Jedna z těch průměrnějších Fukasakiho yakuzáren. Děj mě tentokrát vůbec nechytl , vše bylo až příliš teatrální. Hlavní hrdina (Hiroki Matsukata) mi k srdci nijak zvlášť nepřirostl. Sonny Chiba zde pouze ve vedlejší roličce yakuzáckého bosse. Musím však pochválit celkem solidní brutalitu a tu a tam vtipné situace. Fukasaku si zde samozřejmě drží svou kvalitativní úroveň ale myslím si že za dva dny nebudu vědět o čem to bylo.
Živelná Fukasakiho pecka zběsile uhánějící od první do poslední sekundy. Spousta násilností , bitek a zábavných scén. Bunta Sugawara (proč tu není??) je zde neuvěřitelný démon bez hranic a jednoduše si mě zde získal. Nenudil jsem se ani chvilku!
Povedené zakončení které jednoznačně převyšuje své dva předchůdce jak zpracováním tak především skvělou atmosférou. Pláž , podivní vesničané , obětování dívek. Ossorio tomu dal Lovecraftovský nádech jak správně zde již vyslovil Koly. Závěr je však skutečně odbytý. Povedená klasika která podle mého nedosahuje kvalit prvního , geniálního dílu ale i tak se jedná o pecku a povinnost pro každého milovníka žánru.
Tsukamoto se mi začíná rychle zařezávat do hlavy. Tak jako v Rokugatsu no hebi mě fascinuje jeho cit pro vizuál. Vše je navíc tak autentické a pro mě tak neotřelé. Prostě pecka! Poslední dobou je to u mě co film to špica! Bullet Ballet mezi ně rozhodně patří.
Nádherný Španělský horror. Sympatické ústřední duo , zneklidňující atmosféra , stísněnost , vskutku zabijácké a nekompromisní scény. Závěr typicky otřesně krutý a cynický. Podobně jako u Romera. Povinnost pro milovníky té nejúčinnější hrůzy!
Tomu říkám dechberoucí jízda! Takové filmové projekty by měly vznikat častěji. Kamera , hra světel a stínů , vystavěný děj , napětí atd...to vše absolutně dokonalé! Ocení pouze nemnoho okrajových nadšenců. Díky bohu :-))
Dlouho jsem se chystal na setkání s nemrtvými rytíři. A konečně! Čekal jsem bombu , něco fantastického. Přeci je vím že každý správný fanda horroru uctívá tento Ossoriův klenot. Ale přesto jsem v šoku. Tohle jsem tedy skutečně nečekal! Může být ještě něco geniálnějšího? Vše důležité již zde bylo řečeno. Zažil sem neskutečnou onanii s maximálním vrcholem. Nemá cenu vyzdvihovat nějakou samostatnou složku tohoto klenotu. Genialita.
Naschyho režisérský debut je svěží satanášský kousek ze středověku kdy řádění inkvizitorů a honění čarodějnic bylo na denním pořádku. Vše tu již podle mého bylo řečeno , tak pouze napíši že fanda Eurohorroru a Naschyho nešlápne vedle.
Neuvěřitelně nevyrovnaný spaghetti. Děj chvílemi připomínal tu největší limonádu z Hallmarku. Místy silně nepřesvědčivý i když zajímavý. Chování postav bylo kolikrát na pováženou. Rejžovy se to místy skutečně rozpadalo pod rukama. Celé to tak táhne Gianni Garko podávajíc skvělý výkon. Camaso tentokrát místy přehrává. Ještě vyzdvihnu pesimistickou atmosféru , závěr a tradičně kvalitní hudbu N. Orlandi. Zajímavý kousek ale bohužel těžce nedotáhnutý. Z milosti dávám tři*.
Spaghetti které má hloubku a netočil to Leone? Velmi překvapivé a osvěžující. Vynikající herecký výkon G. Garka jehož Django není pouhý málomluvný a chladný lovec odměn nýbrž skutečný člověk s city co dokáže milovat a přijímat bolest. Skutečný tahoun filmu. Jeho protějšek Claudio Camaso nezapře rodinou podobu se slavným Volontém ba ani na hereckém poli. Vskutku slizký had. Režie je nápaditá a dynamická. Dočkáme se spousty pamětihodných scén. Vše podkresluje naprosto skvělá a netypická hudba Nori Orlandi. Vše působí přirozeně a dynamicky. Na takovou scénu dostavníkem budu vzpomínat dlouho. Drsný!
