Pokud máte alespoň trochu pojem o dějinách filmu a dokážete si vychutnat práci s úhly kamery, černobílým obrazem a jeho nasvětlením a hudbou, pak vás tenhle mimočasový snímek nezklame. Vezměte trochu Jeana Cocteaua, němé filmy včetně expresívního herectví, okořeňte trochou Resnaisova Loni v Marienbadu a jste skoro doma. Příběh sám je celkem přehledný a průhledný, ale o ten tu jde až v druhé řadě. Popkorňáci si musí připadat jako posluchač Evy a Vaška na koncertu Leoše Janáčka a je přirozené, že cola jim zhořkne v puse po deseti minutách...
Jeden z filmů, u kterých jsem od prvních minut vyprávění vycítil, že ho budu mít hodně rád. Ten pocit mi vydržel až do konce a těžko můžu dát méně než pět hvězdiček filmu, u něhož mi připadá, že s ním mám hodně společného. A nesouhlasím s těmi, kdo říkají, že Big Fish je neburtonovský film - právě tohle je Tim Burton až na dřeň kosti a ne omalovánky typu Planeta opic. (100%)
Milé, krásné, dojemné, silné. Perfektní herecké obsazení, vtipné i úžasně dojemné scény. Jak už někde bylo psáno, povinnost pro některou z televizí zařadit do štědrovečerního programu. Jeden z těch filmů, po kterých se cítíte tak fajn, že byste cestou z kina klidně objali i nějakého politika:-). (100%)
Slabší čtyři hvězdičky. Na to, co se dnes v Česku točí, je to pořád nadprůměr. Jsou to příjemné strávené dvě hodinky, i když se na plátně nic moc neděje. Viděno pohledem čtyřicátníka můžu posoudit, že pocity hlavních hrdinů jsou poměrně věrohodné. Jediné, co vadí, je nedostatek charismatu u hlavní ženské hrdinky - oproti jiným Štěpánovým láskám téhle slečně chybí osobnost a cokoliv zajímavého. Konec je z rodu lehce kýčovitých, ale snesitelných. (70%)
Stačila by čtyři slova: Klobouk dolů, Petere Jacksone! Rozhodně přelomová záležitost v dějinách filmu (míním celou trilogii). Upřímnou soustrast všem, se kterými to nic neudělalo, nelze se na ně zlobit, jen je litovat. (100%)
Jeden z filmů, na který jsem se začal dívat s vědomím, že uvidím něco dobrého a bylo to opravdu dokonalé. Několikrát se mé zkušené divácké srdce zatetelilo blahem a vychutnávalo si skvělé záběry (jízda na kolotoči se zpěvem, rovně hledící Bruno mezi diváky otáčejícími hlavy při sledování tenisového zápasu, scéna s obrazem, který namalovala Brunova matka a pochopitelně fascinující závěr). Úžasný herecký výkon představitele hlavního záporáka (připomínal mi něčím mladého Billa Murraye). Nelze dát méně než pět hvězdiček... (100%)
Příběh je vcelku zajímavý, jeho vyústění netypické pro americký film. Herecké výkony na dobré úrovni, jen Sean Penn občas přehrává a jak tu už kdosi podotýká, stylizuje se do Roberta de Nira. Mistrovský je ale způsob, jakým je film realizován, klobouk dolů, Eastwood je Pan Režisér. Dvě a čtvrt hodiny uběhlo v jinak prázdném sále multikina jako nic. (70%)
Dávám pět hvězdiček pod vlivem bezprostředního především citového dojmu, i když plných pět si film asi nezaslouží. Čekal jsem něco mnohem přízemnějšího a byl mile překvapen silným a hořkým melancholickým příběhem, kde o nějaké vtípky vůbec nejde. Typově přesně obsazení herci, emotivně silné scény, pěkná hudba Y.Tiersena a poměrně věrná konfrontace socialistického a západního myšlení i chování. Upřímně lituji každého, kdo v tomhle filmu vidí jen komedii. Ve srovnání s ním Pupendo, které se také snaží tvářit jako mapa 80. let, vyznívá jako amatérské studentské cvičení. (90%)
Začal jsem se dívat čistě ze zvědavosti a čekal něco vyloženě trapného. Míra spokojenosti je asi vždycky hodně ovlivněna mírou očekávání, protože se mi film docela líbil. Samozřejmě, že krade atmosféru, vizuální ztvárnění i některé nápady z Bladea nebo Matrixu, ale jako celek docela drží pohromadě. Děj, ve kterém se spojí dva detektivové - jeden z nich je člověk a jeden z nich upír - aby společně vypátrali sériového upírského vraha a zabránili válce mezi lidmi a vampýry, celkem nikde neškobrtá. Prostě slušné béčko pro dlouhé zimní večery. (50%)
Slušná zábava na dobré řemeslné úrovni, Seagal ani moc nevadí, sympatické je, že si ze sebe dokáže udělat i legraci. Nechtěl jsem od filmu nic víc než odreagování, které by neuráželo inteligenci diváka a toho se mi dostalo. (60%)
První polovina relativně slušná včetně úvodního masakru a s přihlédnutím k budované atmosféře. Pak se příběh rozpadá a konec je opravdu hodně béčkový. Není to taková hloupost, jak jsem čekal podle recenzí, ale víc než slabé tři hvězdičky si to nezaslouží (50%).
