Profil
Hodnocení (2560)
Komentáře (233) Filmotéka (196)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
Oblíbení uživatelé
|
Moje komentáře |
 Kořist (2007) 
|
06.12.2009 |
| |
Pokud by posledních 30 minut filmu byly detailní záběry na lvy, jak trhají tuhle stupidní americkou rodinku, bylo by to za jasných 5 hvězdiček... |
 Občan Kane (1941)
|
24.08.2009 |
| |
Kašlete na předsudky, recenze, žebříčky nejlepších filmů či nadšené ohlasy filmových kritiků. A prostě dělejte to, co vždycky – koukněte na to svým vlastním okem, oceňte film svým srdcem a rozumem a interpretujte si pouze to, co budete chtít a ne to, k čemu budete nuceni významnými kritiky. Jak to celé dopadne? Úžasně. Občan Kane JE (nikoli byl) fantastický film, i když nevíte nic o historii filmu, nevíte nic o technice a je vám ukradená kamera sama o sobě, ale přesto dokážete ocenit film jako celek – jako výsledný produkt, který hodnotíte dnešníma očima. Originální způsob vyprávění, bravurní herecké výkony a především mysteriózní atmosféru je nutné ocenit v každé době, ať už k jejímu vytvoření dojdete různými prostředky. Orson Welles si však vybral prostředky více než výmluvné a svou obrazovou vizualizací dokonale splynutou s ostatními filmovými kumštýři, zejména s maskéry a s výpravnými výtvarníky vytvořil fascinující obraz společnosti, a to jak z celkového pohledu, tak z pohledu jednoho člověka, jehož příběh zaujme každého z nás. Občan Kane je starý, ale věčný film. A ačkoli nevíte nic o historii filmu a jeho meznících, sami po zhlédnutí Občana Kanea dojdete k názoru, že tenhle film by tam tak nějak mohl eventuelně patřit, ať už ve vašich očích obsadí přední či zadní pozice… |
|
International (2009)
|
22.08.2009 |
| |
Nanejvýš chladné dílo od režiséra, který mě předtím vždycky dokázal rozehřát na nejvyšší stupeň. Tykwer vskutku zabřehl do vod mainstreamu a do filmu nevložil takřka nic ze své geniality, kromě akční vsuvky, kterou po něm stejně zřejmě chtěli producenti a on ji vyšperkoval po svém. Snímek začíná takřka na bodu mrazu a postupně zatápí a je čím dál lepší, ale nakonec nedokáže splnit ambice a nudí, a to neskutečně svými klišé a hereckými výkony z povinnosti bez náznaku emocí, které se nedokážou přenést na diváka. Ačkoli si všichni myslíme, že to takhle s koporacemi na světě chodí, tak film svým zpracováním a tlakem na pilu spíše vyvolává dojem, že tomu tak není, že jde pouze o zábavný cynický a tím i v dnešní době přitažlivý počin snažící se vytěžit ze zajímavého námětu. Clive Owen je bez šťávy, Naomi Watts už snad ani nechce nikde vyniknout, děj je navíc překombinovaný a člověku se v něm nechce vůbec pitvat, protože by ho to ještě víc nudilo. Zív, to je nuda... zlé korporace... hodní agenti... čistě morální dobráci... amorální bank... é... ři...(spánek potěší víc)... |
|
Alpha Dog (2006)
|
20.07.2009 |
| |
Neuvěřitelně podceněný film. Řeči o průměrném thrilleru, který se snaží být rádoby kulervoucí, jsou zcela mimo mísu. Alpha Dog je výpověď o celé jedné generaci, ne náhodou posazené do Kalifornie – domova Hollywoodu. Jde o generaci odkojenou hudebními videoklipy (podivně digitální krev z videoklipu je stejná jako krev u konce filmu), drsnými filmy (plakát Scarface) a všudypřítomnou párty, kterých se hlavní postavy nehodlají vzdát, ani když rozhodují o svém dalším osudu. Život je slast, a když už se narodili sexy a bohatí, tak si to tu hodlají užít a běda, pokud by jim v tom chtěl někdo zabránit. Jejich život připomíná film a oni jednají jak filmové postavy, které si zamilovali. I proto je z filmu cítit naprosto umělá coolovost, a to naprosto cíleně, i když všichni víme, že jejich charaktery rozhodně v pohodě nejsou a oni to vědí rovněž, pouze si na to hrají. Navíc styl filmu, odhalující jednotlivé svědky události, nám skutečně pomáhá v tom, si celou záležitost užít, neboť už víme, jak vše na konci zřejmě dopadne – vše si tak můžeme vychutnat jako svůj oblíbený a omílaný film. Většina uživatelů bohužel chápe snímek značně povrchně, přičemž před tím film podle mého naopak varuje. Nechovejte se jako oblíbené postavy na plátně. Život je o něčem jiném… P.S.: Emile Hirsch, Ben Foster a opravdu fantasticky napsaná postava Justina Timberlaka válí jako nikdy. |
