Tak 2-3? S otazníkem? Jen nechápu, jak je možné, že se film snažím sledovat, zatímco manžel surfuje po netu a hraje hry. A pak mi říká, kdo je kdo. A ještě mi vysvětluje pohnutky jednotlivých postav. :-) Pozornost šla i přes snahu místy do háje. Takže tak.
Zajímalo by mě tedy, zda ta psychická porucha, o které film byl, vážně existuje. Zbytečně zdlouhavě natočeno. To neskutečné indické klišé o matce, která by z té převeliké lásky syna raději zabila. Proč? Proč ho používá Nagesh Kukunoor?
Čekala jsem, že to bude bláznivá komedie, ale smála jsem se fakt málo, patetických promluv ovšem přes míru. Snad jen scéna s pracovním pohovorem na konci splnila mé očekávání.
Chvílemi nuda k uzoufani, chvílemi vtipné, chvílemi trapné, až jsem se nemohla dost zavrtat do židle, jak jsem se za hlavní hrdiny styděla. Ale asi přece jen spíš zábavné.
Když jsem ten film kdysi viděla, dlouho jsem se vzpamatovávala. A kamarádka slibovala, že přestane zanedbávat kontroly na gyndě. S odstupem času a přibývajícími roky trochu nechápu, proč se dívat na něco tak bezvýchodného. Nedělám si iluze o tom, že to budu strašit věčně, vím, že pomalé umírání není nic moc, ale dívat se na to ještě ve filmu, to dneska fakt nemusím. Do oblíbených bych si ten film opravdu nedala.
Nezačalo to úplně špatně, ale s postupujícím časem jsem si říkala, proč s tím filmem dělali takové drahoty a rok odkládali dánskou premiéru? No, možná si mysleli, že nasbírá po artových festivalech ceny a pak ho domácí diváci přijmou. Jinak nemám ráda filmy o umírání typu Wit. Myslím, že, kdo to aspoň trochu s někým blízkým prožil, nemusí si to připomínat.
Delí belí, snad to na třetí zátah dosleduju, Zatím funguje jako slušná ukolébavka. Že má dánský herec Kim Bodnia problém s kariérou mi tedy přišlo už delší dobu, ale že se dopracuje k roli Rusa v indickém filmu, i když tedy z produkce Aamira Khana? Občas si vzpomenu na Bollywood Calling: Herec: - „Role v Indii? Tak zoufalý nejsem.“ Jeho agent: - „Ale jsi.“ Takže na třetí pokus dosledováno a závěr mě překvapivě docela bavil. Přestřelka vypůjčená od Tarantina.
Podobně jako Aamir Khan, natočil Amole Gupte osvětový film z indické školy. Ovšem na rozdíl od Aamira Khana, který se obsadil do role chápavého pedagoga, sám sobě svěřil roli toho nejzápornějšího učitele. :-)
Film, který jsem si pustila v 10 večer a který udržel mou nerozdělenou pozornost. To se nestává často. I toho otce bych dokázala pochopit, lidé, na kterých leží velké břemeno, bývají občas nesnesitelní. A občas se pak omlouvají, ale dlouho to nevydrží. V podstatě mě to povzbudilo, že já svou přepracovanost zatím pořád zvládám lépe. :-)
Spíše televizní inscenace, možná minisérie by z toho byla dobrá. Závěrečné titulky: „Nebýt jich, nebylo by svobodné Indie.“ Opravdu? Možná, kdyby je Japonci podpořili dříve. To mohla mít celá 2. světová válka poněkud jiný průběh.
Puri Jagannath, režisér telugské pecky Pokiri, se pokusil vzdát poctu Amitabhu Bachchanovi. :-) „Bbuddah bude tvůj otec.“ Vijju Bbuddah je stárnoucí nájemný vrah, ale pořád eso. Ovšem při plnění nejnovějšího úkolu vychází najevo, že svět je plný jeho potomků. I na špatné straně barikády. Ač to podle imdb komedie není, propadali jsme při sledování hurónskému smíchu. Jen doufám, že jsme to správně pochopili, že ten film nebyl myšlen vážně. Protože pokud ano...
Takový normální spotřební film na zabití jednoho večera. Splnil svůj účel. Jeden z logických otazníků: Jak rychle se policisté obyčejně vzdávají své léta pracně budované "undercover" pozice? A pak ta mezinárodní policie se sídlem v Londýně: Pracuje v ní někdo jiný než Indové? :-)
Dvě hvězdy a to si silou mocí snažím odmyslet děsivý plechový dabing Cinemaxu s totálně vypuštěnými švédskými dialogy v okamžicích, kdy to mohlo mít význam. (Setkání Anniky s jejím přítelem - detail obličeje - mluví spolu dva Švédové, žádný Francouz na obzoru, který by jako mohl nerozumět, a podle odposlechu si říkají docela důležité věci.)
