A je to tady zase, Arakiho praštěné postavy, které jsou ztělesněním dnešního významu slova hipster, a se kterými Araki pracuje už 20 let, dávno předtím než se slovo hipster vrátilo do amerického kulturního podvědomí. V Kaboom je to opět banda sebevědomých mladých a neklidných, kteří si povídají o neznámých kapelách, jsou suproví cynici, umí se navzájem superdrze a nápadítě odsekávát a jsou liberální až za hrob. Těmhle postavám jsou životy komplikovány mizením spolužáků, záhadnými výpadky paměti, čarodějnicemi, únosci se zvířecími maskami, samozřejmě problémy se sexuální identitiou a dokonalým použitím BSOD. Kaboom je prostě skvělým punkovým tripem, ve kterém nejde o příběh, ale o ten pocit a zábavu z něj. Sice to přecením, ale já se prostě náramně bavil a z rozuzlení jsem byl u vytržení, jak je u Arakiho zvykem.
Ne zrovna skvělá variace na příběh, kdy dva ňoumové k bohatství přišli. Drama to opravdu není, spíš taková komediální krimi, které se nejspíš hodně učilo od prvních filmů Guye Ritchieho. Krimi je bohužel celkem slabá, protože prodej drog je většinou takovým roadtripem po starých známých z hippies doby a vyšetřovací komisař je docela neschopný. Komedie je to občas celkem příjemně úsměvná, jen kdyby všechny vedlejší postavy nebyly tak šilené stereotypní karikatury a zároveň bez špetky absurdního přehánění. Škoda, že spíš záběrem filmu nebyla deziluze a vůbec rozpad hippies hnutí, jak to ze začátku vypadalo. Hnutí ale prý nebylo v Norsku stejně nijak silné, takže mi tak trochu uniká, proč byl film do období pozdních 70. let zasazen, když se v něm nic moc dobového kromě těch pár zbytečných postaviček neděje. Průměrné hodnocení jen kvůli pár vtipným situacím.
Punishment Park je takovou mockumentární etudou o tom, proč autentický levičák musí být vždy před státním apáratem na pozoru, protože stát je instituce s monopolem na organizované násíli a teror. Film se skládá ze dvou segmentů, mezi kterými přeskakuje. První je soud, druhý trest (Punishment Park - několikadenní štreka pouštní pustinou s vojáky v týlu a směrem k americké vlajce). Soud si nic nezadá s válečnými soudy, trest si nic nezadá se léčebným závěrem 1984. Herci jsou většinou neherci a ve fiilmu reprezentují skutečně své politické názory (oběti i soudci), je očividné, že byli vybráni schválně podle jejich vzhledu (podobnost s Jerry Rubinem, Bobby Sealem), film působí opravdu pekelně realisticky (uvedení v Dánsku vyvolalo pozdvižení, protože si někteří mysleli, že je to realita) a nejspíš proto je až příliš přesně vymezeno dobro a zlo, tak už to holt při radikalismu na obou stranách bývá. Je opravdu fascinující, jak je Punishment Park nadčasový, s dnešními koncetráky, Patriot Actem atp., při jejichž schvalování se USA tváří jako systém jedné strany - ačkoli obnovení Patriot Actu teď trochu drhne.
Dovolím si říct, že Amer je Blade Runner mezi auteurskými horory. Je to doopravdy jeden nádherný záběr za druhým, ať už z hlediska barevné palety nebo úhlu, který zobrazuje chtěné mnohem vychytaněji nebo lekavěji. Navíc je to obrovsky napínavé, při první a třetí pasáži jsem se neopovažoval ani pohnout, aby mi neutekl nějaký zvuk prostředí, jejichž použití se někdy spíše blíže hudebnímu doprovodu. A když si k tomu přidáte, že je film skoro němý (přemýšlel jsem, jestli hlavní hrdinka němá není), tak musím tohle dílo doporučit s plnou parou. Naštěstí to vůbec není film s dlouhými statickými zaběry a podobně -- právě naopak.
Skvělý písničkový doprovod, výborně a reálně napsané postavy, v jejichž většině se buď uvidíte nebo poznáte své známé a kamarády, a perfektně zpracované jednodenní a zpravidla nedůležité minipříběhy, které jsou ale pro zúčastněné pravým opakem. Zkrátka a jednoduše dokonalý film se skvadrou dnes už hereckých hvězd, kteří chrlí jednu hlášku a myšlenku za druhou. Miluju ten film.
Skvělý režisér skriptovaných filmů Oliver Stone se určitě rád přesvědčuje, jaký je rebel. A o svých spoluobčanech si pravděpodobně myslí, že je třeba je z apatie vytáhnout. To je chvályhodné. Horší je, že South of the Border asi cílí pouze na ty nejvíce apatické. Tenhle film je pak pro někoho, kdo snad o problematice něco ví, zcela neobjevný a pro někoho, kdo by se nechal trošku nahlodat, nedává příliš mnoho směrovek, kam se obrátit pro další informace nebo pro ověření zde řečených. Je zajímavé si poslechnout, co státníci říkají (a představovat si, jak je Stone konfrontuje...), ale Stoneova a logicky jejich zpupná představa, že historické změny jsou iniciovány pouze elitami, navíc jen politickými, je dost diskutovatelná. Nevím, proč bych měl sledovat, jak Hugo Chavez zlomí někde na dvorku kolo nebo že Moráles ví, jak vypadá dobrá koka. Místo těhle přátelských pochlebování se státníky by se měl Stone poptat třeba aspoň latinskoamerických myslitelů. Ironií je, že všichni intelektuálové zahrnuti v dokumentu jsou Američané + scénarista (?) Tariq Ali. Ti Američané jsou samozřejmě na té správné straně barikády. To ovšem nic nemění na tom, že se Stone projevuje jako postkolonialista a upevňovatel autorit, a to by byl nejspíš nerad, kdyby mu to někdo vytknul. Stone se s fixací na hlavy státu prostě zasekl v té samé ideologické kleci jako když v minulosti západní média vyzdvihovala režimy moudrých, oblíbených a humanistických vůdců jako Sadat, Diệm nebo dokonce Stalin. Sklouzává nejspíš i do té pasti s často zakořeněnou myšlenkou, že jedinou podmínkou demokracie jsou volby. Je to zkrátka dost odfláklý film, což dokládá, že snad všechny záběry z venezuelského puče z roku 2002 jsou převzaty z ještě více naivního dokumentu Revolution Will Not Be Televised.
