Oslovuje mě ledacos. Obzvláště mě ale zasahují filmy o demokracii, jako například 12 Angry Men skvělého Sidney Lumeta nebo Mr. Smith Goes To Washington neméně úžasného Franka Capry. Vedle nich také filmy s - řekněme - sociální tematikou, kde zase válí Aki Kaurismäki, třebas filmem Mies Vailla Menneisyyttä nebo drsní, leč empatičtí britští hoši Leighova typu.

Vcelku se dá říct, že mám rád filmy a tvůrce, kterým o něco jde a na něčem jim záleží. Sebestřednosti a cochcárny za příliš smysluplné obvykle nepovažuji.

Láká mě mj. existenciální tematika (vágnosti této věty jsem si vědom). Je mi ale trochu podezřelé, že filmy tohoto typu se obvykle vážou na nějakou krizi. Jako by celý koncept existenciálního myšlení uměl generovat jen obrazy deprivantů a nezmohl se na víc. Kdybyste někdo věděl o snímku, který má kouzle ukázat prozměnu také něco jako existenciální konjunkturu (jako to občas umí Mike Leigh, například v Secrets & Lies), dejte vědět.