Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (1 085)

plakát

Pečovatel (2014) 

Každý má právo na léčbu, do piče, aby se mohl konečně nacpat do.... tak ne, do piče ne, zde se preferují jiné otvory u onakého pohlaví. Ve věku mírně nezralém. Belgie má s obřími pedofilními sítěmi i jejich prorůstáním jak do byznysu, tak i do politiky, bohaté zkušenosti. Pokud se někdo chce samovzdělat, nechť si vygůglí ,,síť Dutroux". Je tedy pochopitelné, že nějaká prvoplánovitá a jednoduchá sračička, natočená na dané téma, by v zemi neprošla.

plakát

Inferno (2016) 

I ti pomalejší již tuší, že rámec je daný. Tomík se zaplete s nějakou církví, protože co už může být tajemnější, než vydrolení demagogičtí tajnůstkáři s patentem na věčnou pravdu, vyfasuje kundičku, aby bylo na co čumět a motá se po tom historickém městečku, které pisálkovi z fondu podpory turistiky poskytlo nejlepší rauty a rozkuřovačky. A protože to již víme, není proč být znechucen, když se tak děje, že? Poslední díl je asi nejkřečovitější, neb se čerstvoučká frnda v půlce mění za dost odřený model a Tomovi to i jinak moc nemyslí. No - ale těch UNESCOvesnic zase prolezou více, takže... furt je čím se inspirovat.

plakát

Hardcore Henry (2015) 

Buďme upřímní - ,,příběh" sám je blbější, než Nastěnka, ale o to tady asi nejde. Kreativnost z hlediska akce samotné je chvílemi dechberoucí a kohokoliv, kdo není moje stará nebo jí podobné stvoření, pobaví. Takže to je asi pro kluky a zednice. Mužnější zednice. Pokud tedy taková lesba není epileptik a řadový stroboskop ji neobrací naruby a nerozjíždí u ní nečekané patní kreace.

plakát

Zootropolis: Město zvířat (2016) 

Promiňte, já jsem také za pokojné soužití všech se všemi, bez ohledu na rasu, náboženství, pohlaví nebo kulturní zvyky. Leckdy se cítím uvědomělejší, než celá óesen. Ale kvůli tomu nemusím dětem podsouvat propagandistické cancy. Nevím, jestli mi z dnešní doby již trošičku nemrdlo pod cimbuřím, ale ještě chvíli a začnu za vším vidět NWO machry stejně, jako Karel Croftová. Máte-li film v dosahu, pusťte si prosím ještě jednou onen ,,televizní proslov" v ,,reklamě na CNN" od gazely, laně, antilopy s patkou, či co to bylo za hovado, a pak mi napište, jestli jsem znechucen právem. ,,Nevíme, proč k těm útokům dochází. Ale označit dravce za viníky je nezodpovědné. Nesmíme dovolit, by nás strach rozdělil." Obšlehnutý projev Merkela mi přebil jak vydařeného lenochoda, tak vtipný návrat Kmotra IV - Coppulace hmyzožravých.

plakát

Zulu (2013) 

Když se šnekojedi a hamburgři snaží předstírat, že vidí do duší potomků kalvinistických migrošů a týpků, co během jednoho století skokově postoupili z doby železné do doby silikonové, vznikají trapné momenty. Ovšem ve zbytku filmu se pěkně mísí násilí s fatalismem, to se pak povrchní plky o Komisi pro pravdu a usmíření dají překonat. Blum nesere a vůbec nepůsobí jako Blum - kdybych nebyl ze všech stran atakován upozorněními, že v tom hraje, nepoznám ho a byl bych ještě spokojenější. No a Vajtekr je vynikající, ostatně jako vždy.

plakát

Cvičíme s Míšou (2007) (pořad) 

My teď doma hodně cvičíme s Míčou. Ale hodně jako! Pokud zrovna s Míčou necvičíme, tak to požadujeme, či o tom alespoň hovoříme. Vždycky se postavíme do řady a předvádíme se coby parta hasičů, popelářů a nebo malých, slabodušších slonů. Velice edukativní. Někteří z nás již dokáží najednou recitovat text, dokonce s náznakem melodie, pohybovat rukama více méně stejně, jako předcvičitelka a občas i v rytmu popošoupnout nohou! Já tedy ne, ale já mám modrou knížku, takže se nepočítám. Míča vzpurně maskuje, že má své již odžito, což jí rozhodně nebrání mást sledujícím tatínkům hlavy představami o GILFkách, co své pozvolna se krabatící tělesa rvou do gepardích kostýmů a vesele se poté vlní. Velice ambivalentní pocity.

