gudaulin

gudaulin

Milan Černý

okres České Budějovice
poskok elektrárenský

162 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 28 56 83 110
    • 23.4.2017  11:13

    Nejsem žádný velký znalec moderních muzikálů, a možná i proto bych upřednostnil klasickou filmovou verzi, ale i tak jde o navýsost působivou a hodně profesionálně odvedenou práci, kde stojí za to vyzvednout především výkon obou kluků. Na divadelních prknech ožívá příběh jedné cesty za snem, kde na konci stojí svébytný umělec. To vše v kulisách společenského střetu britských horníků a jejich snahy o udržení sociálního postavení s novými pořádky raženými vládou Margaret Thatcherové. Celkový dojem: 85 ˇ%.

    • 23.4.2017  11:07
    Neutečeš (2014)
    *

    To nám křesťanská fundamentalistická pravice v USA zase jednou rozumovala, jak by zasadila smrtící úder hříchu, a přišla na to, že při oslovování mladé generace by měla víc využívat moderních metod. A tak zaplatila Davida Mitchella a ten sesmolil scénář, kterak může první sexuální zkušenost vyvolat nejhorší démony a zahubit ty, co si chtěli zašpásovat a zhřešit. Chytré to není určitě a působivé aspoň pro mě taky ne. Na poli žánru existují nepoměrně lepší kousky, tak proč s tímhle ztrácet čas. Celkový dojem: 25 %.

    • 22.4.2017  20:11
    Stoker (2013)
    odpad!

    Jak to říct slušně, Parku? Sereš mě. Léta jsem se domníval, že mě v oblasti kinematografie nikdo nerozhodí, dokonce i Simandla a jeho výtvory jsem svého času zvládal bez problémů, ale tebe bych už bez tuby prášků proti zvýšenému krevnímu tlaku zkrátka nedal. Tolik talentu a tak promarněného, to prostě bolí. Jsi kýčař. Možná král kýčařů, ale to tě v mých očích neobhájí. Estetizace násilí mi vadila už v Old Boyi a tady to je jen pokračování téhož. Emočně jsme každý někde úpně jinde. Celkový dojem: 10 % za herecký ansámb. Tím ostatním mě neoblafneš. Buď sbohem a pro jistotu se vyhýbej místům, kde se pohybuju já. Ten ztracený čas vážně bolí.

    • 17.4.2017  21:00

    Stejnou povídku, která byla východiskem pro Andersonův snímek, použil jako základ svého stylizovaného vyprávění i náš Jan Švankmajer a musím se přiznat, že jeho Šílení pro mě byli filmařsky mnohem zajímavější. Podivný experiment sráží potřeba dostát tradičnímu thrillerovému rámci a milostnému motivu, najdou se tam zkrátka všechny obvyklé ingredience typické pro hollywoodskou produkci, včetně divácky vděčných "šokujících" zvratů. Na druhou stranu jsou tam přítomné i obvyklé pozitivní stránky americké studiové produkce, jako je výpravnost a hvězdné obsazení. Brad Anderson taky není žádný podprůměrný řemeslník. Pokud se dá mluvit o slabinách, tak se většinou dají vztáhnout ke scénáři, ale ani to žádná hrůza není. Závěrečný zvrat byl překvapením i pro mě a i když neznamenal potřebu vidět film ještě jednou (rozumějte, nebyl tak chytrý, aby představoval diváckou výzvu), byl pro běžného filmového konzumenta dostatečně atraktivní a spolu s fyzickými půvaby Kate Beckinsale a herectvím Bena Kingsleye a dalších představuje doporučení pro zhlédnutí. Celkový dojem: 65 %.

    • 9.4.2017  14:20

    Film o lidské bolesti, pocitu viny a selhání a snaze se s tím vším nějak vyrovnat. Příjemně a chytře obsazený, když Casey Affleck do své role sedí jako by mu to Lonergan napsal přímo na tělo. Nemám ho nakoukaného natolik, abych mohl s jistotou říct, že tak geniálně hraje anebo to byl jen skvělý castingový tah. Bohužel Místo u moře u mě neboduje tak, jak jsem očekával, protože funguje jen zčásti. Moji pozornost jednostranně strhává od začátku do konce Lee Chandler, kdežto režisér chtěl budovat film na vztahu a konfrontaci strýce a synovce. Jenže Patrick coby puberťák pro mě zajímavý bohužel nebyl. Film fungoval na jedničku do té doby, kdy pro mě Lee byl záhadou a nechápal jsem všechnu jeho hořkost, emocionální nestabilitu a nepřístupnost jeho povahy. Odhalení mělo pro mě přijít až v závěru. Přesto rozumím tomu, proč se o filmu tolik mluví a proč je považovaný za hodný oscarového klání. Celkový dojem: 65 %.

