Po roce a půl těšení a zároveň velkých obav jsem se konečně dočkal a výsledek je rozhodně blíže k tomu, co jsem chtěl, než čeho jsem se obával. Osobnosti postav se nezměnily, alchymie je stále cool a ženské postavy vypadají o něco lépe než v seriálu, takže spokojenost. Sice se vytratil humor, dokonce ani nikdo nedostal namláceno za dělání si legrace z Edwarda, ale možná je to dobře, protože tady je extrémně mnoho akce a zápletek a další žánr navíc by to mohl zkazit. Věřím, že to je jeden z těch filmů, které jsou při opakovaném shlédnutí ještě lepší, protože je to trošku chaotické a napodruhé půjde už vlastně o jiný film. No už aby začali natáčet další :-)
Prckové jsou fajn, ale co to tam probůh nacpali za hlavního chlapa? Od Britů bych čekal, že nebudou vybírat posádku pevnosti rovnou od laciného baru a ani jim nedají převlek. I ty disciplíny mi přijdou tak nějak málo stylové a až příliš bezpečné. Když jsem byl malej, tak jsem se na to díval kvůli napětí a ně kvůli prsaté průvodkyni a nadšení soutěžících. Ale snad se časem polepšej.
K tomuhle filmu jsem se odhodlával hodně dlouho. Pořád tam na mě koukal a já vždy rozvažoval, jestli jo nebo ne, a jak jsem tak přemítal, postupně se mi v hlavě vytvořila představa o filmu, jakej asi bude... Úplně vedle :-) Pustil jsem si ho, když jsem byl nemocnej a bylo mi dost blbě, což pro filmy není zrovna ideální stav. Ale kupodivu jsem bez problému vydržel a na konci se mi kupodivu udělalo výrazně líp a neřekl bych, že za to může moje imunita. Očividně může být pro člověka pozitivní film lékem. Jen ze začátku jsem měl dost problémy zvyknout si na vizuál. Sice je vše jako u dalších filmů, ale obraz mi přijde děsně ostrej. Skoro jako kdybych se ani nedíval na film, ale na skutečné lidi a prostory. Očividně kvalitní kamera, ale mě se to tak nelíbí. Rozplizlosti a zamlžení mají větší kouzlo.
Pokus o točení žánrů, které mám rád, bych měl ocenit, ale něco brzdí moje ruce tak učinit. Asi to, že autor si prostě přisvojil pár scén i se známými záběry z několika jeho oblíbených filmů a proložil je ňákým jakoby příběhem bez hlavy a paty. Myslím, že nejsem moc náročnej a tohle bych nějak přestál, ale ten hlavní hrdina všechno pohřbil… Tak kladnej, až bych se radši dal na stranu zla, aby se se mnou nestalo to samé, co se stalo z něj. Prostě nevtipnej prosťáček, kterej je kladnej snad ve všem, v čem to jde. Kdyby to bylo opravdový fantasy, tak by patřil mezi potravu šípů, nebo mezi přílohy ve večeři pořádné chlupaté bestie. Co se týče ženského obsazení, je to úplně o něčem jiném. Tady by měl někdo dostat oskara za výběr ženského obsazení… bohužel zatím se tato cena nikde neuděluje a přitom už pomohla tolika filmům k lepšímu hodnocení. Vlastně kvůli tomu a super sově jsem se až tolik nenudil. Tak mě napadá, že si do komentáře zase vzpomínám na další sovu. To už je podezřelé…
Letos zatím jasně nejlepší film, co jsem viděl. Sice se dost podobá obsahově několika dalším filmům, ale přitom se od nich dokáže odlišit svým zvláštním přístupem. Zatímco u Man in Fire jsem byl celkem rozlobenej a chtěl jsem krev těch zlých, tak tady jsem byl spíše vyděšenej tím, co přijde a celý film jsem byl v nepříjemném napětí (trošku zvláštní, že se člověku může líbit to, že je stísněnej :)) Prostě mi to přišlo působivější než výborní bratříčci tohoto filmu. Za zmínku stojí fantastická kamera, čehož si možná na první pohled ani nevšimnete. Třeba při scéně, kdy hrdina proskočí zaskleným oknem, dopadne o patro níž a dál se rozběhne, za ním celou dobu upaluje ruční kamera a neztratí rovnováhu. To je skoro jako kdyby skutečný hrdina běžel za filmovým hrdinou.
No, hodnotí se to těžko po tom příšerném dabingu, který jsem si musel protrpět proti své vůli. Film by měl být ironizující sama sebe, ale aby to skutečně fungovalo, tak by nesměli namlouvat všechny němce jako nejpřihřátější úchyly a americké vojáky jako patnáctiletá děcka. Jedinej dobrej hlas tak měl Tommy Lee Jones, kterej mě jako jedinej bavil. Celkově se mi film ze začátku i líbil a těšil jsem se, jak se to vyvine. V tu chvíli to bylo zábavné a dětinskej humor se dal tolerovat, ale jakmile přišla akce, tak se to změnilo na zívačku bez konce a bez sebemenší logiky. Nezatracuju to úplně, protože někde v koutku duše věřím, že to bylo jen dabingem, ale to se asi už nikdy nedovím.
Pro ty, kteří se na film chystají, musím připomenout pár historických událostí, bez kterých se divák musí rychle ztratit. V šestnáctém století Oda Nobunaga z menší provincie postupně dobil většinu Japonska za pomoci jeho poddaného Hašibi Hidejošiho a spojence Iejasu Tokugawy. Jenže potom se zbláznil jeho vazal Micuhide a Vyvraždil celý jeho rod. Zrádce byl potrestán a Impérium si rozdělili Hidejoši a Tokugawa. Bez tohohle se podle mě ve filmu moc neobejdete. Samotný film je extrémně stylizovaný, podobně jako Casshern. Takže pokud jste viděli Cassherna, víte na čem jste. Každopádně tohle mi bylo daleko více k chuti, protože postavy a drobnosti kolem nich se mi hezky připomněli... jakože Nobunaga chodil ve výstředních bílých šatech atd. Jen mě mrzelo, že z mého oblíbence opičáka Hidejoshiho, udělali takového lumpa.
