Scorsese se ve Špinavých ulicích pouze rozcvičuje, aby se pak mohl vydat na maraton gangsterských krimi jako Taxikář, Mafiáni, Casino či Mys hrůzy. Zní to divně, ale tomuhle filmu chybělo násilí, brutální humor a ta pravá itálie, kterou umí Scorsese tak dobře. Bez De Nira, který dovede zachránit asi všechny filmy na světě, by to snad byla i lehká nuda. Pro prvotní seznámení se Scorseseho tvorbou, jsou Špinavé ulice nevhodné a mohly by odradit, pro jeho fanoušky, fanouškovská nutnost.:D
,,Dobrou noc,má tmavovlásko, dobrou noc a sladce spi, až se probudíš, má lásko, nevyzraď své tajemství" tak odtud má česky zpívající slovenská skupina Tornado Lou, svůj motiv! No, zase jsem o něco chytřejší.
Být mladou Schallerovou, tak si napříští účinkování ve filmu asi hodně rozmyslim. Nejdřív ocicmávání se slizkým a úchylným (jako ostatně vždy:D) Janem Klusákem, který vtipně sedí za stolem během hostiny, na čestném místě a nelze si tak nevzpomenout na dřívější film O slavnosti a hostech, kde na jeho místě seděl pochopitelně pan Vyskočil a kde Klusák hrál jen o trochu menšího šílence (:D), potom trocha té nezbytné, lesbistické erotiky a docela malých, zcela všedních a kažodenních upírských hrátek a setkání s oběšencem.
zpočátku jsem se těšil na hravou pohádku s kouzelnou hudbou a malebnou kamerou a půvabným hereckým projevem Jarky Schallerové, pak se na mě začala doslova chrlit erupce různých žánrů a ve výsledku je to ironicky řečeno taková Svatba upírů.
Nezvalovu předlohu znám pouze pasivně a jsem obeznámen dobře s českým poetismem a surrealismem, ale nechce se mi věřit, že by tam Nezval zamýšlel až takové ,,orgie". To mě trochu zklamalo, spíš jsem se těšil na hravý a magický svět, na fantasy vize světa dospívající slečny - průzkumnice, která ale, nakonec to vlastně chápu, přechází ze světa dětského, do světa přeci jen dospělejšího a že prochází zrovna ,,sexuální branou", není nikterak nelogické. Nakonec to přeci jen Jireš pojal s citem a určitou komorností, asi kdyby se toho ujal Fellini nebo Pasolini či snad Lynch, tak z toho máme přeci jenom audio-vizuálně docela jiný film (:D).
Rozhodně byste tenhle film měli vidět. A za mě můžu říct, že jsem fakt rád, že tu něco takového máme. Je to umění a je to film, opravdu. Právem patří do ,,Zlaté kolekce".
Dávám trojku, to je spravedlivá známka pro filmy, které jsou tzv. na rozcestí. Kam se kdo z vás vydáte, je čistě na vás, ale na tuhle ,,týdenní cestu divů" byste se určitě vydat měli
No, ono je to hodnocené jako odpad, ale proč je to hodnocené jako odpad? My nějak neumíme hodnotit ony ,,socialistické skvosty". Vždycky si zkrátka (mluvím pochopitelně za mainstream, individuality ať mi s úctou a pokorou, kterou k nim chovám, laskavě prominou.) povrchně řekneme, že se jedná o agitační a propagandisticky, tudíž mravně a morálně bahenní škvár, v duchu rudé barvy a ideálně i se srpem a kladivem, nejlépe navíc v každé ruce. Muž na radnici navíc pojednává o palčivé a bolestivé ,,asanační otázce", kdy tento necitelný zásah, zhyzdil svými novostavbovými zásahy, celou řadu měst. Doslova ,,vykácel" staré domy a nahradil je pohodlnějšími a účelnějšími bytovkami a paneláky. Byla vystěhována celá řada lidí, kteří ve svých domovech bydleli kolikráte celý život a museli se nastěhovat do kurníku (nebo do králíkárny, chcete-li.)
Jistě, ale proč neposuzovat tento seriál jako jedno z rodinných a typicky ,,Hamletovských" dramat s důrazem na těžkosti v rozhodování, přičemž se navíc rozhodujeme mezi totálními katastrofami? teď jenom zvolit, která z nich by byla menší. Když se tak dívám na normalizační seriály, zejména na ty z pera Jaroslava Dietla, vždy se snažím spíš číst a sledovat jak jsou napsané osudy, životy a psychologie postav. A v tom Dietl vždy vynikal. Ať už se jedná o Muže na radnici, Okres na severu nebo třeba Plechovou kavalerii, pokaždé jsem se dobře bavil. U těch komunistických plků se sarkasticky a trochu i trpce zasměju, vždyť dnes je to taky to jediné co s tím (díky bohu) můžeme dělat a naopak si užívám trefně a šikovně napsané a hlavně herecky dobře zvládnuté postavy. Muž na radnici má pochopitelně spoustu chyb a spoustu kiksů a asi by se na něj měl dívat člověk, který dovede dobu, ve které vznikl posoudit objektivně, s odstupem a jistým noblesním nadhledem. S trochou nadsázky se dá říci, že normalizační a dříve i budovatelské filmy či seriály jsou právě pro ty nejvzdělanější diváky, neboť ten nevzdělaný si z nich dokáže vzít právě a jedině to špatné, tu propagandu, tu demagogii a popolismus, tedy to, oč soudruzi usilovali: zblbnout prostým a jistě jinak slušným lidem hlavu. Pro vzdělaného člověka mohou tyto seriály a filmy představovat pouze zdroj zábavy, informací a poučení. Pro mě osobně je ohromným přínosem vidět takto zkresleně a idealisticky pojatou historii. Když se to spojí dohromady s tím, co se člověk učí ve škole nebo se sám dočte, je to ideální mix, který umožňuje posuzovat tu šílenou dobu teroru a potlačování individualismu, jinýma, daleko širšíma očima. A o to přece jde.
Jsem svodobný člověk, proto tento seriál nehodnotím. Ale ,,odpad" mu rozhodně nedávám. Nezaslouží si to. A to i přesto, že Muž na radnici vznikl primarně a to především na ,,zakázku" od Strany, aby lidem vysvětlil ,,správnost" asanačního řešení a ,,že to s nimi Strana myslí samozřejmě dobře a vše dělá pro zájem lidu". Zde už jistý odpad vidím a když mne omluvíte, jdu pro smetáček a lopatku, protože to je na svinstvo to nejlepší (,,to říká moje máma":D).
Nehodlám filmovou Hlavu 22 příliš srovnávat s knižní předlohou, to bych byl úplný jouda. Ostatně, nic proti joudům, joudové jsou potřeba. Minimálně k tomu, aby ti ostatní joudové, kteří jsou o něco menší než jejich kolegové, větší joudové, se poučili z chyb vlastních a rovněž i z chyb větších joudů, myšleno větších pitomců a mohli tak na svém joudovství pracovat a jednou, ale to až skutečně jednou, někdy ke stáru, sedě v ušáku u krbu a s čajem v ruce, si mohli říct: ,,jo, nebyl jsem až takovej jouda". Tuhle úvahu o ,,joudovství" zde neuvádím náhodou, neboť se jedná a určitý rozpor a dvojsmysl. Podobně je tomu i u Hlavy 22. Nikdo vlastně nemůže vědět, kdo že to ten jouda tedy je. Stejně tak, jako mohu já říci o joudovi, že je jouda, tak ten samý jouda, může i o mě říci, že jsem jouda. A nikdy se nedozvíme, kdo je tedy větším joudou. Nikdo se svého joudovství nechce vzdát a nikdo ho už vůbec nechce přiznat.
Mike Nichols neměl lehkou pozici. Zpracovat látku, která se podobně jako náš Dobrý voják Švejk, stala záhy po vydání celosvětovým hitem, tím spíše českým. V postavě Yossariana vidí zejména český divák/čtenář onoho oblíbeného, vyjukaného outsidera, s dobrým srdcem a čistým charakterem, který svou nenápadnou, o to však rafinovanější vychytralostí, ničí mozkové závity svých nadutých nadřízených a bojuje tak svým malým, intelektuálsko-filosofickým bojem, proti nesmyslům vojenské mašinerie, proti pravidlům, zákonům a paragrafům - hlavám. Srovnání se Švejkem není až takovým nonsensem. Ostatně v o mnoho let později vydaném volném pokračování Hlavy 22, tentokráte v románu Zavíráme! se spolu Yossarian a Švejk sejdou a společnost jim dělá dokonce i Kafkův Josef K.
,,Povídková" narativní struktura předlohy ovšem umožnila Nicholsovi relativní volnost a mohl si tak s filmovou řečí vyhrát, aniž by tak ubíral na oné tak potřebné psychologii a atmosféře předlohy. Dokonce se zde objevuje i několik typicky Nicholsovských střihů. Člověk alespoň trochu edukovaný v otázce převodu z textu knihy na obraz plátna, jistě promine, že ve filmu něco chybí a něco přebívá a naopak ocení, že celá řada momentů a situací, je citelně a účelně rozvedena a vtip a ironické zápletky o něco rozvijí, aniž by tím jakkoliv bortila záměr a kontext. Yossarian tak zůstává Yossarienem a divák tak může vidět jeho oblíbenou Hlavu 22 v akci, aniž by jakkoliv láteřil a lamentoval a chytal se za hlavu. Šikovně strukturálně členěná Hellerova kniha a pečlivě a citlivě napsaný filmový scénář, způsoboje to, že obě díla fungují stejně dobře. Každé pochopitelně jinak. Protože knihu s filmem srovnávat nelze, NIKDY!
A říci, zda je lepší kniha nebo film, takto se ptát taky rovněž nikdy nemůžeme. Snad jen u Forresta Gumpa, tam je odpověď jasná. Knihu raději ani nečtěte, pak už byste postavu Forresta neměli tak rádi (:D).
Když si tu tak pročítám namátkově knihu a posouvám filmová políčka tu dopředu, tu dozadu, čím dál tím víc si říkám, že je to asi vážně taková západní ,,Švejkovina". ty scénky s důstojníky a momentky z nemocnice...už jenom, aby tam ležel Hrušinský...ale to už je zase jiná pohádka, děti...:D
Tenhle ocelový sci-fi ,,Rocky 21. století" je nejen klasickým sportovním dramatem s neklasickými hrdiny, ale i celkem zdařilá sonda do problematiky vztahů rodič a syn. V obou rovinách Ocelová pěst solidně funguje a zdá se, že Shawn Levy,l konečně našel žánrovou parketu, jemu vlastní. Po nepříliš vydařených taškařicích Noc v Muzeu a hlavně Růžový panter, který byl přeplácaný gagy, těch nejnižších nížin, se v Ocelové pěsti přeci jen ukazuje jeho talent. Film je opravdu akční, opravdu drama a opravdu sci-fi. Při akčních sekvencích budete robůtkovi Atomovi fandit, bát se o něj a při dojemných ,,rodičovských scénách" ukápne leckomu i nějaká ta slza. Navíc představitel Jackmanova synka Dakota Goyo (trochu holčičí jméno, ne?:D) hraje vskutku kouzelně, sebevědomě a hlavně prirozeně, díky tomu působí jejich vzájemná souhra uvěřitelně a není tak divákovi lhostejná.
