Je paradox, že film, ve kterém není žádná perverzní erotická scéna a postavy jsou pečlivě ,,uhlazené´´, může vyznívat (zvláště svým vyvrcholením) tak amorálně. Pokud nám Vejdělek, ve svém předchozím počinu tvrdil, že ženy můžou být šťastné a najít sami sebe jedině v náručí mladších milenců, s novým účesem a na vysokých podpatcích, bylo to hlavně díky hereckému tandemu Vlasáková x Balzerová celkem vtipné a na české poměry snad i osvěžující. Pokud nás ale přesvědčuje, že štěstí mužů a jejich rodin závisí na lžích a nevěře a to i když mají doma takové sympatické osoby jako je Petra Hřebíčková se Simonou Stašovou, působí to jako velmi nevěrohodná křeč. Navíc je nevěrohodně, že všechny ty krasavice by ze sebe nechaly dělat takové krávy kvůli dvojci moulů, jako je Rudolf s Ondřejem. Snad jako kdyby Vejdělek tentokrát přemýšlel stejně jako jeho postavy místo mozkem svým mužstvím.
Rooney Mara a Daniel Craig hrají jako o život a podávají přesvědčivé až naturalistické výkony. Atmosféra by se dala krájet a Fincher opět nejvíce děsí náznakem, než explicitním násilím. Zamrzela mě jen poněkud ospalá vysvětlovací půlhodina ve finále a několik neuzavřených mezer, které mi coby neznalcovi předlohy, kazí výsledný obraz. Přesto jsou Muži nenávidící ženy jedním z nejoriginálnějších detektivních příběhů za několik posledních sezón a po právu kvalitně zfilmovaných.
Proklatě chytrá a cynická podívaná s přesvědčivým Aaronem Eckhartem v hlavní roli. Fascinující pohled do zákulisí tabákového průmyslu a zároveň satira na americkou společnost. Lepší vstup do filmového světa si Jason Reitman snad nemohl přát.
Neuvěřitelně přepálené. Filmu chybí přehlednější děj, logika a Megan Fox. Nejslabší film série a možná Bayův vůbec. Dark of the Moon je jako krásně nazdobená nádoba, uvnitř které je jen prázdno a pavučiny.
Neprávem zapomenutý film. Je v něm tolik nápadů, vtipu a dějových odboček, že by to vydalo na další tři filmy. Čím více jste viděli, tím lépe se budete bavit. Možná se budete ztrácet v ději. Smích občas vystřídá kriticky povysunuté obočí, i tak to nemění nic na tom, že obdobně originálních spektáklů u nás po revoluci mnoho nevzniklo.
Tohle bolelo. Přirovnávat to k čemukoliv nemá smysl, tohle jde mimo všechny kategorie. Chápu všechny ty intelektuály, kteří v tom uvidí smysl života i smrti a případně i to, co si dát k večeři. Film je ale pro mě ososbně zábavný asi jako vražení šroubováku do nosu. Ten film je úplně něco jiného, než čím by být chtěl. Samoúčelná deprese absolutně postrádající smysl. Desiluze. Apatie. Smrt.
Sice lehce nevyrovnané ale ta atmosféra je brilantní. Velmi dobře vystavěný příběh, poskytl příležitost dvěma velkým hereckým výkonům. Smyslná Ludivine Sagnier poutá pozornost od první minuty. Fascinuje svou živelností a pochopitelně i fyzickými proporcemi, se kterými se režisér (ač homosexuál) opravdu vymazlil. Charlotte Rampling poskytuje dokonalý protipól a postavu tvoří minimem hereckých prostředků. Občas stačí jen lehce povysunuté obočí a člověk přesně ví, co si myslí. A film je vlastně stejný jako její postava, nezáleží na tom co je vidět na povrchu, divák se musí ponořit pod hladinu, protože právě tam se odehrává ten velký příběh.