    • 9.4.2017  14:06
    Batalion (1937)
    **

    Rozumím tomu, že filmová publicistika a umělecká kritika považovala Cikánův Batalion svým způsobem za uměleckou výkladní skříň české kinematografie oné éry, ale s prominutím, po 80 letech už nacházím jen málo kladů, které by na mě promlouvaly i dnes. Je to především pokus o sociální drama, za který snímek obdrží jednu hvězdičku, a tu druhou dostane za herecké obsazení, kdy např. Eduard Kohout špičkově zahrál tragikomickou postavu blázna přesvědčeného, že je levobočkem vznešené osobnosti. Eman Fiala v tragické roli pianisty Lojzíka mi přišel na 27 let značně přestárlý a František Smolík dokazuje, proč byl považován za jednu z největších hereckých osobností své doby. Jinak ale postrádám syrový realismus, je to takové na můj vkus sentimentální, uhlazené a maloměšťácky zidealizované. Navíc někteří herci se nevyhnuli divadelnímu přehrávání, zkrátka a dobře, český film 30. let se svými neduhy se nezapře ani v tomhle případě. Celkový dojem: 45 %.

    • 8.4.2017  21:42
    Konzultant (2013)
    *****

    Stává se mi opravdu jenom výjimečně, že bych se loučil s filmovými titulky a v téže chvíli se cítil ztracený, protože jsem nechápal, co se v právě dokoukaném filmu odehrálo. Musel jsem si pustit klíčové scény ještě jednou, abych se chytil a docvakly mi všechny motivace, zákulisní hry a spojenectví. Klíčové přitom nebyly přestřelky nebo popravy filmových postav, ale dialogy. Dialogy vymazlené a sofistikované, kdy jsem si např. rozhovor advokáta se šéfem kartelu okouzleně pustil třikrát, abych si vychutnal jemnou hru dravce pohrávajícího si se svou kořistí. Konzultant je pro určitou specifickou vrstvu poučených a naladěných diváků, rozhodně není snímkem pro široké publikum a neváhal bych ho označit za kultovní v tom původním smyslu slova - tedy nikoliv jako masově úspěšný film, nýbrž film, který okouzlí nevelkou skupinu fajnšmekrů. Zatímco Scottův Prometheus byl třeskutě blbý, Konzultant od téhož režiséra je film chytrý. Chytrý až moc, otravně a nesympaticky. Je to jakýsi kříženec Tahle země není pro starý a Jeden musí z kola ven. S prvním titulem ho pojí jméno autora scénáře a tématika světa drogových kartelů a lidí z podsvětí, s druhým zase způsob vyprávění, který je pro diváka obtížně stravitelný. Nepomáhá mu například absence postav, kterým je možno fandit. Jedinou kladnou postavu, která se do světa špinavých obchodů dostala nedopatřením, události nelítostně semelou a zbytek pokřivených charakterů už jen soutěží o to, kam až je schopen ve své podlosti zajít. Scénárista dávkuje informace po troškách a ledascos si nechává pro sebe, musíte zkrátka domýšlet a zpracovávat tam, kde byste rádi jenom konzumovali. Každopádně na jeho výsledné podobě se podepsal mnohem víc Cormac McCarthy než Ridley Scott. Měl bych sice pár připomínek, např. obsazení typové herečky Cameron Diaz rozumné nebylo, jakkoliv díky režijnímu vedení příliš nepřekážela, Scott věděl, co je schopna herecky utáhnout a nezatěžoval ji. Její sexuální výstup, který pro některé diváky bude třešničkou na dortu, mi přišel zbytečný a laciný a v několika dalších scénách si štáb chtěl tak trochu zahrát na Tarrantina, ale z původních čtyřech uvažovaných hvězdiček jdu na pět, protože u tak těžce podhodnoceného snímku nebudu váhat mu pomoci. Celkový dojem: 90 %.

    • 8.4.2017  21:25

    Rabínův kocour je lehounký animovaný bizár určený pro festivalové publikum. Po pravdě netuším, komu bych mimo okruh festivalových harcovníků mohl Kocoura doporučit. Pro děti není určitě a není ani pro fanoušky popkornu, protože se v něm moc mluví a humor není vždy prvoplánový. Na druhou stranu není ani pro intelektuály, protože humor někdy prvoplánový opravdu je a navíc dialogy jsou sice lehké, ale nijak sofistikované. Není to ani pro věřící, jakkoliv se hodně mluví a dějově vše točí kolem židovské víry. Ono se to totiž k náboženské věrouce chová poněkud neuctivě. Vyloženě mi ale sedla grafická podoba a přibližně ve dvou třetinách i postavy a nadsázka, s jakou k příběhu scénáristé přistupují. Bohužel tam, kde má film gradovat, nakonec jde do ztracena. V poslední třetině se film scénáristicky úplně rozloží a doposud slibná road-movie jde do kopru. Ale jak já říkám, někdy i cesta může být cíl a ty dvě třetiny stály za to. Celkový dojem: 70 %.

