Deníček (367)
Báječný rok 2020 (?)
Předmluva autora: Letošek byl příšerný rok. A velice rychlý a jakoby krátký. Bez kultury, v podstatě bez ničeho. Obecně, když se člověk zamyslí nad tím, co letos vyšlo, i vybírání věcí do toho nejlepšího nebyl žádný med. Nějaké kategorie museli být letos i vyřazeny. O to smutnější je, že největší konkurenti mezi sebou byly jenom dva dánské filmy. Nicméně za to se tento rok dá hezky zhodnocovat relativně rychle po ukončení roku. Únor je docela rekord. I tak je tu spousta filmů, které paradoxně by asi nebyli vidět, pokud by vše nejelo letos VOD a naopak zde byli velice dobré a důležité filmy, které se k nám ani na VOD nedostali a mohli jsme je vidět v kině. Ale třeba jenom jeden týden. Já jenom doufám, že rok 2021 bude alespoň z poloviny lepší. Bude to rok, kdy sice nestrávíme v kinech tolik času jako v roce 2019, ale snad určitě více než v roce 2020.
Filmová sekce:
Nejlepší film:
Čestná pozice:
Ozvěna minulosti:
Nejlepší dramatický počin:
Nejlepší soundtrack:
Nejlepší kriminální počin:
Nejlepší animovaný počin:
Nejlepší dokumentární počin:
David Attenborough: Život na naší planetě
Nejlepší sci-fi/fantasy počin:
Nejlepší komedie:
Nejlepší domácí počin:
Nejlepší neaglicky mluvený počin:
Nejlepší horor:
celý rok 2020
Nejhorší film:
Seriálová sekce:
Nejlepší nový seriál:
Nejlepší série starého seriálu:
The Mandalorian (2. série)
Čestná pozice:
Objev roku:
Happy (1. série)
Nejlepší dramatický seriál:
Nejlepší dokumentární seriál:
Nejlepší komediální seriál:
Nejlepší akční seriál:
Nejlepší mysterózní/krimi seriál:
Nejlepší animovaný seriál:
The Wonderful World of Mickey Mouse
Nejlepší domácí seriál:
Nejlepší neaglicky mluvený seriál:
Hniezdo (Slovensko)
Nejhorší série starého seriálu:
What We Do in the Shadows (2. série)
Nejhorší seriál:
(Ne)vzpomínáme: See, Final Space, For All Mankind, Sinner, Westworld, Locke & Key, After Life, Kingdeom, What We Do in the Shadows, Raised by Wolves, Ratched, Warrior, Hunters, Barbaren, Disenchantment
Divadlo: Příliš drahý jed - Švandovo divadlo (5.11.2021)
Po nějaké době opět snaha zajít na nějaké divadlo a ještě ke všemu nějaké kritické k současné situaci v politice i společnosti. A asi jsem si nemohl přát lepší. Myšlenka je. Drží se se vším všudy. K tomu i docela ukradnutí mého nápadu, které jenom dokazuje, že se divadlo hýbe směrem vpřed. A velice dobře. Zde totiž máme možnost vidět hezké propojení divadla i nějakého vizuálu, který ještě ke všemu jede live. Herecké výkony jsou sympatické, propojení se situacemi skvělé a nádherně až černohumorné se satirou. Na rozdíl od včerejší Audience u královny máme i dynamiku, která nenudí a neustále něco posouvá dál. Toto je vrchol českého divadla.
"Já mám pro vás taky jedno číslo. Dvacet pět milionů!"
