Na tenhle film jsem narazila náhodou, nic moc jsem od něj nečekala (asi díky podivnému názvu) a byla jsem docela příjemně překvapena. Jde o adaptaci stejnojmenného románu natočenou v době vlny mysteriózních thrillerů, odstartované filmem Se7en, a osobně jej řadím k těm lepším. Nepodceňuje inteligenci diváka. Je to britský film, takže spíš komorního ražení, s uvěřitelnými postavami, minimem klišé a bez samoúčelných nelogických zvratů. Hodnocení v rámci žánru 4*.
Všechno už tady řekli Exkvizitor a dopitak. Já jen dodám, že je to celé hloupoučké, uřvané, nepřesvědčivé, klišoidní až hrůza, naprosto schematické a předvídatelné a navíc příběh postrádá kontinuitu a místy si protiřečí. Dovedu si představit, že se na základně tohoto filmu radikalizovali občasné nacistického Německa a antisemitští paranoici, ale normální střízlivě uvažujícího člověk většinu filmu odzívá a na konci zakroutí hlavou nad tím, jaká je to hloupost. A možná ho ještě napadne, že Ferdinand Marian a Kristina Söderbaum jsou skvělí herci - jedinou slušnou neuřvanou scénu ostatně odehráli v duetu.
Nebýt závěru, bylo by to na pět hvězdiček. Osobně mám radši uzavřené časové smyčky (parádním příkladem je 12 opic), protože u otevřených je lehké udělat si z děje guláš tím, že nedodržíte pravidla, se kterými jste začali. Tady ale scénarista dobře věděl, co dělá, a zapracoval důkladně, takže ještě na třetí zhlédnutí postřehnete detaily, které vám dříve ušly.
Perfektní film s zajímavými hrdiny (i když Mikael se krapet zrácí ve stínu Lisbeth), zdravou dávkou feminismu a silného antineonacismu. Tak proč jen 4 hvězdicky? Protože klišovitá scéna s vykecávajícím se padouchem a místy nepřehlednost.
Pro mě osobně zatím nejlepší adaptace klasiky Jane Austen. Zatím - protože to ještě pořád není ono. Postavám nelze moc vytknout (Hinds i Rootová jsou natolik okouzlující, že si ani pořádně nevšimnete, že vlastně nejsou nijak extra krásní), ale chybí tady ta energie a svěžest, kterou se podařilo zachytit např. tvůrcům minisérie Price and Prejudice z roku 1995. V porovnání s vysoce ceněnou adaptací z roku 2007 u mně tahle vyhrává.
Shlédla jsem podruhé a pořád nevím, co si o tomto filmu myslet. Závěr byl poněkud divný a dost jasně alternovaný (přišlo mně to dost jasné už při prvním shlédnutí, kdy jsem předlohu neznala). Sally Hawkins sice hraje dobře a typově na Annu docela sedí (je drobná, ale už od pohledu žádná unylá chudinka), ale je divně upravená (chápu, že v rodině je až na posledním místě, ale není třeba to tak zdůrazňovat účesem á la mastné prořídlé vlasy a oblečením v prapodivných barvách. Rupert Penry-Jones je pohledný a sluší mu to, ale to je tak všechno, NENÍ kpt. Wentworth. Kpt. Benwick mně naopak přišel velmi povedený a na první shlédnutí byl jedinou postavou, jejíž osud mně opravdu zajímal.
Po všech stránkách povedená adaptace, na kterou se občas ráda podívám znovu. Předloha je zpracována s nevídaným citem (a také rozumem!) Emmou Thompson, která si za scénář toho Oscara plně zasloužila. Příběh nikde neztrácí tempo ani citelně nezrychluje (vynechané scény a postavy vám nebudou vůbec chybět). Herci typově i temperamentem zapadli do svých postav jako pr-el na hrnec (pošimněte si například Hugha Laurieho jako pana Parkera), rozporuplné pocity jsem měla jen z Lucy Steele, který působí jednoduše a jako chodící neupřímnost a vlezlost, tedy přesně tak, jak má. Pro mě vůbec nejlepší adaptace románu Jane Austen, kterou jen tak něco nepřekoná.
