Takhle schématická a polopatická rozprávka to už dlouho nebyla. Citově otupělé (terapeutka!), katarze veškerá žádná (zmrzlina, wtf), Havaj z katalogu Čedoku, která se naprosto míjí účinku, co do kontrastu s bolestným údělem hrdinů. Bez skvělého Clooneyho by to bylo za hvězdičku (možná, bez něj by o to stěží někdo zavadil).
Kdo se bojí Virginie Woolfové po 50 letech. Jen mnohem absurdnější, útočnější a zákeřnější. Někoho může zaskočit, že všechny postavy jsou nesympatičtí kreténi, jen s jinými mravními náhledy na svět. Ale co naplat, stejně v tom poznáte většinu svých známých .... Škoda slabšího klimaxu, přesto jde o příjemnou jednohubku, kterou bych si představoval spíše na obrazovkách HBO, ale vem to ďas.
Bastardi II: Genocidium diváka. Nemůžu se na ně ani nějak hněvat, protože je to jeden z těch čím dál vzácnějších filmů, které jsou tak blbé, až jsou směšné (dnes převládá typ tak blbý, až je blbý a nudný). ... Hvězdička jen za božského Jirku Krampola s novými zuby, který upomíná na svou kultovní roli z Nahoty na prodej. Asi jsem zvrácenější než jsem si myslel, ale na trojku se i docela těším.
Vysoká škola filmařiny, oproti které všechny blockbustery za uplynulých pár let vypadají jako filmečky desetiletých dětí natočené o velké přestávce na školním dvoře.
Po druhé řadě zvyšuji a připojuji se k zajímavému a vše vystihujícímu názoru, že Luther je třetím pomyslným rohem trojúhelníku, hned po Wallenderovi a Sherlockovi. Britská seriálová invaze pokračuje, chceme z toho minimálně pětiúhelník, tož poďme, BBC.
Sebežroutská tvůrčí onanie, která se tváří vážněji jak kanonizace a se vztyčeným prstem předkládá divákovi metafyzické otázky o samotné podstatě Boha, jakož i všeho našeho Bytí - divákův mor.
Jak praví kinderman; když Lloyd Bridges přijde do vlakového velína ve slunečných brýlích, jen čekáte, že když si je sundá, bude pod nimi mít ještě jedny. Jinak se jedná o tuctový 70's katastrofický thriller, navíc televizní, takže pokud na něj nekladete přehnané nároky, svůj účel splní.
Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru.
Destilát všeho zla, kvůli kterému jsou české filmy nesledovatelné ... Nevěřil jsem, že v dnešní době ještě vznikne dílo, které je svou upocenou estetikou a vulgaritou (čímž nemám na mysli, že Donutil řekne slovo "čurák", to je to nejmenší) krystalickým příkladem 90's. V době, kdy už se český film jakžtakž zvedá a tvůrci zkouší nové věci, je tahle sázka na stádovitou jistotu kopancem do slabin.
Fetišisticky natočené snové giallo, které vypadá jako by to natočilo dítě Švankmajera a Dálího. Brát všemi deseti, už jen za zpodobnění pitevního ohledání jako sexuálního aktu.
Inu, čekal jsem depkařský rumunský art s depkařskými herci a depkařskou kamerou. Dostal jsem černočernou komedii o porevoluční rumunské anomii, kde žena musí skákat ze skříně, jen aby potratila. Už dlouho jsem se tak nesmál, škoda, že jsem byl většinu času v kině ve svém veselí osamocen.
Epický look se rozhodně neudělá tím, že nechám kroužit kameru okolo debatujících postav, které se vysvlékají z mokrých hadrů u skotského jezera a k tomu hraje hrozivě dramatická hudba ... Ale pokusit se vo to možem, to jako jo, jen se pak nemůžeme divit, že z očekávaného tornáda emocí a velkolepého souboje doba a zla nám zůstane snůška přehrávajících adolescentů a odbyté vyvrcholení. (dvě nedávám jen proto, že jsem to slíbil Remdě :(
Samozřejmě, pokud vás na tom filmu zaujmou jen strašlivé digitální triky (obzvláště plavba ponorkou je horší jak grafika Duke Nukem 3D z téhož roku), pak neváhejte a pošlete jej do horoucích pekel jako většina zdejších respondentů. ... Jestliže však hledáte ultimátní béčkovou nálož s přehršlí dokonale obsazených herců (Russell, Buscemi, Grierová, Fonda, Campbell, Robertson), cheesy hlášky a hlavně neskonale nemainstreamový konec, tak neváhejte - lepší kousek těžko pohledáte.
