Při srovnání s geniálním literárním dílem Umberta Eca film selhává na plné čáře, chybí mnohovrstevnatost a děj je osekána na kratičký příběh. Ovšem i při nahlédnutí filmu samotného (bez přihlédnutí k existenci knižní předlohy) nemohu hodnotit lépe. Chybí zde lepší prokreslenost postav a je zde spousta nedokončených dějových linek. Pravděpodobně i vinou pokusu o zpracování příliš velkého díla se mi film jeví značně chaotický a postavy i jejich motivy odcházejí (či umírají) rychleji, než se s nimi stačíme filmově seznámit. Chcete-li v obrazu zachytit určitou atmosféru temného středověku, film vám bude dobrým exkurzem. Chcete-li však nahlédnout hlouběji do tajemství opatství, jednotlivých postav a zjednodušený filmový příběh vám nestačí - sáhněte po Ecově knize a věřte, že nebudete litovat.
Kdyby to mělo být hodnocení filmové reality show, jakožto jejího nápadu, přijde mi to skvěle vymyšlená a velice zábavná podívaná. Co "Pickup Artist" snižuje, je praktická nemožnost sledovat tohle v jednom kuse u televize. Je nutné si díl proskákat a soustředit se na zajímavé momenty a také přetočit pětkrát opakavané identické záběry. Ovšem za Mysteryho a celý ten nápad udělat show o balení holek a současně tomu dát nějaký přesah (dá li se o něčem takovém mluvit) v podobě určitého komunikačního cvičení, musím jednoznačně tvůrce poplácat po zádech. Je radost sledovat Mysteryho, který jde do akce a analyzuje jednotlivé situace s tejně tak je zábavné pozorovat přerod účasstníků, ať již v jejich celkové změně image či v přítupech ke komunikaci s druhým pohlavím a současně sami k sobě. The Pickup Artist tak přináší svěží vodu do vln reality show, kde již pouze nesledujeme partu lidí v domě, kteří začnou dříve později trpět solidní ponorkou, ale celé to dostává nějaký "vyšší" smysl.
Už jsem byl pevně rozhodnut dám tomuto thrilleru čtyři hvězdy jenže ouha. To bylo pět minut před koncem a já nevěděl, co se stane v samém závěru filmu. Nevěděl jsem, že se v závěru všichni začnou chovat v rozporu s jejich chováním ve zbytku filmu. A tak, přestože jsem toleroval místy roztahaný děj a dlouhé radiové promluvy Jodie Foster "o všem a o ničem", mě závěr znovu posunul v hodnocení o třídu níž. A jen tak pro zajímavost, Jodie, kterou jsem měl v mysli zafixovanou jako mladou sexy vyšetřovatelku z Mlčení jehňátek, jsem skoro nepoznal. A taky už není moc sexy. No také už je to skoro dvacet let...
Začátek byl velice slibný, prvních třicet minut jsem se skvěle bavil a film mi skoro připomínal svojí atmosférou úžasný Braindead (1992). Ale poté se to nějak podivně zvrhlo (v obou významech toho slova) a mne nezbylo než se dívat na sérii podivných, zajisté originálních scén, které přestaly dávat smysl. Což by ani tolik nevadilo, kdybych se se zbytek filmu nenudil a film neztratil svoji počáteční jiskru.
Jan Saudek připomíná hrdinu shakespearovských tragedií. Bilancuje na sklonku života a hodnotí, jaký měl jeho život smysl, zda-li vůbec nějaký. Jeho poesie, či snad jen dlouhá zamyšlení, je krásná, hodna vydání v literární sbírce. Spousta jeho životních úvah je skutečně hluboká a je vidět, že tyto myšlenky vyslovuje člověk, který hodně prožil a má nám o čem povědět. O to větší tragédií je tvorba dokumentu, který nám toho o Janovi vlastně moc nepoví. Adolf Zika klade otázky ploché a zůstává na povrchu, není schopen Jana Saudka hlouběji konfrontovat a jít dále, než jen k pozvolnému Janovu monologu. Jako souhrn glos Jana Saudka je tento film úžasný. Jako dokument, který nám má povědět, kdo je a kým byl Jan Saudek, pak zcela selhává. Chybí mi zde vyústění a hlubší pohled do Janovy duše. Přesto se chystám podívat znovu a zapsat si určité myšlenky, se kterými ne vždy musím souhlasit, ale představují pro mě často hlubokou moudrost jednoho člověka, který dokáže silně inspirovat, ať už jeho následováním či vyvarováním se jeho chyb. A tady se vcházelo do toho nebe. Nebo možná trochu níž. To není příliš zajímavé, co? čekali jste nějakou senzaci.
Miyazaki o lásce. Miyazaki, který mne zasáhl u srdce. Miyazaki, u kterého jsem si přál být na chvilku Howlem, tím krásným, blonďatým čarodějem co umí létat a vznáší se v oblacích. Miyazaki, který mě téměř rozplakal. Miyazaki, který nedává smysl a mám ho přesto rád.
