Strašně moc jsem chtěla, aby se mi ten film líbil, ale Cronenberg mi to vskutku neusnadnil. Tyhle témata s psychologickým podtextem mě dokážou na plátně téměř vždy zaujmout, ale musejí být vysvětleny srozumitelně a celistvě, což tady chybělo. Neustálé skoky v čase kupředu mi bránily nějak víc se ponořit do příběhu. Navíc jsem měla pocit, že by celkový děj získal na působivosti, kdyby se soustředil více na vztah Freuda s Jungem. Mortensenův Freud je fascinující. Pro mě celkový dojem z filmu zůstal někde na půli cesty.
Rozhodla jsem se podívat na jeden díl s mou oblíbenou Rose Leslie a musím říct, že u jednoho dílu nezůstanu. Měla jsem srdce až v krku ve chvílích, kdy ti chudáci prochází letištní kontrolou s hroumadou drog na těle. Dramaticky skvěle fungující krátké příběhy, které dokážou dojmout a napnout víc, něž většina dnešních seriálů.
Čtyři hvězdy už jen za ten nepříjemný paranoidní pocit, který ve mně ten film vzbudil. Možná bych uvítala, kdyby se příběh soustředil spíše na jednu rodinu/postavu, ale pak bychom tu asi měli epidemiologickou verzi Války světů. Každopádně zajímavý film, který nic nepřikrášluje. 3,5*
Je těžké natočit film o utlačování černochů bez přílišného patosu, ale řekla bych, že Tateu Taylorovi se to podařilo. Pro jednou jsem neměla u pocit, že mě film citově vydírá, ale že je všechno opravdu myšleno upřímně. Čtveřice výjimečných hereček - Stone, Davis, Howard, Chastain - film povyšuje na nezapomenutelné drama, kterému sice do 5* hvězd něco málo schází, ale přesto mám pocit, že si je zaslouží.
Nevěřila bych, že to v životě řeknu, ale asi největší chybou filmu bylo obsazení Johnnyho Deppa. Paul je v knize dvacetiletý mladík a jeho nezkušenost tak trochu udává tón příběhu. Výkon Deppa už taky není, co býval, i když se snaží navázat na roli Dukea. Samotný film je fajn, ale klidně by mohl být o 15 minut kratší. Příjemná oddychovka, jen tomu chybí pevná vize a režisér jako měl Strach a hnus v Las Vegas.
Fincher natočil výbornou detektivku. Příběh postupně graduje a šílená stopáž 158 minut nakonec vyšla ve prospěch filmu. Od začátku jsem byla nejvíc nadšená z obsazení, které je z velké části složeno z neprovařených tváří. Dále Fincherovi aplauduju za využítí evropských lokací. Působilo to neskutečně svěže. A teď k tomu, co mě až tak nenadchlo. Tím je především příběh a trochu odosobněné postavy. Zápletka je klasické pátrání po vraždě a těžko jsem v ní nacházela větší hloubku. Postava Lisbeth je výborná, Rooney Mara zvládla roli zraněné drsňačky na výbornou, ale přesto mi chyběly scény, co by mě s tou postavou sblížily. Dokázala to jen poslední scéna. Řeči o prohloubení psychologie v dalších dílech neberu. Girl with the Dragon Tattoo je skutečně skvělý filmový zážitek. Fincher překonává své poslední dva filmy, ale Zodiacem si holt nastavil laťku příliš vysoko. 8/10
Ach jo, tohle bylo jako co? Režie, kamera, hudba, scénář - nevím, z čeho jsem byla znechucená a otrávená víc. Někdo tu psal, že ten film přišel pozdě o 30 let, no já bych řekla aspoň o 60. Tohle je hotový festival senility. Tím patosem jsem se málem zadusila už při traileru, takže film je nepředstavitelné peklo. Jediný herec, který mi za celý film utkvěl v paměti, je Tom Hiddleston, a to je tam asi pět minut. Zbytek obsazení je nevýrazný a Irvine bere první příčku. Nemluvě o naprosto ingorantském zobrazení války, kde všichni mluví anglicky a Němci jsou už z principu svině. Film má navíc tu smůlu, že mám s čím porovnávat. Měla jsem to štěstí vidět divadelní hru, která překonává film úplně ve všem. Je to paradox, když má hra s loutkami stokrát víc emocí, než film s opravdovými zvířaty. Spielberg si ale očividně myslel, že to zvládne líp, a proto jsme dostali tuhle povrchní sračku.
