Moje oblíbené seriály

• Simpsonovi (TV seriál) (1989) Poprvé jsem se s fenoménem rodinky Simpsonových setkal ve videoklipu na MTV koncem roku 1990 a ještě jsem netušil, že mám tu čest seznámit se s největším projektem a kultem v oblasti animované tvorby. Tehdy mě vyvedlo z míry trochu ztřeštěné výtvarné pojetí postaviček i jejich zvláštní namluvení, ale ihned poté, co byl seriál uveden na naše obrazovky, jsem mu úplně propadl. Jeden ze dvou seriálů, který od mne má stoprocentní hodnocení za celkový dojem a u kterého necítím ani po letech nějaké zřejmé opotřebování. Hlasy, které argumentují, že seriál ztrácí šmrnc a upadá do průměru, spíš reflektují únavu jednotlivých diváků z projektu, který trvá tak dlouho. Ve skutečnosti byl seriál v řadě ohledů na počátku krotší a teprve jak běžel čas a bylo nutné udržet diváky u obrazovek, tvůrci přitvrdili. To, jak dlouho se seriál dokázal udržet v hlavním vysílacím čase, je na poměry amerického televizního trhu neuvěřitelné. Seriál byl zároveň úspěšný prakticky ve všech zemích, kde byl odvysílán, a v řadě případů je hlavním zdrojem informací o americké společnosti.:-) Celá řada amerických celebrit se ucházela o poctu být v seriálu aspoň zmíněna nebo si tam zahrát malou roličku. Početný tvůrčí tým skvěle pracuje s popkulturními odkazy a drží styl ironické nadsázky a parodování představ o životě americké společnosti. Svými sympatiemi k obyčejnému řadovému člověku a zpochybňováním obrazu bohabojného a ušlechtilého amerického občana se scénáristé podle všeho řadí k americké liberální levici. Je to poznat ze spousty narážek na republikány, patetické vlastenectví a v Americe vysoce citlivou oblast náboženské víry. Seriál si dokonce vysloužil kritiku od amerického prezidenta za poškozování obrazu země v zahraničí...Zároveň si tvůrci toho malého človíčka nijak neidealizují a podávají ho se všemi jeho slabůstkami a necnostmi. Spousta hlášek, vtípků a ujetých postaviček, díky kterým stojí za to i po letech sednout k televizní obrazovce a zaposlouchat se do tónů známé znělky. Škoda, že u nás, v zemi s takovou tradicí animované tvorby nevzniklo nic, co by se aspoň vzdáleně Simpsonovým podobalo...

• Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990) Městečko Twin Peaks bylo pro mě svého času něco jako zjevením na poli seriálů, které úplně převracelo můj pohled na seriálovou tvorbu a díky kterému jsem objevil Davida Lynche jako špičkové eso mysteriózního žánru. I když od té doby uplynulo už více než 20 let, myslím, že tenhle kousek nebyl překonaný navzdory tomu, že seriálová tvorba ve Spojených státech momentálně zažívá obrovský boom a mysteriózní žánr je velmi oblíbený. Nejvíc fascinující je sledovat proměnu charakterů jednotlivých hrdinů a díky profesionalitě celého štábu se nechat unášet atmosférou tajemna a tušených hrozeb. Seriál ve své druhé polovině a zvlášť na samém závěru už směřoval do vyloženě halucinogenních poloh, které Lynch dovedl do neblahé dokonalosti ve svém mišmaši Inland Empire, takže osobně patřím k těm, kteří ocení spíš tu střízlivější první polovinu. Musím ještě zdůraznit atmosférickou hudbu, která dokonale evokovala snovou tajuplnou atmosféru nad městečkem. Celkový dojem: 95 %.

• Dekalog (TV seriál) (1989)

• Bylo nás pět (TV seriál) (1994) Jeden z vrcholů české polistopadové televizní tvorby, patrně nejlepší český televizní seriál devadesátých let. Podílela se na něm současná herecká špička a casting do dětských rolí byl opravdu zdařilý. Smyczek má s podobným typem tvorby bohaté zkušenosti a povedlo se mu zachovat půvab Poláčkovy knihy beze ztrát, spíš lze říct, že literární předlohu úspěšně oživil a zmodernizoval. Rozsah šesti dílů je u této rodinné podívané ideální, prakticky se nevyskytují hluchá místa. Celkový dojem 90 %.

