Moudro z filmu: je vám 35 a za pár let už to bude 40. No a 40, to už je v podstatě 50 a potom už všechno končí. Film přesně pro ty, kteří mají pocit, že jim v životě něco uteklo/utíká/uteče. Náctiletí nemají šanci docenit.
Film se všeho všudy třemi ženami, které se objeví na plátně z celých 133 min asi na minut 10 a člověk se potom pídí, proč tam vůbec byly. Minimálně jedna (exmanželka) tam působila jako prázdná pauza pro nádech před další sprškou baseballu. Dobře, film je o mužích a sportu. Ve zkratce o tom, jestli vyhrají nebo nevyhrají. Pak je mi ale záhadou, proč jsme z celé série zápasů viděli jako diváci pouze pár střípků (i dokumentárních), což např. mně vzrušení ze hry moc nepřineslo. Hm, tak to tedy asi bylo o jednom muži. Jenže o tom mi celý film řekl asi to, že má tvář Brada Pitta (dobrý tah pro uvíznutí v paměti), je to smolař (a nebo taky ne) a plive do kelímku. A tak snad jediné co si budu z filmu pamatovat a bude mi to vrtat hlavou je to - co a proč plivali (ano, bylo jich víc) muži do kelímků a zda to nějakým způsobem souvisí s baseballem!?
I když vynechám anděla, otravné citace klasiků, velký otazník nad jednáním mužské postavy (statistika říkající, že každý druhý muž má homosexuální zkušenost je vážně pravda?!) a další otazník nad údajnou atraktivností naprosto prázdného (ještě než do něj Bůh vdechl duši) Adama, tak s přibývajícími minutami filmu pro mě čím dál tím méně uvěřitelnější. Čekala jsem, že se Tykwer popere s tématem, které nakousnul až na úplném konci, takže si budu muset evidentně počkat na pokračování...Drei Zwei. Ale ano, život berlínských intelektuálů je prostě úžasný!
Ozonovi se do filmu podařilo vměstnat nejen 8 oslnivých žen (a že každá by mohla mít svůj film), ale i několik žánrů - melodrama, muzikál, tragikomedii. I klasickou detektivku, za kterou by se nemusela stydět ani Agatha Christie.
Je to hra či sen, já vidím dvojmo Becketta obcujícího s Shakespearem. Slovní tenis (aristokratičtější než fotbal) dostává nového rozměru. Nemile jsem však překvapena, když závěrečné titulky prozrazují mi kdo je kdo.
Michael Reynolds, člověk, který se má za moderního proroka (pozemský koráb, komunity). Škoda jen, že dokument se ve větší míře zabývá spíš bojem s byrokracií.
Navodilo to ve mě dojem sobotního dopoledne, protože v tu dobu takové filmy v TV dávají. Už mi chybělo jen kakao. On ten film sám o sobě byl sladký dost. Marně jsem doufala, že to neskončí tak jako x podobných filmů. A tak si teda budu představovat, že jim to vydrželo max. rok, pak Bryce zjistil, že ho Juli jaksi fyzicky nepřitahuje. Že ho nepřitahovaly vlastně nikdy ženy (důkaz ve filmu) a že by byl nejradši s Garrettem (někde za tělocvičnou). Bryce bude chvilku na převýchově v blázinci, pak se napraví, vezme si nějakou husičku od vedle. Juli to vezme všechno statečně a odjede meditovat do Indie, pod strom bódhi. Bryce se nakonec oběsí na tom stromu, co jsme viděli ve filmu v závěru, že. :o)
Noé si může podat ruku s Trierem. Jsou to takoví dva "provokatéři", kteří už jsou ale zřejmě na své diváky moc krátcí, nebo možná moc staří (chichi). Přijde mi, že jsou diváci náročnější, zmlsanější a režisérstvo nestačí. Co byla kdysi provokace, dneska už není ani polechtání. Takže taková předlouhá hotelová scéna je opravdu naprosto zbytečná a hlavně...nudná. Explicitní sexuální scény ani penis už dneska nikomu dech nevyrazí. No a pár leknutí najdu v každém druhém filmu. Nemůžu ale upřít, že forma filmu se mi líbila. Kazí to ale naprosto obsah. Tibetská kniha mrtvých? Ech. Proč já mám pocit, že ti filmaři na náboženských tématech totálně ztroskotávají. Ale budiž, mělo to být o životě a smrti. Já bych vzala i těch několik do očí bijících (asi jako úvodní titulky) chyb (ty mě šokovaly asi nejvíc z celého filmu). Ale proč s dívat hodinu a půl dál na film, když už jsem si 2+2 dala dávno dohromady? A ještě to kopíruje pomalu romanci na nedělní odpoledne! To by musel pan režisér předvést v druhé půlce filmu daleko víc a to se nestalo. Po úvodní půlhodině to šlo od 5 ke 3.
