrácenost tak přenádherně a věrně, že divákovi se až tají dech a husí kůži má nejen na zádech. Smutné však je, že takoví lidé opravdu byli, jsou a patrně budou. Pošuci, co chtěj spasit svět a klidně tě kvůli tomu zabijou. Zrůdnost skví se v kráse a krása ve zrůdnosti, rozemelem vyvařené kosti. Stínítka lampiček z kůže na stolech kancelářských, zneužití v pravý opak myšlenek Buddhových. Zabití, vražda, spása, uhranutí smrtí. Pošuk ochutnává sto nových chutí... ◢ ■ ◣ (C) [95/100]

Naušika z Větrného údolí

Naušika z Větrného údolí (1984)

Můj vůbec první film od mistra MIYAZAKIHO a ihned jsem se zamiloval. Jak do mistra, tak do Naushiky. ■ V postdřevních dobách českého internetu byla opravdová datová nálož sehnat japonské anime, protože čeští distributoři a majitelé kin však neměli nejmenší zájem, k jejich blbosti, aby se u nás prodávali a promítali pohrobci Japonského císařství, tak zbývaly jediné dvě možnosti: 1)) Za nehorázně přemrštěné ceny s trojitou vysokohorskou přirážkou a nehorázně přemrštěným poštovným si objednat film z Japonska. Zde byla výhoda, že Česko, díky tomu, že leží tak daleko od Japonska, spadalo do stejného regionu pro přehrávání médií, a tak nějak páni mocipáni držící si své licence, patenty, autorská, distribuční a jiná práva, předpokládali, že tudy jim jejich zisky utíkat nebudou. A našinec si kýžený titul mohl bez výčitek svědomí v klidu a v pohodě přehrát. Zde však nastával poměrně velký problém s tím, že pakliže se poctivý jedinec dobral až k tomu, že mu zásilka přišla v pořádku, tak jak se na titul podívat tak, aby mu rozumněl, protože lidí, co by rozumnělo japonštině, bylo ještě méně než těch, kteří rozumněli latině; a pakliže minoritní divák měl to štěstí, že titul byl vybaven anglickými titulky, tak mohl téměř skákat radostí do lustru, protože alespoň rámcově pochopit něco v angličtině je nepoměrně jednodušší než v japonštině... ("Ale to už je jiný příběh a ten budeme vyprávět jindy...") 2)) Sehnat si titul v temných zákoutích pavoučích sítí. Najít si nějakého lidumila, který zasadil semínko a o jeho rajské ovoce se chce podělit; a tak semínkáři, pomalu, ale jistě, sezobávali drobečky, někdy až neobyčejně úctyhodnou přerychlou rychlostí neuvěřitelných 2 kB, a pak, když mělo dojít ke sklizni, tak člověk byl tak radostí bez sebe, že mu někdy i slzička štěstí ukápla. A pak, vědomě uvědoměle, vědom si všech uvědomělostí, se o švěstičky ze své zahrádky milerád rozdělil se stejně postiženými jedinci. ■ Nyní zpět k samotnému filmu. Sledoval jsem jej, na dnešní poměry, na malém monitoru, kde obraz zabíral asi tak polovinu až dvě třetiny displeje, kvalita ripu byla otřesná, kostičkování se, tu více, tu méně, dostavovalo s témeř pravidelnou kadencí "ta ta ta ta ta", ale i přesto mne film hluboce zasáhl a studio JIBURI ve mně získalo fanouška (ano, vím, že oficiálně tam Naushika nepatří). ■ Co naplat, všechny filmy, na kterých se MIYAZAKI podílel, mají mnoho společných, či dokonce stejných prvků a podobenství a podobnost je zde čistě nenáhodná. Některé si mi líbí zcela, některé méně, některé trochu méně, jiné jsou zajímavé tím či oním, ale ani jeden mi nepřijde špatný a už vůbec ne zbytečný. Jestliže mi některý ze současných tvůrců připadá také tak jedinečný, jako Hayao MIYAZAKI, tak například Makoto SHINKAI. ■ Jestliže jsem psal, že Naushika z Údolí větru byl můj první film od MIYAZAKIHO, tak to je prostě fakt, který si už neodpářu, ať se podívám kdykoliv na jakýkoliv jeho film, vždy bude Naushika moje poprvé. Stejně jako moje poprvé od Wese CRAVENA byl film A Nightmare on Elm Street, moje poprvé od Alfreda HITCHCOCKA bylo Psycho, moje poprvé od Makota SHINKAIE byl Byôsoku 5 senchimêtoru a moje poprvé od mistra Yasujirô OZUA byl překrásný Tôkyô monogatari. ■ Velká škoda, že manga, kterou celou dekádu MIYAZAKI vydával, nedošla svého naplnění v anime seriálu, to by mohl být skutečný klenot, neboť všechna ta krása, sci-fi fantasy a nevyřčené mystyčno se prostě nemohlo do necelých dvou hodin vejít. ■ Zde si opět neodpustím malou vsuvku. Když jsem Naushiku, Rapyutu, Totora, Kiki, Porca, Shizuku, Mononoke, Chihiro viděl poprvé, ale i podruhé, potřetí, tak jsem měl takový neodkladný pocit, že ty filmy by si zasloužily hodinu navíc, některé dokonce i další dvě hodiny, ale to je jen můj vlhký sen... ■ Všechny MIYAZAKIHO hlavní hrdinky jsou vesměs to samé, všechny děti jsou vlastně úplně stejné, osudy jsou si velmi podobné, animátorsky de facto totožné, ale přesto a vlastně zároveň i proto, mám jeho filmy tak rád, mají svůj styl, svou jedinečnost, svou poetiku, svou strukturu. ■ Sugoi.