Frontální útok na divákův jemnocit ve filmu v němž nefunguje zhola nic a který se člověku vykouří z hlavy pár minut po zhlédnutí. A hlavně mám na jazyku nepříjemnou pachuť přehnané a nabobtnalé zbytečnosti. Když si člověk uvědomí, jaké vznikají v současnosti inteligentní blockbustery, tím spíše musí TF 3 zatratit jako urážející kýč.
Notně omšelá obskurnost, která by v polovině 60. let způsobila nemalý poprask. Na začátku 70's však byla společnost jinde a Myra Breckinridge vypadala jako zastydlý hipícký artefakt mimo čas a prostor. Přesto má ten film mnohé neopominutelné vklady - chlípného Johna Hustona, permanentně nadrženou Mae West (75 let!) a transsexuálního hrdinu s rozdvojenou osobností. Sledování je po většinu času na pokraji únosné meze, protože to je velice velice nevtipné a pouze divné. Následující výrok ze soudobé recenze to myslím vystihne dostatečně: "Komedie vtipná asi jako pedofilní zvrhlík."
Možno brát jako dovětek k dokumentární epopeji Proces H - tentokrát o bolševické praxi při nakládání s těly popravených a umučených, zde konkrétně o hledání ostatků Milady Horákové.
U podobných úmorných kostýmních dramat mě pokaždé fascinuje jedna věc - proč tvůrci investují tolik času a prostředků do něčeho tak zoufale fádního a tuctového? Vždyť progresivnější naraci poskytují i šestákové Večery pod lampou. O více jak půl století starých rakouských příbuzných ani nemluvě ...
Je tragické, když se stane pro tvůrce slovo "invence" nikoliv vulgarismem, ale přímo porušením všech ženevských konvencí ... Pařba v Bangkoku totiž není pokračováním (od slova pokračovat), ale kopie natolik okatá, že se ani nejedná o sázku na jistotu, ale o prachsprostou drzost.
Světe, div se, ale ono jde vážně natočit nudný film o vztahu Blaira a Clintona, ke všemu s herci jako Sheen a Quaid ... Tleskám s nechápajícím výrazem.
Obrovská, obrovská škoda, že takových rolí neměl Hoffman víc - zamlouvá se mi mnohem více jako psychicky labilní gauner se sekáčským knírem než jako transvestitní herec, autista nebo bázlivý slaboch ze Straw Dogs či z Maratonce ... Obrovská škoda.
Dustin Hoffman chodí po Londýně, lká nad zničenými rodinnými vztahy a mizernou prací a kromě toho se pokouší sbalit Emmu Thompson. Smysl tohoto filmu mi zůstává utajen, protože je tak zoufale fádní, že by se jeho synopsi báli otisknout i v Květech v rubrice "Život napsal." Ale vem to ďas, Hoffman to všechno táhne sám samotinký jak ten kůl v plotě a daří se mu to uhrát na sledovatelný záznam posledního vzepětí se na podzim života. Z generace velikánů De Niro - Pacino - Hoffman jej začínám mít snad nejraději, těžko říct, čím to bude.
Byly doby, kdy se Forsyth nemusel za filmové adaptace svých děl stydět. Oděsa patří po nedostižném Šakalovi k tomu nejlepšímu, co daný subžánr nabízí, přestože dojde jen k jedné mizerné bitce. Jinak to ponechává všechny atributy mistrových románů - hodně pátrání, dlouhý výcvik, fikaný plán, zajímavá pointa a k všemu nacistické spiknutí v podobě Maximiliana Schella - co lepšího si člověk může přát.
Moje komentáře
Děti moje (2011)
Takhle schématická a polopatická rozprávka to už dlouho nebyla. Citově otupělé (terapeutka!), katarze veškerá žádná (zmrzlina, wtf), Havaj z katalogu Čedoku, která se naprosto míjí účinku, co do kontrastu s bolestným údělem hrdinů. Bez skvělého Clooneyho by to bylo za hvězdičku (možná, bez něj by o to stěží někdo zavadil).
Happy Feet 2 (2011)
Cítím se, ako by ma otrtkali do gebule.
Labyrint (2012)
odpad!Jen velmi krátce: Saxána je oproti tomuhle Občanem Kanem české kinematografie. Tohle není ani na facepalm, ale rovnou na headdesk.