To je paráda, že se konečně začínají vyrábět seriály, které mají pořádné kulisy a herecké obsazení. Být takové všechny seriály, filmy by se už těžko prosazovaly. Tempo je teda trošku pomalejší, ale mně to vyhovuje. Pro náctileté to bude možná trošku problém, ale ti si zase užijou to kvantum sexálních scén. Já sám jsem se nejvíc rozplýval nad dialogama. Je fakt nádhera, když člověka baví už jen poslouchat ty chytré obraty během rozhovorů. Nejlepší v tom je trpaslík, kterej se tak řadí mezi mé nejoblíbenější postavy vůbec. Stinnou stránkou ovšem je, že jakmile si potom pustíte průměrný film, budete asi zklamáni, že je po tolika stránkách slabší než to, na co jste si právě rychle přivykli. Už se moc těším na pokračování. O to víc mě mrzí, že se tady na csfd najde tolik lidí, kteří si neváží něčeho takového a kritizují, co se kritizovat ani nedá. Přece už z názvu je vidět, že se bude jednat víc o politiku a intriky, víc než o akci a humor. Tak proč kritizovat seriál za málo akce a fantasy. Taky si nestěžuju, že v Transformerech je málo poetiky a hororu.
Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou.
Dost se divím, jak něco takového může vzniknout. Konkrétně něco tak dobrého a přitom tak, řekl bych, divácky nevděčného. Sice jsou zde mraky působivých soubojů, skvělá hudba, sem tam dojemná nebo cool scéna, ale o tohle vůbec nejde. Seriál je nadupaný takovým množstvím filosofie, že by se do něj nevešla ani celosvětová produkce za jeden rok. Hned na začátek se mě učarovalo, že se konečně někdo nezabývá tím ohraným smyslem života, ale mnohem zajímavějším důvodem, proč žít a co znamená nesmrtelnost. A jak člověk postupně poznává jednotlivé postavy s různými motivacemi, tak z totální deprese začíná prýštit jiskra radosti. To vše vede k tomu, že na závěr se odhalí něco, co veškeré smýšlení posune o další úroveň dál. Myslím, že kvůli tomuhle seriálu budu mít drsnější kritéria pro další filmy, co uvidím.
Jen si stále nedovedu představit, proč to vzniklo, protože to rozhodně není seriál pro odreagování a víc jak dva díly týdně bych nedoporučil. Dovedu si to představit v programu možná tak na ČT2 někdy kolem půlnoci v úterý, ale pochybuju, že by i při těchto kvalitách byla odpovídající sledovanost.
Líbilo se mi to v podstatě stejně jako první Iron Man. Není se taky čemu divit, když tam je přibližně stejný poměr vtipu a akce. Hlavně ta část na Asgardu mě chytla jak nic dlouho předtím, protože fantasy prostě zbožňuju a tady je vše správně komixově cool. Hlavně postavy, které vypadají opravdu nadupaně. Nejlepší ale asi je, jak si z toho všeho zároveň dělají legraci. Jediné, co mě trošku zklamalo, bylo to dětinské uzavření kapitoly se Shieldem. Ale asi vědí, co je dobré pro americké teen publikum.
Sice tu budu vypadat jako kacíř, ale nějak se nedokážu nechat strhnout k lepšímu hodnocení. Nejsem konzumní divák a rád si užívám pomalé a působivé pasáže, ale výměnou za to chci nějakou protihodnotu... tak třeba aby ty dlouhé pasáže obsahovaly něco pro zamyšlení, nebo něco poetického, u čeho bych mohl rozjímat. Zde je takových scén hromada, ale snad jen ta první u mě padla na úrodnou půdu. Při těch dalších se už jen člověk dívá na hromádku neštěstí, co proplouvá kolem ostatních a buďto je smutkem nakazí, nebo je přivede ke vzteku. Osobně se mi film líbil asi do poloviny hostiny, kde byly zajímavé konfrontace postav a sem tam i slušnej vtip. Nejlepší pak byla cesta na hostinu. Jenže pak už jsem se v podstatě nudil a byl čím dál naštvanější na hrdinku. Kdybych nedávno neviděl Harakiri, asi bych hodnotil líp. Takhle vidím až příliš velké rozdíly mezi pomalým a zdlouhavým filmem.
Pro mě osobně je to zrada, protože si dopředu o filmech radši nic nezjišťuju a tak jsem opravdu čekal Robina Hooda, a tady na mě vybafne Robin Longstride, kterej udělá jedinej přepad za celej film a ani jednou nepadne jméno Robin Hood. I tak se mi začátek líbil docela dost a bavil jsem se dost dlouho, jenže pak to přišlo... myslím, že si můžu dovolit spoilerovat, že od půlky to zcela zblbne a zvrhne se to v šílenou změť všeho špatného, čím trpí hromada amerických historických válečných filmů. Kdybyste si udělali seznam a začali odškrtávat jedno za druhým, myslím, že byste nevynechali jedinou položku. Nejhorší na tom pro mě bylo, že přes solidní rozjezd, po mě zůstali v závěru pouze emoce hněvu vůči autorům. Co na to hold mám říct, když postavy, které jsem si i celkem oblíbil, najednou začnou dělat takové šílenosti...
On je to fakt pěknej film, ale nějak jsem po dokoukání vždy nabyl takové těžce smutné nálady, kterou obvykle při filmech nemívám a nemám ji rád. Proto na film nerad vzpomínám, přestože když vidím kousky, tak mi přijde super. To je snad poprvé, co vychvaluju film a přitom mu za to strhávám hodnocení. Hold realita není můj obor.
Nevím, co na tomhle má být magie. Některá kouzla jsem předtím viděl už mnohokrát a v lepším provedení. Občas předvede takové triky, které bych dal i já. Sem tam něco odvážného, ale rohodně ne kouzelného. To co mě ale vytáčí jsou ta "kouzla", kde je zcela jasné, že něco provede v prostřrihu. To není kouzlo ale podvod. I kdyby to skutečně udělal, asi těžko mu to uvěřím, pokud to nepředvede v nějakém velkém vystoupní naživo, jako jsou třeba Talenti. Teď tu jen občas něco provede před podezřele se chovající partou, nebo před jednou ženskou někde o samotě. A taky nemám rád jeho emidž.