    • 4.4.2017  19:14

    Swannově lásce by se měl vyhnout divák, který považuje za důležitý příběh a napětí, protože obojího se nejen nedostává, ale doslova totálně chybí. Schlöndorffovi jde o zachycení dobové atmosféry francouzské lepší společnosti poslední čtvrtiny 19. století. Jde o svět, který nikam nespěchá, protože jeho obyvatelé opravdu nemusí řešit materiální záležitosti. Nedotýkají se jich starosti obyčejných lidí a politické problémy francouzské republiky. V tomhle světě je námětem k hovoru milostná pletka přítele nebo účast na mondénním večírku. A politováníhodným skandálem je černá róba v kombinaci s červenými střevíčky. Schlöndorffovi nejde o nějakou sociální kritiku, ale i tak ten intimní pohled na konání francouzské šlechty a zbohatlíků není nijak vábný. Ve vzduchu je cítit antisemitismus a Dreyfussova aféra a člověk tak nějak cítí, že atentáty francouzských anarchistů oné doby sice nemusí omlouvat, ale po téhle exkurzi je aspoň chápe. V každém případě můžete obdivovat róby přítomných dam a půvab zralé, nicméně stále ještě velmi pohledné Ornelly Mutiové. Celkový dojem: 60 %.

    • 4.4.2017  19:05

    Od Amenábarova snímku Ti druzí jsem neviděl tak působivý mysteriózní horor a musím říct, že mi udělal opravdu radost. Přitom to vlastně není nic světoborného, ale je příjemné vidět, když se někdo vrací úspěšně k základům žánru. V tom filmu se neexperimentuje, drží se osvědčených filmařských postupů, Watkinsova režie je spolehlivá a i v detailech přesná. Režisér ví, kdy nasadit lekačku a kdy nechat kameru zachytávat působivé obrazy ponuré přírody a interiéry domu poznamenaného lidskou zlobou. Neměl jsem problém vlastně s ničím, nic nepřekáželo, nevyčnívalo, nenaštvalo. I ten konec, který možná některé diváky rozladil, zapadá do myšlení pozdní viktoriánské éry a podobně laděných literárních příběhů. Když to tak vezmete, vlastně se všichni dostali tam, kam patří. Celkový dojem: 90 %.

    • 2.4.2017  13:29
    Oldboy (2013)
    odpad!

    Kategorický odpad vůbec nepadá na hlavu režiséra, naopak Spika Lee mám v oblibě a jeho zpracování asijské verze je mi kulturně nepoměrně blíž. Nejde mi ani o kritiku kopírování oblíbeného titulu. Spiku Lee se jednoduše povedlo odstranit kudrlinky a mimikry korejské verze do té míry, že odhalil v plné nahotě brakovou pokleslou podstatu scénáře, všechnu tu nelogičnost a emocionální hloupost, která se ve verzi Chan-wooka Parka skrývá pod pořádným nánosem vábniček určených festivalovému publiku. Východoasijská kinematografie mi je dlouhodobě vzdálená snad s výjimkou části japonské produkce pro intenzivní směřování k melodramatu a zálibě v estetizaci brutálního násilí. Chan-wook Park v původním Old Boyi vytvořil kousek, který si soukromě řadím do kinematografie hoven zdobených šlehačkou a čokoládovým posypem. Uznejte, že když svůj zájem zamíříte právě na ty sladkosti, podstata vám leckdy unikne. Spike Lee to natočil bez zjemňujících ingrediencí a ono přízemní hovno se ukázalo v plné nahotě. Vážně mám pocit něčeho hodně nevkusného, čemu je dobré se vyhnout velkým obloukem. Celkový dojem: 5 % za přítomnost Joshe Brolina a Elizabeth Olsen.

    • 2.4.2017  12:07
    Toni Erdmann (2016)
    ****

    Toniho Erdmanna předcházela pověst jednoho z nejzásadnějších filmů současnosti a horkého kandidáta na vítězství v oskarovém klání, tudíž jsem k němu přistupoval s velkým očekáváním. Nutno říct, že mě tentokrát nadšené ohlasy nezklamaly, a jakkoliv bych v pomyslném klání o nejlepší evropských snímek roku 2016 upřednostnil dánský Under Sandet, Toni Erdmann je v mých očích kousek, který se vyplatí vidět a zapřemýšlet o něm. Řekl bych, že jde o nejlepší film týkající se tzv. světoobčanů, vzdělaných specialistů pracujících pro mezinárodní koncerny a měnících angažmá a lokalitu pobytu jako ponožky. Jejich postavení je výlučné a jakkoliv jsou v převážné většině dostatečně chytří, aby nedávali svou nadřazenost a přezíravost na první pohled domorodcům znát, je z filmu patrné, že s místní kulturou a obyvateli nehodlají zbytečně ztrácet čas. Otec hlavní hrdinky Winfried si uvědomuje stále zřetelnější odcizení vůči dceři, která tráví svůj život harcováním pod vlajkou významné konzultační společnosti, a rozhodne se poněkud narušit její kruhy. Jeho smysl pro recesi a taky určitý pocit, že má možná poslední šanci znovu se s dcerou sblížit, ho vede ke konfrontaci s korporátním světem lepších lidí. Střetávání stárnoucího vtipálka, upjatých byznysmanů a rumunských zaměstnanců, na které mají dopadat rozhodnutí konzultantské firmy, by mohly vést ke směsici výborných vtípků, kdy by se kino svíjelo smíchy nad trefnými zásahy ze zesměšňování korporátní kultury, ale režisérka Maren Ade to vede spíš takovým tím lehce ztrapňujícím stylem, kterým kdysi proslula česká nová vlna. Každopádně je ale o čem přemýšlet a čemu věnovat pozornost. Snad jen stopáž mi přijde přemrštěná, myslím, že snímek by se dal, řekněme, o půl hodiny zkrátit, aniž by byl ochutený o nějaký zásadní rozměr. Celkový dojem: 85 %.