Tři hvězdičky, a to hlavně za Hattie Morahan (Elinor), která snad jako jediná z celého obsazení snese srovnání se svým protějškem z povedenější adaptace z roku 1995. Co se týče ostatních herců, mně v paměti utkvělo jen to, jak moc se nepovedl Willoughby, že plukovník Brandon je sice sympatický, ale působí nevýrazně, a že obě paní Dashwoodové a Marianně působí i vizuálně jako pokus o kopii týchž postav z verze Anga Leeho. A kdyby jen ty postavy, stejný dojem "vykradenosti" jsem měla u některých scén, s nelibostí jsem nesla vypuštění rozhovoru mezi Elinor a Brandonem ohledně jeho nabídky pro Edwarda. Na druhé straně jsem byla ráda za rozmazleného synovce a hloupou Lucyinu sestru, kteří ve filmu z roku 1995 vůbec nejsou. Jenže, co ta úvodní scéna? A co ten souboj, jaký měl vůbec smysl? K čemu ten "moderní styl" snímání scén, když už tak neměl film patřičnou atmosféru?
Příjemně překvapilo. Sice jsem brzy pochopila, jak vznikl ten stierlizovský humor, ale nejvíce mně v paměti utkvěly hudba a pocit stísněnosti, blížícího se konce a téměř hmatatelné úzkosti, kterého se pořád nemůžu zbavit. S odstupem jsem si uvědomila, že odstředivé scény (nesouvisející přímo s dějem) jsou naprosto výborné a o úroveň lepší než ty dostředivé (přímo zápletkové). Hlavní hrdina je podezřele bezchybný a schopný si poradit i v naprosto bezvýchodné situaci, že to až působí věrohodně, ale to se mu dá odpustit, protože jinak je to hmatatelná a složitá osobnost (včetně zlozvyků a zvláštností), jaké se poměrně dá uvěřit, že bude dělat, co je správné, ať už se mu to líbí, nebo ne. Všechna čest V. Tichonovovi - je to jeden z mála herců, kterým všechno uvěříte a stačí, aby si stoupli před kameru. S přihlédnutím k době vzniku 80%.
Neurazí, nenadchne... váhám mezi 2 a 3*. Žádná scéna není opravdu dech beroucí ani špatná, ovšem děj (předlohu jsem nečetla, ale z komentářů soudím, že scénarista na tom nic nezpotvořil) - zase ty dějové zkratky a WTF momenty (které zřejmě měly být dějovými zvraty, ale u těch člověk očekává, že nespadnou jen tak z nebe...). Herci - hrajou. S odstupem času si vybavuji Molinu a Rena, pak taky Bettanyho (který spíš budil soucit, než děsil - na strašidelné albíny má holt patent Proyas), ovšem, u herců hlavních rolí mám rozporuplné pocity, ovšem těžko říct, jestli jsou postavy tak divně napsané, nebo zahrané.
V porovnání s Šifrou zajímavější finále, lepší herci, a pro mě osobně zajímavější postavy (kupříkladu assassin "vraždím ve jménu Božím", který kupodivu budí víc soucitu než Silas), ale... *** Ale. Po hodině začne pajdat gradace napětí a děj se točí v kruhu, není nijak těžké odhadnou děj na nejbližších deset minut s podrobnostmi a do konce filmu bez podrobností. Hlavního záporáka poznáte hned, jakmile se pořádně projeví, tragédii je buď zabráněno v poslední vteřině, anebo se to o minutu nestihne, klišoidní postavy "pro odvedení pozornosti a zmatení diváka" a "vím něco opravdu důležitého, ale musím si to jít ověřit a dát záporákovi možnost mě klepnout" tentokrát v jednom (a navíc ve skvělém podání S. Skarsgarda, na kterého se stačí podívat a máte postavu přečtenou), prapodivné scénaristické zkratky a WTF momenty, opět... (vrah 2x vystřílí všechno co se v okolí pohne, jen Langdonovi se nestane nic a napotřetí dostane Langdon od vraha vysvětlení, které krapet skřípe) *** Osudy postav víceméně paralelní s Šifrou, o snadnosti odhadu jejich dalšího osudu nemluvě... *** Celkový dojem 50%, když vypnete mozek a vidíte to v kině, asi to nebudou zabité dvě hodiny.