Soundtrack jsem poslouchala dávno před tím, než jsem viděla film a stal se mým oblíbeným. O filmu to ale říci nemůžu. Karthik se rozešel s Jhansi. Po čase se opět potkají v Austrálii. Je tu ale také Deepika... Chápu, co tvůrci chtěli filmem říct, je mi to sympatické. Ale podle mě to šlo říct mnohem rychleji.
Raj Kapoor co by synek bohatých rodičů. Ovšem v dětství byl hamižnou tetou odložen k chudé chůvě. Teta místo něj své bohaté sestře podstrčila vlastního syna, aby mu zajistila bezstarostný život. Když se má ale uskutečnit svatba domnělého syna s ještě bohatší Jamilou, objevuje se na scéně pravý syn. Všichni ho ovšem pokládají za chudého zpěváka Chanda. Ten si ovšem ihned získá Jamilino srdce a trnitá cesta k lásce začíná.
Před tvým domem. Dev Anand jako architekt, který se snaží usmířit svého otce s jeho úhlavním nepřítelem sousedem a zároveň pro sebe získat srdce sousedovy dcery.
Film o lidech, kteří se velmi svérázně vyrovnávají s bolestnou ztrátou. Už jsem těm japonským podivnostem odvykla, ale milé to bylo. Především scénka s medvědem. :-) Trailer.
Moje komentáře
Dum Maaro Dum (2011)
Tak 2-3? S otazníkem? Jen nechápu, jak je možné, že se film snažím sledovat, zatímco manžel surfuje po netu a hraje hry. A pak mi říká, kdo je kdo. A ještě mi vysvětluje pohnutky jednotlivých postav. :-) Pozornost šla i přes snahu místy do háje. Takže tak.
Svatba ve třech (2005)
Tak lepší než Kyss mig, ale pořád žádný zázrak. Lena Headey mi byla povědomá. Nakonec jsem se dopátrala k Aberdeenu. :-)
Kyss mig (2011)
Pomalé. Postavy ploché, až placaté. Fajn cameo Bjorna Kjellmana.
Mod (2011)
Zajímalo by mě tedy, zda ta psychická porucha, o které film byl, vážně existuje. Zbytečně zdlouhavě natočeno. To neskutečné indické klišé o matce, která by z té převeliké lásky syna raději zabila. Proč? Proč ho používá Nagesh Kukunoor?
Desi Boyz (2011)
Čekala jsem, že to bude bláznivá komedie, ale smála jsem se fakt málo, patetických promluv ovšem přes míru. Snad jen scéna s pracovním pohovorem na konci splnila mé očekávání.
Ra.One (2011)
Chvílemi nuda k uzoufani, chvílemi vtipné, chvílemi trapné, až jsem se nemohla dost zavrtat do židle, jak jsem se za hlavní hrdiny styděla. Ale asi přece jen spíš zábavné.
Blikající světla (2000)
Dneska bylo opáčko po letech.
Alle for én (2011)
Jsem k tomu filmu celkem laskavá, takový Blbý a nejblbější na dánský způsob.
Harryho dcery (2005)
Preisnerova hudba je prostě monumentální. V rámci možností megahepík.
Community (TV seriál) (2009)
Jak se tak blíží předčasné ukončení třetí série v půlce, říkám si s každým další dílem, proč má tenhle seriál v Americe tak malou sledovanost?
Limbo (2010)
Trinidad - ráj, že by se jeden zbláznil.
Spolehni se (2010)
Je zajímavé, jak dva filmy, které se mi hodně líbily, vyvolávají u spousty mých známých protichůdné reakce. Nokas a Puss.
Vtip (TV film) (2001)
Když jsem ten film kdysi viděla, dlouho jsem se vzpamatovávala. A kamarádka slibovala, že přestane zanedbávat kontroly na gyndě. S odstupem času a přibývajícími roky trochu nechápu, proč se dívat na něco tak bezvýchodného. Nedělám si iluze o tom, že to budu strašit věčně, vím, že pomalé umírání není nic moc, ale dívat se na to ještě ve filmu, to dneska fakt nemusím. Do oblíbených bych si ten film opravdu nedala.
Familie, En (2010)
Nezačalo to úplně špatně, ale s postupujícím časem jsem si říkala, proč s tím filmem dělali takové drahoty a rok odkládali dánskou premiéru? No, možná si mysleli, že nasbírá po artových festivalech ceny a pak ho domácí diváci přijmou. Jinak nemám ráda filmy o umírání typu Wit. Myslím, že, kdo to aspoň trochu s někým blízkým prožil, nemusí si to připomínat.
Delhi Belly (2011)
Delí belí, snad to na třetí zátah dosleduju, Zatím funguje jako slušná ukolébavka. Že má dánský herec Kim Bodnia problém s kariérou mi tedy přišlo už delší dobu, ale že se dopracuje k roli Rusa v indickém filmu, i když tedy z produkce Aamira Khana? Občas si vzpomenu na Bollywood Calling: Herec: - „Role v Indii? Tak zoufalý nejsem.“ Jeho agent: - „Ale jsi.“ Takže na třetí pokus dosledováno a závěr mě překvapivě docela bavil. Přestřelka vypůjčená od Tarantina.