Clarka Griswolda bych na místě zabil. Je to učiněný nuthead. Lituji jeho rodinu, že musí snášet jeho nápady, lituji každé sekundy, kterou jsem strávil u Christmas Vacation a snad nejvíce lituji ty, kterým se něco takového líbí. Clark Griswold je otec od rodiny. Na začátku filmu vidíme jak svoji rodinu veze autem někam do přírody a jeho děti neustále nad něčím remcají. To byla asi první minuta filmu a já si říkal, že ten Clark může být vcelku fajn chlapík. V druhé minutě Clark vyprovokuje jakési automobilové šílence a několikrát vystaví celou svoji rodinu ohrožení života, podjíždí nákladní auta, jezdí rallye a skáče autem po polích. Při tom se stíhá tvářit, jak je vlastně fajn, jak za to všechno nemůže a že je to šílená zábava, že se málem zabili. Jsme u třetí minuty filmu a já začínám pochybovat nad svým postojem ke Clarku Griswoldovi. Poté co se Griswoldovi milostí osudu nezabijí v autě je bere otec do lesa, kde celá rodina mrzne, ale to nevadí, protože tohle jsou přeci Vánoce a my jdeme hledat vánoční stromek. Původně jsem myslel, že Clark si vánoční stromek chce někde v poli koupit. Vše je však jinak. Clark si vyhlídne obrovský strom uprostřed pole, vyrve ho i s kořeny (protože je to nuthead a zapomněl si pilu) a odváží si ho domů. Vše dělá s vědomím (svým a celé své rodiny), že strom je moc velký, do baráku se jim nevejde a vlastně je jim takhle velký strom k ničemu. Je pátá minuta filmu a já přestávám mít rád Clarka Griswolda. Mé sympatie si získává strom vyrvaný z kořenů a já mu fandím, když ničí Clarkův dům. Nejen že Clark rujnuje svátky sobě a své rodině, ale ničí je také svým sousedům. Nejprve zneškodní jejich stereo, poté je oslepí a nakonec jim zamoří prostředí kolem domu hnilobnými výpary z pojízdné toalety jeho bratrobratrance. Další "zápletka" filmu ukzauje Clarka, kterýžto vybere peníze z banky na bazén, na který vlastně nemá peníze a čeká, že vše pokryje jeho firemní vánoční bonus. Proto se vtírá svému šéfovi seč může a snaží se zručne podlézat, jak to jen jde. Když mu bonus nepřijde, vzteká se, křičí, zuřivě kope kolem sebe, dělá scény před dětmi a pořádá soutěž ve vyjmenovávání všech nadávek, které stačil pobrat jen aby ukázal, jak je ten svět nespravedlivý, když mu nenadělil vánoční bonus. Při svém hysterickém záchvatu zničí sousedům obývák a pokácí (další) strom, kde má útočiště roztomilá veverka. Tuto veverku se poté pokouší chytit a rozmlátit ji kladivem, jak doslova říká své rodině. Mezitím stihne vystrašit děti a manželku tím, že pobíhá po domě a zahradě s motorovou pilou, se kterou odřezává náhodné části jeho vlastního domu. Clark Grisvold má rád Vánoce. V jednom záběru můžeme vidět, jak nostalgicky vzpomíná na ty své, kdy byl ještě dítě a rád by zřejmě také svým potomkům přiblížil ono krásné, co si v dětství prožil. Proto nechá do svého domu (částečně zničeného oním stromkem) nastěhovat na Vánoce své přibuzné. Příbuzenstvo čítá Clarkova budižkničemu bratrobratrance a jeho rodinu spolu se psem, který Clarkovi demoluje dům. Dále se sem nastěhují rodiče jeho a manželčiny, kteří na sebe v jednom kuse hýkají, nadávají si a jsou neustále s něčím nespokojení. Clark tak vytváří vánoční atmosféru tím, že nechává své příbuzné rozvracet rodinný klid a vesele je hopkat po svém domě. Jeho vlastní rodina je z toho evidentně nešťastná a Clark se převážnou většinu času tváří, jako kdyby chtěl umřít. Když se mu to líbí, ať tak činí. Pokud je od přírody altruista a chce konat nezištně dobro prosím, ale ať na mě pak soucitně nemžiká do kamery, žadonící o trochu soucitu s tím, jak má ale nepodařené Vánoce, když se nám tak snaží. A proto říkám, žádné slitování pro Clarka Griswolda.
That '80s Show není špatný seriál. Ale porovnání se slavným That '70s Show se neubrání. A zde nastává otázka - má cenu si pustit '80s Show? Obě "Show" tvořil podobný tým lidí a je to poznat, alespoň po stránce scénáristické. Partička mladých lidí se poflakuje v jednom domě (a pár sousedních krámcích) a řeší méně či více důležité vztahové problémy. Ale oproti geniální 70s mi zde chybí ta propracovanost jednotlivých charakterů. V 80s Show mi jich většina přišla taková nedotažená, mají určité vzorce chování a těmi se řídí. Na seriálu je znát omezený rozpočet, takže se většina děje odehrává ve třech interiérech - domov - music shop - disco. Zkrátka mi zde toho spousta chybí. Chybí mi více postav a košatější děj. Chybí mi - 70s Show, se všemi postavami, které jsem si zamiloval a každá byla úžasně propracovaná. Pokud se k '80s Show náhodou dostanete (i když o tom velice pochybuji, já na tento sriál natrefil čistě náhodou) zkuste několik episod (já viděl prvních šest), není to ztráta času, pobavíte se a uvidíte jako to chodilo v těch slavných letech osmdesáítých. Ale poté již hurá na '70s Show, tu pravou show s dokonalými gagy a postavami, které si zamilujete.
Bayův rukopis je nezaměnitelný a celý Ostrov je jím nasáknutý. Krásně podané vizuální scény bohužel zabíjí děravý scénář a další spousta logických nesrovnalostí. Zkoumat u Baye scénář? No - jak kdy. Pokud se jedná o Transformers, příběh skládacích (místy skákacích) robotů, není to třeba, stačí vypnout a nechat se unášet na vlnách audiovizuální rozkoše. Ale v případě Ostrova se nám Michael Bay snaží něco sdělit - ať už je to poselství o dnešní době či chce poukázat na možné pichlavé aspekty budoucnosti. Tyto faktory vám tak zcela nedovolí zapomenout na logiku a nutí vás přemýšlet. A v tu chvíli Ostrov selhává. Za zmínění stojí skvělá hudba - Steve Jablonsky - který se ještě více předvedl ve výše zmíněných Transformers o dva roky později. A literární poznámka - scény z líhně a pousta dalších detailů jsou zcela jasně inspirované Překrásným novým světem Aldouse Huxleyho (v češtině také vyšlo pod názvem Konec civilizace). Pokud vás tedy základní námět o pěstování lidí zaujal a máte chuť na špičkovou utopickou sci-fi, jednoznačně zkuste Huxleyho, nebudete zklamáni.
Nedělá mi problém fandit "těm zlým", těm na druhé straně. Vždy budu přát Robertu de Nirovi, aby dostal peníze a žil spokojený život (HEAT 1995), co na tom, že je na té druhé straně, ale divák ho má rád. Divák dostane prostor, aby ho měl rád. Rád se někdy znovu podívám na Al Pacina, jak si láduje nos bílým práškem a budu ho mít rád, vím, proč to dělá, vím, co ho pohání (SCARFACE 1983). V celém filmu se neobjevil nikdo, ke komu bych si vytvořil jakýkoli vztah. Všichni hrdinové, tedy ti, kteří se měli v očích diváka hrdiny stát, jsou na druhé straně: na druhé straně zákona, filmu, morálních hodnot, na většině možných druhých stran. Nevím, proč na téhle straně jsou, nevím jestli zde jsou spokojení a nevím, kam se vlastně chtějí dostat. S kým zde mám sympatizovat? Komu mám fandit? Spousta lidí po sobě střílí, i když někdy velice hezky a snaží se, jít si za svým. Ale tohle, alespoň já, od filmu neočekávám. Ukázka morálního dna, kde lidský život, promiňte, kde život je jen prázdné slovo bez významu a pozbývá hodnoty. Zabíjení bez emocí. Jak na straně hlavních hrdinů, tak na straně diváka.