Můj oblíbený a mnohými nenáviděný Deodatto nakroutil akcí a cynickým humorem nabyté poliziottesco ještě před svoji kanibalskou érou. Nesází na žádné hlubší poselství či kritiku prohnilé společnosti ale snaží se diváka uspokojit přívalem násilí a nějakého toho cákance krve. Akční sekvence jsou mnohdy těžkopádně sestříhané až mám pocit že je to záměr. Působilo to na mě velmi explicitním až černo humorným dojmem. V hlavních rolích řádí frajeři Porel a Lovelock. Scénář obstaral veterán Di Leo a všechno šlape jak má. Jako fanda poliziotteschi jsem uspokojen.
Lucio Fulci presenta…velká nuda! Čekal jsem sektu vraždících rudých mnichů a dočkal se nudného story o jednom novomanželském páru. Prý se jedná o volný remake Lisa e il diavolo od Maria Bavy. Ten bude snad zajímavější protože tohle postrádalo atmosféru , krev či zajímavější spád. Zaujala maximálně celkem sympatická hrdinka , sklepení zámku a gumový pavouk kterého zřejmě Fulci jako producent propůjčil z pozůstalých rekvizit k Beyond:-)
Petroni je sázka na jistotu. Sympatická dvojka , napětí a zde dokonce i velmi podařený humor. Scénář mi přišel tak trochu sešitý horkou jehlou ale na druhou stranu se pořád něco děje. Celým filmem prosakuje dojemná hudba mistra Morriconeho a (nejen) přívrženec žánru musí být spokojen. Do geniality Tepepy či Da uomo a uomo má tenhle kousek daleko. Dokáže však svou poctivostí chytit za srdce a královsky pobavit.
Vynikající válečný film. Obě strany jsou zobrazeny věrohodně a nic není předem rozhodnuto. Z herců potěší mega drsňák Charlie Bronson či klasicky cáklej Telly Savalas. Skutečným tahounem a hvězdou je však Robert Shaw , díky jehož maximálnímu nasazení jsem fandil naprosto jiné straně :-D. Ardeny vyhrály souboj s časem a v pohodě obstojí a v mnohém i převálcují dnešní snímky z válečnou tématikou.
V této nepříliš známé záležitosti tvůrci úspěšně absorbovaly prvky z nesmrtelných Argentových Matek a nakroutily pozvolna se rozjíždějící atmosférickou podívanou s pěkným vizuálem , sympatickým hrdinou a znepokojivým prostředím. V druhé půli filmy nabere obrátky a hrdinovo pátrání po tajemství pavoučího kultu vypukne naplno. Závěr je dobře vygradovaný a nechává vzpomenout na jednu scénu z Carpiho Věci. Podařený italský hororový flák , který zaslouží více pozornosti.
Stylová satanistická pecka od Hammeru. Velmi zábavný a v mnohých okamžicích napínavý souboj s pekelnými silami. Vše vyšperkováno monstrózní hudbou (hlavní theme překopaly mistři hudební avant-gardy Fantomas – doporučuji!) charismatickým Christopherem a silně okultní atmosférou. Ve vedlejší roly tu číhá na nepřipravené diváky kultovní Paul Eddington jehož obličeji se nelze nesmát:-)
Sledovat herecké výkony Italských ochotníků hrající mexikány chtělo silné nervy:-D Tentokrát jsem šlápl vedle. Příběh a celkové zpracování je naprosto bez šťávy a jediného výrazného nápadu. Craig Hill postrádá jakékoliv charisma a je spíše nesympatický. Pobaví maximálně tak logické kiksy a přehrávání Italských ochotníků hrající mexikány. Potěšil mě jedině baladický song a vcelku vtipná (a trochu stupidní) pointa.
Místy skutečně zajímavý ale povětšinu času těžce nedotažený kousek. Příběh je naivní a tak zaujme spíše celková brutalita. Lou Castel který po LSD tripu ¡Mátalo! opět dokázal že neobvyklý pistolníci mu seděly. Hlavní padouch Mark Damon je jako slizák velmi slušný a ve vedlejší (i když nepříliš výrazné) roličce se mihne i Pasolini! Spousta pěkných nápadů (duel na oprátce , střílení do svícnu , čtení z bible po sejmutí nepřátel) a místy skutečně syrová atmosféra. Na druhou stranu je mnoho scén nedotažených , zkratkovitých a charakter hlavního hrdiny příliš urychlený. I tak je Requiescant podařený a rozhodně nenudící spaghetti. Někoho možná zaujme více než mě.