Hromada nekonečné nudy, masochistického plácání se v rádoby osudových vztazích, haluze LSD hadr, kvičení ze spaní a další hromady klišé, které v žádném mixu červené knihovny a emo blábolů nesmí chybět. Kdo nesnášel hlavní hrdinku už v prvním díle, začne se nejpozději uprostřed toho druhého divit, jaktože se s takovou sebestřednou otravnou holkou chce někdo vůbec ještě bavit. Sympatičnost postav je nepřímo úměrná jejich kladnosti (vyjma Jacoba a Alice). Ze začátku jsem občas popohnala příběh rychloposuvem (a o nic důležitého jsem zjevně nepřišla) a chvíli po konci jsem zjistila, že si z celého filmu pamatuji pouze opálené muskulatury vlkodlaků a roztomile ujetého pastaréto upíra Ara z cca deseti minut někde na konci filmu. Ale je mi jasné, že 15letá děvčata budou na vrcholu blaha.
Příběh jako vystřižený z denního snění dnešních teenagerek. Podobný vám kterákoliv napíše na počkání, samozřejmě jím nadchne spoustu dalších puberťaček a o tom to je, že jo. Pohádka o upírech/vlkodlacích/jiných potvorách a velké lásce = kasovní úspěch u naivních patnáctek nebo životem zklamaných dvacítek. Třetí hvězdička je za těch cca 30 sekund, kde se Robert Pattison neulejvá a opravdu hraje (ten kluk evidentně není marný, ale co je mu to platné, když nemá co hrát), a za naprosto bezchybnou baseballovou scénu.
Musím říct, že mě film příjemně překvapil, ačkoliv jsem předtm četla Blishovu knihu a znala v obrysech děj. Připadá mně silně inspirovaný 2001 A Space Odyssey, ale není to na škodu.
Film, na který se musíte podívat dvakrát, abyste se neztratili v ději - a rozhodně se neztratíte proto, že by byl děj tak mnohovrstevnatý. Dynamika tomu nechybí, to ne, ale po hodině a půl jsem už začala ztrácet pozornost.
Hudba skvělá, herci výborní, ale... ježkovy voči, co ten scénář? Druhá polovina filmu kvalitativně zaostává za první, navíc staví na hlavu to, co bylo řečeno předtím. Skoro mně to připadá, že scénarista najednou dostal uprostřed psaní nápad a nějak se mu povedlo jej zapracovat do rozdělaného scénáře a dovést k nejednoznačnému vyúštění. Problém je tady ale v tom, že divák celou dobu na nějaké jednoznačné vyúštění čeká.
Tak tady mě trochu překvapuje hodnocení, které je vyšší, než v jedničce - přičemž jsem cca 80% filmu měloa pocit déja vu a dobře jsem věděla, odkud. Většina scén a část dějové linie totiž kopíruje prvního Hellboye. Jsou sice dobré a fungují (žádné bezduché omílání jako u Purpurových řek), ale když se podíváte na oba filmy krátce po sobě, vyskočí to na vás naprosto jasně (nezapomenutelná scéna „Can't Smile without You“ je brutálně přerušena alarmem a katastrofou, podobně jako tomu bylo v jedničce, když Liz vyrazila ven s nováčkem a Hellboy ji žárlivě sledoval ze střech). Co je nového: úvodní mytologie, tj. směs irských legend o Tuatha de Danaanech s přídavkem Pána Prstenů a Princezny Mononoke, která vám v úvodu napoví až moc o tom, jak bude vypadat finále, osudově propojená dvojčata, jejichž osud vám bude jasný dávno před finálem, s tím související Abeho nešťastná láska, další nováček z týmu, ze kterého jsem vyvracela oči od chvíle, kdy se objevil a bylo mně jasné, že se chystá přídavek přiblblého humoru amerických seriálů, který stojí na "směšných" přízvucích cizinců a stereotypech o nich (nemluvě o tom, že jsem si při pohledu na něj vzpomněla nejdříve na Dr Manhattana z Watchmen a poté na Kroenena z Hellboye jedničky) - ale musím říct, že scéna s dvířky od šaten neměla chybu, ačkoliv, zase, rozhodně nebyla originálná. Sečteno a podtrženo, nevím pořádně, co si o tomhle filmu myslet, ale víc jak 70% dát nemůžu.
