Mertax

Film dlouhej jak chanuka a s dějovou strukturou hustou jako Ramsesovy vlasy. Scott to zkrátka nezvládl a zůstal na půli cesty jako Mojžíš. Bronzové napudrování, černé oční linky a ztmavené vlasy z herců příliš autentické obyvatele Blízkého východu nedělají a do toho se v rozhovorech rušivě míchají britské a americké přízvuky. Scott není odhodlaný magor Gibson, aby herce nutil pilovat aramejštinu, ale toto je prostě břídilství. Moderní jazyk dialogů mohl Scott vyměnit alespoň za jakési snahy přeházet slovosled a používat specifické výrazy jako např. v seriálech Vikingové nebo Spartacus./// Radikální demytologizace, která provokuje konzervy, ale zase ne příliš. Mojžíš je zde sveřepý pochybovač a syna vyzývá, aby věřil sám v sebe, Bůh marnivá a krutá halucinace v podobě děcka, Izraelité teroristi, Egypťani neviňátka a 10 ran zobrazeno tak, aby je bylo možné interpretovat vědecky. Vcelku se mu daří pojmout film racionálním stylem oproti DeMillově verzi a události jsou jen řetězcem pozemských příčin a následků. Některé názory na náboženství Scott jen naznačuje (a tím nemyslím celkové pojetí filmu, protože v tom je jeho pohled jasný, ale různé implicitní komentáře), jinak by mu na to křesťanská Amerika nechodila. Avšak to nevyšlo a ve výsledku utržil Exodus v USA jen 65 milionů ze 140milionového rozpočtu. Toto pojetí filmu vs. výpravný epos se špatně napsanými postavami bez jakýchkoli zajímavých vedlejších figur, které nedokáží vyvolat emoce, tvoří z Exodu průměrný snímek s ambiciózními a efektními scénami, kdy si říkáte, že když už Mojžíš vyměnil hůl za meč, měl mít režisér větší koule a z cesty do Země zaslíbené udělat eRková jatka, ke kterým starozákonní látka přímo vybízí. SZ je skutečně zásobárna krutých příběhů plných nejednoznačných postav a zdánlivě nesmyslných pohrom a trestů. P.S. U Kódu Enigmy nikdo neproklamuje svou sexuální orientaci a podobné typy informací jsou do komentáře dosti nadbytečné. Takže jestli jste buddhisti, agnostici nebo evangelíci, je pro zhodnocení filmu vážně irelevantní. Pokud se ovšem sveřepě a umíněně nedržíte bez jakéhokoliv nadhledu svých myšlenkových pozic, ať už se týkají doslovného výkladu Bible nebo opačného pólu. Potom je zřejmé, proč to zmiňujete. [2D s titulky]

Dva lidé, kteří posilují a dotáhli to daleko. Mistryně světa v trojboji a propagátorka moderních funkčních tréninků a klasický vzpěrač ze staré školy a mistr ČSSR jistě mají co říci. Hátle je k tomu však nedokáže popostrčit. Raději je tak vzdáleným pozorovatelem spadlých kotoučů a jedení bílků./// Kde jsou ti nagelovaní machové s popíkem v uších, kteří se narcistně pozorují v zrcadlech? Kde jsou ta vypulírovaná fitka s chlápky v těsných legínách? Kde jsou ty nešťastné tlusťošky nebo fanaticky cvičící vyžle? Kde je ta odvrácená strana v podobě týdny nevypraných a páchnoucích cvičebních úborů, ošklivých úrazů, scvrknutých varlat z nadužívání steroidů nebo smradlavých prdů v šatně způsobených obskurními suplementy? Kde je ten specifický slang, propracované cvičební plány, přísné jídelníčky a v emoční rovině rozbor motivace a přístupu jednotlivců? A hlavně: kde je Kamil? :(