Matrix 1 byla naprostá bomba a uzavřený příběh. Matrix 2 a 3 jsou naprosto zbytečné filmy, které původní téma jenom rozmělňují a dovádějí místy k trapnosti - jako když se z jedné pěkné kytky stane všežravý plevel. Triky jsou skutečně dokonalé, ale tak, že až nudí, poprvé se mi při akční scéně chtělo v kině spát a to jsem byl odpočatý, zvědavý a vizuálně nadržený. Příběh sahá často k tak řvoucím klišé, až se chce zařvat "dost" a odejít. To významové rádobysdělení je jen přežvýkávání všeho, co bylo řečeno už milionkrát předtím v jiných knihách a filmech a daleko lépe, bez překomplikované dějové struktury. Zatímco dvojka byla nastavovaná kaše, trojka už je z té kaše jen průjem a chvilkami smutná a nechtěná parodie na původní Matrix. Šíleně nafouklá bublina a dojná kráva na peníze, kterou se bratři Wachowští proti prvnímu filmu shodili a sami se stali zajatci Matrixu, do kterého nás chtějí zatáhnout. Pseudokult pro ty, kterým vadí jednoduché odpovědi a rádi by se cítili "vyvolenými" pomocí nového umělého vyznání. Fakt mě ten film vytočil... (10%)
Hodně depresívní film, od kterého jsem příliš neočekával a příjemně mě překvapil. Příběh má sice slabší místa, ale necháte-li se při troše vnímavosti vtáhnout do jeho atmosféry, klesne vám optimismus na bod mrazu. S velkým rozpočtem a trikovým cirkusem by z toho byla typická americká hamburgerová sračka pro přízemnější publikum. Takhle na nezávislejší notu mi film trochu připomínal Den poté nebo Den triffidů.(80%)
Nádherný film, podle mého osobního názoru Spielbergův nejlepší. První půlka je jasně v Kubrickově stylu a jako pocta jeho způsobu filmového vyjadřování, druhá patří Spielbergovi. Není to proboha žádná sci-fi (takhle ploše by to mohl brát jen někdo citově nevyzrálý), ale emotivní filozofický rodinný snímek, který nemá nárok pochopit nikdo, kdo se nepodíval do očí vlastnímu dítěti. Doporučuji vnímat srdcem, ne rozumem. (100%)
Tak už vím, kde Schumacher opsal (a pěkně blbě) svých 8 mm. Stylově čistý psychologicko-kriminální thriller o snuffu s výstižným závěrem jako fackou každému vnímavějšímu divákovi. A navíc jsem měl po letech možnost vidět Anu Torrentovou ze Starého domu uprostřed Madridu. Z té holčičky s uhrančivýma očima a vnitřním světem se stala docela sympatická ženská:-). (80%)
Na to, jak je film hvězdně obsazený, se jedná o dost nezáživnou podívanou z exotického prostředí, kde - podle známé definice Járy Cimrmana - se neustále střídá fáze očekávání s fází zklamání. Pár herců si udělalo výlet do Asie a natočili tuctový, ničím se nevymykající příběh. Škoda peněz. (10%)
Vcelku slušný thriller, ale nic převratného. Běžná zápletka o odplatě je podávána po kapkách, zajímavější než hlavní dějová linie jsou některé postavy a epizody /zejména Medvěd Pú:-)/. Film ztrácí na věrohodnosti ve chvílích, kdy filozofuje a hraje si na umění. I tak ale silné tři hvězdičky... (60%)
Podle názvu jsem očekával nějaký béčkový horor (distributoři jsou vydlabanci, i když chápu, že překlad původního názvu "Zjevení" by tak netáhl), ale pak jsem padl na zadek, protože jsem netušil, že se dá natočit takhle inteligentní thriller o okultismu a templářích. Mezi všemi těmi trapnými duchařskými pseudopříběhy pro masy je tento film vyloženě klenotem. Doporučuji pouze inteligentním divákům, kteří vědí něco o západní magii - chroupači popcornu se asi budou dost často nudit, protože nepochopí oč jde.
P.S. A ještě něco: pokud máte možnost, podívejte se na film raději na dvd s titulky. Český dabing je - jako už tradičně - odfláknutý:-(.
(70%)
Historické černobílé drama o dvou ženách, dceři a matce, které se živí tím, že ve středověkém Japonsku lákají válečníky do pasti v podobě jámy a tam je zabíjejí. Film má neopakovatelnou atmosféru, působivý zvukový doprovod (japonské bubny, šumění rákosí...) a dobrou pointu.(100%)
Ohrožení Britannicu a Nebezpečná rychlost po japonsku:-), s průhlednými triky, otřepanými dějovými klišé a předvídatelným dějem. Tenhle katastrofický film kdysi (1976) profrčel našimi kiny bez velkého úspěchu. Zajímavé na něm je zejména to, že námět s dopravním prostředkem, který nemůže snížit rychlost, aby nevybuchla nastražená bomba, byl použit už tak dávno před svým slavným následovníkem. (40%)
Jeden klasický vtip říká, že mezi manželkou a trabantem není žádný rozdíl: obojí uspokojí,ale nenadchne. Stejnými slovy se dá ohodnotit tento film. Jednoduchá zápletka, kterou středně zkušený divák odhalí celkem brzy a pak se začne mírně nudit. Rozmýšlel jsem se mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsou to tři, ale s hodně odřenýma ušima - hlavně proto, že na velkém plátně multiplexu s kvalitním zvukem je atmosféra opravdu celkem působivá. (50%)
Tento televizní film byl uveden na plátnech našich kin a vypráví o souboji dvou vrtulníků. V tom prvním sedí hlavní hrdina, v tom druhém bandité, kteří se při přepadení banky zmocnili rukojmí (ženy) a prchají s ní do opuštěných končin. Konec neprozradím kvůli spoilerství, i když si nejsem jistý, jestli někdy film ještě poběží - ale rozhodně nepatří mezi ty hollywoodské. (80%)
Je to inteligentní, je to zajímavé, je to dobře zahrané... ale přesto se mi nějak nepodařilo dostat se do příběhu. Zdálo se mi, že filmu chybí něco jako vnitřní rozměr. (60%)
Dějově prostý, ale emocionálně silný a krásný příběh, u kterého jsem si opět uvědomil, že patřím k té polovině civilizace, která se považuje za lepší, ale je ve skutečnosti horší. Ze ztráty dětských bot se může stát působivé, citlivě natočené drama, které nepotřebuje prázdnotu zakrývat vnějšími efekty. Pro svět a jeho pochopení stokrát potřebnější než všechny matrixové říjnové revoluce. (100%)
Na to, jak o filmu všichni básnili, poměrně značné zklamání. Připadá mi, že režisér chytal mnoho zajíců najednou a utekli všichni. Psychologicky chvílemi až komické a od chvíle onoho zásadního zvratu ohledně smyslu příběhu nudné i dějově. Řadového diváka film patrně zmate, intelektuála podrbe za uchem a druhý den už z toho nic nezůstane. Rozhodně žádný kult, možná zajímavé oživení žánru, ale jinak typicky americké povrchní „pseudo“, výkladní skříň bez reálného zboží uvnitř. Pobavila mě jedině skutečnost, že naprosto všechna řešení, která mě během děje napadla, byla nakonec použita, i když ten „podraz“ jsem samozřejmě přesně odhadnout nemohl. (20%)