Typicky po anglicku sympatický film o druhých šancích. Je to sice drama, ale je fajn, že mají mnohé scény vtipný podtext. Obsazení je výborné. Jessica Brown Findlay se předvedla jako všestranná herečka a celý film si krade pro sebe. Ačkoli ani Felicity Jones se tu neztratí. Film, který mi udělal vážně velkou radost. 8/10
Zdá se mi, že River Why toho chce říct strašně moc, ale nakonec vlastně neřekne vůbec nic, protože ani neví jak. Dávám to za vinu jak scénáři tak režii. Ani jedno na mě nepůsobilo příliš sebejistě. Ohraná kytarová hudba na celkovém dojmu taky nepřidá. Z části to zachraňují herci, ale bohužel ne dost na to, aby na mě celý film zanechal nějaký větší dojem.
Kontroverzní téma pro debutový film, jen co je pravda. S celkovým výsledkem nemám žádný větší problém. Je to natočené citlivě, aniž by to urazilo ani jednu ze stran. A možná to je právě kámen úrazu. Farmiga ale očividně chtěla, ať si to každý divák v hlavě uspořádá sám a takový přístup se jí dá asi těžko vyčítat. Režijně i herecky velmi dobře zvládnutý film a těším se na další role Taissy Farmigy. 3,5*
Těžko budu zastírat, že jsem od toho čekala víc. Souhlasím se všemi výtkami, které už tu padly. Thriller je tohle opravdu těžko. Ten film se ke svému konci vyloženě prokecá. Jediné napínavější a působivé scény jsou ty s vedlejšími postavami. Hardy a Cumberbatch si mě konečně v nějakém filmu získali, možná to bude tím peroxidem, co mají na hlavě. Vlastně jsem byla ochotná dát 4*, ale to ultra zmatené rozuzlení mě vrátilo zpátky na zem. Takže pokud chcete konspirační film ze 70. let (i když v menším měřítku), tak si pusťte Red Riding.
Nepotěšil jsi mě Nicolasi, tak tě asi ani já nepotěším svým hodnocením. Za Drive držím Refna v naprosté úctě, ale Valhalla Rising prostě nejsem schopna hodnotit pozitivně. Ne že bych tyhle typy filmů nemusela, právě naopak. Obdobný Van Diemen's Land jsem si "užila" náramně, ale to bude nejspíš proto, že měl děj. Vallhale děj chyběl a filmy bez děje mě nebaví. Srovnávání s Malickem taky moc nerozumím, ten studuje lidskou psychiku úplně jiným způsobem. Každopádně hudba byla skvělá a já se těším na další Refnovy dějové filmy.
Vyloženě oddechový seriál, který od diváka nevyžaduje příliš přemýšlení. Osudy mladého Jamese Herriota, když ještě studoval na veterináře a dlouhou dobu předtím, než vydal své první knihy. K mému překvapení jsem zjistila, že jsem jednu jeho knihu v dětství taky měla. Ale zpátky k seriálu. Pokud bych měla vytknout jednu chybu, tak by to byl scénář. Postavy jsou strašně one-dimensional. V ději prostě jen existují a člověk se o nich vlastně nic moc nedozví. To bohužel platí i pro Herriota, z kterého jsem byla jednoduše zmatená. Iain de Caestecker je skvělý herec, ale tady se mi zdálo, že si vzal spojení "popletený sympaťák" až moc k srdci. Nerada dávám 3*, protože mě tahle minisérie docela bavila, ale víc si podle mě nezaslouží.
Viděla jsem x různých verzí artušovské legendy, Excaliburem počínaje a televizním Camelotem konče, ale Krále Artuše řadím stále na první místo a to se přitom nejedná o žádný velký skvost. Postavy by si zasloužily větší hloubku, dialogy se občas nacházely na hranici trapnosti a nešlo nepostřehnout některé díry v ději, ale tohle všechno vynahrazují herci, skvělá akce, výprava, hudba a celková atmosféra. Jsem ten poslední člověk, co by měl něco proti fantasy, ale příběh o Artušovi podle mého názoru funguje mnohem lépe v tomhle realistickém zpracování, než jako příběh o kouzelném Merlinovi a zlé Morganě. U mě to holt vždycky vyhrají proslovy o osudovosti a působivé rytiřské souboje a samozřejmě Zimmerův soundtrack, který jsem slyšela už aspoň stokrát a je dle mého jeden z nejlepších, co kdy byly složeny.
Klasický doják odehrávající se během čínsko-japonské války, který by se stejnou dávkou patosu dokázali natočit už jen Američani. Válečné scény jsou velmi dobře natočené a sestříhané, ale zadupávají je do země naprosto zbytečné vizuální exhibice. Taky nechápu, z jakého důvodu ten film potřebuje 145 minut, když se dá zápletka shrnout do jedné hodiny a zbytek tvoří klišé dialogy a teatrální herecké výkony. Podprůměrný film, který vě mně místo emocí vzbuzoval spíše dávivý pocit.