Shawn Levy natočil solidní biják, přesně do kin, který spíše nadchne než zklame. Mě bavil i dojal. Postavy jsou sice dost modelové, ale Levy zde dokáže režírovat s citem a s mírou a nejde přes mrtvoly, tak jak jsme to mohli vidět v jeho předešlých filmech.
Takže ideální chlapácký film, jeden z kategorie těžce motivačních. Prostě Rocky:D
Oceňuji především technické zpracování a spoustu nervů a času, jež museli tvůrci během postprodukce zvládnout. Překvapily i výkony a výběr některých herců, přestože v amatérských podmínkách je zejména tato složka vždy limitována a spíše než-li možnost výběrová se řeší otázka časová, ne li i finanční, tudíž výběr je třeba tomuto podřídit.
Vrstvení příběhu, jeho struktura a stavba občas řádně skřípe, ale jako by toto nemělo být tou prioritou a autor si vystačil pouze s jakousi reflexí nad tou nejpůvodnější verzí Proměny, tedy od Franze Kafky.
Dílo to jest svěží, místy groteskně zvrácené a jeho největším plusem, jakožto amatérského počinu je především to, že vůbec vzniklo.
O další umělecký rozvoj autora se nebojím. Už teď jeho drzost (myšleno v dobrém) překračuje meze tradičních amatérských bariér.
No Normal jsem se strašně těšil už od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že se ho má ujmout režisér Julius Ševčík. Už jeho prvotina Restart bylo cosi na českých filmových polích dosud nevídaného. Vizuální nářez. Skvěle se na to koukalo, hůř se to ale už poslouchalo. Každopádně pro mě Ševčík byl jakýmsi zjevením a velkou nadějí do budoucna. Teď přišel z filmem Normal, thrillerem podle skutečné události. A opakuje se v podstatě to samé. Znovu se na to skvěle dívá, ale jakmile někdo promluví, dost to tahá za uši, zavání to divadelností a občas i šustí papírem. Atmosféra je sice super, ale jakmile promluví Dáša, tím svým ,,šmoulím hlasem" , veškerá snaha o tajemno jde do háje. Nedostalo se mi mrazivého, napínavého thrilleru. Jsem už celkem zvyklí na násilý ve filmech a zrovna od tohohle filmu jsem ho očekával. Ale Petra Kurtena bych se rozhodně nebál. To, co vykonával většinou popisoval pouze slovy a když už jsme se flashbacky dostali do minula, nebylo to tak brutální, jak bych od něho čekal. Násilí a brutalitu prostě český film věrohodně natočit stále ještě neumí. Není to tedy thriller, je to jak již mnozí níže konstatovali spíše velmi umělecký, komorní film s odkazy na film noir, na expresionismus a snad i kammerspiel.
Nedostalo se nám to, co nám bylo slibováno, je to tedy úplně jiný film. Ale jakmile tato pravidla a tento podvod akceptujete, film si určitě užijete. Myslím, že po druhém shlednutí se hodnocení a názor na tento film přeci jen podstatně změní. Až vyprchá onen vztek, který někdo vůči režisérovi-lháři dost možná má.
Takže dávám tři hvězdičky, ovšem s vidinou, že postupem času přibude ještě jedna hvězdička navrch:D
,,Ta žena je jeho otec" tohle mi bohatě stačilo. ne Almodóvar asi nikdy nebude můj oblíbenej režisér. Sice sem od něj viděl celkem pět filmů, ale jeho rukopis obsahující teplouše, lesby, travesťáky a oplzlý hlášky, pronášejíc navíc častokrát neskutečně ohyzdnejma postavama, to je na mě moc. V tomhle směru fandim Juddovi Apatowovi...
Asi taky napíšu scénář, kde bude mít ženská péro, bude hnusná jak prdel a bude si o sobě myslet, že je krásná jak Angelina Jolie a to i přesto, že jí nos uskakuje dobrejch pár cenťáků někam do pryč.
Tenhle film tu má 87%? Dejte pokoj, ještě si snad někdo začne myslet, že je to fakt dobrej film. A dostalo to i Oscara. bože. Ať žijou teplouši, patří jim 21. století!
Svěží, zábavný a svižně se odvijející. Takový je režijní debut Helen Hunt. Když pominu začátek, který je v dnešní době stále více ,,in". Snad v každém americkém filmu musejí být lesby, vegetariánky, feministky, divně se chovající lidi a hlavně ŽIDI!!! Já proti nim nic nemám, ale proč je pořád řešej. Proč proboha zpívaj ty svý písničky a mluvej tou svou směšnou rečí? Bez tech židů by tohle byla úžasná komedie. Takhle je jen dobrá a to je při nízkých kvalitách dnešních komedií významné plus. Má to vtip a grády a ústřední hrdinové si získají divákovi sympatie. Takže Helen, jen tak dál.
Tenhle film má v podstatě všechno a zároveň nic. Dobře vypadá navenek ale uvnitř mu chybí spousta zásadních věcí jako strhující vyprávění tak typické pro takového filmy, vážnější zápletky a zvraty a hlavně duše. Hezky se na to dívá, ale pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že to, na co vlastně čekám, ještě nezačalo. Když už jsem měl odkoukané skoro dvě hodiny a ono to ,,to" ještě pořád nezačalo, začal jsem si říkat, že je to asi něco špatně. A když vzpomenu na příšerný dabing zahraničních herců (Jirka Pomeje opět nezklamal) a některé opravdu tragické herecké výkony (jakási dívčina, která pak naštěstí skočila z okna. Děkuji ti, Juraji, zachránil jsi tím celé kino) a také opravdu hodně umělý sníh, což bylo vidět jen letmo, ale ta ,,šlehačka" to prostě byla, je pro mě Bathory zklamáním. S tím jsem do toho kina také šel a toho se mi také dostalo. Ale je to škoda. Takhle byly všechny ty miliony vyhozeny za výpravu, za lokace, za herce a kompars, ale nikoliv za film, který by fungoval jako celek. Je vidět, že český film dovede mít například kameru (Brabec) či hudbu (Jirásek) na evropské nebo i světové úrovni, ale režie a scénář v tomto případě silně zaostává a tak se Anička Friel mohla snažit sebevíc, ale bylo to houby platný.
Takže esli chcece vidět hezké obrázky, zajděte si na nějakou výstavu Juraje Jakubiska, možná uděláte líp.
Velké očekávání a velké zklamání. Slečna Hejdová dokázala vnést do svých postav život a vdechnout jim duši. Některé momenty, zejména kdy Jirka Mádl vyznává Issovce své city k ní, je jako vystřižená z běžné každodennosti. Co naplat, že se takových momentu najde víc, možná tak dva nebo tři, když filmu chybí jakékoli závěrečné rozuzlení. Divák neznalý hlasu Igora Chmely, by možná ani nevěděl, že právě on přepadl Marthu jedné noci v obchodě. Postavy sice mají nějaký cíl, ale v zásadě ničeho nedocílí. Vše je nedořešené a otevřené. Otevřené konce by si ale takto mladá scénáristka měla raději odpustit a pustit se do úplného řešení konfliktů a jejich následného rozuzlení.
Takto jsou Děti noci jenom dobře zahraným filmem, ve kterém však není o co hrát. Škoda.
Těšil jsem se na mladého novodobého Robinsona, který se dobrovolně a sám od sebe ocitne v krásné ale drsné Aljašce a já budu celé ty dvě hodiny se zatajeným dechem sledovat jeho počínání a snahu přežít. Hlavní hrdina se mimo civilizaci a snaží se žít pouze z darů, které mu nabízí příroda. Namísto toho ale musim zase sledovat ty provařené flashbacky ,,o tom jak to vlastně bylo, než se dostal na Aljašku". V tomhle případě mě to ani tak moc nezajímá. Nějak bych si to domyslel. Je mladej, snad ho nechala holka nebo tak podobně. Rozhodně to neni podstatný. Ale né, zase ty flashbacky jak jinak. Každopadně během nich se hlaví hrdina setkává s řadou postav, které ho v jeho cestě podporují a pomáhají, nicméně on jim pokaždé hezky poděkuje, jde dál a vykvajzne se na ně.
Ale mě to bavilo. A to, že sem se na to díval s titulkama, co překládal ňějakej mamlas, co neumí pořádně česky, ale hlavně, že umí anglicky, nemění nic na tom, že mě Útěk do divočiny bavil, jen sem z toho nebyl odvázanej.
Horor, který téměř nefunguje. Dokonce ani já sem se příliš nebál a kupodivu jen velmi málo docházelo na takové ty laciné lekačky typu hlasitá hudba a velký detail nějakého zjizveného krasavce usmívajícího se na kameru. Námět jednoduchý, ale působivý, bohužel ve finále příliš nezapůsobil. Nejvíc mě na celém filmu snad potěšil závěrečný fórek, kdy si zazobanou, nafintěnou paničku Kate po hrůzné noci strávené v londýnském metru, pletli lidé s homelesačkou. Napětí chybí, atmosféra taky, lekačky taktéž, takže Revizoři forever a když vám někdo bude říkat takové to: ,,ty vole to Metro to je fakt hustej film" , raději ho neposlouchejte a pusťte si ty Revizory.
Podobně znějící jako Stroszek, ale mnohonásobně lepší. Divadelní hra, kterou sem mohl vidět ve svém oblíbeném ,,Švanďáku" mě celkem zaujala, a tak sem byl rád, když sem mohl spatřiti i filmové zpracování. Výborný Klaus Kinski skutečně exceluje a díky téměř až divadelní režii a lehce teatrálnímu herectví vypadá snímek jako hodně působivá a nákladná divadelní inscenace. Příběh o podpantoflákovi a otloukánkovi, kterému každý sere na hlavu, ale který, když je třeba dovede poměrně jednoznačně a jasně vystrčit drábky se zkrátka Herzogovi povedl na výbornou.
Nejhorší herecký výkon v dějinách světové kinematografie v podání Bruna S. činí tento už tak zcela obyčejný a ničím nevybočující příběh ještě mnohem nezáživnějším a nudným a o nějakém cítěním s postavou tu nemůže být ani řeč. Možná je to tak schválně a já jakožto zastánce typicky amerického herectví tomu prd rozumim a tohle asi v Německu v té době frčelo, ale pro mě Bruno působí mrtvě, tupě a hlavně nemá výraz. Tohle neni Gabin, kterej si vystačil s minimem masek a pokaždé dokázal výborně zahrát. Bruno když mluví, zní to jako by vyprávěl nějakou pohádku a nebo někoho o něčem poučoval a ten jeho neměnící se ,,medvídkovský výraz" a jeho bezmocnost i při scénách, kde prostě nějaké ty emoce a projev jsou potřeba, mi pak lezl vyloženě krkem. Nikterak originální příběh, který ale mohl být poutavý a zajímavý, proč ne, nebýt toho otřesného Bruna. A nebýt mé úcty k velkému režísérovi, bylo by hodnocení snad ještě nižší. Ale teď jsem si vlastně vzpoměl na závěr filmu, kdy se Werner Herzog, který diváka po celou dobu nudil, rozhodl, že ho eště ke všemu bude srát a deptat různými debilními pazvuky jakožto jakýsi superrychlozpěvák, kterej prostě jede jako fretka až vám z toho hrabe a jako by to nestačilo, tak to uděla celkem asi třikrát. Ke konci tam navíc hraje kreténská hudba a ječí do toho ňákej blázen a harmonika je vysoká jako prase, takže když to máte na sluchátkách, je to na palici. Ten slepičinec na konci je sice fajn, ale koho to zajima? spíš bych radši sledoval osudy Evy a Stroszek, než slepici, hrající na piano a poslouchal tu imbecilní hudbu. A nebo že by rezisér nechal diváka tápat? jak asi Stroszek dopadne, že? No jo skončí asi zase ve vězení. Ne, nenapravil se, je moc vyjímečný pro tuhle omezenou společnost. Stejně jako celý film, který je tak vyjímečný, že kdyby se nenatočil, vůbec nic by se nestalo. Ztráta času nad tímhle filmem. Musim honem najít něco pořádnýho, ať si spravim chuť. Takže hodnocení upravuju na dvě hvězdičky.
