KNicole

Tři hvězdy jsou trochu na hraně, ale co už. První polovinu seriálu si užíváte, že netušíte, kam se to posune a vede vás to až na hranu nadpřirozena. Potud výborná netflixovka. Pak to začne být taková prázdná přehlídka klišé událostí. Možní viníci se střídají rychleji než na obraz přicházejí nové postavy a nakonec už jenom pasivně vyčkáváte, kdy to celé skončí. Postavy jsou na rozhraní karikatur, ale to beru jako zajímavé osvěžení. Škoda toho děje, je to takové předvídatelné, nesmyslně zamotané a převymýšlené. K vypnutí mozku na dlouhý večery – proč ne.

Přišel, viděl, odstřelil. Tomuhle filmu do pěti hvězd chyběl už jenom míň přestřelený závěr. V bahně mainstreamových českých komedií je Banger jako dobře přípravený gin s tonikem po letech nedobrovolné abstinence. Těší mě, že Adam Mišík skvěle zvládl hlavní roli – jsem si jistá, že vzhledem k vlastní pozici mladého protekčního synka přesně takový životní úkol potřeboval. Marcel Bendig je bezkonkurenčně novým klenotem české komedie. A cením i to, že se Sedlák nebál ve filmu riskovat notným využíváním internetových memů, kterými divákovi jako by neustále připomínal, že současná kinotvorba pro mladou generaci už nemůže existovat mimo kulturu sociálních sítí. Adamovi přeju štěstí a další úspěšné počiny, vedle všech těch Kolečků, Havlíků a Hřebejků je to příjemné osvěžení českého filmového světa. Ale to už si tu všiml asi každý :-)

Ze studijních důvodů mám zhlédnuto – ačkoliv vzhledem k reakcím mojí socbubliny bych to neměla ani přiznávat veřejně. Jak zde už píšou jiní, je to čistá Troškařina. Měšťané s vysokoškolským vzděláním by měli tenhle film minout velkým obloukem. Protože jsem ale 20 let žila v Třinci, o těch mluvit nebudu – ani nejsou cílovka. A není těžké si představit, že ve zbytku republiky se celé kinosály válejí na zemi smíchy. Má to několik úrovní, takže zaprvé: fantastické herecké výkony i mě kolikrát přinutily k hlasitému smíchu. Jak Polívková, tak Langmajer z toho dělají řemeslně výbornou podívanou. Zadruhé ale, k celému scénáři: Je to bordel. A nebojím se ani tolik o to, že je v hlavní roli transvestita, jako o to, že ve filmu padlo několik roztomile vtipných momentů, které diváka nebezpečně utvrdí v jeho maloměstských stereotypech. "Takže ty seš psychouš? Moje stará taky chodila k nějaké psychoušce, která jí nakecala, že jsem debil, tak jsem ji seřval, řek jí že je kráva a je klid vole!" - "Vidíš? Já jsem ti říkal, že ti psychologové jsou jenom pro nemocné hysterky," může po skončení filmu uzavřít libovolný manžel svojí ženě při odchodu domů, a definitivně tak pohřbít mnohaleté úsilí lékařské osvěty, že s problémy se chodí k odborníkům. A co dalšího nás ve filmu čeká? Hlavní hrdinkou je psychoterapeutka, vážená žena, oblečená výhradně do kostýmků, jezdící v Karlíně luxusním elektromobilem. Samozřejmě jako každá vysokoškolačka je vykreslená jako nekompetentní kráva, která o mužích nic neví, ale mohutně ženám radí, aby se na ta zvířátka vykašlaly. Pak se probudí v mužově těle a začíná cesta za poznáním pravdy. Zjišťuje díky tomu, že se v nich mýlila a že jsou muži také složitá stvoření, která mají lidské IQ a jsou schopni běžné seberegulace? Ani omylem. Na stavbě u kamaráda film diváka utvrzuje úplně ve všem, co na začátku postuloval: muži jsou jednoduchá, nekontrolující se prasata, která prdí, říhají, ničemu nerozumí, navzájem se šťouchají do ramene a po práci se zajímají jenom o fotbal. Polívková tak v mužském těle novým přátelům radí, že mají ženě koupit kytku, anebo se zeptat, jak se má, aby si večer vrzli a svět se beze změny točil dál. "Vidíš, být chlapem není žádná prdel." - "Už vám rozumím..." dodává v závěru filmu Irena, ačkoli vůbec není jasné, čím ji měli muži překvapit. Je to film pro současné padesátníky, kteří nerozumí novým směrům emancipace a stále složitějšímu světu kolem. Těm film nabízí nezměněný výklad jejich světa – s chlapama je to sice těžké, ale stačí jim dát jídlo a sex a moc je neotravovat, aby byli v pohodě. A se ženama je to sice zatraceně těžké, ale stačí jim jednou za čas koupit kytku a ony půjdou spokojeně drbat sousedy ke kámošce. Úplně nejhorší na tom ale je, že z filmu budou zase statisíce Čechů odcházet s poselstvím, že být nevzdělaným buranem je "normální", zatímco každý pokus o kultivaci člověka je zženštilým projevem neschopnosti. Opovažte se projevit, že vás zajímá něco jiného než fotbal a manuální práci. "Ty seš nějakej chytrej, debile!" říhnou vám kolegové do ksichtu. České buranství má nový charakteristický film. Děkujeme, Havlíku!