Pro mě jaksně nejlepší filmové zpracování One piece, které narozdíl od ostatních mám tak rád, jako seriál. Je to prostě další úžasné dobrodružství, které potěší. Neříkám, že to je nabité akcí a humorem od začátku do konce, protože nějaký ten vážnější podpříběh k One piece taky patří, ale tady se na něj tolik netlačí, a proto je to tak pěkné.
Je to skutečně tak špatné, až to začíná být i vtipné, ale zradil bych tím spoustu filmů, kdybych tomuhle dal stejné hodnocení jako jim. Abych moc nehanil, zkusím zohlednit jen klady..., ..., ... nějak mě nic kromě iq snižujících hlášek nenapadá. Jo možná by bylo super se pokusit během 116 minut najít 116 chyb. Některé jsou přímo k popukání, ale nerad bych Vás připravil o jejich odhalení, tak je tu nebudu spoilerovat. Jinak pokud chcete film, tak můžete zapomenout. O příběhu se nedá moc co povídat. No zkuste si představit, která vláda by poslala jednotku vojáků pro záchranu pěti civilistů, když je celá země v plamenech a lidi umírají po statisících. Kdyby to bylo aspoň hezky natočené, tak proč ne, ale s kamerou, která zdaleka nedosahuje ani kvalit domácích videí party lidí, co trpí parkinsonovou chorobou, se nedá natočit nic. Kór když tam běhá jen skupinka emo vojáků.
Na sledování jsem měl ideální podmínky. Byl jsem sám doma, měl jsem domácí kino a bylo 23:00. Konečně čas na horror. Rozhodně jsem nebyl zklamanej. On taky film pod 60% moc vysoká očekávání vzbudit nemůže. Potěšilo mě, že film je skutečně horor a ne jen thriller, který se dnes za horory tak často označuje. Nedá se moc říct, že bych se bál, ale nepříjemný pocit jsem měl snad každou noc. Jediná scéna, která mě opravdu vyděsila, byl obyčejný rozhovor s doktorem někdy k začátku. Hold jsem zapomněl, že domácí kino vydává zvuky i ze stran a tak jsem myslel, že nějaký zloděj šmejdí ve vedlejší místnosti. Škoda, že takový pocit moc nedovedou vyvolat samotné filmy. Co mě vadilo, bylo snad jen to večerní usínání. Vždy když si šli lehnout, začalo se mi chtít spát... Něco jako když někdo zívne a vy to po něm musíte zopakovat. Jinak jsem moc nepochopil, proč ženská spala u dveří a proč u sebe neměli žádnou zbraň. Alespoň já už jako malej měl pod postelí pořádnou hůl.
To je paráda, když film za 16 minut stihne tolik, co jiné nezvládají za 100. Rozhodně ho doporučuju, protože zlepší náladu na celý den a tak nějak krásně optimisticky nabudí. Alespoň na mně vytvořil úsměv, o který by mě pak ani nejhorší možný film nepřipravil.
Něco jako Black Hawk Down, jen kratší vtipnější a s jedním otravným hrdinou. Být to delší, tak už mě to začne nudit, takhle mi ta vymakaná profi akce v podobě roztomilých králíků bohatě stačí. Jen být Packym, tak bych měl sto chutí začít střílet do vlastních... až tak je Bota otravnej. Na druhou stranu ho Packy dostatečně kompenzuje.
Můj asi nejoblíbenější západní animák po Vall-I. Hlavně kvůli drakům, kteří jsou opravdu zábavní. Žádní super cool bestie na zabíjení, ale spíše domácí mazličci, kteří jako kdyby trpěli syndromem miska plná, musím jíst. Bezzubka byl celej náš Setíček, ale přiznávám, že kdyby náš kocour měl velikost draka, tak první věcí na jídelníčku bych byl já. Teď trochu lituju, že takové filmy nebyly, už když jsem byl malej, ale jako malej jsem asi neměl tak vysoké požadavky. Tehdy by mi stačilo, že tam běhají vikingové a kolem ních poletují dráčci a z toho sofistikovaného humoru bych asi moc nepobral. Čím se to liší od podobné produkce, jsou scény, které mají zapůsobit. Obvykle jde totiž o taková rodinná klišé, kdy někdo z rodiny jde zachránit rodiče nebo naopak a tady... sami uvidíte, jak to dokáže zapracovat tam, co byste nečekali.
Takashiho nemám moc v oblibě, ale tohle mi přišlo jako od někoho úplně jiného a daleko daleko lepší. Jde o boj studentů o ovládnutí nejdrsnější školy. Ovládnutí ne pilným studiem umění a skvělými výsledky v matematice, ale v boji na blízko. Scénář je jednoduchý, ale v pohodě to stačí. Na tohle se asi budu snažit lákat lidi, co se z nějakých důvodů bojí asijských filmů. Není to tak umělecké, je to nabité akcí a spád to má taky výborný. Nebude hrozit, že by si někdo pletl herce, protože každý má jiný účes, zuby nebo dokonce masku přes ústa. V těchto parametrech se to daleko víc podobá současným blockbusterům, jen je to víc kompaktní. No a taky bych to odhadl na 15+, což mají lidi radši.
Korejské historické dorama snad nemůže zklamat. Tohle je další příklad skvěle odvedené práce. Ono taky s těma kulisama, prostředím a korejskýma příběhama nejde asi udělat nic moc špatného. Fakt lituju, že jsem musel studovat v něčem jako v paneláku a ne v takových to krásných zahradách a chrámech. Docela mě překvapilo, že jde o komedii, ale ta šlape opravdu výborně. Nejradši jsem měl postelové scény, kde jsem se pravidelně válel smíchy (nemyslím tím hraní si na tátu a mámu). O hercích tu už psala Zíza, tak se musím zastat ženského obsazení... Kim Yoon Shik je prostě nejlepší. Daleko hezčí než všichni ostatní dohromady. Ne nadarmo v seriálu dělá z většiny chlapů gaye. Asi do poloviny je to perfektní... pak mi trošku vadil úbytek komedie a náhlý příliv romantiky před finále, ale to bylo zase skvělé.