A já tam kolem chodila a nikdy jsem na pana Halíka nenarazila. Ale že by si tam mohl vedle něj stoupnout i ten "anarchista", hehe. Každopádně škoda, že nebyl Halík zkonfrontován s feministicky smýšlející babičkou. To mohlo být zajímavé.
Jestli měl první díl navnadit, tak se tak nestalo. Zřejmě nikdo nedokáže vymyslet lepší nástup zombie, aniž by někdo kvůli tomu nemusel ležet v nemocnici v kómatu. Ovšem, že dotyčný, v nemocnici ležící hrdina bude postřelen do ramene a nakonec tam bude pobíhat z obvázaným břichem, to už je trošku víc mimo. Zřejmě si toho nemáme všímat v porovnání s krásně vyvedenými zombíky. Do třetice, byď by se v seriálu snad i nějaké sympatické postavy našly, tak já po třetím dílu končím. A to kvůli úděsnému hraní Sarah Wayne Callies - koulet očima není herectví, prosím!
Hmm, hmm... to měla být óda na dějiny kinematografie nebo? Jak minuty filmu přibývaly, tak už mě věru bavilo jen nacházení dalších citovaných filmů (Harold a Maude, Sunset Blvd..,True, Requiem za sen, krátké filmy Sam Taylor-Wood, Benjamin Button, Otevři oči). Jinak přebarevný to mišmaš o všem a zároveň o ničem. Přišlo mi to tak, že vize byla veliká, režiséra pohltila a přerostla a když už tomu dál tolik úsilí a času ze života, tak už je to třeba nějak doplácat dohromady. Ve velkém stylu, aby to zakrylo trhliny, plus pár výpůjček z jiných filmů. (Mirka Spáčilová to nazývá artovým filmem, u kterého diváku nemá vadit, že se ztrácí v ději). Dodatek: A možná to byl od Dormaela velmi chytrý tah, recyklovat nápad ze svého vlastního filmu a tím ho postavit na stejnou úroveň použitým citacím z filmů dějin kinematografie nebo jen oblíbeným filmů režisérovým. Sám se tak nenápadně ocitnout na vyšší příčce.
Po závěrečných titulcích jsem chtěla volat do světa, ať se pro příště každý nově vznikající film neobejde bez pomocné ruky nějakého módního návrháře. Pak jsem uvědomila, že by to byla pošetilost, protože by podobné filmy a la A Single Man nemohly vyčnívat. Obrátila jsem v žádost, ať je Tom Ford režisérem jednoho filmu. Možná se mi hodnocení ještě rozleží až přihlédnu ke scénáři nebo se někdy dostanu k literární předloze (proč toho Isherwooda nikdo nepřekládá?!), ale dneska jsem prostě nadšená vizuální a hudební stránkou natolik, že nemůžu jinak.
