Ono je to opravdu hodně divadelní, jenže na divadle by to zřejmě bylo se stejnými herci a pod vedením Polanského mnohonásobně lepší. Herci jsou úžasní, humor je tam taky, má to drajv, má to vývoj, ale člověku, který to viděl v divadle tohle asi nic moc nedá. Jó, možná toho Waltze, ten je vážně pětihvězdičkovej. Vzpomněla jsem si v kontextu s tímhle filmem na Kdo se bojí V. W., to je bohužel ale trochu nesrovnatelné.
Velká očekávání nenaplněna. Nebylo to nudné, ale ani nijak zvlášť zábavné. Děj a způsob jeho sestavení ne nepředvídatelné, postavy poměrně schématické, snaživá Knightley překvapivě nepřesvědčivá, erotické scény naprosto neerotické, jiskra mezi Jungem a Spielrein veškerá žádná. Nechybělo strašně moc doutníků ani vídeňská kavárnička. Něco tak doktrosky sterilního bych od toho úchylnýho kreativního geniálního blázna Cronenberga nečekala. Nejzajímavější na tom všem byly (paradoxně - když jde o film) dialogy, ale protože se mluvilo hodně a mluvilo se rychle, tak mi z nich stejně nic nezbylo. Škoda, škoda. Téma snad zajímavé a snad i "šokující", ale výsledek nedostál ani jednomu. Třeba někdy...napodruhé to bude lepší. Třeba.
Hodně netradiční, vizuálně zajímavý a tak nějak dokumentárně přímočarý kus. Hrozně jsem se na tenhle film těšila a moje očekávání předčil především ve své neschématičnosti a netuctovosti (no však je to taky made in VB, že jo). Fassbender byl super, ale oni byli vlastně všichni. Snesla bych i kdyby byl film delší, ale zřejmě by pak mohl ztratit to své kouzlo: vidíme sice nahotu a řadu erotických scén, ale přesto nevidíme vlastně nic určitého, jednoznačného. Hádáme, čteme mezi řádky, domýšlíme se. Je to jako číst deník stručného zapisovatele. Trochu jako metoda ledovce. A hlavně je to příběh člověka. Bez příkras. Pár dní vybraných z (ne)obyčejného života.
Dalí a nosorožci, Hemingway a krásná hysterka Zelda mě dostali, byli tak uvěřitelní a přece v tom nechyběl Allenův nadhled. Měla jsem po zhlédnutí toho filmu neuvěřitelně dobrou náladu. Skvělý nápad. Intelektuální vtipná pohádka(?) Jen ta Inez s rodiči mi tam moc neseděli, byli až příliš schématičtí a předvídatelní (a jak to dopadne s panem vševědoucím bylo taky poměrně hned zřejmé). Ale stejně - bylo to roztomilý a užila jsem si to. A to se mezi ortodoxní pařížofily zrovna nehlásím.
Nemůžu si pomoct, ať přemýšlím tak nebo jinak, Fish Tank se mi přád jeví jako úžasnej počin. Je to film, který má smysl, který má příběh, který není kýčovitě křečovitě "podmanivej"; je naprosto svůj. Neherečka (?) Jarvis a Fassbender jsou hvězdy, role Mii je kouzelná, celistvá, uvěřitelná a zábavná ve své nepředvídatelnosti. Kdyby to byl seriál a měl třeba padesát dílu, tak se na něj, ač nejsem zrovna seriálovej maniak, podívám moc ráda až do konce
Čekala jsem hodně, ale něco, co bude takhle nadupané nápady odshora až dolů, to asi ne. Výborný scénář, který má všechno, co má dobrý film mít, plus něco navíc. Lidský film bez příkras, který ovšem přes svou pochmurnou (ne)barevnost a výběr hlavních postav (nojó, laicky bychom je mohli nazvat "nešťastné") působí velmi nadějně až optimisticky. Ulice plné vajglů, návštěvy psychiatra, nadváha, matka-alkoholička, manžel-homosexuál, blbý znamínko, žebráci, samota, deprese, duševní poruchy, pokus o sebevraždu. A bože, stejně, stejně to díky té vší nadsázce, humoru a pár moudrých slovíček byla jízda tolik veselá a tolik hezká!