V té záplavě upírských seriálů a knížek je tohle opravdu příjemná změna. Konečně je tu něco veselého a pozitivního, co člověka příjemně nabudí v porovnání s další produkcí. Vlastně mám radši tenhle typ komediálních seriálů, protože se mi na rozdíl od sitcomů nálada neztratí s koncem dílu. Není to sice nic světaborného, ale za shlédnutí to stojí. Pokud někoho odrazuje ultra ecchi opening, můžete to klidně ignorovat. Uvnitř anime toho naštěstí moc není. Zato je tu fantastická rodina upírů, která nemá konkurenci. Jen je škoda, že to nebylo víc o nich a že neosekali vztah hlavní hrdinky.
Tohle je počátek jedné z mých nejoblíbenějších filmových sérií, kterou by měl vidět každej. První díl ještě není po filmařské stránce tak dobrý, jako ty následující, ale už teď je vidět potenciál, který bude plně využíván. Je to prostě námořnická dobrodružná plavba za nebezpečím a slávou. Hlavní hrdina Horacio Hornblower je úplný zelenáč, ale hned se snaží sžít se se svojí rolí na lodi Indifatigable. Moc mu to zatím nejde a o to lepší je sledovat, jak se potom v průběhu série vypracovavá... teda pokud přežije tento díl. Vždyť proti němu stojí podlý Simpson nehledě na desetitisíce frantíků, kteří chtějí být se svými loďmi potopeni.
První polovinu filmu bych označil za jednu z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. Když se pokusíte sami sobě převyprávět příběh, tak se taky dáte do smíchu, ale lepší nespoilerovat. Nejradši mám tu část na jejímž pozadí běží Bolero. Tu jsem viděl tak čtyřikrát. Sice je to chvílema drsnější, ale super. Druhá část už na komediálnosti hodně ztrácí a přichází něco, co jsem nebyl schopen akceptovat... doufal jsem, že to bude stejné po celou dobu a ne že dojde k takovému bizardnímu zvážnění. Ale stejně je to super na to, že to má takovou stopáž.
Brrr, ještě teď mě z toho mrazí v zádech. Úplně nejhorší to bylo, když se mi ve vypjaté scéně z ničeho nic otevřely dveře do mého pokoje. To jsem měl velmi blízko k infarktu. Už od samotného začátku je vidět, že to bude intenzivní pěkné drámo, ale nečekal jsem až takové. V paláci dojde ke vraždě a mladá doktorka se ujme jejího vyšetřování na vlastní pěst, protože ostatní přijímají jen verzi o sebevraždě. Není zde snad jediné poklidné a příjemné místo. Všude jen intriky a zlo, které se plíží palácem. Vlastně se to hororu podobá daleko víc, než 95% hororů a přitom to má dobrý příběh. Ale doporučil bych to hlavně těm lidem, kdo nemají problémy s rozlišováním korejských postav. Jinak by mohli být spíše zmateni. Naštěstí to není můj případ.
Z westernů co jsem viděl, Opravdová kurž patří k těm nejlepším, ale já je zas tolik nemusím. Tady mi bylo hned od začátku sympatické, že postavy nejsou jen tvrďáci bez osobnosti, ale že mají své ambice a slabiny. Obzvlášť mám rád silné (ne maskuliní)hrdinky. Dobře se na to dívá a baví to snad celou dobu... jen to zakončení bylo takové, jako kdyby nevěděli co s tím. Tohle by si snad měli upravit, když už tak kopírují film z roku 1968. Co mě nejvíc překvapilo, však nebylo nic ve filmu, ale nominace na oskary. Proč je probůh hlavní hrdinka nominovaná na vedlejší roli, když na plátně stráví snad nejvíc času?... a pak nějak nerozumím pojmu nejlepší adaptovaný scénář. Když předěláte knihu do filmu, tak tam jsou úpravy hodné ocenění, ale film do filmu, kde toho upravíte minimum? Každopádně je to pěkné.
První půlka je jak to již bývá u One Piece zvykem výborná... spousta humoru jako: Hoří nám člun! Co budeme dělat?... Barbecue?, pěkné uvedevní do příběhu a taky fajn nebojová část. Ale jak tomu často bývá zvykem, záporák za moc nestojí a boje jsou vlastně jen takový povinný doplněk. Každopadně je zase výborný konec a i titulky.
Hodnotím zhruba první dvě série. Musím přiznat, že jsem měl poněkud větší očekávání po tom všem, co jsem o seriálu slyšel. Některé síly se mi líbily hodně, ale většina bych řekl, že šla pod průměr, a co je na tom nejhorší, ani nebyla scifi. Od scifi si slibuju nejen scifi prostředí, ale taky originální příběhy které stojí na nových technologiích. Ne díly, kdy se všichni baví o tom, jak je smutné, když dítě přijde o rodiče, nehledě na díly, které jsou druhořadou detektivkou 20. let. Potenciál to má úžasnej, ale řekl bych, že velmi málo využívanej. Nerozumím tomu, proč má Nová Generace na csfd vyšší hodnocení než hvězdná brána, která je lepší snad po všech stránkách.
