Swallowdale

Film vzbudil obrovskou nevoli v Polsku a Rusku, a nedá mi si nerýpnout, že to nedokazuje nic jiného, než že míra sebereflexe je u Němců zdaleka nejvyšší, a jinde téměř nulová. Jako ano, chápu ještě trošku Poláky, protože vojáci Armie Krajowe jsou zde vylíčeni jako děsiví antisemiti, jenže. Antisemitismus byl v Polsku silně přítomný už před válkou a ještě hůře se projevil po válce, stačí si najít např. masakr v Kielcích. Vojáci AK zde navíc jen antisemitisticky kecají, nic konkrétního nespáchají. Ale chápu, že na AK se prostě nešahá v dnešním Polsku, byli to hrdinové a tečka. Mnohem více nepochopitelnější mi přijde nevole, kterou film vzbudil v Rusku. Že prý závěrečná scéna z lazaretu, kdy sovětští vojáci postřílejí raněné a znásilní německou sestřičku má znevažovat zločiny Wehrmachtu? Jako by jich nebylo ve filmu ukázáno dost... Ne, "ideologicky" s tím nemám problém. Není pro mě nijak těžké si uvědomit, že i německá strana měla své oběti, a že jich kurva nebylo málo! Film nijak nezastírá všechny hrůzné prvky režimu, a navíc mě potěšil závěr filmu, kdy je ukázáno, že v novém poválečném režimu (zde západoněmeckém) se dovedli uchytit i nejhorší nacistické kreatury. Takže "střílení do vlastních řad" film předvedl dost... Teď ovšem začnu vytýkat. U tak náročného díla bych asi ledas co odpustil, ale když je nějaká nelogičnost co 5 minut, už to prostě bije do očí. Není prostě možné, aby byl německý lazaret v městě Ostrołęka (severovýchodně od Warszawy) vyklízen až poté, co se spojenečtí vojáci setkají u Torgau na Labi na samém sklonku války. Není možné, aby Friedhelm bojoval proti sovětským vojákům tři dny před kapitulací Německa na Šumavě. Není možné, aby dva účastníci transportu vyskočili z vlaku mezi Gliwicemi a Osvětimí, aby je nechytili vojáci, když už po nich v lese stříleli, a aby tvrdili, že jdou směrem do Německa a ocitli se v Lubelském kraji na východě Polska. Není také možné, aby polští partyzáni v Lubelském kraji operovali v horském lese, bo tam hory nejsou. A dále je opravdu nepravděpodobné, že by si inteligentní Friedhelm neuvědomil, že když uteče ze sovětského obležení tak, že si oblékne sovětskou uniformu, že ho pak pravděpodobně Němci picnou, když se k nim bude chtít vrátit. Co se týče pětice hlavních postav. Pominu-li to, jak nepravděpodobně se tyto postavy setkávají, jako když by celá východní fronta byla v jediném lese, jsou vypracovány a propracovány cekem dobře. Jako asi by se dalo vytknout, že jsou všechny tak málo nakažené nacismem, kamarádí se s Židem a při první příležitosti začnou o vítězství Německa pochybovat, pokud v něj vůbec kdy věřili. To je řekněme dost přitažené za vlasy, no ale budiž. Nejzajímavější je rozhodně bratrská dvojice Wilhelm a Friedhelm jako důkaz toho, že válka nás všechny změní k nepoznání. Z inteligentního a citlivého Friedhelma se stane stroj na zabíjení, cílevědomý a sebevědomý Wilhelm naopak skončí jako dezertér v trestném oddíle. Příběh Žida Viktora je opravdu strašně přitažený za vlasy, ale grády mu nechybí. Postava sestřičky Charly je trošku nedokreslená. Chybí u ní důvody, proč ona přestala nacistické propagandě věřit, zvláště, když ona jí věřila ze všech pěti nejvíce. A Greta? Její chvilkové opojení z role slavné zpěvačky dojde ke krutému vystřízlivění...

Dvouhodinový kolotoč násilí, na který opravdu není veselý pohled. Alžírská válka za nezávislost probíhala v letech 1954-1962 a byla to jedna z nejbrutálnějších koloniálních válek, o život při ní přišlo zhruba 600 000 lidí: 150 000 příslušníků FLN (Fronta národního osvobození), 25 000 francouzských vojáků a dále 100 000 Harkiů (Alžířanů, sloužících ve francouzské armádě), počet zabitých alžírských civilistů se odhaduje na 300 000, počet evropských zabitých civilistů na 10 000. Film je takořka dokumentární. Nenabízí nám nějaký zásadněji rozpracovaný životní příběh jednotlivých postav, ale od začátku až do konce ukazuje brutální svět guerillové války. Střelbu alžírských povstalců do policistů a vojáků, několik bombových útoků na evropské civilisty, nevybíravé nájezdy Francouzů do arabské čtvrti, i mučení alžírských zajatců francouzskou armádou. Ve filmu není jediná postava, která by se nesmyslné vraždění snažila zastavit. Na násilí odpovídají obě strany ještě větším násilím. Zajímavá a děsivá je scéna bombového útoku na dostihovém stadionu, kdy přeživší evropané začnou lynčovat malého alžírského chlapce... Hlavní devízou filmu je autenticita záběrů, celý film byl natočen v Alžíru, v širokých bulvárech evropské čtvrti i křivolakých uličkách Kasby (citadely) jen 4 roky po skončení války. Hlavní nevýhodou je již zmíněná nedostatečná charakteristika postav a zejména otázka jazyka. Miluju italštinu, ale když se spolu Francouzi a Arabové baví italsky, působí to fakt divně. Na druhou stranu, to že film natočili Italové je asi dobře, Francouz by to takhle otevřeně v té době určitě nedokázal. To, že si film ke francouzské koloniální politice nebere žádné servítky se projevilo na tom, že byl ve Francii 5 let zakázán...