• Červený trpaslík (TV seriál) (1988) Za tenhle legendární britský sitcom vděčíme dvěma talentovaným scénáristům, Robovi Grantovi a Dougovi Naylorovi, kteří krátce po odvysílání první série začali příběhy posádky Červeného trpaslíka vydávat i knižně. Šťávu, tedy bonmoty a sarkastické poznámky, dodával seriálu zejména druhý z nich.Televizní diváci ale stejně ocení především hrdiny, které znají z obrazovky. Ze všech herců se stali uznávané televizní hvězdy a Červený trpaslík je považován za nejúspěšnější vývozní artikl BBC. Jednotliví členové posádky představují dokonalé protiklady, které spolu musí vyjít na malém uzavřeném prostoru, z čehož vzniká nekonečné množství konfliktů. Autoři seriálu velmi dobře znají soudobou fantazy a sci-fi literaturu a seriál se dá považovat za humorného průvodce žánrem, oblíbenými tématy a rekvizitami sci-fi literatury a filmu. Fanoušci dokážou vystopovat odkazy na S. Kinga nebo R. Bradburyho a řadu další. Seriál se stal kultem a je jen škoda, že jeho výroba nepokračovala. Až do posledního dílu poslední série si zachoval mimořádně vysokou úroveň. Jeden ze dvou seriálů, které hodnotím 100 %.

• Monty Pythonův létající cirkus (TV seriál) (1969) Podrobnější komentář - viz můj oblíbený uživatel Radek99. Monty Pythoni představuji pro svět humoru totéž, co William Shakespeare pro divadlo. Posunuli vnímání humoru a rozšířili jeho hranice tak, jako nikdo před nimi ani po nich. Samozřejmě jejich tvorba, a na těchto seriálech je to patrně snad nejvíc, je vzhledem k neustálému hledání a tvůrčímu zápalu hodně nevyrovnaná, ale to nic nemění na faktu, že originalitou a koncentrací nápadů předčí kterékoliv ze současných hvězd komediálního žánru. Navíc je nutné si uvědomit, že se v jejich případě výjimečně skloubilo autorské nadání a herectví, stejně jako režijní schopnosti. Celkový dojem: 95 %.

• Neskutečné historky (TV seriál) (1976) V některých komentářích se objevují věty typu "Opět mě nezklamali" nebo "Létající cirkus byl lepší". Bylo by fajn upřesnit si, že ten, kdo nezklamal, nebyli Monty Pythoni, protože ta díla, kde se objeví nejméně dva bývalí Pythoni, jsou automaticky vydávána za kolektivní práci legendární šestky, i když se všeobecně neví, že tihle talentovaní tvůrci měli četné bokovky už v době společného působení a s výjimkou Grahama Chapmana dokázali úspěšně pokračovat v sólové práci, ke které běžně zvali jednotlivé kolegy ze skupiny. Nejinak tomu bylo i v případě Neskutečných historek, které jsou společným dílem Michaela Palina a Terryho Jonese. Ten se sice objevil pouze v prvním díle, ale jeho scénáristický rukopis historky silně ovlivnil. Narozdíl od dadaistických skečů bez pointy nebo anarchistického způsobu herectví z montypythonovských seriálů mají Neskutečné historky klasickou strukturu s pointou a příběhem, přičemž si utahují jednak z jednotlivých oblíbených žánrů, ať už jde o klukovské příběhy, horory, klasické detektivky, špionážní thrillery nebo adventury, zároveň ale parodují typické britské zvyky a poměry, jako je silné třídní rozdělení, snobství, britská výlučnost nebo láska k fotbalu. Opět se tam projevuje výjimečný smysl pro nadsázku, absurditu a zesměšňování "svatých" ikon a tradic. Pro mě perfektní záležitost, kde každý z jednotlivých dílů s výjimkou Zlatého Gordona, který se věnuje pro mě poněkud odtažitému fotbalu,můžu bez problémů ohodnotit pěti hvězdičkami. Michael Palin opět dokazuje, že je z celé šestice Monty Pythonů nejlepší herec. Celkový dojem: 95 %.