Povídkový film Motiv pro vraždu jako celek pohromadě příliš nedrží, zachraňuje ho však Jiří Hálek, který exceluje v roli psychicky narušeného zločince v jedné z povídek. Jeho herectví je odzbrojující a scény s jeho maminkou, která vůbec nic nechápe, jsou vskutku působivé.
Tony Stark je nechutný milionář a rozhodně se za to nestydí. Trochu jsem se obával, že mi tato postava bude nesympatická, ale naopak, našel jsem v ní sám sebe, až se mi tomu nechtělo věřit. Tohohle chlapíka jsem si prostě zamiloval, stejnětak jako celý film. Přestože se nějaká ta akce začně vyskytovat až ke konci, není to tak úplně na škodu. Ironman se hodně podobá např. poslednímu Batmanovi a snaží se být hodně realistický. To, že příští díl bude o poznání akčnější, je tedy více než pravděpodobné.
Co se postavy Ironmana týče, je to prostě borec a při jeho kouskách se zmůžete nejspíš jen na chabé ,,ty krááávo" a přesně tohle si myslim o celém tomhle filmu. Ironman rozhodně nesklamal a Jeff Bridges už konečně zašel k holiči. Pravda, trochu to přehnal, ale aspoň mu to dlouho vydrží, krom toho v roli záporáka tohohle ,,Biga Lebowskiho" neuvidíte každý den.
Jeden z nejlepších filmů, které bylo možno shlédnout na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007 se jmenuje Náměstí spasitele.
Konečně film, který je srozumitelný snad všem lidem na světě a českém divákovi díky hláškám typu ,,a jakým právem, kurva???", snad ještě mnohem víc.
Jedna taková normální rodinka z Polska chce hezky bydlet a tak se rozhodne vzít si hypotéku na dům. Jenomže dotyčná společnost není zrovna ideální a naše taková normální rodinka přijde o peníze a o dům, který ještě ani nestojí, samozřejmě také.
Rozehrává se tak naprosto dokonalé rodinné a společenské drama, ve kterém není nouze o vypjaté okamžiky a scény, ve kterých vám zkrátka nebude jedno, jak celý příběh nakonec dopadne.
I přes závěrečné rozuzlení, které je opravdu až příliš komplikované, kostrbaté a dost možná výsledný dojem lehce zakalilo, se jedná o úžasný a naprosto realistický výjev z běžného života. Na Dallas tedy rozhodně zapomeňte.
Jednoduše vyprávěný příběh o chlapci, který kvůli vrozené genetické vadě, má zhrzený obličej. Narozdíl od např. takového Sloního muže, má Rockyho díky jeho milé povaze a ochotě pomáhat druhým každý rád. Bogdanovich se asi ani nesnažil natočit film o tom, jak takto postižený kluk musí snášet posměšky a narážky od okolí, těm se věnuje jen minimálně a spíše se soustředí na jeho vztah s drogově závislou matkou a věnuje se Rockově milostnému vzplanutí se slepou dívkou a soucitně nám předkládá bolestné a pravdivé okamžity, které nabízí Rockyho fyzický handicap. Rocky nakonec zemře dost možná i kvůli lásce, zemře žalem a steskem. Jeho krásná blonďáta princezna ho sice miluje, ale je to láska s překážkou, ne nepodobná vztahu mezi Romeem a Julií. Stylem vyprávění a formou se Maska dnes hodí tak akorát na nedělní televizní odpoledne, ale chvíle s tímto filmem strávěné, rozhodně nejsou do vzduchu vyhozené. Bogdanovichův film je dobrý hlavně proto, že je tak normální a vyvarovává se všech možných patosů, klišé a hysterických scén.
I takto se dá natočit naše krásná modrá planeta, po výbuchu atomové bomby. Jan Schmidt velmi krutě a naturalisticky zachycuje putování několika osob, které tuto katastrofu přežili a ukazuje nám ve svém postapokaliptickém vidění, obrazy, ze kterých by Srstkovi vstávaly všechny zbylé vlasy na hlavě a Kubišová by neváhala zazpívat svou dojemnou píseň o míru.
Zkrátka je to film o tom, jak hluboko až k samotnému dnu lidské společnosti, je možné v případě zániku světa klesnout. Začíná se od začátku. Od pravěku.
Jirka Langmajer má problém. Jeho otec kdysi zmizel ve velké řece, ale on stále věří, že žije. Když se dozví blíže o jeho vyprávě, rozhodne se pátrat po jeho existenci na vlastní pěst. Zápletka nikterak originální, ale dost vhodná pro takovýto film, navíc v českém filmu se objevuje jen zřídka, takže Na vlastní nebezpečí, mělo poměrně solidně nášlápnuto k diváckému trháku.
Avšak jakkoliv je výtečná kamera, úžasná hudba, zcela selhává scénář. Rozhodně není chyba Renče, že výsledek je takový, jaký je, s tímhle se prostě nic udělat nedalo. Konfrontace jsou tak jednoduché a stupidní a hozené někam do pryč, navíc vzhledem k občasným tragickým hereckým výkonům jsou spíše směšné. Renčovi se daří navodit napínavou atmosféru a divák s napětím čeká, co přijde, ale po chvíli si říkate, kdy už to přijde a v momentě, kdy to přijde, jde celá atmosféra do hajzlu. Je to zkrátka nedotažené až hanba, krom toho některé momenty jsou zcela nejasné a na konci už se nikdo ani moc nezajímá o to, co se stalo s tělem mrtvého policisty, kterého naše slavná posádka zabila.
Na vlastní nebezpečí ukázalo, že je možné v českých podmínkách natočit film podobného žánru, že umíme malovat krásné obrazy kamerou, že se nám daří budovat atmosféru, ale jsme nejistí ve vypjatých scénách a neumíme chodit v dramatických momentech a neumíme je načasovat. Až se tohle naučíme, budeme moci říct, že se český film zase zvedl a že s námi stále ještě ve světě musí počítat. Kdy se to naučíme, to ovšem nikdo neví. Jisté však je, že máme výtečné kameramany, ale příšerné scénáristy. Scénář, to totiž není jen dialog (ono se tu toho taky moc nenakecá) , ale především dějová kostra, na kterou se vše ostatní nabaluje. Na vlastní nebezpečí přineslo bohužel značně rozpadající se kostřičku....
Než dorazil ozvučený Boris Karloff jako Frankenstein, děsil německé jungen Conrad Veidt co by Náměsíčník.
Kabinet doktora Caligariho zcela jistě přinesl spoustu nových prvků, jak už ve skladbě příběhu, tak v trikových aspektech atd. atd. Příběh začíná retrospektivně a je vypráveň za pomocí flashbacků. Nenapadá mě jiný film do roku 1920, který by tohoto postupu využíval v podobně hojné míře. Na druhou stranu se ale můžeme jen dohadovat, jak by snímek dopadl, kdyby se dostal do rukou Fritze Langa, který ho z pracovních důvodů s díky odmítl. Pro Caligariho typické naprosto okaté kulisy, by možná v jeho podání vypadaly zcela jinak a výsledný dojem by byl možná ještě děsivější.
To jsou ale jen spekulace a ve Weinově režii sledujeme šílného doktora Caligariho, původně ředitele nemocnice, který našel zalíbení v náměsíčnosti a prostřednictvím svého výtvoru, spícího Náměsíčníka, koná své odporné, vražedné činy, které mu samozřejmě projdou a šílencem se nakonec stává ten dobrotivý, poctivý ,,Mirek Dušín", který chce proradného Caligariho dostat pod zámek. A nutno říct, že je to sledování zábavné, svižné a snad i trochu děsivé, rozhodně ne nudné.
Jo a moc se mi líbilo vkreslování titulku do obrazu s nápisem ,,musím se stát Caligarim", to bylo skutečně dokonale děsivé.
Vojta Jasný je zkrátka lyrik. Je to patrné jak z filmů Až přijde kocour, Touha a nebo také u jeho vrcholného díla Všichni dobří rodáci. Zpočátku sledujeme životní pouť sedmi kamarádů z Valašska, která ale brzy skončí a každý se rozhodne jít vlastní cestou. Jiný se stane ,,komunistickým verbířem", druhý chlastá co to dá a třetí, ten nejpoctivější, František, odolává nátlaku komunismu a snáší všechny útrapy, až do poslední chvíle.
Většinu z nich bolševický idealismus připraví o život a to zcela různými způsoby: úmyslnou sebevraždou, zastřelením a nebo dokonce vraždou od vlastní krávy.
Na lyričnosti přidává metaforický a ostře trefný komentář a jako vždy výtečná kamera Jaroslava Kučery, který se ale v Rodácích poměrně krotí a své typické experimenty, nechává v klidu pospávat ve své průkopnické hlavě. Nicméně pár obrazů je tam skutečně působivých, zejména, když si Menšík polije nohu jedem, padá vysílením na zem a pomalu ho zasypává husí peří. Tehdy asi ještě netrpěl tak silným astmatem, jinak si nedovedu představit, jak tu scénu mohli natočit...
Přestože Všichni dobří rodáci téměř okamžitě putovali do trezoru a pro Jasného to znamenalo emigraci do USA, dnes je tento film vnímán jako boj proti tomuto odpornému režimu a ukazuje nám v celé své ,,kráse" násilnou kolektivizaci a typické ,,podepiš!" a prostřednictvím několika trefných vět typu ,,chováte se k lidem jako k dobytku", nám nedává možnost zapomenout, jak se taky dá žít. Jak špatně se dá žít.
Vojto, díky
Gustav Machatý musel v českých zemích působit jako naprosté zjevení. Nejenže vypadal jako Buster Keaton, ale ještě si točí s německým štábem a ukazuje na plátně vůbec první české odhalené ňadro v dějinách filmu. Sotva se jeden vzpamatuje z Erotikonu, už je tady Extáze.
