Moc nechápu Fincherův záměr, proč adaptovat knihu, jež byla zrovna nedávno adaptována a proč ji adaptovat velice podobným způsobem tak, aby vznikly dva skoro stejné filmy - tedy aspoň z pohledu širokého obecenstva. Samozřejmě po hlubším prozkoumání zjistíme, že Fincher nepochybně je schopnější režisér a docela pana Opleva zahambil hlavně co se týče v dávkování informací, strukturovanosti, logičnosti a celkové preciznější výstavbě nadprůměrně dlouhého thrilleru. Fincherova "chladnost", tedy upřednostňování racionálních informací nad iracionálními pocity postav se zde, myslím, velmi hodí, přesto stejně jako u starší verze musím zmínit, že hlavní dějová linie, tedy případ 40 let staré vraždy Harriet zkrátka nemá takový filmový potencial (jako třeba Zodiac), tento film zkrátka utrhne koule jen málokomu. K dalším srovnáním - ne vše dokázal Fincher vylepšit - představitelka hlavní ženské role, Rooney Mara je poměrně fajn, ale na Noomi Rapace bohužel nemá. Dále intenzita finále se mi zdála ve švédské verzi vyšší. Fincherovo zjednodušení (vypuštění stěžejního flashbacku z dětství a s tím i spojené možnosti volby) nebylo dobrým krokem, naopak v úplném závěru rapidně ubylo patosu, za to palec nahoru. Celkově tedy horská dráha kladů i záporů a nakonec velice podobný zážitek... 7/10
Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10
Ochromená žena, která měla být jen nástrojem "nebezpečné" psychoanalytické metody se nakonec stala živlem, jenž dokázal způsobit mezi dvěma největšími psychoterapeuty uragán... Z toho může vzejít vítěžně snad jen Cronenberg! Nebezpečná metoda je na první pohled nepříliš oslnivé, kostýmové drama, ovšem Cronenberg uvnitř se rozhodně nezapře, třebaže je tentokrát obtížněji rozpoznatelný. Cronenberg nechával ve svých dílech vždy vyniknout sexualitu a/nebo násilí, nyní však nastal čas, aby se o jeho oblíbených tématech pouze rozpravovalo v poklidných, inteligentních a velice důmyslných dialozích, namísto explicitního vyobrazení. Výsledek, sic není do očí bijící, však není o nic míň přesvedčivý - Cronenberg, aniž by manipuloval s historickými fakty, dokázal na svou stranu strhnout i samotného Junga! Freud, se svým konceptem pudu sexuality, byl hračka a charismatický Viggo Mortensen tomu jen moudře přikyvuje, avšak Jung potřeboval právě nějakou femme fatale, aby také pochopil síly "živočišna"... Kdo čekal jeden spanking za druhým, bude zklamán, kdo čekal typického Cronenberga, bude zklamán, kdo čekal strhující historické drama nejspíš taky, přesto se tato konstelace výše zmíněného povedla a dosáhla svého cíle, jen je třeba pozorněji naslouchat. 8/10
Nemyslím si, že by The Artist byl kdovíjaké mistrovské dílo, je to poměrně prostý film, který si ve stylu úsloví "v jednoduchosti je krása" klade za cíl pozvednout ducha jak běžných diváků svou šarmantní "pohádkovostí", tak filmových pamětníků a zarytých kritiků svými odkazy. Umělec je film skutečně pro všechny, v dnešní době je kouzelné, že/jak vypráví pouze obrazem a gesty (skvělá práce herců v popředí) a jak dobře to funguje. Příběh o přelomu němé a zvukové éry vynikne krásně, byť samozřejmě nelze zacházet do velkých detailů, romantika působí jako lehounké (zkreslené) pohlazení, postavy hýří charismatem i němými emocemi a my se můžeme jen blaženě usmívat a hltat do puntíku splněná žánrová očekávání a klišé, neboť pro nás přicházejí v nové formě - v 80 let staré formě. 8/10
Descendants jsou jasnou ukázkou, že i alternativní postupy konverzačních, lidských dramat se v dnešní době dokáží až překvapivě nepříjemně zařadit do tuctového mainstreamu a tím tak nějak pošlapat jinak pěkně se rýsující jinakost. V centru máme vyzrálého otce, který se musí vypořádávat s nelehkou životní situací a skutečně, rodinné hodnoty se dostávají pekně do popředí, vztahy se utužují, emoce v decentním hávu působí a postavy, ať už díky scénáři, či hercům, působí za každé situace velice živě a lidsky. Je to však právě nějaká uhlazenost, či přílišná otupělost hran, které servíruje zkrátka to, co je třeba, to co se sluší a nic víc. Prostředí havaje a tučné konto hlavní postavy ubírá na hořkosti, vtipu je také málo - kouká se na to příjemně, nenáročně, ale na "Oscarový film" se to dá příliš jednoduše spláchnout. 7/10
Jsou filmy, u nichž předvídatelnost a klišé vhodně doplňují klasické rodinné příběhy, akurátně naplňují divácká očekávání a příspívají k jakési uklidňující a nebouřlivé katarzi. Co si budeme nalhávat, moc jich není a právě Real Steel se zastavuje těsně před branami k nim. Avšak na poměry tuctového řežiséra může i tento těsně prohraný závod znamenat úspěch, přeci jen na Real Steel se kouká dobře, místy až překvapivě dobře, vstupní myšlenka je osvěžující a sbližování otce se synem má taktéž něco do sebe. Bohužel přílišná infantilnost a zjednodušenost v místech, kde by se mohly lépe projevit sci-fi prvky a již zmiňovaná klišé oplácaná kily patosu sráží dojem blíže k průměru, než bylo nutné. PS: Děcko bylo na facku. 6/10
Příjemná kombinace výpravného velkofilmu o lásce, přátelství, válce i smrti s komorním rodinným dramatem o... Mno... O těch samých věcech. Herecká esa se svých rolí zhostila velmi důstojně, postavy dýchají životem a samotný život ve zdejším filmovém prostředí působí věrohodně a lidsky. Jediný výraznější vroubek vidím ve scénáři, kdy je cítit, že některé emocionálně silné momenty jsou tak trochu vyumělkované, či samoúčelně, poslední smrti ve filmu dokonce zbytečné. Zkrátka to, že atmosféra filmu se neustále pohybuje mezi "pozitivním" a tragickým dramatem má i svou stinnou stránku (drncavá horská dráha). V kostce však pěkná, emocionální, podívaná. 8/10