Při sledování Black Swan mi bylo naprosto jasné, v jaké fázi vyprávění film skončí. Otázkou bylo, co se ve vyvrcholení té fáze stane. A teda odhadovat to za pomoci skvělé voyeuriské kamery, sledující paranoidnější a paranoidnější Ninu, byla paráda. Díky naprostému zaměření filmu na její postavu a na její vnímání okolí je Black Swan takový whodunit naruby, kdy hádáte spolu s vyschizovanou Ninou, kdo komu co udělá. A co se bude následně dít po této předpokládané násilnosti. Jestli by pokračování už bylo giallo nadoraz, a ne pouze náznaky jako u samotného filmu.
Poměrně velká nuda i venkovské mafii vlastnící hodinový motel a o snaze dobití tohoto území mafií městskou. Za vypíchnutí stojí zcela mimózně vloženou písnička o zpívajícím kamionu doprostřed filmu.
Dost unikátní dokument v tom, že vznikl přímo v době, kterou dokumentuje. Film je to vlastně režisérsky dost ambivalentní, režisérka se dění skoro vůbec neúčastní, jen sleduje hudební vystoupení a naslouchá výpovědím. Skvělá vystoupení (Alice Big Band, X) střídají děsná a kultovní (Germs). Všechny výpovědi mimo pódium jsou zábavné a zajímavé - musím vypíchnout Claudea Bessyho a jeho názorový sloupek o hudebním žánru New Wave. Velkým plusem jest, že dokument se nezaobírá pouze hudebníky, ale vyslýchá širší scénu - producenty, fanoušky a groupies. A díky filmu jsem objevil kapelu X s Exene Cervenkovou a "punkovým Chuckem Berry" Billy Zoomem. tududu.
Hooked Generation je zcela průhlednou exploitační agitkou proti marihuaně, stupidní dealeři se zde nezdráhají před ničím. Při přestřelce v Everglades zastřelí lodní policejní hlídku, a tak se po nich spustí pátrání, čímž se ocitnou na útěku společně s blonďatou rukojmí. Naprosto extrémní je v tomto filmu stereotypizace všech postav - kubánští dodavatelé matroše, gangsta černoch ověšený šperky nebo indiáni v chatrčích. Od toho se odvíjí i nejlepší scéna filmu - totiž návštěva nějakého huličského doupěte se všemi těmi Lennony, esotérickými seancemi, vysmaženými spáči a sexuchtivými děvčaty. Vše doprovázeno správně groovy hudbou a krasohledovými obrazy mezi střihy. Kvůli této scéně zaoukrohluji nahoru. This is your last trip and it's a downer!
Učebnicová veselohra sestavená vlastně jen z nedorozumění mezi a napříč piklujícími postavami, které vedou k mnoha situacím, kterým se nedá nesmát. Samozřejmě nechybí ani slapstick humor a celé je to taková commedia dell'arte, která klidně mohla z velké částí scénaristicky vznikat až na place. Skvělá momentka.
Dokument, který toho příliš neřekne. Mnohem zajímavější než vyzpovídat herečky by bylo sledovat celou tu státní akci, která vedla k zastavení činnosti webu. Té je tam tak deset minut a nic víc než to co je na wikipedie se nedozvíme. Takhle ten film vypadá spíš jako nějaká featurette k jednotlivým scénám, během které se dozvíme, jaký je vlastně Brenn Scott macho.
Druhá noc démonů je film, který by jako z oka vypadl Raimiho poctujícímu Stáhni mě do pekla. Úplně stejná odlechčenost, nehororové i hororové vtipy, povedené lekačky, příjemná a strašidelná atmosféra k pohledání. Night of the Demons 2 naplňuje naprosto skvěle žánrové požadavky s klišovitými postavami ze střední školy, samozřejmě plesem, strašidelným domem a jako neobvyklejší prvek přidává akční jeptišku se svěcenou vodou ve vodní pistoli. Parádní, akčně komediální horor, který mi opravdu sednul do nálady a pobavil jako už dlouho nic žánrové spřízněného.
Superzábavný, přesně přestřelený příběh o jednom aspirantovi na mafiána a jeho novém učedníkovi. Vždycky mě fascinují filmy, které tak přesně dokáží přeskakovat mezi směšnou explicitou a explicitou, která nedovolí ani zadutat - a Cold Fish je přesně takový film. Jen snad by hlavní postava Murata nemusel být zas takový vtip, kdy neřekne žádný pošahaný a drastický nápad nebo větu, aby nebyla divákům k smíchu. O aktech jeho ani ostatních už to ale neplatí. A i proto to naštěstí není taková groteska, jak by z vyprávění o vrazích, kteří si dávají kafčo k vyřezávání střev, mohlo vypadat.
První hodina je doopravdy povedená, noční a tajemné scény únosů žen jakbysmet a občas je i to po první hodině docela příjemně černohumorně vtipné. Ale bohužel ten film nemá v druhé polovině žádné napětí a skoro ani žádné posouvání příběhu nebo postav. A čím dal víc to vypadá jako když celé to škádlení a praní je jenom jako a ti dva se jmenují Jerry a Tom.