Láska na bodu varu

Láska na bodu varu (2016)

Po Hidamari no kanojo další pecka, která mě uzemnila. ■ Futaba žije sama se svou dcerou Azumi. Manžel od nich beze slova před rokem odešel a už se nevrátil. Futaba dojíždí na kole do malého obchůdku, kde pracuje jako prodavačka. Domácí lázně musela zavřít po tom, co se její manžel nevrátil, protože měla pocit, že by to sama neutáhla a také jistým způsobem chtěla udělat krok kupředu. Futaba je na první pohled obyčejnou ženou, kterou jen tak něco nerozhází. Při bližším poznávání však zjišťujeme, že je to žena neobyčejná s velmi vysokou mírou vnitřní vyrovnanosti. ■ Její dcera Azumi je naproti tomu velmi plachá, nemá žádné kamarády či kamarádky z řad vrstevníků, je tak trochu zakřiknutá a bázlivá. Ve škole jí spolužačky šikanujou a jediný její únik z tohoto psychického teroru, kterému se neumí a bojí postavit, je domov, kde jí maminka vždy zlepší náladu. Tady jsem si říkal, že to bude něco ve stylu Kokuhaku. [SPOILER] Ovšem právě v tuto chvíli se Futaba po nezbytných lékařských vyšetřeních dozvídá od doktora, že má zákeřnou formu rakoviny, která se silně rozrostla po jejím těle, jinými slovy: že už jí nezbývá moc času... [/SPOILER] Mamina si najme soukromého detektiva a ten na její popud zjistí, kde žije její manžel. Ona se za ním vydává... ■ Když se v polovině čtyřiadvacáté minuty objeví doma fotřík Kazuhiro, na stole leží Shabu-Shabu, Azumi jen udiveně civí a tu do místnosti vchází malá roztomilá holčička. Fotřík jen suše pronese: "To je Ayuko, je to tvoje sestra.", tak v tu chvíli jsem měl neochvějný pocit Déjà vu. Po půl hodině mi to docvaklo: Kazoku no Katachi. Jak starej fotřík Yozo při neohlášené návštěvě svého dospělého syna prohlásí: "Daisuke, tohle je tvůj nový bratr. Jmenuje se Haruto.Kazuhiro je v celém příběhu tak trochu upozaděný a vesměs moc neznáme jeho pohnutky. Je málomluvný a co chvíli vypaluje zobák. Rozuzlení jeho příběhu nás čeká až ke konci příběhu. ■ Každý tu má svoji maličkou dějovou linii, která se proplétá s těmi liniemi druhých, ale párkrát nás zaskočí ta hluboká propletenost a svázanost, kdy se všechny možné i nemožné odbočky a úhyby nakonec střetávají v dřevěné pyramidě, kterou Futaba svírá v ruce. Je Futaba hlavní postavou celého příběhu? Ano i ne. Hlavní v tom smyslu, že nás její osud provází po celou cestu příběhu. Vedlejší v tom smylu, že nám její vlastní příběh vlastně ukazuje příběhy všech ostatních, kteří píší své etapy vždy v jiném místě a jejich čas nastane vždy u každého jinak, přesto vlastně společně. Futaba je jednotící prvek celého tohoto komplexního příběhu, který nás nutí podívat se do vlastního nitra a přemýšlet, jak bychom se zachovali my a jestli bychom dokázali to, co ona, zda bychom měli tolik vnitřní síly... ■ Rie MIYAZAWA mě oslovila již před mnoha lety, ale teprve v Gu Gu Datte Neko de Aru se mi dostala pod kůži. Po zhlédnutí Yu (w)o Wakasu Hodo no Atsui Ai si mě získala zcela. ■ Jsou ženy, které jsou krásné - fyzicky. A