Ač se Simone zpočátku jeví jako tuctová komedie s šedivě průměrnou a mnohokrát viděnou romantickou linkou, musím říct, že se mi velmi líbí, jakým směrem nás posléze začne Andrew Niccol vést. Kombinace lehkého a osvěžujícího humoru s "krutou" satirou na popkulturní společnost vychází s ohledem na úvod filmu až překvapivě dobře. Simone baví svou absurditou, vybízí k zamyšlení svou trefností a nakonec vzhledem k sympatickým hercům dokáže i trošku "pohladit po duši" svým klišovitým závěrem, aniž by v diváku vzbudila zdání, že je úplny idiot... Pěkná, odpočinková podívaná. 7/10
Excelentní premisa, která jediným nápadem přetváří všední svět ve futuristické sci-fi schopné zaujmout a pohltit diváka na první pohled. Bohužel zde genialita oblíbeného Andrewa Niccola končí, jeho podání thrilleru - honby za časem - s drobným přesahem v podobě narážek na nefér rozdíly ve společnosti, se není schopno vymanit s šedi průměru. S každou klíčovou scénou přibývá obrovský, nezodpovězený otazník, Sci-fi svět Vyměřeného času zdaleka není komplexní, právě naopak je děravý jako cedník, přináší sice chytlavý a nenudící zážitek na první zhlédnutí, ale následně není schopen ustát jakékoliv hlubší zamyšlení ať už nad logikou, nebo i prostou motivací/uvažováním některých postav. 6/10
Osvěžující komedie schopná najít si nový úhel pohledu jak na školní prostředí, tak i na samotný styl humoru - popkulturní narážky, filmové parodie, jistá nadsazenost (místy až jemná předimenzovanost), ale přitom zachování reálnosti/realističnosti point a atmosféry. Postavy jsou zajímavé, různorodé, dost sympatické, ale zase ne dokonale vybalancované, Troy a Shirley toho nemají tolik, co nabídnout, naopak Pierce není nikdy dost a trochu mě mrzí, jak postupem času ubylo chemie mezi charaktery (Jeff/Britta) - ale to už je jen důsledkem toho, že seriál se zkrátka nechce zaměřovat na romantiku... Abych to shrnul, oceňuji zdravou dávku trhlosti, stále nové nápady, nevyčerpání konceptu a dlouhodobě vyrovnanou kvalitu (mezi sériemi). 8/10
Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10
Scénáristicky precizně vykomponované drama, které je schopno stavět na baseballu právě tolik, aby diváka zcela ponořilo do světa prvoligového sportu, ale přitom ho nezmátlo a neumořilo, jemu neznámými (americkými), reaáliemi. V konečném důsledku není baseball na filmu zdaleka to nejdůležitější, je to jen prostředek pro přednesení spousty "obyčejných", ale přitom intenzivních a záživných dialogů, baseball je zde základ, na kterém se budují myšlenky... Myšlenky, které vydělávají peníze, nebo naopak hýbou světem i s přísunem peněz, značně sníženým. Speciálně jako bonbónek oceňuji citelný emocionální opar, s nimž je zde tak decentně a inteligentně pracováno, aby film nesklouzl k žádnému "velkolepému" patosu... 8/10
Za poslední roky zažívají dokumenty přistupující k látce formou "škola hrou" menší boom. Díky pokročilým technologiím je možné dění jak na Zemi, tak ve vesmíru vykreslit těmi nejatraktivnějšími barvičkami, efekty a podrhnout tak velkolepost a důležitost vyprávěné látky. Informace podané tímto seriálem se značně překrývají s předešlými, tematický příbuznými dokumenty, avšak právě zde, ještě spolu s Into The Universe with Stephen Hawking jsou podány tou nejzábavnější, nejpůsobivější a také nejsrozumitelnější formou. Zejména první polovina seriálu je skutečně natolik fascinující a podmanivá, že zaujme člověka nehledě na to, zda ryzí informaci podanou seriálem již zná, či zda ho opravdu (ne)zajímá a to je asi ten nejlepší a nejúčinnější způsob, jak vzdělávat široké masy lidí... How the universe works pro mě představuje nejvíce fascinující, záživný a podmanivý dokument, jaký jsem kdy viděl, přesto číslem jedna "must see" dokumentem, jehož povinné zhlédnutí bych zavedl jako součást středoškolského vzdělání zůstává Planet Earth... 9/10
Svěže vtipná, nikterak trapná, naopak v mnoha ohledech pravdivá a inteligentní komedie o dvou zvláštních a přitom bežným lidem velice blízkých postavičkách. Scénář lehce evokující Woodyho Allena nás protáhne dloholetým vztahem procházejícím od lehce nevraživé antipatie, přes nefalšovaně čisté přátelství až po ono osudově "nevyhnutelný" vztah, jehož předvídatelnost nic neubírá ze závěrečné hřejivé katarze. Jde vidět, že Rob Reiner dal do filmu hodně ze sebe a svého života, neboť výsledek působí velice lidsky a osobitě, k čemuž přispívají mimo jiné i pěkné herecké výkony ústřední dvojice... 8/10
Ač se Soderberg odvážně rozhodl zmapovat nákazu z pohledu společenského systému, dat a čísel namísto osobních (a třeba nevhodně patetických) příběhů několika jedinců, v konečném důsledku se mu právě tento styl stává kámenem úrazu. Ač bych rád Contagion chválil za objektivnost, důveryhodnost a "reálnou" atmosféru, nakonec je to přeci jen velmi zapomenutelné, chladné, neosobité a pro diváka odtažité. Dramatičnost, která by měla směrem k závěru vrcholit se ubírá opačným směrem, divák je smířen s tím, že identifikace s postavami neproběhne, emocionální složka se po prvním úmrtí definitivně nevrátí a film se stává až trochu nudným. Oceňuji zmiňovaný pohled do společenského systému, zdravotnictví/médií apod, film bych přirovnal ke kvalitně natočené robustní mozaice navzájem pospojovaných osob a událostí, která opravdu dává smysl, nicméně bez katarze nějak nemá ten efekt. Samozřejmě podvracení žánru, jež má výše zmiňované na svědomí, zde bylo účelem, ale co naplat, cítím, že na 4* to těsně není... 7/10