Tromácká stupidní satira na všechno - na punkery, na styly oblékání, na cudnost, na nadrženost, na drogy, na jadernou energii a samozřejmě na horory nebo školní komedie. Každá postava je epitom nějaké nutné postavy v každé teenagerské komedii, jejich herci dvou rolí to cpou všem do chřtánu v každé replice a k tomu hrajou celý film v pozadí snad jen dvě hairmetalové písničky. Vypíchnout musím finálního dikobrazího slizobosse, je vytvořen úplně výborně, na něm se kostyméři fakt vyřádili.
Úplně jiné než ostatní divadelní hry a nejvíce podobné Járovi Cimrmanovi, ležícímu, spícímu. Ostatní hry jsou plné lidových postav, zatímco v Českém nebi jsou to samí velikání, kteří na rozdíl od Ležicího, spícího mohou komentovat 1500 let dějin, ve kterých se pohybovali a samozřejmě i 100 let, ve kterých se pohybovali autoři. A ta první možnost je pro mě kámen úrazu. Postavy vlastně navzájem jen glosují události a postoje ve svých obdobích a na tyto poznámky si dost jednoduše nahrávají. A ono to bohužel pak dává dojem jakési české Noci v muzeu. Takže je to ještě více skečovité než starší hry a vtipy těžící ze své opakovanosti jsou vlastně jen přežblebty nebo jsou slabé. Prostě žádný Veškrna ani smrtka a to je škoda. Hra i seminář jsou stále zábavné, ale oproti klasikám je to vlastně slabota.
Paráda. Krásně zašmodrchaný příběh, Simonettiho hudba - jak jinak - skvělá a všechny nutné prvky gialla na svém místě přesně tak, jak je fanoušek očekává. Navíc plus za ty skvěle zpracované sny ve vrahově hlavě.
Na Prototype jsem se musel podívat, protože podle synopse na imdb vypadá jako film, kde se inspiroval Avatar - veterán na vozíčku, který podstoupí experiment, aby byl pak donucen k vymýcení rebelů, ale on se do jedné z rebelek zamiluje. Takže: tento příběh se začne odvíjet asi někdy dvacet minut před koncem, do té doby je film příšerná nuda odehrávajíc se ve dvou chajdách soupeřících stran, kdy se ani nedozvíte, jak jsou daleko. Vypadá to ale tak na 150 metrů. Prostředí je postapokalyptické a to je ukázáno přes fakt, že se recyklují kondomy. Sci-fi je krom robota Prototypa podpořeno tím, že Enter je na klávesnicích na obrácené straně. Je to nuda k ukousání, a když konečně získá náš vozíčkař schopnost chodit, tak tu transformaci do cyborga ani neuvidíte. A ještě: Matrix se tímto filmem také inspiroval v jedné sci-fi vychytávce...
Až samozřejmě na odvětví se Social Network moc neliší od ostatních filmů o velkých, uskutečněných snech a následných pádech. Jen koukat na pornopodnikavce v Boggie Nights, supermafoše ve Scarface je nakonec záživnější než na programátory, kteří bohužel ani moc neprogramují, ani se moc nedohadují o funkcích toho webu, ale jen si pokouší přetahovat pravomoce a kontakty. A to jsou ty programovací vsuvky, protlačovaná anarchie v autorských právech a Timberlakeova role prostě dobré. Bohužel je toho ve filmu moc málo, žádný generační film to není, protože se na žádný novodobý fenomén prostě nezaměřuje. To už jsou spíš tím generačním filmem Piráti ze Silicon Valley.
Od scénaristy filmu Batman začíná....Začátkem 90. let se začaly objevovat hromady prvních plynulých střileček z vlastního pohledu (když odhlédneme od experimentů typu Zig Zag v osmdesátkách). A tématu dokonalé virtuální reality se tedy musel ujmout i kopírovač Pyun, který si vzal tentorkát na paškál Trona. A je to zábava, projede se skrz několik žánrů, v reálném světě hraje opravdu super hudba včetně té od Blue Oyster Cult, prim hraje láska a hra mluví vtipně superhlubokým elektronickým hlasem. Prostě ukázkové béčko, které baví, i když trvá 40 minut než se to v počítači rozjede.
První sérii jsem měl problém celý rok dokoukat. Po druhé sérii jsem zjistil, jak umě jde i v seriálu míchat povrchní příběhy s neskonalou zábavou i emocemi. Po třetí jsem věděl, že lepší, náměty přehuštěnější středoškolský seriál prostě doteď neexistoval. Po čtvrté jsem věděl, že lepší seriál o kamarádech už ani existovat nebude. Po páté mi bylo jasné, že ani lepší vážný seriál už nikdy nemůže vzniknout. Po šesté, že dokonce ani naprostá deprese se tak bohatému seriálu nedokáže vyhnout. A po sedmé jsem štěstím ze zadostiučinění i smutkem z konce na šrot. Podepisuju se pod arachneussem a jdu se dívat na celou Buffy od začátku.
Šíleně bezkoncepční dokument. Nehledá vůbec společenské příčiny a důsledky mediokracie. Místo toho naváže na tvrzení o více mediálních silách v současné Itálii tím, že další polovinu dokumentu věnuje nějakému paparazzimu, kterému se povedlo vyfotit Berlusconiho štětkózně oháknutou dcerku. A i další persony, co tam vystupují jakoby důkaz Berlusconiho kulturní úpadkové revoluce, jsou fakt pofiderní. Třeba paní, která bydlí vedle Berlusconiho známé vily v Sardinii, a která pracuje jako fotografka na jeho akcích, a pak prodává tyto fotky na internetu. A abychom nesledovaly jen zhýčkaná, nenasytná hovada, tak se filmem prolíná příběh zpívajícího dělníka, který se chce dostat do televize. A takhle generalizující a neinforumující je vlastně celý dokument. Nemohl jsem si nevzpomenout na parafrázi hlášky z traileru na American Carol: "Miluju Itálii, a proto musí být zničena." Aspoň že je film občas docela i vtipný, ale asi to neměl být hlavní účel: Berlusconiho volební klip. Už jen kvůli němu ale stojí za to být aspoň viděn.