    • 2.4.2017  11:50
    Správná holka (TV film) (2015)
    odpad!

    Jeden z řady snímků, ke kterým jsem přišel jak slepý k houslím, když se mi nahrál omylem na harddisk. V žánru romantické komedie se obvykle nehraje na originalitu a chytrost scénáře, obvykle stačí recyklovat zavedené postupy a obsadit sympatické a slušně hrající herce, přidat pár vtípků a publikum to ocení přinejmenším lepším průměrem. Jenže v případě Správné holky nejde o průměr, ale o tupost, která je už v mém případě jednoduše nestravitelná. Vážně jsem měl pocit, že si ze mě scénárista nepokrytě utahuje a herci, pokud by měli v sobě dost důstojnosti, by tomu dali aspoň větší nadhled a pokusili se to nějak ironicky shodit. Bohužel ve snímku se objevují výhradně druhořadí a třetiřadí herci, takže to ani z téhle stránky nikdo nezachraňuje. Není to ani tak špatné, aby to na druhou stranu utkvělo v paměti a pobavili jste se nechtěnou pitomostí. Je to jenom shit, který slouží k výplni vysílání komerčních televizí v reklamně nezajímavých časech. Celkový dojem: 10 %.

    • 27.3.2017  20:54

    Tohle už tu samozřejmě dávno bylo. Tobias Weber oprášil starý nápad československého kinoautomatu ze 60. let a který pamětníci jako já mají spojený se seriálem Rozpaky kuchaře Svatopluka. Kdysi dávno v 80. letech pracující z celé republiky usedali k televizorům, aby hromadným zapojováním elektrospotřebičů rozhodovali o dění na obrazovce. Samozřejmě Noční směna je nesrovnatelně dál směrem k hi-tech a film odpovídá vkusu mladé generace věku sociálních sítí a všudypřítomných aplikací. S režií Tobiase Webera a hereckým obsazením nemám problém a za ně dostane film dvě hvězdičky. Bohužel snímek doplácí na špatný scénář, kdy příliš mnoho energie věnoval tvůrčí tým herní podstatě, místo aby zapracoval na charakterech a smysluplnosti jejich počínání. Všechno je tady moc prvoplánové a dění na plátně nevyplývá z motivace postav a logiky zápletky, ale z přání scénáristy vést to tam, kam potřebuje. Někde je to jen lehce naivní a bezzubé, jinde to už zavání hloupostí. Samozřejmě pokud vypnete mozek, oddáte se pohledu na luxusní rychlé káry, sexy holku, dobrodružství, napětí a především mačkání tlačítek chytrého telefonu, tak vám to nemusí přijít špatné, ale já patřil k těm, kteří uposlechli rady zástupkyně distributora, že pokud nechci hrát, mám se soustředit na film a skvěle si ho užít. U mě bohužel neobstál z těch filmařských důvodů. Mimochodem, ačkoliv je Noční směna technicky nepoměrně dál, dojíždí na podobné nešvary jako někdejší Rozpaky. Často totiž divák rozhoduje nikoliv v klíčových situacích, ale tam, kde jde o banalitu, a zabíjí to i forma. Rozpaky byly blbý normalizační seriál, Noční směna je blbý thriller. Natočit ale tímhle způsobem něco šmrncovního a chytrého, jako byly první Ritchiovky Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k, jo to by byla chuťovka. Celkový dojem: 45 %. Nijak to sice nesouvisí s filmovými kvalitami, ale pochválit musím marketingový nápad, protože těch sedm alternativních konců přímo volá po tom, aby navnaděný fanoušek utrácel v multiplexu prachy opakovaně.

    • 19.3.2017  08:09

    Pokládat si otázku, proč vlastně Sofia Coppola tenhle biják natočila, a hledat na ni hlubokomyslné odpovědi, je zbytečné. Režisérka po látce sáhla jednoduše proto, že jí připadala atraktivní, dobře prodejná jak producentům, tak i mezinárodnímu publiku. Jde o známý, emocemi nabitý příběh, přitom z tak vzdálené historie, že umožňuje bez sebemenších problémů aplikovat vlastní libovolné představy o povaze, chování a hodnotovém žebříčku někdejší francouzské královny. Z filmařského hlediska to průšvih není, jakkoliv je potřeba sdělit, že snímek nefunguje jako příběh popravené panovnice, ale prodává především půvaby a herecké umění Kirsten Dunst, stejně jako velkorysou výpravu, která se aspoň částečně snaží zprostředkovat nádheru a luxus královského dvora ve Versailles. Bohužel, slabina filmu spočívá ve scénáři - a nejen proto, že selhává po dramatické stránce. Marie Antoinettě absolutně chybí smysl pro vystižení dobového myšlení, což bych Sofii až tak nevyčítal, protože tohle neřeší převážná většina tzv. historických filmů. Horší je, že režisérka neumí zasadit postavu Marie Antoinetty do srozumitelného historického kontextu, je příznačné, že třetí stav a rodící se občanská společnost, které měly na osud Marie Antoinetty v posledních letech jejího života tak zásadní vliv, se redukují na les zdvižených rukou při demonstraci pod branami paláce. Sofie promarnila jedinečnou příležitost uchopit postavu Marie Antoinetty po svém, dát jí větší hloubku a i když Kirsten Dunst téměř nesleze z plátna, nějakou hlubší sondu do uvažování a vnitřního světa její postavy divák rozhodně neprožije. Samostatnou kapitolou je soundtrack, který se podle mého k dění na plátně absolutně nehodí. Tu a tam moderní hudba historizujícímu filmu sedne, tady působí výrazně rušivě. Celkový dojem: 60 %.

