Poprve jsem viděl tak v roce 1982, humor i prostředí, kde se natáčelo, mi je hodně blízké. Od té doby jsem si oblíbil Abrháma a někdy si pletu Vránu s Králíkem.
Poprve jsem viděl jeden díl v roce 2011 v kouzelné školce, teď mám všech 40 dílů a často koukám se svým synem, jeho to sice ještě moc nebaví, mě ale ano
Poprve jsem viděl v půlnočním představení v roce 2000 a kdykoliv si můžu pustit znovu a budu si užívat černý humor v něm. Teprve nedavno jsem přišel na to, že scéna s Desert Eagle je variací na scénu s Eastwoodem z Dirty Harry
Poprve jsem viděl v roce 1985 s více než půl hodiny vystříhanými scénami a nebylo mi vše jasné. Po shlédnutí celé verze se vždy kochám každým záběrem i hudbou
Poprve jsem viděl v roce 1998, až tak od roku 2002, když jsem začal hrát bowling, mě film plně oslovil a dlouho jsem říkal, že jsem takový mix Duda a Amélie, viděl jsem více jak 20x a vždy si vše plně užiji, každá scéna i postava má co do sebe
Pokud se člověk netrápí minulostí (nehrabe se v problémech a situacích, které měl) a nezatěžuje se budoucností (nikdy nevíte, jaká situace nastane a zda nebude vše jinak), žije v součastnosti a užívá si všeho co ho obklopuje (v podstatě vše co je okolo nás, při soustředění na to, je zajímavé) a najednou zjistí, že je šťastný, nezávisle na vnějších okolnostech (nejde mu o to vyhrát, jde o to, vše v životě dělat tak, jak nejlépe doveže, pak nemůže nikdy být zklamaný)
Podařilo se mi toho dosáhnout a žiji spokojeně, jde jen o to, přijmout život takový jaký je a nebránit se mu. Podstatou je, nesoustředit se na cíl, ale soustředit se na cestu, meditací je pak každá situace co v životě dělám.
Člověk si kolikrát si ani neuvědomuje jak žije, má partnera, s kterým se vzájemně přetvařují, má děti, kterým místo aby přinášel radost, tak jim ubližuje, má práci, které dává přednost před osobním životem a zároveň má prázdný život, jehož smysl je v tom, že má zažitý určitý stereotyp z kterého neumí, nebo spíš nechce vybočit, strachuje co si o něm pomyslí ostatní, neumí být sám sebou, neprojevuje své skutečné pocity, chybí mu láska. Život pak utíká a člověk najednou zjistí, že děti odrostli a nechtějí ho vidět, je závislý na partnerovi, práce ho nebaví a on je v podstatě sám...Tento film je o tom, že pokud člověk chce, jde to změnit, jen musí sám chtít.
Pro lidi kteří jsou na počátku poznání toho, že život si každý utváří sám, je tento dokument příliš složitý,(kdo rozumí kvantové fyzice?) a spíše odradí, v podstatě by to šlo říci mnohem jednodušeji, takhle v tom lidé mohou mít zmatek. Pokud si uvědomíte, že každý žije ve svém vesmíru a vše co v životě dělá, ať to příjemné i nepříjemné, je jen vaše rozhodnutí, a hlavně si odmyslíte názory (převážně ty negativní), které nejsou vaše ale jen jste je načerpaly od ostatních (rodiče, škola,aj.), a začnete na svět pomýšlet v tomto přítomném okamžiku, kdy svůj mozek nezatěžujete vzpomínkami, nic nerozebíráte, tak najednou zjistíte, že svět je krásný.
