terka805

20 minut uběhlo a mám na kahánku. Okamžik klidu. Vzápětí tu máme 25 minut a já se musím vysmrkat a utřít slzu. Následuje lítost nad malou Carmen. Pak úsměvný kohout Pepe, chvíle napětí, povytažení obočí a ... Mohla bych dále pokračovat, ale myslím, že jste už pochopili všichni. Vystřídaly se u mě snad všechny pocity. Sic by tam jedna scéna být nemusela a to ta, kdy na Sněhurku/Carmen shlíží její otec z mraků, ale i tak je to nádherný emotivní černobílý němý snímek o kterém už mi nikdo nenamluví něco jiného. Když ležela neživá ve skleněné rakvi a dal jí trpaslík polibek z pravé lásky, čekala jsem kdy oživne, ale nejsme v pohádce a tak jen ukápla slza a je tu konec. Možná tak nějak opravdu vypadal příběh Sněhurky... Před tím, než jsem si tento film pustila, věděla jsem jen, že se mám těšit. Nicméně až takový zážitek jsem nečekala!

Nikdy jsem o filmu Nuda v Brně neslyšela ("Posrané život!"), až jednoho dne učitel češtiny pustil tento skvost české kinematografie. Netušila jsem vůbec o čem, že to bude... Nicméně po scéně s rohlíky už to všem ve třídě docházelo. Film, ve kterém se vstřebatelnou cestou díváme na různé osudy, které více nebo méně brouzdají stejného večera kolem sexu a erotiky. (Všichni chlapi hledají ženské na noc plnou lásky.) Filmové hlášky pobavily všechny a hodně jich už nikdy nezapomenu, staly se součástí mé řeči. Rozhodně tento film doporučuji a dodávám: "Na lečo se vyprdněte, udělejte řízky.".