Dokument načrtá kauzu třiadvacetileté Kateřiny, studentky ZČU, která v minulosti zakotvila v pornoprůmyslu, což bylo pro některé důvodem požadování ukončení jejího studia. Nestalo se. Celý film ale není jen o Kateřině (Ashley), objeví se národní hvězdy jako Robert Rosenberg, který stihne využít svých pět minut slávy k vyřčení několika citátu-hodných perel. Kdybych měl hodnotit čistou filmařinu, šel bych o hvězdičku níže, ale je to právě Robert, který svými hláškami posouvá film o řád výše.
Celý dokument můžete volně stáhnout z: http://www.doc-air.com/
Ano, přiznávám, má původní motivace ke zhlédnutí tohoto filmu nebyla ze sféry očekávání kvalitní filmařiny. Kdo by také čekal něco rozumného od názvu (anglického dodávám, jsem zvědav s čím přijdou čeští distributoři), který hned na první pohled iniciuje slova "chick flick". Byla to Megan Fox, onen důvod, proč jsem se vypravil do kina. A za kinem až do daleké Británie. A musím říci, že jsem nelitoval. Krom čistě povrchního zážitku spatření Megan znovu na filmovém plátně jsem se dočkal skvělé komedie. A to nejen skvěle zahrané, skvěle scenáristicky zvládnuté ale (což je u komedií vlastně prim) také úžasně vtipné. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy v kině tak hlasitě smál. A jen jedna zajímavost - jít na komedii v Anglii přináší další, sekundární rozměr vtipnosti, kdy pozorujete smějící se sál a pět mimoostrovanů zarytě mlčí. Vzápětí přijde další scéna, lidé ze zbytku Evropy se smějí, ale je to jen těch pouhých pět, kteří předtím zarytě mlčeli, Angličané vás zatím pozorují a mají vás, ano správně, za exoty, což svým způsobem v britském kině skutečně jste.
Skvělý a úžasný Bela Lugosi a potom už jen šeď, šeď a šeď, která je občas přerušena něčím šíleným, co není zrovna Belou Lugosim. Kdyby to byl film s jedním hercem, kde Bela metá metafyzické hlášky, mohlo to být úžasné, vtipné a snad i nadčasové. Takto se jedná povětšinou o filmový brak, který pobaví jen málokdy a nadchne ještě méně, zřídka kdy.
Škoda, že film končí v polovině příběhu bitvou u Helmova žlebu. Bojové scény jsou i na dnešní dobu působivě udělané a tak jen lituji, že nebyla šance v tomto podání zhlédnout celou knižní trilogii. Poté bych mohl jít s hodnocením výše, u takto nedokončené adaptace dávám 60%.
Pokud porovnám Zlaté opojení (1925) s Frigem na mašině (1927) oba filmy vyjdou s neposkvrněným štítem a plným hodnocením, avšak tam kde mne Keaton rozesmál, Chaplin mne dojal. Pro mne zůstane favoritem němého filmu Buster Keaton. Ale jen o malý krůček.
Film se snaží implementovat do sebe celý Austenový román s většinou postav a maximem dějových linií. To by ještě nemuselo být na škodu, ovšem, kdyby se filmu dopřála delší stopáž. Joe Wright je bezpochyby schopným režisérem, ačkoli mne jeho filmy (Pokání - které Wright natáčí dva roky po Pýše a Předsudku) nechávají chladnějším než je obvyklé. Celé to skvěle funguje, když je na scéně Elizabeth (skvělá Keira Knightley) a Darcy (Matthew MacFayden). V oněch chvílích je na plátně skvělá atmosféra, chápete co ti dva lidé cítí a těšíte se, co bude dál. Jakmile však jeden z nich zmizí (nedejbože oba) a na plátně dostanou příležitost další postavy nastává problém. Postav je zde mnoho a není v silách dvouhodinového filmu je všechny náležitě prokreslit. To, co Austenová na svých 300 stranách skvěle zvládá, film nestíhá. Vše je krásně natočeno, kameře a výpravě nelze téměř nic vytknout, ale osud tomu chtěl, je zde spousta jiných charakterů krom ústřední dvojice. Jejich kroky nejsou vždy zcela jasné a často je jejich jednání vysvětleno jednou větou (byť trefnou a emočně zbarvenou). U nich atmosféra kolísá a někdy (závěrečná scéna Darcyho s Bingleyem) je téměr na pokraji jakési jámy s popiskem trapnost. U mne samotného v pomyslném souboji kniha vs. film vítězí literatura na plné čáře. Ale i přes veškerou moji kritiku je Pýcha a Předsudek stále nadprůměrný film, který, pokud neplánujete zasednout k jedné z Austenových knih (taková drzost), stojí za to vidět alespoň kvůli pohledu do života vyšší střední vrstvy v Anglii koncem 18. století. Pro čtenáře však vcelku přebytečné dvě hodiny. 70%
Kdybych nevěděl, že tento film natočil Kourismaki a po zhlédnutí by mi bylo sděleno, že jsem právě viděl film od Lynche z jeho raného období, ani bych se moc nedivil. Zpočátku jsem nevěřícně zíral a vlastně mohu říci, že tomu tak bylo skoro celý film, ačkoli si mě svou absurditou "vyhnanou" až na dno postupně získával. Proto lehce nadprůměrné hodnocení a ačkoli film netoužím vidět nikdy více, pro jednou je to dost velký zážitek, abych to jen kvůli dlouhým vlasům a velkým botám smetl do díry pekelné.
