zdenik

Bohdanovy filmy sleduji od počátku a každý z nich pro mě byl vrcholem, jehož překonání jsem si nedokázal představit. Po čtyřech letech od Venkovského učitele jsem byl svědkem něčeho neuvěřitelného - Čtyři slunce jsou natolik opravdovým / pravdivým, bolestivým filmem, že nemají u nás na plátně obdoby. Právě ta bolest, otázka víry, vnitřní síly lidí, ať už jsou z jakýchkoliv sociálních skupin a prostředí, to vše je tak těžké popsat, zahrát, natočit, že si na to mohou troufnout jen opravdoví mistři. A já se nebojím Slámu postavit vedle Tarra nebo Tarkovského, Sokurova. Samozřejmě, najdou se diváci, kteří tyhle věci nechtějí vidět a slyšet, a nebude jich málo. Ale na druhé straně jsou diváci, které Slámovy Čtyři slunce hluboce zasáhnou a způsobí jim opravdovou očistu. Myslím si, že postoj diváka k Slámovým filmům může být docela dobře odrazem jeho postoje k životu.