linsi

Já se fakt snažila... vážně... jenže na tomhle filmu se mi doopravdy nelíbilo skoro nic. Asi jsem na jeho pochopení moc hloupá nebo nevím, ale z mého pohledu: děj ubohý, humor žádný, hlavní představitel neuvěřitelně slizký... Nicméně jednu hvězdičku si to i tak zaslouží, protože tu jsou pěkně popsané předviagrovské metody na vypořádání se s problémy s erekcí.

Tak takhle nějak to vypadá, když jsou dva stvořeni jeden pro druhého... Mimo jiné se mi na tomhle filmu líbí, že je tu doopravdy hezky vysvětlené, co člověka může vést k tomu, aby ublížil sám sobě... a teď myslím sebepoškozování obecně, ať už je spojené se SM nebo ne. A co je ve spojitosti se Sekretářkou fakt zábavné je to, že tenhle film hnul údajně žlučí spoustě feministek, které pak Maggie napadaly za to, že podporuje obraz ženy jako podřadné bytosti.. chuděrky tenhle film buď neviděly nebo jsou natolik omezené, že jejich mozečkům není dáno pochopit jeho smysl.

Zajímavá myšlenka... Kolik lidí by asi spoléhalo na úřad práce a sociální dávky, kdyby přitom sledovali, jak jim ubíhají poslední hodiny jejich bytí? Celkově by člověk zřejmě přistupoval k svému životu o dost jinak, kdyby měl na očích, kolik času mu může zbývat do konce. Někteří by pak skutečně mohli prožívat každý svůj den jako ten poslední. Ovšem kromě originálního nápadu v podobě času jakožto měny děj sám o sobě nějak extra výjimečný není.

Film je bezpochyby působivý, ale aspoň pro mě teda rozhodně ne díky vztahu Roberta a Emilie... ten měl poměrně ohraný scénář. Co se líbilo mě, byla dějová linie týkající se Robertovy rodiny, především vztahu otce s dcerou, který se její dojemně ochranitelský velký bratr snaží napravit.

"...budeš mít možnost volby, kterou já nikdy neměl.." Tenhle film se mi líbil, když mi bylo 10, líbil se mi, když mi bylo 15 a líbí se mi i teď... a to ne kvůli Pittovi ani anorektickému Cruiseovi, i když oba samozřejmě hráli skvěle. V každém věku jsem si z něj vzala něco jiného a pokaždé v něm objevila něco nového... Snímek je bohatý v mnoha směrech a kdo se při něm nudil nebo mu z jiného důvodu dal mizerné hodnocení... tož, každý má možnost volby ;-)

Jednoduše krásné. Před pár lety jsem četla knihu a ta se mi líbila jen o drobek víc než film, což je u mě neobvyklé. A nedovedu si představit dokonalejšího Atticu, než je Peck.

Tento film byl natočen podle autobiografie Susanny Kaysen. Viděla jsem ho několikrát a četla jsem i knihu, takže obě díla můžu porovnat. Několik lidí tu psalo, že jim děj přijde nastavovaný a s jistými mezerami... No ano, protože scénář se snaží držet knižní předlohy, ale zároveň z toho udělat trhák a to moc dohromady nejde. Proto ty skoky. Příběh Susanny totiž ve skutečnosti nijak extra dramatický nebyl. Ve své autobiografii jednoduše popsala svou existenciální krizi, pokus o sebevraždu, pobyt v léčebně a následný návrat do běžného života. Kniha je hezká, výstižná a psaná s příjemným nadhledem, ale prostě žádné strhující drama, o které se snaží film. Konec například ve skutečnosti probíhal úplně odlišně a Lisa nebyla zdaleka taková manipulativní bestie jako ve filmu. Byla rozjívená, ráda dělala problémy a bavila se tím, byla děsivá a okouzlující zároveň, ale ne zlá a nikdy nikomu neublížila. A i ona se z léčebny dostala a dařilo se jí dobře. Ale zpět k filmu... mně se líbil. Příběh poupravili zajímavě (i když chuděry skutečné Lisy je mi trochu líto), snímek byl natočen působivě a herečky byly skvělé.

Tak zhruba první polovina filmu naprosto skvělá... dobře vyjádřená prázdnota kluka, co neví, co se sebou, je trošku zakomplexovaný a chabě se snaží odolávat rodičovským snahám vytvarovat ho k obrazu svému, nešťastná Mrs. Robinson.. Ale co to sakra mělo být za nechutný slaďák v druhé polovině? Přišlo mi to až přehnaně nelogické (ne, že by láska měla nějakou logiku, ale tohle už bylo tak nějak moc), asi jako když se zamilují dva prvňáčci. Nevyvolalo to ve mě ani shovívavý úsměv, z konce jsem byla prostě jen otrávená.

"Bůh je jen kluk pozorující mraveniště... žádný záměr nemá." .. zajímavá myšlenka a zajímavý film. Je napínavý, ale zároveň i k zamyšlení. Keanu, který mě normálně nijak zvlášť nebere, byl tady opravdu charismatický. Co bych vytkla, jsou na můj vkus trošku přehnaně teatrální scény s démony... kdyby se trošku ubralo, vůbec by to podle mě neuškodilo.

Musím přiznat, že jsem od filmu čekala něco trošku jiného a realita mě hodně mile překvapila. Nad tím, jestli existuje něco jako osud nebo jsou všechno jen (šťastné/blbé) náhody, jsem si lámala hlavu už hodněkrát. Ono je těžké říct, jak to ve skutečnosti je, ale ve filmu bylo dost zajímavých myšlenek na tohle téma. "Prosté pozemské události nelze považovat za věci zásadního vesmírného významu. Náhoda, o ničem jiném to nikdy nebylo.. nic víc než náhoda.." V životě se mi mnohokrát stalo, že něco vypadalo jako osud, ale nakonec se to třeba ani nijak osudově nevyvíjelo, i když jsem se o to snažila. Přijmout, že někdo není ten pravý, že osud neexistuje, že jsou jen náhody a spousta možností, špatných i dobrých, je svým způsobem daleko víc uvolňující, než věřit v nějakou předurčenost. To se pak člověk na nějaké životní události příliš fixuje v přesvědčení, že byly hrozně důležité, osudové... Jistě, mohly být důležité, každá zkušenost a každý člověk nás do života něco naučí, ale to neznamená, že to vše nejsou jen náhody. A pro spokojený život je podle mě daleko lepší přijmout, že je vše náhoda a naše vlastní úsilí, než lpět na něčem, co se zdá být osudem (Tom na Summer). Ať už je to ve skutečnosti jakkoliv. Na to beztak nepřijdeme.