Škoda přehnaného konce, který film posouvá do zcela jiného žánru - z teenagerské komedie se film promění v podivnou akční (ne)podívanou. Celkově jsem se u Porky's nenudil a už jsem měl v plánu dát 3* ale závěr pro mě osobně film dosti znehodnotil. Je zajímavé srovnat dnešní American Pie a jeho předchůdce z let 80. Doba se mění, ale studentské problémy zdá se stále přetrvávají.
Nemá cenu zabývat se tím, zda je tento dokument pravdivý. Jako běžní lidé nemáme šanci zjistit, co se skutečně událo. S tímto přistupuji k 11. září a s touto základní tezí přistupuji i celému filmu. Mé hodnocení se tak netýká obsahu dokumentu jako takového. Nijak se neztotožňuji s touto verzí ani se od ní nijak nedistancuji. Ale je dobré, že je zde někdo, kdo se snaží předkládat další možné scénáře, jiné než ty oficiálně dostupné a akceptované. Nebudu mluvit o důvěryhodnosti dokumentu. Neznám zdroje, nejsem schopný je osobně verifikovat a budu je tedy brát jako další teze, ke kterým zaujmu stejný vztah jako k té oficiální - různé příběhy a různé pohledy na jednu konkrétní událost. U oficiální verze mám také nulovou možnost osobní verifikace autentičnosti informací. Jak tedy řekli v Loose Change - záleží jen na tom komu uvěříte. Dnešní zpravodajství je do značné míry založeno na víře v nám dodávané informace. Víře v jejich autentičnost. Je skvělé, že skupina lidí, kteří mají jiný (a to zcela v rozporu k oficiální verzi) názor na 9/11 má šanci natočit film a říci světu svoji verzi. Dokument sám bych označil za výtečný - hodnotím jak jsem již řekl zpracování, nikoli obsah. Pozornost je celou dobu udržována ve střehu a jen místy mi přišly některé pasáže zdlouhavé a zbytečně opakující již jednou řečená fakta. Dovolil bych si tento filmový počin srovnat svou poutavostí třeba s pracemi Michaela Moora, přestože Moore je mnohem komerčnější a jistě jsou náklady nesrovnatelné. O to větší plus pro Loose Change. Za použití několika počítačových animací, citací z Wikipedie a encyklopedií, ukázkou map z Google Earth a mnoha dalších běžně dostupných způsobů prezentace dat nám tvůrci dokumentu ukazují svoji teorii. Tleskám, že se jim něco takového podařilo. Ačkoli mi dokument neodpověděl na řadu otázek a sám nacházím uvnitř jisté nedořešené teorie (Ano, je možné, že budovy dvojčat spadly díky umístěným náložím. Ale co nás má přesvědčit, že je tam dala vláda Spojených států a ne teroristé?) je zajímavé sledovat výpovědi z druhé strany. Výpovědi, které se ve večerním zpravodajství neobjeví. A teď mám jen chuť si znovu pustit WAG THE DOG (1997) a nebo si přečíst Platonův mýtus o jeskyni - v obojím se mluví vcelku o tom samém - o možnosti jiného pohledu na všední, nereflektovanou a obecně přijímanou realitu.
Nemohu říci, že by to bylo špatně natočené, nemohu říci, že by to byl špatný nápad. Nápad byl zajímavý, leč se mi naprosto nelíbil. Jako sonda do morálních otázek o umělé inteligenci příliš povrchní. Jako hlubší rozprávka o lásce prvoplánovitě smutné. Oceňuji skvělý výkon Joela Osmenta, pěknou filmařinu od pana Spielberga, ale to nic nemění na tom, že celkové vyznění filmu pro mě není positivní. Film nijak nezavrhuji, spoustě lidem se jistě bude líbit, jen to není můj šálek kávy, ve společnosti kterého chci trávit večer, jak už celkovým vyzněním, tak tématem, které je na hony vzdálené od typu filmu, který budu rád sledovat.
Skutečně si nejsem jistý, jestli Scorsese chtěl, aby tolik scén vyznělo, spíše než vážně, komicky. Výsledný efekt je bohužel takový. Stopáž je přepálená, kdyby zde bylo o půl hodinu méně, nic by se nestalo. Tragikomičnost filmu podtrhuje závěrečný slon, pobíhající po náměstí.
Jedno z největších filmových zklamání. Úchvatné zpracování, skvělé herecké výkony a povedená režie, které mohly dostat tento film na výsluní jsou zašlapány v prach scénářem, který, stojí za odstřelení. Zcela nelogické chování hlavního hrdiny (R. Crowe) se nejsilněji projeví v závěru filmu, který sráží 3:10 to Yuma z hypotetického stupínku slávy, kde se měl či spíše mohl právem usídlit, do oblasti šedého průměru.
Své pětihvězdičkové hodnocení zakládám na zhlédnutí prvních dvou sérií, které považuji v žánru sitcomu za téměř dokonalé a dlouho jsem se tak dobře nepobavil. Kdybych však hodnotil seriál i včetně jeho třetí série, musel bych jít s hodnocením hodně dolů, někam s šedému průměru. To, co jsem na IT Crowd ze třetí série zcela vymizelo, ona "geekovitost" je pryč a jakoby autorům docházely nápady, zatahují do seriálu stále více vedlejších postav a pryč jsou ty časy, kdy si tvůrci byli schopni vystačit s prostředím IT suterénu, kde rozplétali konverzaci původní trojky. Pokud jste taky třetí sérií také zhnuseni jako já, mohu velice doporučit Big Bang Theory, která přinesla svěží vzduch do kategorie "Geek Sitcom". A proto hlásám: The King is dead. Long live the King!
Moje komentáře
Skins (TV seriál) (2007)
So let's chizzle on this dizzle and party down.
Misfits: Zmetci (TV seriál) (2009)
"We have outfoxed the fox. Which makes us very bloody foxy."
Jméno růže (1986)
Při srovnání s geniálním literárním dílem Umberta Eca film selhává na plné čáře, chybí mnohovrstevnatost a děj je osekána na kratičký příběh. Ovšem i při nahlédnutí filmu samotného (bez přihlédnutí k existenci knižní předlohy) nemohu hodnotit lépe. Chybí zde lepší prokreslenost postav a je zde spousta nedokončených dějových linek. Pravděpodobně i vinou pokusu o zpracování příliš velkého díla se mi film jeví značně chaotický a postavy i jejich motivy odcházejí (či umírají) rychleji, než se s nimi stačíme filmově seznámit. Chcete-li v obrazu zachytit určitou atmosféru temného středověku, film vám bude dobrým exkurzem. Chcete-li však nahlédnout hlouběji do tajemství opatství, jednotlivých postav a zjednodušený filmový příběh vám nestačí - sáhněte po Ecově knize a věřte, že nebudete litovat.