|
Sólokapr (2006)
|
21.06.2009 |
| |
Woody, jak jen ty to děláš, že tvé filmy mají takovou vitalitu a svěžest. Přesně takový je sólokapr, působí jako svěží vítr do klišovitých vod romantické komedie. Jeden neurotik lepší než ten druhý (Scarlett a Woody), neskutečně sexy charisma Hugha Jackmana a jedna záhada, která nedá spát ani mrtvým. Originalitě se meze nekladou, a proto i mrtví mohou vstoupit do děje, pokud to přispěje dobrému účelu. Woody nezná mezí a opět je tak trochu ve formě. Lepší než Match Point a opět se soustředící na pestrý vizuální háv, který lze tak snadno dosáhnout v tak kosmopolitním městě jako je Londýn. Věřím a doufám, že Woody k nám bude promlouvat ještě dlouho a až nastane čas jeho odchodu, vrátí se k nám stejně jako zde novinář Strombel a opepří nám život svými nespočetnými dalšími sólokapry… |
|
Leaving Las Vegas / Opustit Las Vegas (1995)
|
17.06.2009 |
| |
Zavítejte do města ztroskotanců, konce životních osudů a do míst, kde končí či začínají veškeré naděje – do Las Vegas. Atmosféra neonů a pozlátka všude kolem vás pohltí a postupně zavede až do extrému. Zakončit svou životní pouť sem přijel i neskutečný ochlasta, bravurně ztvárněný Nicholasem Cagem, který nikdy nebyl a nebude tak skvělý jako zde. Potkává zde svého anděla, osobu obdobně zjizvenou a poníženou svým vlastním životem, a to výbornou Elizabeth Shue. Nevyhnutelnost osudu a neodkladnost vlastního rozhodnutí žene oba ke vlastní zkáze, zkáze jedinečné ve své osamělosti. Film je zosobněnou podstatou nemorální korektnosti, a zřejmě i proto jedinečný ve své atmosféře záhuby a všeobjímajícího konce. Strhující forma doprovází brilantní scénář a film je spíše o pocitech než o jakémkoliv rozumovém vnímání. Leaving Las Vegas je deprese dávkovaná po malých panácích, tak abychom na konci mohli bez problémů spolknout celou láhev na jeden zátah. Zaručená depka - zaručená zábava. Tak opojné spojení alkoholu, sexu, bezprostředního chování a vypjatých emocí je možné docílit pouze díky skvělému režisérovi, skvěle padnoucí a jedinečné jazzové hudbě a na jednom jediném místě – v Las Vegas… |
|
Terminator Salvation (2009)
|
10.06.2009 |
| |
Pokud nebudete čekat více než jen povedený mix Terminátora, Šíleného maxe, Falloutu a Transformers, pak vás nový John Connor jistě bude bavit. Jestli chcete ale skutečný příběh a skutečné vyvrcholení Terminátorské ságy, je nutno si počkat do té doby, kdy přijde kalifornský guvernér o teplé křeslíčko a opět se vrhne do víru naší nejmilejší zábavy. Jako samostatný kovový odlitek dvou prvních terminátorů ho však do celkové kovové slitiny terminátorovského univerza použít určitě můžete. Přesto do nového pojetí nic konkrétního nepřináší, snad jen efektní pohled do budoucnosti, kam jsme se kdysi všichni chtěli při sledování jedničky či dvojky podívat. Bohužel zřejmě ne tak, jak jsme si tajně přáli, ale naopak tak, že po chvilce zapomeneme, kdeže to vlastně jsme (stejně jako v tomhle zmateném komentu). To zásadní však, v čem čtvrtý termouš rozhodně nezaostává, ba naopak získává, je nabušená akce. A to akce, které je opravdu větší nášup než byste čekali a doufali. Na velkém plátně do vás buší kulky takřka nepřetržitě a dialogů je pomálu. Tam-tamy nelhaly, Christian Bale je zcela suchopárný a prim hraje Sam Worthington. Efekty rovněž dechberoucí, terminátoři roztomile hloupoučcí a kamera dostatečně vykutálená a rotující po všech osách. A vzhledem k tomu, že to je o našich milých robůtcích musím hodnocení o něco zvýšit… |