Zdá se mi, jako bych slyšela Neverhood. Pak změna směrem k dřevorubci z Monty Python. To už jsem dokonale zmatená. Přišla ještě řada dalších asociací a myšlenek typu krysa velká jako liška, brr...nebo, že tenhle lišák je pro mě uvěřitelnější mnohem víc než-li nějaká vycpaná mluvící liška pana Triera. I když hajlovat teda nemusel. ;-)
Dobře, tak tedy plus za žánrovost, nový vítr na březích českého rybníčku a lásce k filmu. Ta je ale nakonec plusem i mínusem, protože odkazů na různé filmy si divák může všímat po celou dobu filmu. Nabízí se otázka, zda to bylo chtěné nebo nechtěné. Každopádně to trošku ruší, když se díváte na Ševčíka a najednou na vás vybafne Bergman, Hitchcock nebo Fritz Lang. O někdy až přehnané stylizaci pomlčeti. Každopádně mě to sem tam bilo do očí i do mozku až jsem se musela posměšně ošklíbnout. Nejslabším článkem zdál se mi pan Kňažko, kupodivu.
Můj cynismus byl překonán. Sice jsem úvodní pár dílů stále čekala, kdyže bude ta housenka sezobnuta, brouček přejet, včela utopena apod.. Nakonec jsem se poddala tomu happy-endovému naladění. Ideální sledovat venku v trávě. (Hlemýždi jsou ale lascivní).
Kvůli tomuhle jsem měla vždycky z Tarkovského strach a tak jsem se mu radši vyhýbala. Pak jsem viděla Solaris a Stalkera a obavy byly rozptýleny. Musela jsem se až pousmát nad svým strachem a přílišným respektem (kde se vůbec vzal?). Zrcadlo je autoterapie plná vzpomínek, snů, přeludů, nadějí, zklamání. Tarkovský hledá sám sebe skrze vztah ke své matce, skrze svoje vzpomínky. A stejně tak jako by jeho nezajímaly moje vzpomínky, tak mě přílišně nezajímají ty jeho. Byť jsou někdy v krásném vizuálním balení. A pokud bych měla mít někdy potomky, tak doufám, že o mě nikdy takovýhle film nenatočí.
Dozvěděli jsme se, že je pan Luboš ohromně potrhlá osoba. Jeho maminka má nervy ze železa a špatnou paměť. My bysme ale uvítali více odpovědí než otázek. Třeba proč zrovna netopýři? Měl někdy pan Luboš otce nebo spadl z vesmíru? Proč nestudoval na netopýrologa? Proč nepracuje a kde bere peníze na svůj koníček? Co na to říká Batman? Jak dlouho to autor se svým příbuzným nacvičoval? Někomu stačí, že je to zábavná netopýří odyssea, ale mně nikoli. Sic 20 minut, ale přišlo mi, že se to záhadně motá v kruhu. Na závěr vypíchnu dvě povedené scény, které se zapsaly do mé paměti - rozhovor o fotoaparátech; konec těžké šichty v cementárně a na kole projíždějící pan Luboš Koníček. Pak proč ho lidi nechápou. ;-)
Nový rozměr tomuhle filmu v mém případě dalo, že jsem si uvědomila, že je to vlastně korejská Tereza Raquinová (jako vyšitá) opepřená krví, upíry a černým humorem. Zola se možná obrací v hrobě, ale já vrním spokojeností. Plný počet za první pohled a i za druhý pohled filmu jako adaptace. Takhle se moderně zpracovává klasika prosím!
Moje komentáře
Future, The (2011)
Moudro z filmu: je vám 35 a za pár let už to bude 40. No a 40, to už je v podstatě 50 a potom už všechno končí. Film přesně pro ty, kteří mají pocit, že jim v životě něco uteklo/utíká/uteče. Náctiletí nemají šanci docenit.
Strom života (2011)
Brad a jeho brada, hoho.
Moneyball (2011)
Film se všeho všudy třemi ženami, které se objeví na plátně z celých 133 min asi na minut 10 a člověk se potom pídí, proč tam vůbec byly. Minimálně jedna (exmanželka) tam působila jako prázdná pauza pro nádech před další sprškou baseballu. Dobře, film je o mužích a sportu. Ve zkratce o tom, jestli vyhrají nebo nevyhrají. Pak je mi ale záhadou, proč jsme z celé série zápasů viděli jako diváci pouze pár střípků (i dokumentárních), což např. mně vzrušení ze hry moc nepřineslo. Hm, tak to tedy asi bylo o jednom muži. Jenže o tom mi celý film řekl asi to, že má tvář Brada Pitta (dobrý tah pro uvíznutí v paměti), je to smolař (a nebo taky ne) a plive do kelímku. A tak snad jediné co si budu z filmu pamatovat a bude mi to vrtat hlavou je to - co a proč plivali (ano, bylo jich víc) muži do kelímků a zda to nějakým způsobem souvisí s baseballem!?