jsou ženy, které jsou zajímavé - něco z nich vyzařuje, říkejme tomu třebas charisma. MIYAZAWU řadím do té druhé skupiny. Podobné jsem to měl například kdysi dávno se Sigourney WEAVER. Zaujalo mě to, co z ní vycházelo a ne to povrchní, co lze vidět na tváři... ■ Druhý, kdo mě velice zaujal v tomto filmu, byla Hana SUGISAKI. Mladičká herečka připomínající mi Aoi MIYAZAKI, Yûko TAKEUCHI a Fumi NIKAIDÔ v jedné osobě, přičemž tím svým roztomilým Gesichtem dává najevo, že je v ní ukryt potenciál, který je třeba rozvinout. Odstínem pleti a nosem vypadá jako napůl Okinawanka a Ainu. Byla mi velmi, velmi sympatická. ■ Do třetice maličká Aoi ITÔ, kterou mohu po Maně ASHIDĚ a Kokone HAMADĚ zařadit do forku mladičkých slečen, které, když si to nepodělaj, může čekat slibná herecká budoucnost. ■ Sympaťák Jô ODAGIRI mě neměl čím překvapit, protože jsem jej již viděl ve dvanácti filmech a vím, co od něj dostanu, nicméně jeho přítomnost mi udělala radost. ■ Film buduje pomalu tiché drama, které se zlehoučka rozkrývá a tu a tam je do něj napasována vtipná vsuvka, která je posléze odfouknuta, stejně jako závěrečný červený kouř. ■ Do Futaby je težké nahlédnout, protože vždy když už se zdá, že nám dá proniknout do svého nitra, tak nás zase hned vyprovodí a zůstane jen pára nad Shabu-Shabu. [SPOILER] Mnohokráte jsme svědky toho, jak se Futaba vyrovnává s příkořími, které jí život staví do cesty. Například: Její tiché přijetí manžela a jeho nemanželské dcery, kterou si přivede s sebou, když se vrací domů, poté, co jej o to požádala Futaba, což byl následek situace, když se dozvěla, že už to tady na světě má za pár... Nebo když ve škole vyeskaluje šikana Azumi tím, že jí ukradnou školní uniformu a následný rozkol mezi matkou a dcerou v pokoji Azumi. Dále emocionálně extrémně vypjatá scéna na parkovišti, kde Futaba sděluje svojí dceři, že není její matka, že její otec byl již jednou ženatý a ona je dcerou oné první manželky. V tu chvíli každému docvakne, proč Azumi umí znakovou řeč a dále se dozvíme, že Futaba chtěla již od útlého Azumiiného dětství, aby se Azumi naučila komunikovat s hluchými, že se jí to jednou bude hodit. Dále, když Futabě, která je již na vozíku, soukromý detektiv přinese zprávu, že její matka stále žije a že ji vypátral; to byl takový malý pohlavek na probrání. Pak když se impulsivně vydávají k domu, kde Futabiina matka žije s rodinou své další dcery, tak přichází emotivně vyexponová scéna. Její matka to detektivovi popře a v žádném případě ji nechce přijmout. Po tomto již úplně každému musí dávat smysl ten kratičký flashback, který se objevoval ve filmu. S tímto srdcebolným překvapením se Futaba musí vyrovnat a musí jej vnitřně přijmout. Azumi to také silně prožívá, ale její pohled je upozaděn, neboť sama se nyní vyrovnává s životní pravdou, která na ni vybafla onoho krásného dne na předním sedadle červeného automobilu... [/SPOILER]Futaba nám ke konci příběhu dává konečně nahlédnout do svého nitra, kde spolu bojují