Po řemeslné stránce naprosto dokonalá minisérie. Skvělá režie, výprava a skvostná kamera. Jenže celý děj doplácí na předlohu. Je to přesně ten klasicky nezávadný a naivní Dickens bez nějaké propracovanější psychologie postav. A ačkoli je většina herců ohromná, nejslabší místo představuje právě hlavní role. Je mi líto, ale Douglas Booth je modelingové dřevo. Pokud vás přehraje vaše 12-letá mladší verze, je nejspíš načase začít si hledat nové povolání. Celé tři díly jsou však hezky vygradované a rozhodně je nepovažuju za ztrátu času.
Já tyhle osmdesátkové history/fantasy fláky prostě nedávám. A u Excaliburu jsem trpěla dvojnásob. Celý příběh byl klasický Artuš & Co., což by nebylo až tak strašné, kdyby se v tom filmu vlastně něco dělo. Nuda na entou. Herci jsou dřeva a Nigel Terry je snad nejhorší Arthur, jakého jsem viděla, nemá charismatu ani co by se za nehet vešlo. Scénář šustí papírem při každé replice. Výprava je kapitolou sama pro sebe. Rytíří v daném století očividně ve zbroji i spali, protože ve filmu ji na sobě mají v 9 z 10 scén. Excalibur byl zase očividně vyroben z hliníku vzhledem k tomu, že ho Arthur drží jako smeták. Nikdy víc a jdu si spravit chuť Králem Artušem. 1* za hudbu, druhá je za to, že jsem se na to vůbec dokázala dodívat.
Příjemný seriál na nedělní odpoledne o skupince nevázaných rebelů, kteří se snaží rozvířit klidné vody britského umění. Příběh se soustředí na jejich romantické úlety a chaotické životy. Nějaký hlubší pohled do malířovy duše se většinou nekoná. Ale právě díky své bezstarostností a hravostí "Zoufalí romantici" představují alternativu k vážným a pochmurným seriálům.
AHS představuje skvělý, neokoukaný formát pro televizi. Od začátku to bylo správně děsivé a zvrácené. Britton, McDermott a hlavně Lange hrají výborně. Jenže zatímco první polovina řady ve mně vzbuzovala hodně nepříjemné pocity, ta druhá už byla spíše parodií na horory. Nicméně uzavření celé řady je vážně fajn a na druhou sérii se podívám moc ráda.
Meh, nějak mě to nedostalo. 90 minut ten film jen přešlapuje na místě, aby vám pak pod nohama podtrhl koberec a ještě vám vyrazil dech parádním a nečekaným koncem. To se prostě nedělá. Chtělo by to zkrátka poutavější příběh a propracovanější postavy. Přesto na konec a Desplatův mňamózní soundtrack jen tak nezapomenu.
Vždycky mě ohromně potěší, když televize předpokládá, že má inteligentní diváky. Boss je skvěle vykonstruované drama plné morálně zkažených postav, které si jdou tvrdě za svým cílem a je jim jedno, kolik lidí kvůli nim skončí v kanálu. Nejzajímavější věcí na tomto seriálu je ale to, že jsou tyto postavy vyobrazeny jako lidé, kteří mají city a nikdy se tak nedíváme jen na černobílé osobnosti. A právě tahle komplexnost dělá společně s chytrým scénářem a brilantními hereckými výkony z Boss asi nejlepší seriál této sezóny.
Zatímco americké televize nás neustále krmí vyčpělými kriminálkami na stokrát ohrané téma, v Británii naštěstí ještě pořád existuje něco, čemu se říká invence. K seriálu mám nějaké ty výtky, ale jsem ráda, že jsem to s ním riskla. Příběh se odehrává v nádherně pochmurném Edinburghu a v něm sledujeme soukromé očko Jacksona Brodieho, který hledá ztracené osoby. Děj je rozdělen do tří částí. První část je naneštěstí vrcholem celého seriálu. Jsou nám v ní představeny tři nenápadně propojené příběhy, které jsou úžasné právě ve své obyčejnosti. Příběh otce, kterému zavraždili dceru, je jedna z nejdojemnějších věcí, co jsem letos v seriálu viděla. Další dvě části už bohužel tak dobré nejsou a jejich zápletky jsou spíše překombinované a trochu na efekt. Přesto se jedná o lehký nadprůměr a minimálně 1. část bych doporučila všemi deseti.
Z nějakého důvodu jsem čekala, že film bude mnohem víc temnější a pochmurnější. Verhoeven každopádně natočil výborný film, který se na nacisty a odboj dívá z trochu jiného úhlu pohledu. Baví mě fandit dobrým postavám ve zlých organizacích. Zajímavých ženských hrdinek je ve filmech jako šafránu, ale Rachel mezi ně rozhodně patří. Carice van Houten je naprosto skvělá a bez ní by ten film byl poloviční. Kvalitní přírustek do kolekce filmů o 2. sv. válce.