Hämta en cykel (1968)
Ranní rutina mladého chlapce a jeho slečny, která vstala z postele levou nohou.
3 (2010)
I když vynechám anděla, otravné citace klasiků, velký otazník nad jednáním mužské postavy (statistika říkající, že každý druhý muž má homosexuální zkušenost je vážně pravda?!) a další otazník nad údajnou atraktivností naprosto prázdného (ještě než do něj Bůh vdechl duši) Adama, tak s přibývajícími minutami filmu pro mě čím dál tím méně uvěřitelnější. Čekala jsem, že se Tykwer popere s tématem, které nakousnul až na úplném konci, takže si budu muset evidentně počkat na pokračování...Drei Zwei. Ale ano, život berlínských intelektuálů je prostě úžasný!
8 žen (2002)
Ozonovi se do filmu podařilo vměstnat nejen 8 oslnivých žen (a že každá by mohla mít svůj film), ale i několik žánrů - melodrama, muzikál, tragikomedii. I klasickou detektivku, za kterou by se nemusela stydět ani Agatha Christie.
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1990)
Je to hra či sen, já vidím dvojmo Becketta obcujícího s Shakespearem. Slovní tenis (aristokratičtější než fotbal) dostává nového rozměru. Nemile jsem však překvapena, když závěrečné titulky prozrazují mi kdo je kdo.
Architekt odpadu (2007)
Michael Reynolds, člověk, který se má za moderního proroka (pozemský koráb, komunity). Škoda jen, že dokument se ve větší míře zabývá spíš bojem s byrokracií.
Barry Lyndon (1975)
Barry Lyndon, jedna z nejotravnějších filmových postav + moje averze k historický filmům x samotná délka filmu umocňující předešlá negativa = 3
Hlad (2008)
Hodně pomalá mužská záležitost.
Most (2003)
Tolik nešvarů filmových v půlhodince, až se mi podlomila kolena. Ble.
Má mě rád, nemá mě rád (2010)
Navodilo to ve mě dojem sobotního dopoledne, protože v tu dobu takové filmy v TV dávají. Už mi chybělo jen kakao. On ten film sám o sobě byl sladký dost. Marně jsem doufala, že to neskončí tak jako x podobných filmů. A tak si teda budu představovat, že jim to vydrželo max. rok, pak Bryce zjistil, že ho Juli jaksi fyzicky nepřitahuje. Že ho nepřitahovaly vlastně nikdy ženy (důkaz ve filmu) a že by byl nejradši s Garrettem (někde za tělocvičnou). Bryce bude chvilku na převýchově v blázinci, pak se napraví, vezme si nějakou husičku od vedle. Juli to vezme všechno statečně a odjede meditovat do Indie, pod strom bódhi. Bryce se nakonec oběsí na tom stromu, co jsme viděli ve filmu v závěru, že. :o)
Vejdi do prázdna (2009)
Noé si může podat ruku s Trierem. Jsou to takoví dva "provokatéři", kteří už jsou ale zřejmě na své diváky moc krátcí, nebo možná moc staří (chichi). Přijde mi, že jsou diváci náročnější, zmlsanější a režisérstvo nestačí. Co byla kdysi provokace, dneska už není ani polechtání. Takže taková předlouhá hotelová scéna je opravdu naprosto zbytečná a hlavně...nudná. Explicitní sexuální scény ani penis už dneska nikomu dech nevyrazí. No a pár leknutí najdu v každém druhém filmu. Nemůžu ale upřít, že forma filmu se mi líbila. Kazí to ale naprosto obsah. Tibetská kniha mrtvých? Ech. Proč já mám pocit, že ti filmaři na náboženských tématech totálně ztroskotávají. Ale budiž, mělo to být o životě a smrti. Já bych vzala i těch několik do očí bijících (asi jako úvodní titulky) chyb (ty mě šokovaly asi nejvíc z celého filmu). Ale proč s dívat hodinu a půl dál na film, když už jsem si 2+2 dala dávno dohromady? A ještě to kopíruje pomalu romanci na nedělní odpoledne! To by musel pan režisér předvést v druhé půlce filmu daleko víc a to se nestalo. Po úvodní půlhodině to šlo od 5 ke 3.