Pro fanoušky Glee je tento záznam z koncertu (nikoliv film) jasnou povinností - na velkém pódiu se můžeme hodinu rochnit ve skvělých tanečních vystoupeních našich oblíbených postav doplňěných o čístý zpěv, tak jak to známe ze seriálu (mé nejoblíbenější číslo: Somebody To Love). Přijde mi poněkud trapné, že i živý koncert běží z playbacku, ale budiž, aspoň si můžeme vychutnat profesionální vzhled i na opakované zhlédnutí. Mnohem více mě mrzí minimální pohledy do zákulisí herců, popř. jejich postav. Místo nich jsou jako vsuvky zvoleny přeslazené příběhy "reálných" lidiček, z nichž mě potěšil akorát roztomilý mini-slavík. 7/10
Nemějte strach z vyždímaného konceptu filmové série, z okoukané zápletky, ani ze stopáže překračující dvě hodiny, čtvrtá Mission Impossible je skvostný akční nářez, jaký jsme tady dlouho neměli. Režisér, na poli hraných filmů debutující, na sobě nedá znát sebemenší zaváhání a od prvních minut servíruje chytlavé akční scény přecházející jedna v druhou, přičemž diváku téměř není dán prostor pro vydechnutí (myšleno v dobrém smyslu), ani pro přílišné zabývaní se klasickou hrozbou jaderného konfliktu mezi USA a Ruskem - je tedy celkem jedno, co je příčinou všeho dění, důležité je "dění" samotné. Počínání agentů perfektně balancuje na hraně "nemožného" a uvěřitelného, stejně tak technické udělátka jsou tak akorát cool, avšak neplýtvá se s nimi... Vytknout by se dala jen mizerná emocionální rovina, ale to nic nemění na tom, že takhle nabitý energií jsem odcházel z kina jen párkrát v životě... 9/10
Slibná premisa a její úžasné rozvinutí v intenzivní a "přirozeně" působící drogový příběh Walta - člověka, skrz obrazovku dýchajícího, jehož charakterový vývoj v prvních, řekněme, dvou sériích by mohl být příkladem učebnicového filmového vyprávění. Nemohu přestat žasnout nad tím, jak věrohodně a osobitě Waltovy "patálie" působí a jak se díky nim mění, aniž by cokoliv vypadalo jako vycucané z prstu a aniž by seriál sklouzával k zbytečné megalomanii. Tedy nutno podotknout, že zásoby invence nejsou nekonečné a série první zůstává i tou nejlepší, přesto Breaking Bad stále z davu novodobých seriálů bezpečně vyčnívá a brousí si zuby i na tu pátou hvězdu... 8/10
Přijemné, inteligentní konverzační drama, jež se snaží s nadsázkou a úsměvem zpracovat vážné téma. Svou dospělostí i vyspělostí lehce připomíná Lítám v tom, jen míra předvídatelnosti je vyšší - nějaké vybočení z očekávaného schématu by bodlo. Kombinace lehkosti a pozitivní energie (složka humoru) s dostatečnou vážností a relativní seriózností tématu (příběh působí pravdivě) je určitě největší devizou filmu... Přidejte sympatické herce, osobitý nádech, snadnou identifikaci s postavami a máte kvalitní podívanou zaručenu. 8/10
Sympatický dokument o začínajícím tvůrci a jeho myšlenkách, odhodlání a píli, která ho později dostala až na vrchol. Peter Jackson je nevšední osobnost se zvráceným smyslem pro humor, Bad Taste byla velká a "nebezpečná" zkouška jeho schopností (sám říkal, že dříve měl problém projekty dotáhnout do konce a Bad Taste zabral 4 roky), ale on uspěl, vložil do svého prvního velkého filmu vše a díky tomu se z něj stal kult. Tento dokument přibližuje pocit, kdy tvůrce začíná s ničím a snaží se dokázat velké věci, ale myslím, že podání mohlo být o něco více vzrušující... 7/10
Vezmu to odzadu, neboť závěr je na filmu to nejdůležitější, nejsilnější a také nejkrásnější - bratři v ringu zúročují svůj hněv na těžký život, nepříznivý osud i špatného otce, dávají do souboje vše... Na konci svých sil však nalézají smíření, odpuštění a lásku, je to nefalšovaně krásné, ale má to své velké ALE... Celý film je vykonstruovaný, aby k této silně předvídatelné katarzi vedl, životní útrapy obou bratrů jsou nám vyměřeně a ne zcela přirozeně předkládány, s emocemi je manipulováno, divák je zasypávan kilami klišé a patosu. Což o to, stále se na to dívá dobře, film balancuje na hranici, kdy váš mozek cítí ošálení, ale díky slušné filmařině a perfektně charismatickému Hardymu se tomu dobrovolně poddáváte. Řekl bych, že je jen na vás, zda v tom spatříte Rockyho s Fighterem dohromady, nebo jen uslzenější Mortal Kombat... 8/10
<- Návrat krále je v mnoha ohledech syntézou předhozích dvou filmů, neboť nabízí jak rozvětvené dějové linie s relativně propracovanými postavami, tak epické bitvy a desítky minut čistého akčního potěšení, z kterých právem padá čelist divákům, kritikům i akademikům. Návrat krále posunuje hranice velkofilmu až do nejzazších mezí, už jen proto, že má přes 4 hodiny (ve "správné" rozšířené verzi), útočí několika katarzemi vázanými na více než jen jednu hlavní postavu a ždíme divácké emoce prakticky půl hodiny... Není to však samoúčelné, vše je výsledkem nekonečného potenciálu předlohy, pečlivé a detailní filmařské práce v oblasti ztvárnění fantasy světa, vzrušujícího vyprávění příběhu v něm zrozeného a nakonec také umožnění divákům vyplňit svou představivostí okolní prostor. Celou trilogii hodnotím jednou známkou, neboť byla vždy zamýšlena, psána i natáčena jako celek - 9/10 (paradoxně i přes ty ódy si nakonec nechávám malinkou rezervičku v podobě posledního bodíku).
