Nejen s ohledem na miniaturní rozpočet a nízký věk režiséra obdivuhodná přehlídka realizačních schopností, vynalézavosti a umu skloubit progresivní styl s přísnou "found-footage" koncepcí. Co do intenzity a rozmáchlosti atrakcí to sice není tak dotažené jako výjimečné Monstrum, ale i za to kombinováním comicsových archetypů s teenagerským tápáním má úcta.
Druhý Tintin. Virtuózně rozhýbané, parádní 3Dčko, řemeslná extáze. Ale celkové dojmy mdlé. Další Scorseseho milostné vyznání kinematografii bylo bohužel napojeno na uzívaný rodinný film, který nedává moc smysl a je až nepříjemně umělohmotný (a s nesnesitelným Cohenem).
Nemám rád havajský košile, serou mě ty medový havajský odrhovačky a k srdci mi nepřirostlo ani tohle hladivé ždímání slziček, které se až příliš drží všech omletých nezávisláckých postupů. Ale uznání pro Clooneyho i Shailene Woodley.
Přesná ukázka, proč se bát každé adaptace divadelní hry - režijní vedení a herecké podání možná bez očividných škobrtnutí, ale ta krotkost satirických podtónů, repetitivnost a neschopnost obhájit limity jednoho byt a jedné hodinky i na nekonečně velkém filmovém pásu, dělají z Boha masakru další zbytečný zářez do filmografie mistra.
Shawnem Levym jsem vždy opovrhoval, protože byl pro mě esencí rutiny a té nejotravnější rodinné sterility. Po nabušených trailerech a pozitivních reakcích na Ocelovou pěst jsem si byl jistý, že svůj názor radikálně změním... ale ani náhodou! I tenhle film je nudnej, suchej a bez života, od první do poslední minuty. Asi první bitkařina/arénovka, která se mnou nepohla ani o píď i během rozhodujícího fightu. Navzdory povedeným trikům, špičkový technický stránce a fajn hercům jde o vykastrovaný zlo. Palec jasně dolů pro film, který je jako Evangeline Lilly - na oko sympatický a hezoučký, při pozornějším sledování strašlivě chcíplý a bezkrevný.
Haters gonna hate, zjevně i když dojde na poctivě odpracovanou žánrovku, na které není vůbec nic k posmívání. Je to vyvážená řemeslná práce se syrovějším severským otiskem, bez vyloženě slabých míst, zato se sympaticky uvěřitelnými hrdiny (ve smyslu že postavy jsou z masa a kostí, nepobíhají mezi pixely, a proto jim divák může i v takhle okoukané story držet palce). 70%
Ritchie to uhrál jen tak tak. Dvě třetiny jeho sequelu jsou zase blábolivá slabota. Prázdné plky, zbytečné postavy, samoúčelné frajeřinky. Po hodině jsem si přál jen konec těch honibrckých dialogových kejklí a brzkej třetí díl, kde proběhne dvojitej coming out a kluci se spolu konečně pomilujou a nebudou iritovat neustálým verbálním žonglérstvím. Radši se hecnou k upřímný akci. Downey je v téhle roli vesměs trapný a i přes řemeslnou kvalitu a absenci vyložených failů mě tahle série od první minuty jen nudí. Během lesní palby se ale leccos zlomí. Audiovizuální masakr zažene film k temnějšímu a osudovějšímu finále, kde vcelku funguje pátrání a hlavně i teatrální klání mezi Sherlockem a Moriartym. Ani povedená tečka nicméně nezakryje zbytečnost a snadnou zapomenutelnost dobré půlky stopáže.
Pokud to mělo zůstat věrné předloze, nezpřetrhat nitky s trilogií a vejít se pod tři hodiny (nebo spíš pod pět), líp to asi natočit nešlo. Čtenáři mají nicméně velkou výhodu. Za napínavou detektivní linkou, několika intenzivními výlevy násilí a přesně zhmotněnými postavami totiž můžou "číst a doplňovat" propracovanější pozadí. Dvojku a trojku určitě neudělá nikdo líp než Fincher - na druhou stranu by byla škoda,. pokud by ztratil několik let na vrcholu svých sil s látkou, která není plně kompatibilní s plátnem (a nemá filmovou dramaturgii), a tudíž nemůže vyrůst v dokonalý majstrštyk.
Nesmírně intenzivní zápasnická pecka s chytlavým sociálním přesahem. Warrior jede na maximum a během fantastického finále vyškrábne z diváků i poslední zbytečky emocí. Úctyhodná řež. A zarputilý koncert, ve kterém pár ran vydá za tisíc slov.