Filmy o Harrym Potterovi jednoduše nejdou hodnotit "objektivně"; jeden je posedlý srovnáváním s předlohou, druhý je příliš vstřícný, protože jde o jeho "srdcovku". Chápu, že pro Yatese, ačkoli měl k dispozici pořádnej balík peněz, musel být tenhle úkol jedním z nejtěžších - byl to zřejmě ten nejočekávanější Potter, sledovaná premiéra, noviny plné HP, kina se zase po dlouhé době naplnila k prasknutí. Zvládl to lépe, než jsem předpokládala, ale paradoxně mi připadá, že to, co jsem myslela, že přijde, nepřišlo a naopak. Efekty, "úchvatné scény" a napětí mě uspokojilo. Co mě ale neuspokojilo, byly právě ty scény, které měly být dojemné - normálně se patetismu a dojetí bráním, ale u Harryho jsem na to čekala a těšila se na to - přece jenom, jak říká plakát, "vše končí". Řežba, kterou Rowlingová zahájila a strhla do ní čerstvé rodiče Lupinovi, vždy úchvatně vtipného Freda, Snapea a další, v knize dokáže slabší čtenáře i rozplakat, film byl v tomhle bohužel dle mého hodně pozadu. Taky jsem tajně doufala, že cukrkandlový epilog do filmu Yates nedá, ale zřejmě mu máma Rowlingová pohrozila vrtačkou. Sedmý díl měl být ten nejlepší, protože konec má být vždycky to nejlepší. Pro mě nejlepší není, ale povedl se skvěle. Dokonce mi tentokrát ani ten Radcliffe tolik nevadil a to je, prosím, co říct.
S Sherlockem je to podobně jako s divadlem - někdo by byl rád, kdyby se léta a léta a léta hrál Sherlock "klasicky" (čti zaprášeně/nenápaditě). Mě u filmu potěšil především nadhled, který se vynul atmosférou. A nadhled je pro Sherlocka nejspíš ještě důležitější než fajfka. Díky nadhledu mi nevadily ani ty otřesně nepravděpodobné "drobnosti", ani fakt, že Sherlock je nejen výborný detektiv, chemik, výtvarník, hudebník, ....(doplň podle libosti), ale i bojovník a krasavec. Jó, jediná závažnější vada na kráse je pro mě ta, že zatímco první půlka je až příliš nesrozumitelná (no, někteří rádi hádají, jak to dopadne, už nazačátku, ale tady nemají šanci-prostor), druhá půlka je až příliš čitelná (ti, co měli přijít, přijdou, ti, co měli zemřít, zemřou). Ale vtipu bylo dost, vážně jsem se pobavila a otec zase uhýbal kulkám, takže film to byl nejspíš vážně dobrý.
Vávra je prostě Vávra. Krakatit je podle mě jeden z nejlepších českých filmů a rovněž je jednou z nejlepších adaptací. Höger hrál jako o život, Florence byla tak přitažlivá a odpudivá zároveň, že snad žádného diváka nemůže nechat v klidu. A to nejlepší - ta atmosféra! Cloumalo to se mnou naprosto stejně jako když jsem Krakatit četla. Škoda, že se ho Čapek nedožil...
