Judas

Od sedmého dílu prakticky nekoukatelné. Bohužel se zvrtly scénaristické ambice v příšernou slátaninu nesmyslů, překombinovanosti a nudy.

Ten obrazový minimalismus je velký omyl. Pokud chci být minimalistický, musí mít obraz nějakou estetickou, šokující nebo obohacující hodnotu. Tohle jsou příšerné obrazy poskládáné nesourodě k sobě bez hodnoty jak umělecké, tak vypovídající. Přijde mi, že napříč žánry u nás tvůrci spíše experimentují s něčím, co jim prostě nejde a čekají, co z toho punkového natáčení nakonec vypadne.

Jako milovník záhad a samozřejmě "Šifry mistra Leonarda" se mi postupné odkrývání korelací mezi fikcí v knize a skutečností podle historických pramenů líbilo, ale neustálé a někdy už vysloveně otravné opakování záběrů, hlavně obrazu poslední večeře, mi zabraňuje ohodnotit více.

Několik záblesků kvality - hlavně kamerové, ale co měl sakra znamenat ten děj a závěr? Myslel jsem, že dobu kýče jsme překonali. Vypadá to, že kýčovitosti nikdy neodzvoní. Doufám, že snímek se takto vysoko neudrží dlouhou dobu nebo svůj, již dosti nízký, názor na české publikum promění v pohrdání...

James L. Brookse mám rád i jeho styl. Film je sice slabší, nežli jeho předešlé počiny, ale stále je zajímavou romantickou sondou do zamilovaného trojúhelníku.

Vynikající obsazení, které překrásně hraje. Oscar pro Lionela a Bertieho.

Dementi dementům.

Darren Aronofsky se drží síly latinského seducere. Kafkovské "stávání se" zde vybucheje za monumentálně geniální hudby Petra Iljiče Čajkovského. Posedlost zhmotněná v jedné osobě, v pozitivitě a negativitě, vede neomylně ke zjištění sebedestrukce v touze po dokonalosti. Dokonalost je dosažena oním "stáváním se", citová exploze dává vzniknout zcela jiné osobě a tato osobnost nachází vzor v objektu své posedlosti. Sílou tohoto příběhu je, že dává vzniknout schizofrenní osobnosti, ježto je nutná k perfekcionismu - nutnost dokonalosti je dokonána a uskutečněna při proměnně v černou labuť. Já k tomu dodávám: "Dokonalé je to, když žijeme náš sen, když jsme svou posedlostí, jednoduše - když žijeme citem."

Opravdu kolegové? Blahoslavení tohoto zcestného pokusu o filosofické zamyšlení nad tématem... vlastně ani sám autor neví o čem chce vyprávět, zřejmě pro něj nedůležitějším bylo, jak tu zmiňujete, téma hledání statického okamžiku ve světě neustálého pohybu. Osobně je pro mě jediným kladem, že si snad sám autor uvědomuje neustále se měnící neexistující přítomnost a touhu po odhalení krásy v čemkolik prostřednictvím pozastavení a obdivování, avšak tam jeho schopnosti a filosofické zručnosti končí. Nevěřil bych, že to řeknu, ale při sledování tohoto filmu, mi ubíhal čas neuvěřitelnou rychlostí - za 102 minut mi v mém osobním čase uběhlo tak 24 hodin.

Wow P. Rychlý je trapný už i když není vidět... Bez CZ dabingu bych dal i více...