Hodnocení: 95%
Divadlo: Audience u královny - Stavovské divadlo (25.11.2021)
Pokud si má člověk představit nějakou snahu o co možná nejlepší divadlo, tak asi tady. Celé to byla skvělá symfonie, jak vymyšlených konceptů, hereckých výkonů a i promyšlených dialogů. Hra někdy má tendenci sklouzávat do nějakého typického zlozvyku potěšit českého diváka nějakým huhuhu a zbytečnými hloupými vtipy, ale nakonec zjistíte, že jde jenom o určitou grácii samotné královny, která se stane více uvěřitelnější a přístupnější. Jasně, že se člověk dočká i vážných aspektů, u kterých je škoda, že nejsou ve větší návaznosti. Ve výsledku jestli je něco, co si ze hry nepamatuji, tak je nějaký závěr a ta tečka, jelikož se hra mnohdy nese ve stejném duchu dokola. I přes všechny poctivé a skvělé aspekty se musí zmínit, že tři hodiny jsou opravdu dlouhé a začnou být těžké už před první přestávkou. Po ní hra sice chytí hezkou dynamiku, ale pokud přičtete nešťastné rozestavění Stavovského divadla, kdy ať už sedíte skoro v 60 % možných míst, tak stejně nevidíte na jeviště, je z toho spíše opičí dráha. Závěrem asi je nejdůležitější říct, že veškerá herecká napumpovanost je dokonalá a asi byste těžko hledali někoho tak dokonalého a majestátního na roli královny jako paní Janžurovou. Její hraní zde má zcela jiný rozměr a je na absolutní výši. Toto definuje její odkaz a její genialitu.
Hodnocení: 85 %
Divadlo: Oscar pro Emily - Studio DVA (16.11.2021)
Po minulé zkušenosti s velice dobrým divadle u Švandy, chtěl jsem vsadit na nějaké klaustro drama. Až na to, že to nebylo drama. Možná klaustro, ale skoro s tím nejhorším, co člověka napadne. Asi jsem se měl jako Míla Rozner lépe připravit, ale hra kde má být spíše vážná lidi dovádí k slzám a je otázka, zda tvůrci hru vůbec myslejí vážně nebo jako humoresku. O tom prvním se je ale přesvědčit nedaří. Hra brzy začne být repetitivní neustálým dělání si srandy jeden z druhého, které už nemá ani moc ducha. K tomu připočtěme přehrávajícího poslíčka, který se určitou část hry zdá být naprosto zbytečný a potom vypálí nějaké pecky jako z mexické telenovely. Epický klifhengr v podobě pauzy a jedeme dál. Postavy si neustále z něčeho dělají srandu a hrajou nějaké role, aby pobavili plebs, ale nikdy tím nepustí někoho kdo se o to zajímá k sobě pořádně a na závěr je to vlastně dost plytké a o ničem. Bylo alespoň hezké vidět pana Kostku na divadelních prknech a paní Mayerová tomu všemu dodávala určitou upřímnou grácii. O to více bolí, že někdo už tak zkušený jako Jílek přehrává až běda a pokaždé, co jeho postava promluví, tak doufáte, že je to naposledy. A je otázka, jestli je to úplně jeho chyba nebo chyba autorů, kteří vymysleli takový paskvil. Oscar pro Emily měl nakonec s Oscary pramálo společného. To těžko někomu zazlívat jako spíše to, že jde o postrádání charakteru celého konceptu. Nejupřímnější na hře byly poklony na konci.
Hodnocení: 45 %
Klaustro-film
Báječný rok 2019
Předmluva autora: Tentokráte mám asi rekord, jelikož svůj "wrap" dělám hezky symbolicky v přestupný rok 2020 a to 29. února. Má to výhody. Nemusím to dělat v březnu nebo dubnu, ale stejně tak je pravda, že jsem strávil dlouhou dobu jenom sledováním seriálů skrze celý rok a nejsem si ani zbla jist zda to podobně u mne bude i letos. Je to škoda, ale asi je to i důležité. Stále vycházejí lepší a lepší věci, ale ne vždy je člověk najde a může vidět. Je to škoda. Ale uvidí se, jak to bude dál...
Filmová sekce:
Nejlepší film:
Čestná pozice:
Nejlepší dramatický počin:
Nejlepší soundtrack:
Nejlepší kriminální počin:
Nejlepší animovaný počin:
Nejlepší válečný počin:
Nejlepší dokumentární počin:
Nejlepší sci-fi/fantasy počin:
Nejlepší komedie:
Nejlepší domácí počin:
Nejlepší neaglicky mluvený počin:
Boże Ciało (Polsko)
Nejlepší horor:
Nejhorší film:
Seriálová sekce:
Nejlepší nový seriál:
Nejlepší série starého seriálu:
The Kominsky Method (2. série)
Objev roku:
Nejlepší dramatický seriál:
Nejlepší dokumentární seriál:
Nejlepší komediální seriál:
Nejlepší sci-fi/fantasy seriál:
Nejlepší domácí seriál:
Nejhorší série starého seriálu:
13 Reasons Why (3. série)
Nejhorší seriál:
Báječný rok v hudbě 2019
K tomuto se asi moc nedá více, co napsat. Člověk si myslel, že za celý rok slyšel velké nic, ale když se mu každý rok rozšíří obzory o dalších asi deset interpretů, ono se to jednoznačně nasčítá. Samo o sobě mluví, že jenom z tohoto roku jsem tedy nakonec slyšel více než 30 nových nahrávek od různých interpretů. Příští dekáda se asi také načne zostra.