Nechápu, proč se některým přítomným nelíbili mladí herci. Podle mě jak můj oblíbený Novák (který je ale na divadle ještě lepší) tak Adamczyk hráli dobře. Ono je nutné při "posuzování výkonů" myslet na to, jaký prostor byl hercům dán - a jasně, že postava starého Šímy nebo Marie má více poloh a herci se tak mohou předvést mnohem víc, ale já jsem to těm mladým všechno věřila. Rodena netřeba příliš komentovat, byl výborný. Nesnažil se svou postavu vykreslit kladněji, než měl, za což ho obdivuji nejvíc. Radost jsem měla ještě, když jsem spatřila olíbeného Vondráčka, Bydžovskou, Lichého, Luknára (zkrátka výběr herců se podle mého vyvedl dobře). Líbila se mi i hudba. "Krásná" kamera, která si ráda všímala rozdivočelé oblohy mi občas lezla dost na nervy. Co se týče mnohými kritizované hry na velkofilm, mám na věc asi na dva názory: zaprvé dojem vyrovnat se světovému velkofilmu spatřuji především právě v práci s kamerou, která mi přišla dost "nečeská" a do celého konceptu i tématu, který je ryze český, mi nezapadala. A zadruhé: upoutat lidi na Lidice jako na velkofilm je něco, co se jednoduše muselo stát - film byl drahý, na film se dlouho čekalo a hlavně se jedná o film, který chce (řekněme z morálního a tématického důvodu) přílákat co nejširší a nejpestřejší publikum, takže jim toto gesto nemůžu vyčítat. Ačkoli tenhle film ale spadá k tom lepšímu, co se za poslední dobu v tuzemsku urodilo, ukazuje se v něm (jako ve všech předchozích českých filmech), že český film trpí nejvíce svou přetvářkou, snahou ukázat těm za hranicím, že se jim dokážeme přiblížit a jako výsledek pak vzniká něco, co nevypadá ani česky ani "světově". Proč se snažit upoutat lidi za hranicemi, když o českém filmu pochybuje už i většina Čechů?
No, Colin je rozhodně frajer. A pan režisér Hooper natočil zvláštně nepatetický film, což obdivuju vůbec nejvíc. Natočit nepatetický film je, zdá se, dneska docela fuška. Obzvlášť na tohle téma. Byl tam i humor. Příjemně "akorátní" filmová hudba. Vyvážené herecké výkony a skvěle zachycená atmosféra. Ale přece jenom to nějak rychle uteklo a najednou bylo po (K/k)rálově řeči. V podstatě bych neuměla co vytknout, i kdybych si k tomu (a proč?) vzala blok s tužtičkou. Snad mi do té "dokonalosti" přebývala jen ona královská preciznost - ve formě. Taková ta skrz naskrz čirá britskost typu: usmívám se, možná už mi z toho trochu ochably svaly. Fajn film s úžasným hereckým orechestrem.
Bývala bych dala tři hvězdice - totiž průměrné hodnocení, protože obecně podle mého nejde o nějak nadprůměrný film, ačkoli herecké výkony a gradace některých situací je dobrá, je dramatická. Ale za netradiční přístup a pojetí přidávám tu čtvrtou. Je fajn, že se točí biografické filmy i jinak, méně pateticky a tradičně.
Já si na filmy - obrazy potrpím. Jak v divadle fandím hlavně slovu, tak ve filmu upřednostňuji obraz a proto mi Adelheid padnul jako ulitý. Čepek samozřejmě jako vždy skvělý, stačí, aby se procházel po domě a vypadá to jako umění. Představitelka Adelheid vtiskla postavě zajímavost, nevšednost, tajemství a spoustu roztříštěnnosti. Bylo to skvělý, ač drsný a vůbec ne veselý. Bylo to český. A byla v tom magie.
Nová filmová posedlost. Ráda bych něco k tomu filmu napsala, protože si ho vážím. Ale nejde to, mám zatemněno. Jediné co dokážu napsat je snad pouze: ukázka toho, jak jde něžně spojit poetično s nelehkým údělem lehké dívky, co má syfilis a jmenuje se Život.
Tak hele - naštvali mě už tím, že Jindra, ten ošklivý zlý necita není ošklivý, ale jen zlý necita. Samozřejmě nevytvoříme jako hlavní roli tlustou fousatou kouli, to by se špatně prodávalo (a čert vem, že to má být historický). A za další mi začal velmi brzy lízt Henry, ač nefousatý a prý krasavec, neuvěřitelně na nervy (a nejen proto, že sekal svým družkám hlavy). Každopádně na druhou stranu jde o zábavný, rozhodně dobře zpracovaný a vymazlený seriál, který zaujme. Jen mě překvapuje, že ho mají na svědomí Kanaďani...a hlavně ti Irové.
Proč zrovna Kazimír? Byly i lepší inscenace. Ale dávám za pravdu autorovi popisku obsahu; tak talentovaní, tak zajímaví. Bude se mi po nich stejskat. Hra byla povedená. Rozhodně lepší než průměr. Rozhodně horší než Racek. A otázky na herce byly pěkný bonus.