<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování ->
Pro někoho (např. skalní příznivce knižní předlohy) může být zklamáním, že Pán prstenů se příliš nezaobírá fantasy prvky a zákonitostmi samotného světa, který všechny ty hobity, elfy a orky zplodil. Pán prstenů je pojat jako klasický velkofilm, kdy vypráví o jednom konkrétním dobrodružství, jedné cestě, ve světě plném možností, přičemž ona robustnost a enormní rozmanitost světa vyplývá z vyprávění jaksi "mimochodem". Má to jednu nesmírnou výhodu a to, že s tak bohatým a propracovaným dějovým podhoubím může jedna výprava trvat i 11 hodin (v případě tří po sobě jdoucích prodloužených verzí) a publikum se stále nebude cítit znuděno, manipulováno, ošáleno opakujícími se principy, či přesyceno. Jackson si toho byl vědom, a tak stejně jako dobrý spisovatel dává čtenáři prostor pro představivost, i on díky přeskakování mezi jednotlivými liniemi dává diváku prostor pro vstřebávání odboček, pozadí postav, některých menších osudů i samotné krajiny - tedy všech nedílných částí tohoto krásného fantasy světa, aby dotvořil mozaiku, jenž dělá Pána Prstenů epickým a úžasným filmem ještě víc, než samotná cesta za zničením prestenu. Pokračování ->
Poněkud roztahané povídání nikoliv o filmu, nikoliv o knize, ale zkrátka o příběhu Pána prstenů. Bez technických detailů i bez hlubokých pohledů do zákulisí se tento kousek zaobírá méně důležitým podhoubím, o které však bylo třeba pečovat s láskou a smyslem pro detail, aby na něm mohla vyrůst epičnost rozměrů Pána Prstenů. V čem tkvěla síla některých důležitých charakterů, jak vypadala příprava hobitího Kraje, kolik úsilí stálo vybudovat dobové rekvizity, na to vše v tomto dokumentu nahlédneme. Přesto bych ale raději doporučil jiné kousky z bonusových DVD trilogie. 6/10
Skvělé povídání o filmu i knize Pána prstenů, z rozhovrů jde cítit vášeň, zanícení i obdiv pro danou látku. Tento dokument není jen klasický "making of", odhaluje nejen informace z tvorby filmu a knihy, ale i odkazy na historii a význam a přínos samotného příběhu pro vyprávění obecně, nehledě na médium. 8/10
Ze série (mini)dokumentů pojednávajících o trilogii Pána Prstenů se Scale řadí mezi ty informativnější, konstruktivnější a díky tomu i zábavnější. 15 minut stačí představit základní techniky schopné opticky modifikovat velikost herců - Pán prstenů je využívá všechny a my se dozvíme kde a jak. Je skutečně zajímavé, že ač si běžný divák pod pojmem "speciální efekty" představí řadu jiných, očividnějších a epičtějších věcí, tak i něco tak "prostého", jako je natočení malého hobitího človíčka, vyžaduje velké úsilí ze strany natáčecího štábu. 7/10
Hobiti jsou malá, zábavná stvoření, snad proto je i tento dokument malý a relativně zábavný... Avšak stále nijak oslnivý. Vzdálený popis hobitího dne se příliš nezaobírá detaily, mezi zajímavé informace bych určitě zařadil optické zmenšování hobitích herců (což je ale mnohem detailněji rozpracováno v dokumentu Scale) a práci s maskami, kvůli kterým museli milí hobiti vstávat před pátou ráno... 6/10
Dokument, jenž trefně poukazuje na to, že dobrá adaptace knihy musí vědět, kdy se odchýlit. Dozvíme se, že něco bylo vypuštěno (Tom Bombadil), něco "vylepšeno" (lovestory mezi Aragornem a Arwen) a něco úplně přidáno (vývoj postavy Faramira). Dokument se také snaží obhájit, že komerční film by měl, oproti knize, mít, divácky atraktivní dramatický oblouk - tedy vyprávět o konkrétnim dobrodružství nejlépe očima jedné, hlavní postavy (není místo na přílišný popis samotného fantasy světa), obsahovat milostnou zápletku apod., což může v několika ohledech srážet výjimečnost snímku, ale s tím se nedá nic dělat - ne pokud tvůrci potřebují od filmových studií miliony dolarů... Kolem a kolem však musím zhodnotit, že tato dvacetiminutovka monologů několika tvůrců je hodně zapomenutelná. 6/10
Velmi intenzivní a vzrušující scénka, která by ze starého King Konga mohla udělat kontroverznější, ale díky tomu ještě důležitější snímek filmové historie. Nejprve sledujeme útěk a v prvních vteřinách i zdánlivě úspěšnou obranu lidí proti nestvůrám, diváku se dostává naděje, ale ta je v zápětí rozmetána, kdy scéna dostává realistických a naturalistických rozměrů a silnější predátoři vítězí. I s absencí rudé krve je to velmi brutální a působivé. 8/10
Moje komentáře
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Moc nechápu Fincherův záměr, proč adaptovat knihu, jež byla zrovna nedávno adaptována a proč ji adaptovat velice podobným způsobem tak, aby vznikly dva skoro stejné filmy - tedy aspoň z pohledu širokého obecenstva. Samozřejmě po hlubším prozkoumání zjistíme, že Fincher nepochybně je schopnější režisér a docela pana Opleva zahambil hlavně co se týče v dávkování informací, strukturovanosti, logičnosti a celkové preciznější výstavbě nadprůměrně dlouhého thrilleru. Fincherova "chladnost", tedy upřednostňování racionálních informací nad iracionálními pocity postav se zde, myslím, velmi hodí, přesto stejně jako u starší verze musím zmínit, že hlavní dějová linie, tedy případ 40 let staré vraždy Harriet zkrátka nemá takový filmový potencial (jako třeba Zodiac), tento film zkrátka utrhne koule jen málokomu. K dalším srovnáním - ne vše dokázal Fincher vylepšit - představitelka hlavní ženské role, Rooney Mara je poměrně fajn, ale na Noomi Rapace bohužel nemá. Dále intenzita finále se mi zdála ve švédské verzi vyšší. Fincherovo zjednodušení (vypuštění stěžejního flashbacku z dětství a s tím i spojené možnosti volby) nebylo dobrým krokem, naopak v úplném závěru rapidně ubylo patosu, za to palec nahoru. Celkově tedy horská dráha kladů i záporů a nakonec velice podobný zážitek... 7/10