Česká Renesance natož Sin City se nekoná. Ty postavy uměly mlčet opravdu ukázkově. Kdyby byly podpořeny hutným příběhem a atmosférou, možná by to nemuselo vyznívat jako negativum. Herci (...aneb tolik tváří z Dejvického divadla nehrálo ani v Karamazových...) většinou nepůsobí moc věrohodně. Což je chyba spíše samotných postav, jejichž motivace a většinou i charaktery jsou těžce rozluštitelné. Jako debut to sice působí neokoukaně a v kontextu naší kinematografie se Nebel skutečně jeví jako unikátní projekt. Ale výsledek mě asi minul víc, než jsem chtěl.
Líbil se mi krásný vizuál a hvězdné obsazení. Jinak je celý film překvapivě tuctový a předvídatelný. Na blockbuster málo akční a na cokoliv jiného málo osobité. Není to špatné, ale už tu byli jiní a nutno říci, že lepší než je Thor.
Tohle jsem nečekal. Krásná ukázka Scorseseho mistrné manipulace s divákem. Sympatie k postavě(vám) se mění v soucit, soucit v nenávist, a tak pořád dokola až do nečekaného konce. L. DiCaprio s M. Ruffalem tvoří zajímavý vyšetřovací pár a po celou dobu jim zdárně sekunduje Ben Kingsley. Hlavně jeho zásluhou má film tak dechberoucí konec a jsem rád, že po tak dlouhé době ztvárnil natolik dobře napsanou postavu. Film první polovinu vypadá, že absolutně postrádá tah na branku a hlavní děj je prokládán nepochopitelně samoúčelnými vsuvkami s Michelle Williams v roli Danielsovi manželky. Mrazí mě ještě teď, když si vzpomenu, proč to tak bylo. Prokletý ostrov je hoden dalšího prozkoumání. Ty detaily, dějové odbočky, vyvrcholení...Mistrovské dílo.
Kdyby se tvůrci vykašlaly na zbytečné hektolitry krve a předvídatelné lekačky, mohl mít vydařený první díl důstojného nástupce. Zcela nevyužitý potenciál. Part 2 prvotní příběh vůbec nerozvíjí, pouze na něm parazituje. Zavěrečné rozuzlení je opravdu to nejhloupější, co jsem v žánru za poslední dobu viděl. Zlo! A taková to mohla být hezky strašidelná série, Neile Marshalle...
Mě to bavilo. Sucker Punch byl pro mě jedním z nejočekávanějších amerických blockbusterů letošní sezóny. A ať už výsledek vnímáte jakkoliv, já jsem rád že má dnes v současném Hollywoodu někdo kuráž vrazit peníze do něčeho tak šíleného a svým způsobem originálního. Ten film má velmi zvláštní energii. Jednou to chci vidět znova, Myslím, že se v něm skrývá více, než jsem byl schopen na první pohled postřehnout.
Leterrierovi se film totálně rozpadl pod rukama. Scény jakoby na sebe nenavazovaly, herci jako kdyby nehráli a o nějakém budování napětí nebo vývoji postav nemůže být řeč. Film nejenomže nepřináší nic nového, ale on hlavně neskonale nudí. Velká zbytečnost.
Její případ vypráví spletitý příběh, který obsahuje několik působivých emotivních scén a dává neskutečné herecké příležitosti plejádě skvělých herců. Niki Caro opravdu umí své herce vést, jak dokázala již ve svém předchozím filmu s Keishou Castle-Hughes. I zde nutí své herce do příjemně civilního projevu. Film si pro sebe po právu ukradla Charlize Theron, které uvěříte každé mrknutí. V určitém místě ale začíná film působit lehce monotónně a konec jakoby sem zabloudil z nějaké průměrné americké limonády. Kvalitní filmařina, škoda jen že místy se režisérka držela zbytečně při zemi.