Co máte rádi na seriálu, dostanete i ve filmu – akorát vedle toho musíte přetrpět hlavní zápletku, držící pohromadě celou konstrukci tohohle celovečeráku. Stále platí, že jde o výbornou karikaturu českého fotbalu, plnou insidových metafor a překvapivých vtipů, což je u českých filmů skoro nevídaný úkaz. Miluju Laviho a způsob, jakým ho ztvárňuje Jakub Štáfek, moc mě baví obraz i kamera, dynamický střih, je vidět, že o filmu někdo doopravdy přemýšlel a postavil kolem něj i kvalitní dramaturgii. Nicméně to hlavní, co Vyšehrad: Fylm odlišuje od seriálu – linka nalezeného dítěte-génia, které Laviho svádí na tu správnou cestu – je tak imbecilní, že převyšuje i těch pár debilních vtipů, nad kterými jsem původně chtěla přivřít oči. Připadá mi, jako by na začátku z filmu čišelo nadšení a touha vystřílet na plátně všechny dobré vtipy, které měli autoři uložené v šuplíku. Později, jak ale pomalu docházel dech, už jako by si to všichni chtěli jenom odkroutit. V závěru se z černé sprosté komedie pláno najednou promění v dojemný rodinný film, kterému k dokonalosti chybí už jenom mluvící pes. Nicméně - fotbalová mafie, skryté symboly a některé situace se (na poměry českého filmu) povedly tak geniálně, že trauma v podobě hlavní zápletky a šablonovitost dějového oblouku vytěsňuji na okraj.

O české spisovatelce Petře Soukupové se říká, že vzhledem k povaze jejích románů, kterými jsou výlučně vztahová dramata, nezanechávají její díla na čtenáři žádnou hlubší stopu - příběh po čtenáři prostě jenom tak steče, aniž tento by si o pár měsíců později pamatoval, čeho se vlastně týkal. Neznám filmografii Jacquese Audiarda, ale Paříž, 13. obvod po mně prostě jenom tak stekl. Mihlo se v něm několik postav, o nichž víme jen o něco málo víc než to, jakou roli mají k ústředním postavám. Nic zásadnějšího z toho neplyne, kdybych ho neviděla, nic se nezmění. Navíc i nedlouhá 105minutová stopáž s mým ADHD v kině solidně zacvičila. Kdybych neznala věk režiséra, mám to za zajímavý studentský film. V sedmdesáti už by ale mohl mít i trochu vyšší ambice. Ještě se rozmyslím, zda hodnotím na 3, nebo na 2 hvězdy.