Režisér a scénarista v jedné osobě se podíval na nové 90210 a natočil si české Best Of. Nová nevěra každou půlhodinu: splněno, pitomě vysvětlené a ukázané narovnání rozepří: splněno a hlavně obhrublá babička: splněno. Milostné příběhy jsou doopravdy nezajímavé, vývoj událostí nebo veselých point často předvídatelný a hrozné jsou hlavně eskapády samozvané šoumenky Balzerové, které jsou jak ze špatného filmu. Štěstí, že věkově prostřední z hlavní trojice má normálně napsanou postavu a není tak parodie na pokrytectví nebo staroslečinkovství. Takže se alespoň kvůli ní a několika slušným vtipům dá bez větší úhony film dokoukat. Doporučit se ale nedá.
Ta nevyrovnanost je opravdu na zabití. Fakt mě nebavilo vědět, že po každé noci s divnými věcmi bude několikonásobně dlouhá pasáž ve dne, kdy se holka a kluk budou střídavě ujišťovat, že to není tak hrozné a že se jde chrápat. Proč to vůbec takhle prostříhávat nikam neposouvací nudou, když všechny ty dny a noci stejně nejsou ve filmu tak jak "byly kamerou natočeny"? Vždyť tam děj skáče snad až o týden. To se pak nedá připustit ani fakt, že to má zobrazovat, jak takovéhle děsy ničí člověka (ani to tam ale není). Za slušné pozitivum bych považoval snad jen, že jsem si docela často upřímně říkal, že tohle bych prožívat opravdu nechtěl. Problém, že druhý den bych se těžko ponořil do učebnic. Ať to někdo prostříhá a klidně i přidá i hudební doprovod.
Sestřičky chodí se samopalama, protože slouží své šéfové, která je zamilovaná do své vyvolené, která je zamilovaná do svých násilných komiksů. Mnohem krásněji to ale odříká vypravěč filmu. Opravdu poezie k pohledání, do nihilistické sekce Pražského vajička jak stvořená. Když se vzdálí od těch svých průpovídek o zvrácené duši té vyvolené Sabriny, která žije v sexuálně zbídačeném lese, tak praví že nebýt tohoto jejího glorifikovaného vyvrhelství, tak prý mohla být happy-go-lucky lolitou.
První Cheerleaders byly docela šokézní, sexu v nich nebylo málo. Štáb byl dokonce ze školy vyhozen, protože nepřiznal, že se toto bude dít, a ředitelství na aktivity na vzdělávací půdě přišlo. Pokračování série bez jediné postavy už je dost umírnější. V jedničce šlo vlastně jen o lehkost roztleskávaček, které vtipkovaly a unavovaly soupeře. Dvojka se zabývá korupcí ve vedení fotbalového týmu! Krom takřka až studií přátelských hodnot, překonávání předsudků. Sakra, to zní až nějak moc vážně. Není, je to i legrace, která neurazí. Ale jednička byla opravdu větší anarchie.
Nelíbila se Bezstarostná jízda? Tak myslím, že k tomuto si nemá smysl nacházet cestu ani asfaltku. Dvě auta se čtyřmi pasažéry jedou, jedou, jedou a nikam nedojedou. Jednou mluví o tom, že jedou do Washingtonu, pak zase do Miami. Občas se dva řidiči popeskují, zanadávají si že se předjeli, občas si jednoduše vymění auta nebo se zúčastní nějakého závodu na své cestě ze západu na východ USA, ale divák se ani nedozví, kdo vyhrál. Nedozvím se nic, proč v tom autě najednou sedí ta holka? Zajímavá je ta vytvořená realita, že každý na té štrece pracuje u aut - pumpy, mototechny, závody. Ale nic z toho, když si tam v lepším případě nikdo s nikým nic neřekne nebo si řeknou nějaký nesmysl. A k tomu všemu se film odehrává z velké části v noci, takže krajinu nejde taky pořád sledovat. A promiňte, ale ten ústřední Chevrolet '55 vypadá jak Trabant.
Je opravdu překvapivé, jak slušnou mají tyto eurospy filmy s deseti hodnoceními na iMDB výpravu. Letecké záběry měst, hor, letadlových naháněček, natáčení na mnoha rozdílných lokacích, občas nějaký ten výbuch, dokonce si do Marrakeche přidali i moře. Žádná upižlanost. Příběh je očekávaně zmaštěný - nacistický poklad. Hlavní postavy očekávaně stereotypní - ležérní Američan a jeho kolega Angličan plný dikce. Záporáci očekávaně stupidní - jakási nadnárodní organizace zlounů, kde má každý svou úlohu - vydírání, únosy, korumpování, mučení, výbušniny, gamblerství. Takto jsou představeni, ale nikdy svoje specializace nevyužijí. Hračky skvělé - balónek jako padák, rentgenový megadalekohlad, náboj naváděný teplem. Spygirl pěkné - hafo blondýnek i v Casablance. Prostě taková pohodka, která večer zabaví. A mě dokázala i překvapit.
Moje komentáře
Kaboom (2010)
A je to tady zase, Arakiho praštěné postavy, které jsou ztělesněním dnešního významu slova hipster, a se kterými Araki pracuje už 20 let, dávno předtím než se slovo hipster vrátilo do amerického kulturního podvědomí. V Kaboom je to opět banda sebevědomých mladých a neklidných, kteří si povídají o neznámých kapelách, jsou suproví cynici, umí se navzájem superdrze a nápadítě odsekávát a jsou liberální až za hrob. Těmhle postavám jsou životy komplikovány mizením spolužáků, záhadnými výpadky paměti, čarodějnicemi, únosci se zvířecími maskami, samozřejmě problémy se sexuální identitiou a dokonalým použitím BSOD. Kaboom je prostě skvělým punkovým tripem, ve kterém nejde o příběh, ale o ten pocit a zábavu z něj. Sice to přecením, ale já se prostě náramně bavil a z rozuzlení jsem byl u vytržení, jak je u Arakiho zvykem.