A co rok 2020? Je to zajímavé. Apocalyptica začne rok s novým albem, které nevydali po pěti letech se singly na konci tohoto roku. V únoru se po letech vrátí Green Day, které zřejmě chystají jedno velké pokračování American Idiot. Takže dost očekávaná věc. Ne tolik vyhledávané Hollywood Undead nelení a taky přinese nový materiál a to stejné platí pro Five Fingers Death Punch, kteří přidávají materiál jako na běžícím páse. Nové a asi další zbytečné album vydá i Weezer. Pak má být očekávané Bush album, které snad už ale mělo vyjít tak půl rok zpátky, no a pak je to v režii šuškanic, kdy Pearl Jam jsou už několik let ve skluzu, NIN nastiňují nový materiál a jinak nic. Pro rok 2020 tedy zatím žádná extrémní sláva, ale kdo ví, letošek toho nakonec přinesl více než dost a mnoho z věcí byla nečekaná.
Žebříček na koláži:
Báječný rok 2018
Předmluva autora: Mé přání okolo toho, abych byl moudřejší se napůl vlastně vyplnila a napůl zase ne. Tento další výčet dělám sice na začátku dubna, ale na mou obhajobu, která mi vlastně letos došla... nešlo to jinak. Na počátku každého roku vychází tolik filmů a seriálů ještě z minulého roku, že dělat tento výčet a seznam toho nejlepšího dříve jak na konci března v podstatě není možné. Ale funguje to. Tak jdeme na to.
Filmová sekce:
Nejlepší film:
Nejlepší soundtrack:
Nejlepší kriminální počin:
Nejlepší animovaný počin:
Nejlepší dokumentární počin:
Nejlepší dramatický počin:
Nejlepší sci-fi/fantasy počin:
Nejlepší komedie:
Nejlepší domácí počin:
Nejlepší horor:
Čestná pozice:
Nejhorší film:
Seriálová sekce:
Nejlepší nový seriál:
Nejlepší série starého seriálu:
Atypical (2. série)
Objev roku:
Nejlepší dramatický seriál:
Nejlepší kriminální sériál:
Nejlepší komediální seriál:
Nejlepší animovaný seriál:
Nejlepší domácí seriál:
Nejhorší série starého seriálu:
House of Cards (6. série)
Nejhorší seriál:
Báječný rok 2017
Předmluva autora: Je poslední den března a já si opět říkám jaký jsem debil, že i letos toto dělám tak pozdě. Na druhou stranu přeci jen tři měsíce nejsou tak moc. Musel jsem klasicky dokoukat filmy a seriály. Ty zbylé tři měsíce byla čistá lenost. Je to rok od roku horší. Tak snad příští rok budeme moudřejší.
Filmová sekce:
Nejlepší film:
Tři billboardy kousek za Ebbingem
Nejlepší soundtrack:
Nejlepší animovaná film:
Nejlepší dokumentární film:
Nejlepší dramatický film:
Nejlepší sci-fi film:
Nejlepší fantasy film:
Nejlepší komedie:
Nejlepší válečný film:
Nejlepší domácí film:
Nejlepší horor:
Nejhorší film:
Seriálová sekce:
Nejlepší nový seriál:
Nejlepší série starého seriálu:
Better Call Saul (3. série)
Nejlepší dramatický seriál:
Nejlepší komediální seriál:
Nejlepší domácí seriál:
Nejhorší seriál:
Báječný rok 2016
Předmluva autora: Je docela zábavné, že ohodnocení roku 2016 dělám až nyní 5.5.2017 čili skoro v polovině dalšího roku, ale hold časový nedostatek tomu chtěl, že jsem ještě před asi dvěma měsíci koukal na poslední zajímavé filmy a ještě nyní nemám dokoukané ty nejlepší seriály z minulého roku. A už teď nestíhám ani ty letošní. Snad příště takovou chybu neudělám a snad budu doufat, že toto nebudu muset po měsíci předělávat kvůli nějakému underground seriálu, na který zrovna koukám nyní ještě z roku 2016.