|
Zločinec (2008)
|
14.01.2009 |
| |
Vtipný parazit klasických vězeňských dramat, který se nesnaží trumfnout své geniální předobrazy, leč přesto nabízí spoustu zajímavých zážitků. Vězeňské prostředí působí velice moderně, neokoukaně a snaží se upoutat především vykreslením celkových poměrů věznice, potažmo celého vězeňského systému včetně praktik a stereotypu vězení. Otázka rasové segregace je tedy více než na místě a probleskuje spolu s násilím plodícím násilí celým filmem, stejně jako bledá tvář Stephena Dorffa, který ukazuje, že má navíc než jen na omšelé snímky jdoucí s mainstreamovým slaboproudem. K poutavému pohledu do nitra hlubiny nám rovněž ochotně pomůže obtloustlý, přesto charismatický Val Kilmer, jež svou hereckou kreací dává vzpomenout na své nejlepší role (Salton Sea apod.). Postupem času však snímek spíše upadá, začáteční zběsilé tempo se později utápí v uzavřených kobkách vězení. Soustředění se rovněž na vedlejší linii rodinnou spíše odvrací od hrozivého tématu a klaustrofobie nevyhnutelnosti vězení, leč v pointě filmu má však své nezbytné opodstatnění. Rovněž poloha filmu zobrazujícího člověka jako zrnko rozemleté na padrť mlýnem zvaným společnost stojí za to a frustruje vás po celou stopáž... |
|
Černá Dahlia (2006)
|
09.01.2009 |
| |
Černé Dahlii rozhodně nelze upřít atmosféru, režijní vychytávky a vykreslení doby pomocí kostýmů či gest a návyků veškerých postav. Jde však spíše o to, co Dahlii odpustit nelze, a to je opravdu neskutečná nuda, která se rozlézá do každého záběru od konce úvodního boxerského utkání a první přestřelky až do znovu-vše-vysvětlujícího n-a-t-a-h-o-v-a-n-é-h-o závěru. Ta je způsobena především zpackaným scénářem zahrnujícím všemožné příběhy, které se však nemohou dostat na společnou příběhovou kolej a zoufale se rozcházejí a opuštěně visí ve vzduchoprázdnu. V příběhu figuruje spousta postav a jmen, které se zde vůbec neobjeví a přitom hrají podstatnou roli v příběhu. Herci přes svoji hvězdnost předvádí unylý standard, což je nemalou měrou způsobeno opět scénářem. To bohužel podle mě platí i pro Hillary Swank či Scarlett Johansson, nemluvě o Joshu Hartnettovi, kterého by k hereckému výkonu nenakopl ani Forman. Pokus o návrat Briana de Palmy jistě milý, leč ve výsledku zatraceně nepříjemný… |
|
Vetřelci vs Predátor 2 (2007)
|
05.01.2009 |
| |
Roztomile nostalgická projížďka, v níž si dá sraz partička starých přátel. Hosté jsou vybraní gurmáni, příšera z vesmíru číslo 1 – Predátor, příšera z vesmíru číslo 2 – Vetřelec (ve větším množství podle výše přítomných hostitelů). Jako jejich předkrm servírujeme jedno nejmenované a nesympatické městečko na středozápadě. Snímek ví, že nemůže zaujmout ničím extra, a tak se hned z prvního záběru dostáváme do akce, která však neslibuje nikterak zajímavou podívanou. Většina soubojů se odehrává opět za tmy, takže noktovizor povinný. Naštěstí vše uplyne dříve, než jej stihnete vůbec nasadit a zapnout, takže nuda se zase tak nekoná, ale znáte to, akce je opět spíše nepřehledná, neuspokojivá, tempo snímku nedomrlé, líné a vůbec bych uvítal spíše krátkometrážní film, kde si jeden vetřelec podá Colina Strause a predátor jeho bráchu Grega Strause. Pouštět pouze z nostalgie a pro připomenutí, jaké že to nádherné zvuky vydával ten klučina predátorskej. Možná by bylo vůbec nejlepší s noktovizorem koukat na sousedy než na tohle… |
|
Hranice smrti (2007)
|
31.12.2008 |
| |