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10
Nebezpečná metoda (2011)
Ochromená žena, která měla být jen nástrojem "nebezpečné" psychoanalytické metody se nakonec stala živlem, jenž dokázal způsobit mezi dvěma největšími psychoterapeuty uragán... Z toho může vzejít vítěžně snad jen Cronenberg! Nebezpečná metoda je na první pohled nepříliš oslnivé, kostýmové drama, ovšem Cronenberg uvnitř se rozhodně nezapře, třebaže je tentokrát obtížněji rozpoznatelný. Cronenberg nechával ve svých dílech vždy vyniknout sexualitu a/nebo násilí, nyní však nastal čas, aby se o jeho oblíbených tématech pouze rozpravovalo v poklidných, inteligentních a velice důmyslných dialozích, namísto explicitního vyobrazení. Výsledek, sic není do očí bijící, však není o nic míň přesvedčivý - Cronenberg, aniž by manipuloval s historickými fakty, dokázal na svou stranu strhnout i samotného Junga! Freud, se svým konceptem pudu sexuality, byl hračka a charismatický Viggo Mortensen tomu jen moudře přikyvuje, avšak Jung potřeboval právě nějakou femme fatale, aby také pochopil síly "živočišna"... Kdo čekal jeden spanking za druhým, bude zklamán, kdo čekal typického Cronenberga, bude zklamán, kdo čekal strhující historické drama nejspíš taky, přesto se tato konstelace výše zmíněného povedla a dosáhla svého cíle, jen je třeba pozorněji naslouchat. 8/10
The Artist (2011)
Nemyslím si, že by The Artist byl kdovíjaké mistrovské dílo, je to poměrně prostý film, který si ve stylu úsloví "v jednoduchosti je krása" klade za cíl pozvednout ducha jak běžných diváků svou šarmantní "pohádkovostí", tak filmových pamětníků a zarytých kritiků svými odkazy. Umělec je film skutečně pro všechny, v dnešní době je kouzelné, že/jak vypráví pouze obrazem a gesty (skvělá práce herců v popředí) a jak dobře to funguje. Příběh o přelomu němé a zvukové éry vynikne krásně, byť samozřejmě nelze zacházet do velkých detailů, romantika působí jako lehounké (zkreslené) pohlazení, postavy hýří charismatem i němými emocemi a my se můžeme jen blaženě usmívat a hltat do puntíku splněná žánrová očekávání a klišé, neboť pro nás přicházejí v nové formě - v 80 let staré formě. 8/10
Děti moje (2011)
Descendants jsou jasnou ukázkou, že i alternativní postupy konverzačních, lidských dramat se v dnešní době dokáží až překvapivě nepříjemně zařadit do tuctového mainstreamu a tím tak nějak pošlapat jinak pěkně se rýsující jinakost. V centru máme vyzrálého otce, který se musí vypořádávat s nelehkou životní situací a skutečně, rodinné hodnoty se dostávají pekně do popředí, vztahy se utužují, emoce v decentním hávu působí a postavy, ať už díky scénáři, či hercům, působí za každé situace velice živě a lidsky. Je to však právě nějaká uhlazenost, či přílišná otupělost hran, které servíruje zkrátka to, co je třeba, to co se sluší a nic víc. Prostředí havaje a tučné konto hlavní postavy ubírá na hořkosti, vtipu je také málo - kouká se na to příjemně, nenáročně, ale na "Oscarový film" se to dá příliš jednoduše spláchnout. 7/10
Ocelová pěst (2011)
Jsou filmy, u nichž předvídatelnost a klišé vhodně doplňují klasické rodinné příběhy, akurátně naplňují divácká očekávání a příspívají k jakési uklidňující a nebouřlivé katarzi. Co si budeme nalhávat, moc jich není a právě Real Steel se zastavuje těsně před branami k nim. Avšak na poměry tuctového řežiséra může i tento těsně prohraný závod znamenat úspěch, přeci jen na Real Steel se kouká dobře, místy až překvapivě dobře, vstupní myšlenka je osvěžující a sbližování otce se synem má taktéž něco do sebe. Bohužel přílišná infantilnost a zjednodušenost v místech, kde by se mohly lépe projevit sci-fi prvky a již zmiňovaná klišé oplácaná kily patosu sráží dojem blíže k průměru, než bylo nutné. PS: Děcko bylo na facku. 6/10
Legenda o vášni (1994)
Příjemná kombinace výpravného velkofilmu o lásce, přátelství, válce i smrti s komorním rodinným dramatem o... Mno... O těch samých věcech. Herecká esa se svých rolí zhostila velmi důstojně, postavy dýchají životem a samotný život ve zdejším filmovém prostředí působí věrohodně a lidsky. Jediný výraznější vroubek vidím ve scénáři, kdy je cítit, že některé emocionálně silné momenty jsou tak trochu vyumělkované, či samoúčelně, poslední smrti ve filmu dokonce zbytečné. Zkrátka to, že atmosféra filmu se neustále pohybuje mezi "pozitivním" a tragickým dramatem má i svou stinnou stránku (drncavá horská dráha). V kostce však pěkná, emocionální, podívaná. 8/10
Simone (2002)
Ač se Simone zpočátku jeví jako tuctová komedie s šedivě průměrnou a mnohokrát viděnou romantickou linkou, musím říct, že se mi velmi líbí, jakým směrem nás posléze začne Andrew Niccol vést. Kombinace lehkého a osvěžujícího humoru s "krutou" satirou na popkulturní společnost vychází s ohledem na úvod filmu až překvapivě dobře. Simone baví svou absurditou, vybízí k zamyšlení svou trefností a nakonec vzhledem k sympatickým hercům dokáže i trošku "pohladit po duši" svým klišovitým závěrem, aniž by v diváku vzbudila zdání, že je úplny idiot... Pěkná, odpočinková podívaná. 7/10