Moje komentáře
Hagane no renkinjutsushi: Milos no sei-naru hoshi (2011)
Po roce a půl těšení a zároveň velkých obav jsem se konečně dočkal a výsledek je rozhodně blíže k tomu, co jsem chtěl, než čeho jsem se obával. Osobnosti postav se nezměnily, alchymie je stále cool a ženské postavy vypadají o něco lépe než v seriálu, takže spokojenost. Sice se vytratil humor, dokonce ani nikdo nedostal namláceno za dělání si legrace z Edwarda, ale možná je to dobře, protože tady je extrémně mnoho akce a zápletek a další žánr navíc by to mohl zkazit. Věřím, že to je jeden z těch filmů, které jsou při opakovaném shlédnutí ještě lepší, protože je to trošku chaotické a napodruhé půjde už vlastně o jiný film. No už aby začali natáčet další :-)
Pevnost Boyard (TV pořad) (1998)
Prckové jsou fajn, ale co to tam probůh nacpali za hlavního chlapa? Od Britů bych čekal, že nebudou vybírat posádku pevnosti rovnou od laciného baru a ani jim nedají převlek. I ty disciplíny mi přijdou tak nějak málo stylové a až příliš bezpečné. Když jsem byl malej, tak jsem se na to díval kvůli napětí a ně kvůli prsaté průvodkyni a nadšení soutěžících. Ale snad se časem polepšej.
Nana (2005)
K tomuhle filmu jsem se odhodlával hodně dlouho. Pořád tam na mě koukal a já vždy rozvažoval, jestli jo nebo ne, a jak jsem tak přemítal, postupně se mi v hlavě vytvořila představa o filmu, jakej asi bude... Úplně vedle :-) Pustil jsem si ho, když jsem byl nemocnej a bylo mi dost blbě, což pro filmy není zrovna ideální stav. Ale kupodivu jsem bez problému vydržel a na konci se mi kupodivu udělalo výrazně líp a neřekl bych, že za to může moje imunita. Očividně může být pro člověka pozitivní film lékem. Jen ze začátku jsem měl dost problémy zvyknout si na vizuál. Sice je vše jako u dalších filmů, ale obraz mi přijde děsně ostrej. Skoro jako kdybych se ani nedíval na film, ale na skutečné lidi a prostory. Očividně kvalitní kamera, ale mě se to tak nelíbí. Rozplizlosti a zamlžení mají větší kouzlo.
Vlkodav z kmene Šedých psů (2006)
Pokus o točení žánrů, které mám rád, bych měl ocenit, ale něco brzdí moje ruce tak učinit. Asi to, že autor si prostě přisvojil pár scén i se známými záběry z několika jeho oblíbených filmů a proložil je ňákým jakoby příběhem bez hlavy a paty. Myslím, že nejsem moc náročnej a tohle bych nějak přestál, ale ten hlavní hrdina všechno pohřbil… Tak kladnej, až bych se radši dal na stranu zla, aby se se mnou nestalo to samé, co se stalo z něj. Prostě nevtipnej prosťáček, kterej je kladnej snad ve všem, v čem to jde. Kdyby to bylo opravdový fantasy, tak by patřil mezi potravu šípů, nebo mezi přílohy ve večeři pořádné chlupaté bestie. Co se týče ženského obsazení, je to úplně o něčem jiném. Tady by měl někdo dostat oskara za výběr ženského obsazení… bohužel zatím se tato cena nikde neuděluje a přitom už pomohla tolika filmům k lepšímu hodnocení. Vlastně kvůli tomu a super sově jsem se až tolik nenudil. Tak mě napadá, že si do komentáře zase vzpomínám na další sovu. To už je podezřelé…
Muž odnikud (2010)
Letos zatím jasně nejlepší film, co jsem viděl. Sice se dost podobá obsahově několika dalším filmům, ale přitom se od nich dokáže odlišit svým zvláštním přístupem. Zatímco u Man in Fire jsem byl celkem rozlobenej a chtěl jsem krev těch zlých, tak tady jsem byl spíše vyděšenej tím, co přijde a celý film jsem byl v nepříjemném napětí (trošku zvláštní, že se člověku může líbit to, že je stísněnej :)) Prostě mi to přišlo působivější než výborní bratříčci tohoto filmu. Za zmínku stojí fantastická kamera, čehož si možná na první pohled ani nevšimnete. Třeba při scéně, kdy hrdina proskočí zaskleným oknem, dopadne o patro níž a dál se rozběhne, za ním celou dobu upaluje ruční kamera a neztratí rovnováhu. To je skoro jako kdyby skutečný hrdina běžel za filmovým hrdinou.
Captain America: První Avenger (2011)
No, hodnotí se to těžko po tom příšerném dabingu, který jsem si musel protrpět proti své vůli. Film by měl být ironizující sama sebe, ale aby to skutečně fungovalo, tak by nesměli namlouvat všechny němce jako nejpřihřátější úchyly a americké vojáky jako patnáctiletá děcka. Jedinej dobrej hlas tak měl Tommy Lee Jones, kterej mě jako jedinej bavil. Celkově se mi film ze začátku i líbil a těšil jsem se, jak se to vyvine. V tu chvíli to bylo zábavné a dětinskej humor se dal tolerovat, ale jakmile přišla akce, tak se to změnilo na zívačku bez konce a bez sebemenší logiky. Nezatracuju to úplně, protože někde v koutku duše věřím, že to bylo jen dabingem, ale to se asi už nikdy nedovím.
Goemon (2009)
Pro ty, kteří se na film chystají, musím připomenout pár historických událostí, bez kterých se divák musí rychle ztratit. V šestnáctém století Oda Nobunaga z menší provincie postupně dobil většinu Japonska za pomoci jeho poddaného Hašibi Hidejošiho a spojence Iejasu Tokugawy. Jenže potom se zbláznil jeho vazal Micuhide a Vyvraždil celý jeho rod. Zrádce byl potrestán a Impérium si rozdělili Hidejoši a Tokugawa. Bez tohohle se podle mě ve filmu moc neobejdete. Samotný film je extrémně stylizovaný, podobně jako Casshern. Takže pokud jste viděli Cassherna, víte na čem jste. Každopádně tohle mi bylo daleko více k chuti, protože postavy a drobnosti kolem nich se mi hezky připomněli... jakože Nobunaga chodil ve výstředních bílých šatech atd. Jen mě mrzelo, že z mého oblíbence opičáka Hidejoshiho, udělali takového lumpa.
