Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (336)

plakát

Bourák (1993) 

„Rudy, Rudy, Rudy…“ Inspirující film o obyčejném člověku „malého vzrůstu s obrovským srdcem na pravém místě“, který měl velký sen a pro jeho splnění byl ochoten udělat vše, co bylo v jeho silách. Milé filmové překvapení, které mě chytlo u srdce.

plakát

Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019) 

Utinni! Už dlouho jsem nenapsal komentář na zhlédnutý film, ale poslední díl vesmírné ságy mě nenechal klidným. Rovnou řeknu, že jsem spokojen. Některé scény se JJovi opravdu podařily vybrousit takřka k dokonalosti a mají vše, co mají mít, hloubku, silné emoce i dech beroucí obrazové pojetí, na jiných je znát, že se šilo horkou jehlou, protože účetní pana myšáka tlačili na termín (všichni musíme platit složenky). Rok na víc by určitě práci na scénáři prospěl, ale proč si kazit zážitek z nového výletu do předaleké galaxie? Vždyť jsme na konci cesty, sága rodu Skywalkerů se uzavírá a svět (nejen ten filmový) se od roku 1977, kdy to vše začalo neuvěřitelně změnil, takže i náš příběh je zrcadlem dnešní doby. Mám pocit, že téhle film je takový jaký si člověk přeje, aby byl, jestli jde člověk do kina s předsevzetím, že se mu nebude líbit, tak se to prostě stane. Jestli si, ale najde svoji šťastnou myšlenku na Star Wars, objeví to co hledá, krásnou vesmírnou pohádku o naději, síle a přátelství. Hlavně jde o pohled jaký člověk zvolí, já ho chtěl vidět očima dvanácti letého kluka, který se vždycky těšil až se taťka v sobotu dopoledne vrátí ze sámošky s nákupem a přinese i nějaký neznámý film z video půjčovny. Tu konkrétní sobotu, někdy před čtvrt stoletím přinesl WHSku s Novou nadějí (díky tati) a vše se změnilo, od té doby si nesu vřelou přízeň ke světu v předaleké galaxii a nenechám si ho nikým zkazit. Zpátky, ale k samotnému filmu, z kterého je dobře cítit řemeslný um a rukopis režiséra J.J. Abramse, jak smysl pro drobné detaily tak i pro rozmáchle epické válečné scény. Vizuální pojetí je opravdu ohromující, samozřejmě dění na plátně skvěle doplňuje hudba mistra Johna Williamse. Přes svou délku film ani na chvilku nezvolní, uhání ve zběsilém tempu vpřed, musí nám toho přeci tolik odvyprávět, vždyť jde o záchranu celé galaxie. Pro mě je to důstojné zakončení, které si zaslouží vidět několikrát. PS: na závěr malý spoiler vrátil se Red Two, sice jen v drobném cameu, ale vratil...

plakát

Zůstaň nablízku (2017) 

Režisér Ben Lewin a scénarista Michael Golamco předkládají divákovi příběh o cestě za splněním velkého snu. Zápletkou je soutěž o nejlepší scénář se Star Trek tematikou a samozřejmě termín odevzdání se velmi rychle blíží. Ústřední postavou je autistická dívka Wendy (opravdu výtečná Dakota Fanning) žijící v domě sociálních služeb a pracující v pekárně. Její každodenní život je pevně svázán přísnými pravidly a rituály. Na jejich dodržování dohlíží pečovatelka Scottie (Toni Collette) mající, ale své vlastní problémy. Wendy má velké přání bydlet se svou sestrou, která má však už svou vlastní rodinu. Vybočení z každodenní rutiny zapříčiní že nestihne odeslat svůj hotový scénář včas, aby stihla uzávěrku soutěže. Wendy se tak musí vydat na odvážnou cestu do Los Angeles do samého srdce Hollywoodu. Čeká ji dobrodružná cesta do neznámá plná nástrah a nebezpečí. Malý film, který je možná někdy až trochu odtažitý, ale přitom vlastně hřejivý a musím říct, že na mě hodně zapůsobila kouzelná scéna v klingonštině, která měla opravdu emoce.

plakát

Deadpool 2 (2018) 