Tyhle plastelínové animáky mi většinou nic neříkají, ale O chloupek mě naprosto dostal. Do 30 minut je nacpáno vše od romance, dramatu, thrilleru, horroru, sci-fi a komedie. Navíc je neskutečně vtipné, jak ten film dokáže vystihnout celou podstatu "britství".
Nepříjemné, depresivní, děsivé, chladné a mrazivé. To je jen pár přídavných jmen, které tento film vystihují. Příběh o špatném synovi nebo špatné matce? Film rozhodně nechává místo pro spekulaci, což je sympatické. Celou dobu jsem se snažila najít důvod pro 5*, ale ta celková chladnost a zbytečné natahování v některých částech filmu mi v tom bohužel zabránili, a to i přes neskutečně působivý konec, který je hereckým představením Tildy Swinton a Ezry Millera. Ten podává skutečně hrůzu nahánějící výkon. Největší hvězdou filmu je ale především Tilda Swinton, která si za svůj výkon zaslouží bez pochyb Oscara.
Přímé pokračování Ancient History je ve všech ohledech stejně působivé jako jeho předchůdce. Dokument se opět soustředí především na život obyčejných lidí za Doby železné a během invaze římských vojsk na britské území. Divák se dozví vše o původních řemeslech, způsobu bydlení, válčení i stolování. To, co bych se normálně dozvěděla po přečtění 300 stránkové knihy, mi tenhle dokument ukázal během 4 hodin. Nemluvě o tom, že každý záběr krajiny by si zasloužil zarámovat. Sledováním takových dokumentů si člověk vždycky uvědomí, jak jsou naše životy v celkovém běhu věcí krátké a tak trochu bezvýznamné.
Výborný dokument o nejstarší historii Británie, kdy UK ještě nebylo ostrovem a rozhodně ne jednou z evropských velmocí. Pravěk nikdy nepatřil mezi mé dějepisné koníčky, ale Neil Oliver mě dokázal svým nadšeneckým přístupem v každém díle tak strhnout, že jsem byla ohromena každou další lebkou a šípem, které se na obrazovce ukázaly. Strhující dokument o tématu, který mě ve škole vždy spolehlivě uspal.
Co k tomuhle filmu říct? Rakovina je svině a Gordon-Levitt je skvělý herec, což není nic, co bych už dávno nevěděla. 50/50 k tomuhle tématu přistupuje s klasickou citlivostí a s odlehčujícím humorem, který obstárává Seth Rogen. Tohle všechno z 50/50 dělá příjemnou a občas dojemnou podívanou, ale bohužel se to drží v rovině "Děkuji, další prosím!" a víc než 3* prostě dát nemůžu.
Beowulfovi jsem se dlouho vyhýbala, protože mě zkrátka nebaví dívat se na filmy, co vypadají jak 2-hodinové video z počítačové hry. Nakonec jsem si ale přece jen řekla, že tomu dám šanci. Ale co to jen u Odina bylo? Tak příšerný scénář bych nevymyslela ani po deseti vodkách. Zcenzurovaný, nahý Beowulf bojující s bezpohlavním obrem, co vypadá jak hnijící zombie? Wow. Na druhou polovinu filmu jsem se musela vyspat, protože to můj mozek těžce nepobíral. Pak se to naštěstí zlepšilo a to hlavně proto, že ve zbývající hodině už nikdo moc nemluvil. V akčních scénách podbarvených Silvestriho údernou hudbou je ten film neškodný a docela funguje. Jednu věc ale pořád nechápu. Jak může někdo jen s kapkou zdravého rozumu promrhat takový casting na něco, co je v podstatě animovaný film? Já si vždycky raději pustím Beowulfa z roku 2005.
Ides of March je výborný film, který si žádá trpělivého diváka. Prvních 40 minut filmu totiž funguje jen jako nastínění prostředí a představení postav. Jakmile si divák myslí, že má všechny postavy prokouknuté a zná jejich strategii, přijde naprosto nečekaný zlom, který ho donutí všechno přehodnotit. Celý film táhne Gosling, který je ochotný pro kampaň udělat téměř cokoliv a nikdy se tak z něj nestane úplně kladná postava - což je jen dobře. Velký dojem na mě udělala taky Evan Rachel Wood. Desplat složil skvělou hudbu, která dokonale podtrhuje morální dilema hrající v tomto příběhu hlavní roli... jak už to tak v politice bývá.
Moje komentáře
Nebezpečná metoda (2011)
Strašně moc jsem chtěla, aby se mi ten film líbil, ale Cronenberg mi to vskutku neusnadnil. Tyhle témata s psychologickým podtextem mě dokážou na plátně téměř vždy zaujmout, ale musejí být vysvětleny srozumitelně a celistvě, což tady chybělo. Neustálé skoky v čase kupředu mi bránily nějak víc se ponořit do příběhu. Navíc jsem měla pocit, že by celkový děj získal na působivosti, kdyby se soustředil více na vztah Freuda s Jungem. Mortensenův Freud je fascinující. Pro mě celkový dojem z filmu zůstal někde na půli cesty.