10 položek a méně (2006)
I těch 50 zhlédnutých minut ze 77 bylo moc.
Casanova (2005)
Tři hvězdičky za film. Čtvrtou za to, že první polovina filmu je krystalicky čistou ukázkou Pick Up Artu. Casanova = PUA Guru :)
Pickup Artist, The (TV pořad) (2007)
Kdyby to mělo být hodnocení filmové reality show, jakožto jejího nápadu, přijde mi to skvěle vymyšlená a velice zábavná podívaná. Co "Pickup Artist" snižuje, je praktická nemožnost sledovat tohle v jednom kuse u televize. Je nutné si díl proskákat a soustředit se na zajímavé momenty a také přetočit pětkrát opakavané identické záběry. Ovšem za Mysteryho a celý ten nápad udělat show o balení holek a současně tomu dát nějaký přesah (dá li se o něčem takovém mluvit) v podobě určitého komunikačního cvičení, musím jednoznačně tvůrce poplácat po zádech. Je radost sledovat Mysteryho, který jde do akce a analyzuje jednotlivé situace s tejně tak je zábavné pozorovat přerod účasstníků, ať již v jejich celkové změně image či v přítupech ke komunikaci s druhým pohlavím a současně sami k sobě. The Pickup Artist tak přináší svěží vodu do vln reality show, kde již pouze nesledujeme partu lidí v domě, kteří začnou dříve později trpět solidní ponorkou, ale celé to dostává nějaký "vyšší" smysl.
Mé druhé já (2007)
Už jsem byl pevně rozhodnut dám tomuto thrilleru čtyři hvězdy jenže ouha. To bylo pět minut před koncem a já nevěděl, co se stane v samém závěru filmu. Nevěděl jsem, že se v závěru všichni začnou chovat v rozporu s jejich chováním ve zbytku filmu. A tak, přestože jsem toleroval místy roztahaný děj a dlouhé radiové promluvy Jodie Foster "o všem a o ničem", mě závěr znovu posunul v hodnocení o třídu níž. A jen tak pro zajímavost, Jodie, kterou jsem měl v mysli zafixovanou jako mladou sexy vyšetřovatelku z Mlčení jehňátek, jsem skoro nepoznal. A taky už není moc sexy. No také už je to skoro dvacet let...
Pat Garrett a Billy Kid (1973)
Dekonstrukce a demythizace westernového ideálu za doprovodu Boba Dylana, jehož hudba dokonale odlehčuje existencální tíhu okamžiku.
Rocky Horror Picture Show (1975)
Začátek byl velice slibný, prvních třicet minut jsem se skvěle bavil a film mi skoro připomínal svojí atmosférou úžasný Braindead (1992). Ale poté se to nějak podivně zvrhlo (v obou významech toho slova) a mne nezbylo než se dívat na sérii podivných, zajisté originálních scén, které přestaly dávat smysl. Což by ani tolik nevadilo, kdybych se se zbytek filmu nenudil a film neztratil svoji počáteční jiskru.
Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu (2007)
Jan Saudek připomíná hrdinu shakespearovských tragedií. Bilancuje na sklonku života a hodnotí, jaký měl jeho život smysl, zda-li vůbec nějaký. Jeho poesie, či snad jen dlouhá zamyšlení, je krásná, hodna vydání v literární sbírce. Spousta jeho životních úvah je skutečně hluboká a je vidět, že tyto myšlenky vyslovuje člověk, který hodně prožil a má nám o čem povědět. O to větší tragédií je tvorba dokumentu, který nám toho o Janovi vlastně moc nepoví. Adolf Zika klade otázky ploché a zůstává na povrchu, není schopen Jana Saudka hlouběji konfrontovat a jít dále, než jen k pozvolnému Janovu monologu. Jako souhrn glos Jana Saudka je tento film úžasný. Jako dokument, který nám má povědět, kdo je a kým byl Jan Saudek, pak zcela selhává. Chybí mi zde vyústění a hlubší pohled do Janovy duše. Přesto se chystám podívat znovu a zapsat si určité myšlenky, se kterými ne vždy musím souhlasit, ale představují pro mě často hlubokou moudrost jednoho člověka, který dokáže silně inspirovat, ať už jeho následováním či vyvarováním se jeho chyb. A tady se vcházelo do toho nebe. Nebo možná trochu níž. To není příliš zajímavé, co? čekali jste nějakou senzaci.
Zámek v oblacích (2004)
Miyazaki o lásce. Miyazaki, který mne zasáhl u srdce. Miyazaki, u kterého jsem si přál být na chvilku Howlem, tím krásným, blonďatým čarodějem co umí létat a vznáší se v oblacích. Miyazaki, který mě téměř rozplakal. Miyazaki, který nedává smysl a mám ho přesto rád.