TRON: Legacy 3D (2010)
Dokonalá elektronická opera, u které jakékoli zápory hodím pod stůl, protože je to příběh z osmdesátkového automatu a protože můžu. I am corrupted.
Siste revejakta, Den (2008)
Ne zrovna skvělá variace na příběh, kdy dva ňoumové k bohatství přišli. Drama to opravdu není, spíš taková komediální krimi, které se nejspíš hodně učilo od prvních filmů Guye Ritchieho. Krimi je bohužel celkem slabá, protože prodej drog je většinou takovým roadtripem po starých známých z hippies doby a vyšetřovací komisař je docela neschopný. Komedie je to občas celkem příjemně úsměvná, jen kdyby všechny vedlejší postavy nebyly tak šilené stereotypní karikatury a zároveň bez špetky absurdního přehánění. Škoda, že spíš záběrem filmu nebyla deziluze a vůbec rozpad hippies hnutí, jak to ze začátku vypadalo. Hnutí ale prý nebylo v Norsku stejně nijak silné, takže mi tak trochu uniká, proč byl film do období pozdních 70. let zasazen, když se v něm nic moc dobového kromě těch pár zbytečných postaviček neděje. Průměrné hodnocení jen kvůli pár vtipným situacím.
Punishment Park (1971)
Punishment Park je takovou mockumentární etudou o tom, proč autentický levičák musí být vždy před státním apáratem na pozoru, protože stát je instituce s monopolem na organizované násíli a teror. Film se skládá ze dvou segmentů, mezi kterými přeskakuje. První je soud, druhý trest (Punishment Park - několikadenní štreka pouštní pustinou s vojáky v týlu a směrem k americké vlajce). Soud si nic nezadá s válečnými soudy, trest si nic nezadá se léčebným závěrem 1984. Herci jsou většinou neherci a ve fiilmu reprezentují skutečně své politické názory (oběti i soudci), je očividné, že byli vybráni schválně podle jejich vzhledu (podobnost s Jerry Rubinem, Bobby Sealem), film působí opravdu pekelně realisticky (uvedení v Dánsku vyvolalo pozdvižení, protože si někteří mysleli, že je to realita) a nejspíš proto je až příliš přesně vymezeno dobro a zlo, tak už to holt při radikalismu na obou stranách bývá. Je opravdu fascinující, jak je Punishment Park nadčasový, s dnešními koncetráky, Patriot Actem atp., při jejichž schvalování se USA tváří jako systém jedné strany - ačkoli obnovení Patriot Actu teď trochu drhne.
Amer (2009)
Dovolím si říct, že Amer je Blade Runner mezi auteurskými horory. Je to doopravdy jeden nádherný záběr za druhým, ať už z hlediska barevné palety nebo úhlu, který zobrazuje chtěné mnohem vychytaněji nebo lekavěji. Navíc je to obrovsky napínavé, při první a třetí pasáži jsem se neopovažoval ani pohnout, aby mi neutekl nějaký zvuk prostředí, jejichž použití se někdy spíše blíže hudebnímu doprovodu. A když si k tomu přidáte, že je film skoro němý (přemýšlel jsem, jestli hlavní hrdinka němá není), tak musím tohle dílo doporučit s plnou parou. Naštěstí to vůbec není film s dlouhými statickými zaběry a podobně -- právě naopak.
Omámení a zmatení (1993)
Skvělý písničkový doprovod, výborně a reálně napsané postavy, v jejichž většině se buď uvidíte nebo poznáte své známé a kamarády, a perfektně zpracované jednodenní a zpravidla nedůležité minipříběhy, které jsou ale pro zúčastněné pravým opakem. Zkrátka a jednoduše dokonalý film se skvadrou dnes už hereckých hvězd, kteří chrlí jednu hlášku a myšlenku za druhou. Miluju ten film.
South of the Border (2009)
Skvělý režisér skriptovaných filmů Oliver Stone se určitě rád přesvědčuje, jaký je rebel. A o svých spoluobčanech si pravděpodobně myslí, že je třeba je z apatie vytáhnout. To je chvályhodné. Horší je, že South of the Border asi cílí pouze na ty nejvíce apatické. Tenhle film je pak pro někoho, kdo snad o problematice něco ví, zcela neobjevný a pro někoho, kdo by se nechal trošku nahlodat, nedává příliš mnoho směrovek, kam se obrátit pro další informace nebo pro ověření zde řečených. Je zajímavé si poslechnout, co státníci říkají (a představovat si, jak je Stone konfrontuje...), ale Stoneova a logicky jejich zpupná představa, že historické změny jsou iniciovány pouze elitami, navíc jen politickými, je dost diskutovatelná. Nevím, proč bych měl sledovat, jak Hugo Chavez zlomí někde na dvorku kolo nebo že Moráles ví, jak vypadá dobrá koka. Místo těhle přátelských pochlebování se státníky by se měl Stone poptat třeba aspoň latinskoamerických myslitelů. Ironií je, že všichni intelektuálové zahrnuti v dokumentu jsou Američané + scénarista (?) Tariq Ali. Ti Američané jsou samozřejmě na té správné straně barikády. To ovšem nic nemění na tom, že se Stone projevuje jako postkolonialista a upevňovatel autorit, a to by byl nejspíš nerad, kdyby mu to někdo vytknul. Stone se s fixací na hlavy státu prostě zasekl v té samé ideologické kleci jako když v minulosti západní média vyzdvihovala režimy moudrých, oblíbených a humanistických vůdců jako Sadat, Diệm nebo dokonce Stalin. Sklouzává nejspíš i do té pasti s často zakořeněnou myšlenkou, že jedinou podmínkou demokracie jsou volby. Je to zkrátka dost odfláklý film, což dokládá, že snad všechny záběry z venezuelského puče z roku 2002 jsou převzaty z ještě více naivního dokumentu Revolution Will Not Be Televised.