Pulec, králík a Duch svatý (2007)
A já tam kolem chodila a nikdy jsem na pana Halíka nenarazila. Ale že by si tam mohl vedle něj stoupnout i ten "anarchista", hehe. Každopádně škoda, že nebyl Halík zkonfrontován s feministicky smýšlející babičkou. To mohlo být zajímavé.
Walking Dead, The (TV seriál) (2010)
Jestli měl první díl navnadit, tak se tak nestalo. Zřejmě nikdo nedokáže vymyslet lepší nástup zombie, aniž by někdo kvůli tomu nemusel ležet v nemocnici v kómatu. Ovšem, že dotyčný, v nemocnici ležící hrdina bude postřelen do ramene a nakonec tam bude pobíhat z obvázaným břichem, to už je trošku víc mimo. Zřejmě si toho nemáme všímat v porovnání s krásně vyvedenými zombíky. Do třetice, byď by se v seriálu snad i nějaké sympatické postavy našly, tak já po třetím dílu končím. A to kvůli úděsnému hraní Sarah Wayne Callies - koulet očima není herectví, prosím!
Weirdsister College (TV seriál) (2001)
Přiznávám bez mučení, že jsem se na to dívala jen a pouze kvůli Bobby Barrymu. Proto taky to zkreslené hodnocení. ;-)
Ex Drummer (2007)
Pouze pro mladé rádobyrebely s hospodským humorem, kteří skočí po jakékoliv prázdné provokaci.
Pan Nikdo (2009)
Hmm, hmm... to měla být óda na dějiny kinematografie nebo? Jak minuty filmu přibývaly, tak už mě věru bavilo jen nacházení dalších citovaných filmů (Harold a Maude, Sunset Blvd..,True, Requiem za sen, krátké filmy Sam Taylor-Wood, Benjamin Button, Otevři oči). Jinak přebarevný to mišmaš o všem a zároveň o ničem. Přišlo mi to tak, že vize byla veliká, režiséra pohltila a přerostla a když už tomu dál tolik úsilí a času ze života, tak už je to třeba nějak doplácat dohromady. Ve velkém stylu, aby to zakrylo trhliny, plus pár výpůjček z jiných filmů. (Mirka Spáčilová to nazývá artovým filmem, u kterého diváku nemá vadit, že se ztrácí v ději). Dodatek: A možná to byl od Dormaela velmi chytrý tah, recyklovat nápad ze svého vlastního filmu a tím ho postavit na stejnou úroveň použitým citacím z filmů dějin kinematografie nebo jen oblíbeným filmů režisérovým. Sám se tak nenápadně ocitnout na vyšší příčce.
Hunt, The (2010)
Nepijte špinavou vodu nebo budete mít halucinace.
Darkroom (2010)
Čin, čin, gin, tin, tin, tin...ten song je na tom nejlepší.
The Runaways (2010)
Lady Grinning Soul
Single Man (2009)
Po závěrečných titulcích jsem chtěla volat do světa, ať se pro příště každý nově vznikající film neobejde bez pomocné ruky nějakého módního návrháře. Pak jsem uvědomila, že by to byla pošetilost, protože by podobné filmy a la A Single Man nemohly vyčnívat. Obrátila jsem v žádost, ať je Tom Ford režisérem jednoho filmu. Možná se mi hodnocení ještě rozleží až přihlédnu ke scénáři nebo se někdy dostanu k literární předloze (proč toho Isherwooda nikdo nepřekládá?!), ale dneska jsem prostě nadšená vizuální a hudební stránkou natolik, že nemůžu jinak.