Další zbytečnost. Očekával jsem slušnou porci zábavy (název jednoduše nalákal) a nedostal jsem prakticky nic! Nuda , šeď a téměř žádná pamětihodná scéna. Potěšily jedině někteří domorodci – běloši (!?) dvě odhalené a pěkné slečinky , ten legrační vykulenej , černej naháč a veterán Al cliver v hlavní roly. Bohužel, na zábavnou podívanou tohle nestačí.
Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí.
Marshall je od Descent mým oblíbencem. Poté mě pobavil Doomsday kde se rejža naprosto ničeho nebál a vznikla z toho úchylná akční divočárna. Centurion je sice o něco slabší ale k pivku a sobotnímu večeru příjemně bodl. Akce je dost , brutalita ucházející a příroda správně divoká. Jen ty modelky si mohl Neil odpustit. 3,5* které ze sympatií k režisérovy zaokrouhlím na nezasloužené 4 :-)
První filmové zpracování osudu geniálního (a neopatrného) vědce. Celý film se nese v poklidném duchu a staví především na povedených hereckých výkonech. Vincent samozřejmě celý ansámbl bez mrknutí oka hravě zastiňuje. Dějová linie se mi moc líbila. Po celou dobu jsem měl takový špatný pocit a litoval osud hlavního hrdiny. Závěr je však zdrcující a patří pro mě k největšímu psychu co si dokážu představit! Čistokrevná tragédie!
Cronenbergovu verzi mám sice mnohem raději , ale tohle je klasika a perfektní ukázka horroru 50. let.
Velmi zábavný a vynalézavý kousek. Kdo čeká nějakou nervy drásající vyvražďovačku či děsivé giallo tak bude pravděpodobně zklamán. Celý film je prošpikován absurdním (a skvělým!) černým humorem kterým nás Mario obnažuje mírou vrchovatou. Vše na tomto filmu je netypické a překvapivě fungující. Pohodová hudba (nemám s ní problém) , téměř poklidná atmosféra a do jisté míry klidní a nezaujatí zbohatlíci mezi kterými je jako vždy půvabná Edwige a dokonce i spaghetti veterán Berger. Závěr skvělý a vtipný. Skvěle natočená a netypická podívaná. Líbilo se mi to více než Bay of blood.
Pro tyhle story o jeptiškách mám prostě slabost. Působí na mě jejich zajímavá atmosféra. Asi to bude tím náboženstvím , chorály apod. Ještě jsem nevyděl z tohoto ranku vyloženě špatný film. Mattei se také pochlapil a dopadlo to velmi dobře. Jsou zde téměř stejní herci jako v L' Altro inferno. V hlavní roly kultovní Zorka Keslerová která měla čest si zahrát ve filmech těch nejkultovnějších a nejlepších osobností Italské horrorové kinematografie. Dále zaujme vždy výrazný Franco Garofalo (vždy si vzpomenu na jeho vynikající kreaci v Matteiho vynikající Zombie řežbě Virus) jenž zde dostal řádný prostor pro svůj pochybný ksicht. Hudební složka parádní (církevní chory + syntezátor 80. let) a děj klasický , avšak dobrý. Trocha lesbické erotiky , hříšných myšlenek a špetka sadismu. Konec samozřejmě tragický. Tyhle Nunsploitation opravdu můžu.
Moje komentáře
Jingi no hakaba (1975)
Po druhém shlédnutí zvyšuji jednoznačně na 5 hvězd. Velmi pesimistické a bezvýchodné. Vše již napsal kolega stub. Pod to se mohu jedině podepsat.
Hokuriku dairi senso (1977)
Jedna z těch průměrnějších Fukasakiho yakuzáren. Děj mě tentokrát vůbec nechytl , vše bylo až příliš teatrální. Hlavní hrdina (Hiroki Matsukata) mi k srdci nijak zvlášť nepřirostl. Sonny Chiba zde pouze ve vedlejší roličce yakuzáckého bosse. Musím však pochválit celkem solidní brutalitu a tu a tam vtipné situace. Fukasaku si zde samozřejmě drží svou kvalitativní úroveň ale myslím si že za dva dny nebudu vědět o čem to bylo.