Drive Angry (2011)
Nejlepší film Nicolase Cage, oceňovaného charakterního herec a držitele Oscara ... (nepočítám-li The Wicker Man)
Bůh masakru (2011)
Kdo se bojí Virginie Woolfové po 50 letech. Jen mnohem absurdnější, útočnější a zákeřnější. Někoho může zaskočit, že všechny postavy jsou nesympatičtí kreténi, jen s jinými mravními náhledy na svět. Ale co naplat, stejně v tom poznáte většinu svých známých .... Škoda slabšího klimaxu, přesto jde o příjemnou jednohubku, kterou bych si představoval spíše na obrazovkách HBO, ale vem to ďas.
50/50 (2011)
Nejlepší šablonovitý film roku. Nic míň a už vůbec nic víc.
Hranaři (2011)
Nahota na prodej po 18 letech ... Velmi zajímavá sociologická studie, ale korupci v Česku si to představuje jak Hurvínek válku. Ale poskytnu i prostor k vyjádření šedé eminenci filmu.
Bastardi 2 (2011)
Bastardi II: Genocidium diváka. Nemůžu se na ně ani nějak hněvat, protože je to jeden z těch čím dál vzácnějších filmů, které jsou tak blbé, až jsou směšné (dnes převládá typ tak blbý, až je blbý a nudný). ... Hvězdička jen za božského Jirku Krampola s novými zuby, který upomíná na svou kultovní roli z Nahoty na prodej. Asi jsem zvrácenější než jsem si myslel, ale na trojku se i docela těším.
Tintinova dobrodružství (2011)
Vysoká škola filmařiny, oproti které všechny blockbustery za uplynulých pár let vypadají jako filmečky desetiletých dětí natočené o velké přestávce na školním dvoře.
Luther (TV seriál) (2010)
Po druhé řadě zvyšuji a připojuji se k zajímavému a vše vystihujícímu názoru, že Luther je třetím pomyslným rohem trojúhelníku, hned po Wallenderovi a Sherlockovi. Britská seriálová invaze pokračuje, chceme z toho minimálně pětiúhelník, tož poďme, BBC.
Megapiraňa (TV film) (2010)
"Plukovníku, váš plán je v řiti." Ideálnější party film, abys pohledal.
Strom života (2011)
Sebežroutská tvůrčí onanie, která se tváří vážněji jak kanonizace a se vztyčeným prstem předkládá divákovi metafyzické otázky o samotné podstatě Boha, jakož i všeho našeho Bytí - divákův mor.
Transkontinentální expres (TV film) (1979)
Jak praví kinderman; když Lloyd Bridges přijde do vlakového velína ve slunečných brýlích, jen čekáte, že když si je sundá, bude pod nimi mít ještě jedny. Jinak se jedná o tuctový 70's katastrofický thriller, navíc televizní, takže pokud na něj nekladete přehnané nároky, svůj účel splní.
Turínský kůň (2011)
Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru.
Román pro muže (2010)
odpad!Destilát všeho zla, kvůli kterému jsou české filmy nesledovatelné ... Nevěřil jsem, že v dnešní době ještě vznikne dílo, které je svou upocenou estetikou a vulgaritou (čímž nemám na mysli, že Donutil řekne slovo "čurák", to je to nejmenší) krystalickým příkladem 90's. V době, kdy už se český film jakžtakž zvedá a tvůrci zkouší nové věci, je tahle sázka na stádovitou jistotu kopancem do slabin.
Amer (2009)
Fetišisticky natočené snové giallo, které vypadá jako by to natočilo dítě Švankmajera a Dálího. Brát všemi deseti, už jen za zpodobnění pitevního ohledání jako sexuálního aktu.
Manželská lože (1993)
Inu, čekal jsem depkařský rumunský art s depkařskými herci a depkařskou kamerou. Dostal jsem černočernou komedii o porevoluční rumunské anomii, kde žena musí skákat ze skříně, jen aby potratila. Už dlouho jsem se tak nesmál, škoda, že jsem byl většinu času v kině ve svém veselí osamocen.
Sráči (TV film) (2011)
Za prestrelku s podkresem Michala Davida megadik
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Epický look se rozhodně neudělá tím, že nechám kroužit kameru okolo debatujících postav, které se vysvlékají z mokrých hadrů u skotského jezera a k tomu hraje hrozivě dramatická hudba ... Ale pokusit se vo to možem, to jako jo, jen se pak nemůžeme divit, že z očekávaného tornáda emocí a velkolepého souboje doba a zla nám zůstane snůška přehrávajících adolescentů a odbyté vyvrcholení. (dvě nedávám jen proto, že jsem to slíbil Remdě :(
Útěk z L.A. (1996)
Samozřejmě, pokud vás na tom filmu zaujmou jen strašlivé digitální triky (obzvláště plavba ponorkou je horší jak grafika Duke Nukem 3D z téhož roku), pak neváhejte a pošlete jej do horoucích pekel jako většina zdejších respondentů. ... Jestliže však hledáte ultimátní béčkovou nálož s přehršlí dokonale obsazených herců (Russell, Buscemi, Grierová, Fonda, Campbell, Robertson), cheesy hlášky a hlavně neskonale nemainstreamový konec, tak neváhejte - lepší kousek těžko pohledáte.