Vyměřený čas (2011)
Excelentní premisa, která jediným nápadem přetváří všední svět ve futuristické sci-fi schopné zaujmout a pohltit diváka na první pohled. Bohužel zde genialita oblíbeného Andrewa Niccola končí, jeho podání thrilleru - honby za časem - s drobným přesahem v podobě narážek na nefér rozdíly ve společnosti, se není schopno vymanit s šedi průměru. S každou klíčovou scénou přibývá obrovský, nezodpovězený otazník, Sci-fi svět Vyměřeného času zdaleka není komplexní, právě naopak je děravý jako cedník, přináší sice chytlavý a nenudící zážitek na první zhlédnutí, ale následně není schopen ustát jakékoliv hlubší zamyšlení ať už nad logikou, nebo i prostou motivací/uvažováním některých postav. 6/10
Community (TV seriál) (2009)
Osvěžující komedie schopná najít si nový úhel pohledu jak na školní prostředí, tak i na samotný styl humoru - popkulturní narážky, filmové parodie, jistá nadsazenost (místy až jemná předimenzovanost), ale přitom zachování reálnosti/realističnosti point a atmosféry. Postavy jsou zajímavé, různorodé, dost sympatické, ale zase ne dokonale vybalancované, Troy a Shirley toho nemají tolik, co nabídnout, naopak Pierce není nikdy dost a trochu mě mrzí, jak postupem času ubylo chemie mezi charaktery (Jeff/Britta) - ale to už je jen důsledkem toho, že seriál se zkrátka nechce zaměřovat na romantiku... Abych to shrnul, oceňuji zdravou dávku trhlosti, stále nové nápady, nevyčerpání konceptu a dlouhodobě vyrovnanou kvalitu (mezi sériemi). 8/10
Den zrady (2011)
Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10
Moneyball (2011)
Scénáristicky precizně vykomponované drama, které je schopno stavět na baseballu právě tolik, aby diváka zcela ponořilo do světa prvoligového sportu, ale přitom ho nezmátlo a neumořilo, jemu neznámými (americkými), reaáliemi. V konečném důsledku není baseball na filmu zdaleka to nejdůležitější, je to jen prostředek pro přednesení spousty "obyčejných", ale přitom intenzivních a záživných dialogů, baseball je zde základ, na kterém se budují myšlenky... Myšlenky, které vydělávají peníze, nebo naopak hýbou světem i s přísunem peněz, značně sníženým. Speciálně jako bonbónek oceňuji citelný emocionální opar, s nimž je zde tak decentně a inteligentně pracováno, aby film nesklouzl k žádnému "velkolepému" patosu... 8/10
Jak funguje vesmír (TV seriál) (2010)
Za poslední roky zažívají dokumenty přistupující k látce formou "škola hrou" menší boom. Díky pokročilým technologiím je možné dění jak na Zemi, tak ve vesmíru vykreslit těmi nejatraktivnějšími barvičkami, efekty a podrhnout tak velkolepost a důležitost vyprávěné látky. Informace podané tímto seriálem se značně překrývají s předešlými, tematický příbuznými dokumenty, avšak právě zde, ještě spolu s Into The Universe with Stephen Hawking jsou podány tou nejzábavnější, nejpůsobivější a také nejsrozumitelnější formou. Zejména první polovina seriálu je skutečně natolik fascinující a podmanivá, že zaujme člověka nehledě na to, zda ryzí informaci podanou seriálem již zná, či zda ho opravdu (ne)zajímá a to je asi ten nejlepší a nejúčinnější způsob, jak vzdělávat široké masy lidí... How the universe works pro mě představuje nejvíce fascinující, záživný a podmanivý dokument, jaký jsem kdy viděl, přesto číslem jedna "must see" dokumentem, jehož povinné zhlédnutí bych zavedl jako součást středoškolského vzdělání zůstává Planet Earth... 9/10
Když Harry potkal Sally (1989)
Svěže vtipná, nikterak trapná, naopak v mnoha ohledech pravdivá a inteligentní komedie o dvou zvláštních a přitom bežným lidem velice blízkých postavičkách. Scénář lehce evokující Woodyho Allena nás protáhne dloholetým vztahem procházejícím od lehce nevraživé antipatie, přes nefalšovaně čisté přátelství až po ono osudově "nevyhnutelný" vztah, jehož předvídatelnost nic neubírá ze závěrečné hřejivé katarze. Jde vidět, že Rob Reiner dal do filmu hodně ze sebe a svého života, neboť výsledek působí velice lidsky a osobitě, k čemuž přispívají mimo jiné i pěkné herecké výkony ústřední dvojice... 8/10
Nákaza (2011)
Ač se Soderberg odvážně rozhodl zmapovat nákazu z pohledu společenského systému, dat a čísel namísto osobních (a třeba nevhodně patetických) příběhů několika jedinců, v konečném důsledku se mu právě tento styl stává kámenem úrazu. Ač bych rád Contagion chválil za objektivnost, důveryhodnost a "reálnou" atmosféru, nakonec je to přeci jen velmi zapomenutelné, chladné, neosobité a pro diváka odtažité. Dramatičnost, která by měla směrem k závěru vrcholit se ubírá opačným směrem, divák je smířen s tím, že identifikace s postavami neproběhne, emocionální složka se po prvním úmrtí definitivně nevrátí a film se stává až trochu nudným. Oceňuji zmiňovaný pohled do společenského systému, zdravotnictví/médií apod, film bych přirovnal ke kvalitně natočené robustní mozaice navzájem pospojovaných osob a událostí, která opravdu dává smysl, nicméně bez katarze nějak nemá ten efekt. Samozřejmě podvracení žánru, jež má výše zmiňované na svědomí, zde bylo účelem, ale co naplat, cítím, že na 4* to těsně není... 7/10
Glee: The 3D Concert Movie (2011)