Americká zkušenost ale Machatému prospěla a v Erotikonu můžeme sledovat ještě zcela patrné dozvuky expresionismu, které se ale střetávají s místy dosti civilním herectvím, což mne poměrně příjemně překvapilo. Technické zpracovaní naprosto předčí poněkud slabý scénář, který má slušnou expozici, rozuzlení jak se patří, bod obratu na koncii 1. dějství, ještě ujde ale bod obratu na konci 2. dějství, čímž byl pravděpodobně moment, kdy se hlavní hrdinka při krevní transfusi náhodně potkává s jistým mužem, zbytek příběhu zazdil až do závěrečného rozřešení. Osobně bych dal přednost řešení problémů hrdinky s mužem, jenž ji přefiknul a přivedl ji na svět mrtvé dítě. Machatý zvolil jinou cestu. Pro Erotikon bohužel.
Ovšem technické zpracování tuto trhlinu zalepilo natolik, že můžu dát klidně čtyřku. Při milování sledujeme obraz lehce rozostřený, laděný do světlých barev, připomínající až snovost a pocit naprosté rozkoše, záběr na děšťové kapky na okně, metaforicky připomínají splinutí duší a závěrečná rapidmontáž, kdy Pištěk zabije hlavního Casanovu, je naprosto nadčasová. Skoro jsem až litoval, že nemohla být podpořena zvukem.
Takže zase zvítězila forma nad obsahem. Kdo umí, halt umí.
P.S. docela zábavný je moment, kdy Andrea rodí. Svíjí se na posteli jako při průjmu, hází sebou na všechny strany a jak to může působit neuvěřitelně, i z takto divných poloh dokáže splodit dítě. Pravda, mrtvé. Tomu se ale sama nemůže divit...
Srdeční zálost. Tenhle film jsem viděl minimálně dvacetkrát ,ještě na staré dobré VHS. Prvně jsem ho viděl v deseti, nejvíc jsem se chechtal těm sprostým slovům a miloval jsem postavu Wala. Rozený hrdina. Když přiznal svou lež, byl pro mne ještě větším hrdinou. V pozdějších letech se mi film líbil stále víc, už jsem chápal, co znamená přezdívka ,,Panic" a došlo mi, že tenhle film je o něčem víc, než jen o sprostých slovech.
Je to naprosto opravdový film, kterému uvěříte cokoliv. Typický armádní humor a přirozené touhy mladých letců. Celou posádku si zamilujete a na malém prostoru tu žádná postava není zbytečná.
K tomu všemu moc pěkná dobová hudba, sexy bombardér B-17 a momenty, při nichž mrazí. Dodnes si vybavuji scénu, ve které je letoun Nováčků přeražen stíhačkou vejpůl a jeden z pitlotů padá bez padáku dolů. Vysílačkou je slyšet jak volá o pomoc. Velmi silný okamžik.
Skutečně nechápu, co mají všichni s tím kocem filmu. Je více než logické, že když jde posádce Krásky po celou dobu letu o kejhák, letoun se potýká s technickými problémy, k tomu všemu je Danny postřelen, musí film končit nějakým šťastným návratem, který v tomto případě celkem oprávněně nastal. Já těm klukům celej film fandil a byl jsem na ně hrdej, že to dotáhly až do konce. Někteří z vás by byli nejspíš radši, kdyby Wal schodil Dannyho skutečně na nosítkách a s padákem do moře a pak se o něj němci postarali. Takový konec by se ale zase nelíbil mě.
Hodnotím takto vysoko s čistým svědomím. Je to krásný film, který se dá vidět mockrát a já osobně ještě navíc vděčím Dannyho básni, která začíná slovy ,,Vím, že jednou mezi mraky potkám svůj osud...." , že jsem se dostal k divadlu. A byly to chvíle příjemné, stejnětak jako s Memphiskou kráskou.
Nějakýho stupidního Praetcheta totálně neznám a neznal bych, kdyby s tim pořád lidi neotravovali ve škole a já jelikož sem člověk, kterej vnímá okolí, nějak mi to jeho jméno utkvělo v tykvi. Na představení sem šel proto, že tam hraje Klárka Sedláčková, super člověk a skvělá herečka. Ale musim říct, že mě to totálně překvapilo. Gejzír vtipu, zábavných scének, roztomilé hudby a výborně zabraných rolí, to vše se Haně Burešové povedlo nastudovat a Divadlo v Dlouhé jako vždy nesklamalo. A Klárka jak jinak senzačni, hrála to fakt senzačně, to se hned tak nevidí, mladá , vyjukaná čarodějka ji maximálně sedla.
Takže u mě už to neni jen stupidní Praetchet, docela me překvapil. Nicméně ty jeho fantasy knížky, v takový ty vazbě, akorát tak na záchod, fakt číst nebudu muhehe.
Ale vy koukejte honem zajít do Dlouhý, rozhodně to stojí za to!
Druhý ze série temných Shyamalanových filmů, vypráví o hrdinovi (Bruce Willis) , který už řadu let nebyl nemocný. Milovník komiksů a posléze šílený terorista, zvaný Pan Skleněný (S.L.Jackson) , se tomu snaží přijít na kloub. Obě postavy se samozřejmě setkají, dochází mezi nimi k jistému partnerství, i když je tam znát odstup. Pan Skleněný vlastně využívá Willice jako štít před jeho hroznými činy. Podezření tím pádem padá na něj.
Mistrovsky budovaná atmosféra a napětí vás zcela pohltí. Překvapí i Jacksonův výkon, jehož schopnosti jsou mnohem dál jen jen u Pulp fiction. Na Vyvoleném me taky zaujala kamera a montáž, respektivě její častá absence. Je to zjevně do jisté míry metafora na Willicovu zdravotní odolnost. Montáž láme a deformuje obraz, bortí realituje smontává nové prvky dohromady. Shyamalan si často vystačí s jedním záběrem kamery po dlouhou dobu a my věříme, že Willisova postava je doopravdy pevná jako skála. Skutečně zajímavý nápad.
Tak se na to koukněte.
Spolu s tim ujetym filmem se žralokem, jednoznačně nejlepší béčko televize Nova. Doufám, že někdy budou dávat třeba i Odsouzeni zemřít. Taky ideální film pro Novu.
A proč sou vlastně Kobylky tak skvělý béčko? Autoři jako by snad viděli všechny nejhorší filmy světa a veškeré chyby použili i do svého filmu. Máme tu hlášky, které mají být asi vážné, ale my se jim smějeme. Např. když kobylky naráží do mrakodrapu a jeden týpek tam cituje nějaký kecy z Bible o kobylkách. V tý Bibly je snad úplně všechno. Dále pak ty nejklišovatější klisé - oznamování těhotenství hlavní hrdinky svému muži, zrovna ve chvíli, kdy panuje největší chaos a jeho tato novinka samozřejmě naprosto uklidní. Triky působí komicky, což je u béčka vždycky plus. Výbuch letadla je snímán z dálky a oheň je exidentně digitální. Hejno kobylek je do obrazu vloženo sice solidně, nicméně je hodně znát, že tam žádné kobylky ve skutečnosti nejsou. Když se herci před kobylkami ohání, je jasně poznat, že máchají do prázdna. Zajímavé, že takový Ptáci od Alfreda Hitchcocka byli v tomhle směru zpracovány mnohem lépe.
Herecké výkony jsou úměrné tomu, co jim předkládá scénář.Žádný herec na světě by nedokázal přirozeně ze svých úst trousit takto stupidní dialogy. Dokonce ani Alec Baldwin, nejlepší herec na světě (Team America, že?)
Dějová zápletka, narace a vykreslení postav, to je další pikantnost. Nechybí šílený vědec, který to všechno vlastně zavinil a aby svou chybu odčinil, v závěru neváhá obětovat svůj život, což se jako vždy děje se slovy: ,,Vyřiďte Kate, že ji miluju...ááárgh" Nemůžou chybět ani drsní vládní činitelé a jako eso v rukávu je tu nenápadná bioložka s brýlemi, která podpoří plán o masovém usmrcení kobylek elektrickým proudem. Líbil se mi moment, kdy osmahlé kobylky dopadaly na čelní sklo vozu a měly přitom krásně žlutou barvu, přitom předtím, kdy je spálil el. proudu na pšeničném silu, byly černé jak bota. Trochu zarazí i to, že jakmile hrdinové vyjdou ven ze sila, aby se podívali na grilované kobylky, které se válí všude na zemi, neslyšíme můj oblíbený zvuk křupání kobylčích těl, který by se zjevně měl dostavit, když se jich na trávě válí tisíce.
Nutno ještě říci, že ve filmu hraje taky Xena, která svůj sex-appeal ztratila někde v koženém trikotu válečné hrdinky a její tělo už není reklamou na sex. Objeví se zde i táta ze Sám doma. Ten hraje toho šílenýho vědce.
Málem bych zapomněl zmínit také ,,vynikající" dabing. U hlavních postav to celkem jde, ale jakmile promlouvají nějací štěkači, slyšime např. u urostlého černocha hlásek jednoho typa, kterej snad nikdy nevyroste a pořád má hlas jak puboš. Nevim, jak se menuje, škoda. A pak komentář v rádiu. Ten zase namlouval ten borec, co daboval toho kluka v Zachraňte Williho. I ten má pořád hlas jak miminko. Kolik mu může bejt? Daniel Dítě výběr vedlejších hlasů opět podcenil. Ale to nevadí, další plus k dokonale špatnému filmu.
Takže pakliže máte rádi hodně špatné filmy, vyžíváte se na nich a napjatě očekáváte jejich uvedení v televizi nezoufejte, Kobylky jsou jednoznačně pro vás a pakliže jste je neviděli, nezoufejte, Nova se neustále překonává, špatné filmy bude uvádět pořád. Samozřejmě s působivou reklamou jako vždy.
P.S. chtěl jsem dát pět hvězdiček, protože tohle je unikát současného špatného filmu, ale někdo by si možná mohl myslet, že těch pět hvězdiček znamená kvalitu. Ano, ale na opačném konci provazu. Je to kvalitní, špatný film. Tak bych to asi řekl
Takové americké Perličky na dně. S tím rozdílem, že Kafe a cigára nemají kameru Jaroslava Kučery a jsou značně komornější a snaží se navodit každodenní všednost, při rozhovorech, ve kterých vám děla společnost káva a cigarety. To se daří opravdu skvěle, všednost tu pramení z každého záběru. Nicméně kvalita jednotlivých povídek je nevyrovnaná a Kafe a cigára jsou především pro zasvěcené Jarmuschovy fandy a hlavně pro lidi, co mají něco v hlavě z oblasti filmu, jinak si tento povídkový snímek neužijí, neboť fórky přirozeně nebudou chápat a nebudou se mít nad čím zasmát, respektive spíše uchechtnout. Osobně se mi nejvíce líbila povídka s Billem Murrayem, zajímavý nápad....
A taky, kdy se naposled sešlo v jednom filmu tolik hvězd, že jo? i když pravda, film je poskládaný z povídek, které vznikaly řadu let...