    • 15.3.2017  12:15

    Slavnou knihu Douglase Adamse mám už dlouho v knihovně hned vedle série příběhů Červeného trpaslíka. Zatímco k Červenému trpaslíkovi se vracím jak v seriálové, tak v knižní podobě, a stále má pro mě příjemné kouzlo, literárního stopaře jsem ještě z důvodu časové zaneprázdněnosti nedokázal přečíst. Vzhledem k tomu, jak negativně na mě působil film, bude se na něj ještě nějakou dobu snášet prach. Nejspíš nepůjde o měsíce, ale o léta, protože film na mě působil zoufale nevtipným až odpudivým dojmem. Potenciál by tu byl, ale něco je špatně, tohle chtělo mnohem zkušenějšího filmaře, než byl debutující Garth Jennings. Celkový dojem: 25 %.

    • 15.3.2017  12:10

    Jízdní hlídka byla ve své době rozvíjením tzv. legionářské legendy, jednoho ze základních pilířů národní mytologie, na které byl postaven étos Československé republiky. Tím nejužším způsobem byla spojená s vlasteneckým cítěním a ztotožněním se s republikánskou ideou. Konec konců, snímek přišel v době, kdy se z Německa začaly ozývat agresivní hlasy a mezinárodní napětí začalo rychle stoupat. Film měl nepokrytě propagandistický rozměr a měl sloužit k posílení sebevědomí československé společnosti. Hodnotit ho dnešníma očima by pochopitelně znamenalo otlouct mu o hlavu nepokrytý patos, přehrávání, divadelní projev některých herců, chudičkou výpravu a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Ono je vůbec znát, že československý film ve 30. letech opravdu nepatřil k nějaké filmové avantgardě a měl provinční charakter a nedokázal vytvořit opravdu investičně silné producentské zázemí. Na druhou stranu, pokud se na něj dívám jako na typický produkt doby a přimhouřím lehce oči, tak to na 3 hvězdičky stačí. Celkový dojem: 55 %.

    • 15.3.2017  11:53
    Dýchání pod vodou (TV film) (2008)
    ****

    Jako táta dvou dětí můžu potvrdit, že myšlenka na to, že bych měl přežít svého potomka, je hrozná. Jde o rodičovskou noční můru, která, pokud k ní skutečně dojde, vede často k odcizení a bolestnému rozchodu partnerů. Německý snímek se sice nemůže pochlubit hvězdným obsazením ani špičkovou režií nebo zajímavým scénářem, ale s tématem ztráty blízké osoby zacházet umí a jako komorní drama funguje bez větších problémů. Snad mi jen nesedla představitelka hlavní role Andrea Sawatzki, její postava mi přišla protivnější než patrně režisér chtěl a očekával. Celkový dojem: 75 %.

    • 13.3.2017  21:02
    Na úrovni (1973)
    *****

    Snímek je zařazený do žánru komedie a určitě oprávněně. Především v první půli jde o brilantně napsanou konverzačku s jiskřícími vyšperkovanými dialogy a nápaditými gagy v duchu těch nejlepších tradic britského humoru. Záběr filmu je ale širší, snaží se téma nevěry a sexuálního povyražení pojmout komplexněji, ne jen jako povrchní taškařici. Umí zvážnět, dívá se tam, kam vášní a emocemi ovládaní milenci zpravidla nedohlédnou a hledět ani nechtějí. Snímek dostává svému názvu: scénář, režie i herecké výkony jsou vážně na úrovni, tak proč nedat nejvyšší hodnocení, zvlášť když mi tenhle kousek na ČSFD přijde pozoruhodně nedoceněný. Je s podivem, že má tak málo hodnocení, vždyť za dobu mého působení na databázi ho ČT odvysílala už třikrát. Celkový dojem: 90 %.

    • 13.3.2017  20:57
    Suburra (2015)
    ****

    Moderní mafiánský thriller, který mapuje působení organizovaného zločinu vertikálně napříč sociální strukturou současné Itálie. Od politických a církevních špiček a mocných bossů až po šlapky a malé gaunery na špinavou práci v terénu. Jen protiváha v podobě policie a státních institucí čelících mafii tady schází. Příběh je zasazený do světa, který je korupcí a špinavými obchody natolik prorostlý, že mnohem větší, neřku-li jediné riziko představuje konkurence v rámci podsvětí. Velmi dobře napsaná a natočená záležitost, komplexní zážitek, jaký se často nevidí. Mám jedinou výhradu: velcí predátoři bývají na vrcholu potravinového řetězce většinou oprávněně, kdežto v Subuře triumfují nýmandi - a minimálně v jednom případě proti logice vývoje situace i proti naturelu své osobnosti. K páté hvězdičce nemá ale Suburra vážně daleko. Celkový dojem: 85 %.