Průměrný film o extrémně drastických událostech. Právě ty tahají z diváků slzičky (a udojená hudba a truchlivé pohledy Dona Cheadla), ne filmařská virtuozita. Téma není vše a každý snímek o genocide není automaticky strhující veledílo.
Mám jinou diváckou zkušenost než většina aktuálních komentátorů, částečně určitě proto, že jsem ještě před projekcí četl scénář a přesně proto věděl, do čeho jdu. Vědel jsem, že synopse a upoutávky dost matou a že je film osekanej na kost a dost přísně zbavenej epizodek i vedlejších významů... A jeho realizace mi imponovala - souhra kamery, střihu a zvuku je na české poměry (nejen ty debutantské) výjimečná a atmosféricky bez problémů pohlcující, zlomový scény adekvátně mrazivý (diktafon, rákosí) a bezmála mccarthyovská koncentrace čistě na konání postav je osvěžující. Hlasitýmu žehrání na hloupost na nelogičnost úplně nerozumím, protože právě to ohlodání látky na dřeň se nějakýmu velkýmu rozebírání a argumentačním bitvám o inteligenci filmu podle mýho vzpírá. 70% Poznámka na okraj: Zaměřením na jednání postav a hutnej a nepříjemnej feeling mi Vendeta evokovala britskej (pravda, výrazně lepší) Seznam smrti, kterej řadím mezi 10 nejlepších filmů roku a jeden z nejintenzivnějších zážitků posledních měsíců. A bolí mě, že tahle svérázná pudová pecka má na CSFD pořád jen 50%.
70%. Ani v IMAXu Tintin úplně nestrhl a naopak vcelku rychle šumí z hlavy. Možná mistrovsky zrealizovaný (oslňující animace, moudré užití 3D, naplno válící virtuální kamera, hravá hudba a božská akce v Maroku), ale ve výsledku i bezpohlavní, trochu sterilní a paměťová centra míjející blockbuster. Kombinace plochých a umělých postav s uspěchaným a nahňácaným dějem si bere svou daň - a naplno ji neproplatí ani Spielbergova řemeslná výjimečnost. Díky alespoň za to, že tvůrci naplno využili možností formátu co se týče rozmáchlosti své show, jen se jim to změnilo v trochu jednorozměrné a uskákané klukovské skotačení.
Jeden z nejemocionálnějších filmů posledních let. Strhující politický thriller, psychologicky vypiplaná biografie, osudové drama. Ano, také jen převyprávěný mýtus a mramorizace legendy, ovšem dokonale udělaná.
Poetické nic. Z pokusu o světovost vzešla zase zoufalá provinčnost, utopená v neschopnosti i to málo odvyprávět a adekvátně prodat technologické řešení s velkým potenciálem. Zbytečná investice a spláchnutí osmdesáti milionů do stoky. Dostane to Lvy, ale na ty... sere pes.
Průměrná a notně vyšeptalá comicsárna. Sympatické dění na Asgardu vytrvale neutralizuje zoufalství na Zemi, kde nudí akce, nefungují emoce a otravuje dokonce i oscarová Natalie. Postavy jsou fajn a koncept není marný, ale vykastrovaný výsledek nesahá letošním X-Menům nebo Kapitánovi ani po pás. A Marvel by už se mohl na svými hrdiny ustrnout a alespoň jednomu dopřát sex s jeho vyvolenou - těch smrtí, odloučení a odkládaných milostných vyznání už je na jednu partu testosteroňáků nějak moc :) 55%
Hodně bolavá ždímačka slz. Prvoplánový doják, který se neštítí hudebních vykrádaček ani laciných záběrů na běloskvoucí králíčky. Lidem ale zjevně tohle nucení k pláči stačí a rádi mu podléhají - vždyť se to přeci skutečně stalo!
Neskutečně bezobsažnej film. Slušný řemeslo vyplýtvaný úplně do prázdna. Děsím se další spolupráce Viewegh - Hřebejk, protože tohle bylo strašidelný. A fakt, že v jukeboxu zrovna hrály retrofláky, na tom nic nezmění.
Nejslabší abramsovina pro kina. První půlka je krásná, půvabně oživuje spielbergovské časy, ale v druhé dojde dech a utahaně se film kodrcá k cíli, který vůbec nemá ryzost citovaných a variovaných spielbergovin. Tady se jasně ukáže, že jde jen o zručnou nápodobu něčeho třicet let starého - (emocionální) přesvědčivost chybí.