Moje komentáře
Špinavé ulice (1973)
Scorsese se ve Špinavých ulicích pouze rozcvičuje, aby se pak mohl vydat na maraton gangsterských krimi jako Taxikář, Mafiáni, Casino či Mys hrůzy. Zní to divně, ale tomuhle filmu chybělo násilí, brutální humor a ta pravá itálie, kterou umí Scorsese tak dobře. Bez De Nira, který dovede zachránit asi všechny filmy na světě, by to snad byla i lehká nuda. Pro prvotní seznámení se Scorseseho tvorbou, jsou Špinavé ulice nevhodné a mohly by odradit, pro jeho fanoušky, fanouškovská nutnost.:D
Valerie a týden divů (1970)
,,Dobrou noc,má tmavovlásko, dobrou noc a sladce spi, až se probudíš, má lásko, nevyzraď své tajemství" tak odtud má česky zpívající slovenská skupina Tornado Lou, svůj motiv! No, zase jsem o něco chytřejší. Být mladou Schallerovou, tak si napříští účinkování ve filmu asi hodně rozmyslim. Nejdřív ocicmávání se slizkým a úchylným (jako ostatně vždy:D) Janem Klusákem, který vtipně sedí za stolem během hostiny, na čestném místě a nelze si tak nevzpomenout na dřívější film O slavnosti a hostech, kde na jeho místě seděl pochopitelně pan Vyskočil a kde Klusák hrál jen o trochu menšího šílence (:D), potom trocha té nezbytné, lesbistické erotiky a docela malých, zcela všedních a kažodenních upírských hrátek a setkání s oběšencem. zpočátku jsem se těšil na hravou pohádku s kouzelnou hudbou a malebnou kamerou a půvabným hereckým projevem Jarky Schallerové, pak se na mě začala doslova chrlit erupce různých žánrů a ve výsledku je to ironicky řečeno taková Svatba upírů. Nezvalovu předlohu znám pouze pasivně a jsem obeznámen dobře s českým poetismem a surrealismem, ale nechce se mi věřit, že by tam Nezval zamýšlel až takové ,,orgie". To mě trochu zklamalo, spíš jsem se těšil na hravý a magický svět, na fantasy vize světa dospívající slečny - průzkumnice, která ale, nakonec to vlastně chápu, přechází ze světa dětského, do světa přeci jen dospělejšího a že prochází zrovna ,,sexuální branou", není nikterak nelogické. Nakonec to přeci jen Jireš pojal s citem a určitou komorností, asi kdyby se toho ujal Fellini nebo Pasolini či snad Lynch, tak z toho máme přeci jenom audio-vizuálně docela jiný film (:D). Rozhodně byste tenhle film měli vidět. A za mě můžu říct, že jsem fakt rád, že tu něco takového máme. Je to umění a je to film, opravdu. Právem patří do ,,Zlaté kolekce". Dávám trojku, to je spravedlivá známka pro filmy, které jsou tzv. na rozcestí. Kam se kdo z vás vydáte, je čistě na vás, ale na tuhle ,,týdenní cestu divů" byste se určitě vydat měli
Muž na radnici (TV seriál) (1976)
No, ono je to hodnocené jako odpad, ale proč je to hodnocené jako odpad? My nějak neumíme hodnotit ony ,,socialistické skvosty". Vždycky si zkrátka (mluvím pochopitelně za mainstream, individuality ať mi s úctou a pokorou, kterou k nim chovám, laskavě prominou.) povrchně řekneme, že se jedná o agitační a propagandisticky, tudíž mravně a morálně bahenní škvár, v duchu rudé barvy a ideálně i se srpem a kladivem, nejlépe navíc v každé ruce. Muž na radnici navíc pojednává o palčivé a bolestivé ,,asanační otázce", kdy tento necitelný zásah, zhyzdil svými novostavbovými zásahy, celou řadu měst. Doslova ,,vykácel" staré domy a nahradil je pohodlnějšími a účelnějšími bytovkami a paneláky. Byla vystěhována celá řada lidí, kteří ve svých domovech bydleli kolikráte celý život a museli se nastěhovat do kurníku (nebo do králíkárny, chcete-li.) Jistě, ale proč neposuzovat tento seriál jako jedno z rodinných a typicky ,,Hamletovských" dramat s důrazem na těžkosti v rozhodování, přičemž se navíc rozhodujeme mezi totálními katastrofami? teď jenom zvolit, která z nich by byla menší. Když se tak dívám na normalizační seriály, zejména na ty z pera Jaroslava Dietla, vždy se snažím spíš číst a sledovat jak jsou napsané osudy, životy a psychologie postav. A v tom Dietl vždy vynikal. Ať už se jedná o Muže na radnici, Okres na severu nebo třeba Plechovou kavalerii, pokaždé jsem se dobře bavil. U těch komunistických plků se sarkasticky a trochu i trpce zasměju, vždyť dnes je to taky to jediné co s tím (díky bohu) můžeme dělat a naopak si užívám trefně a šikovně napsané a hlavně herecky dobře zvládnuté postavy. Muž na radnici má pochopitelně spoustu chyb a spoustu kiksů a asi by se na něj měl dívat člověk, který dovede dobu, ve které vznikl posoudit objektivně, s odstupem a jistým noblesním nadhledem. S trochou nadsázky se dá říci, že normalizační a dříve i budovatelské filmy či seriály jsou právě pro ty nejvzdělanější diváky, neboť ten nevzdělaný si z nich dokáže vzít právě a jedině to špatné, tu propagandu, tu demagogii a popolismus, tedy to, oč soudruzi usilovali: zblbnout prostým a jistě jinak slušným lidem hlavu. Pro vzdělaného člověka mohou tyto seriály a filmy představovat pouze zdroj zábavy, informací a poučení. Pro mě osobně je ohromným přínosem vidět takto zkresleně a idealisticky pojatou historii. Když se to spojí dohromady s tím, co se člověk učí ve škole nebo se sám dočte, je to ideální mix, který umožňuje posuzovat tu šílenou dobu teroru a potlačování individualismu, jinýma, daleko širšíma očima. A o to přece jde. Jsem svodobný člověk, proto tento seriál nehodnotím. Ale ,,odpad" mu rozhodně nedávám. Nezaslouží si to. A to i přesto, že Muž na radnici vznikl primarně a to především na ,,zakázku" od Strany, aby lidem vysvětlil ,,správnost" asanačního řešení a ,,že to s nimi Strana myslí samozřejmě dobře a vše dělá pro zájem lidu". Zde už jistý odpad vidím a když mne omluvíte, jdu pro smetáček a lopatku, protože to je na svinstvo to nejlepší (,,to říká moje máma":D).
Hlava 22 (1970)
Nehodlám filmovou Hlavu 22 příliš srovnávat s knižní předlohou, to bych byl úplný jouda. Ostatně, nic proti joudům, joudové jsou potřeba. Minimálně k tomu, aby ti ostatní joudové, kteří jsou o něco menší než jejich kolegové, větší joudové, se poučili z chyb vlastních a rovněž i z chyb větších joudů, myšleno větších pitomců a mohli tak na svém joudovství pracovat a jednou, ale to až skutečně jednou, někdy ke stáru, sedě v ušáku u krbu a s čajem v ruce, si mohli říct: ,,jo, nebyl jsem až takovej jouda". Tuhle úvahu o ,,joudovství" zde neuvádím náhodou, neboť se jedná a určitý rozpor a dvojsmysl. Podobně je tomu i u Hlavy 22. Nikdo vlastně nemůže vědět, kdo že to ten jouda tedy je. Stejně tak, jako mohu já říci o joudovi, že je jouda, tak ten samý jouda, může i o mě říci, že jsem jouda. A nikdy se nedozvíme, kdo je tedy větším joudou. Nikdo se svého joudovství nechce vzdát a nikdo ho už vůbec nechce přiznat. Mike Nichols neměl lehkou pozici. Zpracovat látku, která se podobně jako náš Dobrý voják Švejk, stala záhy po vydání celosvětovým hitem, tím spíše českým. V postavě Yossariana vidí zejména český divák/čtenář onoho oblíbeného, vyjukaného outsidera, s dobrým srdcem a čistým charakterem, který svou nenápadnou, o to však rafinovanější vychytralostí, ničí mozkové závity svých nadutých nadřízených a bojuje tak svým malým, intelektuálsko-filosofickým bojem, proti nesmyslům vojenské mašinerie, proti pravidlům, zákonům a paragrafům - hlavám. Srovnání se Švejkem není až takovým nonsensem. Ostatně v o mnoho let později vydaném volném pokračování Hlavy 22, tentokráte v románu Zavíráme! se spolu Yossarian a Švejk sejdou a společnost jim dělá dokonce i Kafkův Josef K. ,,Povídková" narativní struktura předlohy ovšem umožnila Nicholsovi relativní volnost a mohl si tak s filmovou řečí vyhrát, aniž by tak ubíral na oné tak potřebné psychologii a atmosféře předlohy. Dokonce se zde objevuje i několik typicky Nicholsovských střihů. Člověk alespoň trochu edukovaný v otázce převodu z textu knihy na obraz plátna, jistě promine, že ve filmu něco chybí a něco přebívá a naopak ocení, že celá řada momentů a situací, je citelně a účelně rozvedena a vtip a ironické zápletky o něco rozvijí, aniž by tím jakkoliv bortila záměr a kontext. Yossarian tak zůstává Yossarienem a divák tak může vidět jeho oblíbenou Hlavu 22 v akci, aniž by jakkoliv láteřil a lamentoval a chytal se za hlavu. Šikovně strukturálně členěná Hellerova kniha a pečlivě a citlivě napsaný filmový scénář, způsoboje to, že obě díla fungují stejně dobře. Každé pochopitelně jinak. Protože knihu s filmem srovnávat nelze, NIKDY! A říci, zda je lepší kniha nebo film, takto se ptát taky rovněž nikdy nemůžeme. Snad jen u Forresta Gumpa, tam je odpověď jasná. Knihu raději ani nečtěte, pak už byste postavu Forresta neměli tak rádi (:D). Když si tu tak pročítám namátkově knihu a posouvám filmová políčka tu dopředu, tu dozadu, čím dál tím víc si říkám, že je to asi vážně taková západní ,,Švejkovina". ty scénky s důstojníky a momentky z nemocnice...už jenom, aby tam ležel Hrušinský...ale to už je zase jiná pohádka, děti...:D
Ocelová pěst (2011)
Tenhle ocelový sci-fi ,,Rocky 21. století" je nejen klasickým sportovním dramatem s neklasickými hrdiny, ale i celkem zdařilá sonda do problematiky vztahů rodič a syn. V obou rovinách Ocelová pěst solidně funguje a zdá se, že Shawn Levy,l konečně našel žánrovou parketu, jemu vlastní. Po nepříliš vydařených taškařicích Noc v Muzeu a hlavně Růžový panter, který byl přeplácaný gagy, těch nejnižších nížin, se v Ocelové pěsti přeci jen ukazuje jeho talent. Film je opravdu akční, opravdu drama a opravdu sci-fi. Při akčních sekvencích budete robůtkovi Atomovi fandit, bát se o něj a při dojemných ,,rodičovských scénách" ukápne leckomu i nějaká ta slza. Navíc představitel Jackmanova synka Dakota Goyo (trochu holčičí jméno, ne?:D) hraje vskutku kouzelně, sebevědomě a hlavně prirozeně, díky tomu působí jejich vzájemná souhra uvěřitelně a není tak divákovi lhostejná. Shawn Levy natočil solidní biják, přesně do kin, který spíše nadchne než zklame. Mě bavil i dojal. Postavy jsou sice dost modelové, ale Levy zde dokáže režírovat s citem a s mírou a nejde přes mrtvoly, tak jak jsme to mohli vidět v jeho předešlých filmech. Takže ideální chlapácký film, jeden z kategorie těžce motivačních. Prostě Rocky:D
Proměna (amatérský film) (2010)
Oceňuji především technické zpracování a spoustu nervů a času, jež museli tvůrci během postprodukce zvládnout. Překvapily i výkony a výběr některých herců, přestože v amatérských podmínkách je zejména tato složka vždy limitována a spíše než-li možnost výběrová se řeší otázka časová, ne li i finanční, tudíž výběr je třeba tomuto podřídit. Vrstvení příběhu, jeho struktura a stavba občas řádně skřípe, ale jako by toto nemělo být tou prioritou a autor si vystačil pouze s jakousi reflexí nad tou nejpůvodnější verzí Proměny, tedy od Franze Kafky. Dílo to jest svěží, místy groteskně zvrácené a jeho největším plusem, jakožto amatérského počinu je především to, že vůbec vzniklo. O další umělecký rozvoj autora se nebojím. Už teď jeho drzost (myšleno v dobrém) překračuje meze tradičních amatérských bariér.