Ryan Reynolds to dokázal a společně se svým druhým já DeadPoolem je můj hrdina. Podařilo se mu něco, co není ve filmovém světě až tak pravidlem a to že mě nezklamal. Sice se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, ale to jsou v jeho případě prostě keci, jen ten proud je ve dvojce o poznání dravější. Nic složitého nevymýšlel a držel se svých osvědčených zbraní z jedničky - černého humoru, trefných hlášek (ve vysoké kadenci), pop-kulturních narážek (a že jich bylo a snad na nikom nenechal nit suchou), politické nekorektnosti, spousty násilí a hlavně toho nejdůležitějšího koření absurdity. Jak hlásí plakát všechno bude větší a je to tak. Tvůrci vzali již osvědčený a úspěšný mustr z jedničky a prostě jen zařadili vyšší rychlost. Voilà a ono to skvěle funguje. Vrátili se stáří známí z předchozího dobrodružství (Karan Soni jako indický taxikář Dopinder je opravdu bizarní figurka) a přidali se dva noví hrdinové, drsný Cable z budoucnosti (skvělí Josh Brolin) a štístko Domino (Zazie Beetz). Povedla se také výměna režiséra a David Leitch tuhle adrenalinovou jízdu zručně kočíruje k velkému finále, které mě opravdu bavilo. Někdo píše o skřípajícím úvodu, ale to si opravdu nemyslím, počátek sice brnká na vážnější strunu, ale dle mého názoru je to to jen ku prospěchu, protože tak ještě víc zvýrazní ten uragán, co po něm následuje. Kapitolu samu pro sebe je výběr písniček, protože ten někdo, kdo je za to zodpovědný (asi to bude Tyler Bates), musí ujíždět na hodně slušném matroši (Philip K. Dick by mu záviděl) nebo naopak si zobl něco, co už má dávno prošlou dobu spotřeby a jeho noční můry bych nikomu nepřál, ale písně, u kterých bych si myslel, že nikdy nemůžou dávat smysl ve spojení s akčními scénami, fungují náramně a posouvají celkový zážitek o řád výš. Příběh má slušnou zápletku a druhý Deadpool tak jako celek dává nový (rozuměj ujetý) rozměr rodinné zábavě. Tahle infantilní vulgární jednohubka není pro každého, ale Ti co zůstali mládí v srdci a líbila se jim jednička, si ji proste nemůžou než pořádně užít.

plakát

Neznámý voják (2017) 

Režisér Aku Louhimies natočil dle vlastního scénáře, na kterém spolupracoval se scénáristou Jari Rantalou dech beroucí válečnou podívanou plnou hlubokých emocí. Předlohou mu byla kniha Tuntematon sotilas z roku 1954 od Väinö Linna, který v ní použil své vlastní zážitky z války. Už samotný úvod je působivý, kdy během projevu Winstona Churchilla vidíme útržky z bojů během Zimní války. V závěru června 1941 zahajuje Finsko Pokračovací válku a do stavu třetí kulometné roty je povolán veterán Zimní války desátník v záloze a otec o rodiny Rokka (Eero Aho). Farmář, který díky Sovětskému záboru Karelie přišel o hospodářství je svéráznou postavou, která si nedělá vrásky na čele s disciplínou, ale na druhou stranu je zatraceně nebezpečný voják a nepřítel to častokrát citelně pozná na vlastní kůži. Film je epos o víc jak tří letem zápasu malého finské národa vtaženého do víru gigantické totální války dvou titánu na východní frontě. Válku sledujeme pohledem řadových vojáků, kteří na svých zádech táhnou své těžké kulomety většinou liduprázdnou krajinou a jsou vystaveni všem možným i nemožným rozmarům drsného počasí a divoké přírody. Vyprávění je rozděleno do tří kapitol, které kopírují tři fáze války. První rok je nasycen dobrou náladou a vysokou morálku. Ofenzíva se daří a je tak osvobozeno ztracené území. Nakrátko se z kulometníků dokonce stane strážní jednotka v dobitém Petrozavodsku. Můžou si tak užívat pohodlí místních kasáren a rozptýlení s místními ženami, ale nenasytná fronta je brzy povolá zpět do víru nebezpečného dění. Druhý rok války přináší opotřebovací zákopový boj někde na ztracené vartě hluboko na nepřátelském území, ale Sovětská materiální převaha začíná dramaticky sílit. Třetí kapitola ta nejpůsobivější, se odehrává v parném létě roku 1944, kdy sovětská ofenzíva začíná tlačit unavené finské vojáky zpět k předválečným hranicím, urputné boje si vybírají krutou daň a postupně řídne kroužek nerozlučných kamarádů. Morálka vojáku je těžce otřesena tankovými útoky, které špatně vyzbrojena pěchota prakticky nemá jak zastavit a zuřivě boje ženou všechny na hranici sebeobětování. Hudba Lasse Enersenona velmi zdařile znásobuje tísnivou atmosféru frontové ho života, ale dokáže umocnit i vzácné okamžiky klidu na dovolené doma za frontou. Skvělá kamera Mika Orasmaa, která se nebojí jak táhlých záběru skrze nekonečné lesy, kde se válčilo, tak i akčních pasáží, kdy až dokumentární minimalistickou formou sleduje zápolení jednotlivých vojáků. Finská kinematografie mě znovu nezklamala a předkládá mi působivé válečné drama bez příkras, s jasnou protiválečnou linkou o statečnosti, kamarádství a touze přežít, propracované do nejmenšího detailu. PS: viděn international cut, který je o 45 minut kratší než ve Finsku uváděná verze, což je velká škoda...