egoistické sobectví a právo na radost a lásku na straně jedné a buddhistické pomíjivosti sama sebe, činění dobra a vnitřní naléhavost pomoci ostatním. Zde si dovolím malou vsuvku. Ve svém životě jsem potkal několik málo jedinců, kteří se skutečně a doslova dokázali obětovat pro ostatní. Je nutné zdůraznit, že tito lidé to ve společnosti nemají jednoduché, mnohdy jsou tak skromní a netoužící po jakékoliv externí prezentaci, že se o nich veřejnost ani nedozví, a když ano, tak zpravidla až po jejich smrti. Teď jsem si vzpomněl: Když jsem před lety rušil svou megasbírku DVD a většinu rozdával kamarádům, známým, ale i lidem cizím, kteří o konkrétní titul měli zájem, tak i lidé, co mě znali leta, si klepali na čelo, jestli jsem se nezbláznil, když jsem to tak dlouho sbíral, že to teď dávám zadarmo. A až na pár výjimek opravdu nikdo nechápal mé vnitřní pochody, které mě vedly k tomu se všech těchto hmotných statků dobrovolně vzdát. ■ Celý film působí velmi jednolitě, nenašel jsem v něm žádnou kritickou chybu, kterou bych jako divák mohl označit. Jediná scéna, která se mi tam tak nějak nehodila a vystřihnul bych jí, je ta pyramida pod balkónem. Jinak jsem zcela spokojen. [SPOILER] Lolitkáři si zde na chvíli přijdou na své: Hana SUGISAKI se zde na několik sekund odhalí jen v kalhotkách a podprsence. Milovníci křivých nohou japonských slečen si zde také přijdou na své. [/SPOILER] ■ Co bych napsal na závěr. Snad jen, že jsem nenapsal vše, co jsem chtěl, musel jsem výrazně krátit text, ale nedá se nic dělat. Byly to dvě příjemně strávené hodiny. Tento film bych zařadil mezi ty filmy, které v sobě nesou dva pohledy: 1)) Jednoduchost a pomalý styl příběhu, který de facto jakoby jen sleduje, ale ve skutečnosti nastavuje zrcadlo divákovi. 2)) Vnitřní drama, které vyplouvá na povrch a které druhým může zůstat skryto, neboť jedinec je příliš zaneprázdněn v boji s vlastními démony. ■ ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [89/100] ■ (H) Rie MIYAZAWA [95/100] ● Hana SUGISAKI [95/100] ● Aoi ITÔ [95/100] ● Jô ODAGIRI [85/100] ● Yukiko SHINOHARA [80/100] ● Tarô SUGURA [80/100] ● Tôri MATSUZAKA [66/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Kokuhaku (2010) ● Dare mo shiranai (2004) ● Rocky V (1990) ● Room (2015) ● Kiseki (2011) ● Pay It Forward (2000) ● Hidamari no kanojo (2013) ● Soshite chichi ni naru (2013) ● Maudie (2016) ● Atarashii kutsu wo kawanakucha (2012) ● Our Souls at Night (2017) ● Rocky Balboa (2006) ● Umimachi Diary (2015) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Aoi haru (2001) ● Disconnect (2012) ● Aoi tori (2008) ● Broken (2012) ● Into the Forest (2015) ● Love Actually (2003) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● Third Person (2013) ● Raifu (2007) ● Seven Pounds (2008) ● Kaguyahime no monogatari (2013) ● Gu Gu Datte Neko de Aru (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 11-XI-2017; 15:03] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Tuax(C) [95/100]