Hra o trůny (TV seriál) (2011)
To je paráda, že se konečně začínají vyrábět seriály, které mají pořádné kulisy a herecké obsazení. Být takové všechny seriály, filmy by se už těžko prosazovaly. Tempo je teda trošku pomalejší, ale mně to vyhovuje. Pro náctileté to bude možná trošku problém, ale ti si zase užijou to kvantum sexálních scén. Já sám jsem se nejvíc rozplýval nad dialogama. Je fakt nádhera, když člověka baví už jen poslouchat ty chytré obraty během rozhovorů. Nejlepší v tom je trpaslík, kterej se tak řadí mezi mé nejoblíbenější postavy vůbec. Stinnou stránkou ovšem je, že jakmile si potom pustíte průměrný film, budete asi zklamáni, že je po tolika stránkách slabší než to, na co jste si právě rychle přivykli. Už se moc těším na pokračování. O to víc mě mrzí, že se tady na csfd najde tolik lidí, kteří si neváží něčeho takového a kritizují, co se kritizovat ani nedá. Přece už z názvu je vidět, že se bude jednat víc o politiku a intriky, víc než o akci a humor. Tak proč kritizovat seriál za málo akce a fantasy. Taky si nestěžuju, že v Transformerech je málo poetiky a hororu.
Kurôzu zero II (2009)
Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou.
Casshern Sins (TV seriál) (2008)
Dost se divím, jak něco takového může vzniknout. Konkrétně něco tak dobrého a přitom tak, řekl bych, divácky nevděčného. Sice jsou zde mraky působivých soubojů, skvělá hudba, sem tam dojemná nebo cool scéna, ale o tohle vůbec nejde. Seriál je nadupaný takovým množstvím filosofie, že by se do něj nevešla ani celosvětová produkce za jeden rok. Hned na začátek se mě učarovalo, že se konečně někdo nezabývá tím ohraným smyslem života, ale mnohem zajímavějším důvodem, proč žít a co znamená nesmrtelnost. A jak člověk postupně poznává jednotlivé postavy s různými motivacemi, tak z totální deprese začíná prýštit jiskra radosti. To vše vede k tomu, že na závěr se odhalí něco, co veškeré smýšlení posune o další úroveň dál. Myslím, že kvůli tomuhle seriálu budu mít drsnější kritéria pro další filmy, co uvidím. Jen si stále nedovedu představit, proč to vzniklo, protože to rozhodně není seriál pro odreagování a víc jak dva díly týdně bych nedoporučil. Dovedu si to představit v programu možná tak na ČT2 někdy kolem půlnoci v úterý, ale pochybuju, že by i při těchto kvalitách byla odpovídající sledovanost.
Thor (2011)
Líbilo se mi to v podstatě stejně jako první Iron Man. Není se taky čemu divit, když tam je přibližně stejný poměr vtipu a akce. Hlavně ta část na Asgardu mě chytla jak nic dlouho předtím, protože fantasy prostě zbožňuju a tady je vše správně komixově cool. Hlavně postavy, které vypadají opravdu nadupaně. Nejlepší ale asi je, jak si z toho všeho zároveň dělají legraci. Jediné, co mě trošku zklamalo, bylo to dětinské uzavření kapitoly se Shieldem. Ale asi vědí, co je dobré pro americké teen publikum.
Melancholia (2011)
Sice tu budu vypadat jako kacíř, ale nějak se nedokážu nechat strhnout k lepšímu hodnocení. Nejsem konzumní divák a rád si užívám pomalé a působivé pasáže, ale výměnou za to chci nějakou protihodnotu... tak třeba aby ty dlouhé pasáže obsahovaly něco pro zamyšlení, nebo něco poetického, u čeho bych mohl rozjímat. Zde je takových scén hromada, ale snad jen ta první u mě padla na úrodnou půdu. Při těch dalších se už jen člověk dívá na hromádku neštěstí, co proplouvá kolem ostatních a buďto je smutkem nakazí, nebo je přivede ke vzteku. Osobně se mi film líbil asi do poloviny hostiny, kde byly zajímavé konfrontace postav a sem tam i slušnej vtip. Nejlepší pak byla cesta na hostinu. Jenže pak už jsem se v podstatě nudil a byl čím dál naštvanější na hrdinku. Kdybych nedávno neviděl Harakiri, asi bych hodnotil líp. Takhle vidím až příliš velké rozdíly mezi pomalým a zdlouhavým filmem.
Robin Hood (2010)
Pro mě osobně je to zrada, protože si dopředu o filmech radši nic nezjišťuju a tak jsem opravdu čekal Robina Hooda, a tady na mě vybafne Robin Longstride, kterej udělá jedinej přepad za celej film a ani jednou nepadne jméno Robin Hood. I tak se mi začátek líbil docela dost a bavil jsem se dost dlouho, jenže pak to přišlo... myslím, že si můžu dovolit spoilerovat, že od půlky to zcela zblbne a zvrhne se to v šílenou změť všeho špatného, čím trpí hromada amerických historických válečných filmů. Kdybyste si udělali seznam a začali odškrtávat jedno za druhým, myslím, že byste nevynechali jedinou položku. Nejhorší na tom pro mě bylo, že přes solidní rozjezd, po mě zůstali v závěru pouze emoce hněvu vůči autorům. Co na to hold mám říct, když postavy, které jsem si i celkem oblíbil, najednou začnou dělat takové šílenosti...
Vrchní, prchni! (1980)
On je to fakt pěknej film, ale nějak jsem po dokoukání vždy nabyl takové těžce smutné nálady, kterou obvykle při filmech nemívám a nemám ji rád. Proto na film nerad vzpomínám, přestože když vidím kousky, tak mi přijde super. To je snad poprvé, co vychvaluju film a přitom mu za to strhávám hodnocení. Hold realita není můj obor.
Criss Angel: Mistr magie (TV pořad) (2005)
Nevím, co na tomhle má být magie. Některá kouzla jsem předtím viděl už mnohokrát a v lepším provedení. Občas předvede takové triky, které bych dal i já. Sem tam něco odvážného, ale rohodně ne kouzelného. To co mě ale vytáčí jsou ta "kouzla", kde je zcela jasné, že něco provede v prostřrihu. To není kouzlo ale podvod. I kdyby to skutečně udělal, asi těžko mu to uvěřím, pokud to nepředvede v nějakém velkém vystoupní naživo, jako jsou třeba Talenti. Teď tu jen občas něco provede před podezřele se chovající partou, nebo před jednou ženskou někde o samotě. A taky nemám rád jeho emidž.