Bylo hanba, že jsem tenhle snímek ještě neviděla, o to víc jsem se těšila, když jsem jej zavětřila v programu. Všechno to šlo ale nějak rychle... Děj se držel předlohy zuby nehty, ale nestačil jí v udržení hororové nálady. Přidal si navíc krásnějšího, lidštějšího, zamilovaného Oldmana, ale i ten mě časem překvapivě omrzel. Postavy se mi zdály přehnané. Krásná Mina byla tak nevinná a její kamarádka Lucy tak nadržená, až se mi z toho ježily vlasy. Každopádnbě nemůžu říct, že jsem se nebavila a že to byl špatný film, to určitě nebyl. Jen mi přišlo, že hraje příliš na efekt kbelíků krve a ošklivé (a občas zase krásné) tváře Draculy, což na mě asi nezapůsobilo tolik, jako na druhé.
Neurazí, nenadchne, ale celkem vzato může být snímek pro člověka znalého zápletky docela nuda, což by tak nemuselo být. I několikrát omílaní a známé téma či rovnou námět jde zpracovat podle svého a zaujmout všechny. Já třeba nezapomenu na návštěvu divadla v Celetné, kde Psa baskervillského hráli, a byla to taková sranda a zábava, že celé divadlo tleskalo vestoje.
Upřímný a nenucený. Klasicky almodóvarský a přece něčím samo za sebe. Baví mě, jak tenhle chlápek umí spojit srozumitelnost s pocitem, že si musíte spoustu věcí najít sami. Ne, není to těžké, ale kdo říká, že to musí být těžké? Možná, že jsem až přespříliš supersubjektivní, protože jsem neviděla dobrý film (v celku vlastně žádný film) déle než jeden, dva až tři měsíce, takže teď najednou... ale ne, myslím, že vím, co jsem viděla. A bylo to víc než dobrý, bylo to promyšlený.
A já si zrovna zoufala, že se už přestaly točit klasicky animované české filmy. A najednou bác - a všechny za to stojí. Ozvlášť tenhle roztomilej třikrátsvěrákovickej pohled do pohádkového lesa a nepohádkového světa lidí.
Nechápu nízké hodnocení. Pro mě velmi velmi povedený dokumentární film, dávající prostor široké škále názorů i emocí, zobrazující ničím nezabarvený pohled na situaci našich českých zemí a továrnu na politické (ne)argumenty. A navíc - jak režisérka sama řekla a diváci sami postřehli - film o vztazích, film o nás. Pro mě také dokument o hanbě ANEB jak pasovala česká společnost umění na úroveň levné prostitutky (a dál si stavěla své diamantové silnice).
Hodně zvláštní film s hodně zvláštním pojetím již několikrát zpracovaného tématu. Je fakt, že jsou filmy s podobnou tématikou, které mě zaujaly víc, ale metafora na pomluvu (coby rozříznutého polštáře a peří všude na ulici, které se už nedá posbírat) a další chytré věci mě nutí řadit tenhle film mezi ty lepší, které stojí za pozornost.
Moje komentáře
Bůh masakru (2011)
Ono je to opravdu hodně divadelní, jenže na divadle by to zřejmě bylo se stejnými herci a pod vedením Polanského mnohonásobně lepší. Herci jsou úžasní, humor je tam taky, má to drajv, má to vývoj, ale člověku, který to viděl v divadle tohle asi nic moc nedá. Jó, možná toho Waltze, ten je vážně pětihvězdičkovej. Vzpomněla jsem si v kontextu s tímhle filmem na Kdo se bojí V. W., to je bohužel ale trochu nesrovnatelné.