Musím říct, že ačkoliv jsem na Hellboye slyšela chválu od služebně starších diváků, opravdu mně příjemně překvapil. Titulní hrdina je prostě machr. Až takový, že převálcuje i hlavního záporáka, který působí nevýrazně a to je jedna ze slabin filmu. Abe je sympaťák, kterého prostě musíte mít rádi. Liz je nevyrovnaná podivínka, která vás ale velmi brzy začne zajímat. Děj hezky drží pohromadě. Ale místy to chtělo trochu popohnat, jak se už ostatně zmínili jiní komentátoři. Proto dávám 4* a ne 5.
Natočeno podle skutečných událostí. Některé byly pozměněny for dramatic purposes. Přesně jsem poznala, které. Výsledný dojem? Silný námět, podivně uchopený, jako kdyby se scénarista nedokázal rozhodnout, jestli napíše rodinné drama lidí postavených tváří v tvář možné smrti, psychothriller nebo hraný dokument a přitom bojoval s nutností roztáhnou děj do hodiny času.
Tak tenhle film předčil moje očekávání, protože je prostě DOBRÝ. Ve všech směrech uměřený, kde je to třeba, patřičně (až nečekaně) drsný, jenže bohužel jej shazuje epilog na hřbitově. První dvě hodiny *****, posledních cca 30 minut ***, epilog klidně mohli vynechat (na druhé straně obdivuji práci maskérů na Harrisonu Fordovi a Liamu Neesonovi - jen škoda, že zapomněli na nastoupenou posádku v prvních řadách).
S maximálním soustředěním jsem dokoukala do konce, mám radost, že jsem všechno důležité pochytila a zavčasu, někdy i předčasně pochopila, ale do takového stadia vyždímanosti a narubypřevrácenosti se po dokoukání filmu dostanu málokdy. Mám pocit, že z toho budu ještě zítra šilhat. Perfektní.
Stará dobrá klasika, sice už si jen mlhavě pamatuju, o čem byly jednotlivé díly, ale na Hannibala, B.A. a Murdocka v životě nezapomenu. "Vidím na runwayi cilivistu! Vypadá to, že stopuje..."
Zpracování o něco lepší než v příbuzných Second from Disaster. Až na výjimky (zaviněné cizím akcentem svědků a herců) v originálě krásně srozumitelné. Na fakta, která jsou v tomto seriálu řečena, je opravdu spoleh. Nešetří technickými detaily (po absolvování všech dosud vydaných dílů už znám asi tak dvakrát více odborních termínu v angličtině než v češtině), průběžná shrnutí mají švih a nepůsobí rušivě, a konkrétně speciál o dekompresi v letadlech bych jako učitelka ráda pouštěla studentům a patrně to bude to jediné, co si zapamatují z extranudné látky o dějích v plynech.
Do baráku vám najede kámoš, který je očividně v průseru, na ruce má explosive device a v autě neznámou ženu, která je ozdobena tímtéž. Zavoláte logicky sanitku, ale jakmile se kámoš vzdálí od auta, náramek mu na ruce vybouchne. Vás pak někdo vezme po hlavě, probudíte se se stejným náramkem na ruce v neznámé místnosti a nevíte, co se po vás chce, kdo co po vás chce a o co tady jde. Náhodou dobrý námět na thriller. Ovšem výsledek... nic moc. Mohlo to být daleko lepší.
Není to špatné, ale není to ani nějak převratné. Není to tak cool a drsné, jak se to až křečovitě tváří. Kámen úrazu je, že co fungovalo v Doctor Who, tady není - chybí charizmatický hlavní hrdina (popravdě si ty chlapy i pletu), chybí nadsázka, humor není nic moc.
Moje komentáře
Doctor Sleep (2002)
Na tenhle film jsem narazila náhodou, nic moc jsem od něj nečekala (asi díky podivnému názvu) a byla jsem docela příjemně překvapena. Jde o adaptaci stejnojmenného románu natočenou v době vlny mysteriózních thrillerů, odstartované filmem Se7en, a osobně jej řadím k těm lepším. Nepodceňuje inteligenci diváka. Je to britský film, takže spíš komorního ražení, s uvěřitelnými postavami, minimem klišé a bez samoúčelných nelogických zvratů. Hodnocení v rámci žánru 4*.