Motorizované akční peklíčko, kterému dodává krev Tom Hardy (a to doslova coby trasfuzák na kapotě) a hlavně jednoruká Charlize Theron coby Furiosa s drsným přístupem a zároveň sentimentem v oku. Hudbu přidá auto s bubeníky a nepříčetný heavymetalový kytarista, který z nástroje vrhá oheň. K tomu Miller připojí další desítky originálních nápadů, zábavně děsivá nomen omen pojmenování lidí i věcí (města Brokovice a Ropanov, drtikol, Rictus Erectus či tyčáci), občas zrychlenou akci evokující všudypřítomné šílenství, nabité honičky na začátku a konci, žádné směšné dialogy – jen minimum nutné konverzace, nekonečnou postapokalyptickou pustinu, témata jako rozpad civilizace, matriarchát nebo válka o ropu…a je z toho písečná road-movie desetiletí, kde nic jako bezpečnostní pásy, zdravý vzdoušek nebo vychlazené pivko neexistuje, neboť Pustině vládne zuřivost, vaši nádorovití parťáci a Aqua Cola./// Film však mohl být ještě víc nechutnější, odpornější a atmosférou zoufalejší. Navíc krev je kvůli filtrům a barevnému ladění méně konstrastní, ale vlastně není vůbec čas rány sledovat a nechat postavy fňukat, protože jde o téměř non-stop jízdu, v níž motory vytuněných aut přeřvou vše živé. [Kino, 2D s titulky, 2x]

Sorrentino začíná snímek opulentní taneční sekvencí, kterou perfektně nasnímal jeho dvorní kameraman Luca Bigazzi. Akční střih a skvěle vybraný remix Far L'Amore na vás okamžitě přenesou energii z místa, kde postavy „živočišně“ paří. Podkres k filmu je díky geniální kombinací taneční (italské a španělské dance mixy!), orchestrální a sakrální hudby nejnabitějším soundtrackem posledních let./// Velká nádhera je o všem i ničem a o nic v ní nejde, pokud se vážněji zamyslíme. Sorrentino nabízí život s nádechem snů či magického realismu (žirafa, ptáci). Slovní přestřelky v hbité italštině přestárlé smetánky v čele s bohémem Jepem nelze z titulků během jednoho zhlédnutí učíst, film však jako kdyby tím signalizoval, že život je rychlý, pomíjivý a mnoho z něj mineme a nestihneme. Režisérovi se podařilo zachytit fotogeničnost Říma, jeho noční atmosféru a okouzlující památky, radost ze života, jiskřivost dialogů, pozérství. A hlavně vše propojil skutečně vtipnými vtipy, jimž vévodí 104letá jeptiška, která ujíždí jen na koříncích. [MFF KV, Oko]

100% vlněná zábava. Děti se chechtají téměř po celou dobu stopáže, dospělí dostanou vtipy navrch v podobě řady popkulturních narážek (Breaking Bad, Mlčení jehňátek, Taxikář), ale také odkazů na současnou společnost a její fenomény (Photoshop, sociální sítě nebo Banksy). Nenechte se odradit znuděným kohoutem na konci (odkazujícím na film Volný den Ferrise Buellera) a zůstaňte na potitulkovou scénu se skvělým meta-vtipem./// Slabinou filmu je, že u několika nápisů důležitých pro pochopení děje chybí titulky, což je vzhledem k cílovému publiku docela nešťastné. Seriál se obešel zcela bez nápisů, zde pár slov poskytuje zásadní informace. Anglicky mluvící pak mají výhodu, neboť porozumí písním, které svým textem souzní s danou scénou. Naštěstí se však celovečerák drží tradice seriálu a nikdo nepromluví ani jedno slovo, pokud tedy nepočítáte citoslovečné bééé. Stop-motion animace je skvostá, záplava vtipných gagů vycházejích z grotesky nebere konce a navíc uslyšíte ovčí beatbox, takže vybučení tvůrců aardmanovského studia vskutku nehrozí. P.S. Nejmladší ovečka opět potvrzuje svůj status nejroztomilejší postavičky. [Kino]