Černá labuť (2010)
Při sledování Black Swan mi bylo naprosto jasné, v jaké fázi vyprávění film skončí. Otázkou bylo, co se ve vyvrcholení té fáze stane. A teda odhadovat to za pomoci skvělé voyeuriské kamery, sledující paranoidnější a paranoidnější Ninu, byla paráda. Díky naprostému zaměření filmu na její postavu a na její vnímání okolí je Black Swan takový whodunit naruby, kdy hádáte spolu s vyschizovanou Ninou, kdo komu co udělá. A co se bude následně dít po této předpokládané násilnosti. Jestli by pokračování už bylo giallo nadoraz, a ne pouze náznaky jako u samotného filmu.
Truck Stop Women (1974)
Poměrně velká nuda i venkovské mafii vlastnící hodinový motel a o snaze dobití tohoto území mafií městskou. Za vypíchnutí stojí zcela mimózně vloženou písnička o zpívajícím kamionu doprostřed filmu.
Decline of Western Civilization, The (1981)
Dost unikátní dokument v tom, že vznikl přímo v době, kterou dokumentuje. Film je to vlastně režisérsky dost ambivalentní, režisérka se dění skoro vůbec neúčastní, jen sleduje hudební vystoupení a naslouchá výpovědím. Skvělá vystoupení (Alice Big Band, X) střídají děsná a kultovní (Germs). Všechny výpovědi mimo pódium jsou zábavné a zajímavé - musím vypíchnout Claudea Bessyho a jeho názorový sloupek o hudebním žánru New Wave. Velkým plusem jest, že dokument se nezaobírá pouze hudebníky, ale vyslýchá širší scénu - producenty, fanoušky a groupies. A díky filmu jsem objevil kapelu X s Exene Cervenkovou a "punkovým Chuckem Berry" Billy Zoomem. tududu.
Hooked Generation, The (1968)
Hooked Generation je zcela průhlednou exploitační agitkou proti marihuaně, stupidní dealeři se zde nezdráhají před ničím. Při přestřelce v Everglades zastřelí lodní policejní hlídku, a tak se po nich spustí pátrání, čímž se ocitnou na útěku společně s blonďatou rukojmí. Naprosto extrémní je v tomto filmu stereotypizace všech postav - kubánští dodavatelé matroše, gangsta černoch ověšený šperky nebo indiáni v chatrčích. Od toho se odvíjí i nejlepší scéna filmu - totiž návštěva nějakého huličského doupěte se všemi těmi Lennony, esotérickými seancemi, vysmaženými spáči a sexuchtivými děvčaty. Vše doprovázeno správně groovy hudbou a krasohledovými obrazy mezi střihy. Kvůli této scéně zaoukrohluji nahoru. This is your last trip and it's a downer!
Giovannona coscialunga, disonorata con onore (1973)
Učebnicová veselohra sestavená vlastně jen z nedorozumění mezi a napříč piklujícími postavami, které vedou k mnoha situacím, kterým se nedá nesmát. Samozřejmě nechybí ani slapstick humor a celé je to taková commedia dell'arte, která klidně mohla z velké částí scénaristicky vznikat až na place. Skvělá momentka.
Graphic Sexual Horror (2009)
Dokument, který toho příliš neřekne. Mnohem zajímavější než vyzpovídat herečky by bylo sledovat celou tu státní akci, která vedla k zastavení činnosti webu. Té je tam tak deset minut a nic víc než to co je na wikipedie se nedozvíme. Takhle ten film vypadá spíš jako nějaká featurette k jednotlivým scénám, během které se dozvíme, jaký je vlastně Brenn Scott macho.
Noc démonů 2 (video film) (1994)
Druhá noc démonů je film, který by jako z oka vypadl Raimiho poctujícímu Stáhni mě do pekla. Úplně stejná odlechčenost, nehororové i hororové vtipy, povedené lekačky, příjemná a strašidelná atmosféra k pohledání. Night of the Demons 2 naplňuje naprosto skvěle žánrové požadavky s klišovitými postavami ze střední školy, samozřejmě plesem, strašidelným domem a jako neobvyklejší prvek přidává akční jeptišku se svěcenou vodou ve vodní pistoli. Parádní, akčně komediální horor, který mi opravdu sednul do nálady a pobavil jako už dlouho nic žánrové spřízněného.
Studená ryba (2010)
Superzábavný, přesně přestřelený příběh o jednom aspirantovi na mafiána a jeho novém učedníkovi. Vždycky mě fascinují filmy, které tak přesně dokáží přeskakovat mezi směšnou explicitou a explicitou, která nedovolí ani zadutat - a Cold Fish je přesně takový film. Jen snad by hlavní postava Murata nemusel být zas takový vtip, kdy neřekne žádný pošahaný a drastický nápad nebo větu, aby nebyla divákům k smíchu. O aktech jeho ani ostatních už to ale neplatí. A i proto to naštěstí není taková groteska, jak by z vyprávění o vrazích, kteří si dávají kafčo k vyřezávání střev, mohlo vypadat.
Viděl jsem ďábla (2010)
První hodina je doopravdy povedená, noční a tajemné scény únosů žen jakbysmet a občas je i to po první hodině docela příjemně černohumorně vtipné. Ale bohužel ten film nemá v druhé polovině žádné napětí a skoro ani žádné posouvání příběhu nebo postav. A čím dal víc to vypadá jako když celé to škádlení a praní je jenom jako a ti dva se jmenují Jerry a Tom.