Žid Süss (1940)
Všechno už tady řekli Exkvizitor a dopitak. Já jen dodám, že je to celé hloupoučké, uřvané, nepřesvědčivé, klišoidní až hrůza, naprosto schematické a předvídatelné a navíc příběh postrádá kontinuitu a místy si protiřečí. Dovedu si představit, že se na základně tohoto filmu radikalizovali občasné nacistického Německa a antisemitští paranoici, ale normální střízlivě uvažujícího člověk většinu filmu odzívá a na konci zakroutí hlavou nad tím, jaká je to hloupost. A možná ho ještě napadne, že Ferdinand Marian a Kristina Söderbaum jsou skvělí herci - jedinou slušnou neuřvanou scénu ostatně odehráli v duetu.
Poslední dny sopky Krakatoa (TV film) (2006)
Poměrně zajímavý počin BBC na poli hraných rekonstrukcí historických událostí.
TRON: Legacy 3D (2010)
Chcete si zopakovat Stars Wars, ale nemáte čas koukat na všechny tři filmy? Pusťte si Tron Legacy.
Frekvence (2000)
Nebýt závěru, bylo by to na pět hvězdiček. Osobně mám radši uzavřené časové smyčky (parádním příkladem je 12 opic), protože u otevřených je lehké udělat si z děje guláš tím, že nedodržíte pravidla, se kterými jste začali. Tady ale scénarista dobře věděl, co dělá, a zapracoval důkladně, takže ještě na třetí zhlédnutí postřehnete detaily, které vám dříve ušly.
Dívka, která kopla do vosího hnízda (2009)
Po druhém dílu příjemné překvapení, přesto stále nedosahuje na Man son hattar kvinnor. 80%
Dívka, která si hrála s ohněm (2009)
Po prvním dílu trilogie (nebo spíš plánované tetra či hexalogie?) byl tenhle zklamáním a potvrzuje pravidlo, že druhé díly bývají slabší...
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Perfektní film s zajímavými hrdiny (i když Mikael se krapet zrácí ve stínu Lisbeth), zdravou dávkou feminismu a silného antineonacismu. Tak proč jen 4 hvězdicky? Protože klišovitá scéna s vykecávajícím se padouchem a místy nepřehlednost.
Persuasion (1995)
Pro mě osobně zatím nejlepší adaptace klasiky Jane Austen. Zatím - protože to ještě pořád není ono. Postavám nelze moc vytknout (Hinds i Rootová jsou natolik okouzlující, že si ani pořádně nevšimnete, že vlastně nejsou nijak extra krásní), ale chybí tady ta energie a svěžest, kterou se podařilo zachytit např. tvůrcům minisérie Price and Prejudice z roku 1995. V porovnání s vysoce ceněnou adaptací z roku 2007 u mně tahle vyhrává.
Vyznání Anny Elliotové (TV film) (2007)
Shlédla jsem podruhé a pořád nevím, co si o tomto filmu myslet. Závěr byl poněkud divný a dost jasně alternovaný (přišlo mně to dost jasné už při prvním shlédnutí, kdy jsem předlohu neznala). Sally Hawkins sice hraje dobře a typově na Annu docela sedí (je drobná, ale už od pohledu žádná unylá chudinka), ale je divně upravená (chápu, že v rodině je až na posledním místě, ale není třeba to tak zdůrazňovat účesem á la mastné prořídlé vlasy a oblečením v prapodivných barvách. Rupert Penry-Jones je pohledný a sluší mu to, ale to je tak všechno, NENÍ kpt. Wentworth. Kpt. Benwick mně naopak přišel velmi povedený a na první shlédnutí byl jedinou postavou, jejíž osud mně opravdu zajímal.
Rozum a cit (1995)
Po všech stránkách povedená adaptace, na kterou se občas ráda podívám znovu. Předloha je zpracována s nevídaným citem (a také rozumem!) Emmou Thompson, která si za scénář toho Oscara plně zasloužila. Příběh nikde neztrácí tempo ani citelně nezrychluje (vynechané scény a postavy vám nebudou vůbec chybět). Herci typově i temperamentem zapadli do svých postav jako pr-el na hrnec (pošimněte si například Hugha Laurieho jako pana Parkera), rozporuplné pocity jsem měla jen z Lucy Steele, který působí jednoduše a jako chodící neupřímnost a vlezlost, tedy přesně tak, jak má. Pro mě vůbec nejlepší adaptace románu Jane Austen, kterou jen tak něco nepřekoná.