Zajatci času

Zajatci času (2017)

Začíná to jako tuctová a předpokládaně nudná teenage vykopávka, kdy se parta amerických všeználků, kteří se ničeho nebojí a klidně vlezou do neznámé černé díry, vypraví hledat ztraceného profesora... Ale to, co se zprvu tváří jako další omýlačka na téma: ztraceni v čase, tak se posléze ukáže jako docela dost dobře promyšlená a propletená záležitost, u které jsem byl 3krát mile překvapen vývojem situace a gradací děje. ■ Před zhlédnutím jsem si nečetl žádnou anotaci k tomuto filmu a udělal jsem jedině dobře. Děj mě doslova vtáhnul a chvílemi i pohltil. To napětí, kdy nevíte, jak to vlastně dopadne a jestli ty náznaky během celého filmu, byly tím, čím si člověk myslel, že byly, tak to byla prostě a zkrátka paráda a já jsem ten nářez hltal, jak smyslů zbavený... ■ V prvních minutách jsem se mírně řečeno obával, že tu budeme mít další z vyčpělých variací na téma: Cesta do středu Země. Naštěstí se tak nestalo. Dostal jsem vrchovatou porci zábavy a dobrodružství... ■ Bylo tam několik scén, které mi připomněly jiné filmy, například dvě scény, u kterých se mi ihned vybavil Interstellar. [SPOILER] Když Cara vyšplhala na povrch a tam nebyla žádná zeleň, nic živého, všude jenom skály, písek a prach a pak se vrátila zpět do jeskyně a ta přibližně půlhoďka, co se přidušovala v nedýchatelné atmosféře na povrchu připomínající měsíční krajinu, tak pro její kámoše dole trvala cirka pět sekund. [/SPOILER] ■ A že jsou ve filmu mouchy? No a co? Malé nelogičnosti? Těch máte v žánru sci-fi bambilion. Tady jich taky pár je, ale já jsem se náramně bavil a ani na okamžik se nenudil. ■ Mám rád akční sci-fi béčka, céčka a déčka a leckdy mě nadchnou víc, než kdejaké áčkové záležitosti s rozpočtem 150 miliónů dolarů. Tohle je přesně ten případ. ■ Jestliže se potkají: správná konstelace nebeských těles, mírná erupce na Slunci, ta správná nálada, nízký stupeň únavy, chuť po fantaskním dobrodružství, krásný překlad do češtiny, zajímavá zápletka, vychlacená voda s citrónem, nová sluchátka téže značky, téhož druhu a té stejné řady, kterou člověk k maximální spokojenosti používá již dva roky, optimální nastavení obrazu a zvuku, nikým a ničím nerušená projekce, kvalitní médium, žádná bolest očí, nehlad, volný den, tak to ani jinak, než plným hodnocením nemůže skončit... ◢ ■ ◣ (R) [90/100] ■ (K) [90/100] ■ (V) [70/100] ■ (♫) [77/100] ■ (E) IO (2019) ● 400 Days (2015) ● Interstellar (2014) ● Journey to the Center of the Earth 3D (2008) ● Red Planet (2000) ● The Lost World (1999 - 2002) ● Moon (2009) ● The Cave (2005) ● Approaching the Unknown (2016) ■ (Č) 1 ■ (P) [Leden 2019] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) MickeyStuma(C) [95/100]