Blíže neurčené množství organické hmoty uvíznuvší v hodině mezi psem a vlkem...

tak trochu romantik, tak trochu alergik, vysloužilý antidepresivní vlkodlak a čestný předseda

klubu přátel italské opery ("Some Like It Hot" FOREVER!!!).



Filmy dělím především na dobré a špatné, bez ohledu na žánr, stáří, domnělý kultovní status nebo veletucty pseudoocenění.
Na stádečkoidní politiku nějak nevěřím, tudíž se stává, že se svým hodnocením poněkud vymykám a je mi to dost fu(c)k.      

"Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat..."

"Nechci být masem vzduchu okolo

jak se to líbí jim,

nechci být kůlem vyhlášek

veřejným míněním,

nechci být nápovědou, co polyká jen prach

těch jejich komedií

hraných na marách..."

"Suicide's easy, what happened to the revolution?!"

"I knew that someday I was gonna die.
And I knew before I died,
two things would happen to me.
That number one, I would regret my entire life,
and number two, I would want to live my life over again..."