V podstatě jsem dostal to co jsem čekal, Jakubisko nenavázal na svá mistrovská díla, zároveň ale ani nezklamal a vypráví zajímavý příběh, na kterém je vidět, že dějiny jsou pouze vzpomínky a dají se interpretovat různě a stačí pak trochu něco pozměnit a vše může vyznít úplně jinak...Co mi vadilo - že jsem film viděl celý nadabován do češtiny a směšné mi přišli vynálezy obou mnichů, které do filmu moc nezapadaly, vše ostatní bylo podle mě natočeno tak jak si režisér představoval a udělal film, za který se rozhodně nemusí stydět a který tu žánrově dost dlouho chyběl. Na konci pak byla vidět spojitost s Kladivem na čarodějnice (film se i odehráva ve stejné době). 7/10
Film ze života, kde jsou někdy, s mírnou nadsázkou, znázorněny partnerské vztahy a problémy, takové jaké opravdu jsou i když je někdo radši nechce vidět. Už dlouho jsem se u filmu tak nezasmál. Kamera je pak naprosto typická jako ve většině filmů Věry Chytilové. 9/10
Jeden z nejlepších českých filmů z posledních let s brilantními rozhovory a černohumornými scénami, které doprovázení rozhovor otce se synem během procházky přírodou, a které zobrazují scény z jejich předešlého života. K tomu ještě jedna dějová linie a pro mě jako celek skoro dokonalý film. 9/10
Jedna z vyjímek, kdy filmové zpracování je lepší než knižní předloha. Tu (od Winstona Grooma) jsem četl až po shlédnutí filmu, který jsem viděl poprve v roce 1994, snad týden po Pulp Fiction ( tak silné nabídky v kinech se myslím jen tak nedočkáme), a příběh v ní tak pěkně neplyne, jsou tam i věci jako, že Forest letí na měsíc či je přeborníkem v zápase řeckořímském, prostě film po stránce příběhové je určitě lepší. Jako celek (režie, scénář, herecké výkony, triky) pak patří mezi to nejlepší co se na konci 20 století natočilo a i při vícenásobném zhlédnutí nijak nenudí. Zase kdyby knihy nebylo, tak by nebylo ani Foresta Gumpa...
Obstojný přepis románu Raye Rigbyho, který pak napsal i pokračování, nazvané Pahorek z písku (které zatím zfilmováno nebylo) od předního režiséra převážně dramat, Sidneyho Lumeta, který oslnil svojí prvotinou Dvanáct rozhněvaných mužů. Zároveň jedna z prvních hlavních rolí Seana Conneryho mimo sérii s Jamesem Bondem.
Ze začátku hodně vtipné, zábavné, zhruba od půlky už ale nemá co nabídnout, podobný případ jako Zastav a nepřežiješ, dobrý nápad, ale ne úplně využitý.
Takový mix mých dvou nejoblíbenějších filmů, přestože kvalit ani jednoho zdaleka nedosahuje, tak způsobem vyprávění připomíná Amélii z Montmartru a postavou hlavního hrdiny a některými scénami zase připomene Duda z Big Lebowski
Pomalu plynoucí gangsterský příběh, kde se ale ani chvilku nenudíte a který nezapře inspiraci http://www.csfd.cz/film/32498-samuraj-samourai-le/ s Alainem Delonem. Doporučuji nádherný soundtrack.
Pořádně jsem nechápal, jak mohl Amélii z Montmartru (mému nejoblíbenějšímu filmu) nepřipadnout Oskar za nejlepší zahraniční film. Pak jsem viděl tento film a musím říci, že je to opravdu silný zážitek, navíc okořeněných černým humorem, který se zabývá závažnějším tématem než Amélie, takže nemůžu říci, že byl oceněn nesprávný film.