Atomové gymnázium (1986)
Tromácká stupidní satira na všechno - na punkery, na styly oblékání, na cudnost, na nadrženost, na drogy, na jadernou energii a samozřejmě na horory nebo školní komedie. Každá postava je epitom nějaké nutné postavy v každé teenagerské komedii, jejich herci dvou rolí to cpou všem do chřtánu v každé replice a k tomu hrajou celý film v pozadí snad jen dvě hairmetalové písničky. Vypíchnout musím finálního dikobrazího slizobosse, je vytvořen úplně výborně, na něm se kostyméři fakt vyřádili.
České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft (divadlo) (2010)
Úplně jiné než ostatní divadelní hry a nejvíce podobné Járovi Cimrmanovi, ležícímu, spícímu. Ostatní hry jsou plné lidových postav, zatímco v Českém nebi jsou to samí velikání, kteří na rozdíl od Ležicího, spícího mohou komentovat 1500 let dějin, ve kterých se pohybovali a samozřejmě i 100 let, ve kterých se pohybovali autoři. A ta první možnost je pro mě kámen úrazu. Postavy vlastně navzájem jen glosují události a postoje ve svých obdobích a na tyto poznámky si dost jednoduše nahrávají. A ono to bohužel pak dává dojem jakési české Noci v muzeu. Takže je to ještě více skečovité než starší hry a vtipy těžící ze své opakovanosti jsou vlastně jen přežblebty nebo jsou slabé. Prostě žádný Veškrna ani smrtka a to je škoda. Hra i seminář jsou stále zábavné, ale oproti klasikám je to vlastně slabota.
Tenebre (1982)
Paráda. Krásně zašmodrchaný příběh, Simonettiho hudba - jak jinak - skvělá a všechny nutné prvky gialla na svém místě přesně tak, jak je fanoušek očekává. Navíc plus za ty skvěle zpracované sny ve vrahově hlavě.
Prototype X29A (1992)
Na Prototype jsem se musel podívat, protože podle synopse na imdb vypadá jako film, kde se inspiroval Avatar - veterán na vozíčku, který podstoupí experiment, aby byl pak donucen k vymýcení rebelů, ale on se do jedné z rebelek zamiluje. Takže: tento příběh se začne odvíjet asi někdy dvacet minut před koncem, do té doby je film příšerná nuda odehrávajíc se ve dvou chajdách soupeřících stran, kdy se ani nedozvíte, jak jsou daleko. Vypadá to ale tak na 150 metrů. Prostředí je postapokalyptické a to je ukázáno přes fakt, že se recyklují kondomy. Sci-fi je krom robota Prototypa podpořeno tím, že Enter je na klávesnicích na obrácené straně. Je to nuda k ukousání, a když konečně získá náš vozíčkař schopnost chodit, tak tu transformaci do cyborga ani neuvidíte. A ještě: Matrix se tímto filmem také inspiroval v jedné sci-fi vychytávce...
The Social Network (2010)
Až samozřejmě na odvětví se Social Network moc neliší od ostatních filmů o velkých, uskutečněných snech a následných pádech. Jen koukat na pornopodnikavce v Boggie Nights, supermafoše ve Scarface je nakonec záživnější než na programátory, kteří bohužel ani moc neprogramují, ani se moc nedohadují o funkcích toho webu, ale jen si pokouší přetahovat pravomoce a kontakty. A to jsou ty programovací vsuvky, protlačovaná anarchie v autorských právech a Timberlakeova role prostě dobré. Bohužel je toho ve filmu moc málo, žádný generační film to není, protože se na žádný novodobý fenomén prostě nezaměřuje. To už jsou spíš tím generačním filmem Piráti ze Silicon Valley.
Arkáda (video film) (1993)
Od scénaristy filmu Batman začíná....Začátkem 90. let se začaly objevovat hromady prvních plynulých střileček z vlastního pohledu (když odhlédneme od experimentů typu Zig Zag v osmdesátkách). A tématu dokonalé virtuální reality se tedy musel ujmout i kopírovač Pyun, který si vzal tentorkát na paškál Trona. A je to zábava, projede se skrz několik žánrů, v reálném světě hraje opravdu super hudba včetně té od Blue Oyster Cult, prim hraje láska a hra mluví vtipně superhlubokým elektronickým hlasem. Prostě ukázkové béčko, které baví, i když trvá 40 minut než se to v počítači rozjede.
Buffy, přemožitelka upírů (TV seriál) (1997)
První sérii jsem měl problém celý rok dokoukat. Po druhé sérii jsem zjistil, jak umě jde i v seriálu míchat povrchní příběhy s neskonalou zábavou i emocemi. Po třetí jsem věděl, že lepší, náměty přehuštěnější středoškolský seriál prostě doteď neexistoval. Po čtvrté jsem věděl, že lepší seriál o kamarádech už ani existovat nebude. Po páté mi bylo jasné, že ani lepší vážný seriál už nikdy nemůže vzniknout. Po šesté, že dokonce ani naprostá deprese se tak bohatému seriálu nedokáže vyhnout. A po sedmé jsem štěstím ze zadostiučinění i smutkem z konce na šrot. Podepisuju se pod arachneussem a jdu se dívat na celou Buffy od začátku.