Vánoční prázdniny (1989)
odpad!Clarka Griswolda bych na místě zabil. Je to učiněný nuthead. Lituji jeho rodinu, že musí snášet jeho nápady, lituji každé sekundy, kterou jsem strávil u Christmas Vacation a snad nejvíce lituji ty, kterým se něco takového líbí. Clark Griswold je otec od rodiny. Na začátku filmu vidíme jak svoji rodinu veze autem někam do přírody a jeho děti neustále nad něčím remcají. To byla asi první minuta filmu a já si říkal, že ten Clark může být vcelku fajn chlapík. V druhé minutě Clark vyprovokuje jakési automobilové šílence a několikrát vystaví celou svoji rodinu ohrožení života, podjíždí nákladní auta, jezdí rallye a skáče autem po polích. Při tom se stíhá tvářit, jak je vlastně fajn, jak za to všechno nemůže a že je to šílená zábava, že se málem zabili. Jsme u třetí minuty filmu a já začínám pochybovat nad svým postojem ke Clarku Griswoldovi. Poté co se Griswoldovi milostí osudu nezabijí v autě je bere otec do lesa, kde celá rodina mrzne, ale to nevadí, protože tohle jsou přeci Vánoce a my jdeme hledat vánoční stromek. Původně jsem myslel, že Clark si vánoční stromek chce někde v poli koupit. Vše je však jinak. Clark si vyhlídne obrovský strom uprostřed pole, vyrve ho i s kořeny (protože je to nuthead a zapomněl si pilu) a odváží si ho domů. Vše dělá s vědomím (svým a celé své rodiny), že strom je moc velký, do baráku se jim nevejde a vlastně je jim takhle velký strom k ničemu. Je pátá minuta filmu a já přestávám mít rád Clarka Griswolda. Mé sympatie si získává strom vyrvaný z kořenů a já mu fandím, když ničí Clarkův dům. Nejen že Clark rujnuje svátky sobě a své rodině, ale ničí je také svým sousedům. Nejprve zneškodní jejich stereo, poté je oslepí a nakonec jim zamoří prostředí kolem domu hnilobnými výpary z pojízdné toalety jeho bratrobratrance. Další "zápletka" filmu ukzauje Clarka, kterýžto vybere peníze z banky na bazén, na který vlastně nemá peníze a čeká, že vše pokryje jeho firemní vánoční bonus. Proto se vtírá svému šéfovi seč může a snaží se zručne podlézat, jak to jen jde. Když mu bonus nepřijde, vzteká se, křičí, zuřivě kope kolem sebe, dělá scény před dětmi a pořádá soutěž ve vyjmenovávání všech nadávek, které stačil pobrat jen aby ukázal, jak je ten svět nespravedlivý, když mu nenadělil vánoční bonus. Při svém hysterickém záchvatu zničí sousedům obývák a pokácí (další) strom, kde má útočiště roztomilá veverka. Tuto veverku se poté pokouší chytit a rozmlátit ji kladivem, jak doslova říká své rodině. Mezitím stihne vystrašit děti a manželku tím, že pobíhá po domě a zahradě s motorovou pilou, se kterou odřezává náhodné části jeho vlastního domu. Clark Grisvold má rád Vánoce. V jednom záběru můžeme vidět, jak nostalgicky vzpomíná na ty své, kdy byl ještě dítě a rád by zřejmě také svým potomkům přiblížil ono krásné, co si v dětství prožil. Proto nechá do svého domu (částečně zničeného oním stromkem) nastěhovat na Vánoce své přibuzné. Příbuzenstvo čítá Clarkova budižkničemu bratrobratrance a jeho rodinu spolu se psem, který Clarkovi demoluje dům. Dále se sem nastěhují rodiče jeho a manželčiny, kteří na sebe v jednom kuse hýkají, nadávají si a jsou neustále s něčím nespokojení. Clark tak vytváří vánoční atmosféru tím, že nechává své příbuzné rozvracet rodinný klid a vesele je hopkat po svém domě. Jeho vlastní rodina je z toho evidentně nešťastná a Clark se převážnou většinu času tváří, jako kdyby chtěl umřít. Když se mu to líbí, ať tak činí. Pokud je od přírody altruista a chce konat nezištně dobro prosím, ale ať na mě pak soucitně nemžiká do kamery, žadonící o trochu soucitu s tím, jak má ale nepodařené Vánoce, když se nám tak snaží. A proto říkám, žádné slitování pro Clarka Griswolda.
That '80s Show (TV seriál) (2002)
That '80s Show není špatný seriál. Ale porovnání se slavným That '70s Show se neubrání. A zde nastává otázka - má cenu si pustit '80s Show? Obě "Show" tvořil podobný tým lidí a je to poznat, alespoň po stránce scénáristické. Partička mladých lidí se poflakuje v jednom domě (a pár sousedních krámcích) a řeší méně či více důležité vztahové problémy. Ale oproti geniální 70s mi zde chybí ta propracovanost jednotlivých charakterů. V 80s Show mi jich většina přišla taková nedotažená, mají určité vzorce chování a těmi se řídí. Na seriálu je znát omezený rozpočet, takže se většina děje odehrává ve třech interiérech - domov - music shop - disco. Zkrátka mi zde toho spousta chybí. Chybí mi více postav a košatější děj. Chybí mi - 70s Show, se všemi postavami, které jsem si zamiloval a každá byla úžasně propracovaná. Pokud se k '80s Show náhodou dostanete (i když o tom velice pochybuji, já na tento sriál natrefil čistě náhodou) zkuste několik episod (já viděl prvních šest), není to ztráta času, pobavíte se a uvidíte jako to chodilo v těch slavných letech osmdesáítých. Ale poté již hurá na '70s Show, tu pravou show s dokonalými gagy a postavami, které si zamilujete.
Ostrov (2005)
Bayův rukopis je nezaměnitelný a celý Ostrov je jím nasáknutý. Krásně podané vizuální scény bohužel zabíjí děravý scénář a další spousta logických nesrovnalostí. Zkoumat u Baye scénář? No - jak kdy. Pokud se jedná o Transformers, příběh skládacích (místy skákacích) robotů, není to třeba, stačí vypnout a nechat se unášet na vlnách audiovizuální rozkoše. Ale v případě Ostrova se nám Michael Bay snaží něco sdělit - ať už je to poselství o dnešní době či chce poukázat na možné pichlavé aspekty budoucnosti. Tyto faktory vám tak zcela nedovolí zapomenout na logiku a nutí vás přemýšlet. A v tu chvíli Ostrov selhává. Za zmínění stojí skvělá hudba - Steve Jablonsky - který se ještě více předvedl ve výše zmíněných Transformers o dva roky později. A literární poznámka - scény z líhně a pousta dalších detailů jsou zcela jasně inspirované Překrásným novým světem Aldouse Huxleyho (v češtině také vyšlo pod názvem Konec civilizace). Pokud vás tedy základní námět o pěstování lidí zaujal a máte chuť na špičkovou utopickou sci-fi, jednoznačně zkuste Huxleyho, nebudete zklamáni.