Kick-Ass není až tak originální a drsňácký, jak by být chtěl. Na to má příliš přímočarý děj, místy nehezky předvídatelný. Rozhodně má ale neuvěřitelný drive, ukrutně vtipné repliky a hlavně jedny z nejzábavnějších komiksových postav poslední dekády. Příjemné je zjištění, že Nicolas Cage může ještě vypadat neokoukaně a sympaticky. Jeho Big Daddy a Hit-Girl mají zaděláno na post kultovních postav a Chloe Moretz na nejzajímavější talent nastupující herecké generace. Matthew Vaughn je velmi stylový a vkusný režisér a já vyjímečně doufám, že bude brzy následovat díl druhý. Protože potenciál je tu skutečně veliký.
Konečně viděno celé. Skutečně se jedná o filmové dílo. Přesně stylizované, plné chytrých detailů a obohacené o existencionální přesah. O kvalitách svědčí i to, že film dokáže strhnout a vyděsit i v dnešní době, kdy naše obrazovky bombardují všemožné CSI seriály a různé krimi pořady. Fincher se zde skutečně vyřádil, stačí si všímat úhlů kamery nebo práce s hudbou, to jak pracuje s náznaky. A policejní duo Pitt-Freeman funguje znamenitě. Až seberu odvahu, chci to vidět znovu.
Zdlouhavé až nudné. Překvapivě málo akční navíc mající špatný scénář. Machete coby hlavní postava nefunguje a pokusy o jeho ,,polidštění´´ nepůsobí důvěryhodně. Nadhled, šílenost a hlavně vtip Planety teror jsou pryč. Tohle totiž není pocta špatným exploitačním béčkům. Tohle je špatné exploitační béčko.
Film zbavený nepřehledných dějových odboček, nadbytku zbytečných vedlejších postav a motivů a mdlého scénáře. Tedy všech atributů ve kterých se utopil díl předešlý. Keiru s Blumou jsem nepostrádal. Nahradili je nováčci S. Claflin a (po Cruzové) další kráska ze Španělska A. Berges-Frisbey. Oba působí neokoukaně a svěže, stejně jako pirátský svět v rukou nového režísera. Marshall foukl Pirátům do plachet nový svěží vítr a je až obdivuhodné, že i tolik okoukané postavy jako je Sparrow s Barbossou dokázal ukázat zase v trochu jiném světle. Oddychová letní podívaná pro celou rodinu, jež má spád a vtip.
Diane Arbus byla jedna z nejzajímavějších osobností dokumentární a portrétní fotografie, bohužel Shainbergův film jí líčí jako divnou osobu, která rozhodně neměla jen jednu obsesi. Přes všechny bizardnosti film vyznívá nuceně a některé dějové odbočky nejsou příliš věrohodné. Poněkud samoúčelně působí i neustálé metafory a odkazování na Alenku v říši divů. Nicméně Nicole Kidman má stále uhrančivé charisma a hlavně díky ní přečká divák i několik vyloženě hluchých míst. Méně je někdy více a tady mi ta neustále okatá snaha o jinakost trochu lezla na nervy. Shainberg bohužel není Lynch.
Hana a její sestry dokáží vyvolat celou paletu emocí. Scénář je bezchybný stejně jako civilní herectví všech zůčastněných. Allen rozehrává na pozadí čtyř ročních období v New Yorku komediální vztahový více úhelník, který má často hrany ostřejší, než leckterá dramata. Spolu s Purpurovou růží z Káhiry pro mě nejlepší Woodyho film.
Napínavá noir podívaná, obohacená o typicky Wellesovské inovativní úhly kamery, působivou hru se světlem a stíny a hutnou atmosféru. Herecky vyčnívá ústřední trojice, charismatický Edward G. Robinson, mírně stylizovaná Loretta Young a hlavně démonický Orson Welles, který jakoby místy parodoval sám sebe. Klasická podívaná studia RKO, opět ovšem nesmírně kvalitní.
Aby vznikl výjmečný film, tak někdy stačí mít jen dobrý scénář (potažmo námět) a dva kvalitní herce. A to když do sebe Sienna Miller se Stevem Buscemim střílí rychleji než Rambo ve Vietnamu, připomíná to akční jízdu, kde zbraně a kulky nahradil břitký humor a verbální fikanost. Jenom onoho doslovného konce je zde téměř škoda.