Filmová sekce:
Nejlepší film:
Nejlepší soundtrack:
Nejlepší animovaný film:
Nejlepší dokumentární film:
Nejlepší dramatický film:
Nejlepší sci-fi film:
Nejlepší fantasy film:
Nejlepší humorný film:
Nejlepší válečný film:
13 hodin: Tajní vojáci v Benghází
Nejlepší domácí film:
Nejhorší film:
Seriálová sekce:
Nejlepší nový seriál:
Nejlepší série staršího seriálu:
House of Cards (4. série)
Nejlepší dramatický seriál:
Nejlepší humorný seriál:
Vinyl
Nejlepší domácí seriál:
Nejhorší seriál:
Báječný rok 2015
Nejlepší film:
Nejlepší soundtrack:
Nejlepší animovaný film:
Čestná pozice:
Nejlepší dokumentární film:
Nejlepší dramatický film:
Nejlepší sci-fi/fantasy počin:
Nejlepší humorný počin:
Nejlepší domácí počin:
Nejhorší film:
Báječný rok 2014
Nejlepší film:
Nejlepší animovaný počin:
Nejlepší dokumentární počin:
Nejlepší dramatický počin:
Nejlepší fantasy počin:
Nejlepší humorný počin:
Nejlepší sci-fi počin:
Nejlepší válečný počin:
Nejhorší film:
Báječný rok v hudbě 2018
Letos jsem to stihl i lehce s předstihem. Asi i hlavně kvůli tomu, že moc nebylo co dohánět. A hlavně jsem nevymýšlel kraviny. Minulý rok mám asi největší ohodnocení různých druhů alb jaké jsem kdy měl. A asi i mít budu. Z nějakého důvodu jsem měl minulý rok geniální nápad naposlouchat alba kapel, které vlastně ani moc neposlouchám, jenom abych měl co hodnotit. Letos to bude o dosti chabé. Už jenom kvůli tomu, že jsem upustil od blbých nápadů a i kvůli tomu, že letos se nic moc v rámci hudby nedělo. Až neuvěřitelně málo tvůrci se letos činilo. Zvláště, když minulý rok byl i bez umělého poslouchání hudby záživný sám o sobě.
Zavítal jsem letos i celkově do tvorby grungeové legendy Stone Temple Pilots. Ta mě ale bohužel spíše než překvapila, tak zklamala. Z jejich hudby jsem si bohužel skoro nic neodnesl, což je docela smutné, když se jedná o můj oblíbený styl.
Letos jsem objevil i mírumilovné Kodaline, kteří dokáží bez pochyb zaujmout. Nicméně dokáží zaujmout jenom asi v takové letní náladě. Za mě osobně ta kapela mě nakonec neoslovila natolik, jak jsem si sám v prvopočátku myslel.
Letos jsem taky mohl objevit Shinedown. Z mého pohledu docela zajímavou kapelu, která některými svými alby dokázala mě nechat zcela chladného, ale některé zase ukázali velký hype. Každopádně je nutno říct, že s každým novějším jejich hudba z ní lépe.
Bad Wolves je kapela, o které jsem již slyšel jen málo, tak jsem si řekl, že když mají na svém kontě jen jednu záležitost, nemuselo by být špatné jim dát šanci. Ta dopadla v celku průměrně. Neřekl bych, že jsem byl hudbou potěšen, ale nehodnotil bych ji ani vůbec jako špatnou. Je to určitý druh, který by mi mohl sedět, ale nejde o dlouhodobou záležitost.
Amy Shark je hudebnice, o které jsem se dozvěděl už před dlouhou dobou, ale nyní vydala i album, a abych se mohl držet s krokem, tak tady jsem. Opět je tu záležitost taková, že bych si dokázal představit její hudbu na určitém mém osobním zájmu. Ale dost nízko.