Vězněm v cizině (TV seriál) (2007)
Rozhodla jsem se podívat na jeden díl s mou oblíbenou Rose Leslie a musím říct, že u jednoho dílu nezůstanu. Měla jsem srdce až v krku ve chvílích, kdy ti chudáci prochází letištní kontrolou s hroumadou drog na těle. Dramaticky skvěle fungující krátké příběhy, které dokážou dojmout a napnout víc, něž většina dnešních seriálů.
Nákaza (2011)
Čtyři hvězdy už jen za ten nepříjemný paranoidní pocit, který ve mně ten film vzbudil. Možná bych uvítala, kdyby se příběh soustředil spíše na jednu rodinu/postavu, ale pak bychom tu asi měli epidemiologickou verzi Války světů. Každopádně zajímavý film, který nic nepřikrášluje. 3,5*
Černobílý svět (2011)
Je těžké natočit film o utlačování černochů bez přílišného patosu, ale řekla bych, že Tateu Taylorovi se to podařilo. Pro jednou jsem neměla u pocit, že mě film citově vydírá, ale že je všechno opravdu myšleno upřímně. Čtveřice výjimečných hereček - Stone, Davis, Howard, Chastain - film povyšuje na nezapomenutelné drama, kterému sice do 5* hvězd něco málo schází, ale přesto mám pocit, že si je zaslouží.
Rumový deník (2011)
Nevěřila bych, že to v životě řeknu, ale asi největší chybou filmu bylo obsazení Johnnyho Deppa. Paul je v knize dvacetiletý mladík a jeho nezkušenost tak trochu udává tón příběhu. Výkon Deppa už taky není, co býval, i když se snaží navázat na roli Dukea. Samotný film je fajn, ale klidně by mohl být o 15 minut kratší. Příjemná oddychovka, jen tomu chybí pevná vize a režisér jako měl Strach a hnus v Las Vegas.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Fincher natočil výbornou detektivku. Příběh postupně graduje a šílená stopáž 158 minut nakonec vyšla ve prospěch filmu. Od začátku jsem byla nejvíc nadšená z obsazení, které je z velké části složeno z neprovařených tváří. Dále Fincherovi aplauduju za využítí evropských lokací. Působilo to neskutečně svěže. A teď k tomu, co mě až tak nenadchlo. Tím je především příběh a trochu odosobněné postavy. Zápletka je klasické pátrání po vraždě a těžko jsem v ní nacházela větší hloubku. Postava Lisbeth je výborná, Rooney Mara zvládla roli zraněné drsňačky na výbornou, ale přesto mi chyběly scény, co by mě s tou postavou sblížily. Dokázala to jen poslední scéna. Řeči o prohloubení psychologie v dalších dílech neberu. Girl with the Dragon Tattoo je skutečně skvělý filmový zážitek. Fincher překonává své poslední dva filmy, ale Zodiacem si holt nastavil laťku příliš vysoko. 8/10
Válečný kůň (2011)
Ach jo, tohle bylo jako co? Režie, kamera, hudba, scénář - nevím, z čeho jsem byla znechucená a otrávená víc. Někdo tu psal, že ten film přišel pozdě o 30 let, no já bych řekla aspoň o 60. Tohle je hotový festival senility. Tím patosem jsem se málem zadusila už při traileru, takže film je nepředstavitelné peklo. Jediný herec, který mi za celý film utkvěl v paměti, je Tom Hiddleston, a to je tam asi pět minut. Zbytek obsazení je nevýrazný a Irvine bere první příčku. Nemluvě o naprosto ingorantském zobrazení války, kde všichni mluví anglicky a Němci jsou už z principu svině. Film má navíc tu smůlu, že mám s čím porovnávat. Měla jsem to štěstí vidět divadelní hru, která překonává film úplně ve všem. Je to paradox, když má hra s loutkami stokrát víc emocí, než film s opravdovými zvířaty. Spielberg si ale očividně myslel, že to zvládne líp, a proto jsme dostali tuhle povrchní sračku.
Albatross (2011)
Typicky po anglicku sympatický film o druhých šancích. Je to sice drama, ale je fajn, že mají mnohé scény vtipný podtext. Obsazení je výborné. Jessica Brown Findlay se předvedla jako všestranná herečka a celý film si krade pro sebe. Ačkoli ani Felicity Jones se tu neztratí. Film, který mi udělal vážně velkou radost. 8/10
River Why, The (2010)
Zdá se mi, že River Why toho chce říct strašně moc, ale nakonec vlastně neřekne vůbec nic, protože ani neví jak. Dávám to za vinu jak scénáři tak režii. Ani jedno na mě nepůsobilo příliš sebejistě. Ohraná kytarová hudba na celkovém dojmu taky nepřidá. Z části to zachraňují herci, ale bohužel ne dost na to, aby na mě celý film zanechal nějaký větší dojem.