Hito-kiri Yota: Kyoken San-kyodai (1972)
Živelná Fukasakiho pecka zběsile uhánějící od první do poslední sekundy. Spousta násilností , bitek a zábavných scén. Bunta Sugawara (proč tu není??) je zde neuvěřitelný démon bez hranic a jednoduše si mě zde získal. Nenudil jsem se ani chvilku!
Noche de las gaviotas, La (1975)
Povedené zakončení které jednoznačně převyšuje své dva předchůdce jak zpracováním tak především skvělou atmosférou. Pláž , podivní vesničané , obětování dívek. Ossorio tomu dal Lovecraftovský nádech jak správně zde již vyslovil Koly. Závěr je však skutečně odbytý. Povedená klasika která podle mého nedosahuje kvalit prvního , geniálního dílu ale i tak se jedná o pecku a povinnost pro každého milovníka žánru.
Bullet Ballet (1998)
Tsukamoto se mi začíná rychle zařezávat do hlavy. Tak jako v Rokugatsu no hebi mě fascinuje jeho cit pro vizuál. Vše je navíc tak autentické a pro mě tak neotřelé. Prostě pecka! Poslední dobou je to u mě co film to špica! Bullet Ballet mezi ně rozhodně patří.
Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem (1989)
Naprostá síla! Jeden z nejlepších filmů vůbec!
Gokudô kyôfu dai-gekijô: Gozu (2003)
Tohle prostě žeru! Takashi je bůh! Miluji tyhle jeho Lynchárny! Nemám slov!
¿Quién puede matar a un niño? (1976)
Nádherný Španělský horror. Sympatické ústřední duo , zneklidňující atmosféra , stísněnost , vskutku zabijácké a nekompromisní scény. Závěr typicky otřesně krutý a cynický. Podobně jako u Romera. Povinnost pro milovníky té nejúčinnější hrůzy!
Amer (2009)
Tomu říkám dechberoucí jízda! Takové filmové projekty by měly vznikat častěji. Kamera , hra světel a stínů , vystavěný děj , napětí atd...to vše absolutně dokonalé! Ocení pouze nemnoho okrajových nadšenců. Díky bohu :-))
Noche del terror ciego, La (1971)
Dlouho jsem se chystal na setkání s nemrtvými rytíři. A konečně! Čekal jsem bombu , něco fantastického. Přeci je vím že každý správný fanda horroru uctívá tento Ossoriův klenot. Ale přesto jsem v šoku. Tohle jsem tedy skutečně nečekal! Může být ještě něco geniálnějšího? Vše důležité již zde bylo řečeno. Zažil sem neskutečnou onanii s maximálním vrcholem. Nemá cenu vyzdvihovat nějakou samostatnou složku tohoto klenotu. Genialita.
Inquisición (1976)
Naschyho režisérský debut je svěží satanášský kousek ze středověku kdy řádění inkvizitorů a honění čarodějnic bylo na denním pořádku. Vše tu již podle mého bylo řečeno , tak pouze napíši že fanda Eurohorroru a Naschyho nešlápne vedle.
Per 100,000 dollari ti ammazzo (1967)
Neuvěřitelně nevyrovnaný spaghetti. Děj chvílemi připomínal tu největší limonádu z Hallmarku. Místy silně nepřesvědčivý i když zajímavý. Chování postav bylo kolikrát na pováženou. Rejžovy se to místy skutečně rozpadalo pod rukama. Celé to tak táhne Gianni Garko podávajíc skvělý výkon. Camaso tentokrát místy přehrává. Ještě vyzdvihnu pesimistickou atmosféru , závěr a tradičně kvalitní hudbu N. Orlandi. Zajímavý kousek ale bohužel těžce nedotáhnutý. Z milosti dávám tři*.
10.000 dollari per un massacro (1967)
Spaghetti které má hloubku a netočil to Leone? Velmi překvapivé a osvěžující. Vynikající herecký výkon G. Garka jehož Django není pouhý málomluvný a chladný lovec odměn nýbrž skutečný člověk s city co dokáže milovat a přijímat bolest. Skutečný tahoun filmu. Jeho protějšek Claudio Camaso nezapře rodinou podobu se slavným Volontém ba ani na hereckém poli. Vskutku slizký had. Režie je nápaditá a dynamická. Dočkáme se spousty pamětihodných scén. Vše podkresluje naprosto skvělá a netypická hudba Nori Orlandi. Vše působí přirozeně a dynamicky. Na takovou scénu dostavníkem budu vzpomínat dlouho. Drsný!