Zběsilá jízda po francouzské krajině, kde vás nečeká vřelé přivítání u sklenky vína, ale pořádná lidská krvavá žranice s potrhle fašistickou rodinkou, jejíž členové jsou sympatičtější jeden víc než druhý, teda kromě tatínka alias Führera, jemuž bych přál ony proslavené negry s kleštěma a letlampou. Xavier Gens servíruje tuto chuťovku se vším všudy, efektní zmatené střihy vyvolávající epileptické záchvěvy ze začátku filmu korespondují s pozdější plynule ustálenější kameru v syrové akční řežbě z konce filmu, abychom si mohli lépe vychutnat každou krvavě násilnou scénu, které jsou vcelku originální a skutečně ODVÁZANÉ. Pár nelogičností ze začátku odpustíte díky podle mě pozdějšímu téměř racionálnímu konání postav a především díky pozdější násilné obrodě jedné z postav, která rozpoutá závěrečné inferno. Prim zde hraje především vizuál a prostředí, které jako by vypadlo z vaší „nejhezčí“ noční můry. Krvavé stopy, háky, cirkulárka, shnilé maso - vše je na svém místě. Prosím nesrovnávat s neinvenčním a otravným kusem jako je Hostel, tady režisérskou sesli pohltil zručnější a vizuálně vytříbenější rejža. Chuťovka pro úchyly, sadisty i masochisty, zvrhlíky a onanisty, zkrátka pro lidi s vytříbeným nechutným hnusem, tedy vkusem... |
|
Welkeom tu Dongmakgol (2005)
|
12.12.2008 |
| |
Okouzlující dílo cyklicky vyvolávající pocity radosti a hořkosti z celého lidského pokolení, to vše formou inovátorskou vzhledem k válečnému žánru. Komedie nenásilně střídá brutalitu války a přechází v dramaticky pomalý vesnický život. To vše zahalené do hávu bezbřehé poetiky, která vám dovolí zjihnout a vynášet do nebes někdy až kýčovitě nádherné záběry kamery. Ve stínu tohoto pohledu budete svědky monumentálních vizuálních kompozic, a to i v těch nejjednodušších záběrech. Společně s poutavou silou příběhu o lidské oddanosti tomu, co je člověku svaté a boji za svou víru v lepší zítřek dospějete k akčnímu vyvrcholení snímku, jež vás přinutí nedýchat. Většinu postav filmu navíc obepíná jakási aura lidskosti, dobré pohody a dobroty, která nakonec obestře po skončení filmu i vás. Nejkrásnějším faktem však zůstává, že po zhlédnutí válečné vřavy a hrůzy bojů vám utkví v paměti to, co je na tomhle filmu nejsladší a nejvábnější, a to úsměv bláznivé holčiny. Chtěli byste, aby se takový úsměv rozplynul a vytratil kvůli hloupé válce? Pamatujte, že je lepší být obětí než katem a jednejte tak… |
|
Nepovedený večírek (2001)
|
16.09.2008 |
| |
Film, který zcela naplní vaše očekávání vyvolané jeho názvem navzdory faktu, že onen název byl nepřesně přeložen. Jak jinak by mohl dopadnout příběh hollywoodského páru, který pozve své "stejně slávou postižené" přátele než tak, jak ve finále dopadne. Vycházející / uvadající celebrity eskalují své emoce a problémy s nadsazenou pompou za normálních okolností, a co teprve když navrch spolykají srandovní pilulky zvané extáze. To je pak nejvyšší čas si taky něco šlehnout, abyste zkousli následující záběry. Scénář je více než solidní, překvapivě přehledný vzhledem k množství hostů a plný zajímavých postav, v čele s Alanem Cummingem či Gwyneth Paltrow a postupně správným konverzačním tempem graduje k vyvrcholení. Škoda jen přenudných a přetrapných gratulací, které kradou šmrnc gradaci děje, jak už zmínila kleopatra... |
|
Psí odpoledne (1975)
|
19.07.2008 |
| |
Už úvodní záběry ze špinavé ulice New Yorku dávají tušit, že se Sidney Lumet nebude soustředit pouze na neobyčejně obyčejnou bankovní loupež, ale že se rovněž dočkáme autentického vykreslení atmosféry 70. let včetně policejních praktik (Attica), sociální situace, Vietnamu, homosexuality, vlivu médií či věčné bídy a nouze a stále stejně tvrdých agentů FBI. Al Pacino v průběhu plynně přejde z pozice břídila přes miláčka davů až k psychologické hodince, kde si o něm uděláme konečnou představu a poznáme jeho motivy díky působivému rozboru jeho konání. Pochmurná atmosféry doby se na nás řine díky Pacinově kreaci, Cazalově rekreaci, absenci hudby a nesnesitelného horka srpna roku 1972, které umocňuje tísnivost okamžiku. Film stvořený pro chmurné odpoledne, kdy by ani psa nevyhnal… |
|
|