Transformers 3 (2011)
Frontální útok na divákův jemnocit ve filmu v němž nefunguje zhola nic a který se člověku vykouří z hlavy pár minut po zhlédnutí. A hlavně mám na jazyku nepříjemnou pachuť přehnané a nabobtnalé zbytečnosti. Když si člověk uvědomí, jaké vznikají v současnosti inteligentní blockbustery, tím spíše musí TF 3 zatratit jako urážející kýč.
Myra Breckinridgeová (1970)
Notně omšelá obskurnost, která by v polovině 60. let způsobila nemalý poprask. Na začátku 70's však byla společnost jinde a Myra Breckinridge vypadala jako zastydlý hipícký artefakt mimo čas a prostor. Přesto má ten film mnohé neopominutelné vklady - chlípného Johna Hustona, permanentně nadrženou Mae West (75 let!) a transsexuálního hrdinu s rozdvojenou osobností. Sledování je po většinu času na pokraji únosné meze, protože to je velice velice nevtipné a pouze divné. Následující výrok ze soudobé recenze to myslím vystihne dostatečně: "Komedie vtipná asi jako pedofilní zvrhlík."
Těla nevydávat (TV film) (2011)
Možno brát jako dovětek k dokumentární epopeji Proces H - tentokrát o bolševické praxi při nakládání s těly popravených a umučených, zde konkrétně o hledání ostatků Milady Horákové.
Královna Viktorie (2009)
U podobných úmorných kostýmních dramat mě pokaždé fascinuje jedna věc - proč tvůrci investují tolik času a prostředků do něčeho tak zoufale fádního a tuctového? Vždyť progresivnější naraci poskytují i šestákové Večery pod lampou. O více jak půl století starých rakouských příbuzných ani nemluvě ...
Pařba v Bangkoku (2011)
Je tragické, když se stane pro tvůrce slovo "invence" nikoliv vulgarismem, ale přímo porušením všech ženevských konvencí ... Pařba v Bangkoku totiž není pokračováním (od slova pokračovat), ale kopie natolik okatá, že se ani nejedná o sázku na jistotu, ale o prachsprostou drzost.
Zvláštní vztahy (TV film) (2010)
Světe, div se, ale ono jde vážně natočit nudný film o vztahu Blaira a Clintona, ke všemu s herci jako Sheen a Quaid ... Tleskám s nechápajícím výrazem.
Na svobodě (1978)
Obrovská, obrovská škoda, že takových rolí neměl Hoffman víc - zamlouvá se mi mnohem více jako psychicky labilní gauner se sekáčským knírem než jako transvestitní herec, autista nebo bázlivý slaboch ze Straw Dogs či z Maratonce ... Obrovská škoda.
Poslední čas na lásku (2008)
Dustin Hoffman chodí po Londýně, lká nad zničenými rodinnými vztahy a mizernou prací a kromě toho se pokouší sbalit Emmu Thompson. Smysl tohoto filmu mi zůstává utajen, protože je tak zoufale fádní, že by se jeho synopsi báli otisknout i v Květech v rubrice "Život napsal." Ale vem to ďas, Hoffman to všechno táhne sám samotinký jak ten kůl v plotě a daří se mu to uhrát na sledovatelný záznam posledního vzepětí se na podzim života. Z generace velikánů De Niro - Pacino - Hoffman jej začínám mít snad nejraději, těžko říct, čím to bude.
Krycí název Oděsa (1974)
Byly doby, kdy se Forsyth nemusel za filmové adaptace svých děl stydět. Oděsa patří po nedostižném Šakalovi k tomu nejlepšímu, co daný subžánr nabízí, přestože dojde jen k jedné mizerné bitce. Jinak to ponechává všechny atributy mistrových románů - hodně pátrání, dlouhý výcvik, fikaný plán, zajímavá pointa a k všemu nacistické spiknutí v podobě Maximiliana Schella - co lepšího si člověk může přát.
X-Men: První třída (2011)
Už dlouho mi neudělal nějaký blockbuster takovou radost, jakkoliv je scénář děravý jak ementál po náletu bombardérů ...