One piece: Dead end no bôken (2003)
Pro mě jaksně nejlepší filmové zpracování One piece, které narozdíl od ostatních mám tak rád, jako seriál. Je to prostě další úžasné dobrodružství, které potěší. Neříkám, že to je nabité akcí a humorem od začátku do konce, protože nějaký ten vážnější podpříběh k One piece taky patří, ale tady se na něj tolik netlačí, a proto je to tak pěkné.
Světová invaze (2011)
Je to skutečně tak špatné, až to začíná být i vtipné, ale zradil bych tím spoustu filmů, kdybych tomuhle dal stejné hodnocení jako jim. Abych moc nehanil, zkusím zohlednit jen klady..., ..., ... nějak mě nic kromě iq snižujících hlášek nenapadá. Jo možná by bylo super se pokusit během 116 minut najít 116 chyb. Některé jsou přímo k popukání, ale nerad bych Vás připravil o jejich odhalení, tak je tu nebudu spoilerovat. Jinak pokud chcete film, tak můžete zapomenout. O příběhu se nedá moc co povídat. No zkuste si představit, která vláda by poslala jednotku vojáků pro záchranu pěti civilistů, když je celá země v plamenech a lidi umírají po statisících. Kdyby to bylo aspoň hezky natočené, tak proč ne, ale s kamerou, která zdaleka nedosahuje ani kvalit domácích videí party lidí, co trpí parkinsonovou chorobou, se nedá natočit nic. Kór když tam běhá jen skupinka emo vojáků.
Paranormal Activity (2007)
Na sledování jsem měl ideální podmínky. Byl jsem sám doma, měl jsem domácí kino a bylo 23:00. Konečně čas na horror. Rozhodně jsem nebyl zklamanej. On taky film pod 60% moc vysoká očekávání vzbudit nemůže. Potěšilo mě, že film je skutečně horor a ne jen thriller, který se dnes za horory tak často označuje. Nedá se moc říct, že bych se bál, ale nepříjemný pocit jsem měl snad každou noc. Jediná scéna, která mě opravdu vyděsila, byl obyčejný rozhovor s doktorem někdy k začátku. Hold jsem zapomněl, že domácí kino vydává zvuky i ze stran a tak jsem myslel, že nějaký zloděj šmejdí ve vedlejší místnosti. Škoda, že takový pocit moc nedovedou vyvolat samotné filmy. Co mě vadilo, bylo snad jen to večerní usínání. Vždy když si šli lehnout, začalo se mi chtít spát... Něco jako když někdo zívne a vy to po něm musíte zopakovat. Jinak jsem moc nepochopil, proč ženská spala u dveří a proč u sebe neměli žádnou zbraň. Alespoň já už jako malej měl pod postelí pořádnou hůl.
Úsměvem ke štěstí (2007)
To je paráda, když film za 16 minut stihne tolik, co jiné nezvládají za 100. Rozhodně ho doporučuju, protože zlepší náladu na celý den a tak nějak krásně optimisticky nabudí. Alespoň na mně vytvořil úsměv, o který by mě pak ani nejhorší možný film nepřipravil.
Cat Shit One: The Animated Series (video film) (2010)
Něco jako Black Hawk Down, jen kratší vtipnější a s jedním otravným hrdinou. Být to delší, tak už mě to začne nudit, takhle mi ta vymakaná profi akce v podobě roztomilých králíků bohatě stačí. Jen být Packym, tak bych měl sto chutí začít střílet do vlastních... až tak je Bota otravnej. Na druhou stranu ho Packy dostatečně kompenzuje.
Jak vycvičit draka (2010)
Můj asi nejoblíbenější západní animák po Vall-I. Hlavně kvůli drakům, kteří jsou opravdu zábavní. Žádní super cool bestie na zabíjení, ale spíše domácí mazličci, kteří jako kdyby trpěli syndromem miska plná, musím jíst. Bezzubka byl celej náš Setíček, ale přiznávám, že kdyby náš kocour měl velikost draka, tak první věcí na jídelníčku bych byl já. Teď trochu lituju, že takové filmy nebyly, už když jsem byl malej, ale jako malej jsem asi neměl tak vysoké požadavky. Tehdy by mi stačilo, že tam běhají vikingové a kolem ních poletují dráčci a z toho sofistikovaného humoru bych asi moc nepobral. Čím se to liší od podobné produkce, jsou scény, které mají zapůsobit. Obvykle jde totiž o taková rodinná klišé, kdy někdo z rodiny jde zachránit rodiče nebo naopak a tady... sami uvidíte, jak to dokáže zapracovat tam, co byste nečekali.
Kurôzu zero (2007)
Takashiho nemám moc v oblibě, ale tohle mi přišlo jako od někoho úplně jiného a daleko daleko lepší. Jde o boj studentů o ovládnutí nejdrsnější školy. Ovládnutí ne pilným studiem umění a skvělými výsledky v matematice, ale v boji na blízko. Scénář je jednoduchý, ale v pohodě to stačí. Na tohle se asi budu snažit lákat lidi, co se z nějakých důvodů bojí asijských filmů. Není to tak umělecké, je to nabité akcí a spád to má taky výborný. Nebude hrozit, že by si někdo pletl herce, protože každý má jiný účes, zuby nebo dokonce masku přes ústa. V těchto parametrech se to daleko víc podobá současným blockbusterům, jen je to víc kompaktní. No a taky bych to odhadl na 15+, což mají lidi radši.