Pennywise je dnes v podstatě punková legenda. Nicméně jejich tvorba byla vždycky pro mne jedna velká houpačka. To vše se odráží na posledním albu, které mne v podstatě vůbec nijak neoslovilo.
Legenda Eminem vydal letos neočekávané disstrack album. To sice taky nebylo žádná sláva, ale když se poohlédnu za celkem tohoto roku, tak zjistím, že toto je alespoň dílo, které mi nějak utkvělo v hlavě. Jako jedno z mála. A taky by se z něho dalo vybrat nejvíce písní, které se mi připomínají.
S menšími výpady mi ještě na mysl vzejde to, že album vydal i Ghost, kterého jsem letos také objevil a jeho tvorba mi docela a i něco řekla.
Na podzim hezky mlhavě vydali své nové album i další legenda grunge Alice in Chains. Její nové dítě mne bohužel neoslovilo svou atmosférou natolik jako poslední dvě předchozí, ale i tak šlo o velice přínosné dílo pro tento rok.
Three Days Grace je další uskupení, ke kterému jsem přišel až nyní. Taky interpret, ze kterého se toho dalo dost vyzobat, ale nešlo by o neustále přinášející kapelu se zajímavým obsahem. Měl jsem tu možnost porovnat ono album s jejich předchozími a kupodivu toto bylo jedno z těch, co řeklo vskutku málo.
V rámci objevování tu byl další příspěvek kapely Muse. Ta lehce připomněla styl Nine Inch Nails s prvkem moderny. Což bylo něco jako konečné vyvrcholení tvorby za posledních bůhví kolik let, kdy se jinak kolem toho jenom chodilo. Ale ve výsledku z toho vznikla jen jedna dobrá písnička.
Na závěr i závěr trilogie EP, které Nine Inch Nails vydali. Žádné z nich nebylo podle mě nějakým způsobem uspokojující, ale na tomto kousku se našli části, které opět nějak přispěli do rozvoje. Ale je to smutné. Letos ani tak nehodnotím, to co bylo za tento rok nejlepší, ale spíše to, co se dalo poslouchat. A nebo prostě to nějakým způsobem šlo. Což je hodně smutné. Budeme doufat, že se to do příštího roku změní snad kupříkladu a Rammsteiny nebo Slipknoty.
Žebříček:
1. Alice in Chains - Rainer Fog
2. Eminem - Kamikaze
3. Nine Inch Nails - Bad Witch
4. Ghost - Prequelle
5. Shinedown - Attention Attention
6. Bad Wolves - Disobey
7. Three Days Grace - Outsider
8. Pennywise - Never Gonna Die
9. Amy Shark - Love Monster
10. Muse - Simulation Theory
10. Kodaline - Politics of Living
11. Stone Temple Pilots - Stone Temple Pilots
Báječný rok 2017 v hudbě
Stejně jako předminulý rok tak dneska si zde prezentujeme nějaké ty lepší i slabší kousky dnes již minulého roku. S tím, že lehce se zpožděním, jelikož jsem spousty materiály doposlouchával dodatečně. Jelikož se mi zdálo, že jsem toho předešlý rok tolik neslyšel, tak jsem na poslední chvíli ještě poslouchal pár těch alb, aby to nebylo tak chudé. Začneme trochu smutně a to tak kdo nás vlastně v minulém roce opustil.
Museli jsme se rozloučit s legendou rock and rollu jako Chuckem Berrym, který by se mohl považovat za otce samotné této muziky. Náhle nás nečekaně opustil i svůj vlastní kreativní tvůrce Tom Petty. Rok 2017 byl bohužel velice krutou ranou pro skoro rodinný podnik AC/DC, kdy společně do rockového nebe, nebo i pekla chcete-li odešli bratři Youngové a to Malcolm a George. Ze všech bratrů nám zde zůstává samotný Angus. V neposlední řadě nás opustila svou vlastní rukou legenda muziky devadesátých let Chris Cornell a jeho následovníkem, který také nechtěl zůstat na tomto světě byl jeho dobrý kamarád a zpěvák skupiny Linkin Park Chester Bennington. To byla pro mě nečekaně asi největší rána, která mě v rámci úmrtí letošní rok mohla zasáhnout a nese se po mém boku dodnes.