Blomkamp konečně opustil sociální a socialistické témata a od slumů a beztřídní společnosti se přesunul k intimnímu příběhu robota, který chce, abyste mu na dobrou noc četli pohádku o černé ovci. Neherci ze skupiny Die Antwoord hrají přesvědčivěji než kdejaký profesionál, Chappie vypadá autentičtěji než roboti z vysokorozpočtových trháků, k tomu hrají tvrdší songy střídající se s nečekaně dobrým Zimmerem, postavy běhají v třeskutě barevném oblečení s obřími potisky amerických národních symbolů, Jackman s ohavným účesem á la 90. léta pobíhá v těsných kraťasech a křižuje se před tím „za*raným neznabohem“ a nuda se za dvě hodiny zkrátka nedostaví. Co víc si přát?/// Chappie je tradičně vyprávění příběh bez zbytečných dějových odboček a otravných technoblábolů, řečí o respektování zákona jako v Robocopovi, hovorů o lásce a vědomí jako v Transcendenci a sentimentu Čísla 5 a E. T.ho. Akční scény nejsou originální, ale jejich pozitivem je přehlednost a dravost, což kontrastuje se scénami, kdy se bázlivý Chappie učí různých dovednost nebo čelí ataku zlých černých dětí, aby pak zhroucený doběhl domů k mamince. Ač to téměř zavání exploatací tématu „šikanovaný jedinec“ a film často přepíná mezi akční sci-fi a dramedií s poněkud teatrálními hereckými výkony zvýrazněnými skoro až camp estetikou, funguje to nečekaně dobře a ještě to dokáže svou ryzí naivitou dojmout. Chappie má dějové zkratky, neprokreslené charaktery postav a nedotažené motivy, které způsobují dojem banálnosti až stupidity, přesto vnímám Blomkampův film jako nadstandardní multižánrovku uvědoměle natočenou a schlíplé ucho rozhodně nemám. 75 %. I'm Chappie, gangsta fuckmother! [Kino]

Tak každá občas chce, aby jí On bez tázání serval kalhotky, poté rázně ohnul, řádně naplácal a... tak dále. Tohle ovšem bylo trapné šimrání peřím a dokonce ještě horší než předloha, protože film vytvořil nesmyslný paradox tzv. „něžného znásilnění“. Ne, že by kniha nabízela plejádu kinky stuff (a např. zadek zůstává nedotknutelný chrámem celou trilogii), ale i to málo, co v ní je, scénář obalil medem nebo zcela vynechal. Libovolný díl Hry o trůny nebo Říma nabízí drsnější sex a hlavně bez těch otravných popových songů, které se svým textem snaží být úporně významotvorné. Ostatní scény zhoršuje nepříjemně vlezlá orchestrální hudba Elfmana. Hudba jako důvod pro scenáristku, aby obrala postavy o dirty talk, a vymazala tak zdroj erotické tenze, je tak dosti zcestný. Film tak není vulgární nejen v gestech, ale i řeči postav./// Obsazení Dakoty Johnson coby nezkušené panny, která jí banán zásadně horizontálně, ale lascivně si okusuje ret, typově sedí. Dornan má tělo vypracované, oblek padnoucí, ale chybí mu ona kombinace elegance a dominantní živočišnosti, kterou by Grey měl mít./// Příběh se primárně zaměřuje pouze na dvě hlavní postavy, které však špatně strukturovanou naraci neutáhnou. Dramatickým prvek má být rozhodnutí, zda Ana smlouvu o dominanci/submisivitě podepíše, což je prezentováno jako zcela klíčový prvek pro fungování vztahu. Ukazuje se však jako zcela nepodstatné, protože postavy spolu nadále komunikují a páří se. Zcela se tím zastavuje vývoj příběhu, nezískáme nové informace o protagonistech a vše stagnuje. Vyvrcholení přichází náhle a neočekávaně a během pár minut se situace zcela mění. Konec. Divák navíc ještě schytá nechtěnou dávku do obličeje v podobě okatého cliffhangeru, protože Odstíny budou pokračovat a love chce přece každý. [Prázdné kino]

Šílenství. Zábavné šílenství. Takové, ve kterém princezna pronáší nabídky jako: "Když zachráníš svět, můžeme to dělat do zadku." [Kino]

Nejlepší Iñárritu s prostým, leč nesmírně působivým drum score, které do jisté míry nahrazuje absentující (viditelný) střih a plní funkci předělů. Kamera neúnavně kroužící v útrobách druhořadého divadla není vždy příjemná k sledování, ale ponor je o to intenzivnější. Nortonův divadelně-filmový výkon je opravdu strhující a působivý jako sexuální apetit jeho postavy před zaplněným hledištěm. Zkrátka film s velkým ptákem. [Kino]

Brolin upekl broskvový koláč a na lásku bylo hned zaděláno. Už zkrátka stárnu, že mě to dojímá.