Divoká banda (1969)
Nedělá mi problém fandit "těm zlým", těm na druhé straně. Vždy budu přát Robertu de Nirovi, aby dostal peníze a žil spokojený život (HEAT 1995), co na tom, že je na té druhé straně, ale divák ho má rád. Divák dostane prostor, aby ho měl rád. Rád se někdy znovu podívám na Al Pacina, jak si láduje nos bílým práškem a budu ho mít rád, vím, proč to dělá, vím, co ho pohání (SCARFACE 1983). V celém filmu se neobjevil nikdo, ke komu bych si vytvořil jakýkoli vztah. Všichni hrdinové, tedy ti, kteří se měli v očích diváka hrdiny stát, jsou na druhé straně: na druhé straně zákona, filmu, morálních hodnot, na většině možných druhých stran. Nevím, proč na téhle straně jsou, nevím jestli zde jsou spokojení a nevím, kam se vlastně chtějí dostat. S kým zde mám sympatizovat? Komu mám fandit? Spousta lidí po sobě střílí, i když někdy velice hezky a snaží se, jít si za svým. Ale tohle, alespoň já, od filmu neočekávám. Ukázka morálního dna, kde lidský život, promiňte, kde život je jen prázdné slovo bez významu a pozbývá hodnoty. Zabíjení bez emocí. Jak na straně hlavních hrdinů, tak na straně diváka.
Kdo chce zabít Ashley? (2007)
Dokument načrtá kauzu třiadvacetileté Kateřiny, studentky ZČU, která v minulosti zakotvila v pornoprůmyslu, což bylo pro některé důvodem požadování ukončení jejího studia. Nestalo se. Celý film ale není jen o Kateřině (Ashley), objeví se národní hvězdy jako Robert Rosenberg, který stihne využít svých pět minut slávy k vyřčení několika citátu-hodných perel. Kdybych měl hodnotit čistou filmařinu, šel bych o hvězdičku níže, ale je to právě Robert, který svými hláškami posouvá film o řád výše. Celý dokument můžete volně stáhnout z: http://www.doc-air.com/
Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám (2008)
Ano, přiznávám, má původní motivace ke zhlédnutí tohoto filmu nebyla ze sféry očekávání kvalitní filmařiny. Kdo by také čekal něco rozumného od názvu (anglického dodávám, jsem zvědav s čím přijdou čeští distributoři), který hned na první pohled iniciuje slova "chick flick". Byla to Megan Fox, onen důvod, proč jsem se vypravil do kina. A za kinem až do daleké Británie. A musím říci, že jsem nelitoval. Krom čistě povrchního zážitku spatření Megan znovu na filmovém plátně jsem se dočkal skvělé komedie. A to nejen skvěle zahrané, skvěle scenáristicky zvládnuté ale (což je u komedií vlastně prim) také úžasně vtipné. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy v kině tak hlasitě smál. A jen jedna zajímavost - jít na komedii v Anglii přináší další, sekundární rozměr vtipnosti, kdy pozorujete smějící se sál a pět mimoostrovanů zarytě mlčí. Vzápětí přijde další scéna, lidé ze zbytku Evropy se smějí, ale je to jen těch pouhých pět, kteří předtím zarytě mlčeli, Angličané vás zatím pozorují a mají vás, ano správně, za exoty, což svým způsobem v britském kině skutečně jste.
Glen, nebo Glenda (1953)
Skvělý a úžasný Bela Lugosi a potom už jen šeď, šeď a šeď, která je občas přerušena něčím šíleným, co není zrovna Belou Lugosim. Kdyby to byl film s jedním hercem, kde Bela metá metafyzické hlášky, mohlo to být úžasné, vtipné a snad i nadčasové. Takto se jedná povětšinou o filmový brak, který pobaví jen málokdy a nadchne ještě méně, zřídka kdy.
Pán prstenů (1978)
Škoda, že film končí v polovině příběhu bitvou u Helmova žlebu. Bojové scény jsou i na dnešní dobu působivě udělané a tak jen lituji, že nebyla šance v tomto podání zhlédnout celou knižní trilogii. Poté bych mohl jít s hodnocením výše, u takto nedokončené adaptace dávám 60%.
8 1/2 (1963)
"...štěstí je, když můžeme říkat pravdu, a nikomu tím neublížíme."
Zlaté opojení (1925)
Pokud porovnám Zlaté opojení (1925) s Frigem na mašině (1927) oba filmy vyjdou s neposkvrněným štítem a plným hodnocením, avšak tam kde mne Keaton rozesmál, Chaplin mne dojal. Pro mne zůstane favoritem němého filmu Buster Keaton. Ale jen o malý krůček.
Pýcha a předsudek (2005)
Film se snaží implementovat do sebe celý Austenový román s většinou postav a maximem dějových linií. To by ještě nemuselo být na škodu, ovšem, kdyby se filmu dopřála delší stopáž. Joe Wright je bezpochyby schopným režisérem, ačkoli mne jeho filmy (Pokání - které Wright natáčí dva roky po Pýše a Předsudku) nechávají chladnějším než je obvyklé. Celé to skvěle funguje, když je na scéně Elizabeth (skvělá Keira Knightley) a Darcy (Matthew MacFayden). V oněch chvílích je na plátně skvělá atmosféra, chápete co ti dva lidé cítí a těšíte se, co bude dál. Jakmile však jeden z nich zmizí (nedejbože oba) a na plátně dostanou příležitost další postavy nastává problém. Postav je zde mnoho a není v silách dvouhodinového filmu je všechny náležitě prokreslit. To, co Austenová na svých 300 stranách skvěle zvládá, film nestíhá. Vše je krásně natočeno, kameře a výpravě nelze téměř nic vytknout, ale osud tomu chtěl, je zde spousta jiných charakterů krom ústřední dvojice. Jejich kroky nejsou vždy zcela jasné a často je jejich jednání vysvětleno jednou větou (byť trefnou a emočně zbarvenou). U nich atmosféra kolísá a někdy (závěrečná scéna Darcyho s Bingleyem) je téměr na pokraji jakési jámy s popiskem trapnost. U mne samotného v pomyslném souboji kniha vs. film vítězí literatura na plné čáře. Ale i přes veškerou moji kritiku je Pýcha a Předsudek stále nadprůměrný film, který, pokud neplánujete zasednout k jedné z Austenových knih (taková drzost), stojí za to vidět alespoň kvůli pohledu do života vyšší střední vrstvy v Anglii koncem 18. století. Pro čtenáře však vcelku přebytečné dvě hodiny. 70%
Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (1989)
Kdybych nevěděl, že tento film natočil Kourismaki a po zhlédnutí by mi bylo sděleno, že jsem právě viděl film od Lynche z jeho raného období, ani bych se moc nedivil. Zpočátku jsem nevěřícně zíral a vlastně mohu říci, že tomu tak bylo skoro celý film, ačkoli si mě svou absurditou "vyhnanou" až na dno postupně získával. Proto lehce nadprůměrné hodnocení a ačkoli film netoužím vidět nikdy více, pro jednou je to dost velký zážitek, abych to jen kvůli dlouhým vlasům a velkým botám smetl do díry pekelné.