Normal (2009)
No Normal jsem se strašně těšil už od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že se ho má ujmout režisér Julius Ševčík. Už jeho prvotina Restart bylo cosi na českých filmových polích dosud nevídaného. Vizuální nářez. Skvěle se na to koukalo, hůř se to ale už poslouchalo. Každopádně pro mě Ševčík byl jakýmsi zjevením a velkou nadějí do budoucna. Teď přišel z filmem Normal, thrillerem podle skutečné události. A opakuje se v podstatě to samé. Znovu se na to skvěle dívá, ale jakmile někdo promluví, dost to tahá za uši, zavání to divadelností a občas i šustí papírem. Atmosféra je sice super, ale jakmile promluví Dáša, tím svým ,,šmoulím hlasem" , veškerá snaha o tajemno jde do háje. Nedostalo se mi mrazivého, napínavého thrilleru. Jsem už celkem zvyklí na násilý ve filmech a zrovna od tohohle filmu jsem ho očekával. Ale Petra Kurtena bych se rozhodně nebál. To, co vykonával většinou popisoval pouze slovy a když už jsme se flashbacky dostali do minula, nebylo to tak brutální, jak bych od něho čekal. Násilí a brutalitu prostě český film věrohodně natočit stále ještě neumí. Není to tedy thriller, je to jak již mnozí níže konstatovali spíše velmi umělecký, komorní film s odkazy na film noir, na expresionismus a snad i kammerspiel. Nedostalo se nám to, co nám bylo slibováno, je to tedy úplně jiný film. Ale jakmile tato pravidla a tento podvod akceptujete, film si určitě užijete. Myslím, že po druhém shlednutí se hodnocení a názor na tento film přeci jen podstatně změní. Až vyprchá onen vztek, který někdo vůči režisérovi-lháři dost možná má. Takže dávám tři hvězdičky, ovšem s vidinou, že postupem času přibude ještě jedna hvězdička navrch:D
Vše o mé matce (1999)
,,Ta žena je jeho otec" tohle mi bohatě stačilo. ne Almodóvar asi nikdy nebude můj oblíbenej režisér. Sice sem od něj viděl celkem pět filmů, ale jeho rukopis obsahující teplouše, lesby, travesťáky a oplzlý hlášky, pronášejíc navíc častokrát neskutečně ohyzdnejma postavama, to je na mě moc. V tomhle směru fandim Juddovi Apatowovi... Asi taky napíšu scénář, kde bude mít ženská péro, bude hnusná jak prdel a bude si o sobě myslet, že je krásná jak Angelina Jolie a to i přesto, že jí nos uskakuje dobrejch pár cenťáků někam do pryč. Tenhle film tu má 87%? Dejte pokoj, ještě si snad někdo začne myslet, že je to fakt dobrej film. A dostalo to i Oscara. bože. Ať žijou teplouši, patří jim 21. století!
Srpen před bouří (2008)
Nuda, šeď a nic moc film. Pouze pro makléře a kancelářský krysy, který místo tenisu sledujou v televizi burzu na Wall street.
Konečně spolu (2007)
Svěží, zábavný a svižně se odvijející. Takový je režijní debut Helen Hunt. Když pominu začátek, který je v dnešní době stále více ,,in". Snad v každém americkém filmu musejí být lesby, vegetariánky, feministky, divně se chovající lidi a hlavně ŽIDI!!! Já proti nim nic nemám, ale proč je pořád řešej. Proč proboha zpívaj ty svý písničky a mluvej tou svou směšnou rečí? Bez tech židů by tohle byla úžasná komedie. Takhle je jen dobrá a to je při nízkých kvalitách dnešních komedií významné plus. Má to vtip a grády a ústřední hrdinové si získají divákovi sympatie. Takže Helen, jen tak dál.
Bathory (2008)
Tenhle film má v podstatě všechno a zároveň nic. Dobře vypadá navenek ale uvnitř mu chybí spousta zásadních věcí jako strhující vyprávění tak typické pro takového filmy, vážnější zápletky a zvraty a hlavně duše. Hezky se na to dívá, ale pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že to, na co vlastně čekám, ještě nezačalo. Když už jsem měl odkoukané skoro dvě hodiny a ono to ,,to" ještě pořád nezačalo, začal jsem si říkat, že je to asi něco špatně. A když vzpomenu na příšerný dabing zahraničních herců (Jirka Pomeje opět nezklamal) a některé opravdu tragické herecké výkony (jakási dívčina, která pak naštěstí skočila z okna. Děkuji ti, Juraji, zachránil jsi tím celé kino) a také opravdu hodně umělý sníh, což bylo vidět jen letmo, ale ta ,,šlehačka" to prostě byla, je pro mě Bathory zklamáním. S tím jsem do toho kina také šel a toho se mi také dostalo. Ale je to škoda. Takhle byly všechny ty miliony vyhozeny za výpravu, za lokace, za herce a kompars, ale nikoliv za film, který by fungoval jako celek. Je vidět, že český film dovede mít například kameru (Brabec) či hudbu (Jirásek) na evropské nebo i světové úrovni, ale režie a scénář v tomto případě silně zaostává a tak se Anička Friel mohla snažit sebevíc, ale bylo to houby platný. Takže esli chcece vidět hezké obrázky, zajděte si na nějakou výstavu Juraje Jakubiska, možná uděláte líp.
Děti noci (2008)
Velké očekávání a velké zklamání. Slečna Hejdová dokázala vnést do svých postav život a vdechnout jim duši. Některé momenty, zejména kdy Jirka Mádl vyznává Issovce své city k ní, je jako vystřižená z běžné každodennosti. Co naplat, že se takových momentu najde víc, možná tak dva nebo tři, když filmu chybí jakékoli závěrečné rozuzlení. Divák neznalý hlasu Igora Chmely, by možná ani nevěděl, že právě on přepadl Marthu jedné noci v obchodě. Postavy sice mají nějaký cíl, ale v zásadě ničeho nedocílí. Vše je nedořešené a otevřené. Otevřené konce by si ale takto mladá scénáristka měla raději odpustit a pustit se do úplného řešení konfliktů a jejich následného rozuzlení. Takto jsou Děti noci jenom dobře zahraným filmem, ve kterém však není o co hrát. Škoda.
Útěk do divočiny (2007)
Těšil jsem se na mladého novodobého Robinsona, který se dobrovolně a sám od sebe ocitne v krásné ale drsné Aljašce a já budu celé ty dvě hodiny se zatajeným dechem sledovat jeho počínání a snahu přežít. Hlavní hrdina se mimo civilizaci a snaží se žít pouze z darů, které mu nabízí příroda. Namísto toho ale musim zase sledovat ty provařené flashbacky ,,o tom jak to vlastně bylo, než se dostal na Aljašku". V tomhle případě mě to ani tak moc nezajímá. Nějak bych si to domyslel. Je mladej, snad ho nechala holka nebo tak podobně. Rozhodně to neni podstatný. Ale né, zase ty flashbacky jak jinak. Každopadně během nich se hlaví hrdina setkává s řadou postav, které ho v jeho cestě podporují a pomáhají, nicméně on jim pokaždé hezky poděkuje, jde dál a vykvajzne se na ně. Ale mě to bavilo. A to, že sem se na to díval s titulkama, co překládal ňějakej mamlas, co neumí pořádně česky, ale hlavně, že umí anglicky, nemění nic na tom, že mě Útěk do divočiny bavil, jen sem z toho nebyl odvázanej.
Metro (2004)
Horor, který téměř nefunguje. Dokonce ani já sem se příliš nebál a kupodivu jen velmi málo docházelo na takové ty laciné lekačky typu hlasitá hudba a velký detail nějakého zjizveného krasavce usmívajícího se na kameru. Námět jednoduchý, ale působivý, bohužel ve finále příliš nezapůsobil. Nejvíc mě na celém filmu snad potěšil závěrečný fórek, kdy si zazobanou, nafintěnou paničku Kate po hrůzné noci strávené v londýnském metru, pletli lidé s homelesačkou. Napětí chybí, atmosféra taky, lekačky taktéž, takže Revizoři forever a když vám někdo bude říkat takové to: ,,ty vole to Metro to je fakt hustej film" , raději ho neposlouchejte a pusťte si ty Revizory.
Woyzeck (1979)
Podobně znějící jako Stroszek, ale mnohonásobně lepší. Divadelní hra, kterou sem mohl vidět ve svém oblíbeném ,,Švanďáku" mě celkem zaujala, a tak sem byl rád, když sem mohl spatřiti i filmové zpracování. Výborný Klaus Kinski skutečně exceluje a díky téměř až divadelní režii a lehce teatrálnímu herectví vypadá snímek jako hodně působivá a nákladná divadelní inscenace. Příběh o podpantoflákovi a otloukánkovi, kterému každý sere na hlavu, ale který, když je třeba dovede poměrně jednoznačně a jasně vystrčit drábky se zkrátka Herzogovi povedl na výbornou.
Stroszek (1977)
Nejhorší herecký výkon v dějinách světové kinematografie v podání Bruna S. činí tento už tak zcela obyčejný a ničím nevybočující příběh ještě mnohem nezáživnějším a nudným a o nějakém cítěním s postavou tu nemůže být ani řeč. Možná je to tak schválně a já jakožto zastánce typicky amerického herectví tomu prd rozumim a tohle asi v Německu v té době frčelo, ale pro mě Bruno působí mrtvě, tupě a hlavně nemá výraz. Tohle neni Gabin, kterej si vystačil s minimem masek a pokaždé dokázal výborně zahrát. Bruno když mluví, zní to jako by vyprávěl nějakou pohádku a nebo někoho o něčem poučoval a ten jeho neměnící se ,,medvídkovský výraz" a jeho bezmocnost i při scénách, kde prostě nějaké ty emoce a projev jsou potřeba, mi pak lezl vyloženě krkem. Nikterak originální příběh, který ale mohl být poutavý a zajímavý, proč ne, nebýt toho otřesného Bruna. A nebýt mé úcty k velkému režísérovi, bylo by hodnocení snad ještě nižší. Ale teď jsem si vlastně vzpoměl na závěr filmu, kdy se Werner Herzog, který diváka po celou dobu nudil, rozhodl, že ho eště ke všemu bude srát a deptat různými debilními pazvuky jakožto jakýsi superrychlozpěvák, kterej prostě jede jako fretka až vám z toho hrabe a jako by to nestačilo, tak to uděla celkem asi třikrát. Ke konci tam navíc hraje kreténská hudba a ječí do toho ňákej blázen a harmonika je vysoká jako prase, takže když to máte na sluchátkách, je to na palici. Ten slepičinec na konci je sice fajn, ale koho to zajima? spíš bych radši sledoval osudy Evy a Stroszek, než slepici, hrající na piano a poslouchal tu imbecilní hudbu. A nebo že by rezisér nechal diváka tápat? jak asi Stroszek dopadne, že? No jo skončí asi zase ve vězení. Ne, nenapravil se, je moc vyjímečný pro tuhle omezenou společnost. Stejně jako celý film, který je tak vyjímečný, že kdyby se nenatočil, vůbec nic by se nestalo. Ztráta času nad tímhle filmem. Musim honem najít něco pořádnýho, ať si spravim chuť. Takže hodnocení upravuju na dvě hvězdičky.