Výborně zfilmovaný životní příběh mafiána Henryho Hilla, pro ty, které to zajímá doporučuji literární předlohu od Nicholase Pileggiho, která u nás vyšla pod názvem Mafián, kde jsou některé pasáže, které jsou ve filmu zcela opomenuty.9/10
Po zhlédnutí první série konstatuji, že je to další 5 hvězdičková záležitost od Grahama Linehana, jen o nepatrný krůček za geniální Partičkou IT. Po druhém je to fifty fifty, stejně skvělé. Ted : Dougu, kdybys měl 3 přání, mít cokoliv si zamaneš, co by to bylo? Doug : Ne, já nic nechci, nic nepotřebuji... Ted : A co takhle, kdyby jsi byl jako Elvis, rocková hvězda? Doug : Jé! To by bylo skvělý!!! Ted : A měl by jsi ještě další přání? Doug : Ne, to mi úplně stačí být Elvis! Ted :A co mít k tomu pořádný fáro a balit na něj ženský ? Doug : Skvělý! To bych chtěl !! Ted : A co třetí přání, máš nějaké? Doug : To ne, mě úplně stačí být Elvis, mít skvělý fáro a balit na něj ženský. Ted : A co tenhle hrneček, ten bys nechtěl? Doug : Skvělý! Ten chci!!!...
Moje komentáře
Vrchní, prchni! (1980)
Poprve jsem viděl tak v roce 1982, humor i prostředí, kde se natáčelo, mi je hodně blízké. Od té doby jsem si oblíbil Abrháma a někdy si pletu Vránu s Králíkem.
Ovečka Shaun (TV seriál) (2007)
Poprve jsem viděl jeden díl v roce 2011 v kouzelné školce, teď mám všech 40 dílů a často koukám se svým synem, jeho to sice ještě moc nebaví, mě ale ano
Podfu(c)k (2000)
Poprve jsem viděl v půlnočním představení v roce 2000 a kdykoliv si můžu pustit znovu a budu si užívat černý humor v něm. Teprve nedavno jsem přišel na to, že scéna s Desert Eagle je variací na scénu s Eastwoodem z Dirty Harry
Tenkrát na Západě (1968)
Poprve jsem viděl v roce 1985 s více než půl hodiny vystříhanými scénami a nebylo mi vše jasné. Po shlédnutí celé verze se vždy kochám každým záběrem i hudbou
Harold a Maude (1971)
Poprve jsem viděl v roce 2006 a ze začátku se mi film líbil hlavně proto, že ty deprese mi byli hodně blízké, teď se při každém shlédnutí skvěle bavím
Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)
Poprve jsem viděl tak v roce 1980 a stále se u filmu bavím, kdykoliv kouknu
Big Lebowski (1998)
Poprve jsem viděl v roce 1998, až tak od roku 2002, když jsem začal hrát bowling, mě film plně oslovil a dlouho jsem říkal, že jsem takový mix Duda a Amélie, viděl jsem více jak 20x a vždy si vše plně užiji, každá scéna i postava má co do sebe
Amélie z Montmartru (2001)
Poprve jsem viděl v roce 2002 a dlouho jsem se v Amélii viděl a holky si vybíral podle toho, zda se jim líbí či ne
Hoří, má panenko (1967)
Poprve jsem viděl v roce 1989 a kdykoliv vidím, tak se směji, naprosto ze života
Divoši (2007)
Ze života, z komedie jsem tam nenalezl naprosto nic.
Kopačky (2008)
O závislosti na druhém, kterému většina lidí říká láska.
Kámoš k pohledání (2009)
Od prvních minut jedna hláška za druhou (a všechny ze života). Hodně jsem se nasmál.
Pokojný bojovník (2006)
Pokud se člověk netrápí minulostí (nehrabe se v problémech a situacích, které měl) a nezatěžuje se budoucností (nikdy nevíte, jaká situace nastane a zda nebude vše jinak), žije v součastnosti a užívá si všeho co ho obklopuje (v podstatě vše co je okolo nás, při soustředění na to, je zajímavé) a najednou zjistí, že je šťastný, nezávisle na vnějších okolnostech (nejde mu o to vyhrát, jde o to, vše v životě dělat tak, jak nejlépe doveže, pak nemůže nikdy být zklamaný) Podařilo se mi toho dosáhnout a žiji spokojeně, jde jen o to, přijmout život takový jaký je a nebránit se mu. Podstatou je, nesoustředit se na cíl, ale soustředit se na cestu, meditací je pak každá situace co v životě dělám.