Higher Ground (2011)
Kontroverzní téma pro debutový film, jen co je pravda. S celkovým výsledkem nemám žádný větší problém. Je to natočené citlivě, aniž by to urazilo ani jednu ze stran. A možná to je právě kámen úrazu. Farmiga ale očividně chtěla, ať si to každý divák v hlavě uspořádá sám a takový přístup se jí dá asi těžko vyčítat. Režijně i herecky velmi dobře zvládnutý film a těším se na další role Taissy Farmigy. 3,5*
Jeden musí z kola ven (2011)
Těžko budu zastírat, že jsem od toho čekala víc. Souhlasím se všemi výtkami, které už tu padly. Thriller je tohle opravdu těžko. Ten film se ke svému konci vyloženě prokecá. Jediné napínavější a působivé scény jsou ty s vedlejšími postavami. Hardy a Cumberbatch si mě konečně v nějakém filmu získali, možná to bude tím peroxidem, co mají na hlavě. Vlastně jsem byla ochotná dát 4*, ale to ultra zmatené rozuzlení mě vrátilo zpátky na zem. Takže pokud chcete konspirační film ze 70. let (i když v menším měřítku), tak si pusťte Red Riding.
Barbar (2009)
Nepotěšil jsi mě Nicolasi, tak tě asi ani já nepotěším svým hodnocením. Za Drive držím Refna v naprosté úctě, ale Valhalla Rising prostě nejsem schopna hodnotit pozitivně. Ne že bych tyhle typy filmů nemusela, právě naopak. Obdobný Van Diemen's Land jsem si "užila" náramně, ale to bude nejspíš proto, že měl děj. Vallhale děj chyběl a filmy bez děje mě nebaví. Srovnávání s Malickem taky moc nerozumím, ten studuje lidskou psychiku úplně jiným způsobem. Každopádně hudba byla skvělá a já se těším na další Refnovy dějové filmy.
Young James (TV seriál) (2011)
Vyloženě oddechový seriál, který od diváka nevyžaduje příliš přemýšlení. Osudy mladého Jamese Herriota, když ještě studoval na veterináře a dlouhou dobu předtím, než vydal své první knihy. K mému překvapení jsem zjistila, že jsem jednu jeho knihu v dětství taky měla. Ale zpátky k seriálu. Pokud bych měla vytknout jednu chybu, tak by to byl scénář. Postavy jsou strašně one-dimensional. V ději prostě jen existují a člověk se o nich vlastně nic moc nedozví. To bohužel platí i pro Herriota, z kterého jsem byla jednoduše zmatená. Iain de Caestecker je skvělý herec, ale tady se mi zdálo, že si vzal spojení "popletený sympaťák" až moc k srdci. Nerada dávám 3*, protože mě tahle minisérie docela bavila, ale víc si podle mě nezaslouží.
Král Artuš (2004)
Viděla jsem x různých verzí artušovské legendy, Excaliburem počínaje a televizním Camelotem konče, ale Krále Artuše řadím stále na první místo a to se přitom nejedná o žádný velký skvost. Postavy by si zasloužily větší hloubku, dialogy se občas nacházely na hranici trapnosti a nešlo nepostřehnout některé díry v ději, ale tohle všechno vynahrazují herci, skvělá akce, výprava, hudba a celková atmosféra. Jsem ten poslední člověk, co by měl něco proti fantasy, ale příběh o Artušovi podle mého názoru funguje mnohem lépe v tomhle realistickém zpracování, než jako příběh o kouzelném Merlinovi a zlé Morganě. U mě to holt vždycky vyhrají proslovy o osudovosti a působivé rytiřské souboje a samozřejmě Zimmerův soundtrack, který jsem slyšela už aspoň stokrát a je dle mého jeden z nejlepších, co kdy byly složeny.
Jinling Shisan Chai (2011)
Klasický doják odehrávající se během čínsko-japonské války, který by se stejnou dávkou patosu dokázali natočit už jen Američani. Válečné scény jsou velmi dobře natočené a sestříhané, ale zadupávají je do země naprosto zbytečné vizuální exhibice. Taky nechápu, z jakého důvodu ten film potřebuje 145 minut, když se dá zápletka shrnout do jedné hodiny a zbytek tvoří klišé dialogy a teatrální herecké výkony. Podprůměrný film, který vě mně místo emocí vzbuzoval spíše dávivý pocit.