Rozum a cit (TV seriál) (2008)
Tři hvězdičky, a to hlavně za Hattie Morahan (Elinor), která snad jako jediná z celého obsazení snese srovnání se svým protějškem z povedenější adaptace z roku 1995. Co se týče ostatních herců, mně v paměti utkvělo jen to, jak moc se nepovedl Willoughby, že plukovník Brandon je sice sympatický, ale působí nevýrazně, a že obě paní Dashwoodové a Marianně působí i vizuálně jako pokus o kopii týchž postav z verze Anga Leeho. A kdyby jen ty postavy, stejný dojem "vykradenosti" jsem měla u některých scén, s nelibostí jsem nesla vypuštění rozhovoru mezi Elinor a Brandonem ohledně jeho nabídky pro Edwarda. Na druhé straně jsem byla ráda za rozmazleného synovce a hloupou Lucyinu sestru, kteří ve filmu z roku 1995 vůbec nejsou. Jenže, co ta úvodní scéna? A co ten souboj, jaký měl vůbec smysl? K čemu ten "moderní styl" snímání scén, když už tak neměl film patřičnou atmosféru?
Sedmnáct zastavení jara (TV seriál) (1973)
Příjemně překvapilo. Sice jsem brzy pochopila, jak vznikl ten stierlizovský humor, ale nejvíce mně v paměti utkvěly hudba a pocit stísněnosti, blížícího se konce a téměř hmatatelné úzkosti, kterého se pořád nemůžu zbavit. S odstupem jsem si uvědomila, že odstředivé scény (nesouvisející přímo s dějem) jsou naprosto výborné a o úroveň lepší než ty dostředivé (přímo zápletkové). Hlavní hrdina je podezřele bezchybný a schopný si poradit i v naprosto bezvýchodné situaci, že to až působí věrohodně, ale to se mu dá odpustit, protože jinak je to hmatatelná a složitá osobnost (včetně zlozvyků a zvláštností), jaké se poměrně dá uvěřit, že bude dělat, co je správné, ať už se mu to líbí, nebo ne. Všechna čest V. Tichonovovi - je to jeden z mála herců, kterým všechno uvěříte a stačí, aby si stoupli před kameru. S přihlédnutím k době vzniku 80%.
Šifra mistra Leonarda (2006)
Neurazí, nenadchne... váhám mezi 2 a 3*. Žádná scéna není opravdu dech beroucí ani špatná, ovšem děj (předlohu jsem nečetla, ale z komentářů soudím, že scénarista na tom nic nezpotvořil) - zase ty dějové zkratky a WTF momenty (které zřejmě měly být dějovými zvraty, ale u těch člověk očekává, že nespadnou jen tak z nebe...). Herci - hrajou. S odstupem času si vybavuji Molinu a Rena, pak taky Bettanyho (který spíš budil soucit, než děsil - na strašidelné albíny má holt patent Proyas), ovšem, u herců hlavních rolí mám rozporuplné pocity, ovšem těžko říct, jestli jsou postavy tak divně napsané, nebo zahrané.
Andělé a démoni (2009)
V porovnání s Šifrou zajímavější finále, lepší herci, a pro mě osobně zajímavější postavy (kupříkladu assassin "vraždím ve jménu Božím", který kupodivu budí víc soucitu než Silas), ale... *** Ale. Po hodině začne pajdat gradace napětí a děj se točí v kruhu, není nijak těžké odhadnou děj na nejbližších deset minut s podrobnostmi a do konce filmu bez podrobností. Hlavního záporáka poznáte hned, jakmile se pořádně projeví, tragédii je buď zabráněno v poslední vteřině, anebo se to o minutu nestihne, klišoidní postavy "pro odvedení pozornosti a zmatení diváka" a "vím něco opravdu důležitého, ale musím si to jít ověřit a dát záporákovi možnost mě klepnout" tentokrát v jednom (a navíc ve skvělém podání S. Skarsgarda, na kterého se stačí podívat a máte postavu přečtenou), prapodivné scénaristické zkratky a WTF momenty, opět... (vrah 2x vystřílí všechno co se v okolí pohne, jen Langdonovi se nestane nic a napotřetí dostane Langdon od vraha vysvětlení, které krapet skřípe) *** Osudy postav víceméně paralelní s Šifrou, o snadnosti odhadu jejich dalšího osudu nemluvě... *** Celkový dojem 50%, když vypnete mozek a vidíte to v kině, asi to nebudou zabité dvě hodiny.
