Marcoman1972

Dvě hvězdičky. A to ještě ta jedna jenom za Edwarda Nortona. Asi to natočili nějaký shitheads.

Po 50 minutách jsem se rozhodl vypnout, což se mi běžně nestává. Jenže tady je toho pomrkávání na diváka tolik, že jsem už jen zíval nudou. No nic, alespoň jsem šel po čase zase spát před desátou.

Ach jo, co na tohle říct? Tenhle seriál beru jako osobní urážku. Slibný nápad, zajímavé postavy, ale pak už jen sáhodlouhé naučné monology a tklivá hudba - kdyby divák třeba nepochopil, jak se má cítit a co si má o tom všem myslet.

Slyšel jsem, zkusil jsem a po dvou dílech smazal ze svého netflixového seznamu. A vím přesně proč. Tenhle styl hereckého projevu bych snesl ještě tak v šílené komedii s Jackie Chanem, tady mi to vysloveně rvalo oči i uši - obzvlášť ten neustálý kvílivý nářek. No nic, tohle mi tedy vážně nesedlo. Odvahu na další korejský seriál asi v dohledné době jen tak neposbírám.

Televizní film inspirovaný životem skutečného "krotitele duchů", badatele a autora Harryho Price. Pokud máte rádi meziválečnou Anglii, duchařské příběhy a nečekáte osmý div světa, klidně můžu doporučit.

Pro mě výrazně slabší než jednička. Uvěřitelný asi jako otočka s výskokem na Mars. Příště už by všechny ty lidi mohl krájet škrabkou na brambory, pěkně plátek po plátku, aby bylo víc krve, masa, obnažených kostí a tak vůbec. Tohle jsem si vážně mohl ušetřit.

Ale jo. Za Mad Doga si to tři hvězdy zaslouží.

Film zároveň krutý i krásný a dokonale neuvěřitelný - až na to, že je zcela pravdivý. Kvůli němu jsem si přečetl i Szpilmanovu autobiografickou knihu, kterou napsal hned po válce. To, nač na plátně zíráte jako na cosi strašlivého a šokujícího, v ní Szpilman popisuje jako každodenní skutečnost. Skutečnost, na niž si člověk postupně zvykne, protože nepřichází ze dne na den, ale po týdnech, po měsících. Vždycky jsem přemýšlel, jak se s tím mohli Židé jen tak smířit. Jenže když přijde zákaz chodit do nějaké kavárny, přežijete to a riskovat život protesty asi nebudete. Když musíte uhnout z chodníku před náckem, taky to ještě jde. A když vás někam mají převézt, pořád je ještě naděje. Když nemáte co jíst, stačí vám i pár fazolí na den. A když si musíte kleknout na chodník, doufáte, že vás tentokrát ještě nezastřelí.

Dokonalé vysvětlení toho, proč dávám přednost britskému filmu před americkým. Polopatické oskarové "poselství" v něm zřejmě budete hledat marně.

Neuvěřitelně milý medvídek s hlasem Bena Whishawa a bezchybnou angličtinou musí okouzlit asi každého. Skvělí jsou i dospěláci, tatínkem počínaje a sousedem Currym (nebo Barrym?) konče. Už teď vím, že tenhle film se mi jen tak neomrzí.