Oproti pozdějším Almodóvarovým filmům je příběh více vykalkulovaný a místy až překvapivě předvídatelný. Tragikomické scény však měly u mistra šmrnc vždycky, stejně jako pečlivé vedení herců. Marisa Paredes mě opět utvrdila v tom, proč ji považuji za královnu španělského herectví, Miguel Bosé ve své šílené trojroli nemá chybu a Victoria Abril se pro roli křehké Rebecy snad narodila. Mimochodem milostná scéna posledně jmenovaných je asi ta nejoriginálnější,co jsem zatím viděl. A Sakamotovu rytmickou hudbu si budu pobrukávat ještě dlouho.
Natalie Portman je dokonalá. Jako kdyby to ani nehrála, na plátně jsem celou dobu viděl Ninu a ne Natalie. Jednoduše jsem jí to spolkl i s navijákem. Což bohužel nemůžu říci o celém filmu. Aronofsky místy až nepříjemně vykrádá sám sebe, a to co působilo u jeho předchozích filmů originálně a úderně, se mi začíná jevit jako čistokrevná manýra. Jeho styl se mi sice líbí pořád, zažitek to byl, ba co víc v dnešních multikinech působí Černá labuť jako čiré zjevení (a to i vzhledem k tomu, jak se Fontána s Wrestlerem našimi kiny jen tiše proplížili). Jenom ono tahání hrdinů až na samé dno, začíná působit jako laciný kalkul.
Schématická lesní honička bez větší dávky napětí a výraznějších postav. Nevím proč, ale tentokrát jsem to Marshallovi prostě nevěřil. Jeho typická režijní osobitost se nedostavila a nebýt těch několika krvavých výstřiků, domníval bych se, že se jedná o začátek historické televizní minisérie z dílny Hallmark. Průměrné a lehce zapomenutelné.
Velkolepá mozaika, jejíž skládání mě přinutilo nespouštět oči z rodícího se úžasného obrazu přede mnou. Pravda, ono proplétání dějových linek, je tentokrát o něco předvídatelnější. To ale Iñárritu kompenzuje citlivým přístupem, a tak je jedno zda hlavní postavy mluví anglicky, japonsky, marocky či španělsky. Budete jim rozumět i beze slov. Za to náleží dík všem umírněným (ne)hercům v rolích hlavních i epizodních. Po dlouhé době mě mrazilo v zádech, výjmečný film.
Andělé v Americe jsou unikátní a velkolepé televizní dílo. Složité, kontroverzní a místy zbytečně teatrální. Přesto nabízí působivou podívanou, takřka jedinou svého druhu. Herci podávájí jedny z nejzajímavějších výkonů své kariéry. Hlavním objevem seriálu je pro mě Mary-Louise Parker v roli nepředvídatelné Harper, které se daří ukrást si většinu scén pro sebe. Dojmů je hodně a proč popisovat nepopsatelné, to se musí vidět.
Po filmařské stránce se nedá téměř nic vytknout. Jenom rozehrání některých dějových zvratů a objasnit motivace vedlejších postav by neškodilo. Výkony německých herců a Rodena jsou velmi profesionální. Oproti tomu český kompars podává výkon, jako v prvním ročníku dramatické výchovy na Zuš. Juraj Herz mi po delším tápání opět připomněl, proč si ho vážím. Dokázal, že oproti některým svým vrstevníkům rozhodně ještě nepatří do šrotu. Profesionální řemeslo.
