emma53

emma53

okres Hradec Králové
introvertka a Zoe v jednom balení

237 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Dvojí život Veroniky (1991)

    V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............

  • poster

    Mami! (2014)

    Od začátku do poslední klapky to byl výborný film se vším všudy. Neotřelý námět, dokonalá herecká sestava stávající ze tří osob, maximálně působivý soundtrack. Pravdou je, že na konci mně tekly slzy jak hrách a to se mně až tak často při mé velké sledovanosti dramatických žánrů nestává. Ani jedna z těch tří postav nebyla v relativně normální psychické pohodě a to nemluvím o Stevovi, který trpěl hyperkinetickou poruchou. Pro mě bylo podstatné, že jejich vnitřní bolest vyzařovala snad z každého jejich nádechu a výdechu. Kamera byla vynikající, protože dokázala jejich pocity nasnímat s obrovským citem pro danou situaci. Když se zmíním třeba o momentu, kdy byla máma se synem a s pofidérním advokátem v restauraci, následný zpěv Steva a vzápětí matčin zoufalý výkřik plný bolesti do tmy a ticha, tak to byl tak silný, emocionální zářez do srdce, který si budu dlouho pamatovat. A konec vygradoval do té nejvyšší laťky zoufalosti, bolesti a beznaděje. A ano, souhlasím s tím, že i ojedinělý formát mohl přispět k tak intenzivnímu zážitku. Po herecké stránce mohu už jen tleskat. Bravo Anne, Oliviere a Suzanne !

  • poster

    Metro Manila (2013)

    Jak už tady píše kareen, které tímto děkuji i za tip, tak milou a sympatickou rodinku jsem dlouho neviděla. Nešlo s nimi nesoucítit a zároveň si neuvědomit, že takhle nějak to tam funguje s lidmi, kteří jsou v jádru poctiví človíčci a kde jejich postupná deziluze je tak zoufalá, že se odhodlají k činům, o kterých by si nikdy v životě nepomysleli, že jich budou schopni. Souhlasím, svět je nejen v tomhle směru hnusnej a neznám nikoho, kdo by s tím pohnul k lepšímu a když už, tak je to jen na moment, ale to už bych odplula do jiných vod a to nechci. Oskar vás nenechá v klidu do té míry, že například v momentě, kdy má říct svému budoucímu šéfovi nějaký vtip, se přistihnete, jak rychle dolujete ze svých vlastních zásob, aby jste mu pomohli. Ten rozdíl mezi sociálně slabší vrstvou a tou vyšší byl patrný z mnoha obrazů a tak i ty touhy jejich malé dcerky v OC budete vnímat s velkou empatií, to mně věřte. Nebudu se už moc rozepisovat, to se musí prostě vidět. Výborná hudba už jen podpořila můj intenzivní i když smutný zážitek z velmi povedeného Seanova filmu, který rozhodně doporučuji.

  • poster

    Dívka na mostě (1999)

    Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím.

  • poster

    Mandarinky (2013)

    Jednoduché, jasné a průzračné jak modré nebe nad námi, ale ta země zůstává stále plná špíny ve formě nesmyslných a absurdních válek. V jednoduchosti je krása a já Mandarinky považuji přesně za takový. Díky za takové dědy jako je Ivo se srdcem a hlavou na správném místě.

  • poster

    Pátrání po Sugar Manovi (2012)

    Díky za Sugar Mana a za skvělý životopisný film o muži, který se v životě živil jak se dalo, ale který měl dar psát básně o tom, co viděl nebo sám zažil a pak to úžasným způsobem prezentoval ve svých písních. A to co v životě viděl, nebylo většinou nic pozitivního, spíš naopak, samá bída a strádání. Rodriguez ani nevěděl, jak je slavný a i když se pak okolnosti změnily, tak zůstával stále svůj a za sebe můžu napsat, že na konci tohoto dokumentu mě to emotivně docela rozhodilo. Téměř neuvěřitelný příběh s ještě neuvěřitelnějším koncem. Vřele doporučuju a jdu hledat jeho písničky, protože to rozhodně stojí za to.

  • poster

    Donnie Darko (2001)

    Nejsem si zcela jistá, zdali Richard Kelly chtěl, abychom celý příběh do mrtě pochopili, ale určitě chtěl, aby jsme ho s Donniem maximálně prožívali. Vložil do toho celý arzenál takových situací, že jsem po celou dobu zaznamenala snad celé spektrum pocitů od soucitu, empatie, po rozhořčení z nepochopení, úžasu z některých vizí nemocného Donnieho, bylo toho opravdu hodně, až po totální překvápko hereckého umu Jakeho Gyllenhalla. Podle mě tady jedna projekce nestačí a to nemluvím o té muzice, která to celé skvěle podkreslovala. Asi v desáté minutě jsem se tak lekla, že jsem nadskočila na židli.....a tím to všechno začalo, chytl a nepustil mě Donnie až do poslední klapky.

  • poster

    Proti zdi (2004)

    Naprosto nečekaná a drtivá palba silných emocí, kterou jsem ani náhodou nečekala. Příběh Cahila a Sibel, dvou ztracených človíčků navíc ještě z odlišných kultur je nabitý živočišnou touhou, šíleností, syrovostí, smutkem, vášní, divokostí, zoufalstvím, beznadějí, depresí a v neposlední řadě láskou. Určitě je tam toho daleko víc, ale mnohé nelze ani slovy vyjádřit. Jestliže pro Sibel Kekilli byla role Sibel skutečně první, tak má můj velký obdiv a Birol Ünel rolí žil, věřila jsem mu absolutně všechno. Velmi intenzivní zážitek plný kontrastů, který vás hned na začátku čapne a nepustí až do konce .- "Jsou všichni, co milují a touží po milovaných, zbaveni rozumu jako já......?"

  • poster

    Renoir (2012)

    Abych se přiznala, tak příběhová linie filmu pro mě tentokrát nebyla vůbec podstatnou, ale já si připadala jak v obrazové galerii, kde nestíháte pro tu nádheru a množství obrazů ani dýchat. Květiny ve váze, šaty rozhozené na posteli, kojící matka, pikniky pod modrou oblohou, úžasné přírodní scenérie alá Renoir a mohla bych pokračovat. Atmosféra mě doslova vtáhla do té doby a já se brouzdala v potoce, ležela ve vysoké trávě a nasávala to hřejivé teplo, které vyzařovalo z Renoirových obrazů. A já souhlasím s mnohými uživateli, kteří napsali, že kdo nemá k malířství žádný vztah, tak to pro něj bude možná hůř stravitelnější snímek, ale já osobně byla nadšená a souhlasím s tím, co vyjádřil slovy ve filmu i Renoir : "Obraz by měl člověka potěšit. V životě je dost nepříjemných věcí.".Díky za tenhle vizuálně krásný střípek ze života mého oblíbeného malíře.

  • poster

    Miss Saigon: 25th Anniversary (divadelní záznam) (2016)

    Stojím v divadle Prince Edwarda, tleskám vestoje a konstatuji, že to byl první, úžasný filmový zážitek tohoto roku. A jistě, inženýr musel stát při děkovačce uprostřed. Jeho Americký sen byl naprosto famózní.............někdy chybí slova chvály a to je právě teď........ takže pět zářících hvězd je jasných.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace