Felix.catus

Spojení Lelouch a Belmondo slibovalo filmový zážitek. Umocněný úžasnou hudbou mé očekávání ještě daleko předčil a film se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Letitý pocit únavy, marnosti a osamění, které nese hrdina na bedrech, přechází i na diváka, Zvláštně poklidný smutek, hrdost, touha změnit to, na co v reálu nemáme sil, i pouta, která nelze v životě přervat vůbec snadno, jsou nosnými tématy a nesklouznou ani na okamžik ke klišé. Jako velký milovník francouzských filmů, a obzvláště pak francouzského šansonu, jsem se slzami v očích (u filmů obvykle nepláči) poslouchala úvodní melodii, která se prolíná celými dvěma hodinami příjemného, místy trošku tíživého, děje. Myslím, že tento film se dá pochopit až s věkem a i jeho moudrou melancholii, dětsky naivní poťouchlost a konečně i potřebu zanechat za sebou to, co nás vyhořuje. Za sebe hodnotím přirozeně plným počtem bodů.