Nebezpečná metoda (2011)
Velká očekávání nenaplněna. Nebylo to nudné, ale ani nijak zvlášť zábavné. Děj a způsob jeho sestavení ne nepředvídatelné, postavy poměrně schématické, snaživá Knightley překvapivě nepřesvědčivá, erotické scény naprosto neerotické, jiskra mezi Jungem a Spielrein veškerá žádná. Nechybělo strašně moc doutníků ani vídeňská kavárnička. Něco tak doktrosky sterilního bych od toho úchylnýho kreativního geniálního blázna Cronenberga nečekala. Nejzajímavější na tom všem byly (paradoxně - když jde o film) dialogy, ale protože se mluvilo hodně a mluvilo se rychle, tak mi z nich stejně nic nezbylo. Škoda, škoda. Téma snad zajímavé a snad i "šokující", ale výsledek nedostál ani jednomu. Třeba někdy...napodruhé to bude lepší. Třeba.
Stud (2011)
Hodně netradiční, vizuálně zajímavý a tak nějak dokumentárně přímočarý kus. Hrozně jsem se na tenhle film těšila a moje očekávání předčil především ve své neschématičnosti a netuctovosti (no však je to taky made in VB, že jo). Fassbender byl super, ale oni byli vlastně všichni. Snesla bych i kdyby byl film delší, ale zřejmě by pak mohl ztratit to své kouzlo: vidíme sice nahotu a řadu erotických scén, ale přesto nevidíme vlastně nic určitého, jednoznačného. Hádáme, čteme mezi řádky, domýšlíme se. Je to jako číst deník stručného zapisovatele. Trochu jako metoda ledovce. A hlavně je to příběh člověka. Bez příkras. Pár dní vybraných z (ne)obyčejného života.
Půlnoc v Paříži (2011)
Dalí a nosorožci, Hemingway a krásná hysterka Zelda mě dostali, byli tak uvěřitelní a přece v tom nechyběl Allenův nadhled. Měla jsem po zhlédnutí toho filmu neuvěřitelně dobrou náladu. Skvělý nápad. Intelektuální vtipná pohádka(?) Jen ta Inez s rodiči mi tam moc neseděli, byli až příliš schématičtí a předvídatelní (a jak to dopadne s panem vševědoucím bylo taky poměrně hned zřejmé). Ale stejně - bylo to roztomilý a užila jsem si to. A to se mezi ortodoxní pařížofily zrovna nehlásím.
Faust (1926)
Zatím nejlepší Faust jakého jsem viděla. Strašlivý, monstrózní a romantický tak akorát.
Kouzelná romance (2007)
Dávám tři, protože to beru s rezervou (pak ten film dostává jiný rozměr) a mám "vánočního ducha". A pak to jde. A občas je to dokonce vtipný.
Fish Tank (2009)
Nemůžu si pomoct, ať přemýšlím tak nebo jinak, Fish Tank se mi přád jeví jako úžasnej počin. Je to film, který má smysl, který má příběh, který není kýčovitě křečovitě "podmanivej"; je naprosto svůj. Neherečka (?) Jarvis a Fassbender jsou hvězdy, role Mii je kouzelná, celistvá, uvěřitelná a zábavná ve své nepředvídatelnosti. Kdyby to byl seriál a měl třeba padesát dílu, tak se na něj, ač nejsem zrovna seriálovej maniak, podívám moc ráda až do konce
Dvojí život Veroniky (1991)
To byl nádherný film! Osobní jako román. Jemný jako ústřední melodie.
Melancholia (2011)
Podle mě je to velmi povedený a krásný propagandistický film, propaguje se melancholie, úspěšně.
Kupec benátský (2004)
Shakespeare je založen na herectví, Pacino sice vrhal obrovské stíny, ale nikoho rozhodně nezahanbil. Mě film velmi, velmi mile překvapil.
Mary a Max (2009)
Čekala jsem hodně, ale něco, co bude takhle nadupané nápady odshora až dolů, to asi ne. Výborný scénář, který má všechno, co má dobrý film mít, plus něco navíc. Lidský film bez příkras, který ovšem přes svou pochmurnou (ne)barevnost a výběr hlavních postav (nojó, laicky bychom je mohli nazvat "nešťastné") působí velmi nadějně až optimisticky. Ulice plné vajglů, návštěvy psychiatra, nadváha, matka-alkoholička, manžel-homosexuál, blbý znamínko, žebráci, samota, deprese, duševní poruchy, pokus o sebevraždu. A bože, stejně, stejně to díky té vší nadsázce, humoru a pár moudrých slovíček byla jízda tolik veselá a tolik hezká!