Další z řady filmů o skutečných masových vrazích, které nyní postupně vycházejí. Na rozdíl od příběhu Teda Bundyho je Dahmer slabý snímek, snažící se o sondu do duše homosexuálního psychopata. Chybí zobrazení více fakt (třeba okolnosti zatčení), film působí útržkovitě a místy nudí. (40%)
Tolik ulítlých postav a situací v jednom tak relativně krátkém filmu už jsem dlouho neviděl. Některé zápletky a hlášky jsou opravdu špičkové, škoda že měl film v USA smůlu s nevhodným načasováním (události 11.září) a že místo podobných kvalitních komedií nasazují naši distributoři do kin raději vyměšovací tuposti. (80%)
Standardní kriminální road-movie spíše televizního ražení. Příběh dvou milenců na útěku před policií a pedofilním fotbalistou, k jehož kompromitující kazetě se dostali, se soustřeďuje spíše na psychologii postav. Poměrně značně se tu vyřádil střihač, často přerušované záběry dodávají snímku trochu nervózní podtón (50%)
Film podle skutečné události o dvou malých klucích, kteří na podvozku kamionu emigrují v době tuhého socialismu z Polska do Skandinávie. Mimořádně působivé dílo, které bych povinně promítal každému, komu se stýská po starém režimu. (100%)
Vynikající akční thriller, alespoň na svoji dobu, s pěknými automobilovými honičkami. Zápletka se točí kolem fingovaného útěku ze soudní síně a boje o poklad v teroristy sestřeleném letadle na mořském dně.
Moje komentáře
Mortem (2010)
Pokud máte alespoň trochu pojem o dějinách filmu a dokážete si vychutnat práci s úhly kamery, černobílým obrazem a jeho nasvětlením a hudbou, pak vás tenhle mimočasový snímek nezklame. Vezměte trochu Jeana Cocteaua, němé filmy včetně expresívního herectví, okořeňte trochou Resnaisova Loni v Marienbadu a jste skoro doma. Příběh sám je celkem přehledný a průhledný, ale o ten tu jde až v druhé řadě. Popkorňáci si musí připadat jako posluchač Evy a Vaška na koncertu Leoše Janáčka a je přirozené, že cola jim zhořkne v puse po deseti minutách...
Velká ryba (2003)
Jeden z filmů, u kterých jsem od prvních minut vyprávění vycítil, že ho budu mít hodně rád. Ten pocit mi vydržel až do konce a těžko můžu dát méně než pět hvězdiček filmu, u něhož mi připadá, že s ním mám hodně společného. A nesouhlasím s těmi, kdo říkají, že Big Fish je neburtonovský film - právě tohle je Tim Burton až na dřeň kosti a ne omalovánky typu Planeta opic. (100%)
Láska nebeská (2003)
Milé, krásné, dojemné, silné. Perfektní herecké obsazení, vtipné i úžasně dojemné scény. Jak už někde bylo psáno, povinnost pro některou z televizí zařadit do štědrovečerního programu. Jeden z těch filmů, po kterých se cítíte tak fajn, že byste cestou z kina klidně objali i nějakého politika:-). (100%)
Jak básníci neztrácejí naději (2003)
Slabší čtyři hvězdičky. Na to, co se dnes v Česku točí, je to pořád nadprůměr. Jsou to příjemné strávené dvě hodinky, i když se na plátně nic moc neděje. Viděno pohledem čtyřicátníka můžu posoudit, že pocity hlavních hrdinů jsou poměrně věrohodné. Jediné, co vadí, je nedostatek charismatu u hlavní ženské hrdinky - oproti jiným Štěpánovým láskám téhle slečně chybí osobnost a cokoliv zajímavého. Konec je z rodu lehce kýčovitých, ale snesitelných. (70%)