A nyní přistoupíme k tomu, čím nás tvůrci obdařili v minulém roce. Hned lednu vydala nové album legendární, leč ne tolik známá kapela Dropkick Murphys. Ten samý měsíc přispěla i punková kapela AFI už několikátým svým albem. Zde moc velké oslovení nepřišlo. Škoda. A nakonec ledna přispěla svým čtvrtým albem i naprosto skoro neznámá kapela Japandroids, kterou jsem objevil teprve před pár týdny, ale vůbec toho nelituji a naopak za to děkuji. Toto duo hrající na bicí a kytaru, dokáže takové emoční divy, že by jeden neřekl.
Jaro mezi námi přivítal Ed Sheeran s jeho novým albem Divide, které přišlo skvěle do novoroční nálady a skvěle podtrhlo emoce v onen čas. Nevím, asi to bylo tímto, ale jde o jeden z nejlepších kousků tento rok a celé moderní hudby. Ed se musel ten samý měsíc později poprat s veterány muziky v podobě Depeche Mode. Elektrika Eda neskolila, ale dala fanouškům, to co měla a následovala i spokojenost. James Blunt po mnoha letech opět přispěl svou troškou do mlýna a zkusil to moderně. Ne tak s přehledem a skvěle jako Sheeran, ale povedlo se mu ukázat se opět. To všechno během jednoho měsíce.
Lehce o pár týdnů později se vrátili mnohem starší veteráni jako Deep Purple. Jejich hudba opět asi oslovila fanoušky, ale mě bohužel ne.
Po letech vydali o novou desku Irové The Cranberries. Tuplem osudem a náhodou zde je, že tento článek a posudek píši přesně v den, kdy zemřela zpěvačka Dolores O'Riordan. Nicméně stihla se rozloučit v podobě toho co asi milovala.
V květnu nás chtělo osvítit uskupení Paramore. Nové album After Laughter mělo být novodobé a starodobé v rámci vzpomínek na osmdesátá léta. Spíše to bylo nevýrazné. Na potvoru když teďka hodnotím celkový rok, tak Paramore musí vydat jediné horší album. V ten samý moment nicméně i kapela z daleka jména Seether vydala nový kousek. Kapela, kterou jsem kupodivu nikdy nemusel, tak najednou vydala jedinečný kus, který se mnou neustále jde dál. Neuvěřitelné. Májový měsíc byl hudbou nabitý. Oslovili nás, bohužel asi naposled Linkin Park. Ti sklidili za novou a modernější kus velmi ostrou kritiku. á tomu nicméně přicházel na chuť. A s velkou úctou mohu říct, že jsem si album zamiloval dříve než se Chester zabil.
Před prázdninami to podpálil po 12 letech sólovým albem Roger Waters. Po smrtně se s námi rozloučil i Chuck Berry, který potěšil ty co si mysleli, že už nikdy nic nevydá. I ten samý den už pro punkové publikum vydali novinku i Rise Against. Pár dní nato se na prázdniny připravil i Nickelback. A zakončilo se to pro mě asi nejlepším albem Stone Sour.
Máme prázdniny a zde nás potěší Trent Reznor dalším EP Nine Inch Nails, kde se ty osmdesátky dokázali propracovat podle mě lépe.
Za celé prázdniny bylo takové menší volno. Jediný kdo se odvážil něco vydat byli Queens of the Stone Age.
Školní rok díky muzice začal mnohem lépe, jelikož nové album, které je asi nejprogresivnější a asi i jedno z nejlepších nabídli totiž Foo Fighters. Ten samý den přispěla i superkapela Prophets of Rage.
V době předvánočního šílenství vydává své album Marylin Manson. To asi ani nepotřebuje komentář.
Na den rok od punk rockového šílenství, kdy album vydali NOFX, Green Day a Sum 41, vydali asi své nejlepší album Hollywood Undead.
Progresivně se projevovali i Evanescence.
Rocková vánoční atmosféra přišla s U2. A rok jako takový zakončil Eminem.
Je sranda, že jsem si chtěl poslechnout jenom pár alb, aby to oproti minulému roku nebylo tak chudé. Mezitím co minulý rok jsem musel řešit jenom sedm počinů, tak letos jsem to nechtěně navýšil na 22. Měl bych se krotit.