    • 12.3.2017  22:52
    Náhradnice (2011)
    ***

    Procentuální hodnocení na ČSFD dlouhodobě osciluje mezi 50 a 55 % a osobně myslím, že to přesně odpovídá kvalitám téhle veskrze průměrné romantické komedie. Dolů táhne Náhradnici těžce předvídatelný scénář s většinou nic moc dialogy a jenom minimem opravdu funkčních gagů a slovních přestřelek. Nahoru naopak obsazení sympatické dvojice Davida Tennanta a Kelly Macdonald, kteří se dokáží povznést nad špatně napsané charaktery, lokace v prostředí krásné přírody britských Hebrid a slušná hudba. Na slaboučkou třetí hvězdičku vytáhla v mých očích Náhradnici přítomnost Kelly Macdonald, pro kterou mám dlouhodobě slabost.

    • 12.3.2017  22:41

    Stephen King je sice považovaný v dobrém smyslu slova za krále knižní komerce a řada jeho titulů oprávněně patří k bestsellerům, při velké nadprodukci jeho próz je ale nevyhnutelně podepsaný pod řadou průměrných kousků a navíc je pro filmy natáčené podle jeho předloh typické, že chtějí maximálně vytěžit divácký efekt a jsou pod nimi často podepsáni mizerní řemeslníci, takže je potřeba k podobným kouskům přistupovat s velkou dávkou opatrnosti. Dolores naštěstí patří k těm lepším, možná nejlepším případům kingovských adaptací. Především díky výbornému castingu, kdy Kathy Bates a Jennifer Jason Leigh odvádějí v rolích matky a psychicky nevyrovnané dcery maximum a Christopher Plummer coby vyšetřovatel prahnoucí po pomstě jim zdárně sekunduje. King tentokrát nepotřebuje žádné mysteriózní berličky, aby rozehrál hru plnou temných tónů a do posledního momentu nechávající diváka tápat, na čí straně je pravda, a kolik lidských životů má Dolores vlastně na svědomí. Dolores Claiborne je morálně nejednoznačné drama, které nutí diváka k zamyšlení a které doznívá ještě dlouho poté, co skončí titulky. Celkový dojem: 85 %.

    • 27.2.2017  21:18
    John Wick (2014)
    *

    Promiňte, ale 15 mi už párkrát bylo. John si od začátku vybral špatný cíl. Měl vyřídit scénáristu, ale pomalu, proboha jen nezabíjet tam, kde je možné mučit. A chtělo by to hodně kreativity, aby si to ten zoufalec jaksepatří a dlouho užil. Jednu hvězdičku nechám za herce, kteří si přece jen odpad nezaslouží, ale jinak jsem od samého začátku trpěl. Vážně musí být akční filmy tak stupidní?? Celkový dojem: 20 %.

    • 23.2.2017  20:45

    Klimova mám zafixovaného jako tvůrce mimořádného válečného dramatu Jdi a dívej se, takže očekávání byla vysoká. Ne, že bych byl vyloženě zklamaný, ale trochu té kritiky si neodpustím. Chápu, že použití archivních materiálů může zvýšit pocit autentičnosti. Ostatně záběry z nemocnice plné mrzáků bez končetin by se v 70. letech nenatáčely jednoduše. V takové míře, v jaké Klimov čerpal ze starých dokumentárních snímků, to už zavání snahou snížit si náklady a z mého pohledu je to obtěžující. Režisér představuje divákovi až příliš mnoho reálných historických postav, jejichž jména a funkce jsou ale dnešním divákům, zvlášť v zahraničí, naprosto ukradené. Co podle očekávání funguje, je velkolepá obrazová výpověď o rozkládajícím se režimu plném korupce, dekadence a neschopnosti. Rasputin funguje jako ztělesnění a symbol úpadku celého systému. Jeho smrt je předzvěstí zániku carské říše. Petrenkovo uhrančivé herectví, absurdita viděného, kdy nevzdělaný mystik drží v šachu ministry a nejvýznamnější hodnostáře říše, a výborná kamera jsou důvody, proč vidět Agónii i dnes. Celkový dojem: 75 %.

    • 20.2.2017  22:18

    Tenhle film si za týden budete nejspíš vybavovat jen s obtížemi a za měsíc se vám dokonale vytratí z paměti. Na druhou stranu, jeho sledování vám nejspíš vylepší náladu. Pozitivně vyznívající americký nezávislák o nenapravitelně naivním mladíkovi a jeho rodině. Hrdina snímku má jeden významný nedostatek - jeho bezelstná povaha se řídí heslem co na srdci, to na jazyku. Jenže upřímnost může někdy pořádně zkomplikovat život a vztahy ve vašem okolí, Kdybych měl najít k filmu vhodné přídavné jméno, řekl bych, že je milý. Dávat si pravidelně něco podobného 3x týdně, depka by se pro mnohé stala neznámým pojmem. Celkový dojem: 60 %.