Moje komentáře
Muži v naději (2011)
Je paradox, že film, ve kterém není žádná perverzní erotická scéna a postavy jsou pečlivě ,,uhlazené´´, může vyznívat (zvláště svým vyvrcholením) tak amorálně. Pokud nám Vejdělek, ve svém předchozím počinu tvrdil, že ženy můžou být šťastné a najít sami sebe jedině v náručí mladších milenců, s novým účesem a na vysokých podpatcích, bylo to hlavně díky hereckému tandemu Vlasáková x Balzerová celkem vtipné a na české poměry snad i osvěžující. Pokud nás ale přesvědčuje, že štěstí mužů a jejich rodin závisí na lžích a nevěře a to i když mají doma takové sympatické osoby jako je Petra Hřebíčková se Simonou Stašovou, působí to jako velmi nevěrohodná křeč. Navíc je nevěrohodně, že všechny ty krasavice by ze sebe nechaly dělat takové krávy kvůli dvojci moulů, jako je Rudolf s Ondřejem. Snad jako kdyby Vejdělek tentokrát přemýšlel stejně jako jeho postavy místo mozkem svým mužstvím.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Rooney Mara a Daniel Craig hrají jako o život a podávají přesvědčivé až naturalistické výkony. Atmosféra by se dala krájet a Fincher opět nejvíce děsí náznakem, než explicitním násilím. Zamrzela mě jen poněkud ospalá vysvětlovací půlhodina ve finále a několik neuzavřených mezer, které mi coby neznalcovi předlohy, kazí výsledný obraz. Přesto jsou Muži nenávidící ženy jedním z nejoriginálnějších detektivních příběhů za několik posledních sezón a po právu kvalitně zfilmovaných.
Děkujeme, že kouříte (2005)
Proklatě chytrá a cynická podívaná s přesvědčivým Aaronem Eckhartem v hlavní roli. Fascinující pohled do zákulisí tabákového průmyslu a zároveň satira na americkou společnost. Lepší vstup do filmového světa si Jason Reitman snad nemohl přát.
Transformers 3 (2011)
Neuvěřitelně přepálené. Filmu chybí přehlednější děj, logika a Megan Fox. Nejslabší film série a možná Bayův vůbec. Dark of the Moon je jako krásně nazdobená nádoba, uvnitř které je jen prázdno a pavučiny.
Krvavý román (1993)
Neprávem zapomenutý film. Je v něm tolik nápadů, vtipu a dějových odboček, že by to vydalo na další tři filmy. Čím více jste viděli, tím lépe se budete bavit. Možná se budete ztrácet v ději. Smích občas vystřídá kriticky povysunuté obočí, i tak to nemění nic na tom, že obdobně originálních spektáklů u nás po revoluci mnoho nevzniklo.
Turínský kůň (2011)
Tohle bolelo. Přirovnávat to k čemukoliv nemá smysl, tohle jde mimo všechny kategorie. Chápu všechny ty intelektuály, kteří v tom uvidí smysl života i smrti a případně i to, co si dát k večeři. Film je ale pro mě ososbně zábavný asi jako vražení šroubováku do nosu. Ten film je úplně něco jiného, než čím by být chtěl. Samoúčelná deprese absolutně postrádající smysl. Desiluze. Apatie. Smrt.
Bazén (2003)
Sice lehce nevyrovnané ale ta atmosféra je brilantní. Velmi dobře vystavěný příběh, poskytl příležitost dvěma velkým hereckým výkonům. Smyslná Ludivine Sagnier poutá pozornost od první minuty. Fascinuje svou živelností a pochopitelně i fyzickými proporcemi, se kterými se režisér (ač homosexuál) opravdu vymazlil. Charlotte Rampling poskytuje dokonalý protipól a postavu tvoří minimem hereckých prostředků. Občas stačí jen lehce povysunuté obočí a člověk přesně ví, co si myslí. A film je vlastně stejný jako její postava, nezáleží na tom co je vidět na povrchu, divák se musí ponořit pod hladinu, protože právě tam se odehrává ten velký příběh.
Alois Nebel (2011)
Česká Renesance natož Sin City se nekoná. Ty postavy uměly mlčet opravdu ukázkově. Kdyby byly podpořeny hutným příběhem a atmosférou, možná by to nemuselo vyznívat jako negativum. Herci (...aneb tolik tváří z Dejvického divadla nehrálo ani v Karamazových...) většinou nepůsobí moc věrohodně. Což je chyba spíše samotných postav, jejichž motivace a většinou i charaktery jsou těžce rozluštitelné. Jako debut to sice působí neokoukaně a v kontextu naší kinematografie se Nebel skutečně jeví jako unikátní projekt. Ale výsledek mě asi minul víc, než jsem chtěl.