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Filmy o Harrym Potterovi jednoduše nejdou hodnotit "objektivně"; jeden je posedlý srovnáváním s předlohou, druhý je příliš vstřícný, protože jde o jeho "srdcovku". Chápu, že pro Yatese, ačkoli měl k dispozici pořádnej balík peněz, musel být tenhle úkol jedním z nejtěžších - byl to zřejmě ten nejočekávanější Potter, sledovaná premiéra, noviny plné HP, kina se zase po dlouhé době naplnila k prasknutí. Zvládl to lépe, než jsem předpokládala, ale paradoxně mi připadá, že to, co jsem myslela, že přijde, nepřišlo a naopak. Efekty, "úchvatné scény" a napětí mě uspokojilo. Co mě ale neuspokojilo, byly právě ty scény, které měly být dojemné - normálně se patetismu a dojetí bráním, ale u Harryho jsem na to čekala a těšila se na to - přece jenom, jak říká plakát, "vše končí". Řežba, kterou Rowlingová zahájila a strhla do ní čerstvé rodiče Lupinovi, vždy úchvatně vtipného Freda, Snapea a další, v knize dokáže slabší čtenáře i rozplakat, film byl v tomhle bohužel dle mého hodně pozadu. Taky jsem tajně doufala, že cukrkandlový epilog do filmu Yates nedá, ale zřejmě mu máma Rowlingová pohrozila vrtačkou. Sedmý díl měl být ten nejlepší, protože konec má být vždycky to nejlepší. Pro mě nejlepší není, ale povedl se skvěle. Dokonce mi tentokrát ani ten Radcliffe tolik nevadil a to je, prosím, co říct.
Sherlock Holmes (2009)
S Sherlockem je to podobně jako s divadlem - někdo by byl rád, kdyby se léta a léta a léta hrál Sherlock "klasicky" (čti zaprášeně/nenápaditě). Mě u filmu potěšil především nadhled, který se vynul atmosférou. A nadhled je pro Sherlocka nejspíš ještě důležitější než fajfka. Díky nadhledu mi nevadily ani ty otřesně nepravděpodobné "drobnosti", ani fakt, že Sherlock je nejen výborný detektiv, chemik, výtvarník, hudebník, ....(doplň podle libosti), ale i bojovník a krasavec. Jó, jediná závažnější vada na kráse je pro mě ta, že zatímco první půlka je až příliš nesrozumitelná (no, někteří rádi hádají, jak to dopadne, už nazačátku, ale tady nemají šanci-prostor), druhá půlka je až příliš čitelná (ti, co měli přijít, přijdou, ti, co měli zemřít, zemřou). Ale vtipu bylo dost, vážně jsem se pobavila a otec zase uhýbal kulkám, takže film to byl nejspíš vážně dobrý.
Krakatit (1948)
Vávra je prostě Vávra. Krakatit je podle mě jeden z nejlepších českých filmů a rovněž je jednou z nejlepších adaptací. Höger hrál jako o život, Florence byla tak přitažlivá a odpudivá zároveň, že snad žádného diváka nemůže nechat v klidu. A to nejlepší - ta atmosféra! Cloumalo to se mnou naprosto stejně jako když jsem Krakatit četla. Škoda, že se ho Čapek nedožil...