Pán prstenů: Návrat krále (2003)
Stačila by čtyři slova: Klobouk dolů, Petere Jacksone! Rozhodně přelomová záležitost v dějinách filmu (míním celou trilogii). Upřímnou soustrast všem, se kterými to nic neudělalo, nelze se na ně zlobit, jen je litovat. (100%)
Cizinci ve vlaku (1951)
Jeden z filmů, na který jsem se začal dívat s vědomím, že uvidím něco dobrého a bylo to opravdu dokonalé. Několikrát se mé zkušené divácké srdce zatetelilo blahem a vychutnávalo si skvělé záběry (jízda na kolotoči se zpěvem, rovně hledící Bruno mezi diváky otáčejícími hlavy při sledování tenisového zápasu, scéna s obrazem, který namalovala Brunova matka a pochopitelně fascinující závěr). Úžasný herecký výkon představitele hlavního záporáka (připomínal mi něčím mladého Billa Murraye). Nelze dát méně než pět hvězdiček... (100%)
Tajemná řeka (2003)
Příběh je vcelku zajímavý, jeho vyústění netypické pro americký film. Herecké výkony na dobré úrovni, jen Sean Penn občas přehrává a jak tu už kdosi podotýká, stylizuje se do Roberta de Nira. Mistrovský je ale způsob, jakým je film realizován, klobouk dolů, Eastwood je Pan Režisér. Dvě a čtvrt hodiny uběhlo v jinak prázdném sále multikina jako nic. (70%)
Good bye, Lenin! (2003)
Dávám pět hvězdiček pod vlivem bezprostředního především citového dojmu, i když plných pět si film asi nezaslouží. Čekal jsem něco mnohem přízemnějšího a byl mile překvapen silným a hořkým melancholickým příběhem, kde o nějaké vtípky vůbec nejde. Typově přesně obsazení herci, emotivně silné scény, pěkná hudba Y.Tiersena a poměrně věrná konfrontace socialistického a západního myšlení i chování. Upřímně lituji každého, kdo v tomhle filmu vidí jen komedii. Ve srovnání s ním Pupendo, které se také snaží tvářit jako mapa 80. let, vyznívá jako amatérské studentské cvičení. (90%)
X-Wamp (2001)
Začal jsem se dívat čistě ze zvědavosti a čekal něco vyloženě trapného. Míra spokojenosti je asi vždycky hodně ovlivněna mírou očekávání, protože se mi film docela líbil. Samozřejmě, že krade atmosféru, vizuální ztvárnění i některé nápady z Bladea nebo Matrixu, ale jako celek docela drží pohromadě. Děj, ve kterém se spojí dva detektivové - jeden z nich je člověk a jeden z nich upír - aby společně vypátrali sériového upírského vraha a zabránili válce mezi lidmi a vampýry, celkem nikde neškobrtá. Prostě slušné béčko pro dlouhé zimní večery. (50%)
Lovec policajtů (2001)
Slušná zábava na dobré řemeslné úrovni, Seagal ani moc nevadí, sympatické je, že si ze sebe dokáže udělat i legraci. Nechtěl jsem od filmu nic víc než odreagování, které by neuráželo inteligenci diváka a toho se mi dostalo. (60%)
Loď duchů (2002)
První polovina relativně slušná včetně úvodního masakru a s přihlédnutím k budované atmosféře. Pak se příběh rozpadá a konec je opravdu hodně béčkový. Není to taková hloupost, jak jsem čekal podle recenzí, ale víc než slabé tři hvězdičky si to nezaslouží (50%).
Matrix Revolutions (2003)
Matrix 1 byla naprostá bomba a uzavřený příběh. Matrix 2 a 3 jsou naprosto zbytečné filmy, které původní téma jenom rozmělňují a dovádějí místy k trapnosti - jako když se z jedné pěkné kytky stane všežravý plevel. Triky jsou skutečně dokonalé, ale tak, že až nudí, poprvé se mi při akční scéně chtělo v kině spát a to jsem byl odpočatý, zvědavý a vizuálně nadržený. Příběh sahá často k tak řvoucím klišé, až se chce zařvat "dost" a odejít. To významové rádobysdělení je jen přežvýkávání všeho, co bylo řečeno už milionkrát předtím v jiných knihách a filmech a daleko lépe, bez překomplikované dějové struktury. Zatímco dvojka byla nastavovaná kaše, trojka už je z té kaše jen průjem a chvilkami smutná a nechtěná parodie na původní Matrix. Šíleně nafouklá bublina a dojná kráva na peníze, kterou se bratři Wachowští proti prvnímu filmu shodili a sami se stali zajatci Matrixu, do kterého nás chtějí zatáhnout. Pseudokult pro ty, kterým vadí jednoduché odpovědi a rádi by se cítili "vyvolenými" pomocí nového umělého vyznání. Fakt mě ten film vytočil... (10%)
28 dní poté (2002)
Hodně depresívní film, od kterého jsem příliš neočekával a příjemně mě překvapil. Příběh má sice slabší místa, ale necháte-li se při troše vnímavosti vtáhnout do jeho atmosféry, klesne vám optimismus na bod mrazu. S velkým rozpočtem a trikovým cirkusem by z toho byla typická americká hamburgerová sračka pro přízemnější publikum. Takhle na nezávislejší notu mi film trochu připomínal Den poté nebo Den triffidů.(80%)
A.I. Umělá inteligence (2001)
Nádherný film, podle mého osobního názoru Spielbergův nejlepší. První půlka je jasně v Kubrickově stylu a jako pocta jeho způsobu filmového vyjadřování, druhá patří Spielbergovi. Není to proboha žádná sci-fi (takhle ploše by to mohl brát jen někdo citově nevyzrálý), ale emotivní filozofický rodinný snímek, který nemá nárok pochopit nikdo, kdo se nepodíval do očí vlastnímu dítěti. Doporučuji vnímat srdcem, ne rozumem. (100%)
Diplomová práce (1996)
Tak už vím, kde Schumacher opsal (a pěkně blbě) svých 8 mm. Stylově čistý psychologicko-kriminální thriller o snuffu s výstižným závěrem jako fackou každému vnímavějšímu divákovi. A navíc jsem měl po letech možnost vidět Anu Torrentovou ze Starého domu uprostřed Madridu. Z té holčičky s uhrančivýma očima a vnitřním světem se stala docela sympatická ženská:-). (80%)
Město duchů (2002)
Na to, jak je film hvězdně obsazený, se jedná o dost nezáživnou podívanou z exotického prostředí, kde - podle známé definice Járy Cimrmana - se neustále střídá fáze očekávání s fází zklamání. Pár herců si udělalo výlet do Asie a natočili tuctový, ničím se nevymykající příběh. Škoda peněz. (10%)
Salton Sea (2002)
Vcelku slušný thriller, ale nic převratného. Běžná zápletka o odplatě je podávána po kapkách, zajímavější než hlavní dějová linie jsou některé postavy a epizody /zejména Medvěd Pú:-)/. Film ztrácí na věrohodnosti ve chvílích, kdy filozofuje a hraje si na umění. I tak ale silné tři hvězdičky... (60%)
Vykradači hrobek (2001)
Podle názvu jsem očekával nějaký béčkový horor (distributoři jsou vydlabanci, i když chápu, že překlad původního názvu "Zjevení" by tak netáhl), ale pak jsem padl na zadek, protože jsem netušil, že se dá natočit takhle inteligentní thriller o okultismu a templářích. Mezi všemi těmi trapnými duchařskými pseudopříběhy pro masy je tento film vyloženě klenotem. Doporučuji pouze inteligentním divákům, kteří vědí něco o západní magii - chroupači popcornu se asi budou dost často nudit, protože nepochopí oč jde. P.S. A ještě něco: pokud máte možnost, podívejte se na film raději na dvd s titulky. Český dabing je - jako už tradičně - odfláknutý:-(. (70%)
Onibaba (1964)
Historické černobílé drama o dvou ženách, dceři a matce, které se živí tím, že ve středověkém Japonsku lákají válečníky do pasti v podobě jámy a tam je zabíjejí. Film má neopakovatelnou atmosféru, působivý zvukový doprovod (japonské bubny, šumění rákosí...) a dobrou pointu.(100%)
Odsouzená Střela (1975)