Uomini si nasce poliziotti si muore (1976)
Můj oblíbený a mnohými nenáviděný Deodatto nakroutil akcí a cynickým humorem nabyté poliziottesco ještě před svoji kanibalskou érou. Nesází na žádné hlubší poselství či kritiku prohnilé společnosti ale snaží se diváka uspokojit přívalem násilí a nějakého toho cákance krve. Akční sekvence jsou mnohdy těžkopádně sestříhané až mám pocit že je to záměr. Působilo to na mě velmi explicitním až černo humorným dojmem. V hlavních rolích řádí frajeři Porel a Lovelock. Scénář obstaral veterán Di Leo a všechno šlape jak má. Jako fanda poliziotteschi jsem uspokojen.
Frati rossi, I (1988)
Lucio Fulci presenta…velká nuda! Čekal jsem sektu vraždících rudých mnichů a dočkal se nudného story o jednom novomanželském páru. Prý se jedná o volný remake Lisa e il diavolo od Maria Bavy. Ten bude snad zajímavější protože tohle postrádalo atmosféru , krev či zajímavější spád. Zaujala maximálně celkem sympatická hrdinka , sklepení zámku a gumový pavouk kterého zřejmě Fulci jako producent propůjčil z pozůstalých rekvizit k Beyond:-)
...e per tetto un cielo di stelle (1968)
Petroni je sázka na jistotu. Sympatická dvojka , napětí a zde dokonce i velmi podařený humor. Scénář mi přišel tak trochu sešitý horkou jehlou ale na druhou stranu se pořád něco děje. Celým filmem prosakuje dojemná hudba mistra Morriconeho a (nejen) přívrženec žánru musí být spokojen. Do geniality Tepepy či Da uomo a uomo má tenhle kousek daleko. Dokáže však svou poctivostí chytit za srdce a královsky pobavit.
Rocker (2008)
Další US rockerská sračka. Tvůrci nám opět předhazují návod o tom co je správné a jak to má vypadat. Až na pár okamžiků je to dílo pro gumy.
Bitva v Ardenách (1965)
Vynikající válečný film. Obě strany jsou zobrazeny věrohodně a nic není předem rozhodnuto. Z herců potěší mega drsňák Charlie Bronson či klasicky cáklej Telly Savalas. Skutečným tahounem a hvězdou je však Robert Shaw , díky jehož maximálnímu nasazení jsem fandil naprosto jiné straně :-D. Ardeny vyhrály souboj s časem a v pohodě obstojí a v mnohém i převálcují dnešní snímky z válečnou tématikou.
Jack el destripador de Londres (1971)
Poměrně zmatené a v mnoha ohledech nedotažené. Atmosféra je však zajímavá a dokázala mě udržet až do konce. Vcelku povedený Naschyho kousek.
Nido del ragno, Il (1988)
V této nepříliš známé záležitosti tvůrci úspěšně absorbovaly prvky z nesmrtelných Argentových Matek a nakroutily pozvolna se rozjíždějící atmosférickou podívanou s pěkným vizuálem , sympatickým hrdinou a znepokojivým prostředím. V druhé půli filmy nabere obrátky a hrdinovo pátrání po tajemství pavoučího kultu vypukne naplno. Závěr je dobře vygradovaný a nechává vzpomenout na jednu scénu z Carpiho Věci. Podařený italský hororový flák , který zaslouží více pozornosti.
Devil Rides Out, The (1968)
Stylová satanistická pecka od Hammeru. Velmi zábavný a v mnohých okamžicích napínavý souboj s pekelnými silami. Vše vyšperkováno monstrózní hudbou (hlavní theme překopaly mistři hudební avant-gardy Fantomas – doporučuji!) charismatickým Christopherem a silně okultní atmosférou. Ve vedlejší roly tu číhá na nepřipravené diváky kultovní Paul Eddington jehož obličeji se nelze nesmát:-)
Per il gusto di uccidere (1966)
Sledovat herecké výkony Italských ochotníků hrající mexikány chtělo silné nervy:-D Tentokrát jsem šlápl vedle. Příběh a celkové zpracování je naprosto bez šťávy a jediného výrazného nápadu. Craig Hill postrádá jakékoliv charisma a je spíše nesympatický. Pobaví maximálně tak logické kiksy a přehrávání Italských ochotníků hrající mexikány. Potěšil mě jedině baladický song a vcelku vtipná (a trochu stupidní) pointa.