Porky (1982)
Škoda přehnaného konce, který film posouvá do zcela jiného žánru - z teenagerské komedie se film promění v podivnou akční (ne)podívanou. Celkově jsem se u Porky's nenudil a už jsem měl v plánu dát 3* ale závěr pro mě osobně film dosti znehodnotil. Je zajímavé srovnat dnešní American Pie a jeho předchůdce z let 80. Doba se mění, ale studentské problémy zdá se stále přetrvávají.
Loose Change 2nd Edition (video film) (2006)
Nemá cenu zabývat se tím, zda je tento dokument pravdivý. Jako běžní lidé nemáme šanci zjistit, co se skutečně událo. S tímto přistupuji k 11. září a s touto základní tezí přistupuji i celému filmu. Mé hodnocení se tak netýká obsahu dokumentu jako takového. Nijak se neztotožňuji s touto verzí ani se od ní nijak nedistancuji. Ale je dobré, že je zde někdo, kdo se snaží předkládat další možné scénáře, jiné než ty oficiálně dostupné a akceptované. Nebudu mluvit o důvěryhodnosti dokumentu. Neznám zdroje, nejsem schopný je osobně verifikovat a budu je tedy brát jako další teze, ke kterým zaujmu stejný vztah jako k té oficiální - různé příběhy a různé pohledy na jednu konkrétní událost. U oficiální verze mám také nulovou možnost osobní verifikace autentičnosti informací. Jak tedy řekli v Loose Change - záleží jen na tom komu uvěříte. Dnešní zpravodajství je do značné míry založeno na víře v nám dodávané informace. Víře v jejich autentičnost. Je skvělé, že skupina lidí, kteří mají jiný (a to zcela v rozporu k oficiální verzi) názor na 9/11 má šanci natočit film a říci světu svoji verzi. Dokument sám bych označil za výtečný - hodnotím jak jsem již řekl zpracování, nikoli obsah. Pozornost je celou dobu udržována ve střehu a jen místy mi přišly některé pasáže zdlouhavé a zbytečně opakující již jednou řečená fakta. Dovolil bych si tento filmový počin srovnat svou poutavostí třeba s pracemi Michaela Moora, přestože Moore je mnohem komerčnější a jistě jsou náklady nesrovnatelné. O to větší plus pro Loose Change. Za použití několika počítačových animací, citací z Wikipedie a encyklopedií, ukázkou map z Google Earth a mnoha dalších běžně dostupných způsobů prezentace dat nám tvůrci dokumentu ukazují svoji teorii. Tleskám, že se jim něco takového podařilo. Ačkoli mi dokument neodpověděl na řadu otázek a sám nacházím uvnitř jisté nedořešené teorie (Ano, je možné, že budovy dvojčat spadly díky umístěným náložím. Ale co nás má přesvědčit, že je tam dala vláda Spojených států a ne teroristé?) je zajímavé sledovat výpovědi z druhé strany. Výpovědi, které se ve večerním zpravodajství neobjeví. A teď mám jen chuť si znovu pustit WAG THE DOG (1997) a nebo si přečíst Platonův mýtus o jeskyni - v obojím se mluví vcelku o tom samém - o možnosti jiného pohledu na všední, nereflektovanou a obecně přijímanou realitu.
A.I. Umělá inteligence (2001)
Nemohu říci, že by to bylo špatně natočené, nemohu říci, že by to byl špatný nápad. Nápad byl zajímavý, leč se mi naprosto nelíbil. Jako sonda do morálních otázek o umělé inteligenci příliš povrchní. Jako hlubší rozprávka o lásce prvoplánovitě smutné. Oceňuji skvělý výkon Joela Osmenta, pěknou filmařinu od pana Spielberga, ale to nic nemění na tom, že celkové vyznění filmu pro mě není positivní. Film nijak nezavrhuji, spoustě lidem se jistě bude líbit, jen to není můj šálek kávy, ve společnosti kterého chci trávit večer, jak už celkovým vyzněním, tak tématem, které je na hony vzdálené od typu filmu, který budu rád sledovat.
Mise (1986)
Úžasný film provázený překrásnou hudbou Ennia Morriconeho.
Gangy New Yorku (2002)
Skutečně si nejsem jistý, jestli Scorsese chtěl, aby tolik scén vyznělo, spíše než vážně, komicky. Výsledný efekt je bohužel takový. Stopáž je přepálená, kdyby zde bylo o půl hodinu méně, nic by se nestalo. Tragikomičnost filmu podtrhuje závěrečný slon, pobíhající po náměstí.
3:10 Vlak do Yumy (2007)
Jedno z největších filmových zklamání. Úchvatné zpracování, skvělé herecké výkony a povedená režie, které mohly dostat tento film na výsluní jsou zašlapány v prach scénářem, který, stojí za odstřelení. Zcela nelogické chování hlavního hrdiny (R. Crowe) se nejsilněji projeví v závěru filmu, který sráží 3:10 to Yuma z hypotetického stupínku slávy, kde se měl či spíše mohl právem usídlit, do oblasti šedého průměru.
Ajťáci (TV seriál) (2006)
Své pětihvězdičkové hodnocení zakládám na zhlédnutí prvních dvou sérií, které považuji v žánru sitcomu za téměř dokonalé a dlouho jsem se tak dobře nepobavil. Kdybych však hodnotil seriál i včetně jeho třetí série, musel bych jít s hodnocením hodně dolů, někam s šedému průměru. To, co jsem na IT Crowd ze třetí série zcela vymizelo, ona "geekovitost" je pryč a jakoby autorům docházely nápady, zatahují do seriálu stále více vedlejších postav a pryč jsou ty časy, kdy si tvůrci byli schopni vystačit s prostředím IT suterénu, kde rozplétali konverzaci původní trojky. Pokud jste taky třetí sérií také zhnuseni jako já, mohu velice doporučit Big Bang Theory, která přinesla svěží vzduch do kategorie "Geek Sitcom". A proto hlásám: The King is dead. Long live the King!