Život v sedmém nebi (1996)
Člověk si kolikrát si ani neuvědomuje jak žije, má partnera, s kterým se vzájemně přetvařují, má děti, kterým místo aby přinášel radost, tak jim ubližuje, má práci, které dává přednost před osobním životem a zároveň má prázdný život, jehož smysl je v tom, že má zažitý určitý stereotyp z kterého neumí, nebo spíš nechce vybočit, strachuje co si o něm pomyslí ostatní, neumí být sám sebou, neprojevuje své skutečné pocity, chybí mu láska. Život pak utíká a člověk najednou zjistí, že děti odrostli a nechtějí ho vidět, je závislý na partnerovi, práce ho nebaví a on je v podstatě sám...Tento film je o tom, že pokud člověk chce, jde to změnit, jen musí sám chtít.
CoMyJenVíme!? (2004)
Pro lidi kteří jsou na počátku poznání toho, že život si každý utváří sám, je tento dokument příliš složitý,(kdo rozumí kvantové fyzice?) a spíše odradí, v podstatě by to šlo říci mnohem jednodušeji, takhle v tom lidé mohou mít zmatek. Pokud si uvědomíte, že každý žije ve svém vesmíru a vše co v životě dělá, ať to příjemné i nepříjemné, je jen vaše rozhodnutí, a hlavně si odmyslíte názory (převážně ty negativní), které nejsou vaše ale jen jste je načerpaly od ostatních (rodiče, škola,aj.), a začnete na svět pomýšlet v tomto přítomném okamžiku, kdy svůj mozek nezatěžujete vzpomínkami, nic nerozebíráte, tak najednou zjistíte, že svět je krásný.
Bathory (2008)
V podstatě jsem dostal to co jsem čekal, Jakubisko nenavázal na svá mistrovská díla, zároveň ale ani nezklamal a vypráví zajímavý příběh, na kterém je vidět, že dějiny jsou pouze vzpomínky a dají se interpretovat různě a stačí pak trochu něco pozměnit a vše může vyznít úplně jinak...Co mi vadilo - že jsem film viděl celý nadabován do češtiny a směšné mi přišli vynálezy obou mnichů, které do filmu moc nezapadaly, vše ostatní bylo podle mě natočeno tak jak si režisér představoval a udělal film, za který se rozhodně nemusí stydět a který tu žánrově dost dlouho chyběl. Na konci pak byla vidět spojitost s Kladivem na čarodějnice (film se i odehráva ve stejné době). 7/10
Hezké chvilky bez záruky (2006)
Film ze života, kde jsou někdy, s mírnou nadsázkou, znázorněny partnerské vztahy a problémy, takové jaké opravdu jsou i když je někdo radši nechce vidět. Už dlouho jsem se u filmu tak nezasmál. Kamera je pak naprosto typická jako ve většině filmů Věry Chytilové. 9/10
O rodičích a dětech (2007)
Jeden z nejlepších českých filmů z posledních let s brilantními rozhovory a černohumornými scénami, které doprovázení rozhovor otce se synem během procházky přírodou, a které zobrazují scény z jejich předešlého života. K tomu ještě jedna dějová linie a pro mě jako celek skoro dokonalý film. 9/10
Crooklyn (1994)
Pár dní ze života jedné černošské rodiny v Brooklynu, typický, ukecaný, Spike Lee
Forrest Gump (1994)
Jedna z vyjímek, kdy filmové zpracování je lepší než knižní předloha. Tu (od Winstona Grooma) jsem četl až po shlédnutí filmu, který jsem viděl poprve v roce 1994, snad týden po Pulp Fiction ( tak silné nabídky v kinech se myslím jen tak nedočkáme), a příběh v ní tak pěkně neplyne, jsou tam i věci jako, že Forest letí na měsíc či je přeborníkem v zápase řeckořímském, prostě film po stránce příběhové je určitě lepší. Jako celek (režie, scénář, herecké výkony, triky) pak patří mezi to nejlepší co se na konci 20 století natočilo a i při vícenásobném zhlédnutí nijak nenudí. Zase kdyby knihy nebylo, tak by nebylo ani Foresta Gumpa...