Twilight sága: Nový měsíc (2009)
Hromada nekonečné nudy, masochistického plácání se v rádoby osudových vztazích, haluze LSD hadr, kvičení ze spaní a další hromady klišé, které v žádném mixu červené knihovny a emo blábolů nesmí chybět. Kdo nesnášel hlavní hrdinku už v prvním díle, začne se nejpozději uprostřed toho druhého divit, jaktože se s takovou sebestřednou otravnou holkou chce někdo vůbec ještě bavit. Sympatičnost postav je nepřímo úměrná jejich kladnosti (vyjma Jacoba a Alice). Ze začátku jsem občas popohnala příběh rychloposuvem (a o nic důležitého jsem zjevně nepřišla) a chvíli po konci jsem zjistila, že si z celého filmu pamatuji pouze opálené muskulatury vlkodlaků a roztomile ujetého pastaréto upíra Ara z cca deseti minut někde na konci filmu. Ale je mi jasné, že 15letá děvčata budou na vrcholu blaha.
Stmívání (2008)
Příběh jako vystřižený z denního snění dnešních teenagerek. Podobný vám kterákoliv napíše na počkání, samozřejmě jím nadchne spoustu dalších puberťaček a o tom to je, že jo. Pohádka o upírech/vlkodlacích/jiných potvorách a velké lásce = kasovní úspěch u naivních patnáctek nebo životem zklamaných dvacítek. Třetí hvězdička je za těch cca 30 sekund, kde se Robert Pattison neulejvá a opravdu hraje (ten kluk evidentně není marný, ale co je mu to platné, když nemá co hrát), a za naprosto bezchybnou baseballovou scénu.
Star Trek: Film (1979)
Musím říct, že mě film příjemně překvapil, ačkoliv jsem předtm četla Blishovu knihu a znala v obrysech děj. Připadá mně silně inspirovaný 2001 A Space Odyssey, ale není to na škodu.
Denní hlídka (2006)
Film, na který se musíte podívat dvakrát, abyste se neztratili v ději - a rozhodně se neztratíte proto, že by byl děj tak mnohovrstevnatý. Dynamika tomu nechybí, to ne, ale po hodině a půl jsem už začala ztrácet pozornost.
Svět podle Prota (2001)
Hudba skvělá, herci výborní, ale... ježkovy voči, co ten scénář? Druhá polovina filmu kvalitativně zaostává za první, navíc staví na hlavu to, co bylo řečeno předtím. Skoro mně to připadá, že scénarista najednou dostal uprostřed psaní nápad a nějak se mu povedlo jej zapracovat do rozdělaného scénáře a dovést k nejednoznačnému vyúštění. Problém je tady ale v tom, že divák celou dobu na nějaké jednoznačné vyúštění čeká.
Hellboy 2: Zlatá armáda (2008)
Tak tady mě trochu překvapuje hodnocení, které je vyšší, než v jedničce - přičemž jsem cca 80% filmu měloa pocit déja vu a dobře jsem věděla, odkud. Většina scén a část dějové linie totiž kopíruje prvního Hellboye. Jsou sice dobré a fungují (žádné bezduché omílání jako u Purpurových řek), ale když se podíváte na oba filmy krátce po sobě, vyskočí to na vás naprosto jasně (nezapomenutelná scéna „Can't Smile without You“ je brutálně přerušena alarmem a katastrofou, podobně jako tomu bylo v jedničce, když Liz vyrazila ven s nováčkem a Hellboy ji žárlivě sledoval ze střech). Co je nového: úvodní mytologie, tj. směs irských legend o Tuatha de Danaanech s přídavkem Pána Prstenů a Princezny Mononoke, která vám v úvodu napoví až moc o tom, jak bude vypadat finále, osudově propojená dvojčata, jejichž osud vám bude jasný dávno před finálem, s tím související Abeho nešťastná láska, další nováček z týmu, ze kterého jsem vyvracela oči od chvíle, kdy se objevil a bylo mně jasné, že se chystá přídavek přiblblého humoru amerických seriálů, který stojí na "směšných" přízvucích cizinců a stereotypech o nich (nemluvě o tom, že jsem si při pohledu na něj vzpomněla nejdříve na Dr Manhattana z Watchmen a poté na Kroenena z Hellboye jedničky) - ale musím říct, že scéna s dvířky od šaten neměla chybu, ačkoliv, zase, rozhodně nebyla originálná. Sečteno a podtrženo, nevím pořádně, co si o tomhle filmu myslet, ale víc jak 70% dát nemůžu.