Thor (2011)
Líbil se mi krásný vizuál a hvězdné obsazení. Jinak je celý film překvapivě tuctový a předvídatelný. Na blockbuster málo akční a na cokoliv jiného málo osobité. Není to špatné, ale už tu byli jiní a nutno říci, že lepší než je Thor.
Prokletý ostrov (2010)
Tohle jsem nečekal. Krásná ukázka Scorseseho mistrné manipulace s divákem. Sympatie k postavě(vám) se mění v soucit, soucit v nenávist, a tak pořád dokola až do nečekaného konce. L. DiCaprio s M. Ruffalem tvoří zajímavý vyšetřovací pár a po celou dobu jim zdárně sekunduje Ben Kingsley. Hlavně jeho zásluhou má film tak dechberoucí konec a jsem rád, že po tak dlouhé době ztvárnil natolik dobře napsanou postavu. Film první polovinu vypadá, že absolutně postrádá tah na branku a hlavní děj je prokládán nepochopitelně samoúčelnými vsuvkami s Michelle Williams v roli Danielsovi manželky. Mrazí mě ještě teď, když si vzpomenu, proč to tak bylo. Prokletý ostrov je hoden dalšího prozkoumání. Ty detaily, dějové odbočky, vyvrcholení...Mistrovské dílo.
Descent: Part 2, The (2009)
Kdyby se tvůrci vykašlaly na zbytečné hektolitry krve a předvídatelné lekačky, mohl mít vydařený první díl důstojného nástupce. Zcela nevyužitý potenciál. Part 2 prvotní příběh vůbec nerozvíjí, pouze na něm parazituje. Zavěrečné rozuzlení je opravdu to nejhloupější, co jsem v žánru za poslední dobu viděl. Zlo! A taková to mohla být hezky strašidelná série, Neile Marshalle...
Sucker Punch (2011)
Mě to bavilo. Sucker Punch byl pro mě jedním z nejočekávanějších amerických blockbusterů letošní sezóny. A ať už výsledek vnímáte jakkoliv, já jsem rád že má dnes v současném Hollywoodu někdo kuráž vrazit peníze do něčeho tak šíleného a svým způsobem originálního. Ten film má velmi zvláštní energii. Jednou to chci vidět znova, Myslím, že se v něm skrývá více, než jsem byl schopen na první pohled postřehnout.
Souboj Titánů (2010)
Leterrierovi se film totálně rozpadl pod rukama. Scény jakoby na sebe nenavazovaly, herci jako kdyby nehráli a o nějakém budování napětí nebo vývoji postav nemůže být řeč. Film nejenomže nepřináší nic nového, ale on hlavně neskonale nudí. Velká zbytečnost.
Paříži, miluji Tě (2006)
Některé povídky se povedly více, jiné méně. Své favority jsem našel a zavzpomínal na známá místa. Pokud milujete Paříž jako já, ten film vás pohltí.
Její případ (2005)
Její případ vypráví spletitý příběh, který obsahuje několik působivých emotivních scén a dává neskutečné herecké příležitosti plejádě skvělých herců. Niki Caro opravdu umí své herce vést, jak dokázala již ve svém předchozím filmu s Keishou Castle-Hughes. I zde nutí své herce do příjemně civilního projevu. Film si pro sebe po právu ukradla Charlize Theron, které uvěříte každé mrknutí. V určitém místě ale začíná film působit lehce monotónně a konec jakoby sem zabloudil z nějaké průměrné americké limonády. Kvalitní filmařina, škoda jen že místy se režisérka držela zbytečně při zemi.