plakát

Dealer (1996) 

Už (a především) tenkrát napoprvé se do toho Nicolas zaRefnul fest. Pokud bych si měl po básnicku popustit uzdičku, tak v ,,obsahu" znázorněný děj zkrášlují momenty zločinecké nevinnosti prokládané absurdní krutostí, rozklad osobnosti krys, zahnaných do kouta a trhajících tělíčka souputnic, idealizovaný pohled na společnost, poskytnutý skrz faktickou neschopnost smysluplně konat v případě dánské policie... Kouzelné srovnání rozsahu hereckého umění Bodnii přináší pohled na Franka pár dní poté, co si jeden z nostalgie zopakoval Most a jeho Rohdeho. Potěší i pohled na rozjíždějícího se Madse v jeho prvním dlouháčku a v době, kdy si ještě mohl dovolit hrát vyfetlé skynhýdky. Suma sumárum - povinná výbava každého cinemafílka.

plakát

Fíha tralala - Cvičíme od mala (2014) 

Celý projekt, v Čechách (prozatím, domnívám se) víceméně neznámý, je proveden s nečekanou profesionalitou, aniž by se muselo sahat k obřím investicím, zbytečnému infantilismu typu Mickeyho blbíku či multinacistic... pardon, multikulturalistickému brejnvošingu Barneyho (spontánní věta ,,Báuný je bubec" mi od dcery nadchla natolik, že k svátku dostane i nějaký ten dárek). Momentálně komentovaná cvičba se liší od většiny produkce dvojice Jelenová - Laň tím, že si paní herečka vystačí na place sama, bez dětských ochotníků, které však v jiných svých dílech umně kočíruje a docela vkusně zapojuje do děje. Dýfko mi nenápadně dopomáhá udělat z dětí kosmopolity, protože se jednou domluví až v dalekém Púchově, což, přiznejme si, není u nejmladších generací knedličích dětí již tak běžné. Stejně tak se je daří bez větších problémů rozhýbat do rytmu tralala songů, což vidím jako poněkud lepší, než aby tupě civěly na ,,tlansfolmely a minža tértly". Osobní poděkování pak za ústočkové rozcvičky, ušetřím na logopedech. Pokusil jsem se podívat na případnou slovenskou konkurenci Jelenovců a nalezl jsem jen pana Miro Jaroša, po jehož kreacích jsem ohledně zisku monopolu pro tralalící rodinu klidný jako Kňažko na mušce.

plakát

Třída smrti (2013) (studentský film) 

Třída smrdí, neb zde něco zahnívá, že? A tím nemyslím jen Hřebačkovou. No, pěkné to bylo. Je vidět, že už opět dává smysl sedět za sedm korun na hodinu na UMPRUM nahá! A vyrůstat tak mezi umělci... pište si mě do pořadníku.

plakát

ARQ (2016) 

Frajírek z teplákova se probouzí vedle buchty, co nepříjemně připomíná starou Bellu z Tvajlajtu. Ihned po procitnutí se tváří zděšeně dokud se neujistí, že má na sobě kvalitní domácí úbor a drnda je také ošacena až po paty. Šťastný výraz, z pocitu úlevy vzešlý, mu nezvládne pomuchlat ani partička jakýchsi násilníků. Následuje děj v němž se ukáže, že hoššík byl v minulosti slečniným partnerem, což nějak nevyšlo (ale!) a teď se kvůli tomu leccos děje. No prostě - slovo dalo slovo a šmudlík si hnedle dělá pohodlí v leže, s pěkně rozcabenou dírkou. Bohužel v hlavě. Pozorný divák při pohledu na stopky konstatuje, že to byl tedy fofr, popcorn nestihl zgumovatět a v cole se stále perlí bublinky, ale nešť, jde se domů (rozuměj - zpátky na plochu hledat něco smysluplnějšího). Ovšem achtung! Špatně maskovaný gejín má ve sklepě vykuchanou sušičku a ta je tak vyzkratovaná, až má co denně hromnice! Jede se dál. Reálie údajného postapo světa moc nedávají smysl, Bella je kráva, záporňáci semidebilní a stálo to tak dvanáct pade, přesto s přimhouřením rekta šoupnu tři. Ať neseru.