Lidice (2011)
Nechápu, proč se některým přítomným nelíbili mladí herci. Podle mě jak můj oblíbený Novák (který je ale na divadle ještě lepší) tak Adamczyk hráli dobře. Ono je nutné při "posuzování výkonů" myslet na to, jaký prostor byl hercům dán - a jasně, že postava starého Šímy nebo Marie má více poloh a herci se tak mohou předvést mnohem víc, ale já jsem to těm mladým všechno věřila. Rodena netřeba příliš komentovat, byl výborný. Nesnažil se svou postavu vykreslit kladněji, než měl, za což ho obdivuji nejvíc. Radost jsem měla ještě, když jsem spatřila olíbeného Vondráčka, Bydžovskou, Lichého, Luknára (zkrátka výběr herců se podle mého vyvedl dobře). Líbila se mi i hudba. "Krásná" kamera, která si ráda všímala rozdivočelé oblohy mi občas lezla dost na nervy. Co se týče mnohými kritizované hry na velkofilm, mám na věc asi na dva názory: zaprvé dojem vyrovnat se světovému velkofilmu spatřuji především právě v práci s kamerou, která mi přišla dost "nečeská" a do celého konceptu i tématu, který je ryze český, mi nezapadala. A zadruhé: upoutat lidi na Lidice jako na velkofilm je něco, co se jednoduše muselo stát - film byl drahý, na film se dlouho čekalo a hlavně se jedná o film, který chce (řekněme z morálního a tématického důvodu) přílákat co nejširší a nejpestřejší publikum, takže jim toto gesto nemůžu vyčítat. Ačkoli tenhle film ale spadá k tom lepšímu, co se za poslední dobu v tuzemsku urodilo, ukazuje se v něm (jako ve všech předchozích českých filmech), že český film trpí nejvíce svou přetvářkou, snahou ukázat těm za hranicím, že se jim dokážeme přiblížit a jako výsledek pak vzniká něco, co nevypadá ani česky ani "světově". Proč se snažit upoutat lidi za hranicemi, když o českém filmu pochybuje už i většina Čechů?
Králova řeč (2010)
No, Colin je rozhodně frajer. A pan režisér Hooper natočil zvláštně nepatetický film, což obdivuju vůbec nejvíc. Natočit nepatetický film je, zdá se, dneska docela fuška. Obzvlášť na tohle téma. Byl tam i humor. Příjemně "akorátní" filmová hudba. Vyvážené herecké výkony a skvěle zachycená atmosféra. Ale přece jenom to nějak rychle uteklo a najednou bylo po (K/k)rálově řeči. V podstatě bych neuměla co vytknout, i kdybych si k tomu (a proč?) vzala blok s tužtičkou. Snad mi do té "dokonalosti" přebývala jen ona královská preciznost - ve formě. Taková ta skrz naskrz čirá britskost typu: usmívám se, možná už mi z toho trochu ochably svaly. Fajn film s úžasným hereckým orechestrem.
Nowhere Boy (2009)
Bývala bych dala tři hvězdice - totiž průměrné hodnocení, protože obecně podle mého nejde o nějak nadprůměrný film, ačkoli herecké výkony a gradace některých situací je dobrá, je dramatická. Ale za netradiční přístup a pojetí přidávám tu čtvrtou. Je fajn, že se točí biografické filmy i jinak, méně pateticky a tradičně.
Plešatá zpěvačka (divadlo) (2009)
Nejlépe zinscenované absurdní drama, jaké jsem viděla... Naprosto skvělé.
Adelheid (1969)
Já si na filmy - obrazy potrpím. Jak v divadle fandím hlavně slovu, tak ve filmu upřednostňuji obraz a proto mi Adelheid padnul jako ulitý. Čepek samozřejmě jako vždy skvělý, stačí, aby se procházel po domě a vypadá to jako umění. Představitelka Adelheid vtiskla postavě zajímavost, nevšednost, tajemství a spoustu roztříštěnnosti. Bylo to skvělý, ač drsný a vůbec ne veselý. Bylo to český. A byla v tom magie.
Petrolejové lampy (1971)
Nová filmová posedlost. Ráda bych něco k tomu filmu napsala, protože si ho vážím. Ale nejde to, mám zatemněno. Jediné co dokážu napsat je snad pouze: ukázka toho, jak jde něžně spojit poetično s nelehkým údělem lehké dívky, co má syfilis a jmenuje se Život.
Poslední doutník (divadlo) (2010)
Čtyři a půl, hlavně za skvělé herectví a parádní konec. Největší umění je stejně psát nevšedně a všedním.