Pahorek (1965)
Obstojný přepis románu Raye Rigbyho, který pak napsal i pokračování, nazvané Pahorek z písku (které zatím zfilmováno nebylo) od předního režiséra převážně dramat, Sidneyho Lumeta, který oslnil svojí prvotinou Dvanáct rozhněvaných mužů. Zároveň jedna z prvních hlavních rolí Seana Conneryho mimo sérii s Jamesem Bondem.
Závrať naruby (1977)
Výborná parodie na všemožné Hitchcockovi filmy, zde naprosto nepochopitelně silně podhodnocena
Sejmi je všechny (2007)
Ze začátku hodně vtipné, zábavné, zhruba od půlky už ale nemá co nabídnout, podobný případ jako Zastav a nepřežiješ, dobrý nápad, ale ne úplně využitý.
Narko (2004)
Takový mix mých dvou nejoblíbenějších filmů, přestože kvalit ani jednoho zdaleka nedosahuje, tak způsobem vyprávění připomíná Amélii z Montmartru a postavou hlavního hrdiny a některými scénami zase připomene Duda z Big Lebowski
Dalkomhan insaeng (2005)
Pomalu plynoucí gangsterský příběh, kde se ale ani chvilku nenudíte a který nezapře inspiraci http://www.csfd.cz/film/32498-samuraj-samourai-le/ s Alainem Delonem. Doporučuji nádherný soundtrack.
Země nikoho (2001)
Pořádně jsem nechápal, jak mohl Amélii z Montmartru (mému nejoblíbenějšímu filmu) nepřipadnout Oskar za nejlepší zahraniční film. Pak jsem viděl tento film a musím říci, že je to opravdu silný zážitek, navíc okořeněných černým humorem, který se zabývá závažnějším tématem než Amélie, takže nemůžu říci, že byl oceněn nesprávný film.
Horší než smrt (2007)
Nenápadný filmeček, který překvapí skvělými herci, známými spíše z vedlejších rolí, a s typickým černým britským humorem, který mám tak rád 9/10
Mafiáni (1990)
Výborně zfilmovaný životní příběh mafiána Henryho Hilla, pro ty, které to zajímá doporučuji literární předlohu od Nicholase Pileggiho, která u nás vyšla pod názvem Mafián, kde jsou některé pasáže, které jsou ve filmu zcela opomenuty.9/10
Malý řezník (1997)
Výborná adaptace románu Patricka McCabeho, u nás vydaného jako Řeznickej kluk
Father Ted (TV seriál) (1995)
Po zhlédnutí první série konstatuji, že je to další 5 hvězdičková záležitost od Grahama Linehana, jen o nepatrný krůček za geniální Partičkou IT. Po druhém je to fifty fifty, stejně skvělé. Ted : Dougu, kdybys měl 3 přání, mít cokoliv si zamaneš, co by to bylo? Doug : Ne, já nic nechci, nic nepotřebuji... Ted : A co takhle, kdyby jsi byl jako Elvis, rocková hvězda? Doug : Jé! To by bylo skvělý!!! Ted : A měl by jsi ještě další přání? Doug : Ne, to mi úplně stačí být Elvis! Ted :A co mít k tomu pořádný fáro a balit na něj ženský ? Doug : Skvělý! To bych chtěl !! Ted : A co třetí přání, máš nějaké? Doug : To ne, mě úplně stačí být Elvis, mít skvělý fáro a balit na něj ženský. Ted : A co tenhle hrneček, ten bys nechtěl? Doug : Skvělý! Ten chci!!!...