Mertax

Snad ještě nikdy v životě jsem se v kině nesnažila jít filmu víc naproti. Matrix je co původnosti látky de facto jediná originální sága, která vznikla kolem třetího milénia. Ač se samozřejmě do jisté míry jedná o syntézu různých filosofických či náboženských idejí a půjčuje se z mnoha komiksů či filmů, dokázala přinést něco zcela novátorského. První díl je fantastický i po letech a pokračování stále mají své kvality, byť v nich začali sourozenci mudrovat až příliš. O 22 let později tu máme sebereflektivní Lanu, která se rozhodla zcela explicitně a drze komentovat fandom, který kolem ságy vzniknul, posmívat se praxi hollywoodských studií nebo ironizovat různé výdobytky moderního světa. Bohužel to funguje jen občas, místy je to spíše trapné až směšné. Reeves i Mossová sice mají pořád velké charisma, svět je to pořád do jisté míry vzrušující, jenže kde je nějaká nápaditá akce, lepší prokreslení vedlejších postav nebo budování napětí? N. P. Harris je bohužel miscast dekády, ostatní herci jsou jen výprodej ze Sense8 a nového Morfea je tam až příliš málo. Neo byl sice až šestou verzí Vyvoleného, ale já bych to už nepokoušela a o další díly se rozhodně nesnažila. Lana je liška podšitá, a proto nám premiéru naservírovala do týdne, kdy křesťanský svět slaví narození mesiáše, ale ten filmový měl zůstat mrtev. ±70 %. [Kino, 2D s titulky]

Míra a jeho dobrácky bezelstný projev ve spojení s minimálně jednou dobrou hláškou za díl dokáží pobavit. Další vrstvou humoru jsou komentáře těch, kteří nechápou, čemuž se ale skutečně nelze divit. Průměrná 50letá uživatelka internetu opravdu nečte glosy a kritiky recenzentů, nesleduje marketingové kampaně a nejlepší reprezentací reality na mediálním trhu jsou pro ni Novinky.cz (kde dokonce zcela vážně vyšel Miklušův recept!) či bulvár. Třetí úroveň zábavy tvoří metakomentáře těch, kteří pořad prohlédli, přistoupili však na Mírovu hru: „Pepř z mlýnku? Jsem snad zazobanej, abych si mohl dovolit takový luxus jako pan Mikluš?“ Dalším podtypem jsou ti, kteří hrají nechápavé a hněvem spravedlivých oblažují diskuse. Někomu se projekt může jevit jako nesmysl, to však ani neví, kolik výtisků prodal Láďa, jaká je návštěvnost Mimibazaru a kolik let běžely Babicovy dobroty na nejsledovanějším kanálu v této zemi. Jsou to fenomény, které po reflexi přímo křičí, a pokud je ve formě podvratné parodie, jsem o to víc spokojena.

Po všech stránkách nezdařilý, mizerný a hlavně vnitřně nesoudržný seriál, jehož největší slabinou je scénář. Bodově: Příšerně kožené dialogy, kdy si postavy ihned oznamují, že se jim změnil hodnotový žebříček. Nelogičnosti (scéna s Polívkovou ve tmě na lodi). Nenavazující díly, kdy spolu protagonisti najednou nechtějí už chodit, nebo spolu chodí a vykají si. Nesmyslné zápletky jako vyzrazení falešného potratu, a to bez vysvětlení, načrtnutí jakékoli motivace. Podivné time-lapses noční Prahy a příšerné zrychlovačky jak z nepovedené grotesky. A co mají být ta neustálá zavěšování zvonícího telefonu místo vypnutí zvuku, jak kdyby postavy byly po lobotomii?

Od scenáristů Chirurgů, True blood či Prolhané krásky těžko očekávat promyšlené krimi kvalit napr. Mindhuntera. Ovšem když se věci neznalý jedinec podívá na místní dosti vysoké hodnocení (81 %!) a představitelku hlavní role, kterou je vysoce kvalitní „seriózní“ herečka, nelze nemít očekávání. ABC dokázalo v roce 2014 uhnat už tehdy etablovanou Davisovou a v tom spočívá hlavní problém seriálu. Davisová totiž všechny herce přehrává o několik tříd – vypjatá niterná zhroucení, charismatické výstupy u soudu nebo mentorování studentů. Různé módy se u ní ale střídají tak často, že po pár epizodách začne být jasné, že seriál se nesnaží být ani trochu uvěřitelný, týká se to i vedlejších postav a jejich nedostatečně prokreslených změn v chování. V porovnání s Kravaťáky má seriál humor téměř nulový a navíc ještě poněkud otravnou postavu naivního a snaživého underdoga Wese./// Premisa první řady zní na papíře atraktivně a s přivřeným okem lze podzápletky ještě akceptovat, jak se však zvyšuje počet mrtvých a odhalují pachatelé ze samého středu Keatingové, začíná to být už poněkud směšné. Po zhlédnutí první série jsem si přečetla hlavní zvraty celého seriálu a nestačila se divit, jak moc se Vražedná práva ubrala k telenovele. Pokud jste ale milovníky dramat z amerických soudních síní jako já, můžete tomu dát šanci. 60–70 % [1. série]