• Jistě, pane ministře (TV seriál) (1980) Kultovní seriál vznikl díky Antony Jayovi a Jonathanu Lynnovi, kteří prostředí vysoké politiky důvěrně znali a na scénáři pracovali s pomocí Johna Cleese z Monty Pythonů v druhé polovině 70. let. Pilotní díl seriálu byl přijat s velkým ohlasem, a tak v roce 1979 bylo natočeno 21 epizod, které byly odvysílány na BBC o rok později - a diváci šli do kolen. Seriál se úžasně líbil i premiérce Thatcherové, která u něj dokázala strávit celé hodiny. Pro toho, kdo se chce něco dozvědět o politice, nemá smysl pročítat politologické příručky nebo poslouchat nudné narcistní projevy politiků v televizi, ale je nejlepší shlédnout pár dílů tohohle geniálního seriálu a hned pochopí, jak to v politice chodí. Díky geniálnímu obsazení měl seriál úspěch po celém světě. Za svůj majstrštyk byli Paul Eddington jako představitel slabošského a důvěřivého Hackera a Nigel Hawthorne jako vychytralý manipulátor Appleby oceněni řádem CBE a Antony Jay byl povýšen do šlechtického stavu. Jediný, komu se kupodivu seriál nelíbil, byla britská státní správa, která tohle dílko označila za podlé a přeceněné. Sbírka cen a nejrůznějších vyznamenání, kterou získali tvůrci, by zabrala mnoho místa a o jednotlivých zápletkách a dialozích by se dalo dlouho diskutovat. Pro mě neodolatelná záležitost. Stoprocentní hodnocení.

• Řím (TV seriál) (2005) Po pravdě řečeno bych ani nevěřil, že je možné natočit tak sugestivní a přitom tak realistický obraz starověkého Říma, aniž by se nějak významně slevilo z vysokých požadavků na věrnost historickým událostem. Seriál přitom vůbec nenudí. Jednotlivé doložené historické postavy se prolínají s fiktivními a skutečné historické události doplňují poutavým způsobem smyšlenky scénáristy. Seriál zobrazuje život všech společenských vrstev v římské říši a příznačné je, že úvodní scéna jednoho dílu začíná honičkou malých dětí uprostřed římské ulice plné řemeslníků a trhovců. Už úvodní titulky navozují dojem náročné a přitom zajímavé podívané. Herecky i režijně velmi dobře zvládnuté, přitom se v seriálu neobjevují zavedené hvězdy. O to silnější je pocit reality a ztotožnění herců se seriálovými postavami. Narozdíl od stovek jiných děl tenhle seriál vypovídá o skutečném životě obyvatel dávno zaniklé říše. Celkový dojem: 95 %. Snad jedině válečné scény jsou poněkud ošizené, což se vzhledem k jejich finanční náročnosti dá omluvit.

• Perníkový táta (TV seriál) (2008) Zkušení diváci a fanoušci televizní obrazovky už dlouho ví, že to nejzajímavější v televizní nabídce posledních let obvykle nejsou filmové snímky, ale americké televizní seriály, které se vymykají tuctové komerční šabloně a zvyšují laťku televizní tvorby hodně vysoko. I u těch nejslavnějších a nejdiskutovanějších jsem ale měl pocit určité manipulace a přítomnosti nejrůznějších berliček nebo laciných motivů. Pro zvýšení sledovanosti si pomáhají různými "coolovými" postavičkami a nerealistickými zápletkami nebo momenty. Perníkový táta je seriál, který se bez těchto berliček obejde, zůstává pevně oběma nohama na zemi a přitom je stále divácky atraktivní. Příběh stárnoucího a rodinným stereotypem opotřebovaného středostavovského chlápka se spoustou dluhů a problémů, který z ničeho nic zjistí, že si měl spíš než penzijní připojištění vyřídil pořádnou životní pojistku a jehož životnost se náhle nepočítá na desetiletí ani na léta, mě od prvního momentu uchvátil jak špičkovým řemeslem od vynikajících hereckých výkonů přes režii až po střih, ale především příběhem a schopností vedle hlavní dějové linky ukázat reálný život a reálné problémy dnešní Ameriky. Takový Dexter je určitě zábavný, ale vedle Perníkového táty s prominutím minimálně o třídu horší. Celkový dojem po 8 dílech: 100 %.