plakát

Lady Bird (2017) 

Lady Bird je malý "obyčejný" film, který boduje díky své opravdovosti a uvěřitelnými dialogy. Naše hrdinka Christina McPherson (Saoirse Ronan) je silná dospívající osobnost a cítí se tak trochu jako "snob". Přála by si ve svém životě prožít něco velkého a hýčká si svůj sen o tom jak opustí rodné západní pobřeží a půjde studovat prestižní uměleckou univerzitu do New Yorku. Jenže její sny narazí na realitu nelichotivé finanční situace jejích rodičů, kdesi na omšelém předměstí Sacramenta roku 2002. Lady Bird (to je totiž její přezdívka, kterou si sama dala...) je v posledním ročníku katolické střední školy a snaží se zviditelnit díky roli ve školním muzikálu. Režisérka Greta Gerwig nám ve svém filmu vypráví příběh o nesnesitelné lehkosti dospívání, který se dostane do nevyhnutelného střetu s realistickou milující matkou Marion (Laurie Metcalf). Prostý film o dívce měnící se v ženu a její první lásce, zklamání a přátelství, nic víc a nic miň.

plakát

Paterson (2016) 

Filmová poezie o jednom podzimním týdnu v životě bývalého mariňáka a nyní řidiče autobusu Petersona (Adam Driver) ve městě Peterson ve státě New Yersey. Ale hlavně básníka, který pro své nerýmující se verše hledá inspiraci v jedinečných okamžicích všedního dne a píše je do šuplíku, vlastně do svého tajného notesu. Jedinými posluchači jeho básní je jeho perská žena Laura (Golshifteh Farahani), která neví, co chce dělat se svým životem a taky jejich mrzoutský buldok Marvin. Jednotlivé dny v životě našeho hrdiny se podobají jako vejce vejci, ale každý je vlastně úplně jiný. Paterson je pocitový film a režisér a scénárista v jedné osobě Jim Jarmusch nás zve na poklidnou procházku lehce omšelými ulicemi a občas se i zastavíme, aby jsme nahlédli trochu pod pokličku toho všudypřítomnému lidskému hemžení. Poetická jednohubka, která pohladí na duši.

plakát

Wind River (2017) 

Talentovaný tvůrce skvělých scénářů Taylor Sheridan se pustil také do režie a vypráví nám smutný a mraziví thriller o utrpení zkoušené lidské duše. Wind River je indiánská rezervace ztracená kdesi ve státě Wyoming a jejími obyvateli jsou příslušníci indiánských kmenů severních Arapahů a východních Šošonů. V zasněžené divočině, kde štěstí nežije, je na pokraji lesa nalezena umrzlá indiánská dívka a po stopách jejího vraha se vydává nesourodá trojice vyšetřovatelů. Skvělí Jeremy Renner hrající v životní formě, jako stopař a lovec Cory Lambert nesoucí si svoje vlastní hluboké trauma. Nezkušená speciální agentka FBI Jane Banner (Elizabeth Chase "Lizzie" Olsen) nepřipravená na to, co jí čeká a tápající v odtažitém světě, o kterém neví zhola nic. Zpovzdálí jim sekunduje životem unavený obtloustlí náčelník indiánské policie Ben (Graham Greene), který má v osudu napsáno, že nic nevyšetří. Sheridan působivě buduje tísnivou atmosféru plnou napětí, kde není místo pro rozmáchlé dialogy, kterou skvěle doplňuje náladová hudba od dvojice skladatelů Nicka Cava a Warrena Ellise. Nápaditá kamera Bena Richardsona si pohrává s táhlými záběry zmrzlé drsné krajiny, kde možná ani zítra nevyjde Slunce. Před zraky diváka se odvíjí nelítostná štvanice, která má v krajině beznaděje najít špetku spravedlnosti, protože lidská bezohlednost a krutost si nic jiného nezaslouží. Mezi řádky je cítit tiché truchlivé poselství o nelehkém životě původních obyvatel Ameriky a jejich mizejících zvycích. Působivý film, který po sobě zanechává pochmurné myšlenky.