Great Expectations (TV seriál) (2011)
Po řemeslné stránce naprosto dokonalá minisérie. Skvělá režie, výprava a skvostná kamera. Jenže celý děj doplácí na předlohu. Je to přesně ten klasicky nezávadný a naivní Dickens bez nějaké propracovanější psychologie postav. A ačkoli je většina herců ohromná, nejslabší místo představuje právě hlavní role. Je mi líto, ale Douglas Booth je modelingové dřevo. Pokud vás přehraje vaše 12-letá mladší verze, je nejspíš načase začít si hledat nové povolání. Celé tři díly jsou však hezky vygradované a rozhodně je nepovažuju za ztrátu času.
Excalibur (1981)
Já tyhle osmdesátkové history/fantasy fláky prostě nedávám. A u Excaliburu jsem trpěla dvojnásob. Celý příběh byl klasický Artuš & Co., což by nebylo až tak strašné, kdyby se v tom filmu vlastně něco dělo. Nuda na entou. Herci jsou dřeva a Nigel Terry je snad nejhorší Arthur, jakého jsem viděla, nemá charismatu ani co by se za nehet vešlo. Scénář šustí papírem při každé replice. Výprava je kapitolou sama pro sebe. Rytíří v daném století očividně ve zbroji i spali, protože ve filmu ji na sobě mají v 9 z 10 scén. Excalibur byl zase očividně vyroben z hliníku vzhledem k tomu, že ho Arthur drží jako smeták. Nikdy víc a jdu si spravit chuť Králem Artušem. 1* za hudbu, druhá je za to, že jsem se na to vůbec dokázala dodívat.
Desperate Romantics (TV seriál) (2009)
Příjemný seriál na nedělní odpoledne o skupince nevázaných rebelů, kteří se snaží rozvířit klidné vody britského umění. Příběh se soustředí na jejich romantické úlety a chaotické životy. Nějaký hlubší pohled do malířovy duše se většinou nekoná. Ale právě díky své bezstarostností a hravostí "Zoufalí romantici" představují alternativu k vážným a pochmurným seriálům.
American Horror Story (TV seriál) (2011)
AHS představuje skvělý, neokoukaný formát pro televizi. Od začátku to bylo správně děsivé a zvrácené. Britton, McDermott a hlavně Lange hrají výborně. Jenže zatímco první polovina řady ve mně vzbuzovala hodně nepříjemné pocity, ta druhá už byla spíše parodií na horory. Nicméně uzavření celé řady je vážně fajn a na druhou sérii se podívám moc ráda.
Muž ve stínu (2010)
Meh, nějak mě to nedostalo. 90 minut ten film jen přešlapuje na místě, aby vám pak pod nohama podtrhl koberec a ještě vám vyrazil dech parádním a nečekaným koncem. To se prostě nedělá. Chtělo by to zkrátka poutavější příběh a propracovanější postavy. Přesto na konec a Desplatův mňamózní soundtrack jen tak nezapomenu.
Boss (TV seriál) (2011)
Vždycky mě ohromně potěší, když televize předpokládá, že má inteligentní diváky. Boss je skvěle vykonstruované drama plné morálně zkažených postav, které si jdou tvrdě za svým cílem a je jim jedno, kolik lidí kvůli nim skončí v kanálu. Nejzajímavější věcí na tomto seriálu je ale to, že jsou tyto postavy vyobrazeny jako lidé, kteří mají city a nikdy se tak nedíváme jen na černobílé osobnosti. A právě tahle komplexnost dělá společně s chytrým scénářem a brilantními hereckými výkony z Boss asi nejlepší seriál této sezóny.
Case Histories (TV seriál) (2011)
Zatímco americké televize nás neustále krmí vyčpělými kriminálkami na stokrát ohrané téma, v Británii naštěstí ještě pořád existuje něco, čemu se říká invence. K seriálu mám nějaké ty výtky, ale jsem ráda, že jsem to s ním riskla. Příběh se odehrává v nádherně pochmurném Edinburghu a v něm sledujeme soukromé očko Jacksona Brodieho, který hledá ztracené osoby. Děj je rozdělen do tří částí. První část je naneštěstí vrcholem celého seriálu. Jsou nám v ní představeny tři nenápadně propojené příběhy, které jsou úžasné právě ve své obyčejnosti. Příběh otce, kterému zavraždili dceru, je jedna z nejdojemnějších věcí, co jsem letos v seriálu viděla. Další dvě části už bohužel tak dobré nejsou a jejich zápletky jsou spíše překombinované a trochu na efekt. Přesto se jedná o lehký nadprůměr a minimálně 1. část bych doporučila všemi deseti.
Černá kniha (2006)
Z nějakého důvodu jsem čekala, že film bude mnohem víc temnější a pochmurnější. Verhoeven každopádně natočil výborný film, který se na nacisty a odboj dívá z trochu jiného úhlu pohledu. Baví mě fandit dobrým postavám ve zlých organizacích. Zajímavých ženských hrdinek je ve filmech jako šafránu, ale Rachel mezi ně rozhodně patří. Carice van Houten je naprosto skvělá a bez ní by ten film byl poloviční. Kvalitní přírustek do kolekce filmů o 2. sv. válce.