Pro fanoušky Glee je tento záznam z koncertu (nikoliv film) jasnou povinností - na velkém pódiu se můžeme hodinu rochnit ve skvělých tanečních vystoupeních našich oblíbených postav doplňěných o čístý zpěv, tak jak to známe ze seriálu (mé nejoblíbenější číslo: Somebody To Love). Přijde mi poněkud trapné, že i živý koncert běží z playbacku, ale budiž, aspoň si můžeme vychutnat profesionální vzhled i na opakované zhlédnutí. Mnohem více mě mrzí minimální pohledy do zákulisí herců, popř. jejich postav. Místo nich jsou jako vsuvky zvoleny přeslazené příběhy "reálných" lidiček, z nichž mě potěšil akorát roztomilý mini-slavík. 7/10
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Nemějte strach z vyždímaného konceptu filmové série, z okoukané zápletky, ani ze stopáže překračující dvě hodiny, čtvrtá Mission Impossible je skvostný akční nářez, jaký jsme tady dlouho neměli. Režisér, na poli hraných filmů debutující, na sobě nedá znát sebemenší zaváhání a od prvních minut servíruje chytlavé akční scény přecházející jedna v druhou, přičemž diváku téměř není dán prostor pro vydechnutí (myšleno v dobrém smyslu), ani pro přílišné zabývaní se klasickou hrozbou jaderného konfliktu mezi USA a Ruskem - je tedy celkem jedno, co je příčinou všeho dění, důležité je "dění" samotné. Počínání agentů perfektně balancuje na hraně "nemožného" a uvěřitelného, stejně tak technické udělátka jsou tak akorát cool, avšak neplýtvá se s nimi... Vytknout by se dala jen mizerná emocionální rovina, ale to nic nemění na tom, že takhle nabitý energií jsem odcházel z kina jen párkrát v životě... 9/10
Perníkový táta (TV seriál) (2008)
Slibná premisa a její úžasné rozvinutí v intenzivní a "přirozeně" působící drogový příběh Walta - člověka, skrz obrazovku dýchajícího, jehož charakterový vývoj v prvních, řekněme, dvou sériích by mohl být příkladem učebnicového filmového vyprávění. Nemohu přestat žasnout nad tím, jak věrohodně a osobitě Waltovy "patálie" působí a jak se díky nim mění, aniž by cokoliv vypadalo jako vycucané z prstu a aniž by seriál sklouzával k zbytečné megalomanii. Tedy nutno podotknout, že zásoby invence nejsou nekonečné a série první zůstává i tou nejlepší, přesto Breaking Bad stále z davu novodobých seriálů bezpečně vyčnívá a brousí si zuby i na tu pátou hvězdu... 8/10
50/50 (2011)
Přijemné, inteligentní konverzační drama, jež se snaží s nadsázkou a úsměvem zpracovat vážné téma. Svou dospělostí i vyspělostí lehce připomíná Lítám v tom, jen míra předvídatelnosti je vyšší - nějaké vybočení z očekávaného schématu by bodlo. Kombinace lehkosti a pozitivní energie (složka humoru) s dostatečnou vážností a relativní seriózností tématu (příběh působí pravdivě) je určitě největší devizou filmu... Přidejte sympatické herce, osobitý nádech, snadnou identifikaci s postavami a máte kvalitní podívanou zaručenu. 8/10
Good Taste Made Bad Taste (video film) (1988)
Sympatický dokument o začínajícím tvůrci a jeho myšlenkách, odhodlání a píli, která ho později dostala až na vrchol. Peter Jackson je nevšední osobnost se zvráceným smyslem pro humor, Bad Taste byla velká a "nebezpečná" zkouška jeho schopností (sám říkal, že dříve měl problém projekty dotáhnout do konce a Bad Taste zabral 4 roky), ale on uspěl, vložil do svého prvního velkého filmu vše a díky tomu se z něj stal kult. Tento dokument přibližuje pocit, kdy tvůrce začíná s ničím a snaží se dokázat velké věci, ale myslím, že podání mohlo být o něco více vzrušující... 7/10
Warrior (2011)
Vezmu to odzadu, neboť závěr je na filmu to nejdůležitější, nejsilnější a také nejkrásnější - bratři v ringu zúročují svůj hněv na těžký život, nepříznivý osud i špatného otce, dávají do souboje vše... Na konci svých sil však nalézají smíření, odpuštění a lásku, je to nefalšovaně krásné, ale má to své velké ALE... Celý film je vykonstruovaný, aby k této silně předvídatelné katarzi vedl, životní útrapy obou bratrů jsou nám vyměřeně a ne zcela přirozeně předkládány, s emocemi je manipulováno, divák je zasypávan kilami klišé a patosu. Což o to, stále se na to dívá dobře, film balancuje na hranici, kdy váš mozek cítí ošálení, ale díky slušné filmařině a perfektně charismatickému Hardymu se tomu dobrovolně poddáváte. Řekl bych, že je jen na vás, zda v tom spatříte Rockyho s Fighterem dohromady, nebo jen uslzenější Mortal Kombat... 8/10
Pán prstenů: Návrat krále (2003)
<- Návrat krále je v mnoha ohledech syntézou předhozích dvou filmů, neboť nabízí jak rozvětvené dějové linie s relativně propracovanými postavami, tak epické bitvy a desítky minut čistého akčního potěšení, z kterých právem padá čelist divákům, kritikům i akademikům. Návrat krále posunuje hranice velkofilmu až do nejzazších mezí, už jen proto, že má přes 4 hodiny (ve "správné" rozšířené verzi), útočí několika katarzemi vázanými na více než jen jednu hlavní postavu a ždíme divácké emoce prakticky půl hodiny... Není to však samoúčelné, vše je výsledkem nekonečného potenciálu předlohy, pečlivé a detailní filmařské práce v oblasti ztvárnění fantasy světa, vzrušujícího vyprávění příběhu v něm zrozeného a nakonec také umožnění divákům vyplňit svou představivostí okolní prostor. Celou trilogii hodnotím jednou známkou, neboť byla vždy zamýšlena, psána i natáčena jako celek - 9/10 (paradoxně i přes ty ódy si nakonec nechávám malinkou rezervičku v podobě posledního bodíku).