O Tunisku je známo, že je to široko daleko nejliberálnější a nejpokrokovější země a z tohoto filmu to sálá z každého momentu. Hlavní hrdina se ocitne na rozcestí. Bude nadále žít život, který mu určuje jeho matka a starší bratr, anebo se vzepře, a učiní důležitá životní rozhodnutí sám za sebe? Milovníci alegoriií v tom jistě musí vidět paralelu s celou tuniskou společností. Bude země lpět na konzervativních tradicích anebo půjde cestou větší liberálnosti? 90%

Milujete-li tuhle legendární švédskou čtyřku, musíte to vidět! Máte-li k nim vlažnější či přímo záporný vztah, bude to pro vás ztráta času. Příběh filmu je velice slaboduchý, ale originální záběry z koncertů australského turné v roce 1977 jsou úžasné. Jedinou vadou je pro mě to, že ve filmu nezazní moje nejoblíbenější pecka, bo se narodila až o dva roky později. Ale peckami jako "Dancing Queen", "S.O.S.","Eagle", "I'm a Marionette" nebo "The Name of the Game" taky nikdy nepohrdnu a vidět je v živém provedení je prostě bezvadný... Za mě 100%.

Hroznej odšťavňovač tenhle film. Ze začátku jsem se přitom několikrát i od plic zasmál, postavy sršely humorem a optimismem. Postupně se ale propadaly do zoufalství a ten závěr byl fakt vyhrocenej. 95 %

Mistrně natočený snímek, vystihující bezvýchodnost, bezradnost a sklíčenost lidí tísnících se v utajení v bytě nad dílnou jednoho amsterdamského domu. Anne je dospívající dívka, která snáší situaci ze všech obyvatel skrýše nejhůře. Celkem logicky, neboť chce poznávat svět kolem sebe a rozvíjet se a místo toho se dusí v nekonečných sporech s paní Van Daan, svojí matkou a nakonec i svým otcem. Tyto výbušné scény střídají Anniny vnitřní monology (knihu jsem nečetl, ale předpokládám, že to budou pasáže z Deníku), při kterých se člověk musí podivit, jakou inteligenci tato nešťastná dívka na svých 13 až 15 let má. Několik napínavých scén je věnováno situacím, kdy odhalení obyvatel skrýše bylo na spadnutí. Nejsilnější scéna zobrazuje jak obyvatelé přežívají spojenecké bombardování Amsterdamu. Několik scén je naopak plných naděje, ať už jsou to oslavy kapitulace Itálie v záři 1943 a zejména pak nadšení z vylodění Spojenců v Normandii. Vše ale směřuje k neodvratnému konci, a ač člověk ví, jak to dopadne po celou dobu, na konci nejde nebrečet. Nebrečet nad zbytečně zmařeným životem jedné inteligentní dívky a tisícům dalších, jí podobných, bezejmenných... 95%

Hlavní devízou filmu jsou autentické reálie, nádherná kurdistánská příroda (ty záběry vám úplně zboří stereotypy o tom, že je to jen vyprahlá poušť), krásná citadela v Arbílu i vyobrazení některých aspektů života v současném Kurdistánu: na jednu stranu relativní svoboda, na druhou stranu časté teroristické útoky a všudypřítomné vojenské hlídky. Značná nedůvěra mezi lidmi rozjitřená od pádu Saddáma tím, že nová kurdská vláda slíbila amnestii všem kurdským "zrádcům", přisluhovačům Saddámova režimu. Vlastní děj filmu sestává převážně z "road movie", která je možná poněkud zdlouhavá, ale zato závěr má grády a pořádně divákem zatřese... 90%

Kamarád mě přinutil koukat na horor, což je asi můj nejneoblíbenější žánr. Nutno ovšem říct, že tahle klasika splňuje z dnešního pohledu spíše zařazení do kategorie thriller než horor. No ale to je jedno. Film je opravdu technicky takořka dokonalý, a pointa dost překvapivá a netuctová. Co se týče slavný scény ve sprše, mně osobně nepřišla až tak děsivá v porovnání s příšernou scénou na schodech, ta je fakt luxusní! Někde mezi nima je pak v děsivosti závěrečná scéna ze sklepa... 90%

Komorní film natočený v jednom jediném bytě. Režisér, který se dostal do sporu s orbánovskou klikou skrze financování maďarské kinematografie natočil tenhle film na truc. Jen se svojí rodinou a se svými studenty místo rozsáhlého filmového štábu. Zajímavý je výkon režisérovy dcery Lujzy Hajdu. Pokaždé, když pojedu v Budapešti přes Blaha Lujza tér, náměstí pojmenované po slavné maďarské herečce, tak si na její jmenovkyni zaručeně vzpomenu... 80%

Heh, to jsem si zase narval do žil koňskou dávku deprese... V rámci filmové tour po Evropě jsem zavítal do Rakouska, abych se seznámil s Georgem, Annou a jejich dcerkou Evou, rodinkou, žijící v obyčejném domku na předměstí neurčeného města. Podle jedné nápovědy, adresy napsané na adrese stěhovacího auta, se můžeme domnívat, že jde o Linz, ale je to vcelku jedno. První hodinu sledujeme v detailním rozboru jejich každodenní život, který je svojí jednotvárností a nepřekvapivostí začne nudit. Když už jsem se pomalu znuděným stával i já, přišlo zbylých 40 minut, kdy bez dechu sledujeme, jakým způsobem se rozhodnou tuto znuděnost životem řešit... Dobře stupňované psychologické drama, slušné herecké výkony, a několik námětů k přemyšlení. Sečteno podtrženo: Záležitost hodná pozornosti! 95%