O chloupek (1995)
Tyhle plastelínové animáky mi většinou nic neříkají, ale O chloupek mě naprosto dostal. Do 30 minut je nacpáno vše od romance, dramatu, thrilleru, horroru, sci-fi a komedie. Navíc je neskutečně vtipné, jak ten film dokáže vystihnout celou podstatu "britství".
Musíme si promluvit o Kevinovi (2011)
Nepříjemné, depresivní, děsivé, chladné a mrazivé. To je jen pár přídavných jmen, které tento film vystihují. Příběh o špatném synovi nebo špatné matce? Film rozhodně nechává místo pro spekulaci, což je sympatické. Celou dobu jsem se snažila najít důvod pro 5*, ale ta celková chladnost a zbytečné natahování v některých částech filmu mi v tom bohužel zabránili, a to i přes neskutečně působivý konec, který je hereckým představením Tildy Swinton a Ezry Millera. Ten podává skutečně hrůzu nahánějící výkon. Největší hvězdou filmu je ale především Tilda Swinton, která si za svůj výkon zaslouží bez pochyb Oscara.
History of Celtic Britain, A (TV seriál) (2011)
Přímé pokračování Ancient History je ve všech ohledech stejně působivé jako jeho předchůdce. Dokument se opět soustředí především na život obyčejných lidí za Doby železné a během invaze římských vojsk na britské území. Divák se dozví vše o původních řemeslech, způsobu bydlení, válčení i stolování. To, co bych se normálně dozvěděla po přečtění 300 stránkové knihy, mi tenhle dokument ukázal během 4 hodin. Nemluvě o tom, že každý záběr krajiny by si zasloužil zarámovat. Sledováním takových dokumentů si člověk vždycky uvědomí, jak jsou naše životy v celkovém běhu věcí krátké a tak trochu bezvýznamné.
History of Ancient Britain, A (TV seriál) (2011)
Výborný dokument o nejstarší historii Británie, kdy UK ještě nebylo ostrovem a rozhodně ne jednou z evropských velmocí. Pravěk nikdy nepatřil mezi mé dějepisné koníčky, ale Neil Oliver mě dokázal svým nadšeneckým přístupem v každém díle tak strhnout, že jsem byla ohromena každou další lebkou a šípem, které se na obrazovce ukázaly. Strhující dokument o tématu, který mě ve škole vždy spolehlivě uspal.
50/50 (2011)
Co k tomuhle filmu říct? Rakovina je svině a Gordon-Levitt je skvělý herec, což není nic, co bych už dávno nevěděla. 50/50 k tomuhle tématu přistupuje s klasickou citlivostí a s odlehčujícím humorem, který obstárává Seth Rogen. Tohle všechno z 50/50 dělá příjemnou a občas dojemnou podívanou, ale bohužel se to drží v rovině "Děkuji, další prosím!" a víc než 3* prostě dát nemůžu.
Beowulf (2007)
Beowulfovi jsem se dlouho vyhýbala, protože mě zkrátka nebaví dívat se na filmy, co vypadají jak 2-hodinové video z počítačové hry. Nakonec jsem si ale přece jen řekla, že tomu dám šanci. Ale co to jen u Odina bylo? Tak příšerný scénář bych nevymyslela ani po deseti vodkách. Zcenzurovaný, nahý Beowulf bojující s bezpohlavním obrem, co vypadá jak hnijící zombie? Wow. Na druhou polovinu filmu jsem se musela vyspat, protože to můj mozek těžce nepobíral. Pak se to naštěstí zlepšilo a to hlavně proto, že ve zbývající hodině už nikdo moc nemluvil. V akčních scénách podbarvených Silvestriho údernou hudbou je ten film neškodný a docela funguje. Jednu věc ale pořád nechápu. Jak může někdo jen s kapkou zdravého rozumu promrhat takový casting na něco, co je v podstatě animovaný film? Já si vždycky raději pustím Beowulfa z roku 2005.
Den zrady (2011)
Ides of March je výborný film, který si žádá trpělivého diváka. Prvních 40 minut filmu totiž funguje jen jako nastínění prostředí a představení postav. Jakmile si divák myslí, že má všechny postavy prokouknuté a zná jejich strategii, přijde naprosto nečekaný zlom, který ho donutí všechno přehodnotit. Celý film táhne Gosling, který je ochotný pro kampaň udělat téměř cokoliv a nikdy se tak z něj nestane úplně kladná postava - což je jen dobře. Velký dojem na mě udělala taky Evan Rachel Wood. Desplat složil skvělou hudbu, která dokonale podtrhuje morální dilema hrající v tomto příběhu hlavní roli... jak už to tak v politice bývá.