Hellboy (2004)
Musím říct, že ačkoliv jsem na Hellboye slyšela chválu od služebně starších diváků, opravdu mně příjemně překvapil. Titulní hrdina je prostě machr. Až takový, že převálcuje i hlavního záporáka, který působí nevýrazně a to je jedna ze slabin filmu. Abe je sympaťák, kterého prostě musíte mít rádi. Liz je nevyrovnaná podivínka, která vás ale velmi brzy začne zajímat. Děj hezky drží pohromadě. Ale místy to chtělo trochu popohnat, jak se už ostatně zmínili jiní komentátoři. Proto dávám 4* a ne 5.
Pád letu 174 (TV film) (1995)
Natočeno podle skutečných událostí. Některé byly pozměněny for dramatic purposes. Přesně jsem poznala, které. Výsledný dojem? Silný námět, podivně uchopený, jako kdyby se scénarista nedokázal rozhodnout, jestli napíše rodinné drama lidí postavených tváří v tvář možné smrti, psychothriller nebo hraný dokument a přitom bojoval s nutností roztáhnou děj do hodiny času.
K-19: Stroj na smrt (2002)
Tak tenhle film předčil moje očekávání, protože je prostě DOBRÝ. Ve všech směrech uměřený, kde je to třeba, patřičně (až nečekaně) drsný, jenže bohužel jej shazuje epilog na hřbitově. První dvě hodiny *****, posledních cca 30 minut ***, epilog klidně mohli vynechat (na druhé straně obdivuji práci maskérů na Harrisonu Fordovi a Liamu Neesonovi - jen škoda, že zapomněli na nastoupenou posádku v prvních řadách).
12 opic (1995)
S maximálním soustředěním jsem dokoukala do konce, mám radost, že jsem všechno důležité pochytila a zavčasu, někdy i předčasně pochopila, ale do takového stadia vyždímanosti a narubypřevrácenosti se po dokoukání filmu dostanu málokdy. Mám pocit, že z toho budu ještě zítra šilhat. Perfektní.
A-Team (TV seriál) (1983)
Stará dobrá klasika, sice už si jen mlhavě pamatuju, o čem byly jednotlivé díly, ale na Hannibala, B.A. a Murdocka v životě nezapomenu. "Vidím na runwayi cilivistu! Vypadá to, že stopuje..."
Letecké katastrofy (TV seriál) (2003)
Zpracování o něco lepší než v příbuzných Second from Disaster. Až na výjimky (zaviněné cizím akcentem svědků a herců) v originálě krásně srozumitelné. Na fakta, která jsou v tomto seriálu řečena, je opravdu spoleh. Nešetří technickými detaily (po absolvování všech dosud vydaných dílů už znám asi tak dvakrát více odborních termínu v angličtině než v češtině), průběžná shrnutí mají švih a nepůsobí rušivě, a konkrétně speciál o dekompresi v letadlech bych jako učitelka ráda pouštěla studentům a patrně to bude to jediné, co si zapamatují z extranudné látky o dějích v plynech.
Kurýr 3 (2008)
Do baráku vám najede kámoš, který je očividně v průseru, na ruce má explosive device a v autě neznámou ženu, která je ozdobena tímtéž. Zavoláte logicky sanitku, ale jakmile se kámoš vzdálí od auta, náramek mu na ruce vybouchne. Vás pak někdo vezme po hlavě, probudíte se se stejným náramkem na ruce v neznámé místnosti a nevíte, co se po vás chce, kdo co po vás chce a o co tady jde. Náhodou dobrý námět na thriller. Ovšem výsledek... nic moc. Mohlo to být daleko lepší.
Lovec žraloků (2001)
Možná tomuto filmu křivdím, protože jsem ho vypnula v polovině, ale pokud se v té druhé začalo konečně něco dít, tak už jsem neměla síly na to čekat.
Torchwood (TV seriál) (2006)
Není to špatné, ale není to ani nějak převratné. Není to tak cool a drsné, jak se to až křečovitě tváří. Kámen úrazu je, že co fungovalo v Doctor Who, tady není - chybí charizmatický hlavní hrdina (popravdě si ty chlapy i pletu), chybí nadsázka, humor není nic moc.