Stanley nemá oběd (2011)
Podobně jako Aamir Khan, natočil Amole Gupte osvětový film z indické školy. Ovšem na rozdíl od Aamira Khana, který se obsadil do role chápavého pedagoga, sám sobě svěřil roli toho nejzápornějšího učitele. :-)
Jak jsem poznal vaši matku (TV seriál) (2005)
Občas se bavím a občas ne. :-)
Kommandør Treholt & ninjatroppen (2010)
Nedosledováno, ty skvělé nápady nedokážu ocenit, protože se mi táááák zavíraly oči.
Únik (2010)
Film, který jsem si pustila v 10 večer a který udržel mou nerozdělenou pozornost. To se nestává často. I toho otce bych dokázala pochopit, lidé, na kterých leží velké břemeno, bývají občas nesnesitelní. A občas se pak omlouvají, ale dlouho to nevydrží. V podstatě mě to povzbudilo, že já svou přepracovanost zatím pořád zvládám lépe. :-)
Pax (2009)
Film, který někteří kritici označili za nejhorší norský snímek všech dob, nebyl nakonec tak špatný. Ale o čem to vlastně bylo?
Vandring i solen, En (1978)
Bylo to na Kypru, ne na Krétě.
Ahiru to kamo no koinrokkâ (2007)
Flashbacky, které na rozdíl od indických filmů obrací postupně příběh vzhůru nohama. Bezva.
Bose: Zapomenutý hrdina (2005)
Spíše televizní inscenace, možná minisérie by z toho byla dobrá. Závěrečné titulky: „Nebýt jich, nebylo by svobodné Indie.“ Opravdu? Možná, kdyby je Japonci podpořili dříve. To mohla mít celá 2. světová válka poněkud jiný průběh.
Bbuddah Hoga Tera Baap (2011)
Puri Jagannath, režisér telugské pecky Pokiri, se pokusil vzdát poctu Amitabhu Bachchanovi. :-) „Bbuddah bude tvůj otec.“ Vijju Bbuddah je stárnoucí nájemný vrah, ale pořád eso. Ovšem při plnění nejnovějšího úkolu vychází najevo, že svět je plný jeho potomků. I na špatné straně barikády. Ač to podle imdb komedie není, propadali jsme při sledování hurónskému smíchu. Jen doufám, že jsme to správně pochopili, že ten film nebyl myšlen vážně. Protože pokud ano...
Game (2011)
Takový normální spotřební film na zabití jednoho večera. Splnil svůj účel. Jeden z logických otazníků: Jak rychle se policisté obyčejně vzdávají své léta pracně budované "undercover" pozice? A pak ta mezinárodní policie se sídlem v Londýně: Pracuje v ní někdo jiný než Indové? :-)
Ach, ti dospělí! (2008)
Dvě hvězdy a to si silou mocí snažím odmyslet děsivý plechový dabing Cinemaxu s totálně vypuštěnými švédskými dialogy v okamžicích, kdy to mohlo mít význam. (Setkání Anniky s jejím přítelem - detail obličeje - mluví spolu dva Švédové, žádný Francouz na obzoru, který by jako mohl nerozumět, a podle odposlechu si říkají docela důležité věci.)
Unnale Unnale (2007)
Soundtrack jsem poslouchala dávno před tím, než jsem viděla film a stal se mým oblíbeným. O filmu to ale říci nemůžu. Karthik se rozešel s Jhansi. Po čase se opět potkají v Austrálii. Je tu ale také Deepika... Chápu, co tvůrci chtěli filmem říct, je mi to sympatické. Ale podle mě to šlo říct mnohem rychleji.
Dil Hi To Hai (1963)
Raj Kapoor co by synek bohatých rodičů. Ovšem v dětství byl hamižnou tetou odložen k chudé chůvě. Teta místo něj své bohaté sestře podstrčila vlastního syna, aby mu zajistila bezstarostný život. Když se má ale uskutečnit svatba domnělého syna s ještě bohatší Jamilou, objevuje se na scéně pravý syn. Všichni ho ovšem pokládají za chudého zpěváka Chanda. Ten si ovšem ihned získá Jamilino srdce a trnitá cesta k lásce začíná.
Tere Ghar Ke Samne (1963)
Před tvým domem. Dev Anand jako architekt, který se snaží usmířit svého otce s jeho úhlavním nepřítelem sousedem a zároveň pro sebe získat srdce sousedovy dcery.
Gama no abura (2009)
Film o lidech, kteří se velmi svérázně vyrovnávají s bolestnou ztrátou. Už jsem těm japonským podivnostem odvykla, ale milé to bylo. Především scénka s medvědem. :-) Trailer.