Tudorovci (TV seriál) (2007)
Tak hele - naštvali mě už tím, že Jindra, ten ošklivý zlý necita není ošklivý, ale jen zlý necita. Samozřejmě nevytvoříme jako hlavní roli tlustou fousatou kouli, to by se špatně prodávalo (a čert vem, že to má být historický). A za další mi začal velmi brzy lízt Henry, ač nefousatý a prý krasavec, neuvěřitelně na nervy (a nejen proto, že sekal svým družkám hlavy). Každopádně na druhou stranu jde o zábavný, rozhodně dobře zpracovaný a vymazlený seriál, který zaujme. Jen mě překvapuje, že ho mají na svědomí Kanaďani...a hlavně ti Irové.
Kazimír a Karolína (divadlo) (2010)
Proč zrovna Kazimír? Byly i lepší inscenace. Ale dávám za pravdu autorovi popisku obsahu; tak talentovaní, tak zajímaví. Bude se mi po nich stejskat. Hra byla povedená. Rozhodně lepší než průměr. Rozhodně horší než Racek. A otázky na herce byly pěkný bonus.
Drákula (1992)
Bylo hanba, že jsem tenhle snímek ještě neviděla, o to víc jsem se těšila, když jsem jej zavětřila v programu. Všechno to šlo ale nějak rychle... Děj se držel předlohy zuby nehty, ale nestačil jí v udržení hororové nálady. Přidal si navíc krásnějšího, lidštějšího, zamilovaného Oldmana, ale i ten mě časem překvapivě omrzel. Postavy se mi zdály přehnané. Krásná Mina byla tak nevinná a její kamarádka Lucy tak nadržená, až se mi z toho ježily vlasy. Každopádnbě nemůžu říct, že jsem se nebavila a že to byl špatný film, to určitě nebyl. Jen mi přišlo, že hraje příliš na efekt kbelíků krve a ošklivé (a občas zase krásné) tváře Draculy, což na mě asi nezapůsobilo tolik, jako na druhé.
Pes baskervillský (TV film) (2000)
Neurazí, nenadchne, ale celkem vzato může být snímek pro člověka znalého zápletky docela nuda, což by tak nemuselo být. I několikrát omílaní a známé téma či rovnou námět jde zpracovat podle svého a zaujmout všechny. Já třeba nezapomenu na návštěvu divadla v Celetné, kde Psa baskervillského hráli, a byla to taková sranda a zábava, že celé divadlo tleskalo vestoje.
Mluv s ní (2002)
Upřímný a nenucený. Klasicky almodóvarský a přece něčím samo za sebe. Baví mě, jak tenhle chlápek umí spojit srozumitelnost s pocitem, že si musíte spoustu věcí najít sami. Ne, není to těžké, ale kdo říká, že to musí být těžké? Možná, že jsem až přespříliš supersubjektivní, protože jsem neviděla dobrý film (v celku vlastně žádný film) déle než jeden, dva až tři měsíce, takže teď najednou... ale ne, myslím, že vím, co jsem viděla. A bylo to víc než dobrý, bylo to promyšlený.
Kuky se vrací (2010)
A já si zrovna zoufala, že se už přestaly točit klasicky animované české filmy. A najednou bác - a všechny za to stojí. Ozvlášť tenhle roztomilej třikrátsvěrákovickej pohled do pohádkového lesa a nepohádkového světa lidí.
Koření života (2007)
Příjemně lidský a uvěřitelný.
Oko nad Prahou (2010)
Nechápu nízké hodnocení. Pro mě velmi velmi povedený dokumentární film, dávající prostor široké škále názorů i emocí, zobrazující ničím nezabarvený pohled na situaci našich českých zemí a továrnu na politické (ne)argumenty. A navíc - jak režisérka sama řekla a diváci sami postřehli - film o vztazích, film o nás. Pro mě také dokument o hanbě ANEB jak pasovala česká společnost umění na úroveň levné prostitutky (a dál si stavěla své diamantové silnice).
Pochyby (2008)
Hodně zvláštní film s hodně zvláštním pojetím již několikrát zpracovaného tématu. Je fakt, že jsou filmy s podobnou tématikou, které mě zaujaly víc, ale metafora na pomluvu (coby rozříznutého polštáře a peří všude na ulici, které se už nedá posbírat) a další chytré věci mě nutí řadit tenhle film mezi ty lepší, které stojí za pozornost.