jadran90

Tak krásně se na to kouká... zvědavost, retro, vášeň, kreativní kamera a uprostřed každého záběru famózní Florence Pugh. A pak na konci místo esa z rukávu dostanete celkem banální pointu, neuspokojivé finále.

Pod 10% dýško už nepůjdu...

Že tam místo jazzu není soul, je promarněný dvojsmysl.:-)

10 minut před koncem jsou všechny vztahy v krizi, ale skončí to přece dobře, aniž by nám tvůrci ukázali řešení, konfrontaci. Proč? Protože je to přece české vztahová komedie a na takové věci není čas. Šup s tím na IG. Ta písnička s odpadem je děs.

Ten film je jako chlast. Na začátku feel good, na konci pěkně depresivní kocovina. Dal bych si to ještě jednou.

Tak tohle byl pěkně nechutný fetiš.

Mutti Merkel to přece zvládne. Dvouhodinová chudoba, deprese, bezmoc. Intenzivně emotivní, nikoliv autentická. 12 letý klučina mluví jako ostřílený mentor, používá sarkasmus, všechno ví, skoro jako by jeho postavu vymyslel dospělý scénárista. Herecké obsazení ovšem skvělé. Ostatní postavy jsou příliš černobílé (to není narážka na barvu kůže), až přehnaně neschopní rodiče. Čekal jsem víc soudu a míň důvodů k němu. Jinými slovy, děti by měli mít jenom bohatí rodiče?

Hrozné, ale originální. Chápu zdejší hodnocení, začátek byl odpad. Oproti Pravému rytíři šla kvalita časem naopak nahoru, včetně zábavných dialogů. Rozhodně nemám Čirou Radost, když se v pohádce používají slova jako "prd, baby, fajn", střílí kulometem, teče krev nebo když mají moc negativních postav. Beru to jako recesi/parodii pohádky, stačí se podívat na princeznu a její paruku. Jinak by to byl průser. Kudy se z Božémie dostanu k nevěstinci U Dvanácti princezen?

Od asistentky Meryl Streep až po vlastní e-shop s oblečením. Ančo, tomu já říkám kariéra. Nancy Meyers pohodové filmy s reálnými problémy prostě umí. Asi nejvíc oceňuji absenci záporných postav, protože i Hathaway je jako náročná šéfka velice sympatická. No a De Nirovi to sedlo jako oblek přímo na míru. Vzhledem k délce bych se ale rád dozvěděl i o vedlejších postavách (schůzka s Jay-Z), třeba místo nevyužité a prakticky zbytečné masérky. Konec mě taky nepřesvědčil.

Příběh o tom, jak Nick Fury před 20 lety potkal Hawkeye někde ve skandinávských lesích. Hodnocení drží Jackson, finská krajina, humor a slušné tempo. Přeskakování z vážného politického spiknutí do infantilních dialogů mi vůbec nesedlo. Potenciál na parodii byl obrovský, protože film v dnešní době bez luků působí tak nějak hloupě. V druhé půlce jsem čekal víc akce, místo toho jsem dostal další řeči teroristů o tom, jak za pět minut zabijí Obamu. Byla to přiměřená obrana, pane prezidente?