...a Foxové mají v rukávu novou trilogii. Zaslouženě. Správně vyhodnotili potenciál látky a najali režiséra, který nejen že zvládl práci s technologiemi, ale hlavně působivě zinscenoval všechny vrstvy děje. Film tak výborně funguje v rovině intimní, i jako rozjezd pro apokalyptické drama o vzpouře primátů a paralelní epidemii kosící lidstvo. Možnosti digitálních triků jsou využity beze zbytku, nejen co se týče zvířecí mimiky, ale i v tahání emocí z průletů neukotvené kamery. Dynamická jízda se vším všudy.
Obdivuhodný příklad kreativity a maximálního využití omezených produkčních možností. Chytrá premisa, přesvědčivá realizace a výsledkem je výborná, sympaticky podvratná podívaná, na níž by šlo učit mladé filmaře, že limity - a blbé nápady - neexistují!
Příliš nudný i na honění. Akce absolutně bez náboje, slibný fanboyovský nápady utopený ve zpomalovačkách a sterilních trikovejch arénách, otravný hudební covery... a erekce v nedohlednu.
Hořké zklamání. Tak jako se mi hrozně moc zamlouval celý koncept, jak mě oslnilo technické zpracování a jak zaujala expozice, tak mě Rango ve finále prachsprostě nudil. Příběh je totiž slaboučký a hrozně mdle podaný (a to variuje westernové skvosty i Čínskou čtvrť!) a Deppovo roztržité šaškování hodně brzy upadne do stereotypu. A ani hravý Hans Zimmer, narážky na Star Wars nebo Apokalypsu, či westernové špičkování, tenhle původně hodně originální animák nezachrání. Promarněná příležitost.
Moje komentáře
Kronika (2012)
Nejen s ohledem na miniaturní rozpočet a nízký věk režiséra obdivuhodná přehlídka realizačních schopností, vynalézavosti a umu skloubit progresivní styl s přísnou "found-footage" koncepcí. Co do intenzity a rozmáchlosti atrakcí to sice není tak dotažené jako výjimečné Monstrum, ale i za to kombinováním comicsových archetypů s teenagerským tápáním má úcta.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Druhý Tintin. Virtuózně rozhýbané, parádní 3Dčko, řemeslná extáze. Ale celkové dojmy mdlé. Další Scorseseho milostné vyznání kinematografii bylo bohužel napojeno na uzívaný rodinný film, který nedává moc smysl a je až nepříjemně umělohmotný (a s nesnesitelným Cohenem).
Děti moje (2011)
Nemám rád havajský košile, serou mě ty medový havajský odrhovačky a k srdci mi nepřirostlo ani tohle hladivé ždímání slziček, které se až příliš drží všech omletých nezávisláckých postupů. Ale uznání pro Clooneyho i Shailene Woodley.
Bůh masakru (2011)
Přesná ukázka, proč se bát každé adaptace divadelní hry - režijní vedení a herecké podání možná bez očividných škobrtnutí, ale ta krotkost satirických podtónů, repetitivnost a neschopnost obhájit limity jednoho byt a jedné hodinky i na nekonečně velkém filmovém pásu, dělají z Boha masakru další zbytečný zářez do filmografie mistra.
Nebezpečná metoda (2011)
Akademický Cronenberg.
Ocelová pěst (2011)
Shawnem Levym jsem vždy opovrhoval, protože byl pro mě esencí rutiny a té nejotravnější rodinné sterility. Po nabušených trailerech a pozitivních reakcích na Ocelovou pěst jsem si byl jistý, že svůj názor radikálně změním... ale ani náhodou! I tenhle film je nudnej, suchej a bez života, od první do poslední minuty. Asi první bitkařina/arénovka, která se mnou nepohla ani o píď i během rozhodujícího fightu. Navzdory povedeným trikům, špičkový technický stránce a fajn hercům jde o vykastrovaný zlo. Palec jasně dolů pro film, který je jako Evangeline Lilly - na oko sympatický a hezoučký, při pozornějším sledování strašlivě chcíplý a bezkrevný.
Kontraband (2012)
Haters gonna hate, zjevně i když dojde na poctivě odpracovanou žánrovku, na které není vůbec nic k posmívání. Je to vyvážená řemeslná práce se syrovějším severským otiskem, bez vyloženě slabých míst, zato se sympaticky uvěřitelnými hrdiny (ve smyslu že postavy jsou z masa a kostí, nepobíhají mezi pixely, a proto jim divák může i v takhle okoukané story držet palce). 70%
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Ritchie to uhrál jen tak tak. Dvě třetiny jeho sequelu jsou zase blábolivá slabota. Prázdné plky, zbytečné postavy, samoúčelné frajeřinky. Po hodině jsem si přál jen konec těch honibrckých dialogových kejklí a brzkej třetí díl, kde proběhne dvojitej coming out a kluci se spolu konečně pomilujou a nebudou iritovat neustálým verbálním žonglérstvím. Radši se hecnou k upřímný akci. Downey je v téhle roli vesměs trapný a i přes řemeslnou kvalitu a absenci vyložených failů mě tahle série od první minuty jen nudí. Během lesní palby se ale leccos zlomí. Audiovizuální masakr zažene film k temnějšímu a osudovějšímu finále, kde vcelku funguje pátrání a hlavně i teatrální klání mezi Sherlockem a Moriartym. Ani povedená tečka nicméně nezakryje zbytečnost a snadnou zapomenutelnost dobré půlky stopáže.
Poupata (2011)
Jednotvárné depresivní bahno neboli veleprůměrné evropské sociální drama. S negativním i pozitivním, co z toho vyplývá.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Pokud to mělo zůstat věrné předloze, nezpřetrhat nitky s trilogií a vejít se pod tři hodiny (nebo spíš pod pět), líp to asi natočit nešlo. Čtenáři mají nicméně velkou výhodu. Za napínavou detektivní linkou, několika intenzivními výlevy násilí a přesně zhmotněnými postavami totiž můžou "číst a doplňovat" propracovanější pozadí. Dvojku a trojku určitě neudělá nikdo líp než Fincher - na druhou stranu by byla škoda,. pokud by ztratil několik let na vrcholu svých sil s látkou, která není plně kompatibilní s plátnem (a nemá filmovou dramaturgii), a tudíž nemůže vyrůst v dokonalý majstrštyk.
Odcházení (2011)
To není film, ale navoněná zombie zběhlá z divadla.
Warrior (2011)
Nesmírně intenzivní zápasnická pecka s chytlavým sociálním přesahem. Warrior jede na maximum a během fantastického finále vyškrábne z diváků i poslední zbytečky emocí. Úctyhodná řež. A zarputilý koncert, ve kterém pár ran vydá za tisíc slov.
Hotel Rwanda (2004)
Průměrný film o extrémně drastických událostech. Právě ty tahají z diváků slzičky (a udojená hudba a truchlivé pohledy Dona Cheadla), ne filmařská virtuozita. Téma není vše a každý snímek o genocide není automaticky strhující veledílo.
Perfect Days - I ženy mají své dny (2011)
O Českých lvech pro nejlepší product placement a nej herečku je rozhodnuto.
Vendeta (2011)
Mám jinou diváckou zkušenost než většina aktuálních komentátorů, částečně určitě proto, že jsem ještě před projekcí četl scénář a přesně proto věděl, do čeho jdu. Vědel jsem, že synopse a upoutávky dost matou a že je film osekanej na kost a dost přísně zbavenej epizodek i vedlejších významů... A jeho realizace mi imponovala - souhra kamery, střihu a zvuku je na české poměry (nejen ty debutantské) výjimečná a atmosféricky bez problémů pohlcující, zlomový scény adekvátně mrazivý (diktafon, rákosí) a bezmála mccarthyovská koncentrace čistě na konání postav je osvěžující. Hlasitýmu žehrání na hloupost na nelogičnost úplně nerozumím, protože právě to ohlodání látky na dřeň se nějakýmu velkýmu rozebírání a argumentačním bitvám o inteligenci filmu podle mýho vzpírá. 70% Poznámka na okraj: Zaměřením na jednání postav a hutnej a nepříjemnej feeling mi Vendeta evokovala britskej (pravda, výrazně lepší) Seznam smrti, kterej řadím mezi 10 nejlepších filmů roku a jeden z nejintenzivnějších zážitků posledních měsíců. A bolí mě, že tahle svérázná pudová pecka má na CSFD pořád jen 50%.
Kouř (1990)
Jeden z asi pěti českých fimů, který nadčasově reflektoval svou dobu v rámci zcela nekompromisní umělecké licence.
Tintinova dobrodružství (2011)
70%. Ani v IMAXu Tintin úplně nestrhl a naopak vcelku rychle šumí z hlavy. Možná mistrovsky zrealizovaný (oslňující animace, moudré užití 3D, naplno válící virtuální kamera, hravá hudba a božská akce v Maroku), ale ve výsledku i bezpohlavní, trochu sterilní a paměťová centra míjející blockbuster. Kombinace plochých a umělých postav s uspěchaným a nahňácaným dějem si bere svou daň - a naplno ji neproplatí ani Spielbergova řemeslná výjimečnost. Díky alespoň za to, že tvůrci naplno využili možností formátu co se týče rozmáchlosti své show, jen se jim to změnilo v trochu jednorozměrné a uskákané klukovské skotačení.
Senna (2010)
Jeden z nejemocionálnějších filmů posledních let. Strhující politický thriller, psychologicky vypiplaná biografie, osudové drama. Ano, také jen převyprávěný mýtus a mramorizace legendy, ovšem dokonale udělaná.
Alois Nebel (2011)
Poetické nic. Z pokusu o světovost vzešla zase zoufalá provinčnost, utopená v neschopnosti i to málo odvyprávět a adekvátně prodat technologické řešení s velkým potenciálem. Zbytečná investice a spláchnutí osmdesáti milionů do stoky. Dostane to Lvy, ale na ty... sere pes.
Thor (2011)
Průměrná a notně vyšeptalá comicsárna. Sympatické dění na Asgardu vytrvale neutralizuje zoufalství na Zemi, kde nudí akce, nefungují emoce a otravuje dokonce i oscarová Natalie. Postavy jsou fajn a koncept není marný, ale vykastrovaný výsledek nesahá letošním X-Menům nebo Kapitánovi ani po pás. A Marvel by už se mohl na svými hrdiny ustrnout a alespoň jednomu dopřát sex s jeho vyvolenou - těch smrtí, odloučení a odkládaných milostných vyznání už je na jednu partu testosteroňáků nějak moc :) 55%
Lidice (2011)
Hodně bolavá ždímačka slz. Prvoplánový doják, který se neštítí hudebních vykrádaček ani laciných záběrů na běloskvoucí králíčky. Lidem ale zjevně tohle nucení k pláči stačí a rádi mu podléhají - vždyť se to přeci skutečně stalo!
Nestyda (2008)
Neskutečně bezobsažnej film. Slušný řemeslo vyplýtvaný úplně do prázdna. Děsím se další spolupráce Viewegh - Hřebejk, protože tohle bylo strašidelný. A fakt, že v jukeboxu zrovna hrály retrofláky, na tom nic nezmění.
Drive (2011)
Z pulpových základů vyrostl melancholický artfilm. Magie noci, ikonická postava, strohý příběh a atmosféra, co se zažere do těla. Laskomina.
Super 8 (2011)
Nejslabší abramsovina pro kina. První půlka je krásná, půvabně oživuje spielbergovské časy, ale v druhé dojde dech a utahaně se film kodrcá k cíli, který vůbec nemá ryzost citovaných a variovaných spielbergovin. Tady se jasně ukáže, že jde jen o zručnou nápodobu něčeho třicet let starého - (emocionální) přesvědčivost chybí.
Blue Valentine (2010)
Inspirováno skutečnými událostmi. Film pravdivý jako málokterý jiný.
Zrození Planety opic (2011)
...a Foxové mají v rukávu novou trilogii. Zaslouženě. Správně vyhodnotili potenciál látky a najali režiséra, který nejen že zvládl práci s technologiemi, ale hlavně působivě zinscenoval všechny vrstvy děje. Film tak výborně funguje v rovině intimní, i jako rozjezd pro apokalyptické drama o vzpouře primátů a paralelní epidemii kosící lidstvo. Možnosti digitálních triků jsou využity beze zbytku, nejen co se týče zvířecí mimiky, ale i v tahání emocí z průletů neukotvené kamery. Dynamická jízda se vším všudy.
Lovec trolů (2010)
Obdivuhodný příklad kreativity a maximálního využití omezených produkčních možností. Chytrá premisa, přesvědčivá realizace a výsledkem je výborná, sympaticky podvratná podívaná, na níž by šlo učit mladé filmaře, že limity - a blbé nápady - neexistují!
Sucker Punch (2011)
Příliš nudný i na honění. Akce absolutně bez náboje, slibný fanboyovský nápady utopený ve zpomalovačkách a sterilních trikovejch arénách, otravný hudební covery... a erekce v nedohlednu.
Rango (2011)
Hořké zklamání. Tak jako se mi hrozně moc zamlouval celý koncept, jak mě oslnilo technické zpracování a jak zaujala expozice, tak mě Rango ve finále prachsprostě nudil. Příběh je totiž slaboučký a hrozně mdle podaný (a to variuje westernové skvosty i Čínskou čtvrť!) a Deppovo roztržité šaškování hodně brzy upadne do stereotypu. A ani hravý Hans Zimmer, narážky na Star Wars nebo Apokalypsu, či westernové špičkování, tenhle původně hodně originální animák nezachrání. Promarněná příležitost.
Dopis Eliovi (2010)
Mistr skládá hold mistrovi. Dojemné milostné vyznání plné emocí, vzpomínek, trefných poznatků a... čisté lásky ke kinematografii.