Kick-Ass (2010)
Kick-Ass není až tak originální a drsňácký, jak by být chtěl. Na to má příliš přímočarý děj, místy nehezky předvídatelný. Rozhodně má ale neuvěřitelný drive, ukrutně vtipné repliky a hlavně jedny z nejzábavnějších komiksových postav poslední dekády. Příjemné je zjištění, že Nicolas Cage může ještě vypadat neokoukaně a sympaticky. Jeho Big Daddy a Hit-Girl mají zaděláno na post kultovních postav a Chloe Moretz na nejzajímavější talent nastupující herecké generace. Matthew Vaughn je velmi stylový a vkusný režisér a já vyjímečně doufám, že bude brzy následovat díl druhý. Protože potenciál je tu skutečně veliký.
Sedm (1995)
Konečně viděno celé. Skutečně se jedná o filmové dílo. Přesně stylizované, plné chytrých detailů a obohacené o existencionální přesah. O kvalitách svědčí i to, že film dokáže strhnout a vyděsit i v dnešní době, kdy naše obrazovky bombardují všemožné CSI seriály a různé krimi pořady. Fincher se zde skutečně vyřádil, stačí si všímat úhlů kamery nebo práce s hudbou, to jak pracuje s náznaky. A policejní duo Pitt-Freeman funguje znamenitě. Až seberu odvahu, chci to vidět znovu.
Machete (2010)
Zdlouhavé až nudné. Překvapivě málo akční navíc mající špatný scénář. Machete coby hlavní postava nefunguje a pokusy o jeho ,,polidštění´´ nepůsobí důvěryhodně. Nadhled, šílenost a hlavně vtip Planety teror jsou pryč. Tohle totiž není pocta špatným exploitačním béčkům. Tohle je špatné exploitační béčko.
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
Film zbavený nepřehledných dějových odboček, nadbytku zbytečných vedlejších postav a motivů a mdlého scénáře. Tedy všech atributů ve kterých se utopil díl předešlý. Keiru s Blumou jsem nepostrádal. Nahradili je nováčci S. Claflin a (po Cruzové) další kráska ze Španělska A. Berges-Frisbey. Oba působí neokoukaně a svěže, stejně jako pirátský svět v rukou nového režísera. Marshall foukl Pirátům do plachet nový svěží vítr a je až obdivuhodné, že i tolik okoukané postavy jako je Sparrow s Barbossou dokázal ukázat zase v trochu jiném světle. Oddychová letní podívaná pro celou rodinu, jež má spád a vtip.
Diane Arbus: Příběh jedné obsese (2006)
Diane Arbus byla jedna z nejzajímavějších osobností dokumentární a portrétní fotografie, bohužel Shainbergův film jí líčí jako divnou osobu, která rozhodně neměla jen jednu obsesi. Přes všechny bizardnosti film vyznívá nuceně a některé dějové odbočky nejsou příliš věrohodné. Poněkud samoúčelně působí i neustálé metafory a odkazování na Alenku v říši divů. Nicméně Nicole Kidman má stále uhrančivé charisma a hlavně díky ní přečká divák i několik vyloženě hluchých míst. Méně je někdy více a tady mi ta neustále okatá snaha o jinakost trochu lezla na nervy. Shainberg bohužel není Lynch.
Hana a její sestry (1986)
Hana a její sestry dokáží vyvolat celou paletu emocí. Scénář je bezchybný stejně jako civilní herectví všech zůčastněných. Allen rozehrává na pozadí čtyř ročních období v New Yorku komediální vztahový více úhelník, který má často hrany ostřejší, než leckterá dramata. Spolu s Purpurovou růží z Káhiry pro mě nejlepší Woodyho film.
Cizinec (1946)
Napínavá noir podívaná, obohacená o typicky Wellesovské inovativní úhly kamery, působivou hru se světlem a stíny a hutnou atmosféru. Herecky vyčnívá ústřední trojice, charismatický Edward G. Robinson, mírně stylizovaná Loretta Young a hlavně démonický Orson Welles, který jakoby místy parodoval sám sebe. Klasická podívaná studia RKO, opět ovšem nesmírně kvalitní.