Kéž bych se na film mohla dívat očima jiných zdejších recenzentů! Rozbíjím hodnocení jednou hvězdou, protože nesouhlasím s tím, že kvalitní film by měl diváka utrápit. Třeba mi to jenom nesedlo, třeba má íránská kinematografie svoje specifické vlastnosti, na které kapacitně nedosáhnu. Ale tak statický děj a hlavní postavu bez možnosti nasát jakoukoliv její emoci jsem na plátně dlouho neviděla. Pardon tvůrcům.

Anžto trpím fascinací veškerou českou televizní produkcí, nemohu se k tomu nevyjádřit. Udělám to ale jen stručně: Nikol Moravcová je v roli moderátorky tak prkenná, že by divákům vykroutilo méně prstů u nohou, kdyby si o ten post hodily kostkami vrátné z barrandovského studia na Nově.

Je to vůbec ten samý film, který jsem včera viděla v kině? Ve kterém Kamil Fila označil Veroniku Khek Kubařovou "českou Julií Roberts"? Tedy k filmu - námět a zápletka jsou podle mě na papíře vymyšlené moc hezky a z generických komedií jistě vybočují. Co bohužel nefunguje, je scénář, který svými dialogy produkuje nekonečný proud tzv. rušivého neherectví. A to včetně "české Julie Roberts". Úplnou zvláštností je, že nejautentičtěji ve filmu působí Emma Smetana, profesí jediná neherečka - kdyby to dělala všechna ta léta, kdy rušivě moderovala DVTV, už by dávnou "českou Julií Roberts" byla ona. Palec nahoru tedy dávám za Emmu a Matouše Rumla (jediného herce, který mě na obraze bavil!). Jediný důvod pro druhou hvězdu je ten, že se se mnou můj přítel za tenhle páteční program nerozešel.

Tož co říct. Masový dokument na způsob Objektivu, Toulavé kamery nebo jiného TV pořadu pro sobotní dopoledne, akorát v celovečerním formátu. Baťovy fajnšmekry příliš neuhrane, ale běžný divák si z něj nejspíš něco odnese, a to je fajn.

Nemůžu souhlasit s těmi, podle kterých je to nezajímavý dokument. Za mě je to fantastická kazuistika jedné rodiny, která vyvolává tolik psychologických i sociologických otázek... Do první poloviny mě fascinovalo, jak byl odlišný život mých vrstevníků v 80. letech - a několikrát mě šokovalo, s jakou samozřejmostí se nastavily mužské i ženské role a jak odevzdaně Ivana přistoupila ke všem svým budoucím závazkům. To si bohužel v příštích letech očividně naplno vybralo svoji daň. Druhá polovina mě pak jen překvapovala tím, jak vyvrací všechna automaticky stanovená očekávání... Tak třeba - proč v rodině takto inteligentních lidí nemá vysokou školu ani jedno z PĚTI dětí, a rodiče jsou očividně rádi i za to, že si jejich děti prostě najdou partnera? Dělal Martin rodičům takové potíže proto, že ti neuměli respektovat jeho potřebu svobody? A proč z něj nakonec vyrostl nejrozumnější člen celé rodiny? Jaký vliv na podvědomé klima rodiny má život v ekonomických klepetech, které si sama nasadí svými obrovskými závazky? Na mě film udělal dojem příběhem rodiny, která se do jednoho udusila náloží, kterou nezvládla unést. Všichni jsou ve finále vlastně rádi za to, že prostě.. žijí. Ve 21. století, myslím, odstrašující případ. A možná dokládá i to, že běžná pracující rodina už výchovu 5 potomků s přežitím v kapitalistické divočině dnešního světa prostě neskloubí...