Finální žebříček:
1. Foo Fighters - Concrete and Gold
2. Ed Sheeran - Divide
3. Seether - Posin the Parish
4. Prophets of Rage - Prophets of Rage
5. Japandroids - Near to the Wild Heart of Life
6. Linkin Park - One More Light
7. Rise Against - Wolves
8. Bush - Black and White Rainbows
9. Depeche Mode - Spirit
10. U2 - Songs of Experience
11. Nickelback - Feed the Machine
12. Hollywood Undead - Five
13. Eminem - Revival
14. Nine Inch Nails - Add Violence
15. Stone Sour - Hydrogad
16. Queens of the Stone Age - Villains
17. Paramore - After Laughter
18. Marylin Manson - Heaven Upside Down
19. James Blunt - Afterlove
20. AFI - Blood Album
21. Evanescence - Synthesis
22. Deep Purple - inFinite
Alba do alba - Metallica: Death Magnetic
V celku tak nějak mnohem lepší než předchozí album. Asi hlavně protože nároky byly lehce nižší. Obrovská nálož melodických písní, které znějí podobně, ale ne monotónně. Spíše jako kdyby každá do každé zapadala. Pánem alba je prostě The Day That Never Comes, což považuju dodnes i přes všechny bůhví jaké písně za jednu z nejlepších písní od Metallici.
Celkové hodnocení: 80%
Alba do alba - Metallica: St. Anger
Pro mě velmi očekávané album. Z písní jako St. Anger a nebo Frantic jsem už tušil, že půjde o něco dokonalého. A deska samotná má i svůj vlastní charakterní zvuk. Hlavně bicí na tomto albu znějí úplně jinak než na jakémkoliv jiném albu. Nicméně nakonec přišlo menší zklamání jelikož i přesto, že album nezní tak špatně, tak stejně zde nebylo tolik písní, které by mě přímo nějak zaujali. Celému tomu vládnou první tři songy. A tím to vlastně tak nějak končí. I tak, je to velice důležité dílo. Alespoň i pro mne.
Celkové hodnocení: 80%
Alba do alba - Metallica: Garage Inc.
Patlaninka plná coverů, předělávek, zapomenutých písní, které znějí dobře, ale časem vám z toho půjde hlava kolem. Písně začnou splývat a v horším případě začnete Metallicu nenávidět. Dokázal bych si představit, že bych teďka nějakou dobu nemusel poslouchat tuto kapelu, ale vím, že nyní přijde lahůdka jako St. Anger. Takže jedeme dál.
Celkové hodnocení: 60%
Alba do alba - Metallica: Reload
Mladší bráška už tak povedený není. Přijde mi to jako nějaký materiál, který i oni věděli že stojí za prd, ale stejně ho tam nafrcali. Na jednu stranu jsem samozřejmě rád, že se Metallica posunula, ale tohle na jednu stranu byl lehce krom vedle. Songy někdy připomínají Redhoty, což k nim nesedí a nebo jde o neuvěřitelné mumlání ničeho. Zajímavý debaklový bod mezi skvělým Load a taky podle mě snad velmi dobrým St. Anger. Jediný světlý bod je další Unforgiven, který je úžasný, ale na zcela špatném albu.
Celkové hodnocení: 70%
Alba do alba: Metallica: Load
Metallica pokračuje ve svém novém stylu. Pokračuje v objevování něčeho nového a zajímavého. A dává taky novou inspiraci tisícům umělců po celém světě. Load nemá na své platformě mnoho skvělých a osvědčených písní, ale celé album kombinuje něco nového a kreativního a o tom to je. Je to nový nádech.
Celkové hodnocení: 85%
Alba do alba: Lacuna Coil: Dark Adrenaline
Pro mě něco nového, ale zároveň přínosného. Stále jistý druh metalu, ale asi ne pro každého. Pro mě tak akorát. Kombinace "líbivých" riffů a částí. Skvělé kombinující melodický ženský hlas a hrubý mužský. jenom trochu slabší, ale i tak přínosný cover na REM. Ale za mě dobrý.
Celkové hodnocení: 80%