    • 19.2.2017  19:13

    Irvine Welsh se v mládí pohyboval v opravdu zvláštní společnosti londýnských slumů mezi feťáky, kriminálníky a obecně lidmi ze dna společnosti. Osvojil si jejich jazyk a dokázal se jim přiblížit tak, že z toho vytěžil materiál na první prózy. Pro svou sugestivní expresivnost a autenticitu byly považovány za literární senzaci. Welsh zbohatl a začal žít životem úspěšného příslušníka střední třídy. Chtěl dát tvořit, jenže trh od něj čekal další příběhy ze života britské lůzy - a v tom byl kámen úrazu. Mentálně se téhle vrstvě vzdálil, zapomněl slang a návrat do těchtýž vod byl pro něj prakticky nemožný. O to samé se vlastně pokouší Danny Boyle v T2. Tvrdím, že diváci, kteří původní Trainspotting považovali za zjevení a div ne za generační manifest, si ten snímek skvěle užijí - pro ně to konec konců Boyle točil. Se mnou ale uhrál jenom plichtu. Vytýkám snímku dvě věci, které ho sice neničí, ale výrazně oslabují - sentiment a nostalgii. Není to ten druh nostalgie, který ze Sněženek a machrů po 25 letech udělal nekoukatelnou kravinu, už proto ne, že Boyle hraje úplně jinou ligu než Viktor Tauš. Přesto mě zklamalo, jak moc se režisér pokouší původní koncept napodobit. Scény sice mechanicky nekopíruje, zároveň ale točí tak, abyste si co nejčastěji u jednotlivých výjevů vytvářeli asociace se záběry z původního Trainspottingu. Stejní lidé, stejné prostředí, stejné problémy a podobné fórky. Opakovaně dokonce používá záběrů z původního snímku. Chtěl jsem sice, aby Boyle na svůj kousek navázal, ale jeho duchem a stylem, nikoliv doslovně. Tvrdím, že dvojka Trainspottingu už vlastně vznikla, protože Sviňák režiséra Jona S. Bairda se minimálně v první půli stylově Trainspottingu přiblížil tak, jak jen to nejvíc jde. Mimochodem, právě Sviňák je důvodem, proč T2 nadělím nakonec pouhé 3 hvězdičky, byť velmi silné. Sviňáka jsem totiž odbyl jen 4 hvězdičkami, ačkoliv na mě jako celek působil líp než T2 - a ten rozdíl musím nějak vyjádřit. T1 byla divoká jízda na hrotu feťákovy jehly, z T2 mi v paměti utkví jen jednotlivosti. Vypíchnout se dá nabušený pětihvězdičkový soundtrack, pár komediálně laděných scén, ale jako celek žádná sláva. S tím se pojí druhá výtka. T1 byla filmařsky geniální, když na nahuštěném prostoru 90 minut dokázala ideálně skloubit zábavu s realistickou sondou do života feťáků, prostou jakéhokoli moralizování a sentimentu. Ukazovala spoustu ošklivého a krutého, ale nedojímala. Ve chvíli, kdy jste chtěji zjihnout, ukázala vám vztyčený prostředníček a vrazila vám ho - nechtějte vědět kam, je to zkrátka bolestivé. T1 je prosta jakékoliv katarze. Když se Renton rozhodne s heroinem seknout, nehledejte v tom nic pozitivního. Jeho rozjívený výraz říká, tak teď vám teprve ukážu. Ať si Boyle myslí, co chce, syrovosti jedničky se ani nepřiblížil. Ukázkově brutální sociopat Begbie synovi, který ho zklamal, smířlivě podá ruku a přeje mu, aby byl lepší než táta a děda. Begbie z T1 by mu v téže situaci vyrazil pár zubů. Všechno nějak vyměklo. Kamarádství partičky hajzlíků z T1 fungovalo jen do momentu, kdy je třeba šlohnout kámošovi jeho dávku nebo ho potopit, když to bude situace vyžadovat. Dvojka je prostá cynického sarkasmu, provokativní nekorektnosti a punkového šklebu. Zůstal černý humor, ne moc odlišný od toho, na co jsme zvyklí v běžných krimikomediích. Kriminální zápletka je celkem jalová a hlavní ženská postava není zajímavá ani herecky, ani z hlediska scénáře. Kelly MacDonald kdysi ukázala na mnohem menším prostoru nesrovnatelně větší charisma a v T2 zůstala trestuhodně nevyužitá. V hloubi duše jsem doufal, že T2 bude stejně špinavá a kontroverzní jako jednička, ale částečné zklamání nic nemění na faktu, že T2 je pořád slušný a přiměřeně zábavný kousek, který na mě párkrát sympaticky mrkne a připomene mi tu energii, co jsem zbožňoval na kultovce z 90. let. Lístku za T2 není škoda litovat. Celkový dojem: 65 %.