Sungkyunkwan Scandal (TV seriál) (2010)
Korejské historické dorama snad nemůže zklamat. Tohle je další příklad skvěle odvedené práce. Ono taky s těma kulisama, prostředím a korejskýma příběhama nejde asi udělat nic moc špatného. Fakt lituju, že jsem musel studovat v něčem jako v paneláku a ne v takových to krásných zahradách a chrámech. Docela mě překvapilo, že jde o komedii, ale ta šlape opravdu výborně. Nejradši jsem měl postelové scény, kde jsem se pravidelně válel smíchy (nemyslím tím hraní si na tátu a mámu). O hercích tu už psala Zíza, tak se musím zastat ženského obsazení... Kim Yoon Shik je prostě nejlepší. Daleko hezčí než všichni ostatní dohromady. Ne nadarmo v seriálu dělá z většiny chlapů gaye. Asi do poloviny je to perfektní... pak mi trošku vadil úbytek komedie a náhlý příliv romantiky před finále, ale to bylo zase skvělé.
Karin (TV seriál) (2005)
V té záplavě upírských seriálů a knížek je tohle opravdu příjemná změna. Konečně je tu něco veselého a pozitivního, co člověka příjemně nabudí v porovnání s další produkcí. Vlastně mám radši tenhle typ komediálních seriálů, protože se mi na rozdíl od sitcomů nálada neztratí s koncem dílu. Není to sice nic světaborného, ale za shlédnutí to stojí. Pokud někoho odrazuje ultra ecchi opening, můžete to klidně ignorovat. Uvnitř anime toho naštěstí moc není. Zato je tu fantastická rodina upírů, která nemá konkurenci. Jen je škoda, že to nebylo víc o nich a že neosekali vztah hlavní hrdinky.
Hornblower - Rovná šance (TV film) (1998)
Tohle je počátek jedné z mých nejoblíbenějších filmových sérií, kterou by měl vidět každej. První díl ještě není po filmařské stránce tak dobrý, jako ty následující, ale už teď je vidět potenciál, který bude plně využíván. Je to prostě námořnická dobrodružná plavba za nebezpečím a slávou. Hlavní hrdina Horacio Hornblower je úplný zelenáč, ale hned se snaží sžít se se svojí rolí na lodi Indifatigable. Moc mu to zatím nejde a o to lepší je sledovat, jak se potom v průběhu série vypracovavá... teda pokud přežije tento díl. Vždyť proti němu stojí podlý Simpson nehledě na desetitisíce frantíků, kteří chtějí být se svými loďmi potopeni.
Pod vlivem lásky (2008)
První polovinu filmu bych označil za jednu z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. Když se pokusíte sami sobě převyprávět příběh, tak se taky dáte do smíchu, ale lepší nespoilerovat. Nejradši mám tu část na jejímž pozadí běží Bolero. Tu jsem viděl tak čtyřikrát. Sice je to chvílema drsnější, ale super. Druhá část už na komediálnosti hodně ztrácí a přichází něco, co jsem nebyl schopen akceptovat... doufal jsem, že to bude stejné po celou dobu a ne že dojde k takovému bizardnímu zvážnění. Ale stejně je to super na to, že to má takovou stopáž.
Goongnyeo (2007)
Brrr, ještě teď mě z toho mrazí v zádech. Úplně nejhorší to bylo, když se mi ve vypjaté scéně z ničeho nic otevřely dveře do mého pokoje. To jsem měl velmi blízko k infarktu. Už od samotného začátku je vidět, že to bude intenzivní pěkné drámo, ale nečekal jsem až takové. V paláci dojde ke vraždě a mladá doktorka se ujme jejího vyšetřování na vlastní pěst, protože ostatní přijímají jen verzi o sebevraždě. Není zde snad jediné poklidné a příjemné místo. Všude jen intriky a zlo, které se plíží palácem. Vlastně se to hororu podobá daleko víc, než 95% hororů a přitom to má dobrý příběh. Ale doporučil bych to hlavně těm lidem, kdo nemají problémy s rozlišováním korejských postav. Jinak by mohli být spíše zmateni. Naštěstí to není můj případ.
Opravdová kuráž (2010)
Z westernů co jsem viděl, Opravdová kurž patří k těm nejlepším, ale já je zas tolik nemusím. Tady mi bylo hned od začátku sympatické, že postavy nejsou jen tvrďáci bez osobnosti, ale že mají své ambice a slabiny. Obzvlášť mám rád silné (ne maskuliní)hrdinky. Dobře se na to dívá a baví to snad celou dobu... jen to zakončení bylo takové, jako kdyby nevěděli co s tím. Tohle by si snad měli upravit, když už tak kopírují film z roku 1968. Co mě nejvíc překvapilo, však nebylo nic ve filmu, ale nominace na oskary. Proč je probůh hlavní hrdinka nominovaná na vedlejší roli, když na plátně stráví snad nejvíc času?... a pak nějak nerozumím pojmu nejlepší adaptovaný scénář. Když předěláte knihu do filmu, tak tam jsou úpravy hodné ocenění, ale film do filmu, kde toho upravíte minimum? Každopádně je to pěkné.
One Piece: Karakurijou no Mecha Kyohei (2006)
První půlka je jak to již bývá u One Piece zvykem výborná... spousta humoru jako: Hoří nám člun! Co budeme dělat?... Barbecue?, pěkné uvedevní do příběhu a taky fajn nebojová část. Ale jak tomu často bývá zvykem, záporák za moc nestojí a boje jsou vlastně jen takový povinný doplněk. Každopadně je zase výborný konec a i titulky.
Star Trek: Nová generace (TV seriál) (1987)
Hodnotím zhruba první dvě série. Musím přiznat, že jsem měl poněkud větší očekávání po tom všem, co jsem o seriálu slyšel. Některé síly se mi líbily hodně, ale většina bych řekl, že šla pod průměr, a co je na tom nejhorší, ani nebyla scifi. Od scifi si slibuju nejen scifi prostředí, ale taky originální příběhy které stojí na nových technologiích. Ne díly, kdy se všichni baví o tom, jak je smutné, když dítě přijde o rodiče, nehledě na díly, které jsou druhořadou detektivkou 20. let. Potenciál to má úžasnej, ale řekl bych, že velmi málo využívanej. Nerozumím tomu, proč má Nová Generace na csfd vyšší hodnocení než hvězdná brána, která je lepší snad po všech stránkách.