Interview (2007)
Aby vznikl výjmečný film, tak někdy stačí mít jen dobrý scénář (potažmo námět) a dva kvalitní herce. A to když do sebe Sienna Miller se Stevem Buscemim střílí rychleji než Rambo ve Vietnamu, připomíná to akční jízdu, kde zbraně a kulky nahradil břitký humor a verbální fikanost. Jenom onoho doslovného konce je zde téměř škoda.
Vysoké podpatky (1991)
Oproti pozdějším Almodóvarovým filmům je příběh více vykalkulovaný a místy až překvapivě předvídatelný. Tragikomické scény však měly u mistra šmrnc vždycky, stejně jako pečlivé vedení herců. Marisa Paredes mě opět utvrdila v tom, proč ji považuji za královnu španělského herectví, Miguel Bosé ve své šílené trojroli nemá chybu a Victoria Abril se pro roli křehké Rebecy snad narodila. Mimochodem milostná scéna posledně jmenovaných je asi ta nejoriginálnější,co jsem zatím viděl. A Sakamotovu rytmickou hudbu si budu pobrukávat ještě dlouho.
V pasti (2005)
Rafinované.Skvělé výkony i postavy a znepokojivý příběh. Pod nenápadným zevnějškem se skrývá velký film.
Černá labuť (2010)
Natalie Portman je dokonalá. Jako kdyby to ani nehrála, na plátně jsem celou dobu viděl Ninu a ne Natalie. Jednoduše jsem jí to spolkl i s navijákem. Což bohužel nemůžu říci o celém filmu. Aronofsky místy až nepříjemně vykrádá sám sebe, a to co působilo u jeho předchozích filmů originálně a úderně, se mi začíná jevit jako čistokrevná manýra. Jeho styl se mi sice líbí pořád, zažitek to byl, ba co víc v dnešních multikinech působí Černá labuť jako čiré zjevení (a to i vzhledem k tomu, jak se Fontána s Wrestlerem našimi kiny jen tiše proplížili). Jenom ono tahání hrdinů až na samé dno, začíná působit jako laciný kalkul.
Centurion (2010)
Schématická lesní honička bez větší dávky napětí a výraznějších postav. Nevím proč, ale tentokrát jsem to Marshallovi prostě nevěřil. Jeho typická režijní osobitost se nedostavila a nebýt těch několika krvavých výstřiků, domníval bych se, že se jedná o začátek historické televizní minisérie z dílny Hallmark. Průměrné a lehce zapomenutelné.
Babel (2006)
Velkolepá mozaika, jejíž skládání mě přinutilo nespouštět oči z rodícího se úžasného obrazu přede mnou. Pravda, ono proplétání dějových linek, je tentokrát o něco předvídatelnější. To ale Iñárritu kompenzuje citlivým přístupem, a tak je jedno zda hlavní postavy mluví anglicky, japonsky, marocky či španělsky. Budete jim rozumět i beze slov. Za to náleží dík všem umírněným (ne)hercům v rolích hlavních i epizodních. Po dlouhé době mě mrazilo v zádech, výjmečný film.
Andělé v Americe (TV seriál) (2003)
Andělé v Americe jsou unikátní a velkolepé televizní dílo. Složité, kontroverzní a místy zbytečně teatrální. Přesto nabízí působivou podívanou, takřka jedinou svého druhu. Herci podávájí jedny z nejzajímavějších výkonů své kariéry. Hlavním objevem seriálu je pro mě Mary-Louise Parker v roli nepředvídatelné Harper, které se daří ukrást si většinu scén pro sebe. Dojmů je hodně a proč popisovat nepopsatelné, to se musí vidět.
Habermannův mlýn (2010)
Po filmařské stránce se nedá téměř nic vytknout. Jenom rozehrání některých dějových zvratů a objasnit motivace vedlejších postav by neškodilo. Výkony německých herců a Rodena jsou velmi profesionální. Oproti tomu český kompars podává výkon, jako v prvním ročníku dramatické výchovy na Zuš. Juraj Herz mi po delším tápání opět připomněl, proč si ho vážím. Dokázal, že oproti některým svým vrstevníkům rozhodně ještě nepatří do šrotu. Profesionální řemeslo.