    • 19.2.2017  09:32

    Trona Legacy jsem viděl v televizi v klasickém 2D provedení, ale umím si živě představit, jak působivé by to bylo ve velkém kinosále se 3D rozměrem. Nicméně ta druhá hvězdička je vlastně za onu představu, protože to, co Tronovi vytýkám, by nespasilo ani 5D provedení. Tron je totiž jednorozměrná akční podívaná s vizuálně přitažlivým ksichtíkem, ale absolutně bezemoční, sterilní a navíc mířící na úplně jiné cílové publikum. Svět počítačových her mě nikdy neuchvátil, takže pro mě tenhle filmík nemá kouzlo. Nefunguje ani jako thriller, ani jako sci-fi. Hrozně rád bych viděl zfilmovanou temnou dobrodružnou kyberpunkovou jízdu, ale s tou Tron: Legacy nemá nic společného. Celkový dojem: 40 %.

    • 18.2.2017  09:31
    Borgman (2013)
    **

    Borgman patří k titulům, které dokáží řádně navnadit už úvodní scénou. Evakuace záhadných existencí ukrytých v lese má v sobě napětí i dynamiku. Divák vzrušeně očekává, co se z předestřené situace vyvrbí. Z přitažlivé žánrovky se ale vyklubala festivalová hříčka pro publikum,kterému nevadí absence pravidel a odpovědí. Těší je, že na viděné mohou libovolně aplikovat vlastní výkladové vzorce. V některých komentářích se objevují vysvětlení, která mohou platit, ale také nemusí. Možná ani režisér žádné vysvětlení nemá, možná je pošetilé hledat v počínání podivných spiklenců nějaký plán, logickou konstrukci, snad jde jen o surreální obraz našich nočních úzkostí a zneklidňujících útržků snů. Van Warmerdam přitom zprvu předstírá, že divák má před sebou klasický thriller, jenže postupem času se zdánlivé návaznosti začnou rozpadat a příběh získá mysteriózní rozměr. Proč ne, jenže abych byl spokojený, potřebuju se mít něčeho chytit, mít pevný bod, dojem, že mi viděné neproklouzává mezi prsty, že má smysl dát pátrat a odhalovat tajemství a podstatu sledovaných dějů. V tom spočíval např. úspěch seriálového Městečka Twin Peaks. Lynch postupně odhaloval kousky skládačky, aby vzápětí diváka postavil před nové otázky a úkoly. Ke konci se ale seriál propadal do halucinogenních stavů, kde se už nebylo o co opřít, a tím pádem pro mě ztrácel kouzlo. Borgman by, myslím, skvěle fungoval jako pilotní film k žánrovému seriálu typu Akta X. Jako začátek hry, která - možná - jednou získá nějaký hlubší smysl. V téhle podobě na mě ale působí jako sebestředná samoúčelná záležitost, byť slušně natočená. Celkový dojem: 40 %.

    • 17.2.2017  20:28
    Příchozí (2016)
    ****

    Zestručněno nadoraz lze o snímku prohlásit, že je to film o komunikaci. Pozemská civilizace se poprvé ve svých dějinách ocitá nadotek mimozemské technologii a životu pocházejícímu odněkud z hlubin vesmíru. Nikdo netuší, co mají posádky 12 obřích kosmických lodí za lubem. Atmosféra rychle houstne, v některých zemích získávají vliv stoupenci vojenské akce a pokud se urychle nenajde nikdo, kdo by zjistil, o co návštěvníkům jde, skončí to průšvihem. Příchozí se mohou opřít o dvě výrazná plus. Amy Adams v roli badatelky Louise Banksové dostala jedinečnou šanci ukázat propracované psychologické herectví na maximálním prostoru - její hrdinka prakticky nesleze z plátna - a využila jí, myslím, na jedničku. Současný Hollywood nedává moc příležitostí ukazovat civilní herectví ve filmech, které aspirují na titul Událost sezóny. Denis Villeneuve je oprávněně považován za jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti. Nenatočil ani konvenční žánrovku, ani velkolepý blockbuster, místo toho jde cestou uměřeného komorního dramatu s citlivým přístupem ke své hrdince. Zvolené výtvarné řešení kosmických lodí je originální a působivé. Pokud srovnám Příchozí s výraznými zástupci sci-fi žánru posledních let, kladu ho před Gravitaci, ale např. Interstellar mi přišel atraktivnější a působivější. Osobně mám problém se snahou o dojímání, navíc tam, kde film začíná filozofovat a zabývá se metafyzikou, se s ním spíš míjím. Některé dary považuji za danajské a ten, který přerostlé chobotnice věnovaly pozemšťanům, si klidně mohly nechat od cesty. S volbou, kterou hrdinka učinila, vnitřně nesouhlasím, postavil bych se na stranu jejího muže. A do třetice, v pohledu na problém komunikace s cizími civilizacemi se přikláním na stranu skeptiků typu Stanislawa Lema nebo našeho Ondřeje Neffa. Celkový dojem: 75 %.

    • 12.2.2017  14:57
    Dům pro dva (1987)
    ***

    V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %.

<< předchozí 1 2 3 4 28 56 83 110
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace