cristiano21

Jednou se mě můj vnuk zeptal: „Dědo, byl jsi za války hrdina?" Já mu na to řekl: „Ne. Ale sloužil jsem v rotě plné hrdinů..." (Richard Winters) Ne vždy je nutné psát rozsáhlý komentář. Jsem zcela přesvědčen, že Bratrstvo neohrožených je tím vůbec nejlepším filmovým (seriálovým) počinem, jehož cílem bylo přiblížit osudy vojáků II. světové války. Divák od první minuty úvodního dílu až do konce závěrečné epizody sdílí skutečné příběhy členů roty „E" – Easy Company, kteří neskutečné peklo války přežívají nejen díky svému výcviku, ale zejména díky hodnotám jako je přátelství, obětavost, smysl pro povinnost a odvaha. Reálnost zobrazení jednotlivých bitev a životních situací hlavních postav je řekl bych až mrazivá, což nejlépe vystihuje epizoda 06. – Bastogne, kde je popisován průběh tzv. bitvy o výběžek z prosince 1944. Bez váhání - 100%

Kdo je to makléř? Od osvědčeného spojení Scorsese – DiCaprio snad ani nelze shlédnout nic, co by filmovým světem neotřáslo. Po Skryté identitě a Prokletém Ostrově tedy přišel další zásah do černého v podobě Vlka z Wallstreet. Snímek detailně zachycuje životní přeměnu mladého, slušného a vzdělaného makléře Leonarda DiCapria v sobeckého, bezohledného a fanaticky závislého businessmana, který je prakticky bez jakýchkoliv morálních zábran a který díky nepředstavitelně vysokému jmění ztratil pojem o všech lidských hodnotách. Na čem, že je hlavní hrdina závislý? Odpověď je prostá... Na všem. Pro běžného člověka je až neuvěřitelné, jak lze na základě velmi jednoduché lži a díky vytrvalému přesvědčování prostých lidí dosáhnout pohádkových příjmů. A i když má člověk hodně a může bez jinak hrozícího postihu ze strany státních úřadů dožít v ústraní a v nepředstavitelném luxusu, chce pořád víc a to tak dlouho, dokud nepřijde o všechno. Herecký výkon DiCapria bez problémů ustojí veškerou kritiku. Leonardo během tří hodin vysvětlí divákovi, kdo že je to extrémně úspěšný makléř, jaký život může mít a také za jakou cenu. 95%.

Nejprve jsem podle oficiálního obsahu čekal film o zkorumpovaných poldech, o které se také zajímám. Hned na úvod snímku jsem byl ale překvapen „zpovědí" pachatele zločinu (Clive Owen), která mě okamžitě zaujala a vzbudila otázky o dalším ději filmu. Sled následných událostí mi pak na krátko připomněl skvělou komedii s Belmondem Bezva finta a já jen trnul, ať nepřijde nějaké trapné klišé. To se naštěstí nestalo a ani zápletka zmíněné komedie nebyla kopírována. Děj byl pro mě velice poutavý a nepředvídatelný. Říkal jsem si, že jde o ten druh filmu, kde fandíte „kladnému" pachateli, aby se mu zločin pro jeho chytrost podařil. Zde jste ale navíc mohli fandit i druhé straně, a sice policajtovi Denzelu Washingtonovi, neboť ono opravdové zlo tu bylo ztvárněno majitelem banky (Christopher Plummer), jež v minulosti během II. sv. války v Evropě obchodoval s nacisty. Jakýmsi zvláštním neutrálním prostředníkem mezi „dobrem a zlem" je v ději příběhu inteligentní právnička Jodie Foster, která ve snímku reprezentuje něžné pohlaví. Snad jediná scéna filmu, jež mě zklamala, byla, když polda Denzel při prohlídce banky obsazené zločinci u východu z ní dost naivně napadl hlavního zloděje Cliva navzdory všem rukojmím v bance. Podobný okamžik se naštěstí neopakoval a film se mi velice líbil včetně jeho konce. 85%