Videokracie (2009)
Šíleně bezkoncepční dokument. Nehledá vůbec společenské příčiny a důsledky mediokracie. Místo toho naváže na tvrzení o více mediálních silách v současné Itálii tím, že další polovinu dokumentu věnuje nějakému paparazzimu, kterému se povedlo vyfotit Berlusconiho štětkózně oháknutou dcerku. A i další persony, co tam vystupují jakoby důkaz Berlusconiho kulturní úpadkové revoluce, jsou fakt pofiderní. Třeba paní, která bydlí vedle Berlusconiho známé vily v Sardinii, a která pracuje jako fotografka na jeho akcích, a pak prodává tyto fotky na internetu. A abychom nesledovaly jen zhýčkaná, nenasytná hovada, tak se filmem prolíná příběh zpívajícího dělníka, který se chce dostat do televize. A takhle generalizující a neinforumující je vlastně celý dokument. Nemohl jsem si nevzpomenout na parafrázi hlášky z traileru na American Carol: "Miluju Itálii, a proto musí být zničena." Aspoň že je film občas docela i vtipný, ale asi to neměl být hlavní účel: Berlusconiho volební klip. Už jen kvůli němu ale stojí za to být aspoň viděn.
Ženy v pokušení (2010)
Režisér a scénarista v jedné osobě se podíval na nové 90210 a natočil si české Best Of. Nová nevěra každou půlhodinu: splněno, pitomě vysvětlené a ukázané narovnání rozepří: splněno a hlavně obhrublá babička: splněno. Milostné příběhy jsou doopravdy nezajímavé, vývoj událostí nebo veselých point často předvídatelný a hrozné jsou hlavně eskapády samozvané šoumenky Balzerové, které jsou jak ze špatného filmu. Štěstí, že věkově prostřední z hlavní trojice má normálně napsanou postavu a není tak parodie na pokrytectví nebo staroslečinkovství. Takže se alespoň kvůli ní a několika slušným vtipům dá bez větší úhony film dokoukat. Doporučit se ale nedá.
Paranormal Activity (2007)
Ta nevyrovnanost je opravdu na zabití. Fakt mě nebavilo vědět, že po každé noci s divnými věcmi bude několikonásobně dlouhá pasáž ve dne, kdy se holka a kluk budou střídavě ujišťovat, že to není tak hrozné a že se jde chrápat. Proč to vůbec takhle prostříhávat nikam neposouvací nudou, když všechny ty dny a noci stejně nejsou ve filmu tak jak "byly kamerou natočeny"? Vždyť tam děj skáče snad až o týden. To se pak nedá připustit ani fakt, že to má zobrazovat, jak takovéhle děsy ničí člověka (ani to tam ale není). Za slušné pozitivum bych považoval snad jen, že jsem si docela často upřímně říkal, že tohle bych prožívat opravdu nechtěl. Problém, že druhý den bych se těžko ponořil do učebnic. Ať to někdo prostříhá a klidně i přidá i hudební doprovod.
Maniac Nurses (1990)
Sestřičky chodí se samopalama, protože slouží své šéfové, která je zamilovaná do své vyvolené, která je zamilovaná do svých násilných komiksů. Mnohem krásněji to ale odříká vypravěč filmu. Opravdu poezie k pohledání, do nihilistické sekce Pražského vajička jak stvořená. Když se vzdálí od těch svých průpovídek o zvrácené duši té vyvolené Sabriny, která žije v sexuálně zbídačeném lese, tak praví že nebýt tohoto jejího glorifikovaného vyvrhelství, tak prý mohla být happy-go-lucky lolitou.
Swinging Cheerleaders, The (1974)
První Cheerleaders byly docela šokézní, sexu v nich nebylo málo. Štáb byl dokonce ze školy vyhozen, protože nepřiznal, že se toto bude dít, a ředitelství na aktivity na vzdělávací půdě přišlo. Pokračování série bez jediné postavy už je dost umírnější. V jedničce šlo vlastně jen o lehkost roztleskávaček, které vtipkovaly a unavovaly soupeře. Dvojka se zabývá korupcí ve vedení fotbalového týmu! Krom takřka až studií přátelských hodnot, překonávání předsudků. Sakra, to zní až nějak moc vážně. Není, je to i legrace, která neurazí. Ale jednička byla opravdu větší anarchie.
Dvouproudá asfaltka (1971)
Nelíbila se Bezstarostná jízda? Tak myslím, že k tomuto si nemá smysl nacházet cestu ani asfaltku. Dvě auta se čtyřmi pasažéry jedou, jedou, jedou a nikam nedojedou. Jednou mluví o tom, že jedou do Washingtonu, pak zase do Miami. Občas se dva řidiči popeskují, zanadávají si že se předjeli, občas si jednoduše vymění auta nebo se zúčastní nějakého závodu na své cestě ze západu na východ USA, ale divák se ani nedozví, kdo vyhrál. Nedozvím se nic, proč v tom autě najednou sedí ta holka? Zajímavá je ta vytvořená realita, že každý na té štrece pracuje u aut - pumpy, mototechny, závody. Ale nic z toho, když si tam v lepším případě nikdo s nikým nic neřekne nebo si řeknou nějaký nesmysl. A k tomu všemu se film odehrává z velké části v noci, takže krajinu nejde taky pořád sledovat. A promiňte, ale ten ústřední Chevrolet '55 vypadá jak Trabant.
Furia a Marrakech (1966)
Je opravdu překvapivé, jak slušnou mají tyto eurospy filmy s deseti hodnoceními na iMDB výpravu. Letecké záběry měst, hor, letadlových naháněček, natáčení na mnoha rozdílných lokacích, občas nějaký ten výbuch, dokonce si do Marrakeche přidali i moře. Žádná upižlanost. Příběh je očekávaně zmaštěný - nacistický poklad. Hlavní postavy očekávaně stereotypní - ležérní Američan a jeho kolega Angličan plný dikce. Záporáci očekávaně stupidní - jakási nadnárodní organizace zlounů, kde má každý svou úlohu - vydírání, únosy, korumpování, mučení, výbušniny, gamblerství. Takto jsou představeni, ale nikdy svoje specializace nevyužijí. Hračky skvělé - balónek jako padák, rentgenový megadalekohlad, náboj naváděný teplem. Spygirl pěkné - hafo blondýnek i v Casablance. Prostě taková pohodka, která večer zabaví. A mě dokázala i překvapit.