Ohrožení Britannicu a Nebezpečná rychlost po japonsku:-), s průhlednými triky, otřepanými dějovými klišé a předvídatelným dějem. Tenhle katastrofický film kdysi (1976) profrčel našimi kiny bez velkého úspěchu. Zajímavé na něm je zejména to, že námět s dopravním prostředkem, který nemůže snížit rychlost, aby nevybuchla nastražená bomba, byl použit už tak dávno před svým slavným následovníkem. (40%)
Hlubina (2002)
Jeden klasický vtip říká, že mezi manželkou a trabantem není žádný rozdíl: obojí uspokojí,ale nenadchne. Stejnými slovy se dá ohodnotit tento film. Jednoduchá zápletka, kterou středně zkušený divák odhalí celkem brzy a pak se začne mírně nudit. Rozmýšlel jsem se mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsou to tři, ale s hodně odřenýma ušima - hlavně proto, že na velkém plátně multiplexu s kvalitním zvukem je atmosféra opravdu celkem působivá. (50%)
Draví ptáci (TV film) (1973)
Tento televizní film byl uveden na plátnech našich kin a vypráví o souboji dvou vrtulníků. V tom prvním sedí hlavní hrdina, v tom druhém bandité, kteří se při přepadení banky zmocnili rukojmí (ženy) a prchají s ní do opuštěných končin. Konec neprozradím kvůli spoilerství, i když si nejsem jistý, jestli někdy film ještě poběží - ale rozhodně nepatří mezi ty hollywoodské. (80%)
Milujte svého zabijáka (2002)
Je to inteligentní, je to zajímavé, je to dobře zahrané... ale přesto se mi nějak nepodařilo dostat se do příběhu. Zdálo se mi, že filmu chybí něco jako vnitřní rozměr. (60%)
Božské děti (1997)
Dějově prostý, ale emocionálně silný a krásný příběh, u kterého jsem si opět uvědomil, že patřím k té polovině civilizace, která se považuje za lepší, ale je ve skutečnosti horší. Ze ztráty dětských bot se může stát působivé, citlivě natočené drama, které nepotřebuje prázdnotu zakrývat vnějšími efekty. Pro svět a jeho pochopení stokrát potřebnější než všechny matrixové říjnové revoluce. (100%)
Identita (2003)
Na to, jak o filmu všichni básnili, poměrně značné zklamání. Připadá mi, že režisér chytal mnoho zajíců najednou a utekli všichni. Psychologicky chvílemi až komické a od chvíle onoho zásadního zvratu ohledně smyslu příběhu nudné i dějově. Řadového diváka film patrně zmate, intelektuála podrbe za uchem a druhý den už z toho nic nezůstane. Rozhodně žádný kult, možná zajímavé oživení žánru, ale jinak typicky americké povrchní „pseudo“, výkladní skříň bez reálného zboží uvnitř. Pobavila mě jedině skutečnost, že naprosto všechna řešení, která mě během děje napadla, byla nakonec použita, i když ten „podraz“ jsem samozřejmě přesně odhadnout nemohl. (20%)
Dahmer (2002)
Další z řady filmů o skutečných masových vrazích, které nyní postupně vycházejí. Na rozdíl od příběhu Teda Bundyho je Dahmer slabý snímek, snažící se o sondu do duše homosexuálního psychopata. Chybí zobrazení více fakt (třeba okolnosti zatčení), film působí útržkovitě a místy nudí. (40%)
Velký průšvih (2002)
Tolik ulítlých postav a situací v jednom tak relativně krátkém filmu už jsem dlouho neviděl. Některé zápletky a hlášky jsou opravdu špičkové, škoda že měl film v USA smůlu s nevhodným načasováním (události 11.září) a že místo podobných kvalitních komedií nasazují naši distributoři do kin raději vyměšovací tuposti. (80%)
Líbej nebo zabij (1997)
Standardní kriminální road-movie spíše televizního ražení. Příběh dvou milenců na útěku před policií a pedofilním fotbalistou, k jehož kompromitující kazetě se dostali, se soustřeďuje spíše na psychologii postav. Poměrně značně se tu vyřádil střihač, často přerušované záběry dodávají snímku trochu nervózní podtón (50%)
Tři sta mil do nebe (1989)
Film podle skutečné události o dvou malých klucích, kteří na podvozku kamionu emigrují v době tuhého socialismu z Polska do Skandinávie. Mimořádně působivé dílo, které bych povinně promítal každému, komu se stýská po starém režimu. (100%)
Klíčem je strach (1972)
Vynikající akční thriller, alespoň na svoji dobu, s pěknými automobilovými honičkami. Zápletka se točí kolem fingovaného útěku ze soudní síně a boje o poklad v teroristy sestřeleném letadle na mořském dně.