Motiv pro vraždu (1974)
Povídkový film Motiv pro vraždu jako celek pohromadě příliš nedrží, zachraňuje ho však Jiří Hálek, který exceluje v roli psychicky narušeného zločince v jedné z povídek. Jeho herectví je odzbrojující a scény s jeho maminkou, která vůbec nic nechápe, jsou vskutku působivé.
Iron Man (2008)
Tony Stark je nechutný milionář a rozhodně se za to nestydí. Trochu jsem se obával, že mi tato postava bude nesympatická, ale naopak, našel jsem v ní sám sebe, až se mi tomu nechtělo věřit. Tohohle chlapíka jsem si prostě zamiloval, stejnětak jako celý film. Přestože se nějaká ta akce začně vyskytovat až ke konci, není to tak úplně na škodu. Ironman se hodně podobá např. poslednímu Batmanovi a snaží se být hodně realistický. To, že příští díl bude o poznání akčnější, je tedy více než pravděpodobné. Co se postavy Ironmana týče, je to prostě borec a při jeho kouskách se zmůžete nejspíš jen na chabé ,,ty krááávo" a přesně tohle si myslim o celém tomhle filmu. Ironman rozhodně nesklamal a Jeff Bridges už konečně zašel k holiči. Pravda, trochu to přehnal, ale aspoň mu to dlouho vydrží, krom toho v roli záporáka tohohle ,,Biga Lebowskiho" neuvidíte každý den.
Náměstí Spasitele (2006)
Jeden z nejlepších filmů, které bylo možno shlédnout na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007 se jmenuje Náměstí spasitele. Konečně film, který je srozumitelný snad všem lidem na světě a českém divákovi díky hláškám typu ,,a jakým právem, kurva???", snad ještě mnohem víc. Jedna taková normální rodinka z Polska chce hezky bydlet a tak se rozhodne vzít si hypotéku na dům. Jenomže dotyčná společnost není zrovna ideální a naše taková normální rodinka přijde o peníze a o dům, který ještě ani nestojí, samozřejmě také. Rozehrává se tak naprosto dokonalé rodinné a společenské drama, ve kterém není nouze o vypjaté okamžiky a scény, ve kterých vám zkrátka nebude jedno, jak celý příběh nakonec dopadne. I přes závěrečné rozuzlení, které je opravdu až příliš komplikované, kostrbaté a dost možná výsledný dojem lehce zakalilo, se jedná o úžasný a naprosto realistický výjev z běžného života. Na Dallas tedy rozhodně zapomeňte.
Maska (1985)
Jednoduše vyprávěný příběh o chlapci, který kvůli vrozené genetické vadě, má zhrzený obličej. Narozdíl od např. takového Sloního muže, má Rockyho díky jeho milé povaze a ochotě pomáhat druhým každý rád. Bogdanovich se asi ani nesnažil natočit film o tom, jak takto postižený kluk musí snášet posměšky a narážky od okolí, těm se věnuje jen minimálně a spíše se soustředí na jeho vztah s drogově závislou matkou a věnuje se Rockově milostnému vzplanutí se slepou dívkou a soucitně nám předkládá bolestné a pravdivé okamžity, které nabízí Rockyho fyzický handicap. Rocky nakonec zemře dost možná i kvůli lásce, zemře žalem a steskem. Jeho krásná blonďáta princezna ho sice miluje, ale je to láska s překážkou, ne nepodobná vztahu mezi Romeem a Julií. Stylem vyprávění a formou se Maska dnes hodí tak akorát na nedělní televizní odpoledne, ale chvíle s tímto filmem strávěné, rozhodně nejsou do vzduchu vyhozené. Bogdanovichův film je dobrý hlavně proto, že je tak normální a vyvarovává se všech možných patosů, klišé a hysterických scén.
Konec srpna v hotelu Ozon (1966)
I takto se dá natočit naše krásná modrá planeta, po výbuchu atomové bomby. Jan Schmidt velmi krutě a naturalisticky zachycuje putování několika osob, které tuto katastrofu přežili a ukazuje nám ve svém postapokaliptickém vidění, obrazy, ze kterých by Srstkovi vstávaly všechny zbylé vlasy na hlavě a Kubišová by neváhala zazpívat svou dojemnou píseň o míru. Zkrátka je to film o tom, jak hluboko až k samotnému dnu lidské společnosti, je možné v případě zániku světa klesnout. Začíná se od začátku. Od pravěku.
Na vlastní nebezpečí (2007)
Jirka Langmajer má problém. Jeho otec kdysi zmizel ve velké řece, ale on stále věří, že žije. Když se dozví blíže o jeho vyprávě, rozhodne se pátrat po jeho existenci na vlastní pěst. Zápletka nikterak originální, ale dost vhodná pro takovýto film, navíc v českém filmu se objevuje jen zřídka, takže Na vlastní nebezpečí, mělo poměrně solidně nášlápnuto k diváckému trháku. Avšak jakkoliv je výtečná kamera, úžasná hudba, zcela selhává scénář. Rozhodně není chyba Renče, že výsledek je takový, jaký je, s tímhle se prostě nic udělat nedalo. Konfrontace jsou tak jednoduché a stupidní a hozené někam do pryč, navíc vzhledem k občasným tragickým hereckým výkonům jsou spíše směšné. Renčovi se daří navodit napínavou atmosféru a divák s napětím čeká, co přijde, ale po chvíli si říkate, kdy už to přijde a v momentě, kdy to přijde, jde celá atmosféra do hajzlu. Je to zkrátka nedotažené až hanba, krom toho některé momenty jsou zcela nejasné a na konci už se nikdo ani moc nezajímá o to, co se stalo s tělem mrtvého policisty, kterého naše slavná posádka zabila. Na vlastní nebezpečí ukázalo, že je možné v českých podmínkách natočit film podobného žánru, že umíme malovat krásné obrazy kamerou, že se nám daří budovat atmosféru, ale jsme nejistí ve vypjatých scénách a neumíme chodit v dramatických momentech a neumíme je načasovat. Až se tohle naučíme, budeme moci říct, že se český film zase zvedl a že s námi stále ještě ve světě musí počítat. Kdy se to naučíme, to ovšem nikdo neví. Jisté však je, že máme výtečné kameramany, ale příšerné scénáristy. Scénář, to totiž není jen dialog (ono se tu toho taky moc nenakecá) , ale především dějová kostra, na kterou se vše ostatní nabaluje. Na vlastní nebezpečí přineslo bohužel značně rozpadající se kostřičku....
Kabinet doktora Caligariho (1920)
Než dorazil ozvučený Boris Karloff jako Frankenstein, děsil německé jungen Conrad Veidt co by Náměsíčník. Kabinet doktora Caligariho zcela jistě přinesl spoustu nových prvků, jak už ve skladbě příběhu, tak v trikových aspektech atd. atd. Příběh začíná retrospektivně a je vypráveň za pomocí flashbacků. Nenapadá mě jiný film do roku 1920, který by tohoto postupu využíval v podobně hojné míře. Na druhou stranu se ale můžeme jen dohadovat, jak by snímek dopadl, kdyby se dostal do rukou Fritze Langa, který ho z pracovních důvodů s díky odmítl. Pro Caligariho typické naprosto okaté kulisy, by možná v jeho podání vypadaly zcela jinak a výsledný dojem by byl možná ještě děsivější. To jsou ale jen spekulace a ve Weinově režii sledujeme šílného doktora Caligariho, původně ředitele nemocnice, který našel zalíbení v náměsíčnosti a prostřednictvím svého výtvoru, spícího Náměsíčníka, koná své odporné, vražedné činy, které mu samozřejmě projdou a šílencem se nakonec stává ten dobrotivý, poctivý ,,Mirek Dušín", který chce proradného Caligariho dostat pod zámek. A nutno říct, že je to sledování zábavné, svižné a snad i trochu děsivé, rozhodně ne nudné. Jo a moc se mi líbilo vkreslování titulku do obrazu s nápisem ,,musím se stát Caligarim", to bylo skutečně dokonale děsivé.
Všichni dobří rodáci (1968)
Vojta Jasný je zkrátka lyrik. Je to patrné jak z filmů Až přijde kocour, Touha a nebo také u jeho vrcholného díla Všichni dobří rodáci. Zpočátku sledujeme životní pouť sedmi kamarádů z Valašska, která ale brzy skončí a každý se rozhodne jít vlastní cestou. Jiný se stane ,,komunistickým verbířem", druhý chlastá co to dá a třetí, ten nejpoctivější, František, odolává nátlaku komunismu a snáší všechny útrapy, až do poslední chvíle. Většinu z nich bolševický idealismus připraví o život a to zcela různými způsoby: úmyslnou sebevraždou, zastřelením a nebo dokonce vraždou od vlastní krávy. Na lyričnosti přidává metaforický a ostře trefný komentář a jako vždy výtečná kamera Jaroslava Kučery, který se ale v Rodácích poměrně krotí a své typické experimenty, nechává v klidu pospávat ve své průkopnické hlavě. Nicméně pár obrazů je tam skutečně působivých, zejména, když si Menšík polije nohu jedem, padá vysílením na zem a pomalu ho zasypává husí peří. Tehdy asi ještě netrpěl tak silným astmatem, jinak si nedovedu představit, jak tu scénu mohli natočit... Přestože Všichni dobří rodáci téměř okamžitě putovali do trezoru a pro Jasného to znamenalo emigraci do USA, dnes je tento film vnímán jako boj proti tomuto odpornému režimu a ukazuje nám v celé své ,,kráse" násilnou kolektivizaci a typické ,,podepiš!" a prostřednictvím několika trefných vět typu ,,chováte se k lidem jako k dobytku", nám nedává možnost zapomenout, jak se taky dá žít. Jak špatně se dá žít. Vojto, díky
Erotikon (1929)
Gustav Machatý musel v českých zemích působit jako naprosté zjevení. Nejenže vypadal jako Buster Keaton, ale ještě si točí s německým štábem a ukazuje na plátně vůbec první české odhalené ňadro v dějinách filmu. Sotva se jeden vzpamatuje z Erotikonu, už je tady Extáze. Americká zkušenost ale Machatému prospěla a v Erotikonu můžeme sledovat ještě zcela patrné dozvuky expresionismu, které se ale střetávají s místy dosti civilním herectvím, což mne poměrně příjemně překvapilo. Technické zpracovaní naprosto předčí poněkud slabý scénář, který má slušnou expozici, rozuzlení jak se patří, bod obratu na koncii 1. dějství, ještě ujde ale bod obratu na konci 2. dějství, čímž byl pravděpodobně moment, kdy se hlavní hrdinka při krevní transfusi náhodně potkává s jistým mužem, zbytek příběhu zazdil až do závěrečného rozřešení. Osobně bych dal přednost řešení problémů hrdinky s mužem, jenž ji přefiknul a přivedl ji na svět mrtvé dítě. Machatý zvolil jinou cestu. Pro Erotikon bohužel. Ovšem technické zpracování tuto trhlinu zalepilo natolik, že můžu dát klidně čtyřku. Při milování sledujeme obraz lehce rozostřený, laděný do světlých barev, připomínající až snovost a pocit naprosté rozkoše, záběr na děšťové kapky na okně, metaforicky připomínají splinutí duší a závěrečná rapidmontáž, kdy Pištěk zabije hlavního Casanovu, je naprosto nadčasová. Skoro jsem až litoval, že nemohla být podpořena zvukem. Takže zase zvítězila forma nad obsahem. Kdo umí, halt umí. P.S. docela zábavný je moment, kdy Andrea rodí. Svíjí se na posteli jako při průjmu, hází sebou na všechny strany a jak to může působit neuvěřitelně, i z takto divných poloh dokáže splodit dítě. Pravda, mrtvé. Tomu se ale sama nemůže divit...