Fantastický pan Lišák (2009)
Zdá se mi, jako bych slyšela Neverhood. Pak změna směrem k dřevorubci z Monty Python. To už jsem dokonale zmatená. Přišla ještě řada dalších asociací a myšlenek typu krysa velká jako liška, brr...nebo, že tenhle lišák je pro mě uvěřitelnější mnohem víc než-li nějaká vycpaná mluvící liška pana Triera. I když hajlovat teda nemusel. ;-)
Normal (2009)
Dobře, tak tedy plus za žánrovost, nový vítr na březích českého rybníčku a lásce k filmu. Ta je ale nakonec plusem i mínusem, protože odkazů na různé filmy si divák může všímat po celou dobu filmu. Nabízí se otázka, zda to bylo chtěné nebo nechtěné. Každopádně to trošku ruší, když se díváte na Ševčíka a najednou na vás vybafne Bergman, Hitchcock nebo Fritz Lang. O někdy až přehnané stylizaci pomlčeti. Každopádně mě to sem tam bilo do očí i do mozku až jsem se musela posměšně ošklíbnout. Nejslabším článkem zdál se mi pan Kňažko, kupodivu.
Mrňousci (TV seriál) (2006)
Můj cynismus byl překonán. Sice jsem úvodní pár dílů stále čekala, kdyže bude ta housenka sezobnuta, brouček přejet, včela utopena apod.. Nakonec jsem se poddala tomu happy-endovému naladění. Ideální sledovat venku v trávě. (Hlemýždi jsou ale lascivní).
Birds (1968)
Z tohohle si budu pamatovat jedno: pulzující kolena.
Zrcadlo (1975)
Kvůli tomuhle jsem měla vždycky z Tarkovského strach a tak jsem se mu radši vyhýbala. Pak jsem viděla Solaris a Stalkera a obavy byly rozptýleny. Musela jsem se až pousmát nad svým strachem a přílišným respektem (kde se vůbec vzal?). Zrcadlo je autoterapie plná vzpomínek, snů, přeludů, nadějí, zklamání. Tarkovský hledá sám sebe skrze vztah ke své matce, skrze svoje vzpomínky. A stejně tak jako by jeho nezajímaly moje vzpomínky, tak mě přílišně nezajímají ty jeho. Byť jsou někdy v krásném vizuálním balení. A pokud bych měla mít někdy potomky, tak doufám, že o mě nikdy takovýhle film nenatočí.
Arsy-Versy (studentský film) (2009)
Dozvěděli jsme se, že je pan Luboš ohromně potrhlá osoba. Jeho maminka má nervy ze železa a špatnou paměť. My bysme ale uvítali více odpovědí než otázek. Třeba proč zrovna netopýři? Měl někdy pan Luboš otce nebo spadl z vesmíru? Proč nestudoval na netopýrologa? Proč nepracuje a kde bere peníze na svůj koníček? Co na to říká Batman? Jak dlouho to autor se svým příbuzným nacvičoval? Někomu stačí, že je to zábavná netopýří odyssea, ale mně nikoli. Sic 20 minut, ale přišlo mi, že se to záhadně motá v kruhu. Na závěr vypíchnu dvě povedené scény, které se zapsaly do mé paměti - rozhovor o fotoaparátech; konec těžké šichty v cementárně a na kole projíždějící pan Luboš Koníček. Pak proč ho lidi nechápou. ;-)
Žízeň (2009)
Nový rozměr tomuhle filmu v mém případě dalo, že jsem si uvědomila, že je to vlastně korejská Tereza Raquinová (jako vyšitá) opepřená krví, upíry a černým humorem. Zola se možná obrací v hrobě, ale já vrním spokojeností. Plný počet za první pohled a i za druhý pohled filmu jako adaptace. Takhle se moderně zpracovává klasika prosím!
Vítejte v KLDR! (2008)
Dokument ani ne tak o KLDR, jako spíš o českých turistech, kteří na hranicích s Čínou jásají "Konečně svobodná země." a pronášejí krutá moudra. :o)