Vymahač (1968)
Místy skutečně zajímavý ale povětšinu času těžce nedotažený kousek. Příběh je naivní a tak zaujme spíše celková brutalita. Lou Castel který po LSD tripu ¡Mátalo! opět dokázal že neobvyklý pistolníci mu seděly. Hlavní padouch Mark Damon je jako slizák velmi slušný a ve vedlejší (i když nepříliš výrazné) roličce se mihne i Pasolini! Spousta pěkných nápadů (duel na oprátce , střílení do svícnu , čtení z bible po sejmutí nepřátel) a místy skutečně syrová atmosféra. Na druhou stranu je mnoho scén nedotažených , zkratkovitých a charakter hlavního hrdiny příliš urychlený. I tak je Requiescant podařený a rozhodně nenudící spaghetti. Někoho možná zaujme více než mě.
Sexo caníbal (1980)
Další zbytečnost. Očekával jsem slušnou porci zábavy (název jednoduše nalákal) a nedostal jsem prakticky nic! Nuda , šeď a téměř žádná pamětihodná scéna. Potěšily jedině někteří domorodci – běloši (!?) dvě odhalené a pěkné slečinky , ten legrační vykulenej , černej naháč a veterán Al cliver v hlavní roly. Bohužel, na zábavnou podívanou tohle nestačí.
Tarantola dal ventre nero, La (1971)
Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí.
Centurion (2010)
Marshall je od Descent mým oblíbencem. Poté mě pobavil Doomsday kde se rejža naprosto ničeho nebál a vznikla z toho úchylná akční divočárna. Centurion je sice o něco slabší ale k pivku a sobotnímu večeru příjemně bodl. Akce je dost , brutalita ucházející a příroda správně divoká. Jen ty modelky si mohl Neil odpustit. 3,5* které ze sympatií k režisérovy zaokrouhlím na nezasloužené 4 :-)
Casa d'appuntamento (1972)
Zábavný giallo kousek s nejlepším dvojníkem Humpreyho Bogarta jakého jsem kdy viděl:-)
Moucha (1958)
První filmové zpracování osudu geniálního (a neopatrného) vědce. Celý film se nese v poklidném duchu a staví především na povedených hereckých výkonech. Vincent samozřejmě celý ansámbl bez mrknutí oka hravě zastiňuje. Dějová linie se mi moc líbila. Po celou dobu jsem měl takový špatný pocit a litoval osud hlavního hrdiny. Závěr je však zdrcující a patří pro mě k největšímu psychu co si dokážu představit! Čistokrevná tragédie! Cronenbergovu verzi mám sice mnohem raději , ale tohle je klasika a perfektní ukázka horroru 50. let.
Ostrov děsu (1970)
Velmi zábavný a vynalézavý kousek. Kdo čeká nějakou nervy drásající vyvražďovačku či děsivé giallo tak bude pravděpodobně zklamán. Celý film je prošpikován absurdním (a skvělým!) černým humorem kterým nás Mario obnažuje mírou vrchovatou. Vše na tomto filmu je netypické a překvapivě fungující. Pohodová hudba (nemám s ní problém) , téměř poklidná atmosféra a do jisté míry klidní a nezaujatí zbohatlíci mezi kterými je jako vždy půvabná Edwige a dokonce i spaghetti veterán Berger. Závěr skvělý a vtipný. Skvěle natočená a netypická podívaná. Líbilo se mi to více než Bay of blood.
Vera storia della monaca di Monza, La (1980)
Pro tyhle story o jeptiškách mám prostě slabost. Působí na mě jejich zajímavá atmosféra. Asi to bude tím náboženstvím , chorály apod. Ještě jsem nevyděl z tohoto ranku vyloženě špatný film. Mattei se také pochlapil a dopadlo to velmi dobře. Jsou zde téměř stejní herci jako v L' Altro inferno. V hlavní roly kultovní Zorka Keslerová která měla čest si zahrát ve filmech těch nejkultovnějších a nejlepších osobností Italské horrorové kinematografie. Dále zaujme vždy výrazný Franco Garofalo (vždy si vzpomenu na jeho vynikající kreaci v Matteiho vynikající Zombie řežbě Virus) jenž zde dostal řádný prostor pro svůj pochybný ksicht. Hudební složka parádní (církevní chory + syntezátor 80. let) a děj klasický , avšak dobrý. Trocha lesbické erotiky , hříšných myšlenek a špetka sadismu. Konec samozřejmě tragický. Tyhle Nunsploitation opravdu můžu.