Memphiská kráska (1990)
Srdeční zálost. Tenhle film jsem viděl minimálně dvacetkrát ,ještě na staré dobré VHS. Prvně jsem ho viděl v deseti, nejvíc jsem se chechtal těm sprostým slovům a miloval jsem postavu Wala. Rozený hrdina. Když přiznal svou lež, byl pro mne ještě větším hrdinou. V pozdějších letech se mi film líbil stále víc, už jsem chápal, co znamená přezdívka ,,Panic" a došlo mi, že tenhle film je o něčem víc, než jen o sprostých slovech. Je to naprosto opravdový film, kterému uvěříte cokoliv. Typický armádní humor a přirozené touhy mladých letců. Celou posádku si zamilujete a na malém prostoru tu žádná postava není zbytečná. K tomu všemu moc pěkná dobová hudba, sexy bombardér B-17 a momenty, při nichž mrazí. Dodnes si vybavuji scénu, ve které je letoun Nováčků přeražen stíhačkou vejpůl a jeden z pitlotů padá bez padáku dolů. Vysílačkou je slyšet jak volá o pomoc. Velmi silný okamžik. Skutečně nechápu, co mají všichni s tím kocem filmu. Je více než logické, že když jde posádce Krásky po celou dobu letu o kejhák, letoun se potýká s technickými problémy, k tomu všemu je Danny postřelen, musí film končit nějakým šťastným návratem, který v tomto případě celkem oprávněně nastal. Já těm klukům celej film fandil a byl jsem na ně hrdej, že to dotáhly až do konce. Někteří z vás by byli nejspíš radši, kdyby Wal schodil Dannyho skutečně na nosítkách a s padákem do moře a pak se o něj němci postarali. Takový konec by se ale zase nelíbil mě. Hodnotím takto vysoko s čistým svědomím. Je to krásný film, který se dá vidět mockrát a já osobně ještě navíc vděčím Dannyho básni, která začíná slovy ,,Vím, že jednou mezi mraky potkám svůj osud...." , že jsem se dostal k divadlu. A byly to chvíle příjemné, stejnětak jako s Memphiskou kráskou.
Soudné sestry (divadlo) (2007)
Nějakýho stupidního Praetcheta totálně neznám a neznal bych, kdyby s tim pořád lidi neotravovali ve škole a já jelikož sem člověk, kterej vnímá okolí, nějak mi to jeho jméno utkvělo v tykvi. Na představení sem šel proto, že tam hraje Klárka Sedláčková, super člověk a skvělá herečka. Ale musim říct, že mě to totálně překvapilo. Gejzír vtipu, zábavných scének, roztomilé hudby a výborně zabraných rolí, to vše se Haně Burešové povedlo nastudovat a Divadlo v Dlouhé jako vždy nesklamalo. A Klárka jak jinak senzačni, hrála to fakt senzačně, to se hned tak nevidí, mladá , vyjukaná čarodějka ji maximálně sedla. Takže u mě už to neni jen stupidní Praetchet, docela me překvapil. Nicméně ty jeho fantasy knížky, v takový ty vazbě, akorát tak na záchod, fakt číst nebudu muhehe. Ale vy koukejte honem zajít do Dlouhý, rozhodně to stojí za to!
Vyvolený (2000)
Druhý ze série temných Shyamalanových filmů, vypráví o hrdinovi (Bruce Willis) , který už řadu let nebyl nemocný. Milovník komiksů a posléze šílený terorista, zvaný Pan Skleněný (S.L.Jackson) , se tomu snaží přijít na kloub. Obě postavy se samozřejmě setkají, dochází mezi nimi k jistému partnerství, i když je tam znát odstup. Pan Skleněný vlastně využívá Willice jako štít před jeho hroznými činy. Podezření tím pádem padá na něj. Mistrovsky budovaná atmosféra a napětí vás zcela pohltí. Překvapí i Jacksonův výkon, jehož schopnosti jsou mnohem dál jen jen u Pulp fiction. Na Vyvoleném me taky zaujala kamera a montáž, respektivě její častá absence. Je to zjevně do jisté míry metafora na Willicovu zdravotní odolnost. Montáž láme a deformuje obraz, bortí realituje smontává nové prvky dohromady. Shyamalan si často vystačí s jedním záběrem kamery po dlouhou dobu a my věříme, že Willisova postava je doopravdy pevná jako skála. Skutečně zajímavý nápad. Tak se na to koukněte.
Kobylky: Den zkázy (TV film) (2005)
odpad!Spolu s tim ujetym filmem se žralokem, jednoznačně nejlepší béčko televize Nova. Doufám, že někdy budou dávat třeba i Odsouzeni zemřít. Taky ideální film pro Novu. A proč sou vlastně Kobylky tak skvělý béčko? Autoři jako by snad viděli všechny nejhorší filmy světa a veškeré chyby použili i do svého filmu. Máme tu hlášky, které mají být asi vážné, ale my se jim smějeme. Např. když kobylky naráží do mrakodrapu a jeden týpek tam cituje nějaký kecy z Bible o kobylkách. V tý Bibly je snad úplně všechno. Dále pak ty nejklišovatější klisé - oznamování těhotenství hlavní hrdinky svému muži, zrovna ve chvíli, kdy panuje největší chaos a jeho tato novinka samozřejmě naprosto uklidní. Triky působí komicky, což je u béčka vždycky plus. Výbuch letadla je snímán z dálky a oheň je exidentně digitální. Hejno kobylek je do obrazu vloženo sice solidně, nicméně je hodně znát, že tam žádné kobylky ve skutečnosti nejsou. Když se herci před kobylkami ohání, je jasně poznat, že máchají do prázdna. Zajímavé, že takový Ptáci od Alfreda Hitchcocka byli v tomhle směru zpracovány mnohem lépe. Herecké výkony jsou úměrné tomu, co jim předkládá scénář.Žádný herec na světě by nedokázal přirozeně ze svých úst trousit takto stupidní dialogy. Dokonce ani Alec Baldwin, nejlepší herec na světě (Team America, že?) Dějová zápletka, narace a vykreslení postav, to je další pikantnost. Nechybí šílený vědec, který to všechno vlastně zavinil a aby svou chybu odčinil, v závěru neváhá obětovat svůj život, což se jako vždy děje se slovy: ,,Vyřiďte Kate, že ji miluju...ááárgh" Nemůžou chybět ani drsní vládní činitelé a jako eso v rukávu je tu nenápadná bioložka s brýlemi, která podpoří plán o masovém usmrcení kobylek elektrickým proudem. Líbil se mi moment, kdy osmahlé kobylky dopadaly na čelní sklo vozu a měly přitom krásně žlutou barvu, přitom předtím, kdy je spálil el. proudu na pšeničném silu, byly černé jak bota. Trochu zarazí i to, že jakmile hrdinové vyjdou ven ze sila, aby se podívali na grilované kobylky, které se válí všude na zemi, neslyšíme můj oblíbený zvuk křupání kobylčích těl, který by se zjevně měl dostavit, když se jich na trávě válí tisíce. Nutno ještě říci, že ve filmu hraje taky Xena, která svůj sex-appeal ztratila někde v koženém trikotu válečné hrdinky a její tělo už není reklamou na sex. Objeví se zde i táta ze Sám doma. Ten hraje toho šílenýho vědce. Málem bych zapomněl zmínit také ,,vynikající" dabing. U hlavních postav to celkem jde, ale jakmile promlouvají nějací štěkači, slyšime např. u urostlého černocha hlásek jednoho typa, kterej snad nikdy nevyroste a pořád má hlas jak puboš. Nevim, jak se menuje, škoda. A pak komentář v rádiu. Ten zase namlouval ten borec, co daboval toho kluka v Zachraňte Williho. I ten má pořád hlas jak miminko. Kolik mu může bejt? Daniel Dítě výběr vedlejších hlasů opět podcenil. Ale to nevadí, další plus k dokonale špatnému filmu. Takže pakliže máte rádi hodně špatné filmy, vyžíváte se na nich a napjatě očekáváte jejich uvedení v televizi nezoufejte, Kobylky jsou jednoznačně pro vás a pakliže jste je neviděli, nezoufejte, Nova se neustále překonává, špatné filmy bude uvádět pořád. Samozřejmě s působivou reklamou jako vždy. P.S. chtěl jsem dát pět hvězdiček, protože tohle je unikát současného špatného filmu, ale někdo by si možná mohl myslet, že těch pět hvězdiček znamená kvalitu. Ano, ale na opačném konci provazu. Je to kvalitní, špatný film. Tak bych to asi řekl
Kafe a cigára (2003)
Takové americké Perličky na dně. S tím rozdílem, že Kafe a cigára nemají kameru Jaroslava Kučery a jsou značně komornější a snaží se navodit každodenní všednost, při rozhovorech, ve kterých vám děla společnost káva a cigarety. To se daří opravdu skvěle, všednost tu pramení z každého záběru. Nicméně kvalita jednotlivých povídek je nevyrovnaná a Kafe a cigára jsou především pro zasvěcené Jarmuschovy fandy a hlavně pro lidi, co mají něco v hlavě z oblasti filmu, jinak si tento povídkový snímek neužijí, neboť fórky přirozeně nebudou chápat a nebudou se mít nad čím zasmát, respektive spíše uchechtnout. Osobně se mi nejvíce líbila povídka s Billem Murrayem, zajímavý nápad.... A taky, kdy se naposled sešlo v jednom filmu tolik hvězd, že jo? i když pravda, film je poskládaný z povídek, které vznikaly řadu let...