Jauja byla riskem už od prvopočátku, neboť popisky filmu „Jeho pouť se však mění v existenciální zážitek, který přesahuje čas i prostor,“ či „metafyzický film o putování“ dávají jasně tušit, oč asi půjde. V hlavní roli se představil Viggo Mortensen, což mému pánoprstenovskému já stačilo jako hlavní kritérium, a na snímek odehrávající se v nekonečných krajinách Patagonie, kterým dělá společníka neutuchající vítr, jsem se vypravila. Jauja vznikla jako koprodukční dílo sedmi zemí. Velmi ztrhaně působící herec už jen matně připomínající ztepilého hraničáře Aragorna, který zde intenzivně hledá svou dceru, aniž by cokoli zajímavého řekl, prožil nebo ukázal, mě brzy deptá. Chvíli se nechávám unášet celkem poetickými záběry na krajinu a snažím se oprostit od stoupajícího hněvu k tvůrcům. Kupodivu se daří a v podezřele povznesené náladě pokračuji na další projekci. Gratuluji Alonsovi, že se dokázal vyhnout téměř jakékoli filmové normativnosti a že mou mysl naplnil podivnými výjevy jako voják masturbující v bažině. Jauja je zkrátka dalším z řady těžko uchopitelných a hodnotitelných snímků. [49. MFF KV]

Režisér se s herci scházel každý rok po dvanáct let vždy na jeden týden natáčení. Tento u celovečerního filmu unikátní časosběrný postup dává filmu něco zcela jedinečného – možnost autenticky zachytit proměnu jedince. Chlapectví je však scenáristickou fikcí, která ale působí velmi nenuceně. Trochu paradoxní je, že si Linklater nenapsal více dramatičtějších scén, za čímž může být snaha působit maximálně pravdivě, dokumentárně. Mason tak prožívá klasické fáze každého puberťáka, ve kterých si asi každý najde něco svého, což je asi jedním z faktorů, proč má film tolik pozitivní kritiky. Zažívá první lásku, rozvod svých rodičů, nové partnery matky, stěhování, střední školu a objevení zcela nové dimenze skrze nástup na vysokou školu. Chlapectví je příjemný film s minimem hluchých míst, velice přesvědčivou Patricií Arquette, mladými neherci, ale nezapomínejme, že jde o velice promyšlený snímek, který zabral stovky hodin práce a jistě i opakování scén, aby vše působilo přirozeně a hladce. Dojímaní nad „příběhem, který napsal sám život“ tedy není na místě. Ovšem kvůli pocitu, že jste za tři hodiny spoluprožili 12 let života úplně cizího člověka, aniž byste si připadali ošizeni o nějakou část, film rozhodně stojí za vidění. [49. MFF KV]

Pořad zábavný hned na několika úrovních. Jednou z podmínek ale je, že jste obeznámeni se třemi fenomény: Babicou, Láďou H. a dnes již velmi rozsáhlou a živou subkulturou zvanou Mimibazar. Vybrala jsem pro vás tři top mňamky 1, 2, 3 . Komentář platí i pro Luxus na talíři, pokud za výše zmíněné dosadíte Maurera, Pohlreicha a fine dining weby.

Seriál v telegrafických poznámkách, se spoilery. E01-02: 90 % velmi silný rozjezd s jímavým finále bez laciného dojáku, E03: 80 %, E04, večírky, nevěry, jen osobní rovina, 70 %. E05: politické pletichy (Port prosperity). Nefunguje to, revoluce části národa má odehrávat v jedné místnosti s pěti lidmi? Až příliš chudé. E06: docela povedeny Soudný den, konečně se neřeší Davidův bratr, 70 %. E07: vrcholí rozepře mezi Davidem a korunním princem, 65 %. E08: psycho díl se smrtí a flashbacky 70 %. E09: milostné trable mladých milenců, hmmm, 70%. E10: pomsta krále Davidovi, nic moc, 65 %. E11 soud s Davidem nabírá grády! 75%. E12: nečekaný zvrat, Silas postřelen, ale přežije, 80 %. E13: škoda otevřeného konce a že seriál předčasně skončil, 75 %.

Pokud jste u toho večeřeli nebo rozbalovali dárky, tak kulisa je to náramně vhodná. Příběh není komplikovaný, postavy vás nezahltí sáhodlouhými dialogy a vtipů je tak málo, že si ani nevšimnete, že nějaký minete. V kontextu vánočních pohádek je Učeň ucházející film, ale pozor, tohle není papundeklová studiovka, ale kinofilm! Při pozorném sledování vychází najevo, že děj je řídký jako průjem, hlavní dvojice je extrémně necharismatická a trikaři si zvolili příliš náročné objekty na animaci. Zklamání.

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012.