plakát

Velmi temné období (2017) 

Režisér Kevin Phillips natočil příběh o dospívání dvou kamarádů někde na poklidném předměstí, do kterého dramaticky a náhle zasáhne tragedie. Super Dark Times je film dvou rozdílných částí. První polovina je civilním dramatem a ve své druhé části přechází díky snovým až halucinogenním scénám do lehce mysteriozního thrilleru. Tvůrcům se daří budovat lehce mrazivou atmosféru. Velkým kladem je povedený výběr hlavních protagonistů, kteří podávají slušné a uvěřitelné herecké výkony a to i díky dobře padnoucím dialogům. Hravá kamera Eliho Borna si dokáže pohrát s okoukanými běžnými kulisami a vykouzlit něco lehce nevšedního. Nevěřil jsem, že řeknu o filmu, který je dějově zasazen do období mého vlastního dospívání v 90. letech minulého století, že je slušné retro, ale je to tak... Solidní jednohubka, která neurazí a dokáže dobře zabavit.

plakát

Star Wars: Poslední z Jediů (2017) 

Od chvíle, kdy jsem si před dvěma měsíci koupil lístek v předprodeji jsem se snažil od střihnout od všech informaci a věřil, ze to Rian Johnson zvládne, bylo těžké nevnímat stupňující se zdařilou reklamní kampaň pana Myšáka. Mé napětí s blížícím se datem projekce velmi rychle stoupalo. Nebudu napínat Rian Johnson to zvládl na jedničku s hvězdičkou, jako zapřísáhlý fanoušek, nerozlišují slabší a lepší díly (samozřejmě čtyřka má svoji neotřesitelnou pozici počátku mé cesty síly). Star Wars ságu beru tedy jako jeden rozpínající se vesmír. Osmý díl je opravdu výborný a splnil mé vysoké očekávání. Byl jsem trochu zklamán, že se nevrátil Wedge Antilles, ale klackovitý Poe Dameron (Oscar Isaac) ho důstojně nahradil v kokpitu X-Wingu. Posledního z Jediů jsem bral jako rozloučení s Carrie Fisher a je opravu velká škoda, že nás opustila, ale princezna tu zůstává navždy s námi. Dějem se proplétá tajemná hra Rey (Daisy Ridley) s Benem Solo (Adam Driver) a pod povrchem probublává tragédie antických rozměrů rodiny Skywalkerů. V propracovaných kulisách se odehrávají epické bitevní scény, ale i niterné souboje rozervaných osobností. Doslova je cítit všudypřítomná všeobjímající síla se svou světlou a temnou stranou, což je rub a líc jedné magické mince, která balancuje na hraně a hledá si svou rovnováhu. Z filmu čiší řemeslná zručnost a poctivá práce i s těmi nejdrobnějšími detaily, opravdový kumšt, který navazuje svým vizuálním pojetím na původní trilogii. Samozřejmě je tu i fanouškovské pomrkávání, ryzí koření, odkazující na historii, protože jsme přeci odsouzeni ji opakovat. Hrstka povstalců hraje vysokou a nebezpečnou hru o poslední jiskřičku nové naděje, která má sílu zažehnout mocný plamen rebelie v předaleké galaxii, jenž může v budoucnu pohltí zlovolný První řád. Náhlé zvraty a všudypřítomné napětí, které zdařile odlehčuje jemný humor, dokáže držet diváka hluboko vmáčknutého do sedačky v potemnělém kino sále po celou délku filmu. Od Riana Johnsona je cítit opravdová úcta k tomuhle snu, který se zrodil v roce 1977, ale i radost a odvaha jak dokázal s tímto tématem naložit. Člověk by mohl hledat chybičky a slabiny, ale proboha proč, vždyť tento příběh je tu, aby jsme si ho užili plnými doušky a přeci o tom to je. Tohle je cesta pro ty, kteří zůstali mladí v srdci a já jsem si jí užil a nebude to určitě naposledy. Čekání na rozuzlení bude opravdu dlouhé a J.J. Abrams má před sebou ohromný kus práce, aby tuhle laťku, které je opravdu usazena proklatě vysoko překonal a zakončil to co si sám nadrobil vlastně začal.