Pán prstenů: Dvě věže (2002)
<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování ->
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
Pro někoho (např. skalní příznivce knižní předlohy) může být zklamáním, že Pán prstenů se příliš nezaobírá fantasy prvky a zákonitostmi samotného světa, který všechny ty hobity, elfy a orky zplodil. Pán prstenů je pojat jako klasický velkofilm, kdy vypráví o jednom konkrétním dobrodružství, jedné cestě, ve světě plném možností, přičemž ona robustnost a enormní rozmanitost světa vyplývá z vyprávění jaksi "mimochodem". Má to jednu nesmírnou výhodu a to, že s tak bohatým a propracovaným dějovým podhoubím může jedna výprava trvat i 11 hodin (v případě tří po sobě jdoucích prodloužených verzí) a publikum se stále nebude cítit znuděno, manipulováno, ošáleno opakujícími se principy, či přesyceno. Jackson si toho byl vědom, a tak stejně jako dobrý spisovatel dává čtenáři prostor pro představivost, i on díky přeskakování mezi jednotlivými liniemi dává diváku prostor pro vstřebávání odboček, pozadí postav, některých menších osudů i samotné krajiny - tedy všech nedílných částí tohoto krásného fantasy světa, aby dotvořil mozaiku, jenž dělá Pána Prstenů epickým a úžasným filmem ještě víc, než samotná cesta za zničením prestenu. Pokračování ->
Film o filmu: Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (TV film) (2001)
Poněkud roztahané povídání nikoliv o filmu, nikoliv o knize, ale zkrátka o příběhu Pána prstenů. Bez technických detailů i bez hlubokých pohledů do zákulisí se tento kousek zaobírá méně důležitým podhoubím, o které však bylo třeba pečovat s láskou a smyslem pro detail, aby na něm mohla vyrůst epičnost rozměrů Pána Prstenů. V čem tkvěla síla některých důležitých charakterů, jak vypadala příprava hobitího Kraje, kolik úsilí stálo vybudovat dobové rekvizity, na to vše v tomto dokumentu nahlédneme. Přesto bych ale raději doporučil jiné kousky z bonusových DVD trilogie. 6/10
J.R.R. Tolkien: Origins of Middle-Earth (video film) (2003)
Skvělé povídání o filmu i knize Pána prstenů, z rozhovrů jde cítit vášeň, zanícení i obdiv pro danou látku. Tento dokument není jen klasický "making of", odhaluje nejen informace z tvorby filmu a knihy, ale i odkazy na historii a význam a přínos samotného příběhu pro vyprávění obecně, nehledě na médium. 8/10
Scale (video film) (2002)
Ze série (mini)dokumentů pojednávajících o trilogii Pána Prstenů se Scale řadí mezi ty informativnější, konstruktivnější a díky tomu i zábavnější. 15 minut stačí představit základní techniky schopné opticky modifikovat velikost herců - Pán prstenů je využívá všechny a my se dozvíme kde a jak. Je skutečně zajímavé, že ač si běžný divák pod pojmem "speciální efekty" představí řadu jiných, očividnějších a epičtějších věcí, tak i něco tak "prostého", jako je natočení malého hobitího človíčka, vyžaduje velké úsilí ze strany natáčecího štábu. 7/10
Day in the Life of a Hobbit, A (video film) (2002)
Hobiti jsou malá, zábavná stvoření, snad proto je i tento dokument malý a relativně zábavný... Avšak stále nijak oslnivý. Vzdálený popis hobitího dne se příliš nezaobírá detaily, mezi zajímavé informace bych určitě zařadil optické zmenšování hobitích herců (což je ale mnohem detailněji rozpracováno v dokumentu Scale) a práci s maskami, kvůli kterým museli milí hobiti vstávat před pátou ráno... 6/10
From Book to Script: Finding the Story (video film) (2003)
Dokument, jenž trefně poukazuje na to, že dobrá adaptace knihy musí vědět, kdy se odchýlit. Dozvíme se, že něco bylo vypuštěno (Tom Bombadil), něco "vylepšeno" (lovestory mezi Aragornem a Arwen) a něco úplně přidáno (vývoj postavy Faramira). Dokument se také snaží obhájit, že komerční film by měl, oproti knize, mít, divácky atraktivní dramatický oblouk - tedy vyprávět o konkrétnim dobrodružství nejlépe očima jedné, hlavní postavy (není místo na přílišný popis samotného fantasy světa), obsahovat milostnou zápletku apod., což může v několika ohledech srážet výjimečnost snímku, ale s tím se nedá nic dělat - ne pokud tvůrci potřebují od filmových studií miliony dolarů... Kolem a kolem však musím zhodnotit, že tato dvacetiminutovka monologů několika tvůrců je hodně zapomenutelná. 6/10
Lost Spider Pit Sequence, The (video film) (2005)
Velmi intenzivní a vzrušující scénka, která by ze starého King Konga mohla udělat kontroverznější, ale díky tomu ještě důležitější snímek filmové historie. Nejprve sledujeme útěk a v prvních vteřinách i zdánlivě úspěšnou obranu lidí proti nestvůrám, diváku se dostává naděje, ale ta je v zápětí rozmetána, kdy scéna dostává realistických a naturalistických rozměrů a silnější predátoři vítězí. I s absencí rudé krve je to velmi brutální a působivé. 8/10